Gefangnis - XXXXXV.

5. ledna 2016 v 16:23 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Ahoj, malej." pozdravil chlapce a pousmál se na něj, když ho zahlédl.
"Ahoj." oplatil mu a chtěl jít k sobě.

"Ty nejsi moc příjemnej." vyčetl mu a nechal ho vejít, ale následně se opřel o stěnu a založil si ruce na hrudi.
"A ty bys byl kdyby ti někdo ublížil?" chtěl vědět.
"To nevim, asi podle toho, jak by mi kdo ublížil." řekl zamyšleně "A kdo ti ublížil?"
"A ty při tom budeš jejich kamarádíček to tak." zavrhl. "Ještě by mi udělali hůř."
"Já ti ale neublížim." zamítl.
"A jak ti můžu věřit?" nedal se.
"To je taky fakt." znovu zapřemýšlel a podíval se nahoru ke stropu. "Ale, kdyby jo nebyl bych na tebe tak hodnej." připomenul.
"To je také pravda mladý pane." usmál se nad tím, co řekl a taky se opřel o zeď.
"Tak vidíš." pokývl na souhlas a vytáhl krabičku s cigaretami. "Chceš?" nabídl mu zdvořile.
"Um um." zakroutil hlavičkou. "Já nemůžu už teď sem malý pane."
"Ale di. Stejně začneš kouřit, když tady budou očividně na dlouho." nenechal se odbýt a znovu ho vybídl, aby si jednu vzal.
"Nabídni mi až vyrostu." poradil mu a vzal si od něj krabičku, aby mu ji mohl vložit do prsní kapsy.
"Nabídnu ti až ti bude osumnáct." řekl mu a nechal ho, aby mu zase cigarety uklidil hezky do kapsičky.
"Tak za dva roky mladý pane." informoval ho a jemně na kapsyčku poklepal.
"Dobře." rty se mu roztáhli do nepatrného úsměvu. "Moment." zarazil se a podezřívavě si ho přeměřil "Myslel sem, že je ti sedumnáct."
"To teprve bude šestého listopadu." opravil ho. "Dali mi do správy sedmnáctiletý, aby to nebylo tak šokující."
"Tse." odfrkl si "Oni už nevědi, kam by ty děti dali, ty bys měl bejt správně v pasťáku a ne v base."
"Um um tam mě nechtěli. Říkali že tohle nemá cenu ani zkoušet." vysvětlil mu. "Tak sem skončil tady."
"To je blbost, normálně by tě tam vzít měli, ještě nejsi plnoletej tak bys měl bejt v pasťáku." vrtěl hlavou v nepochopení, jací jsou lidé dementi.
"Stejně by mě sem dali tak co." pokrčil nad tím rameny.
"To nevim, když ještě nejsi plnoletej. Správně by neměli."
Vytáhl se na špičky a jemnou pusou na ústa ho umlčel. "Kdyby mě sem nedali tak bys tohle nestalo ne?"
Udiveně se na něj podíval, když to udělal, ale neměl samozřejmě nic proti. "Chlapče, ty se nezdáš." pousmál se a přitáhl si ho za pas blíž k sobě.
"Nezdám protože to není sen mladý pane." potbrdil mu svým způsobem a vůbec se mu nebránil. Pochopil že když bude něco chtít tak nemůže jen prosit a být to malé neduživé, ustrašené mláďátko, ale taky se musí trochu snažit.
"Máš pěknou vyřídilku." pochválil ho a druhou rukou ho pohladil po těch krásných černých vláscích.
"Proč myslíš?" zajímal se.
"Protože mám oči a vidím to." vysvětlil mu, přičemž si při tom ukázal na oči.
"A co když se ti oči jen zakoukali." samozřejmě to myslel v dvojsmyslu.

"Nemyslím si." zavrtěl hlavou a sklouzl rukou trochu níž, aby mu stiskl prdelku.
Trochu sebou trhl a víc se k němu zepředu natiskl aby mu nemohl sahat na zadeček.
"Seš tak sladkej." usmál se, když mu ukázal tu krásnou rekci a víc si ho k sobě přivinul.
Pousmál se a nechal se obímat. "A tuhle hloupost si tu myslí skoro každý a já se jich bojím." postežoval si a smutnýma očima se na něj podíval.
"To bys měl, jelikož je to krutá pravda." varoval ho s vážným výrazem, ale pak se zase zatvářil přátelsky a za pas si ho natiskl ještě blíž.
"Ale ty mě ochráníš viď?" chtěl vědět.
"No jasně." upokojil ho a prohrábl prsty ty černé pramínky.
"Takže když budeme pracovat spolu tak mě jim nedáš viď že ne?" chtěl se přesvědčit.
"Nedám, ale nevím komu, ještěs mi to neřekl." připomněl mu.
"Ani jednomu jen Renjimu jo." upřesnil mu a hezky se na něj usmál.
"Myslel sem, kdo ti ublížil." upravil svou námitku, aby to pochopil lépe.
"Ten zrzavý a ten jeho blonďatý kamarád." prozradil mu.
"Yylfordt a Ichigo?" zamrkal překvapeně, i když by ho to nejspíš nemělo tak udivovat, když u těch dvou jsou takové věci normální.
"Takže mě před nimi ochráníš?" chtěl se přesvědčit a objal ho kolem krku.
"Určitě." přitakal a sklouzl oběma rukama znovu dolů k jeho zadečku, aby ho mohl znovu stisknout.
"Auvík." zakňučel. "Pořád bolí."
"Seš tak k nakousnutí." rozplýval se se strýzněným výrazem a pohladil ho po tom krásném bochánku. "Kdybych moc tak bych tě klidně přetáhnul."
Víc se k němu přitiskl a natáhl se na špičky aby mu mohl šeptat. "Až budu dospělý tak klidně třikrát denně když mě budeš chránit."
"Tak to tě budu hlídat jako oko v hlavě." za takovou odměnu, kdo by ho nehlídal čtyři a dvacet hodin denně, že.
"Děkuji pane." usmál se a dal mu pusu na tvář.
"Maličkost." naklonil sek k němu a oplatil mu polibek, ale on místo na tvář ho políbil na ty dokonalé rty.
"Vy si ale troufáte." mírně se zamračil. "Ani vaše jméno neznám." vyčetl mu.
"Tak to je blbí." usoudil "Protože sem ti už řikal, že sem Hisagi." připomenul mu.
"Z toho jak mi ublížili tak sem všechno zapomněl už ani nevím čí sem." prozradil mu smutně.
"To je tragický, ale neboj se určitě si zase na všechno vzpomeneš a budeš v cajku." pokoušel se ho trošku utěšit.
"Tak jo." přikývl.
"Nejseš už unavenej?" nadhodil, jestli už nechce jít spát.
"A ty?" oplatil mu.
"Já se tě ptal první." vyplázl na něj vítězně jazyk s triumfálním výrazem.
"Ale já sem princ." oponoval mu. "Skoro.." doplnil.
"Ale já se stejně ptal první." trval si na svém tvrdohlavě a nehodlal se vzdát toho práva a faktu.
"No tak dobře." ustoupil mu na konec. "Ani se mi nechce jít spát. Protože se bojím usnout."
"Proč se bojíš? Že by na tebe přišli ti dva?" odtáhl se od zdi a šel s ním k posteli, aby si mohl sednout a chlapce si vzal na klín.
Trochu sebou cukl, aby nespadl a chytl ho pro jistotu kolem krku. "A nebo někdo jiný." doplnil ho.
"Neboj cely se stejně potom zavíraj tak ti sem nikdo nevleze." odvětil, aby se ho pokusil uklidnit a vyvrátit mu tu paranoiu.
"Slibuješ?" naléhal.
"Na psí uši." přísahal zcela vážně.
"Tak jo." přikývl a dal mu pusu na tvář.
"Šikovnej kluk." pochválil ho a položil ho na postel vedle sebe, aby se mohl zvednout.
"Ty už deš?" optal se a lehl si na bok.
"Ty ještě nechceš spát?" odpověděl na otázku otázkou.
"Bez pusinky na dobrou noc ne." zavrtěl hlavičkou.
Byl tak straně sladký a nešlo, aby mu nevyhověl. Naklonil se tedy k němu a políbil ho něžně na rty.
Jemně mu polibek oplatil, objal polštář a sladce se usmál.
Nechal ho, aby se zachumlal a pak se vydal z jeho cely do té své.
Hezky se zavrtal do peřiny a popřál mu dobrou noc, než zavřel oči.
Po pár chvilkách se všichni odpotáceli do svých cel a ty se následně zavřeli a světla se zhasla kvůli večerce. Všichni také šli pomalu už spát a byl klid až do rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama