Gefangnis - XXXXXIV.

3. ledna 2016 v 20:55 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Vzal si ji od něj a podíval se na něj nahoru když byl Renji tak vysoký. "A proč?" chtěl vědět.
"Ptal se mě, proč si nebyl na večeři, chtěl ti to dát sám. Tak to poslal po mě. Aspoň tu hrušku sněz." pobízel ho.
Chytl ho za ruku a objal ji, jako by objal jeho samotného. "Moc mě mrzí že sem křičel už to neudělám slibuju už budu hodný."
Překvapeně se na něj podíval a zamrkal, ale pak se jen usmál a pohladil ho po hlavičce. "Ty seš hodný pořád."
"Ne nejsem omlouvám se mrzí mě to já už křičet nebudu." nedal se a omlouval se dál.
"To nic." ujistil ho. "Chceš se jít osprchovat?" optal se, ale odpověď už nejspíš znal i bez něj.
"Ne." zavrtěl hlavičkou.
"Dobře. Tak tu počkej já přijdu." oznámil a potom se mu vymanil, aby se mohl jít umýt do sprch.
Zase se zkroušeně sesypal na bříško a překryl se peřinou než zase začal brečet.
Šel se do sprch umýt, dneska nemusel rychle, když většina výtržníků byla na samotce a on tedy nemusel chlapce hlídat, tak že to trošku protáhl.
"Abys to s tim hýčkánim nepřehnal." zazubil se vedle něj Nnoitra a plácnul ho po zádech.
"Au, co děláš ty vole jeden!" vyčetl mu pohoršeně a cukl na něj pohledem. "Víš jak to bolí?!" zaskučel.
"Ne a je mi to i celkem volný." pokrčil nad tím rameny a začal si mýt vlasy.
"Chm." zahučel jen a smyl si pěnu z vlasů "Kdes lítal celej den?" chtěl vědět a koukl se na něj.
"Po nákupech s kamarádkama představ si to." řekl sarkasticky.
"Vážně?" očíčka mu až zazářili "A koupil si mi něco pěknýho na sebe?" chtěl vědět.
"No jasně vězeňskej stejnokroj." odpověděl mu se stejným nadšením.
"Aaaaaawwww!" protáhl jako školačka ještě s hvězdičkami v očíčkách. "A myslíš, že mi bude slušet?"
"No jasně." přikývl. "Kde je ten malej? Neviděl sem ho když sem sem šel."
"Nechce se jít sprchovat." vysvětlil zkráceně s pokrčením ramen.
"Co tak najednou, že by se bál?" optal se ho.
"Ne prostě nechce." pokrčil znovu rameny.
"Jeho mínus. Zejtra bude muset."
"Já vim, ale dneska nemusí." odvětil.
"Zejtra bude muset makat." zazubil se.
"Ale ty taky." oplatil mu to a taky se podle zazubil.
"Ale mě to nesere." zkazil mu radost a vyplázl na něj jazyk.
"Abych ti ho nezkrátil." upozornil ho a naznačil prsty stříhání nůžek.
"Už tě vidim." řekl nevěřícně a vypnul vodu, když se měl už k odchodu.
"Věř, že bys vidět nechtěl." ujistil ho s vážným výrazem a taky se dal na odchod, ale nejdřív se šel usušit.
Nnoitra byl samozřejmě o něco rychlejší, protože neměl tolik vlasů jako Renji. Tak si usmyslel že se na toho prcka půjde podívat.
Renji si zatím sušil vlasy a Nnoitra si toho malého uplakánka našel a podíval se do cely. "Co zase bulíš?" zazubil se.
Lekl se když na něj někdo promluvil a propnul se jako struna. "Co tu chceš di pryč.." zakňučel.
"Vyháníš mě?" podivil se a překvapeně zamrkal. Odlepil se od stěny a šel za ním, načež si sedl vedle něj na postel.
Rychle vstal z postele a vzal sebou i deku, aby si ji přes sebe hodil a sedl si do rohu.
"Ty seš strašná žena." zavrtěl nad tím hlavou a vstal, šel k němu a sedl si před něj do dřepu.
Stáhl se víc do rohu a překryl si hlavu peřinou. "Di pryč!"
"Nebo co?" usmál se pobaveně, vskutku si tohle jeho trýznění užíval. Byl tak zlí až to nebylo hezké.
"Di pryč budu křičet.." zakňučel. "Já to řeknu Renjimu řeknu mu cos mi udělal." vyhrožoval mu.
"Já ti nic neudělal, to ti udělali oni a oni už sou na samotce, ale jestli chceš tak ti taky něco můžu udělat." přimhouřil oko a podepřel se rukou nad ním, aby se k němu naklonil.
"Ne já už nechci di ode mne!" rozkázal mu a rukama se ho snažil odtlačit.
"Proč ne?" zavrněl a víc se k němu naklonil na místo toho, aby od něj šel co nejdál. Chudáček malý, teď ho měl v hrsti a mohl si s ním dělat, co chtěl, jelikož byl silnější.
"Já nechci nech mě!" zažadonil a nevzdával se. "Pořád to bolí prosím nech mě." zakňučel jako zraněné zvířátko.
"Tak že tě vojeli? Hmmm?" provokoval ho a ještě ho nechtěl nechat být, bavilo ho to.
"Já mu to řeknu nech mě být." vyhrožoval mu. "Řeknu to Aizenovi-sama."
Vzal ho za spodní čelist a stáhl mu tu deku z hlavy. "Až mi odpovíš na to, na co sem se ptal." zavrčel na něj.
Rozklepal se když ho takhle chytil a byl nejednou takový. Zavřel oči a pokusil se mu vymanit. "Asi jo."
"Vážně?" přejel si po rtech a zase se zazubil. "A jak?" pokračoval ve svých otázkách, to už ale přišel i Renji a zarazil se ve dveřích cely. "Co tady děláš?"
"Renji-san." zajásal černovlásek když ho uslyšel. "Musím ti něco říct ať mě pustí."
"Nech ho, Nnoitro." vybízel dlouhovláska a vzal ho za rameno, aby ho trochu odtáhl. "Fajn." podvolil se tedy, ale ještě se zběžně nevraživě koukl na chlapce, než vstal a odešel.
"Děkuju." poděkoval mu a zase se schoval.
"Udělal ti něco?" naklonil hlavu mírně ke straně a sedl si vedle něj na zem.
"Um um jen mě vystrašil." zakroutil hlavičkou.
"Dobře." odvětil tedy a povzdechl si. "Zejtra už musíš jít jíst a i pracovat." informoval chlapce.
"Ale já nechci oni tam budou."
"S tim se nedá nic dělat, tam prostě musíš." pokrčil bezradně rameny.
"Ne já nikam nejdu." zavrtěl bezradně hlavou
"Oni tě donutěj." informoval chlapce.
"Ne já sem někdo mě nikdo nutit nebude." ukázal si na hrud a zatvářil si vážně.
"Dobře, jak myslíš, ale moc si nefandi." upozornil chlapce a pak se zvedl, aby si přelezl na postel.
Vzal si jeho deku a hodil ji přes něj. Dal si ruce v kříž a měl se k odchodu.
"Dobrou." popřál mu ještě, než odešel. Pak si lehl na záda a dal si ruce pod hlavu, přičemž se koukal do stropu, jako by tam bylo něco extrémně zajímavého.
"Dobrou." oplatil mu a šel k sobě. Bylo mu úplně jedno že se na něj každý koukal, ale naštvalo ho že se kolem jeho cely ochomítal ten potetovaný xicht.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama