Gefangnis - XXXXVII.

14. prosince 2015 v 22:39 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"No ne asi a viděl si ty jeho nohy." upozornil na jednu jeho přednost.
"Yo." souhlasil "Jako antilopa." přirovnal ho k tomu zvířátku z buše, které skáče a má rohy a velmi dlouhé a tenké nožky.
"Má je snad hezčí než ženská." pochvaloval si. "Asi před tejdnem a půl či kdy sem ho sledoval jak de ze sprchy. Měl na sobě jen ten malej ručník okolo pasu a ty nohy měl snad nekonečný."
"Ty prasáku takhle sledovat malý děti, když choděj ze sprch." zasmál se nad tím jako školačka a praštil ho do ramene.
"No a co ty bys to udělal taky kdybys neměl práci." zasmál se nad tím a taky ho majznul do ramene.
Přestal se smát a podezřívavě se mu zadíval do tváře. "Vsadim se, že když si ho takhle špízoval tak sis to určitě při tom dělal." prozradil mu svou teorii.
"Jen trochu." přiznal se. "Byl sem tvrdej jak Himaláje a hladil sem se přes kalhoty abych ho nevyplašil."
"Tušil sem to, kdo by taky dokázal odolat." usmál se nad tím triumfálně, že ho dobře odhadl.
"No jo no jo." mávnul nad tím rukou.
"Úchyle jeden nadrženej." zazubil se nad tím zase jen ve vtipu a přitáhl si ho blíž k sobě, aby si mohl půjčit jeho ústa.
"Ty seš větší." zamračil se nad tím když se od jeho rtů odtáhl.
"Ummm...." zavrněl a obtáhl linii jeho rtů. "Zajímalo by mě, jestli na to máš důkazy."
"Právě jeden prožívám ty úchyl." zavrněl a mrkl na něj.
"To proto..." znovu ho políbil "Že se tady bavíme, jak je ten prcek strašně sexy a jak ho budeme chtít tvrdě vojíždět."
"Tak si o tom nech zdát zlato." poradil mu.
"Ale no tak..." protáhl zklamaně a převalil se na bok, přičemž si lehnul jako zdechlina. "Tohle mi přece nemůžeš udělat."
Dal mu pusu na tvář a usmál se na něj. "Můžu je to pro tvoje dobro takhle na něj budeš líp připravený a nadržený."
Na jednu stranu měl pravdu, ale na tu druhou, on by si klidně vrznul i teď. "No jo porát..." protáhl kňouravě, jako kočka když jí tahá za ocas.
"Hodný si zlato." pochválil ho a dal mu pusu na tvář.
"Fajn." odvětil uraženě a založil si ruce na hrudi. "Ale chci francouzáka." namítl na truc. "A pořádnýho!" dodal ještě.
"Ok." přikývl a vlepil mu jednoho pořádnýho francouze.
"Sem spokojenej." odvětil, když se od něj odtáhl a usmál se.
"Super." taky se usmál a hezky se uvelebil aby už mohl jít spát. "Dobrou." popřál mu a zavřel očíčka.
"Dobrou." napodobil ho s úsměvem a zachumlal se pod deku, aby taky mohl jít spát.
Všichni šli už spát. Dokonce i Askin protože Shane má volno a uvidí se až ráno.
Ráno se všichni zase řadili, když měli to ne příliš hezké probuzení, jako vždy. A museli na snídani. Dneska sou zase návštěvní dny.
"Renji-san." protáhl chlapec jeho jméno a doběhl za ním.
Zastavil se a podíval se na černovláska. "Ahoj, Ishi-chan." pozdravil ho s úsměvem.
"Dobré ráno." oplatil mu a usmál se na něj.
"Jak se ti chrupilo?" zeptal se a objal ho rukou kolem ramen, aby si ho přitáhnul blíž k sobě.
"Moc dobře." odpověděl mu a mírně se zamračil. "Ale ty si taky utekl."
"Myslíš, když si usnul?" optal se jestli myslí tu samou věc.
"Uhm." přikývl souhlasně hlavičkou.
"Protože sem nechtěl, aby ses mě ráno leknul, kdybys uviděl ten muj ranní look." zasmál se nad tím.
Zamračil se o něco víc. "Nelekl bych se."
Pobaveně se nad tím uchechtl a pohladil ho po rameni. "Neříkej dvakrát. Když se takhle vzbudil Bazz tak ho jednou skoro trefil šlak."
"Ale Bazz je Bazz já viděl horší looks."
"Když myslíš." nechal ho tedy, aby si myslel, co chtěl a dal mu pusinku do vlásků.
"Za trest si mě musíš vzít na koníčka." zatvářil se vážně.
Zvědavě se na něj koukl, ale nakonec, proč ne. Chytl ho rukama a vysadil si ho za krk, jak chtěl, přičemž mu chytl nožky, aby mu nespadl. "Tak se drž."
Šťastně se usmál a dal mu pusinku do vlasů. "Děkuju."
"Není za co." usmál se a vydal se s ním do jídelny, aby mohli jít na snídani. "Dneska sou návštěvní dny, třeba ti někdo přijde." koukl se na něj.
"Ummm ne pochybuji o tom to by mi to napsali." zavrtěl nad tím hlavičkou.
Pokrčil rameny a zase se podíval před sebe, aby do něčeho nenaboural. "Možná tě někdo překvapí." usoudil.
"Um um to táta nedělá." zamítl znovu.
"A co ostatní. Ty služebný a tak?" snažil se dál.
"Hmm." zapřemýšlel. "To je docela možné."
"Tak neztrácej naději." pohladil ho po nožce, když na zádech nemohl.
Trochu se zasmál a znovu mu dal pusinku do vlasů. "Tak dobře."
"Šikovný." pochválil ho a znovu ho pohladil.
"Ale já sem pro ně přece cizí člověk." namítl.
"Ale pro mě ne a taky sem o tobě psal pamatuješ." připomněl mu.
"To je pravda" připustil s kývnutím.
"Uhm." přikývl.
"Tak po obědě se kouknem jestli ti někdo přišel." konstatoval.
"Yo ale teď je snídaně." opravil ho.
"Já vím." sundal si ho z krku dolů na nožky před sebe, aby si pak mohl vzít svůj tác. "Tak šupky fupky." pobídl ho plácnutím na prdelku.
Zarazil se když tohle udělal. Tohle mu nikdy nikdo neudělal. Začervenal se a zůstal stát.
"Co se děje?" nechápal a naklonil se k němu, aby se podíval, co se stalo.
Začervenal se ještě víc a odvrátil od něj pohled.
"Ty se stydíš?" zajímal se a pobaveně se pousmál. "Přede mnou nemusíš."
Souhlasně jen pokýval hlavičkou a schoval si tvářičky.
"Ale přede mnou nemusíš." usmál se pobaveně a objal ho kolem ramen.
"Musím." oponoval mu a schoval se u něj.
"Přede mnou ne." přitáhl si chlapce k sobě.
"Tohle se mi ještě nikdy nestalo." zamručel si do dlaní.
"Všechno je jednou po prví." pronesl a dal mu do rukou tác se snídaní.
Vzal si ho od něj a se sklopenou hlavou studem ho následoval.
Vzal si svůj tác a šel ke stolu, ke kterému si následně i sedl a počkal až přijde i chlapec a ostatní.
Sedl si vedle něj a hlavičku mu opřel o rameno, aby na něj nikdo neviděl.
Pobaveně se nad tím pousmál a přivinul si ho k sobě, aby ho mohl rukou obejmout a druhou mu nabídl snídani.
"Um um." zavrtěl hlavičkou.
Nechápavě se na něj podíval. To se tak moc styděl, že nechtěl jíst, či co. "Proč ne?"
"Protože chci zase na klín." zamumlal.
"Jo ták." odvětil chápavě a usmál se. Položil tedy vidličku a vzal si černovláska k sobě na klín a potom mu znovu nabídl.
Vzal si od něj soustíčko a usmál se.
Pohladil ho po líčku a začal ho takhle hezky krmit jako vždycky.
Taky mu nabízel z vidličky aby nejedl jen on sám to by nebylo fér.
Taky si od něj bral a takhle se vzájemně krmili už prakticky každý den.
Když se tak hezky krnili navzájem tak jim radost zkazil Bazz, který začal dělat že zvrací.
Nevraživě se na něj zamračil a mrsknul po něm nůž. Jelikož s nožem nikdy nejedl a nepotřeboval ho tak mu to přišlo jako nejlepší vražedná zbraň.
Místo, aby se mu vyhl tak ho chytil a zasmál se jako kluk co zrovna ve škole provedl něco nějaké dívce.
"Ty svině jedna židácká, kdyby sis radši hlídal Szayela, když ti zahejbá udělal bys líp." zašklebil se na něj a pak se ucmál v podobném stylu.
"Ty pomlč o tom si ještě pokecáme." pohrozil mu a praštil ho do ramene.
"Nemáme o čem." objal chlapce a přivinul si ho blíž k sobě. "Spíš bys měl s těla dvěma hovadama." doporučil mu.
Schoval se u něj a nejradši by zmizel z povrchu zemského. "Máme ty hajzle jeden to se dělá takhle Bazzovi lhát a dělat ze mě děvku?!"vynadal mu Szayel který zrovna přišel.
"Já z tebe nedělam děvku." namítl a přimhouřil rudé oči. "Já mluvim pravdu." řekl vážně a začal chlapce hladit po hlavičce a zádíčkách. "Viděl sem tě."
"Jo? S kym jako a kdy?" zajímal se růžovovlásek. "Mě by to taky docela zajímalo." přidal se už naštvaně Bazz.
"S kym asi?" pronesl ironicky. "Moc dobře víš s kym, když byl Bazz na samotce a tys mi ještě brečel, abych mu to neříkal."
"No pokračuj." vybídl ho vztekle a Szayel byl momentálně bělejší, než stěna v nemocnici. Černovlasek se k Renjimu ještě víc přitiskl když slyšel jak je Bazz naštvaný.
Cukl pohledem na Yylfordtova mladšího bratra a pak zase zpátky na Bazze, aniž by si chlapce přestal tisknout u sebe a hladit ho, aby mu dopřával ten pocit bezpečí a že nikoho nenechá, aby mu ublížil. "Ne."
"Ale mluv Scheiße!" křikl po něm a praštil pěstí do stolu. Když to udělal tak se černovlásek Renjimu vymanil a schoval se pod stůl.
Koukl se za chlapcem dolů a zamračil se. "Teď se tě bude bát." vyčetl staršímu a pokusil se chlapce přesvědčit nebo vytáhnout zpátky nahoru.
Ten jen zavrtěl hlavou a odtáhl jeho ruku pryč. "To je mi u prdele mě zajímá něco jinýho. Tak to koukej vyklopit!" rozkázal mu.
"Ale já už ti to řek ty génie!" štěkl po něm a otráveně se ušklíbl. Nechal chlapce tedy pod stolem tam byl víc v bezpečí, kdyby náhodou.
"Tak to zopakuj." řekl už o něco malinko klidněji.
Szayel byl stále tak bledý a vypadal, že mu není zrovna nejlíp. Jen rychle zavrtěl hlavou, aby rudovlásek nic neříkal a naléhavě se na něj koukal. "Tak přemejšlej." řekl jen Bazzovi Renji.
Chvilku popřemýšlel a pak znovu praštil do stolu. "Scheiße!" křiknul po jídelně a šel najít ty se kterémi si musel něco vyřídit a slovně to asi nebude.
Szayel sebou úplně cuknul, když znovu praštil do stolu a rozklepal se. Měl strach, veliký strach. Neměl rád, když se Bazz zlobil a nebo se s někým pral, když s někým slabším tak dobře, to ještě ušlo, ale jestli se má porvat s těma dvěma tak při nejlepším skončí na ošetřovně v tom horším z něj zbude krvavá kašička. Se slzama v očích se podíval na rudovláska a potom se s pláčem zvedl od stolu a utekl pryč, co nejdál od všech a od všeho.
Černovlásek vylezl z pod stolu a omluvně se na rudovláska podíval předtím, než se rozběhl za Szayelem.
Ani nevěděl, kam běží a ani by se nedivil, kdyby narazil do nějaké zdi nebo něčeho, když přes slzy skoro vůbec nic neviděl, možná tak rozmazané šmouhy. Dostal se až do nějaké slepé uličky, na jejímž konci byli zamčené dveře. Když nemohl dál tak se tedy sesunul do rohu chodby do sedu a dal si brýle na zem, aby si mohl utírat slzy, i když to k ničemu moc nebylo.
Chtěl ho doběhnout, ale nevěděl, kam šel tak zatahal za rukáv jednoho černovlasého vězně s tetováním na krku.
Podíval se, kdo ho to tahal, ale když nikoho neviděl tak trochu sklonil pohled, aby se podíval pořádně. "Co je?" zeptal se nechápavě.
"Promiňte." zamumlal a dal si ruce za záda. "Jen se chci zeptat jestli tudy neproběhl Szayel-san to je ten hezký růžovovlasí."
"Nehlídám všechny, kteří tudy projdou." pokrčil nad tím rameny, že neví a vztáhl k němu ruku, aby ho pohladil po tváři. "Ale ty taky nejsi k zahození."
Zamračil se a odtáhl se od pohlazení. "Já mám jméno."
"A to je?" zajímal se.
"Uryuu Ishida." představil se mu.
"Fakt, jo?" pozvedl tázavě obočí a usmál se. "Tak to seš ty ten novej malej kluk." osvětlilo se mu.
"Sem." potvrdil mu. "Ale vás neznám."
"Hisagi." odvětil s pokrčením ramen.
"Těší mě." mile se usmál a nabídl mu svou pravici.
"Chlapče, když tohle budeš dělat tak se ti tu akorát všichni vysmějou do tváře." vzal ho za rameno, když k němu natáhl ruku.
Úsměv mu zmizel z obličeje a stáhl ruku k sobě.
"Zkus jít radši najít tvýho kamaráda." poradil mu a dal z něj ruku pryč.
"Dobře." přikývl a šel najít Szayela.
Nechal ho jít a dál si všímal svého.
Vůbec tu uplakanou potvoru nemohl najít a to už byl snad všude dokonce i prohledal všechny záchody a nic.
Když v tom ho někdo zezadu chytnul a druhou rukou mu překryl ústa, aby nemohl křičet a začal ho táhnout někam pryč.
Stejně křičet začal i když ho ta cizí ruka tlumila. Lekl se a taky měl celkově strach tak kolem sebe začal všemožně kopat a házel sebou.
Nepustil ho a pevně ho tiskl, neměl šanci, když byl oproti němu takový malinký. Táhl ho bez problémů dál aniž by povolil stisk.
Pokusil se toho neznámého kousnout, aby ho pustil a taky se mu to povedlo ale nijak ho to asi nezpomalilo.
Jen trochu sykl, když mu stiskli ty ostré zoubky ruku, ale jinak to s ním ani nehnulo. Musel by se víc snažit chlapec. Odtáhl ho až do celnice a pak ho hodil do jedné z prázdných cel.
Všechno ho zabolelo když ho tam jen tak hodil. Rozhlédl se kolem sebe a dost ho překvapilo když uviděl tu jednookou potvoru. "Nnoitro proč si to udělal?" zeptal se vyplašeně.
"Dohoda." pokrčil jen rameny. "Ahoj, kotě." zazubil se zrzek, když přiběhl k cele a v závěsu za ním i Yylfordt.
Podíval se na ty co přišli a víc se natiskl ke stěně. "Jaká dohoda?" zamumlal.
"Že ojedeme tu tvojí sladkou frndičku." zavrněl znovu Ichigo a přešel k chlapci.
"Co?" dostal ze sebe a přitiskl si kolínka k hrudi.
"Jooo." přikývl a naklonil se chlapci, aby si mohl přivlastnit ty jeho sladké rty.
Zavřel oči a zkusil ho od sebe odtánout.
Nenechal se a naopak se k němu víc přitisknul. Těmi svými nenechavými prsty se dostal k jeho prdelce a provokativně po ní přejel a pak jí stiskl.
Překvapením prudce otevřel oči a nemohl se ani pohnout z toho, jak byl překvapený a bál se.
"Fajn, moje práce jest dokonána." pronesl dramaticky Nnoitra, než si vytáhl cigaretu a s odchodem si jí zapálil. "Seš tak sladkej." šeptl mu Ichigo, než mu přejel jazykem po tváři.
"Pust mě prosím." zažadonil už se slzičkami v očích a skusil se vymanit jeho nenechavému jazyku.
"Ne." zamítl a odtáhl chlapce od zdi, aby ho mohl povalit na záda. A aby tam Yylfordt tak nestál tak šel k nim, klekl si před chlapce a roztáhl mu nožky od sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama