Gefangnis - XXXXIII.

6. prosince 2015 v 11:40 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Když se vzpamatoval, co se stalo a že mu podklouzla ruka, tak se zase rychle sesbíral a podepřel se s ní, aby se od něj mohl s mlasknutím odtáhnout. "Promiň, to byla nehoda." omlouval se mu.
Mírně se zasmál a naklonil se k němu aby mu taky dal pusu. "To nic. Řekneme, že tohle taky."
Usmál se nad tím a pohladil ho po zádíčkách. "Tak dobře, když to říkáš."
Sladce se na něj uculil a vybídl se mu.
Byl takový roztomiloučký a říkal to už před tím a ještě to říkat bude. "Už je to tu lepší, než před tím viď?" optal se.
"Uhm." přikývl a pohladil ho po vlasech. "S tebou to tu je o moc lepší."
"Opravdu?" zaujatě se na něj podíval, ale tak nějak ho i zahřálo u srdíčka, že je mu s ním tady hezky. "To sem moc rád."
"Já taky Renji-san." uculil se a objal ho kolem pasu.
"Aspoň už tady nejsem tak sám." všichni ostatní totiž někoho měli a nebo vypadnuli dělat blbiny a on tu většinou takhle zůstal sám pokud nedělal blbosti taky.
"Nejsi tatí." usmál se na něj a víc se k němu přitiskl.
"To je hezký." konstatoval a přivinul si ho k sobě.
"Yo až cukrovku z toho chytám." řekl znechuceně Bazz a taky se tak i zatvářil.
"Hele sklapni já ti taky nekecam do toho, jak po sobě ty a Szayel lezete." oplatil mu rudovlásek se stejným úšklebkem.
"Yo, ale jak se po tobě to vyžle sápe, jak malomocnej no.." nedokončil a sedl si na desku stolu.
"Sklapni!" sykl po něm a natáhl se, aby ho mohl strčit dolů ze stolu. "Za prví na stole se nesedí nemáš na to kvalifikaci. Za druhý je to můj milášek a není malomocnej." bránil chlapce.
Černovláskovi to bylo líto jak o něm mluvil, tak se od Renjiho odtáhl a sedl si zase čelem ke stolu. Měl o čem přemýšlet když rudovlásek řekl že je jeho miláček. Bazz trochu zavrávoral ale na stole ae udržel. "Miláček jo?" protáhl posměšně.
"Jo páč je jedinej, kdo tady se mnou zůstal, vy všichni si většinou táhnete hrát někam na píseček." mávl nad tím teatrálně rukou ve vzduchu a pohladil chlapce po hlavičce, aby si z toho nic nedělal.
Usmál se a začal zase psát. Pod stolem si kopal nožičkami. "Tak máš jít s náma." řekl punkáč a zapálil si cigaretku.
"Yop, abych vám dělal někde křoví a koukal se, jak si to roztáváte někde v temný uličce, celej žhavej." pokývl nad tím hlavou. "A nekuř chytneš rakovinu, kdo ti pak bude hlídat Szayela!" pokáral ho.
"Nebuď jak moje matka!" okřikl ho a schválně si potáhl hodně. "A aspoň bys hlídal."
"Já ne to je tvoje práce a když ty pojdeš tak ti ho vojede každej na potkání, chudák by potom musel šlapat." pověděl mu, co se může stát a klidně by se to i stalo.
"Ty radši mlč ten tvůj malej skrček bude taky ojebanej ze všech stran když ho pustíš z očí." upozornil ho.
"A proto ho mam tady u sebe ne." ukázal mu černovláska, jak vedle něj byl. "Ale ty tu Szayela nemáš, to se nebojíš, že by ho třeba Valkerie zatáhnul někam, hm?"
"Ne protože má hodinu." zkazil mu radost. Ano měli tu školu pro blbce kteří si chtějí dodělat alespoň tu základku a Szayel je tam učil.
"Tak že se nudíš a nemáš co na práci." doplnil si to už sám. "Ale pak by ses tam za nim moh podívat, copak tě nezajímá, jak mu to de?"
"Já tam byl minulej měsíc." mávl nad tím rukou.
"A to by tě to zabilo, kdybys tam šel znova, podívat se na něj." pozvedl jedno obočí. "On by měl určitě velkou radost."
"No jo už du už du." řekl trochu naštvaně a šel tedy do té hloupé 'třídy'.
Usmál se nad tím. Nepochyboval o tom, že bude mít Szayel radost, když se tam na něj půjde podívat. komu by to taky radost neudělalo a navíc on měl taky radost úplně ze všeho.
Když tak šel tak se v půlce cesty zastavil a zapřemýšlel. Co to vůbec dělá on de do třídy a dobrovolně ježíš on musel spadnout. No nic když už šel tak ať.
Szayel už zrovna končil. On jako jediný, kdo měl zájem o to učit ostatní a předávat své vědomosti. Nevěděl, jestli ho někteří poslouchali, ale moc ho to bavilo. Vždycky si chtěl zkusit, jaké to bylo, učit. Rozloučil se tedy a všichni pomalu odcházeli pryč.
Když si všiml, že všichni odchází tak se opřel o zeď a čekal i na něj.
Povzdechl si a smazal tu malou tabulku, kterou tady měl. Srovnal si své věci a jal se také odejít ze třídy.
"Baf." polekal ho, když vyšel z místnosti.
Zděšeně sebou cukl a zalapal po dechu. Otočil se a už se připravoval, že tomu dotyčnému vynadá, ale potom si to rozmyslel, když ho viděl. "Tohle mi nesmíš dělat, nebo mi z toho pukne srdíčko!" usmál se a objal ho "Co tady děláš?" zajímal se zvědavě. To se nestávalo, že by sem přišel.
"Už to neudělám." ujistil ho a přitáhl si ho k sobě.
Sladce se uculil a položil si hlavičku na jeho hrudník. "Proč si sem přišel?" zajímal se.
"Aby si měl radost." odpověděl mu a víc si ho k sobě přivinul.
"Mám." potvrdil mu s úsměvem. "Strašně moc." vytáhl se na špičky, aby ho mohl políbit na rty.
Taky si ho přitáhl do polibku a zval si všechny jeho věci.
To se nestávalo moc často, že by takhle za ním přišel. Od školy se držel, co nejdál mohl a nikdy tomu moc nedal. Dokonce, když měli jednou vyučování ještě na škole tak nebyl celý den ve škole a potom přišel asi v půlce třetí hodiny. Prostě si jen otevřel dveře a přišel s platem plechovek s pivem, sedl si do své lavice, dal si nohy na lavici a řekl učiteli ať si ho nevšímá a klidně učí dál. "Můj milovaný Méďošek." zavrněl a pohladil ho po zádech a kříži.
Malinko se prohnul v zádech, aby na něj nemohl tohle bylo jeho místečko. "No jasně. Poď půjdeme."
"A kam půjdeme?" zeptal se zvědavě a zvedl k němu jantarová očíčka, přičemž ho znovu pohladil po kříži, provokatér jeden.
"No já nevim, kam budeš chtít a nech mi ty záda." upozornil ho a trochu se od něj odtáhl.
"Ale prooooč?" protáhl zvědavě a znovu se k němu přitiskl, aby ho mohl hladit po tom citlivém místečku. "Mě se moc líbí, že to je tak citlivý."
"No právě ty potvora." mírně se nad tím zamračil a snažil se nedat najevo, že mu to dělá dobře.
"Ale vždyť tobě se to přece líbí." namítal a nepřestával ho hladit na bedrech.
"Nějak si dovolujete pane učiteli." řekl trochu svůdně a chytl ho za boky.
"Ummm..." zapřemýšlel a na chvilku odvrátil pohled stranou. "Pan učitel může." usoudil s nevinným úsměvem a vzal ho za uniformu, aby ho s sebou mohl zatáhnout do té jeho 'třídy'.
"Pročpak, pane profesore?" optal se jo a nechal se jím zatáhnout dovnitř.
"Protože má za úkol učit jeho žáky novým věcem." pověděl mu a zavřel za nimi dveře.
"A co mě chcete naučit, pane?" chtěl vědět.
"To, co tě ve škole nestihli naučit." pověděl mu tajemně a vytáhl se k němu na špičky, aby ho mohl vtáhnout do polibku a objal ho kolem krku.
"A co jako mě toho nenaučili dost." zajímal se.
"Ano naučili tě toho spousta." souhlasil a odtáhl se mu od úst. "Ale v odborných předmětech už to tak skvělí není." přimhouřil podle očíčka.
"Tak mě něco naučte, pane učiteli." dal mu nepřímí rozkaz.
"Tak dobře." uculil se a odtáhl se od něj, aby ho vzal za ruku a donutil ho sednout si na jednu z židlí a on si zalezl za svou provizorní 'katedru'. "Probereme třeba něco z přírodopisu." navrhl.
"Ok." usmál se a lehl si s hlavou na lavici.
"Ale no tak." zatvářil se zklamaně. "To mi děláš schválně!" obvinil ho a ukázal na něj. "Musíš si sednout a poslouchat, co ti říkám!" pokáral ho.
"Ale já potřebuju názornou výuku." pousmál se nad tím a zvedl hlavu, aby na něj viděl.
"Ale na tu by se přece taky dostalo!" zamračil se na něj a založil si dotčeně ruce na hrudi. "Si tak strašně nedočkavý!" zatvářil se uraženě.
Vstal a šel za něj aby ho mohl zezadu obejmout kolem pasu. "A vy se mi divíte pane profesore, že se špatně učím, když se na vás musím dívat? Každý den se koukat na to jak se vám hýbají tyhle sladký rty.." přejel mu palcem přes rty a potom hned přejel po jeho krku. "Který bych nejradši ulíbal k smrti. Dívat se na to, jak sexy hýbete krkem aniž byste si to uvědomil, jak se vám zvedá hrudník při každém nádechu.." Přejel mu i po něm a nenechavě sjel na jeho prdelku. "A to největší utrpení pro mě je, když se otočíte k tý hloupý tabuli a píšete na ní poznámky, když nemůžu odtrhnout oči od tak sexy prdelky, kterou máte nemůžu se udržet, když ste ke mě zády nejradši bych vás přes tu vaši katedru přehnul.." zavrněl mu celé do ouška a stiskl mu zadeček v dlani.
Pozorně ho poslouchal a potom stáhl obočí a s úsměvem se na něj podíval. "Aaaaaawwww...." řekl dojatě a objal ho. "To je tak strašně krásný a poetický." řekl dojatě. Když chtěl tak uměl vymyslet v té hlavince moc krásné věty, které zahřejí a tak strašně dojmou, ale to už muselo být. "Tak strašně miluju ty tvoje rty, když z nich vychází tak nádherný slova."
"Tak na nejmíň za jedna ne?" chtěl si trochu šplhnout.
"I s hvězdičkou." usmál se na něj vřele a natáhl se k němu, aby si ho mohl vtáhnout do vášnivého polibku.
Otočil si ho k sobě čelem a vedl ho před sebe dokud nenarazil na katedru, na kterou ho vysadil.
Roztáhl nožky trochu od sebe, aby k němu mohl blíž. Odtáhl se mu trochu od rtů, aby se mohli nadechnout a jednou rukou se vydal k zapínání jeho uniformy.
"Pan profesor je nějaký nedočkavý." zazubil se nad tím a vrhl se mu rty po krkčku. "A přitom mi za nedočkavost před chvílí vynadal." připomněl mu.
"Ale to si ještě pana profesora nepoctil takovým krásným a poetickým citátem." bránil se a trochu zaklonil hlavičku, aby měl lepší přístup a on se mu zatím vkradl pod vrch uniformy, aby mohl prsty obtahovat po paměti linie jeho svalů.
Nechal ho ať si je klidně osahá jak chce stejně nakonec bude říkat že mu zase vyrostli i když to není pravda. "To nebyl žádnej citát to byl fakt lásko." opravil ho a jemně ho kousl do spodního rtu než si ho přitáhl do polibku.
Vybídl se mu a vydal se rukama nahoru přes to krásné pevné bříško a hrudník k ramenům, aby mu z nich mohl sundat uniformu, jakožto zbytečný kus oblečení. "Když chceš tak z tý pusinky jdou moc krásná slova." vydechl a zapojil se do polibku, který prohloubil.
Usmál se do polibku a taky ho začal zbavovat uniformy. Nejprve mu sundal vrch aby mu mohl začít dráždit ty jeho růžovoučké bradavky.
Slastně zavzdychal a mírně se proti němu prohnul v zádech. "Už sem ti někdy říkal, jak máš nádherný svaly?" optal se ho a přitáhl si ho blíž k sobě.
"Skoro každej den." potvrdil mu a začal mu rozepínat kalhoty a práci rukou na jeho hrudníku nahradil rty.
"A pořád je to málo." pousmál se a přitáhnul si ho blíž k sobě. "Moc bych chtěl, aby sme byli už venku." prozradil mu a vzal ho za tvář, aby se na něj podíval. "Viď se už to bude brzy a propustěj nás?" optal se s jiskřičkami v očích.
Jak mu to mohl odpovědět, když to sám nevěděl. "Samozřejmě že bude." někdy je mála lež lepší než aby mu ublížil.
Pousmál se na něj a natáhl se pro polibek. Moc ho miloval. Vydal se rukou dolů k jeho kalhotům a začal je rozepínat, aby mohl přejet prsty po té tvrdé bouli jen přes tenkou látku spodního prádla.
Skousl si spodní ret a po chvilce udělal to samé jemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama