Prosinec 2015

Gefangnis - XXXXXII.

30. prosince 2015 v 11:43 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Yumichikovi a Madaramemu to nějak moc nevadilo, že se zrušili návštěvní dny. Oni totiž neměli nikoho, kdo by za nimi přišel a když už tak jim někdy přišel jen dopis a to je tak všechno, tak že mohli být o to dýl spolu.
"Kdo ti dělal nehty?" optal se starší když ho držel za ruku.
"Askin." odpověděl a podíval se na svoje prsty. "Jde mu to, že jo?" chtěl vědět a zvedl ruku i s tou jeho, aby mu bylo lépe vidět na nehty.
"Hmm de." potvrdil mu a dal mu pusu na hřbet jeho ruky. "Ale k tobě se ta černá nehodí."
"Myslíš?" zajímal se zamyšleně a prohlédl si své pěkné nehty.
"Yo je to na tebe moc tmavý a víc se mi na tobě líbí ta fialová." pověděl mu svůj názor.
"Tak si příště kvůli tobě nechám udělat jen fialovou." usmál se na něj a natáhl se, aby ho mohl políbit na rty.
"Tak dobře." přikývl a oplatil mu políbení.
Pousmál se a přitulil se k němu. "Je mi s tebou moc hezky, víš to?" zajímal se.
"Vim mě s tebou taky." oplatil mu.
Pousmál a přešel před něj, aby ho mohl obejmout kolem krku a stoupl si na špičky, aby ho políbil na rty.
Objal ho kolem boků a zvedl ho ze země, aby se nemusel natahovat na špičkách.
Pevně se ho držel a ještě ho objal i nožkama, aby nemusel držet celou jeho váhu, když ho zvedl. Na chvilku se od něj odtáhl, aby se mu mohl kouknout do tváře a pousmál se.
"Tohle Askin už neumí co?" řekl samolibě.
Pobaveně se nad tím zasmál a zavrtěl hlavou. "Ne, on by se zlomil." odvětil.
"Taky si myslim." souhlasil s ním a odnesl si ho k sobě.
Taková špejle by se na sto procent zlomila, kdyby ho měl takhle zvednout. Pousmál se a nechal se jím odnést k němu.
"Nemusíš se bát Hisagi nepřide ten je rád, že v cele vydrží přes noc." prozradil mu když se tu tak rozhlížel jestli tu náhodou někdo není a postavil ho na nohy.
"Dobře." souhlasně kývl a stoupl si zase na své ťapky, aby nezlámal i jeho. Ale pořád ho objímal kolem krku a byl k němu, co nejblíž.
"Ty si hodně přítulnej viď." pousmál se nad tím a pohladil ho po zádech.
"Uhm." souhlasil a položil si hlavičku na jeho hrudník. "Protože mě nikdo nemá moc rád a ty mě máš rád." osvětlil mu.
"A víš že i mám." potvrdil mu jeho tvrzení.
Potěšeně a sladce se uculil, když mu to pověděl a políbil ho na rty. "To zahřeje u srdíčka." svěřil se mu.
"Vážně?" chtěl se přesvědčit.
"Ano." utvrdil ho v tom a položil mu ruku na hrudník "Tady u srdíčka." ukázal mu to názorně a zvedl k němu pohled.
Zasmál se a dal mu ruku na správnou stranu. "To byla levá ty trubko."
Nevině se uculil a napravil, co udělal. "Promiň, chyba lávky." omluvil se mu a políbil ho na hrudník.

"Stane se." pokrčil nad tím rameny.
"Uhm. Mě se takové věci stávají docela často." upozornil ho na to, aby s tím do budoucna počítal.
"To nevadí já taky zrovna nemám 200 bodů Iq." mávl nad tím rukou. Ten byl rád za svoje Iq tykve.
"Ale ty to ani nepotřebuješ, protože seš sexy i bez toho." namítl, aby se ho zastal a na chvilku si půjčil jeho rty.
"Proč myslíš?" chtěl vědět, když rozpojil polibek pro trochu vzduchu.
´"Protože to vidím." uculil se vesele "Ne často se najde takový mladý, pohledný a sexy mládenec v takové díře."
"Ale nech toho nelichoť mi tolik."
"A proč ne? To přece musím."
"To je blbost to já bych měl tobě." vyvrátil mu a sedl si i s ním na jeho postel.
Sedl si vedle něj a přitulil se k němu jako mazlivá kočka a taky tak ještě zavrněl. "Ale já to nepotřebuju."
"Tak nelichoť ani ty mě jasný." rozhodl to a pohladil ho po vlasech.
Zamyslel se a podíval se nahoru do stropu, jako by tam měla být napsaná odpověď. "Uvidíme."
"Ok." přikývl a dal mu pusu na tvář.
Oplatil mu to a přítulně se s ním pomazlil.
Chudinka Askin úplně všechno slyšel ale úplně všechno. Ani číst si z toho nemohl.

Chudáček malá, společně ho politujeme, aby mu to nebylo líto. "Bavíš se?" optal se ho Shane, když se opíral vedle mříží do cely.
Podíval se kdo na něj mluvil a zavřel knihu. "Ne sem na sedmdesátý straně a už sem odhadl konec." postěžoval si.
"To je tragický." potvrdil mu aniž by se na něj kouknul. "Tak proč to teda čteš?" chtěl vědět.
"Protože nemám co dělat. Když se támhle muchlujou." poukázal hlavou na ty dva.
"A ty jim závidíš?" optal se a naklonil se, aby na něj viděl.
"Ne." řekl okamžitě.
"Ne?" podivil se nad jeho odpovědí a zase se hezky opřel o stěnu. "A co teda v tom případě?"

"No nic v tom případě." odpověděl mu otravným hláskem. "Jen si nemám s kým povídat.
"Nojo. Když ti toho tvýho kamarádíčka sbalil ten plešou tak se nediv. Neměl si to dopustit." pronesl dramaticky.
"No jo no tak, když nechci, aby ho tu ojebali k smrti." pronesl stejně dramaticky.
"On nevypadá, že by mu to vadilo." zamítl zamyšleně. "Stejně se to jednoho krásnýho dnes stane." mávl nad tím rukou.
"Ale nerad bych, aby se to stalo chvilku potom co odejdu." vysvětlil mu.
"Diť tam je s tim plešounem." nesouhlasil. "Maximálně ho vojede von." pokrčil rameny.
"No a o to šlo." zdůraznil.
Zase se naklonil k cele, aby na něj viděl a zakroutil hlavou s takovým tím typickým 'c c c...' "To seš na tom už tak špatně, že musíš koukat na ostatní?"
"Jo když tam jen tak stojíš a kroutíš hlavou a ani ke mě nejdeš." vyčetl mu a nafoukl se jako bublina.
"Chm." odfrkl si a šel tedy k němu a sedl si na postel, aby neřekl, ale ještě si potáhl při tom z cigarety. "Lepší?"
"Ne zcela." zamítl a dal knihu pryč.
"A jak bys byl úplně spokojenej?" vybídl ho k odpovědi, když na něj foukl kouř z cigarety.
"Kdybys na mě nefoukal ty jedy a hezky mě objal, chytnul mě za ruku a koulal se mi do očí a říkal jaký sem krásný.." zasnil se.
Pustil nedopalek na zem a ještě ho sešlápl, tady by sice nic nechytlo, ale i tak. Krátce ho objal a pak ho vzal za obě ruce. "Seš moc krásnej zlato." začal až poeticky. "Ale víc toho ze sebe nedostanu." usmál se nevinně a naklonil hlavu ke straně.
Usmál se a víc se k němu přitiskl. "A jak to že ne?" chtěl vědět.
"Protože sem na to moc unavenej." obhájil se a pokrčil nad tím rameny.
"Tak si di lehnout vem si volno a di." poradil mu.
"Volno sem měl včera." upozornil ho "Jenom že sem musel letět do Ameriky a pak sem zase musel letět na rychlo domů, abych šel do práce, přičemž sem domů přiletěl jen dvě hodiny před tím, než sem šel do práce." vysvětlil mu a promnul si oči.
"Ty si byl v Americe?" podivil se. "Proč si tam byl co se stalo?"
"Kvůli mojí sestře." procedil ne příliš potěšeně. "Protože, když ona si pískne tak okolo ní všichni musej poskakovat." řekl už o něco klidněji.
"Co se stalo tak obdivuhodného?" řekl mu hlasem kterým mu dával najevo že mu úplně rozumí.
"Měla oslavu narozenin a její manžel slavil taky tak to slavili v Americe u jeho rodiny a mě tam pozvali taky tak sem musel přijet." vysvětlil mu otráveně.

"Tak si jim měl popřát přes Skype." vyčetl mu a opřel mu hlavu o svoje rameno.
Povzdechl si, ale nebránil se mu. "Co je Skype?" zeptal se a myslel to zcela vážně.
"Aplikace v počítači na volání s videem aby ste se mohli vidět a mluvit spolu." vysvětlil mu.
Zvedl k němu hnědý pohled a přikývl. "Aha." hlesl chápavě "Já nemam počítač." konstatoval ještě.
"Já ti ho koupim prosim tě." mávl nad tím rukou. "Stejně sem pochyboval o tom že by sis zrovna ty kupoval počítač když si šetříš na toho Harleje."
"Já žádnej nepotřebuju." zavrtěl hlavou a zase si jí opřel o jeho rameno. "Mě stačí mobil." vyndal si z kapsy docela starý mobil od Lenovo určitě né dražší, než čtyři tisíce, ale jemu to bohatě stačilo, víc nepotřeboval. Stejně ho měl jen na volání a tak, nic interesujícího.
Políbil ho na tvář a usmál se. "Tak dobře lásko koupíme si Iphony."
"Mě stačí tohle." otočil si mobil v ruce a vrátil ho zpátky do kapsy, kam patřil.
"Tak jo." přikývl.
"Uhm." zahučel v souhlasu a když se mu tak opíral o rameno tak se trochu odtáhl a kousl ho do krku.
"Au.." zakňučel. "Ty tygře kousavej."
"Já?" zopakoval v otázce "Já nikdy." nesouhlasil s ním.
"Dokaž to." vyzval ho.
Odtáhl se od něj a sedl si normálně, jako vzorný žák ve škole. "Už mi věříš?" optal se.
"Jo." řekl nevrle a stáhl si kolena k sobě.
"Sme rádi." usmál se na něj, ale zůstal sedět hezky, jak se uvelebil a vytáhl si cigarety, aby si jednu zapálil.
"Super." usmál se a položil si bradu na kolena.
"Hmmm..." zahučel v souhlasu a vzal si cigaretu mezi dva prsty a vyfoukl obláček dýmu. "Co je?" koukl se na něj podezřívavě.
"Ale nic." mávl nad tím rukou.
"Něco určitě." zamítl a naklonil se k němu, aby mu viděl do očí. "Co?" vyzval ho.
Povzdychl si a zvedl k němu pohled. "Jen mám strach z toho až mě pustí."
"Proč?" zajímal se a trochu se vzdálil, aby si zase mohl potáhnout z cigarety. "Ty se netěšíš za tím tvým klukem?"
"Jo to jo." naklonil hlavu. "Ale já mám strach z toho, jak se na mě všichni budou koukat a jak zase zapadnu už před tim to bylo těžký."
"Copak tě tvý rodiče nemaj rádi?" naklonil hlavu trochu ke straně.
"Maj a moc." usmál se. "Ale i tak to bude těžký."
"Neboj to pude." uklidňoval ho a natáhl k němu ruku, aby ho mohl pohladit po hlavičce.
Usmál se na něj a vybídl se mu. "Tak dobře."
"Neměj strach, ze strachu sou vrásky a to bys nechtěl ne?" pohrozil mu.
"Kolikrát ti mám říkat, že z tohodle slova pak mám osypky?!" vynadal mu a praštil ho do ramene.
Pobaveně a zlomyslně se zasmál. Vždycky tam hysterčil, když mu tohle řekl a nejspíš ho to ani nepřestane bavit. "Ale no tak, ty bys byl sexy i s nima." uklidňoval ho.
Zamračil se na něj a jednou nohou do něj strčil tak aby přepadl. "To mi zaplatíš ty potvoro jedna zlomyslná." pohrozil mu.
"Já ti koupím nějaký krémíčky a pleťoví masky a napravíme to." ujistil ho a bolestně si promnul prdelku, na kterou spadl na zem.
"A já si koupim bič ktetym tě propleskám." pohrozil mu ze shora.
Pobaveně se pousmál a vzal ho za nohu, aby ho přitáhl blíž ke kraji postele. "A že ne." poňoukal ho.
"A že jo ty mrcho." oplatil mu a zasmál se. Zapřel se rukama aby nespadl a taky si nenatloukl zadeček.
"Přece bys mě tak moc neuhodil." nevěřil mu a přestal ho tahat, ale tu jeho nožku si nechal a hladil jí.
"No kdybys takhle zlobil tak jo." uvažoval nad tím.
"Seš zvrhlej." vyčetl mu a zaklonil hlavu, aby na něj viděl.
"Sem no." potvrdil mu. "Už od narození."
"Vážně? Tak to bych chtěl vidět. Určitě si poletoval po baráku s plínama a bičíkem" řekl mu své představy.
"Nene!" obhájil se. "Ale vždycky sem chtěl zkřížit psa s kočkou."
"A kdo ne?" pokrčil rameny. To chtělo asi každé dítě. "Já chtěl zase křížit ještěrku a netopýra, zajímalo mě jestli z toho vznikne drak."
"Ty si drak." sesunul se k němu na zem a přitisl se k němu.
"Chyběj mi křídla." vyvrátil mu a foukl na něj kouř z cigarety.
Zamračil se a odehnal od sebe ten kouř.

Gefangnis - XXXXXI.

28. prosince 2015 v 14:21 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Stráže zatím udělali v celnici trochu pořádek. Ta dva individua musela na samotku a stejně tak i Yylfordt a Ichigo, protože na ně někdo něco prásknul. Na zbytek dopoledne byli všichni zamčení v celách, aby se už nic podobného neopakovalo a pustili je až tehdy, když měl být oběd.
"Ne já nechci netahej mě tam prosím.." rozbrečel se znovu chlapec a zapřel se Renjimu, který chtěl, aby se aspoň trochu najedl.
"Ale Uryuu. Musíš se najíst. Už ti nikdo neublíží slibuju, budu u tebe." snažil se, ale nikam ho netahal a zastavil se, aby se na něj podíval.
"Já tam nechci, prosím já nechci jíst nemám hlad nechci tam já budu hodný slibuju." začal ho přemlouvat a podíval se na něj s očima na krajíčku.
"Ale musíš, potom pojdeš hlady." naléhal na něj a sklonil se k němu, aby mu mohl otřít ty slzičky z očí.
"Tatínek říkal, že pojít může leda tak pes ale že lidé umírají." pověděl mu.
"To byla metafora." obhájil se. "Když nebudeš jíst tak budeš jako kost a kůže."
"Um um mám zásoby tuku." zakroutil hlavičkou.
"Jo? A kde?" podivil se a prohlédl si ho, aby se nějaký tuk pokusil najít.

"Já tam vážně nechci." zakňučel jako kotě.
"Tak že, tady chceš zůstat sám, když všichni pudou na oběd?" zajímal se.
"Uhm." přikývl po chvilce přemýšlení.
"Dobře." povolil tedy nakonec. "Za chvíli se vrátím." řekl mu.
"Děkuju." pousmál se a natáhl se k němu pro objetí.
"Není za co." oplatil mu úsměv a přivinul si ho k sobě do objetí, aby ho mohl pohladit po zádíčkách.
"Půjdeš se najíst a pak přijdeš že jo?" chtěl si to ověřit.
"Budu tu jako na koni." slíbil a pohladil ho po hlavičce. Potom ho pustil a vydal se tedy na oběd.
Hned, jak Renji odešel tak si vzal z postele deku, zalezl pod postel a tou dekou se přikryl, aby se mohl smotat do klubíčka a být neviditelný.
Když byl Bazz a Szayel pryč, Grimmjow na samotce, Nana v nemocnici a Nnoitra někam zaběhl tak už byl vlastně sám, tak že neměl potřebu dlouho vysedávat na nějakém obědě, stejně si tam neměl s kým popovídat.
Askin se měl k odchodu ale když si všiml že je tu Renji tak sám tak se otočil na podpadku a sedl si vedle něj. "Kde máš pejska?" optal se ho.
Ohlédl se na něj, ale dál si hleděl svého. "A kde máš ty tu tvojí náladovou hormonku?" oplatil mu.
"Ty si zase hnusnej na lidi co ti nic neudělali." urazil se a šel si hezky po sobě uklidit tác s nedojedeným obědem.
"Nejsem." namítl a ohlédl se za ním "Jen sem se tě zeptal na to samí, na co ty mě." opáčil.
Ukázal mu prostředníček a šel do celnice.
Pobaveně se nad tím pousmál. Citlivka hormonální, typické. Povzdechl si a taky si po chvilce uklidil, aby mohl jít zpátky, když tady neměl s kým posedávat.
Chudinka Askin taková citlivka urážlivá. Nemohl svojí životní lásku najít, aby si postěžoval a Yumi byl s Madaramem to je v prdeli vážně že jo.
Když byl tak zamyšlený a Shane měl tolik práce, že nevěděl, kam jít nejdřív tak do něj omylem vrazil, když zahýbal z vedlejší uličky jako buldozer.
Ne to byl, tank protože kvůli němu spadl na zadek. "To bolí zlato musíš těma hezkýma očima taky koukat." vynadal mu.
Koukl se na něj na zem a sklonil se k němu, aby ho zase vytáhl na nohy. "Promiň, mam hodně práce." omluvil se mu a povzdechl si, aby se zase mohl vydat dál.
Taky si povzdychl a šel k sobě, ale zahlédl něco neobvyklého a to peřinu pod postelí to nebyla moc častá věc ,že by tam někdo něco schoval? No co cela je otevřená tak, proč se tam nepodívat.
Naštěstí se rudovlásek vrátil jen chvíli po něm a viděl, jak jde k jeho cele. Jenom že, Uryuu nikde nebyl a když byla ta deka napáskovaná pod postelí tak ho nenapadlo nic jiného, než se musel zašít tam. Kdo by taky jiný rval deku pod postel. Rychle tedy přeběhl ke své cele, aby mu zahradil cestu. "Špatně." zamítl a ukázal na druhou stranu naproti "Ty máš támhle."
"Nejsem debil." ohradil se nad tím. "Co to tam schováváš?" zajímal se.
"Deku." odvětil hned a stoupl si mezi dveře do cely, aby ho nepustil dovnitř.
"Lháři jeden uka." vyzval ho a chtěl jít dovnitř.
"Nope." zamítal a zapřel se mu rukama o rameno, aby ho udržel venku.
"Fajn však já na to přijdu." znovu se urazil a zaplul k sobě.
"Tak ať." ušklíbl se. To už mu bylo jedno, ale k němu do cely nepoleze, to je soukromé.
Černovlásek pod dekou všechno slyšel ale pro jistotu pod ní ještě zůstal.
Šel k sobě na postel a sedl si na ní, ale trochu se naklonil a poklepal rukou na deku. "Poď už ven." pobídl chlapce.
Sundal ze sebe deku a když chtěl vylézt ven tak se jen praštil do hlavy jak jinak.
Pousmál se nad tím, vzal si svou deku a pomohl mu vylézt. "Musíš dávat pozor, ty šmudlo." posadil si ho vedle sebe a pohladil ho po zádíčkách.
Popotáhl a chytl se za hlavu. "Já vím."
"Neboj se, to přestane, než se oženíš tak se to zahojí." ujisťoval ho a přitáhl si ho k sobě.
"Jenže ona už mě nebude chtít." povzdychl si. "Její otec ten sňatek zruší a ona už mě nebude chtít."
"Ale bude neboj se." ujistil ho a pohladil ho po té jeho praštěné hlavičce.
"Ne nebude, protože se ta plánovaná svatba zruší." zakroutil hlavičkou.
"Ale kecy." mávl nad tím rukou.
"Sice sem ji ještě neviděl ale určitě není hloupá." obořil se nad tím.
"Stejně už bude nejspíš vdaná, než odsud vyjdeš." nedal se.
"Ach jo." povzdychl si. "Stejně sem ji nechtěl."
"Tak vidíš, co vzdycháš ty trupko." usmál se pobaveně, že s tím nadělal tolik, jako by se měla pak stát apokalypsa.
"Bude to ostuda." pokrčil nad tím rameny.
"Nic si z toho nedělej." povzbuzoval ho.
"No tak jo." přikývl.
"Šikovný miláček." pochválil ho a pohladil po hlavičce. Během dne přišel jeden z bacharů, trochu praštil do mříží, aby byli všichni zticha a pak všem oznámil, že se dnes návštěvní dny ruší a nikdo nikomu na návštěvu nepřijde z důvodů toho chaosu tady a že se tady všichni perou a dělají bordel ať poděkují těm.
Když to černovlásek slyšel tak zalezl pod postel a začal plakat. Tak moc se těšil že někdo přijde a odvede ho odsud po tom co se stalo.
"Uryuu, neplakej neboj se. Příště někdo přijde. Nebuď smutný." objímal ho a zkoušel ho nějak utěšit, aby tak neplakal. Bylo mu ho moc líto. Byl ještě malý a tady neměl, co dělat.
"Nepřijde.." vykoktal. Bylo mu to moc líto přál si vidět alespoň jednu známou tvář.
"Budou jiný návštěvní dny." zkoušel to dál a otřel mu z očíček ty slzičky.
"Já je chci vidět chci odtud ven oni by mě odtud vzali po tom co se stalo já chci domů.." dostal ze sebe všechno naráz a rozplakal se ještě víc.
"Přijdou příště, no tak neplakej." nevěděl, co s ním a tak u něj zůstal a zkoušel ho dál nějak utěšit.
"To bolí chci domů.." zakňučel jako zraněné zvíře a víc se k němu přitiskl.

Tiskl si ho k sobě a hladil po zádech. Nikdy na utěšování moc nebyl a vlastně tady ani nebylo koho utěšovat. Jelikož teď měli skoro všichni volno tak většina byla už i venku.
"Chtěl sem vidět tátu." prozradil mu.
"On přijde příště uvidíš." utěšoval chlapce a pohladil ho po hlavičce."
Víc ho objal a už jenom plakal. Už se ani nemohl mu něco říkat.

Vánoce a Nový rok

26. prosince 2015 v 19:38 | Nisure |  Informace
Vskutku se omlouvám,
že jsem nepřidala žádnou Vánoční povídku a ani Silvestrová nebude :/
Pardon, ale prostě se mi do toho nechce a ani mě nic nenapadá.
Gefängnis už taky nevychází, jak by mělo, ale pokusím se to napravit...
Prostě jsou divoké Vánoce a všechno no...
Nemůžu za to, špatná shoda náhod.

Tak alespoň šťastný Nový rok a užijte si dárky, co jste dostali pod stromeček!



Gefangnis - XXXXX.

26. prosince 2015 v 19:33 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




"Co ste zase dělali?" optal se jich hned jak je viděl.
"Já nevim." odvětil jen Shane. "Před chvílí sem přišel a už jich mam plný zuby. Podívej se na ně a něco s nima proveď." zaúkoloval doktůrka a chudáka polomrtvého Bazze položil na lůžko.
"Leda mumie z nich můžu udělat." konstatoval a začal se připravovat. "Ty taky nevypadáš zrovna nejlíp chceš kafe?" optal se ho když se na něj tak koukal.
Jooo rád by, ale kdo za něj udělá všechnu tu práci? "Ne dík." zamítl a vyndal si cigarety, aby si jednu zapálil. "Já budu rád, když si dneska sednu." oznámil a pobídl svého kolegu strážného, aby nechal Szayela Szayelem a šel napřed.
"Umm to se mi nelíbí." zamračil se nad Bazzovím okem. "A to jak ty se přepínáš se mi taky nelíbí nerad bych tě zase oživoval z přetažení." vynadal mu mezi tím co ošetřoval Bazze.
"Vynasnažím se, abys nemusel." slíbil, než odešel i se svým kolegou, aby udělali zase pořádek. " Jak mu je?" strachoval se Szayel ještě celý rozklepaný a se slzama v očích.
"Bylo i hůř nebojte se." zkusil ho ujistit. "On má tuhý kořínek."
"Já vím, ale stejně." namítl sklesle při pohledu na Bazze, i když neměl brýle tak viděl, že byl celý od krve a měl o něj strach. "Já nechci, aby mi umřel." zakňučel zoufale.
"Nebojte." uklidňoval ho dál a nastříkal Bazzovi na rány dezinfekci. "Au ty debile kryplovskej to bolí vypadni nešahej na mě nebo se neznám!" vyjel po něm punkáč.
"Bazzi!" okřikl ho starostlivě růžovovlásek a znovu mu začali téct slzy. "Nech si od něj pomoct, já o tebe nechci přijít!" naléhal a rozechvěl se.
Chudák Cang se ho lekl jak po něm vyjel, tak od něho odstoupil a šel se podíval na Szayela. "Toho si nevšímejte to je normální tohle dělá pořád." usmál se na něj a vzal ho opatrně za tu nemocnou ťapku.
Bolestně zasyčel a stáhl obočí. "Au,au..." dostal ze sebe skoro až zvílivě, jak to bolelo.
"Omlouvám se, ale jinak to nejde." pokrčil nad tím rameny a z kapsy vyndal bonbon a dal mu ho rovnou do pusinky aby teď nekřičel, protože mu tu ruku musel otočit.
Bolestí vyjekl a z očí mu vhrkli další slzy. To je amputace za živa toto. "To moc bolí..." kňučel jako zbitý pes.
"Půjdete se mnou potom vedle musíme to zrengenovat." informoval ho a vrátil se k Bazzovi.
"Uhm..." odvětil tedy v souhlasu, nebo spíš zkníknul. Moc to bolelo. Chudáček malý, on je takový citlivka a má nízký práh bolesti a taky je křehký a snadno rozbitelný.
Bazz se zase nemohl ani pohnout z toho jak na Canga vyjel tak se mu jen přitížilo. Černovlásek si Bazze pořádně prohmatal jestli nemá něco zlomené.
Občas po něm jen zavrčel nebo sykl, ale nevypadalo to, že by měl něco zlámaného. Jen možná pphmožděné a byl pomlácený, naštěstí.
"Není to tak hrozné jen to bude hodně bolet, než se ti to vyléčí." pověděl mu a začal mu obvazovat rány.
"Fajn. Tak že můžu jít." konstatoval bez rozmyslu, jako úplný rebel.
"Ne nemůžeš musím ti předepsat léky." zamítl.
"Prášky?" zopakoval nesouhlasně a zkřivil obličej do podivné nesouhlasné grimasy. "Nebudu tady žrát žádný prášky."
Otráveně se na něj ušklíbl. To tak, on tady nezůstane, ani kdyby ho na kolenou prosil.
"A je zamčeno kdyby si náhodou chtěl utéct." upozornil ho a napsal recept na ty léky.
"A je zamčeno, kdyby si náhodou chtěl utéct." zašklebil se na něj s tenkým hláskem, aby ho dostatečně napodobil. Szayel se zatím uklidnil z toho pláče a už mu ta ruka tak nepnula, když jí měl v klidu.
Pro jistotu zamkl doopravdy předtím mu to řekl aby nevstal. "Půjdeme?" optal se Szayela, když měl všechno hotovo.
Souhlasně přikývl, že mohli jít. "Ale mám problém..." pronesl stydlivě. "Musíte mě vést, já nic nevidím bez brýlí a Valkerie mi je rozšlápl..." zamumlal.
Trochu se zarazil a pak šel k jedné z polic kde trochu zahrabal v šuplících a vyndal jedny brýle. "Zkuste je." podal mu je. "Když vám nepomůžou tak objednám."
Vzal si je od něj a zkusil si je nasadit. Pousmál se nad tím, ale těch dioptrií bylo ještě málo. "Je to lepší." souhlasil. "Ale není to ono." konstatoval.
"Víc nebo míň?" chtěl vědět a rovnou si napsal na objednávku. "Nebo jinak kolik ste měl před tím?"
"Umm víc." řekl. On měl už od malička špatný zrak, nikdo nevěděl proč, ale časem se mu to zhoršilo až na tolik dioptrií, kolik měl, než se mu ty jeho brýle zničili. Yylfordt nikdy neměl brýle, ano jeho rodiče, ale on měl prostě už od malička tak silné dioptrie protože neviděl "Na levém tři a půl a na pravém čtyři." odvětil tlumeně, protože se za to styděl.
"Dobrá do týdne je budete mít." oznámil mu a dal papírek tak, aby ho potom viděl.
"Moc Vám děkuji." usmál se šťastně a sundal si z očí, ty brýle, které měl, aby mu je mohl vrátit.
"Zatím si je nechte a poďte se mnou vedle." poručil mu a otevřel do vedlejší místnosti.
"Uhm." souhlasil tedy a nasadil si je zpátky. Je lepší vidět trochu, než vůbec, to je taky fakt. Poslechl a šel s ním tedy do vedlejší místnosti.
"Dejte ruku sem.." ukázal mu na desku stolu. "a já půjdu vedle do té kabinky a uděláme rendgen."
Kývl a pokusil se nějak dostat tu jeho pochroumanou ťapku na stůl. Bolestně u toho syčel, ale potom jí tam přece jen položil a počkal až bude hotovo.
Spustil rendgen a udělal několik snímků. "Hotovo." oznámil mu když skončil. "Vypadá to na zlomené prsty a nakřuplí můstek." oznámil mu.
"A..." hlesl a zapřemýšlel. "Co s tím?" chtěl vědět. Netušil, jestli to půjde do sádry nebo ne a jestli jo tak by ho zajímalo, jak jí tady udělá a nebo jestli ho pošle do nemocnice.
"Musím to obvázat a dát do sádry s výstuží, aby se vám můstek nijak neposunul. To zvládnu tady nebojte, ale na ty brýle si počkáte." prozradil mu.
"Tak dobře." usmál se. Na brýle si klidně počká, to mu nedělá problém, ale kdyby měl po vězení chodit s tou rukou tak by asi za chvíli umřel.
Dal mu na to sádru a výstuhu a z toho jak u toho kňučel usoudil že by mu měl dát také léky na bolest.
Když měl Cang hotovo tak se na jeho profesionální dílo podíval. To bude komické až s tímhle bude chodit po vězení. "Děkuju." vděčně se pousmál.
"Není za co teď to bude schnout." oznámil mu a využil toho že Bazz spí, aby mu pořádně vyčistit.
Přikývl a zůstal tedy jak byl, aby sádra mohla seschnout a pak pevně držela.
"Bazze si tu nechám." informoval ho. "A vy pak můžete jít nemusíte se o něj vůbec bát."
Nechtěl ho tu nechávat, chtěl být s ním, aby ho měl pod kontrolou. "A nemohl bych tu být u něj?" zeptal se.
"To nevím, zkusím to domluvit se Shanem." pokrčil nad tím rameny.
Očíčka se mu šťastně zaleskli a pravou rukou staršího objal a dal mu pusinku na tvář. "Děkuju, děkuju, děkuju!" zajásal.
Trochu ho to vykolejilo tohle se vůbec nestává a hlavně ne jemu.
"Em..." nechal se trochu usnést, pravda, možná je někdy až moc přítulný. "Omlouvám se." dostal ze sebe.
"To je dobrý to je dobrý jen už to neopakujte." odtlačil ho od sebe a sedl si za počítač.
Souhlasně kývl a přisunul si stoličku k Bazzovu lůžku, aby si k němu mohl sednout a zůstat u něj jako hlídací pejsek.
Podíval se po nich a jen protočil oči a vrátil se k počítači.




Gefangnis - XXXXIX.

22. prosince 2015 v 20:14 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Opravdu se omlouvám za následný nárůst sprostých slov a brutality, ale myslím, že tyhle tři to více, než vystihuje, ale je to docela krátké tak no stress, tak že tak no :D A ještě mě docela rozdrtila ta představa jak si tam Bazz nakráčí s představou, že je úplně zničí a oni si tam sním pohazujou jako s panenkou :3 A Askin si tam úplně v klidu čte a neví o světě, nedá absolutně žádnej mrd XD

"Kde sou kurva ty dva sráči nebeský Scheiße!" zařval po celnici kde věděl že ty dva budou. Šel a všichni kolem něj mu ustupovali v cestě. Ono to je už vážně na povážlivou když Bazzík mluví svojí mateřštinou.
"Co tady řveš ty kryple nevychovanej?!" vyjel po něm Driscoll. Ne, že by si ti dva nebo z Bazze dělali, e-e, on je oproti nim, takový malinký a ještě když sou dva a on je sám, proti takovým dvěma nakorbeným bestiím.
"Fajn první deš ty." ukázal na něj a trochu se proti němu rozběhl aby ho mohl kopnout s výskokem do hlavy.
"Co ti přelítlo, přes tu tvojí nevymáchanou držku?!" zavrčel po něm, když se z toho trochu vzpamatoval a sevřel vzteky v ruce jeho uniformu, možná že kdyby sevřel jeho tak by ho rozlámal.
Ne teď už neměl jen vztek teď přímo zuřil. "A co vám vy Huresöhne!?"
"Nějakej drzej, chlapec." poznamenal teď pro změnu Gerard a zvedl se, aby mohl jít za těma dvěma. "Ty ses rozhod, že tě to tady už nebaví a přišel si na smrt jo?" zazubil se potěšeně.
Mrštil po něm zlostný pohled a kdyby mu to přišlo málo tak plivnul přesně před něj. "To vás omrzel život vy zmrdi."
Oba se po sobě jen s úsměvem podívali a potom zpátky na růžovovláska a jen se mu pobaveně vysmáli do tváře. "Idiote." pronesl jen černovlasý a prudce s ním mrštil o tvrdou, kamennou zeď.
Vyplivnul tu trochu krve a vstal jako by nic jen si trochy prokřupnul rameno. "Já?" protáhl. "Já? No tak to pardon, ale já nikoho nepřefiknul, kdo mi nepatří vy vyfakaný zkurvysyni!"

"A ty tady snad vojebáváš celej barák, že si hned značkuješ, kdo je tvuj a kdo ne?" podivil se nad tím blondýn. Takových, se kterými oni tady spali bylo hodně, tak že to spíš byl jejich harém. "Vypadni a neotravuj!" mávl na něj otráveně Driscoll rukou, aby jim dal pokoj a neotravoval jim život.
"Szayel je můj od tý doby, co sem ho poprvý, uviděl takže jo!" rozkřičel se. "Je mi jedno, že ste dva klidně mě zabte, ale na něj mi nikdo šahat nebude vy kundy zdrápaný!"
"Huh?" nechápali ti dva. Ne, jména jim vážně nic neříkali, možná kdyby ho viděli, ale takhle... Pardon, nemůžou být nápomocni. Ale ta druhá možnost, se jim docela zamlouvala. "A víš, co by bylo ještě lepší. Ještě před tim, než tě zabijeme a omlátíme ti tu tvojí palici vo zeď tak si s tebou užijeme taky." zazubil se Valkerie.
"Celej žhavej, nadrženej." zavrčel a vrhnul se na tu blonďatou mrchu.
"Vážně?" protáhl a naklonil hlavu mírně ke straně. "No o to to bude ještě lepší!" konstatoval se zazubením a napřáhl se proti němu pěstí.
Nějak zvlášť ta pěstí nezabrala jen se z trochu oklepal a pral se dál.
"Ty svině malá." procedil pohrdavě černovlasý a kopnul mu do hrudníku, aby dal pokoj.

Zase odplivl krev, ale tentokrát jí bylo víc než před tím. Nikdo z těch, co byli okolo se ani neopovážili ceknout jakou měli podívanou, a kdyby to řekli tak by bylo po nich hned po Bazzovi.
No jo. Typický sraby. Normálka. Jen se potěšeně zasmáli, jak si tady s ním jen pohrávali a on neměl nejmenší šanci. Gerard se znovu napřáhl, aby ho mohl praštit.
Chytil to přímo do tváře a snad oslepl na jedno oko, ale i tak se nehodlal vzdát a pral se dál.

I když měl Szayel strach, že bude zle a že na něj bude Bazz naštvaný tak ho tam přece nemohl nechat. Oni ho zabijou a na to ho měl až moc rád. "Nechte ho být!" křikl zděšeně, když viděl Bazze chudáka od krve, jak si s ním ti dva pohazovali jako s hadrovou panenkou. "He?" cukli na růžovou vláska pohledem "To je ta tvoje děvka." usmál se rozzářeně Valkerie.
"Jo, MOJE láska je to." zdůraznil to slovo. Podíval se na Szayela a pak se zase chtěl začít prát.
"Bazzi, ne!" běžel k němu, aby ho mohl chytit, aby se s nimi už nepral a oni už mu víc neublížili, už teď se sotva držel na nohou a byl celý od krve a zbitý. Nechtěl, aby mu ještě víc ublížili. Ho zastavit, ale když za ním běžel tak ho blonďák jen rukou 'odstrčil' stranou, aby se do toho nemotal. I když na jeho poměry, slovo 'odstrčil' znamenalo asi to, že Szayel odletěl na zeď a skoro si tím vyrazil dech. "Láska pošla." konstatoval se zasmátím černovlasý a chytl Bazze pod krkem, aby ho mohl zvednout ze země, výš více méně na svou úroveň.
Plivnul mu do obličeje směs krve a slin a pološíleně se zazubil ke hledě jeho momentálního stavu. "Sterben sie fotze!" (chcípněte vy ku***!)
Szayel bolestně zasténal, když narazil na tvrdou zeď a zkusil se natáhnout a najít své brýle, které mu spadli na zem. Toho si samozřejmě Gerard všiml, když ho na tu stěnu hodil. Tak se nad tím pobaveně zasmál a šlápl mu na skla, které hledal. Když slyšel to prasknutí obrub a sklíček tak se mu sevřelo hrdlo. Bez nich nic neviděl. "To sem nechtěl." zazubil se potěšeně starší a druhou nohou mu šlápnul na tu ruku, kterou se natahoval po brýlích. Bolestně vytřeštil oči a vyjekl, když mu stoupl na ruku celou tou více, než sto kilovou vahou "B_Bazzi..!" dostal ze sebe.. Driscoll jen pro změnu vražedně zavrčel a otřel si obličej do rukávu. Přimhouřil vzteky oči a praštil s jeho kořistí o zeď, aniž by ho pustil.
Chytnul ho za ruce, aby ho pustil, protože ho začal škrtit. "Vy zkurvený Schweinehund!" zařval skoro z posledních sil a kopnul tu opici co ho škrtila.
Vskutku si to trápení těch dvou bezmocných chudáčků moc užívali. Když se Szayel snažil uvolnit tak mu snad Gerard víc sešlápl ruku a jemu tam možná i zapraskalo a Driscoll moc na ten kopanec ani nereagoval a jen s ním znovu praštil o zeď. Nikdo se do toho nemotal, na to se moc báli a taky by přišli o podívanou, až do teď. Když se v hale rozezněl výstřel tak se všichni zklidnili a bylo ticho. "Děláte si ze mě srandu." řekl až příliš chladně Shane, který nevypadal zrovna nadšeně. "Co vám všem do prdele přelítlo přes nos?! Ste snad všichni padlí na hlavu, vy idioti?! Sotva přídu už musim řešit zase takovýhle píčoviny, že se tady rvete, děláte si ze mě prdel?! Myslíte si, že to mam za potřebí?" vyjel po nich. Myšleno ne jen na ty dvě nakorbené bestie, ale teď mluvil úplně ke všem. No ano, ono to vážně nepotěší, když přijde ráno do práce a hned si ho zavolá Aizen, že má jít uklidit ten bordel a zklidnit vězně. To už musí vážně být, když on má takhle velký vztek, to už vzbuzuje respekt. Sice mu Aizen dal s sebou ještě pár dalších jeho kolegů, ale vždycky všechno musel Shane, samozřejmě, docela by ho zajímalo, co by šéf dělal, kdyby tady nebyl, fakt.
Když ho Askin uslyšel tak zvedl oči od knížky a šel se podívat za mříže co se stalo. No ano oni se mu tam rvou před dveřma a on si v pohodičve čte když na snídani dnes neměl chuť tak se hned otočil do celnice a šel si číst bravo. Když uviděl svého miláčka celého nasupěného vzteky tak mu až srdéčko zaplesalo jak ho v tu chvilku zamrazilo. On opravdu miloval když se jeho láska vztekala. "To Bazz si začal." vyklopil hned Yylfort který byl opřený o jednu stěnu.
Jak to tak vypadalo tak polovina z těch, co tu byli skončí na samotce, protože prostě nedokážou být v jedné místnosti a tak to prostě budou muset roztrhat a půjdou na samotku, on tady pořád nebude poletovat a hlídat, jestli se někdo nerve to by za chvíli i Aizena přizabil. "Ty mlč! Taky se na tebe dostane!" cukl na Yyla pohledem, než vrátil svou devítimilimetrovku zpátky do pouzdra a šel za těma dvěma. "Pust ho." rozkázal Driscollovi. "A proč jako?" odsekl otráveně, že jim zničil tu zábavu. "Protože sem ti to kurva řek! Pust ho!" vyjel po něm a víc to zdůraznil, kdyby to náhodou zase nepochopil.Teď už Bazze pustil, i když ne zrovna ochotně a z to otrávení z něj úplně čišelo.

Bazz spadl na zem jako hadrová panenka a skoro z posledních sil ukázal na růžovovláska. "Szayel.." upozornil ho a radši si lehl, aby si ještě svojí šikovností něco nezlomil.
Szayel se na něj jen zkroušeně s pláčem koukal, i když 'koukal'. Jelikož neměl brýle a ještě uslzené oči, tak toho moc neviděl, ale svého miláčka ještě poznal. Bylo mu to moc líto, že mu tak moc ublížili. "Ty taky." koukl se ještě na Gegarda a sklonil se k Bazzovi, aby tu hromádku neštěstí sebral ze země, jelikož on už nebyl schopný pohybu. Když měl Szayel volnou ruku tak zase bolestí zavzlykal, po tom, co se mu do těla dostala všechna ta bolest z ruky.
Když kolem něj se Shanem procházeli tak k němu natáhl ruku a zahučel na druhého, aby si všiml Szayela.
Zastavil se a sklonil k němu pohled. "Zvedni se." poručil mu. Gerard nespokojeně zavrčel, že mu chce vzít jeho 'dnešní úlovek', ale nevzdoroval, teď to nemělo cenu, když si s sebou přitáhl i jeho gang. Szayel se tedy pokusil zvednout, ale když s tou druhou rukou hnul tak u toho hodně kňučel. Moc to bolelo. Shane pobídl jednoho ze strážných, aby růžovovláskovi pomohl a mohli jít dál. Ostatní stráže se zatím chopili těch dvou, aby je mohli vzít na samotku.
Aaaah Askin nám tu přímo taje. Nejradši by se za ním rozběhl a žadonil o tvrdej fuck, ale teď to nepůjde.
To si bude muset počkat chlapec a pak si někde Shana čapnout jestli ho ještě potká v tom dnešním chaosu. Odnesl Bazze na ošetřovnu za Cangem, aby se na něj podíval jestli je to s ním vážné a Szayela taky, ten má tu ruku při nejlepším pohmožděnou nebo naštíplou kost, to už se dalo říct i bez diagnozy.

Gefangnis - XXXXVIII.

20. prosince 2015 v 11:15 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Když ho tak povalil tak se praštil do hlavy. Bolelo to, ale ne tak, aby si nevšiml že se dotkl jeho nohou na to sou až moc citlivé zvlášť ty jeho. Zapřel se mu a silou se snažil dát kolínka zase zpátky k sobě.
Blonďák mu zase roztáhl nohy od sebe a aby je nemohl stáhnout zase k sobě tak se mu vtěsnal mezi stehna. Podepřel se vedle něj rukou a tou druhou se vkradl pod jeho vrchní část uniformy.
"Dost...Prosím." zakuňkal skrz slzy a házel sebou aby se ho tolik nedotýkal.
Ichigo mu chytnul ruce a dal mu je nad hlavu, aby se nemohl s nimi bránit a když byl Yylfordt mezi jeho nohama tak s těma taky nic moc nezmohl. Vyhrnul mu uniformu a sklonil se, aby se mohl té bledé a hebké kůže dotýkat i rty a zuby.
Zavřel oči a brečel už úplně. "Prosím ne já nechci.." zakňučel. Kopal nohama za sebou, aby se mu nějak vymanil a pořád se svíjel jako hádě.
Zrzek se nad tím jen pobaveně usmál a přivlastnil si jeho rty ať už chtěl nebo nechtěl. Tiskl mu v ruce a když měl jednu ruku volnou tak se vydal ke svému rozkroku a přejel po něm.
Tiskl rty těsně k sobě aby to pokud možno necítil a povedlo se mu Yylforta hezky kopnout do rozkroku.

Bolestně zaskučel a odtáhl se od něj. Ichigo se za něj koukl a pevně chlapce, aby neutekl a otočil ho bříškem na podlahu, aby se nemohl tolik zmítat. "Dávej bacha nebo už si nevrzneš." zazubil se zrzek při pohledu na blonďáčka. "Sklapni!" sykl po něm.
"Puste mě prosím můj otec má peníze dám vám kolik budete chtít puste mě.." žadonil dál.

"A k čemu nám budou peníze, když sme zavřený tady?" zajímal se Ichigo a sklonil se k němu "A sme tu na hodně dlouho." pošeptal mu do ouška a olízl ho. Yylfordt se zatím sesbíral se vztekem v očích a chytl rukama lem černovláskových kalhot.
"Ne!" vykřikl chlapec a znovu sebou začal šít. "Já nechci nekoukejte se!"
"Nikdo neřek, že se chci jenom koukat." vyvrátil mu blonďák a stáhl mu spodní část oblečení alespoň ke kolenům. "Počkej, já chci bejt první!" namítl Ichigo.
"A co teda?" zakňučel. Bylo mu hrozně trapně a bál se jako nikdy v životě ničeho. Nejradši by na místě umřel.
"Mlč." sykl na Ichiga "Za tu utrpěnou škodu ho budu mít první já!" odbyl ho a rozepnul si kalhoty. Přejel po tom jeho sladkém zadečku přejel svým vzrušením.
Projela ním elektrická vlna která ho varovala že tu není něco v pořádku. Srdce se mu roztlouklo dvojnásobně než mu tlouklo do teď a začal víc křičet a prosit, aby starší přestal.
Zrzek mu překryl ústa, aby mlčel a nekřičel tolik. Zatím si přelezl před něj a volnou rukou si také začal povolovat kalhoty. "Má tak krásnou a nevinou prcinku." zavrněl Yylfordt a trochu svým vzrušením zatlačil na jeho otvůrek.
Kousl zrzka do dlaně a bolestně zaskučel, i když starší skoro nic neudělal jeho to moc bolelo. "Dost..Co to děláte?.." dostal ze sebe skrz vzlyky.
"Chceme tě zbavit tý tvý nevinnosti." pronesl Ichigo s úchylným úsměvem, než si stáhl kalhoty a promnul v ruce své vzrušení. "Otevři pusu."
Co to říkal jaké nevinnosti té se už přeci zbavil to kvůli tomu tu je. Na jeho rozkaz vůbec nereagoval a jen se snažil nevnímat tu bolest a potupu.
Naslinil si prsty a vydal se jimi k té jeho krásné prdelce, přejel po jeho vstupu a začal se do něj jedním prstem pomalu tlačit, aby si ho mohl trochu roztáhnout.
Zavřel oči a bolestně sykl než se rozbrečel ještě víc. "Dost..Já přece nic neudělal.."
Potěšeně se nad tím pousmál a vnikal do něj nejdřív jedním prstem. "Neuvěříš, jak strašně je úzkej." řekl blonďák fascinovaně a plácnul ho přes tu prdelku. "Aaaaawww..." protáhl mladší, že on sám to nepocítí úplně poprvé a donutil chlapce, aby otevřel ústa, přičemž ho donutil, aby si jeho vzrušení vzal do úst.
Vyděšeně sebou cukl když jo plácnul a Ichigo mu dal do úst jeho vzrušení vůbec nevěděl proč to udělal a co s tím má dělat. Přišlo mu to odborné do teď si myslel že tenhle orgán slouží jen v vykonávání základní potřeby a ne k ničemu jinému.
Samou slastí se zachvěl a chytl ho za hlavičku, aby mohl začít vnikat do jeho pusinky. Yylfordt zatím přidal i druhý prst a roztahoval je od sebe.
Bylo mu divně skoro až na blinkání když měl tak plnou pusinku a Ichiga měl skoro až v krku.
Jelikož tady nikdy moc příležitost neměl, aby tady dělal takové věci a ještě k tomu všemu tady nebyl nikdo tak mladý a s tak krásnou tvářičkou tak mu to netrvalo moc dlouho, než se mu udělal do pusinky a pak se odtáhl.
Jako by to nestačilo do teď tak mu najednou vystříklo do pusinky něco slaného a hustého. Začal kašlat a jeho nejhorší obavy se nepotvrdili díky Bohu tohle bylo bílé.
"Tak brzy?" podivil se blondýn a usmál se nad tím. Vytáhl z chlapce prsty a znovu přejel svou erekci po jeho vstupu. "Už ani nemá chudák sílu se bránit." zazubil se potěšeně.
Otřásl se a pokusil se od něj odplazit po rukou když už ho nohy neposlouchali.
Jenom že před ním byl Ichigo a ten ho dál nepustil. "Chci si ho vzít taky." zavrněl, když se na něj tak koukal. "Ne, až po mě." zamítl starší. Ještě jedno use mu otřel o zadeček a pak se opřel o ten otvůrek. Naštěstí se Renji rozhodl, že půjde najít Uryuu, když tak utekl a doufal, že najde i Szayela, ale když slyšel ten křik tak mu to nedalo a musel se jít podívat do celnice. "Uryuu?" houkl do velké haly.
Bolestně vykřikl a skousl si spodní ret. Tohle moc moc bolelo, opravdu chtěl zemřít.
"Mlč ty skrčku!" vyjel po něm Ichigo a rychle mu překryl ústa, aby mlčel. Rudovlásek se šel podívat dál do celnice, když slšel ten křik a když ty dva viděl tak se zděsil a taky naštval. "Nechte ho na pokoji! Co ste mu to provedli!" vyjel po nich a čapnul Yylfordta za vlasy, aby ho od chlapce odtáhnul, co možná nejdál.
Ten znovu vykřikl bolestí, když z něj starší tak surově vystoupil. Sesunul se na podlahu a začal brečet jako by umíral už úplně.
"Au! Ty kryple!" syknul po něm nevraživě blonďák a vymanil se mu ze sevření, aby si zase mohl zapnout kalhoty a zvedl se ze země. Ichigo se taky zvedl a zapnul si kalhoty. "Nikam nechoď." usmál se na chlapce.
Zvedl hlavu aby viděl co se děje, ale přes slzy skoro nic neviděl tak to vzdal a zase hlavu sklonil.
"Proč ste mu to udělali?!" chtěl vědět rudovlásek. "Protože je tak sladkej a nevinej." zavrněl zrzek za ním a praštil ho pěstí do zad. "Protože můžeme." doplnil blonďák a taky mu chtěl jednu vrazit, ale tu ruku mu už Renji chytl.
"Koukej mě pustit ty frajere!" vyhrkl na něj a kopnul ho do holeně, protože kdyby ho praštil levačkou tak by ho to vůbec nebolelo. Nojo praváci.
Bolestně sykl a chytl u tu ruku pevněji, přičemž mu jí bolestně zkroutil za zády a podkopnul mu nohy, aby bylo o jednu mrchu míň.
"Co děláš ty debile!?" štěkl po něm Ichigo, když blondýn žuchnul na zem.

"Srovnávám síly." pokročil nad tím prostě rameny. Ještě Yyla přišlápl na zem, aby tam hezky zůstal a neotravoval, zatím co on se hodlal věnovat Ichigovi.
"Tak poď ty kryple." vyzval ho a rovnou mu dal pěstí do zubů.
Trochu víc blonďáčka přišlápl, ale pak tu pěstí Ichigo vrátil a ještě mu dal kolenem do břicha.

"Ty šmejde zablešenej!" okřikl ho a vyplivl krev z pusy.
"Mluv za sebe." odbyl ho otráveně a ještě mu vrazil jednu pěstí do tváře, aby ho poslal k zemi.

Rád by se z té země zvednul ale nohy mu nechtěli sloužit. Za tu dobu co se tu prali zvládl černovlásek se jen smotat do klubíčka a brečet jako želva.
Nechal ty dva už žít, ale ještě pro jistotu dupnul Yylfordtovi na záda, aby na té podlaze taky hezky zůstal. Pak se starostlivě koukl na chlapce a přeběhl k němu. "Jak ti je?" zajímal se starostlivě.
Odtáhl se od něj a nenechal na sebe sáhnout. Nechtěl, aby se ho zase dotýkali a ani nevěděl kdo na něj mluvil.
"No tak, Uryuu. To sem já, Renji, nechci ti ublížit." naléhal na něj a zase se k němu vrátil, aby mu mohl otřít ty slzičky.
Zamžoural a podíval se na rudovláska. "Renji-san.." zakuňkal s úlevou a objal ho kolem krku.
Souhlasně přikývl a taky ho objal a zároveň si ho vzal k sobě do náruče, zvedl se a šel s ním pryč. "Neboj se, už ti nikdo neublíží, slibuju." pošeptal mu a tiskl si ho k sobě.
"To bolí.." zakňučel a pláč začal znovu.
Mrzelo ho, že nepřišel dřív, bylo mu ho teď moc líto. "Já vím." řekl soucitně a vzal si ho k sobě do cely. Sedl si s ním na postel a hladil ho po zádíčkách.
Tiskl se k němu jako to nejotravnější klíště a pořád se snažil být u něj, co nejblíž to šlo. "Já chci umřít.."
"Pšššššš... No tak neplakej, to přestane, slibuju." snažil se ho tišit. Hladil ho a tiskl k sobě, aby věděl, že je v bezpečí a už mu nikdo neublíží.
"Proč mi to udělali?" chtěl vědět. "Co mi to vlastně provedli Renji-san?" zeptal se celý uplakaný a podíval se na něj nahoru.
Nevěděl jak mu to měl vysvětlil. "Když si ještě s nikým nespal tak si nevinný a tady nikdo tak nevinný jako ty ještě nebyl tak se všichni mohli roztrhat o to, kdo tě té nevinnosti zbaví víš." zkusil to.
"Oni to tak berou." namítl. "Kdyby tě zbavili tý nevinnosti, tak bys byl už jejich, bylo by to jako kdyby si tě označkovali."
"Ale já chci být jen s tebou nechci být s nimi.." zakňučel jako raněné mládě a stejně tak se k němu natiskl.
"Já vím. Neboj se už budeš. Nedám jim tě." slíbil a políbil ho do černých vlásků.
Znovu ho objal kolem pasu a vyžadoval se hlavičkou pohlazení. Kdyby na ně někdo koukal tak by mu připomínali kočku a její kotě.
Pousmál se a pohladil ho tedy po hlavičce, jako poslušného tvorečka. "Neboj se." přesvědčoval ho.
"Ale to moc bolí.." postěžoval si. "A taky mi je zle.."
"A chceš vzít na ošetřovnu?" zeptal se chlapce pro jistotu.
"Chce se mi blinkat.." stihl říct dřív než si ublinknul do pusinky a raději to hned spolkl.
"Čuně." pokáral ho s mírným zamračením, než se s ním zvedl a šel k záchodu, aby to měl blíž, přičemž si sedl k němu.
Hned, co uviděl mísu tak ji objal jako starou známou a začal zvracet.
Povzdechl si a hladil ho po zádech, aby se cítil alespoň o trochu líp. Bylo mu ho moc líto a jen doufal, že Bazz bude v pořádku a nechytne takový rapl, aby se s těmi dvěmi rval. I když...

Gefangnis - XXXXVII.

14. prosince 2015 v 22:39 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"No ne asi a viděl si ty jeho nohy." upozornil na jednu jeho přednost.
"Yo." souhlasil "Jako antilopa." přirovnal ho k tomu zvířátku z buše, které skáče a má rohy a velmi dlouhé a tenké nožky.
"Má je snad hezčí než ženská." pochvaloval si. "Asi před tejdnem a půl či kdy sem ho sledoval jak de ze sprchy. Měl na sobě jen ten malej ručník okolo pasu a ty nohy měl snad nekonečný."
"Ty prasáku takhle sledovat malý děti, když choděj ze sprch." zasmál se nad tím jako školačka a praštil ho do ramene.
"No a co ty bys to udělal taky kdybys neměl práci." zasmál se nad tím a taky ho majznul do ramene.
Přestal se smát a podezřívavě se mu zadíval do tváře. "Vsadim se, že když si ho takhle špízoval tak sis to určitě při tom dělal." prozradil mu svou teorii.
"Jen trochu." přiznal se. "Byl sem tvrdej jak Himaláje a hladil sem se přes kalhoty abych ho nevyplašil."
"Tušil sem to, kdo by taky dokázal odolat." usmál se nad tím triumfálně, že ho dobře odhadl.
"No jo no jo." mávnul nad tím rukou.
"Úchyle jeden nadrženej." zazubil se nad tím zase jen ve vtipu a přitáhl si ho blíž k sobě, aby si mohl půjčit jeho ústa.
"Ty seš větší." zamračil se nad tím když se od jeho rtů odtáhl.
"Ummm...." zavrněl a obtáhl linii jeho rtů. "Zajímalo by mě, jestli na to máš důkazy."
"Právě jeden prožívám ty úchyl." zavrněl a mrkl na něj.
"To proto..." znovu ho políbil "Že se tady bavíme, jak je ten prcek strašně sexy a jak ho budeme chtít tvrdě vojíždět."
"Tak si o tom nech zdát zlato." poradil mu.
"Ale no tak..." protáhl zklamaně a převalil se na bok, přičemž si lehnul jako zdechlina. "Tohle mi přece nemůžeš udělat."
Dal mu pusu na tvář a usmál se na něj. "Můžu je to pro tvoje dobro takhle na něj budeš líp připravený a nadržený."
Na jednu stranu měl pravdu, ale na tu druhou, on by si klidně vrznul i teď. "No jo porát..." protáhl kňouravě, jako kočka když jí tahá za ocas.
"Hodný si zlato." pochválil ho a dal mu pusu na tvář.
"Fajn." odvětil uraženě a založil si ruce na hrudi. "Ale chci francouzáka." namítl na truc. "A pořádnýho!" dodal ještě.
"Ok." přikývl a vlepil mu jednoho pořádnýho francouze.
"Sem spokojenej." odvětil, když se od něj odtáhl a usmál se.
"Super." taky se usmál a hezky se uvelebil aby už mohl jít spát. "Dobrou." popřál mu a zavřel očíčka.
"Dobrou." napodobil ho s úsměvem a zachumlal se pod deku, aby taky mohl jít spát.
Všichni šli už spát. Dokonce i Askin protože Shane má volno a uvidí se až ráno.
Ráno se všichni zase řadili, když měli to ne příliš hezké probuzení, jako vždy. A museli na snídani. Dneska sou zase návštěvní dny.
"Renji-san." protáhl chlapec jeho jméno a doběhl za ním.
Zastavil se a podíval se na černovláska. "Ahoj, Ishi-chan." pozdravil ho s úsměvem.
"Dobré ráno." oplatil mu a usmál se na něj.
"Jak se ti chrupilo?" zeptal se a objal ho rukou kolem ramen, aby si ho přitáhnul blíž k sobě.
"Moc dobře." odpověděl mu a mírně se zamračil. "Ale ty si taky utekl."
"Myslíš, když si usnul?" optal se jestli myslí tu samou věc.
"Uhm." přikývl souhlasně hlavičkou.
"Protože sem nechtěl, aby ses mě ráno leknul, kdybys uviděl ten muj ranní look." zasmál se nad tím.
Zamračil se o něco víc. "Nelekl bych se."
Pobaveně se nad tím uchechtl a pohladil ho po rameni. "Neříkej dvakrát. Když se takhle vzbudil Bazz tak ho jednou skoro trefil šlak."
"Ale Bazz je Bazz já viděl horší looks."
"Když myslíš." nechal ho tedy, aby si myslel, co chtěl a dal mu pusinku do vlásků.
"Za trest si mě musíš vzít na koníčka." zatvářil se vážně.
Zvědavě se na něj koukl, ale nakonec, proč ne. Chytl ho rukama a vysadil si ho za krk, jak chtěl, přičemž mu chytl nožky, aby mu nespadl. "Tak se drž."
Šťastně se usmál a dal mu pusinku do vlasů. "Děkuju."
"Není za co." usmál se a vydal se s ním do jídelny, aby mohli jít na snídani. "Dneska sou návštěvní dny, třeba ti někdo přijde." koukl se na něj.
"Ummm ne pochybuji o tom to by mi to napsali." zavrtěl nad tím hlavičkou.
Pokrčil rameny a zase se podíval před sebe, aby do něčeho nenaboural. "Možná tě někdo překvapí." usoudil.
"Um um to táta nedělá." zamítl znovu.
"A co ostatní. Ty služebný a tak?" snažil se dál.
"Hmm." zapřemýšlel. "To je docela možné."
"Tak neztrácej naději." pohladil ho po nožce, když na zádech nemohl.
Trochu se zasmál a znovu mu dal pusinku do vlasů. "Tak dobře."
"Šikovný." pochválil ho a znovu ho pohladil.
"Ale já sem pro ně přece cizí člověk." namítl.
"Ale pro mě ne a taky sem o tobě psal pamatuješ." připomněl mu.
"To je pravda" připustil s kývnutím.
"Uhm." přikývl.
"Tak po obědě se kouknem jestli ti někdo přišel." konstatoval.
"Yo ale teď je snídaně." opravil ho.
"Já vím." sundal si ho z krku dolů na nožky před sebe, aby si pak mohl vzít svůj tác. "Tak šupky fupky." pobídl ho plácnutím na prdelku.
Zarazil se když tohle udělal. Tohle mu nikdy nikdo neudělal. Začervenal se a zůstal stát.
"Co se děje?" nechápal a naklonil se k němu, aby se podíval, co se stalo.
Začervenal se ještě víc a odvrátil od něj pohled.
"Ty se stydíš?" zajímal se a pobaveně se pousmál. "Přede mnou nemusíš."
Souhlasně jen pokýval hlavičkou a schoval si tvářičky.
"Ale přede mnou nemusíš." usmál se pobaveně a objal ho kolem ramen.
"Musím." oponoval mu a schoval se u něj.
"Přede mnou ne." přitáhl si chlapce k sobě.
"Tohle se mi ještě nikdy nestalo." zamručel si do dlaní.
"Všechno je jednou po prví." pronesl a dal mu do rukou tác se snídaní.
Vzal si ho od něj a se sklopenou hlavou studem ho následoval.
Vzal si svůj tác a šel ke stolu, ke kterému si následně i sedl a počkal až přijde i chlapec a ostatní.
Sedl si vedle něj a hlavičku mu opřel o rameno, aby na něj nikdo neviděl.
Pobaveně se nad tím pousmál a přivinul si ho k sobě, aby ho mohl rukou obejmout a druhou mu nabídl snídani.
"Um um." zavrtěl hlavičkou.
Nechápavě se na něj podíval. To se tak moc styděl, že nechtěl jíst, či co. "Proč ne?"
"Protože chci zase na klín." zamumlal.
"Jo ták." odvětil chápavě a usmál se. Položil tedy vidličku a vzal si černovláska k sobě na klín a potom mu znovu nabídl.
Vzal si od něj soustíčko a usmál se.
Pohladil ho po líčku a začal ho takhle hezky krmit jako vždycky.
Taky mu nabízel z vidličky aby nejedl jen on sám to by nebylo fér.
Taky si od něj bral a takhle se vzájemně krmili už prakticky každý den.
Když se tak hezky krnili navzájem tak jim radost zkazil Bazz, který začal dělat že zvrací.
Nevraživě se na něj zamračil a mrsknul po něm nůž. Jelikož s nožem nikdy nejedl a nepotřeboval ho tak mu to přišlo jako nejlepší vražedná zbraň.
Místo, aby se mu vyhl tak ho chytil a zasmál se jako kluk co zrovna ve škole provedl něco nějaké dívce.
"Ty svině jedna židácká, kdyby sis radši hlídal Szayela, když ti zahejbá udělal bys líp." zašklebil se na něj a pak se ucmál v podobném stylu.
"Ty pomlč o tom si ještě pokecáme." pohrozil mu a praštil ho do ramene.
"Nemáme o čem." objal chlapce a přivinul si ho blíž k sobě. "Spíš bys měl s těla dvěma hovadama." doporučil mu.
Schoval se u něj a nejradši by zmizel z povrchu zemského. "Máme ty hajzle jeden to se dělá takhle Bazzovi lhát a dělat ze mě děvku?!"vynadal mu Szayel který zrovna přišel.
"Já z tebe nedělam děvku." namítl a přimhouřil rudé oči. "Já mluvim pravdu." řekl vážně a začal chlapce hladit po hlavičce a zádíčkách. "Viděl sem tě."
"Jo? S kym jako a kdy?" zajímal se růžovovlásek. "Mě by to taky docela zajímalo." přidal se už naštvaně Bazz.
"S kym asi?" pronesl ironicky. "Moc dobře víš s kym, když byl Bazz na samotce a tys mi ještě brečel, abych mu to neříkal."
"No pokračuj." vybídl ho vztekle a Szayel byl momentálně bělejší, než stěna v nemocnici. Černovlasek se k Renjimu ještě víc přitiskl když slyšel jak je Bazz naštvaný.
Cukl pohledem na Yylfordtova mladšího bratra a pak zase zpátky na Bazze, aniž by si chlapce přestal tisknout u sebe a hladit ho, aby mu dopřával ten pocit bezpečí a že nikoho nenechá, aby mu ublížil. "Ne."
"Ale mluv Scheiße!" křikl po něm a praštil pěstí do stolu. Když to udělal tak se černovlásek Renjimu vymanil a schoval se pod stůl.
Koukl se za chlapcem dolů a zamračil se. "Teď se tě bude bát." vyčetl staršímu a pokusil se chlapce přesvědčit nebo vytáhnout zpátky nahoru.
Ten jen zavrtěl hlavou a odtáhl jeho ruku pryč. "To je mi u prdele mě zajímá něco jinýho. Tak to koukej vyklopit!" rozkázal mu.
"Ale já už ti to řek ty génie!" štěkl po něm a otráveně se ušklíbl. Nechal chlapce tedy pod stolem tam byl víc v bezpečí, kdyby náhodou.
"Tak to zopakuj." řekl už o něco malinko klidněji.
Szayel byl stále tak bledý a vypadal, že mu není zrovna nejlíp. Jen rychle zavrtěl hlavou, aby rudovlásek nic neříkal a naléhavě se na něj koukal. "Tak přemejšlej." řekl jen Bazzovi Renji.
Chvilku popřemýšlel a pak znovu praštil do stolu. "Scheiße!" křiknul po jídelně a šel najít ty se kterémi si musel něco vyřídit a slovně to asi nebude.
Szayel sebou úplně cuknul, když znovu praštil do stolu a rozklepal se. Měl strach, veliký strach. Neměl rád, když se Bazz zlobil a nebo se s někým pral, když s někým slabším tak dobře, to ještě ušlo, ale jestli se má porvat s těma dvěma tak při nejlepším skončí na ošetřovně v tom horším z něj zbude krvavá kašička. Se slzama v očích se podíval na rudovláska a potom se s pláčem zvedl od stolu a utekl pryč, co nejdál od všech a od všeho.
Černovlásek vylezl z pod stolu a omluvně se na rudovláska podíval předtím, než se rozběhl za Szayelem.
Ani nevěděl, kam běží a ani by se nedivil, kdyby narazil do nějaké zdi nebo něčeho, když přes slzy skoro vůbec nic neviděl, možná tak rozmazané šmouhy. Dostal se až do nějaké slepé uličky, na jejímž konci byli zamčené dveře. Když nemohl dál tak se tedy sesunul do rohu chodby do sedu a dal si brýle na zem, aby si mohl utírat slzy, i když to k ničemu moc nebylo.
Chtěl ho doběhnout, ale nevěděl, kam šel tak zatahal za rukáv jednoho černovlasého vězně s tetováním na krku.
Podíval se, kdo ho to tahal, ale když nikoho neviděl tak trochu sklonil pohled, aby se podíval pořádně. "Co je?" zeptal se nechápavě.
"Promiňte." zamumlal a dal si ruce za záda. "Jen se chci zeptat jestli tudy neproběhl Szayel-san to je ten hezký růžovovlasí."
"Nehlídám všechny, kteří tudy projdou." pokrčil nad tím rameny, že neví a vztáhl k němu ruku, aby ho pohladil po tváři. "Ale ty taky nejsi k zahození."
Zamračil se a odtáhl se od pohlazení. "Já mám jméno."
"A to je?" zajímal se.
"Uryuu Ishida." představil se mu.
"Fakt, jo?" pozvedl tázavě obočí a usmál se. "Tak to seš ty ten novej malej kluk." osvětlilo se mu.
"Sem." potvrdil mu. "Ale vás neznám."
"Hisagi." odvětil s pokrčením ramen.
"Těší mě." mile se usmál a nabídl mu svou pravici.
"Chlapče, když tohle budeš dělat tak se ti tu akorát všichni vysmějou do tváře." vzal ho za rameno, když k němu natáhl ruku.
Úsměv mu zmizel z obličeje a stáhl ruku k sobě.
"Zkus jít radši najít tvýho kamaráda." poradil mu a dal z něj ruku pryč.
"Dobře." přikývl a šel najít Szayela.
Nechal ho jít a dál si všímal svého.
Vůbec tu uplakanou potvoru nemohl najít a to už byl snad všude dokonce i prohledal všechny záchody a nic.
Když v tom ho někdo zezadu chytnul a druhou rukou mu překryl ústa, aby nemohl křičet a začal ho táhnout někam pryč.
Stejně křičet začal i když ho ta cizí ruka tlumila. Lekl se a taky měl celkově strach tak kolem sebe začal všemožně kopat a házel sebou.
Nepustil ho a pevně ho tiskl, neměl šanci, když byl oproti němu takový malinký. Táhl ho bez problémů dál aniž by povolil stisk.
Pokusil se toho neznámého kousnout, aby ho pustil a taky se mu to povedlo ale nijak ho to asi nezpomalilo.
Jen trochu sykl, když mu stiskli ty ostré zoubky ruku, ale jinak to s ním ani nehnulo. Musel by se víc snažit chlapec. Odtáhl ho až do celnice a pak ho hodil do jedné z prázdných cel.
Všechno ho zabolelo když ho tam jen tak hodil. Rozhlédl se kolem sebe a dost ho překvapilo když uviděl tu jednookou potvoru. "Nnoitro proč si to udělal?" zeptal se vyplašeně.
"Dohoda." pokrčil jen rameny. "Ahoj, kotě." zazubil se zrzek, když přiběhl k cele a v závěsu za ním i Yylfordt.
Podíval se na ty co přišli a víc se natiskl ke stěně. "Jaká dohoda?" zamumlal.
"Že ojedeme tu tvojí sladkou frndičku." zavrněl znovu Ichigo a přešel k chlapci.
"Co?" dostal ze sebe a přitiskl si kolínka k hrudi.
"Jooo." přikývl a naklonil se chlapci, aby si mohl přivlastnit ty jeho sladké rty.
Zavřel oči a zkusil ho od sebe odtánout.
Nenechal se a naopak se k němu víc přitisknul. Těmi svými nenechavými prsty se dostal k jeho prdelce a provokativně po ní přejel a pak jí stiskl.
Překvapením prudce otevřel oči a nemohl se ani pohnout z toho, jak byl překvapený a bál se.
"Fajn, moje práce jest dokonána." pronesl dramaticky Nnoitra, než si vytáhl cigaretu a s odchodem si jí zapálil. "Seš tak sladkej." šeptl mu Ichigo, než mu přejel jazykem po tváři.
"Pust mě prosím." zažadonil už se slzičkami v očích a skusil se vymanit jeho nenechavému jazyku.
"Ne." zamítl a odtáhl chlapce od zdi, aby ho mohl povalit na záda. A aby tam Yylfordt tak nestál tak šel k nim, klekl si před chlapce a roztáhl mu nožky od sebe.

Gefangnis - XXXXVI.

12. prosince 2015 v 15:09 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Askin tam na něj celou dobu čekal a nemohl se dočkat až si o tom podrbou.
Když se zase vrátili tak Yumichika šel najít tu černovlasou potvoru, co s ním prskla o zem, ale ještě před tím se s Madaramem domluvil, že se určitě ještě sejdou.
"Tak co mluv!" vyjel po něm když ho přirazil ke zdi.
Zděšeně vyjekl, když ho tak čapnul a srdíčko se mu na chvíli rozbušilo. "Ty vrahu!"
"Tak mluv vyšlo to?" vyzvídal a prohlížel si ho od hlavy k patě kdyby ho náhodou zbil.
"Vyšlo!" zajásal a objal ho kolem krku. A hned na poprví! "Konečně mě má někdo rád!"
"Já tě mám taky rád." řekl trochu sklesle ale hned se zase schopil a pevně ho objal. "Já mám takovou radost že se to povedlo."
"Ale já vím že mě máš taky rád." pohladil ho soucitně po tváři a taky se zatvářil smutně "Já taky a moc!" uculil se.
"Poď dem ven všechno ni povíš." pobídl ho a sám šel zase ven.
"Zvedl mě a ptal se proč si mě hodil na zem a pak mě vzal na hezký místečko a líbali sme se." pověděl mu.
Nějak rychlí pomyslel si. "Vy už ste se líbali?"
"Uhm." kývl a zatvářil se při tom jako princezna z pohádky. "Bylo to moc hezký." básnil mu.
"To sem rád zlatíčko moje." uculil se nad tou radostnou zprávou.
"Já taky." souhlasil a přitulil se k němu. "Strašně moc." zavrněl.
"Takhle můžu s čistým svědomím opustit tenhle kotel hrůzy?" optal se ho.
Zvedl k němu pohled a v souhlasu kývl. "Máš mé oficiální povolení, opustit tento kotel hrůzy." pronesl vážně a usmál se.
"Tak děkuju." usmál se na něj a dal mu pusinku na tvář.
"Já taky, neskutečně moc." oplatil mu tu pusinku a přitiskl se k němu do objetí.
No alespoň že tu teď Madarame nebyl a neviděl, jak se k sobě najednou mají to by byl průšvih jako hrom.
No to teda, ale toho teďka nejspíš chvilku neuvidí, jelikož a protože už pomalu všichni šli na večeři, protože už bylo samozřejmě na čase.
Všichni museli na večeři i těm kterým se nechtělo. Uryuu byl celý nějaký unavený a ani nevěděl z čeho. Vůbec se mu nikam nechtělo na tož na večeři, ale nějak se přemohl a šel hezky za Renjim.
"Neboj se. Až se nadlabeš tak hned potom můžeš jít do sprchy a spinkat." ujistil ho a přes rameno se na něj ohlédl. Chudáčik malý ten spal za chůze.
Natáhl k němu ruce a chtěl aby ho vzal k sobě na ruce jako se to dělá s malými dětmi. "Ale já se nechci koupat." zakňučel nesouhlasně.
Vzal si ho k sobě na ruku, jako malé díťátko a šťouchl ho do nosánku. "Jak to, že se nechceš koupat?" zeptal se chlapce.
"Nevím nechci je to moc práce, tatí prosím." zaprosil a schoval si obličej mezi jeho krk a rameno, aby nebyl vidět.
"Dobře tak když nechceš tak nemusíš." povolil tedy. Byl strašně roztomilý tomu se nedalo odolat. "Tak si půjdeš lehnout jo?"
"A viď že nesmrdím jestli jo tak se půjdu koupat." vzpomněl si.
"To víš že ne." usmál se na něj komicky. "Voníš jako miminko." pohladil ho po zádíčkách.
"Renji-san nelži to se nemá." mírně se nad tím zamračil.
"Já nelžu Ishi-chan." koukl se na něj vážně. "To je čirej fakt."
"Myslíš že mi Nana přinesl šamponek pro miminka?" optal se ho.
"To nevím." pokrčil nad tím rameny a naklonil se k němu, aby si mohl čichnout k těm jeho vláskům. "Možná."
Trochu se zastyděl když to udělal, tak se zase rychle schoval.
"Ale no tak, vždyť si roztomilý a voňavý chlapeček." pochválil ho a znovu pohladil.
"Ummm nene." zahučel nesouhlasně do jeho uniformy.
"I ty kecko." usmál se nad tím. "Půjdeš už spinkat?" optal se černovláska.
"Ale co večeře?" optal se ho trochu ospale.
"Tak do tebe rychle něco naházíme a pak pudeš chrupkat." změnil jeho původní plán.
"Tak jo." přikývl a nechal se jím odnést.
Pak ho pustil na zem, aby si mohli oba vzít svou večeři a šel k jejich stolu, kde si zase spokojeně sedl a koukl se za chlapcem, jestli někde po cestě neusnul.
Ne neusnul dával si pozor. Sedl si vedle Reníčka jako obvykle a opřel si o jeho rameno hlavičku.
Přisunul si ho blíž k sobě a vyhrabal mu něco dobrého na skus, aby mu to i mohl nabídnout. "Ham." pobídl ho.
Otevřel pusinku a vzal si od něj kousek. Už mu to tu začínalo jít i na chuť.
Vždyť mu říkal ,že si zvykne, jen to chce čas. Konec konců, takhle tady bude jíst ještě pár následujících let. Pobjal ho druhou rukou kolem ramen a nabídl mu další kousek.
Víc se k němu přitiskl a sedl si mu na klín. "Můžu?" optal se pro kontrolu a pak si vzal sousto z vidličky.
Překvapeně se na něj koukl, ale nakonec tedy souhlasně přikývl. "Samozřejmě." pokrčil rameny a dal mu další.
"Děkuju." poděkoval a dal mu pusinku na tvář. "Nejsem moc těžký?"
"Kdepak." zamítl okamžitě a zakroutil hlavou. "Kdybys byl tak bych tě přece nenosil na rukou." připoměnul mu.
"Taky pravda." uvědomil si a vzal si svoji vidličku a hledal něco i Renjimu.
Uculil se a dal mladšímu do pusinky další kousek.
Vzal si ho od něj a nabídl i jemu a takhle dokolečka.
Když se hezky navečeřeli takhle vzájemným krmením tak si vzal chlapce do náruče a odnesl ho k němu do cely a položil ho na postel.
"Prosím zůstaň se mnou." chytl ho za uniformu když chtěl odejít.
"Huh?" překvapeně se na chlapce podíval a jen se nad tím usmál. "Tak jo." souhlasil tedy a sedl si k němu na postel.
"Včera se mi zdáli ošklivé sny." prozradil mu. "Nechci aby se vratili."
"Neboj se určitě to nebylo nic zlího." pohladil ho po hlavičce. "Zůstanu tu." tak se hold půjde osprchovat jako poslední to nevadí.
"Promiň mi že tě s tím tak otravuju." řekl lítostivě a schoval si obličej do dlaní.
"Neotravuješ." uklidnil ho a znovu pohladil po hlavičce.
"Opravdu?" optal se ho.
"Ne neboj se." ujistil ho.
"Mě se zdálo o mamince a o tom že se na mě kvůli tomu co sem udělal zlobí a je smutná."
"To je hloupost. Určitě to nebylo schválně. Nemohl si za to." pořád ho hladil.
"Myslíš že by mě měla pořád ráda kdyby žila?" chtěl vědět.
"Určitě tě pořád miluje a kouká se na tebe z nebe." ujistil ho
"Slibuješ?" natáhl k němu malíček.
"Slibuju." souhlasil a chytil ho malíčkem za ten jeho.
"Děkuju." poděkoval mu a natáhl se k němu aby mu dal pusinku.
"Není za co." pohladil ho a vstal, aby mohl jít k němu. Vlezl si za něj do postele a objal ho.
Usmál se a taky ho objal bylo mu moc moc moc hezky.
Přivinul si ho blíž k sobě a hladil ho po zádíčkách a vláskách. "Tak spinkej." pobídl ho.
"Uhm" přikývl a po chvilce opravdu usnul a povolil stisk ve kterém ho objímal.
Celou dobu ho hladil a držel u sebe. Když zjistil, že už usnul tak se od něj opatrně zvednou, aby nehnul s postelí a nevzbudil ho a mohl se jít osprchovat.
Ichigo s Yylfortem čekali že Nnoitra dorazí ale jaksi na to asi zapomněl.
Ale on nezapomněl, jak by na takovou důležitou věc mohl zapomenout. Jen prostě nebyl mezi prvními, kdo se dostal do sprchy no, i to se může stát. "Čau." protáhl, když přišel a zazubil se na ty dva.
Oba se na sebe podívali a pak se otočili k němu. "No nazdar kdes byl?" zajímal se Ichigo.
"Ve sprchách byl děsnej nával." pokrčil nad tím rameny, jako by nic, ale naštěstí už z toho vyvázl v celku a zase je hezky čistý a voňavý jako díťátko.
"No to víš." začal blonďák. "My už sme vysprchovaný."
"To vidim." kývl a vytáhl si z kapsy krabičku s cigaretami, aby si mohl jednu zapálit a následně vrátit krabičku zpátky do kapsy. "Tak že dámy." koukl se na ty dva.
"Takže slečno." oplatil mu starší. "Ichigo se tě ujme viď zlato." pokynul k zrzkovi, který v souhlasu pokýval hlavičkou.
Nnoitra se jen potěšeně zazubil a rozhodil rukama. "Čiň se." vybídl ho.
Přešel k němu a chytl ho za límec, aby ho dovedl k posteli a posadil ho na ni.
Nebránil se mu a nechal se jím odvést i posadit na postel. Vzal si cigaretu mezi dva prsty, aby si mohl odklepnout na zem a vypustil kouř.
"Tak co si bude pán přát?" optal se zrzek a začal se před ním hezky kroutit. "Taneček, masturbaci před tebou, vyhonění, kuřbu nebo fuck?"
"Já mam času dost." prohodil, když ho sledoval a foukl na něj kouř. "Klidně můžeme všechno." zazubil se nemravně.
"Všechno ne." zavrněl. "Jen něco."
"Ummm..." zahučel nespokojeně a zamyslel se, načež si znovu potáhl. "A co takhle ty poslední dvě?" navrhl tedy. Ty dvě poslední věci mu přišli jako nejvýhodnější, on stejně moc na nějaké extra hrané a předehry nebyl a tanečky a tak podobně ho taky moc nebralo, on radši akci.
Pokrčil nad tím rameny a sehl se na kolena. Rozepl mu kalhoty, aby si ho rovnou mohl vzít do pusy.
Přejel si jazykem po rtech a pohladil chlapce po těch zrzavých vlasech. Tady se často špatně sežene někdo na takovéhle věci, ale když už je ta ochota, tak jak by to mohl odmítnout.
Bral si ho hezky do pusinky a zvedl k němu pohled aby ho rozdráždil. Tam kam dosáhl si pomáhal rukou, kterou ho pochvilce leštil aby se mohl pořádně nadechnout. "Je tak velký." pochválil ho zastřeným hlasem.
"Ber to jako bonus. Aspoň tady je někdo, kdo tě může pořádně voject." zahubil se nad tím a sledoval, jak si dole hrál.
Vzal si ho zase do pusy a začal ho hezky kouřit. Yylfort zase šel ven na chodbu a hlasitě zapískal aby si ho všichni všimli.
Chytil ho rukou za hlavu, aby mohl částečně řídit jeho tempo jakým si ho bral. Bylo mu úplně jedno, že se někdo přijde kouknout. Tak ať.
"Kdo si chce zahrát dámy!?" zavolal do chodby a ukázal karty.
Bezva Yylfordta se teď zbavili tak že to tu měli jen pro sebe. Už mu moc nezbývalo, než se udělal do chlapcových úst.
Všechnu tu bílou hmotu pochytal do pusinky a schválně před ním polkl aby to hezky viděl.
"Hezký." pochválil ho a projel prsty ty zrzavé vlásky. "Teď ten fuck." zazubil se a hodil nedopalek na zem.
"Ok." přikývl a svlékl si spodek oblečení. Sedl si mu na klín a začal sám sebe roztahovat.
Vzal ho za boky a taky zapojil své prsty a pronikl jimi do něj, aby ho taky mohl trochu připravit a roztáhnout, když na tom tak trval.
Nechal se a vzdychal mu do ucha. když ho objal kolem krku.
Vnikl do něj ještě jedním prstem, aby si ho pořádně roztáhl a třel se prsty o jeho prostatu. Pak je vytáhl a nadzvedl si ho, aby proti němu mohl nasměrovat svou erekci a následně ho přimět, aby začal dosedat.
Zatnul zuby, protože to bolelo. Přece jen nebyl připravený dost na to, aby do něj vnikla taková kobyla. Po chvilce se začal pohybovat nahoru a dolů podle svého tempa.
Přiměl ho dosednout téměř až po celou svou délku. Chvilku ho nechal, aby neřekl, že na něj pospíchal. Kousl ho do krku a následně ho vtáhl do polibku.
Více méně byl za tu pusu rád protože ho tlumila. Ale na druhou stranu se mu zvedal žaludek.
Komu taky ne, kdyby mu někdo do krku strkal jazyk. Pomáhal mu se nadzvedávat za boky a tlačil ho zase dolů.
Ne asi. Ještě nějakou chvilku na něm takhle rajdil, než se do něj černovlasí udělal a on sám se udělal na svoje bříško.
Pevně stiskl jeho boky pod návalem té vlny chvění a naplnil jeho hluboké nitro. Pak ho pustil.
Svalil se na jeho hrudník a pokusil se vydýchat ten orgasmus.
"Dalo ti to zabrat, he?" podivil se nad tím a přejel tím svým dlouhým jazykem po jeho tváři.
Udělal znechucenou grimasu a odtáhl se od něj. "Ne, jen mě vzrušuje, že mám další zářez." vyvrátil mu.
"Tak by sme si to mohli někdy zase zopakovat." zazubil se a znovu ho vtáhl do polibku.
Odtáhl se od něj, aby ho už nelíbal fuj to. "Ne to je dobrý mě to stačí jednou." zamítl a vstal, aby se oblékl.
"Počkej až budeš zase něco chtít." ušklíbl se na něj. Zvedl se z postele a zase si natáhl kalhoty.
"Chci tu mladou prdelku." houkl za ním když odcházel z cely za Yylfortem.
"Jo tak si počkej do zejtra." řekl si spíš pro sebe, než se taky vydal na svou cestu. Zítra bude lov na malé chlapce.
"Hotovo zlato." pošeptal blonďákovi do ucha a stoupl si za něj aby mu když tak v kartách poradil už i bez něj toho oškubal z ostatních víc než dost. No jo no dobře cinklí karty.
"Super." usmál se a přimhouřil hnědé oči, přičemž k němu natáhl za odměnu krabičku s cigaretami, kde už zbyli jen čtyři. "Ani to nebolelo."
"No trochu ale co já nepřetrpim pro tak sladkou odměnu." vzal si od něj krabičku a jednu z cigaret si zapálil.
Pobídl ho, aby si kecnul na zadek k němu a nestál za ním jako úplný stalker. "To tě nezabije neboj." uklidnil ho a vyložil na stůl další kartu.
Sedl si mu nečekaně na klín a nabídl mu cigáro.
Trochu sebou cukl, nečekaně, když si sedl na něj, ale nebránil se mu. Jen si dal karty před něj, aby ho mohl zároveň i obejmout a vzal si od něj cigaretu, kterou si vzal do úst.
Všechny spolu oškubali alespoň o něco malého, když už nic neměli, nebo přišli hrát s málem. A škubali by dál kdyby na ně nepřišli bachaři a nevyhodili je spát.
"Dneska to docela ušlo." usoudil blonďák, když lezl do postele. "Ale zejtra to určo bude ještě lepší." doplnil s přivřením očí.
"Yo to bude." přikývl. "Budeme mít mladý masíčko." zavrněl.
"Skvělí mladý masíčko." opravil ho s hříšným přivření očí s těmi jeho dlouhými řasami, jako by používal řasenku, i když to měl už od malička. Szayel to měl taky, takové dlouhé a sexy řasy.
"Ach jak já se těším." zavýskal zrzek jako by byl malý kluk den před Vánoci.
"A kdo by se netěšil." převalil se na břicho a podíval se na něj. "Takovej krásnej malej kluk a ještě čistej." zavrněl hříšně.
"Viď vypadá jak chodící nevinnost. Vidim ho a chce se mi ho přehnout a tvrdě ošukat, zvlášť když ho vidim ze zadu." prozradil mu.
Skousl si spodní ret, když mu vháněl ty představy a vzpomínky na to, jak strašně sexy byl černovlásek zezadu. "Jooo..." protáhl a položil si ruce na polštář, aby si o ně mohl opřít bradu. "Tak strašně krásnej zadek a boky... Už se nemůžu dočkat!"
"Já taky ne." přidal se k němu. "Přefiknem ho do bezvědomí."
Natáhl k němu ruku a přitáhl si ho blíž k sobě, aby se mu opřel čelem o to jeho a viděl mu z blízka do očí. "Vojedeme ho, že si už nesedne." pronesl chrčivě a znovu si skousl spodní ret.
"Si piš!" napodobil ho a taky si skousl ret.
"Mám, co dělat abych se udržel, když vidim, jak projde kolem a hejbe se v bocích i s tou sexy prcinkou pod tou uniformou." úplně se pod tou představou zachvěl.

Gefangnis - XXXXV.

10. prosince 2015 v 21:49 | Renji & Uryuu |  Gefängnis

BTW: Andestefal je taky více méně OC a je to potvora stejného vzhledu až na barvu očí... em oka. A taky je menší.



"Na co se tak upřeně čučíš?" optal se provokativně černovlasý zatím co mu śťouchal do ramene a mezi žebra. Schválně ho provokoval, měl z toho děsnou srandu. Jen čekal na ten moment, až mu zase rupnou nervy.
"Zkazil si mi výhled tvojí zrůdností." řekl znechuceně. Na tohle vážně neměl náladu. "Fuj z jaký temný jámy si vylez strašně smrdíš." zacpal si nos. "A nebo to je zase nějaká ruská voňavka?"
"Ty taky nevoníš zrovna po fialkách." oplatil mu a znovu ho dloubl mezi žebra.
"Tse já fasuju kvalitní a drahé mýdlo na rozdíl od tebe." řekl pyšně a poposedl si od něj dál.
"Jo jak jinak." mávl nad tím rukou a naklonil se k němu. "Taky to smrdí hůř, než to moje." zazubil se v provokaci.
Zamračil se nad tím a naklonil se tak aby byl od něj co nejdál. "Co tu vůbec chceš Andestefale?" zavrčel na něj nevrle.
"Já?" překvapeně se na něj koukl a přisunul se zase na těsno k němu a možná až příliš blízko k jeho obličeji. "Já nic." zase se zazubil.

"Fuj!" až se otřásl, jak mu z toho bylo zle. "Dej ze mě ten tvůj bezokej xicht ty kyklope!"
"A díky komu je bezokej?!" optal se ho zvědavě a několikrát mu dloubl do hrudníku, aby se přiznal.
"Tvoje." řekl přesvědčeně. "Neměl si otravovat." Ano náš sladký Askin vypíchnul tomuhle švábovi levé oko a hádejte čím, no vidličkou přeci. Jednou se na na něj hodně lepil to tu byl Askin teprve krátce a on na něj pořádně dorážel a otravoval zrovna u oběda. Ten hlupák mu dělal návrhy, tak vzal vidličku a vrazil mu ji do oka. No spíš ji hodil protože před tím ho ještě kopl aby byl od něj dál. Tím si tu udělal publicitu a už na něj nikdo takhle nesahal a neotravoval. Udělal si tím respekt a taky ho tím všichni poznali a všimli si ho.
Jen si posměšně odfrkl a opřel se loktem o stůl, aby si mohl podepřít hlavu. "Jo jo, kecy, kecy, kecy." naznačil druhou rukou. "Kdybys ty si nebyl tak odtažitej a věčně navztekanej, jak ženská, co má krámy tak by to mohlo dopadnout jinak, ale jelikož seš jak ženská tak se hold nedá nic dělat." vyplázl na něj jazyk.
"S tebou bych nešel ani kdyby na tom závisel můj život." řekl okamžitě. "Co si na mě furt nadrženej najdi si někoho jinýho kšá!" poslal ho do pryč a naznačil mu to i rukama.
"Tse ještě bys mi za to měl bejt vďěčnej." namítl aniž nějak reagoval na zbytek věty.
"Tobě nikdy a za nic leda bys vypad." řekl nevrle a znovu se pokusil zaměřit svůj cíl. Zařídil Yumčovi další dostaveníčko s Akonem a zatím to vypadá moc dobře.
Zamračil se a zakryl mu rukama oči, aby neviděl. "Jaký to je, bejt bez očí?" zajímal se.

"Alespoň tě nevidim." zamračil se nad tím.
"Ummm." zahučel nespokojeně a naklonil se před něj hodně těsně před jeho obličej a potom mu dal ruce z očí.
"Fuj! Ty parchant vypadni!" křiknul po něm. Fuj taká obluda.

Víc se k němu naklonil, až mu dal dokonce pusu a ještě líp přímo na rty.
Ble nejradši by umřel když dostal pusu zrovna od něj no fuj. Obličej se mu zkřivil nechutí a bylo mu až na blití. "Koukej vypadnout ty parchante hnusnej!"

"Až hezky poprosíš." uculil se na něj a pohladil ho po rameni. Slizák jeden a ještě po něm takhle lezl, fujto komu by z něj nebylo zle.
"Co ti je si ze mě nadrženej či co?!" syknul po něm a zkusil ho od sebe odstrčit.
"No jasně." potvrdil mu a víc se k němu nalepil, aby ho naštval ještě co to šlo.
"Koukej zmizet!" okřikl ho znovu. "Najdi si jinýho!"

"Ale tady nikdo jinej neni." zakňoural a vkradl se rukou k jeho rozkroku.
Áááá hrůza no fuj! Zaznělo mu v hlavě a hned od něj odskočil.
Pobaveně se nad tím zasmál a doplnil to o pobavené zazubení. "Ty se mě bojíš?"

"Ne hnusíš se mi! Co se opovažuješ na mě sahat ty trole demetní!?" vyjel po něm a kdyby měl co už to po něm hodí.
"Ummm ne, určitě se do mě někde v hloubi duše bezesně zamilovanej." zamítl a pověděl, mu celou pravdu.
"Ne nejsem!" zamítl okamžitě. Škoda že ten do koho je má volno. Teď by vážně uvítal aby ho zachránil. "Zmizni ode mě nebo přídeš i o to druhý oko a aby si nebrečel tak ti ufiknu i něco jinýho." pohrozil mu vztekle.
"Ty tak strašně kecáš." ušklíbl se a zakroutil se nad tím v podobném stylu. "Ještě bys toho litoval, neměl by ses na koho koukat, chyběla by ti ta moje sexy tvářička."
"To bych si radši vlastní žaludek vyzvracel." on a chybět mu to sotva.
"No tak nemůžeš přece věčně vzdorovat, dej si říct ty citlivko budu opatrnej slibuju." nalepil se na něj a přejel mu jazykem po lící.
Zavřel oči aby to alespoň neviděl. Bylo mu opravdu zle nesnášel ho úplně z hloubi duše. Odstrčil ho od sebe a pokusil se utéct co nejdál.
Kdyby ho samozřejmě Andestefal tak pevně nedržel, tak by se mu možná i povedlo utéct dál, ale mno, smůla no. "Kam pak?" zapředl "Ještě řekni, že se ti to nelíbí." provokoval.
Kde je vidlička když ji člověk potřebuje!? "Nelíbí koukej mě pustit." poručil mu a odtáhl se z jeho dosahu.
Pevněji ho sevřel, aby mu nevzal kramle a zároveň si ho k sobě víc přitiskl. "Lžeš, samozřejmě, že líbí, ale já to chápu." kývl na něj. "Chápu, že nemůžeš přiznat, že se ti líbim, protože by to ranilo tvoje gigantický Ego." protáhl dramaticky.
Zamračil se a pivnul mu do tváře. "Ty by ses mi nelíbil i kdybych se pochcával za chůze jak bych se bál."
"To sou silný slova a takovou citlivku." procedil a otřel si obličej do rukávu své uniformy. "Fuj to, ještě od sebe chytnu AIDS nebo tak něco, tvoje matka tě neučila dobrýmu chování?" pronesl otráveně.
Chytl ho pod krkem, tohle ho opravdu naštvalo. "Moji matku si do huby neber!"
"Proč ne?" zajímal se a pokusil se mu odtáhnout tu ruku. "Taky má tak velký Ego?" protočil nad tím zase oči.
"To že tvoje matka byla děvka ti nedává právo si brát do huby tu mojí!" sykl po něm a víc ho přiškrtil.
"Možná." připustil přiškrceným hláskem a zamyšleně se podíval kamsi nahoru. "A nebo byla tvoje matka děvka." řekl mu svou teorii.
Konec prostě ať mu klidně daj deset let tohle si dovolovat nebude. Vrazil mu pěstí do zubů a když se mu pak tak hezky vrátil tak mu dal i do zubů.
Zavrávoral sebou a když dostal takových pěkných pár po papuli tak se taky i odporoučel k zemi a taky na ní hezky zůstal ležet.

Promnul si ruku kterou ho praštil a jednou nohou na něj šlápl aby nemohl vstát.
"Hej! Slez ze mě, vypadám snad jako rohožka?!" vyjel po něm, když se chtěl zvednout.
Sjel nohou k jeho rozkroku, který až křičel o pozornost a skoro až na něj dupnul. "Tak mě se ti zachtělo ty parchante!"
Bolestně vykřikl a nějak sebou zazmítal v té nesnesitelné boleti. Až mu z toho vyhrkli slzy. Tohle vážně moc bolelo, ale není se čemu divit, bylo to moc citlivé a ještě když byl vzrušený. "To kurevsky bolí!!!"
"Dobře dobře to má bolet." usmál se nad tím. "To má bolet ty parchante úchylnej."
"Dej ze mě tu tvojí haxnu!" zahučel na něj a pokusil se ho ze sebe setřást.
Naopak víc přitlačil, aby ho to bolelo mnohem víc. "Copak ty nevíš že za tohle někteří platí?"
"Za to, když někdo někomu rozdrtí koule???!!!" vyjekl po něm a chytl ho za tu nohu, aby se jí pokusil dát někam do pryč. "Tak to teda ten tvuj fetiš fakt nechápu!"
"Já taky nechápu proč na mě pořád musíš sahat!?" oplatil mu.

"Protože se ti to líbí." odvětil v odpovědi a setřásl ze sebe jeho nohu, aby se mohl chytnout za to bolavé hodně bolavé místo.
"Na takovou píp si přišel jako kde ty idiote zaostalej!?" štěknul na něj.
"Vidim!" zahučel, když se svíjel bolestmi.
"Tak si zajdi pro brejle debile." řekl o poznání klidněji a ještě ho před tím než odešel do budovy pěkně kopnul do zadku.

Zase bolestně zaskuhral. Takhle ho zkopat to se přece nedělá, nehledě na to, že ho nejspíš i vykastroval a zaručil mu impotenti do konce života.
Dobře mu tak nemá ho otravovat.
Yumichika před chvilkou přišel ale ten pohled ho paralyzoval moc na to, aby něco řekl nebo udělal. "Co ti udělal?" chtěl vědět, když se mu konečně povedlo mluvit. I když měl strach že mu taky jednu natáhne.

Trochu se lekl když ho slyšel. "Co tu děláš!?" chytl ho za ramena. "Nemáš být náhodou s ním?!"
"Promiň." zatvářil se lítostivě, jestli když ho tak čapnul tak se leknul spíš on jeho, že mu taky jednu natáhne.
"Proč tam nejsi co se stalo?" chtěl vědět. Mlátit ho by nemělo smysl.
"Stydím se, je mi trapně." odpověděl a odvrátil pohled stranou. "A on říkal, že už musel jít." doplnil ještě.
"Ty si můj hlupáček viď?" usmál se na něj aby mu odehnal ten smutný obličej a objal ho kolem ramen. Tak nic musí mu najít jiného osudového muže. Díky Bohu že měl vyhlédnutého ještě jednoho.
"Já za to nemůžu." namítl s povzdechem, ale víc se k němu přitulil do obětí. Akon ho neměl rád, bee.

"To nic." snažil se ho utišit. Teď ho bude muset dát dohromady s někým jiným. Vytypovaného měl taky jednoho docela rváče, ale tenhle se spíš předváděl. A navíc už mezi nimi zajiskřilo, když se jednou takhle jednou porval a Yumichika na něj koukal a on pak na něj až se praštil o sloup. To by mohlo fungovat.
"Myslíš?" zvedl k němu fialová očíčka. "Akon mě nechce." připomenul mu zklesle.
"Tak se na něj vykašli." řekl mu trochu ošklivě protože se druhý amand blížil k nim. Když byl Madarame skoro u nich tak Yumichiku strčil tak aby spadl na zem a sám šel za nejbližší roh aby věděl jak to zafunguje.

Liška jedna podšitá! Toto se nedělá házet kamarády a křehká stvoření po zemi. Zklesle zamručel a chtěl se zvednout z té špinavé země.
Nabídl mu ruku a podíval se kam Askin zmizel. "Cos tý hormonce udělal že s tebou takhle švihnul o zem?" chtěl vědět a zvedl ho ze země sám.

Zvedl k němu pohled a mírně se začervenal, že to zrovna on musel vidět, ale taky k němu natáhl ruku, aby se mohl zvednout. "Já nevím." zavrtěl nad tím hlavičkou. Vůbec netušil, proč s ním takhle prsknul o zem.
"No nic." uzavřel to a pořádně si ho prohlédl. "Tebe znám že jo? Nebo sem tě už viděl teď nevim."
"Uhm." přikývl v souhlasu a opucoval se od toho prachu a nečistoty, kterou na sebe navalil na zemi. "Když ses pral posledně tak sem tě viděl, ale tys potom naboural do lampy." osvětlil mu.
A jó to málem zabil jednoho debila a pak si to zkazil tou lampou debil jeden. No co se stane i v lepších rodinách. "To je pravda třeba mi tě ta debilní lampa vymazala z kebule."

"Kdyby jo, tak bys přece neřekl, že už sme se někde viděli." připomenul mu a trochu se nad tím pousmál.
"No když myslíš." pokrčil nad tím rameny. "A čí ty vůbec si?"
"Yumichika." představil se mu, zapomnětlivka jedna. "A tátu sem neznal." pokrčil nad tím rameny.
"O moc si nepřišel můj byl krypl." chtěl ho trochu povzbudit. Za tím rohem se normálně mohla konat party jakou měl náš Askin radost že mu to vyšlo. A dokonce jim to spolu i slušelo, kdyby měl s kým tak by si s ním plácnul.

Si může plácnout se zdí ta z toho má určitě taky takovou radost. "A co tvoje máma?" zajímal se dál černovlásek.
"Tu bil protože šlapala." prozradil mu jako by to bylo úplně normální.

"Moje taky." oznámil, jako by to bylo něco, čím by se mohl chlubit, ale spíš to viděl, jako něco, co spolu měli společného.
"Jo Ikkaku Madarame." vzpomněl si a podal mu ruku. "Sem zapomněl."
"I to se stává." usmál se na něj, že se nic neděje a taky k němu natáhl pacinku.
"I v lepších rodinách." doplnil ho.
Potěšeně se nad tím pousmál. Omg! Oni už si i doplňují věty! To je tak úžasné, a navíc ho ještě držel za ruku! Aaaaaw!
"Chceš něco vidět?" optal se ho.
"A co?" optal se zaujatě a naklonil hlavičku trochu ke straně.
"Hezký místečko poď." pobídl ho a začal ho tahat za sebou.
"Tak jo."nebránil se mu a nechal se od něj vést.
Askina by měl někdo poplácat po rameni vážně, že jo. Starší ho vedl po schodech v jednom patře a zavedl ho do jednoho většího výklenku, kde byl vikýř přes kterého bylo vidět až za věznici ven.
Nevěděl, kam ho vedl, ale když ho odvedl nahoru a podíval se ven tím malinkým otvůrkem ve zdi tak mu srdíčko zaplesalo. Normálně takovýhle pěkný výhled nikde po věznici není, ale tohle bylo vskutku krásné. "Je to nádherný." konstatoval s úsměvem.
"Yo dá se říct." pokrčil nad tím rameny. "Je to jedinej výhled ven."
"Je to moc krásný." rozplýval se nad tím a potom k němu vrátil pohled. "Jak si to tady našel." v takové odlehlé a málo přístupné části vězení.
"Já ani nevim. Chtěl sem něco schovat aby mi to nikdo nevyčmuchal a našel sem tohle místečko." vysvětlil mu to.
"Tak to si měl moc velký štěstí, žes našel takhle krásný." vychvaloval mu, jako by to snad našel on sám.
"Yo to asi jo." uznal. Vůbec nevěděl proč ho sem vlastně vzal, ale co už už tu je.
"Děkuju." koukl se na něj a vděčně se na něj usmál. "Je tady krásně." vytáhl se k němu, aby mu mohl dát pusu na tvář.
Kdyby měl co tak by překvapeně vydechl, ale tohle mu vyrazilo dech, tak se jen usmál a přitáhl si ho k sobě. "Není za co." pošeptal mu. Bylo mu s ním hezky a oškliví taky nebyl naopak byl až moc krásný a toho si všiml už když si ho viděl poprvé právě proto narazil do té lampy.
A jak to pěkně cinklo, když to do té lampy napral. Takhle se mu to taky líbilo, když mu opětoval to objetí, Akon na to nebyl, ale takhle to šlo taky a Ikkaku ho dokonce objal už teď.
"Ne že o tohmle místě někomu něco řekneš." varoval ho.
Zavrtěl nad tím hlavičkou a zatvářil se smrtelně vážně. "Nikomu to neřeknu." slíbil mu "Bude to naše malé tajemství." usmál se a mrkl na něj.
Pousmál se a naklonil se k jeho oušku. "Bude to naše místo." pošeptal mu.
Objal ho kolem krku a dal mu pusinku tentokrát na rty. "Dobře. Bude jenom naše."
"Tak jo." přikývl a taky objal, aby mu tu pusu mohl oplatit.
Bylo to moc příjemné, když ho zase po nějaké době někdo objímal takhle hezky i v tom intivním smyslu a ještě dostal pusu. Chudáček už dlouho nikoho neměl a když už tak tady dělal jenom někomu děvku jako třeba Valkeriemu a tomu jeho kamarádíčkovi.
"Víš, že si moc hezkej." sklonil mu trochu poklonu.
Sladce se uculil. Líbilo, se mu když mu někdo říká takové věci, to ho vždycky potěší u srdíčka. "Děkuju, ty se mi taky moc líbíš." oplatil mu a znovu ho políbil, jako by se znali už dlouhé léta.
"Hele a nepotřebuješ ty náhodou brejle?" přeptal se kdyby náhodou on se mu líbí, to vážně.
"Ne." zamítl a mírně se na něj zamračil. "Já mám zrak moc dobrý a vkus mám ještě lepší." ujistil ho a objal ho kolem krku.
"Tak to ten tvůj vkus nechápu, když se ti líbim já." konstatoval.
"To málo kdo." pokrčil nad tím prostě rameny. "Ale hlavně ,že nějaký mám a ty se mi líbíš."
"No tak dobře." řekl nakonec a políbil ho na rty.
Vybídl se mu a opatrně sám víc prohloubil polibek a vkradl se mu jazýčkem mezi rty a otřel se o jeho jazyk.
Nijak se mu nebránil a spíš naopak ten polibek udělal víc vášnivější a plenil ty jeho sladká ústa.
Přimhouřil slastně očíčka, než je taky nakonec i zavřel samou slastí. Hrál si s jím a proplétal s ním jazyk, přičemž ho objímal kolem krku a tiskl se k němu.
Pohladil ho po páteři až ke kříži a víc si ho k sobě přitáhl.
Zachvěl se, když mu tohle provedl a tiše vzdechl do jeho úst. Takové citlivé, ještě když se ho takhle nikdo dlouho nedotýkal.
"Takhle ti to taky sluší." pochválil ho a pousmál se nad tím.
"V-Vážně?" optal se a zvedl k němu zastřený pohled těch jeho fialových očíček s dlouhýma řasama.
"Yo moc." potvrdil mu.
"Děkuju." zavrněl vděčně a znovu si vydobyl polibek na jeho rtech.
"Jaký je první rande?" optal se ho když rozpojil polibek kvůli potřebě kyslíku.
"Perfektní." pochválil ho, když se taky nadechl. "Lepší už to být ani nemůže." skousl si spodní ret.
"No.." nedokončil a otočil mu hlavičku směrem k výhledu kde bylo hezky vidět že už se smráká. "Může."
Zvědavě se na něj koukl a potom ke koukl k malému okénku "A jak?" chtěl vědět.
"Zapadá slunce přece." upozornil ho. "Ty vážně potřebuješ brejle."
"Ajo." odvětil zapomnětlivě. Ano tohle bylo vskutku moc krásné. "Ty jsi romantik?" přimhouřil podezřívavě očíčka.
"Tse neee.." zamítl okamžitě. "To jen že se to hodilo."
"Ale vypadá to tak." řekl zastřeně, než si zase půjčil jeho rty, aby je mohl spojit v polibku.
"To může ale jen se ti to zdá." mávl nad tím rukou.
"Každopádně je to hezká momentka." vychvaloval si a přitulil se k němu.
"Yo je ale už bychom měli pomalu jít nebo tě bude ta hormonka hledat." upozornil ho.
"Nebude." namítl a zakroutil hlavičkou. "Ta je ráda, že se mě zbavila."
"Tak se s nim nebav." poradil mu. "Bav se třeba se mnou."
"Budu." slíbil mu a znovu si od něj půjčil rty, už teď za tu chvilku je miloval.
Zapojil se do polibku a znovu ho pohladil pro tentokrát po vlasech.
Slastně zavrněl, když mu to udělal a opřel se tváří do dotyku jeho ruky. Byl na něj tak hodný a jemný.
Palcem přejel po té jeho tvářičce a pousmál se nad tím.
"Jsi na mě tak hodný." vychvaloval si, aniž by otevřel očíčka, když ho tak hezky hladil.

"A proč bych neměl?" podivil se nad tím.
"Všichni nebyli." povzdechl si.
"Na ty kašli já sem a budu." pokusil se ho nějak uklidnit.
"Dobře." usmál se vděčně a taky ho pohladil po tváři.

"Tak poď tady nemůžeme bejt dlouho." pobídl ho.
Souhlasně přikývl a poslechl ho. Šel tedy poslušně za ním, aby neměli problém.

Gefangnis - XXXXIV.

8. prosince 2015 v 23:35 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Objal ho nožkama kolem pasu a přitáhnul si ho blíž k sobě. Dostal se rukou pod tu tenkou látku a začal ho třít a dráždit prsty, zatím co se k němu naklonil, aby si mohl na jeho rtech vydobýt polibek a tišit se v něm.
Taky jeho chtiví orgán propustil a odehnal jeho ruku, aby ho mohl nahradit tou svoji a třít je oba naráz.
Slastně zavzdychal a semkl očíčka k sobě. Vztáhl k němu ruku, aby si ho mohl přitáhnout blíž a vtáhl ho do polibku, aby se měl kde tlumit.
Ještě chvilku je oba takhle dráždil než mu přejel provokativně po vstupu do jeho těla. "Ste tak vlhký profesore." pochválil si, ale schválně do něj ještě nevstoupil.
Zachvěl se a zalapal po dechu. "To proto, že je to tak moc vzrušující, když učitel spí se svými žáky." osvětlil mu "A já ještě k tomu vyfasoval tak skvělího a sexy jako ty."
"Žáky jo?" zavrčel a aby to zintenzivnil tak do něj přirazil až po kořen.
Bolestně zaskuhral až mu do očíček vyhrkli slané slzičky. "A...Au...." dostal ze sebe. "Proč si to udělal?" chtěl vědět, proč byl tak hrubý.
"Abys věděl, že si jen můj." udal svůj důvod. "Nemysli si, že nevim, jak laškuješ s tou černou potvorou." připomněl mu a aby zmírnil jeho bolest tak mu masíroval bříško a vzal si mezi rty jeho bradavku.
Lehnul si na záda na desku stolu, protože už se neudržel a potřeboval ležet. "Ale... S jakou...?" zeptal se nechápavě přes slzy, které mu tekli po tvářích.
"Že by jich bylo víc?" chtěl vědět a bylo mu ho líto nechtěl aby ho to bolelo. Opatrně z něj vystoupil a objal ho.
"Nech toho... To není legrace!" ohradil se na něj a odstrčil ho od sebe. Sundal si brýle, aby si mohl utírat ty vodopády, co mu tekly z očí.
"Já sem nechtěl promiň mi to." zkusil to a oblékl se. "Mrzí mě to jen nechci, aby tě měl i někdo jiný, když si můj." přitáhl si ho do objetí a hladil ho po vlasech a po zádech. "Nesmíš mě nahradit nechci se dozvídat z šuškandy že flirtuješ s cizíma."
"Ale já bych tě přece nikdy nenahradil..." vyvrátil mu a pokusil se uklidnit. "Navíc... Ty si na škole taky pořád s někým flirtoval a každou chvíli s jinou holkou a chodil si s nimi bůh ví kam... Sice ses potom zase vrátil ke mě, ale napadlo tě, jak mi bylo, že si chodil za holkama, který měli hezký tělo a všichni je chtěli a byli krásný... Já si potom. Připadal jako kůl v plotě, protože tak krásný nejsem a nebudu..."
"Ty hlupáčku." usmál se nad tím a zvedl si ho do náruče. "Tobě nebylo divný že sem od těch holek chodil s batohem plnym šamponů, kondicionerů a masek na vlasy a bůh ví co ještě?"
"Já nevím..." zavřel hlavou. "Já sem ti nikdy nekontroloval věci a co si nosíš po kapsách." poznamenal a zvedl k němu uslzené oči.
"Tak hned nesmíš žárlit chodil sem za nima, aby mě česali a tak a taky mě učili, abych ti nepřipadal tak moc blbej." vysvětlil mu.
"Ale já si o tobě nemyslel, že jsi hloubí..." řekl tiše a už se mu povedlo trochu více uklidnit. "Já vím, že jsi chytrý, jen u toho dlouho nevydržíš, ale když chceš tak se naučíš... Jen jsi moc zbrklí a chvíli neposedíš..."
"Nepovídej takhle mě tam jedna čapla za vlasy a druhá mi něco tloukla do hlavy a jestli sem s nima spal tak jen proto, aby drželi klapačky a dělal sem to jen když už fakt hrozili že to všem řeknou." zkoušel to dál. Teď se mu bude muset hodně omluvit, když to takhle zkazil a jako na potvoru je ta tlama v nemocnici bude muset vymyslet něco jiného, než nějaká sladkost.
"Já tě s nikým nepodváděl.... Nikdy sem tě s nikým nepodváděl, protože sem to neměl zapotřebí a to neznamená, že když si povídám s Nanou, že s ním hned jdu někam do uličky a už mu rozepínám kalhoty...!" bránil se a překryl si rukama obličej.
"Já vím, ale jak mám chránit takovej poklad jako si ty každej mi říká něco jinýho říkaj mi že se klidně necháš když sem na samotce nebo pracuju někde jinde a ještě do toho poslouchám pořád dokola Renjiho že když si na tebe nedám pozor že mi tě někdo přehne a navíc mi to říká tim stylem jako by se tak dělo a já sem za toho největšího idiota v týhle base." povzdychl si a vyšel s ním ze třídy aby ho mohl odnést někam pryč.
"Ale Renji si z tebe jen střílí. Jako bys ho neznal, je dětinský." namítl a potáhl. "To neznamená, že když na mě někdo úchylně kouká nebo na mě sahá a slintá po mě, že mě hned musí přes něco přehnout."
"Jenže já nechci, aby po tobě slintali, co se stane až těm úchylnejm opicím rupne v kokosu a opravdu ti ublíží a já tu nebudu abych ti pomoch a pochybuju, že by to bolelo mín než tohle." udal důvod své 'obavy' (všichni dobře víme že strachu ale jako že to nevíme páč je na to náš Bazzík moc hrdý aby přiznal že se něčeho bojí ;P) "Neboj tohle spravíme." chtěl ho znovu utišit.
"Oni si to vždycky rozmyslí, když jim řeknu, že bude problém, když na to přijdeš..." pípnul tiše. Otřel si naposledy oči a zase si nasadil brýle na oči, aby něco viděl.
"A co kdyby nerozmysleli myslíš že by tě třeba ty dvě velký hlučný věcně nadržený nalitý hovada ušetřili kdybys jim řek že je potom zbiju?" zajímal se.
"Nevím." odvětil jen a opřel se čelem o jeho rameno. Tohle bylo dosti diskutabilní, ale docela o tom pochyboval, že by ho nechali být.
"Tak vidíš." ukončil tuhle debatu. "Si na mě moc krásný a já si tě proto musím hlídat švábíku si můj poklad nezapomínej."
"Když na tom trváš." povzdechl si rezignovaně a nechal se jím nést, jako když kočka tahá koťata.
"Vim to." opravil ho. "Bolí to moc?" optal se starostlivě.
"Ne." odvětil v odpovědi.
"Koukej říct pravdu nebo tě někde zamknu a zhasnu ti jako, když sme byli malí." pohrozil mu.
Cukl na něj pohledem a zamračil se. "Slíbil si, že už to nikdy neuděláš!" namítal a praštil ho pěstičkou do hrudníku. Když byli malý tak si hrávali a když Szayel 'zlobil' tak ho Bazzík někam zamkl do místnosti bez světla a nechal ho tam trpět. A ještě, aby toho nebylo málo tak mu napovídal spousta báchorek o tom, jaké jsou ve tmě příšery a zvuky a kdesi cosi a chudák Szayel z toho měl potom trauma, byl rozklepaný a mnohdy i plakal. To ale zase nebylo tak hrozné, jako když byli sami doma a hráli si na schovávanou tak Bazzík hledal a jen tak ze srandy chudáčka Szayela zamknul v kumbále a zhasnul mu tam světlo, které vždycky prozradilo, že tam je. Inu a pak to skončilo tak, že Bazz na něj zapomněl, že ho zavřel a odemkli ho až o nějakých pár hodin později, když už byl doma i Yylfordt a ptal se, kde je jeho bratr.
Yo to byli časy. Prolétlo mu v hlavě, když byl jeho miláček ještě takový nevinný a uplakaný on se přímo vyzýval k nekalostem. "A ty si mi slíbil že když tě bude něco bolet tak mi to řekneš a po pravdě ne jak tě jednou někdo zbil a já se tě pak ptal jak ti je a ty si řek že dobrý, ale houby s octem byli dobrý když si pak omdlel." připomněl mu pro změnu on a zatvářil se tak že to myslí vážně.
"Ale to nebylo kvůli tomu!" zavrtěl hlavičkou. Jako malý byl hodně terčem šikany, ostatní jako všichni, kteří měli brýle a dobré známky a učili se, taky že se mu ty brýle několikrát zničili a musel si několikrát kupovat nové. "Zapomněl sem si dýchnout."
"Protože ti to dýchátko schovali." doplnil ho.
"Myslel sem, že to vydržím domů." povzdechl si a sklonil pohled k zemi.
"Si trupka viď." usmál se nad tím. "Tak co bolí tě to hodně?"
"Už ne." odpověděl. "Neboj se už to se mnou nemůže seknout." poplácal ho po rameni, aby neměl takovou péči.
"Už to neudělám slibuju." slíbil mu a naklonil se k němu aby mohl šeptat. "A když jo máš povolení mi ho ufiknout."
Chytl ho za ramena a trochu se odtáhl, aby mu viděl pořádně do tváře, jestli nekecá. "Táááák joooo...." protáhl podle a přimhouřil očíčka, ve kterých se mu nebezpečně zalesklo.
"Hodnej kluk." poplácal ho po prdelce a odved si ho k sobě do cely.
Tázavě se na něj podíval. "Chceš to dokončit?" optal se ho a naklonil hlavičku ke straně.
"Radši ne nebo bys mi ho fakt potom musel ufiknout." zamítl a položil ho na svoji postel.
Lehl si na postel a chytl ho za uniformu, aby si ho stáhl k sobě. "No tak... Když budeš jemný tak ne...." pošeptal a objal ho nožkama kolem pasu, aby si ho přitáhl na sebe.
"Ty chtivá potvoro." zavrněl a přitáhl si ho do polibku.
Objal ho rukama kolem krku a prohnul se proti němu, aby se o něj otřel svým tělem a rozkrokem o jeho. Tlumeně zasténal a projel mu prsty to krásně hebké a jemné číro.
Vášnivě ho líbal a sem tam ho i jemně kousl do rtu. Volnou rukou ho hladil po krku a přes hrudník a jemně stiskl mezi dva prsty jednu jeho bradavku.
Zasténal a zase se začal dobývat pod jeho uniformu, nechtěl, aby jí měl na sobě. Strašně mu vadila, když nemohl vidět ty jeho svaly a nemohl je cítit na sobě i tu jeho horkou kůži.
Přejel prsty po těch nádherných linií, na které by se mohl dívat celé dny a užívat si jich a dotýkat se. "Zkusíme něco jinýho?" optal se zastřeně.
"Copak?" chtěl vědět.
"Taky už sme to jednou dělali." pověděl mu a stáhl z něj i kalhoty. Vzal si dva své prsty do pusinky, aby je mohl zvlhčit a následně se jimi vydal ke svému vstupu. "Když sme ještě byli mladší a tys u mě přespával. Spávali sme u sebe a ty sis mě vždycky tiskl k sobě a já na zádech cítil tvojí hruď a objímal si mě rukou..." převyprávěl mu a stáhl si ho za sebe na bok a on si lehl před něj úplně ve stejném stylu. "Byli sme hodně malý a mě to přece vždycky bolelo, když sme to spolu dělali takhle..." přes rameno se na něj ohlédl a pousmál se. "Tak to bylo moc příjemný."
Mlsně se nad tím pousmál a chytl ho za jednu nožku pod kolemem, aby mu ji nadzvedl a nenechavími prsty přejel od tud až k jeho rozrkroku přes jeho vnitřní stranu stehna a přitáhl si ho víc k sobě. "Myslíš takhle?"
Zachvěl se a tiše vydechl. "Uhm..." přikývl a políbil ho na rty. "Byl si moc jemný." jeho rodiče většinou byli pryč, ale zase byl doma Yylfordt a tak nesměli dělat moc rámus a tohle k tomu bylo geniální.
"Tak budu i teď." slíbil mu. "Ukaž mi tu tvojí prdelku." zavrněl a sesunul mu spodní díl unyformi i se spodničkami aby na něj mohl a začal ho pomalu roztahovat.
Tiše zasténal a skousl si spodní ret, aby se udržel po tichu. Alespoň si zavzpomínají na staré dobré časy ještě ze základky dokonce.
Když si byl jistý že je už dostatečně roztažený, tak z něj vyndal prsty a zbavil se sveho zbytečného oblečení. "Můžu?" optal se ho radši.
"Uhm..." přikývl v souhlasu a natočil k němu hlavičku, aby ho mohl políbit na ústa "Prosím."
"Tak dobře." pošeptal mu do ouška, do kterého ho i jemně kousl. Opatrně do něj vstoupil a chvíli počkal aby si zvykl.
Zachvěl se a potlačil v sobě zasténání. Sundal si z očí brýle, aby mu nepřekáželi a v druhé ruce semkl deku.
Rty se mu přisál na krček a začal se v něm pomalu pohybovat.
Semkl víčka pevně k sobě a tiskl si ret mezi zuby, aby se pokusil udržet trochu po tichu. Vybízel se mu.
Pomalu do něj přirážel a líbal ho po krku. Hladil ho všude kde mohl aby mu bylo co nejlíp a aby mu ho vážně nemusel ufiknout to by byla hrůza pro celé lidstvo.
No jistě, z toho by byla hned apokalypsa, kdyby ho vykastroval, vždyť jo! Vydal se dolů po svém bříšku až ke svému vzrušení, aby ho taky mohl začít třít.
Pro tentokrát ho nechal, aby si posloužil sám a začal trochu zrychlovat. Schválně přirážel na svůj vkus pomalu, aby ho vyhecoval.
Pravda i on sám se divil, jak ještě mohl vydržet tak pomalé tempo to nikdy moc nemusel, ale nejspíš už ho to přestávalo bavit. "Že já ti ho ufiknu." pohrozil mu a přes rameno se na něj koukl.
"Chtěl si abych byl jemnej tak sem." připomněl mu a zazubil se.
"Ale já netušil, že vydržíš tak dlouho..." namítl přerývaně a udělal se do své ruky a na bříško, aniž by to mohl nějak tušit, to šlo samo.
"Tak to obrátíme." navrhl a změnil polohu tak, aby on ležel a Szayel byl obkročmo nad ním. "Já se ještě neudělal." připomněl mu.
"A ty máš někde nějaký psaný pravidlo, že se musíš udělat taky?" pozvedl tázavě jedno obočí a očistil svou ruku od té bílé tekutinky.
"Tak ze mě slez když se ti nechce." řekl kousavě.
"Nebuď tak zlí." zamračil se na něj a zapřel se mu o hrudník. Pomalu se spustil dolů, než dosedl úplně a měl ho v sobě úplně celého. Slastně zachraptěl a zaklonil hlavičku.
"Mám snad napsaný že se musim udělat i já?" zopakoval jeho otázku ale svým způsobem který nezněl zrovna mile.
"Nech toho." zase na něj cukl tím pohledem.
"To tys začal." připomněl mu.
"Ale já to tak nemyslel." zakňoural a začal se pomalu nadzvedávat.
"Ale vůbec to tak nevypadalo." zamračilse nad tím a chytl ho za boky aby mu pomohl.
"Zdání občas klame." vyplázl na něj jazýček a přejel těmi svými nenechavými prstíky po tom jeho krásném pevném bříšku.
"Tak na mě pomalu já sem na to moc blbej." varoval ho.
"Nejsi." namítl a sklonil se k němu, aby ho mohl políbit na rty. "Jsi chytrý." pošeptal mu a chytl se jednou rukou za prdelku, aby mohl hloubš. "A já tě moc miluju." prozradil mu.
Pousmál se nad tím a sám do něj začal přirážet rychleji a hloubš.
Vyhrkl ze sebe vzdech a rychle si skousl spodní ret, aby se udržel po tichu. "Máš mě rád?" optal se ho a koukl se mu do očí.
"Ne." zamítl a zavrtěl nad tím hlavou. "Já tě miluju."
"Já tebe taky." souhlasil s ním a vpil se mu do rtů, aby v nich zároveň mohl tišit své vzdechy.
Jemně ho kousl do spodního rtu a uvolnil jednu ruku, aby ho mohl začít třít ve stejném rytmu jako do něj přirážel.
Zachvěl se a utlumil v polibku další ze svých vzdechů. Na chvilku rozpojil polibek, aby se mohli nadechnout.
"Tak co ty chtivej ďáble, co bys rád?" optal se ho mezi svými přírazy.
"Abys mě plácnul, přes tu mojí sladkou prdelku..." zasténal a políbil ho na rty, přičemž po nich přejel jazýčkem.
Usmál se nad tou jeho hloupoučkou a přesto moc sexy prosbou a přes tu prdelku ho tedy plácnul. "Nema problema."
Prohnul se v zádech a zalapal po dechu. "Ještě..." naléhal na něj a víc si stiskl zadeček.
Znovu ho plácnul po prdelce a aby ho to nemrzelo tak ho plácnul víckrát. Cítil, že se jeho zlatíčko brzo udělá a on k tomu měl taky docela blízko.
Prohýbal se proti němu v zádech a slastní se chvěl a vzdychal. "J...Já už... budu..." zavzdychal, než se prohnul v zádech a udělal se do jeho ruky a na jeho bříško.
Ještě tak dvakrát do něj přirazil, než si skousl vlastní ret a naplnil jeho tělíčko svým spermatem.
Projela jím taková elektrická vlna. Položil si na něj hlavičku, aby neviděl, jak je z toho rudý. Trochu se ještě třásl z toho návalu vzrušení, ale bylo mu u něj hezky.
"Tak co musim mít psaný pravidlo abych se moch udělat taky?" optal se když se taky trochu uklidnil.
"Ne..." zamítl a natáhl se k němu pro polibek "Ty nikdy, lásko." pošeptal mu u rtů a přerývaně vzdychl, když z něj vyklouzl a on cítil, jak mu po stehnech tečou malé pramínky té bílé tekutiny.
"Koukej co mám." pochlubil se a vytáhl svazek klíčků.
Zvedl k němu jantarová očíčka a koukl se na klíčky. "Kdes je vzal?" zajímal se "A od čeho sou?"
"Skoro od všeho." pochlubil se a zachrastil s kličky. "Čajznul sem je jednomu bachaři, když sme opravovali ty bojlery a je od koupelny a tak."
Pousmál se nad tím a věnoval mu polibek. "Jsi můj šikovný Méďošek." sáhl za sebe a setřel jeden z těch teplých pramínků bílého sekretu. Podíval se na své prsty a olízl je pomaličku jazykem.
Pousmál se nad tím a pohladil ho po zádech. "Poď se radši vysprchovat ty nemravo."
"A všichni uvidí, jak to ze mě teče a jak ses činil." přimhouřil provokativně očíčka a vzal si své prsty do pusinky, aby je mohl důkladně očistit.
"Všichni sou na dvoře tak poď." pobídl ho. " když tak ti tu tvojí prdelku schovám."
"Tak dobře." souhlasil tedy na konec a zapřel se mu pacinkami o hrudník, aby se mohl od něj odtáhnout a následně se zvednout.
"Na." hodil po něm svůj vrch oblečení a taky vstal aby se oblékl.
Hodil přes sebe vršek jeho oblečení, aby byl alespoň trochu zahalený a necapkal tu nahý.
Šel těsně za ním aby se taky osprchoval a hlídal aby mu ho nikdo neukrad. Mezitím spřádal náš Askin svoje ďábelské plány ale šlo by to líp kdyby do něj nikdo nehučel.