Listopad 2015

Gefängnis - XXXX

29. listopadu 2015 v 13:21 | Nisure |  Gefängnis



"Takhle ti to sluší, měl by ses tak tvářit častějc." pochválil ho a pohladil ho po tom červeném líčku.
"Ty kecko moje." uculil se a objal ho kolem krku, aby ho mohl upusinkovat k smrti.

"To není kec, to je čirej fakt." utvrdil se ve své odpovědi a pohladil ho po zádíčkách.
"Ty by sis mě vážně vzal?" zajímal se a úsměv se mu z tváře zatím nevytratil.

"Když budeš hodně hodný..." nedokončil větu a nechal si ve vzduchu s pokrčením ramen.
"Budu slibuju." vyjekl radostně a schoulil se mu do náruče.

"Jo hlavně moc nekřič nebo bude průšvih." upozornil ho.
"Ale já mám takovou radost." obhájil se tišeji a začervenal se.
"No to je vidět." souhlasila obajl ho rukama kolem pasu, aby si ho k sobě přitáhl blíž. "Tobě stačí ke štěstí málo."
"To není málo zlato." namítl

"Jak to, že ne?" zeptal se ho zvědavě a políbil ho na krk.
"Protože si mě vezmeš a budeme spolu už navždycky." Aww úplně slyšel svatební zvony a to vdavky a zasnoubení a podobné hlouposti nikdy neřešil. Tedy jednou přeci jen ano, ale to bylo více než méně z donucení. Matka ho seznámila s jednou dívkou z vážené rodiny kterou do toho navezli prakticky stejně. Chodili spolu na přání jejich matek ale za celou dobu si spolu nevybudovali ani přátelský vztah na tož budoucí manželský. Ta dívka s ním byla jen proto aby jí nevynadali a navíc už měla svého pohádkového prince, které ho si nemohla vynachválit. Samozřejmě dokud za ním nepřišla s tím že ji její miláček zmlátil. Snažil se ji utišit, ale po chvilce se na něj vrhla a chtěla se s ním vyspat a říkala jaký je skvělý a že matka měla pravdu. V tu chvíli se mu ženy úplně zhnusili a od té doby s nimi odmítá mít co dočinění jediná žena v jeho živote kterou miluje je jeho matka a to je vše.
"No jasně, že jo, jenom se mi tady z toho prosim tě nerozteč tou euforií." upozornil ho trochu váhavě, jak ho tak pozoroval, že byl myšlenkami úplně někde jinde a vypadal, jako by si fetnul.
"Neboj." řekl jako by se bál o nějakou hloupost a taky že ano, přeci není nějaká slečinka.
"Bojim." namítl "Co bych pak dělal, kdyby ses mi roztek, to se mám pak ženit s kaluží?" pozvedl tázavě obočí.
"Ne se mnou se budeš ženit můj dráhy." řekl mu aby si zkusil na jazyku jak se mu to bude hezky říkat.
"Za pár dní tě propustí a možná za pár let už by sme mohli být svoji." pověděl mu a opřel se čelem o jeho rameno.
"To zní moc krásně." uculil se nad tím a dal mu pusu na krk a na tvář. "Ale co tvoji rodiče?" vzpomněl si.
"Ti sou rádi, že už se o mě nemusí starat." mávl nad tím rukou. Ne, že by měl nějak extra špatný vztah se svými rodiči, to zase ne. Měli takový normální vztah, jako bývá v každé průměrné hodině. Dobré i špatné chvilky, občas hádky a pak zase ne, tak normálka. Jenom že, svoje rodiče tak trochu zklamal z jejich pohledu, protože oni chtěli, aby z něj vyrostl takový ten typ poslušného synáčka, který pořád chodí v nažehléném obleku v brašnou v ruce a všemi možnými dokumenty v ní a věčně, aby úředničil a nebo seděl za počítačem, či něco tomu blízce podobného. No a když jejich děti vyrostli tak si začali jezdit po dovolených a všude možně. "Ti sou teď někde v Turecku nebo nějakym takovým zapadákově."
"A myslíš že se jim budu líbit?" chtěl vědět.
"Nevím, možná." pokrčil nad tím neurčitě rameny. "Mý rodiče už na mě nejsou tak zaujatí. Mojí ségru přímo žerou, protože jim vyrostla podle toho, jak chtěli. Má školy, umí jazyky, má dobrou práci, má tři děti, její manžel vydělává a toho si taky oblíbili tak co víc by si mohli přát. Když už ne synáček tak aspoň dceruška."
"Tak ať si jí klidně na chleba namažou mi budeme tak bohatí, že i naše pravnoučata nebudou muset pracovat." pokusil se mu zahnat tyhle myšlenky a trochu ho povzbudit.
"No jo." souhlasil, ale mělo to jeden háček. "Ale to bude trochu blbí, když se na tobě budu jenom přiživovat. To se mi nelíbí." zavrtěl nad tím hlavou.
"Ale nebudeš." zamítl. "Ty peníze sou jak moje tak i tvoje protože kdybych nebyl blbej a nechal se nachytat tak bych tu nebyl a nepoznal tě takže sou naše, protože budeme spolu a co bude moje je i tvoje a naopak."
"Tak když myslíš." pokročil nad tím rameny a nechal ho ať má tedy tu svou pravdu a jazykem přejel po jeho líci.
Zasmál se když to udělal. "Co blázníš, lásko?"
"Já?" zdůraznil překvapeně, ale znovu to udělal. "Já ne. Sem úplně v pohodě." namítl.
"Takže já sem blázen?" chtěl vědět když on je údajně zcela v pořádku.

Slastně vzdychl a celý se zachvěl. Tohle jeho bod G to by jinak ani nešlo. "To ne ale v tom případě vyhrávám."
"Právě že ne." zamítl mu tu jeho radost a znovu mu to udělal.
Skousl si spodní ret a odtáhl se od něj aby to nemohl udělat znovu. "Jak to že ne?" chtěl vědět, vždyť mu řekl hůř než on jemu.
"Protože já našel tvoje citlivý místečko a to je jasnej důkaz výhry." vysvětlil mu a vyplázl jazýček.
Mírně se nad tím zamračil a zamyslel se prakticky měl Shane pravdu, ale říkat mu to nebude.
"No tak, přiznej to, že mám pravdu a že sem vyhrál." vybízel ho a potěšeně se nad svým úspěchem zazubil.
"Ach jo, dobře, dobře, dobře vyhrál si miláčku." uznal nakonec aby měl radost.
"Ale no tak, nemusíš se hned tvářit jako kyselá okurka." postěžoval si.
"Fuj to je ble to nejím." zatvářil se znechuceně. Fuj kyselá okurka, nepřítel na seznamu nepřátel.
"On je taky zázrak, jestli vůbec na světě existuje něco, co ty vůbec jíš." namítl.
"Náhodou." protáhl. "Mám rád ryby saláty jak ovocné nebo zeleninové olivy a kuřecí a krůtí maso..." vyjmenoval pár věcí.
"Tak že, tady toho moc nesníš." odvětil chápavě a přikývl. Vzhledem k tomu, co tady se vaří, tak je to pochopitelné.
"Ani moc ne." potvrdil mu. "Ale snažím se jíst co se dá aby si pak nenadával až budu vypadat jako chodící kostra."
"Už k tomu nemáš daleko." odkašlal si nenápadně s rukou před ústy.
"Hej!" strčil ho do ramene. "Já to slyšel."
"Huh? Co? Já nic neříkal." bránil se a tvářil se, že vůbec neví o co šlo.
"Sleduju tě." upozornil ho a udělal to známé gesto.
Překryl mu rukou oči a zase se vítězně usmál. "Nejsem si tím jist."
"Ale já tě vidím." zabroukal, když si myslel že ho nevidí.
"Ne to se ti jen zdá." zamítl se zavrtěním hlavy a překryl mu každé oko jednou rukou, aby si pojistil, že už ho neuvidí.
"Ale nene já tě vidím, ale ne očima ale tím co jsem ti před chvílí ukazoval." vysvětlil mu a usmál se.
"Fajn." odvětil a dal ruce dolů "Pro tentokrát si vyhrál." připustil.
Vypláznul na něj jazýček a sladce se uculil.
"Poď sem ty provokatére." pobídl ho a ať už chtěl nebo ne tak si ho přitáhl k sobě. "Jestli usnu tak mi připomeň, že tě mam ráno vrátit do celnice."
"Tak to mě tam dej radši hned a di si lehnout do tý vaší místnosti nebo jak tomu říkáte." poradil mu. "Nechci aby na nás pak někdo přišel a měli bychom oba problémy."
"Neboj. To je jenom kdybych usnul." vysvětlil mu a po otevřel jedno oko, aby na něj viděl.
"To je docela reálná hrozba s tvýma kruhama pod očima." upozornil ho ale nijak se mu nebránil.

"Ááále kdeže..." mávl nad tím rukou, jako by nic. "To sou jenom stíny tužkou." snažil se ho přesvědčit.
"Ty kecáš." nevěřil a chtěl se přesvědčit.
"Néééé, nesahat, rozmažeš to!" bránil se, aby na to nepřišel a chytl mu ty vtíravé packy.
"A namaluješ mě taky?" zeptal se.
Trochu se nad tím zarazil. Teď si nebyl tak úplně jistý, jestli to myslel vážně a opravdu věřil tomu, že má stíny a nebo si jen hrál a věděl, že to jsou kruhy pod očima z nespavosti. "To vážně?" optal se.
"Tušil sem, že to je z nevyspání." řekl vítězně a vyplázl na něj jazýček.
Ušklíbl se a nastrkal mu ten jazyk zpátky do pusy, kam patřil. "Nad restaurací se špatně spí víš." ohradil se.
"Tu dáš až mě odstud budeš brát ven." poradil mu.
"Samozřejmě. Vezmu si tě do náruče a budu si tě odsud odnášet v západu slunce a šéfovi mezi tím hodím smlouvy s výpovědí." pověděl mu tu romantickou scénku.
"Ano přesně tak lásko moje." zavýskal a skočil mu kolem krku, aby ho mohl začít pusinkovat everywhere.
Očividně se mu ten jeho popis líbil, tak ho tedy nechal, aby si tu představu užil a později možná i realitu. "I ty romantik."
"To tys to navrhnul." připomněl mu, aby to pak nebylo na něj.
"Já nic neříkám." zvedl ruce do výšky klíčních kostí.
Využil toho a dal mu pusu na rty. "Moc tě miluju."
Pobaveně se nad tím pousmál a zatvářil se sebevědomě "A kdo ne?"
"Pako." pokáral ho. "Nezapomínej že si můj a nikoho jiného jasný."
"Dobře." zatvářil se vážně, jako voják nastoupený v řadě a pozoru. "Nechám si to vytetovat."

"A kam zlato?" zajímal se.
"Na čelo, aby to bylo vidět." pronesl vtipem.
"Trubko." zasmál se nad tím. "Já si nechám vytetovat nad prdelku 'jen ty si mě můžeš takhle vzít' a tvoje jméno." prozradil mu slastným hláskem.
"Tak to bude hodně nemravný." řekl smyslně a přimhouřil nad tou představou hnědé oči.
"A chtěl bys abych si to nechal udělat?" chtěl vědět.
"Možná." řekl neurčitě a pohladil ho rukou po zádíčkách až dolů ke kříži.
"A nebo bych tam mohl mít 'Fuck me hard honey.'" navrhl.
Další nemravná představa. Zavrtěl hlavou, aby to dostal z mysli. "To ne. To by sis potom už nejspíš nikdy nesedl."
"To by se ti líbilo viď." usmál se nad tím.
"Mě jo, ale nevím, jestli by se to pak líbilo tobě." odvětil.
"Tak co bych si tam měl nechat vytetovat?" optal se.
"Já nevím." pokrčil rameny "Mě se líbíš už takhle, jak sem tě dostal."
"Dostal?" optal se zmateně jestli slyšel správně.
"Yo si moc pěkný dárkoví balení." souhlasně kývl.
A jo! Proběhlo mu v hlavě a víc se k němu přitiskl.
"Tak vidíš." usmál se nad tím a objal ho rukama, přičemž se opřel bradou o jeho rameno.
"Mě se od tebe vůbec nechce, Shane." zakňučel.
"Já vím, že ne. Mě od tebe taky ne." potvrdil. "Ale vždyť sem tady každý den."
"Já vím ale já už se prostě nemůžu dočkat až takhle budeme spolu v posteli." řekl smutně.
"Tobě je smutno, když spíš sám v posteli?" optal se ho.
"Yo je, navykl jsem si spát s Elskanem a teď ne a ne si odvyknout a to sem tu už dlouho." potvrdil mu.
"Neboj se, už jenom pár dní a zase s ním spát budeš." povzbudil ho.
"S tebou budu spát on je na to už moc velký možná jen občas." chudák jeho malý chlapec už není tak úplně malý už mu roste.
"Ummm..." zamručel zamyšleně. "A co když bude chtít spát s tebou?" zeptal se. "Přece jenom dlouho tě neviděl."
"Mám dost velkou postel lásko a jestli spolu máme být tak si na tebe musí zvyknout."
"Určitě si zvykne." připustil "A bude mi říkat strejda policajt." usmál se nad tím pobaveně.
"To by bylo sladký." uculil se nad tím.
"Když myslíš." jemně se pousmál a nechal ho ať si myslí svou pravdu.
"Musíš si ale dávat velký pozor nesmíš se poblíž něj naštvat aby to na tobě bylo vidět." upozornil ho vážně.
"Nemá rád, když se lidi hádají." přikývl chápavě. To je jasné, to většinou děti rády nemají, to je fakt.
"To taky ale on je autista jestli něco takového uvidí tak si sám začne ubližovat a nepřestane dokud se neuklidní." vysvětlil mu podrobněji.
"Ou..." odvětil nejspíš možná v souhlasu a pochopení, ale vyšlo z něj jen tohle. "A jak k tomu přišel?" chtěl vědět.
"Narodil se tak." odpověděl mu.
"Aha." odvětil chápavě. "Budu si dávat pozor." slíbil mu, ale to by nejspíš neměl být problém, on není ten typ člověka, co se vztekne kvůli každé hlouposti a když už tak to musí být.
"Děkuju miláčku." usmál se nad tím a dal mu pusu na tvář.
"Nemáš za co." taky ho políbil na tvář a potom si zase o něj opřel hlavu.

"Kolik je?" optal se. Věděl kdy se střídají na obchůzkách a nerad by aby ten druhý přišel.
"Nevím." hlesl a zahrabal ve své kapse, aby mohl vytáhnout poměrně už starý dotykový mobil na tuhle dobu a zapnul ho, aby se koukl na čas. "Jedna hodina a dvacet tři minut." odvětil.
"Tak to už se musím vrátit." řekl zklamaně a vstal.
"Ještě máme půl hodiny." namítl, ale taky se zvedl ze země. Nikam se mu nechtělo jít, přišlo mu, že spolu moc dlouho nebyli, ale co mohl dělat.
Taky se mu nechtělo bylo mu moc hezky a už vůbec se mu od něj nechtělo. "Obejmi mě ty pako." poručil mu a natáhl k němu ruce.
Jemně se pousmál a uposlechl ho. Taky k němu natáhl ruce a přitáhl si ho k sobě blíž do objetí. "Já vždycky." připustil.
"Umm ty tvoje svaly." protáhl a trochu ho ho v tom objetí pomačkal. "Moc tě miluju."
Vtipem se nad tím usmál. "Neboj za pár dní si je budeš moct v posteli mačkat klidně celý den." ujistil ho.
"To je jen a jen dobře." řekl a rukama mu přejel přes celá záda. "Miluju na tobě každej sval, lásko, ty si tak úžasnej."
"A musím tě varovat." na kousek se odtáhl a podíval se mu do tváře "Nejsem zvyklí spát v oblečení spím jen v boxerkách." varoval ho.
"Tak to je ještě víc sexy." přiznal. "Kdybych mohl taky tu tak spím, ale tady to nejde tak takhle budeme spolu spát doma."
"Budeme spolu spát hezky jen tělo na tělo a přes sebe budeme mít takovej kousíček oblečení." vybarvil mu tu sexy scénku.
"Umm to je sexy." zavrněl.
"Uhm, tak si o tom můžeš nechat zdát moc krásný sny." poradil mu a pohladil ho po zádech, než ho vzal kolem ramen a vydal se s ním zpátky do celnice.
"Nechám abys věděl." přijal jeho návrh a vystoupl na špičky aby ho mohl políbit na tvář.
"Beru na vědomí." usmál se v souhlasu a odvedl ho zpátky do věznice. Ten rudovlasý zmetek už spal a tak zase odemkl a pustil ho zpátky dovnitř.
"Dobrou miláčku." popřál mu a dal mu pusu na dobrou noc. "A koukej se vyspat jasný."
"Vynasnažím se." kývl a souhlasil. Taky ho na rozloučenou políbil a potom za ním zavřel a zamknul celu a v mávnutím odešel. "Dobrou."

Usmál se a ještě mu poslal pusinku než si zalehl pod deku.

Gefängnis - XXXIX.

27. listopadu 2015 v 22:55 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Askin se zrovna převlékal když tam Renji šel. Chtěl se obléct do něčeho v čem se dalo spát nechtěl spát v uniformě.
Trochu se zarazil v půlikroku, ale nezastavoval se a vlezl si do Szayelovi postele. "Čau." pozdravil.
"Fuj sem se lek." vynadal mu a natáhl si vrh oblečení. "Co tu děláš?" chtěl vědět a dal si ruce v bok.
Pobaveně se nad tím pousmál a sundal si boty, aby si mohl lehnout na postel na záda. "Dneska spim s tebou z mojí cely mě vyhnali." pokrčil nad tím rameny.
Svojí bosou ťapkou odsunul jeho boty pod postel a pokrčil nad tím prostě rameny. "Proč ne buď tu jako doma."
"Já si myslím." usmál se nad tím. To je jindy keců a hádek s ním, ale teď je najednou hodný. "Budu tady jako doma." zopakoval po něm a protáhl se.
"Ale." zkazil mu jeho naivitou nabitou představu o tom, že ho tu jen tak nechá. "Chci něco na oplátku."
"Huh?" zvedl k němu pohled a otočil se na bok, přičemž se podepřel na lokti. "Co takového?"
"Chci aby si mi tady na to moje trdlo potom co odejdu dával alespoň po očku pozor." vyslovil svou žádost.
Usmál se a zase si lehl. "Na Yumichiku? Tak to jo." řekl s úlevou. "Já už myslel že to bude něco horšího."
"Chceš to snad těžší?" zajímal se a pozvedl tázavě jedno obočí.
"Ono to de?" podivil se nad tím.
"Můžeš taky domluvit Akonovi." udal příklad.
"Co ty máš s Akonem?" nechápal a podezřívavě přimhouřil oči.
"Tři děti představ si to." řekl pobaveně a šibalsky na něj vyplázl jazýček. Ne jeho do toho motat nebude on by to jedině zvrtal. S Akonem se stejně nemají zrovna v lásce, takže by to nevyšlo, jen mu tímhle naznačil, aby byl připraven na to, že brzy to za něj převezme Akon.
"Já bych to do tebe i řek." pokrčil nad tím rameny, jako by nic. "Ale netušim, kam si je dal a jestli si je schoval tak vskutku báječně." pochválil ho.
"To se nikdy nedozvíš." řekl tajemně a šel si lehnout.
"Ještě, že tak." přikývl s úlevou. "To by byli určitě vobludky." zachvěl se nad tou představou s jakýmsi pazvukem.
"Tím chceš jako říct že by moje děti byli obludky?!" nemohl uvěřit co slyší.
"Kdybys je měl s Akonem?" pozvedl tázavě jedno obočí. "To rozhodnopádně!" odsouhlasil rázně.
"Ahááá tak to jóó to chápu." protáhl souhlasně s tím že to pochopil.
"No vidíš to, možná přece jenom nebudeš tak blbej." pochválil ho s úsměvem.
"Tse." tohle bylo opravdu hnusné. Urazilo ho to a docela to i bolelo že si po tak dlouhé době o něm myslí že je to blb. Otočil se k němu zády a nehodlal se otáčet zpátky.
Pobaveně se nad tím uchechtl, asi mu trošku možná neúmyslně srazil ego, očividně si to vzal až moc k srdci. Nemá smysl pro humor, chm. "Ty netykavko." zakřenil se na něj a taky se otočil.
"Polib mým 150% IQ ty gumo." řekl naštvaně.
"Rád bych, ale seš moc daleko." pokrčil nad tím rameny a zazubil se. "Možná kdybys šel blíž." zase ho setřel,ooooo fuck yeah.
"Tak co?" zeptal se, když byl nad ním přišel úplně jako duch, výhra.
Zděšeně sebou cukl a koukl se na něj. I když vlastně... už ho to nějak přešlo... "Pro tentokrát si vyhrál." zahučel na něj s vražedně přivřenýma očima a otočil se čelem ke zdi, přičemž přes sebe hodil deku.
Vítězně se pousmál a šel si zase lehnout. "Ostatně jako vždy že."
"Jo jo jo." zakrákal naštvaně a přitáhl si deku blíž k sobě.
"U nás doma mi mamka s taťkou přinejmenším vždy říkali dobrou noc." upozornil ho.
"Dobrou, ženo." odpověděl, jak si to přál, aby mu alespoň popřál dobrou noc.
"Tobě taky pako." oplatil mu s úsměvem na rtech a pomalu jen na půl usnul protože si zapomněl přečíst rospis služeb a možná bude mít Shane dvanáctku a večer si pro něj dojde.
Vskutku, vážně si pro něj přišel krátce někdy nad půlnocí, když už si byl jistý, že všichni spí a v celnici byl klid tak se přikradl a tiše odemkl celu a otevřel.
Chudinka tam spinkal a ničeho si nevšiml a ani nic neslyšel. Poloviční spánek asi za jednu noc nevykouzlí.
Protočil nad tím oči. Normálně by z té postele vyletěl že by ani nevěděl jak a on si spokojeně chrupí."Pssst." sykl na něj tak nějak přemýšlel jestli ho má budit nebo odejít a nechat ho spát.
Nespokojeně se zavrtěl pod dekou a pootevřel oči. "Tati já tě praštim.." zamumlal a dostal se do sedu.
"Tati?" překvapeně se na něj podíval a dal si ruce v bok. "Tim chceš říct, že už sem tak starej a mam poměr se svym synem?" pozvedl obočí, to ho velice zajímalo.
"Co?" nechápal a promnul si oči, aby pořádně viděl. "Ne!" namítl okamžitě, když si uvědomil kdo před ním stojí.
"Ne jo?" zamrkal "Ale já slyšel: Tati já tě praštim..." pokusil se napodobit jeho hlas, aby tomu dodal na důvěryhodnosti a byl zvědavý, jak si tohle vyžehlí.
Začervenal se když to slyšel. On sám si neuvědomil že to řekl. "Něco se mi zdálo." zamunlal.
Pobaveně se nad tím pousmál. Taký kawaii, když se červenal, pomohl mu se zvednout "Jestli takhle mluvíš s tvým tátou tak z tebe určitě má velkou radost."
"A proč by neměl?" nechápal. Jeho rodiče ho milovali od hlavy až k patě a možná ještě víc měli spolu úžasný vztah.
"No jestli mu takhle po nocích vyhrožuješ, že ho zbiješ..." nedokončil větu a pokrčil nad tím rameny, přičemž vyšel z cely.
"To bylo jen proto že sem si myslel že mě budí on a ne ty." zamumlal rozespale a šel za ním.
"Já to prásknu." zazubil se rudovlásek, který se zubil v posteli. Tak trochu ho ty dvě individua vzbudili, když dělali takový rámus. "A jo, slyšel sem úplně všechno." dodal vítězně.
Až ho zabolelo u srdce, když ho slyšel teď je všechno zničené a jen a jen kvůli takové hloupé chvilce nepozornosti, celé ty roky jsou zničené. Rychle se k němu přesunul a klekl si před ním. "Prosím nic neříkej moc prosím."
Vítězně se zakřenil a trochu se ošil. Aaaaaawwww! Totální euforie, když před ním teď klečel na kolenou ho prosil a byl úplně bezradný. To si musel užít tuhle delikátní chvilku, to prostě nešlo. "Vy dva spolu něco máte a Reníček to teď všem poví." uculil se nad tím potěšeně a zatnul ručičky v pěstičkách.
Nejradši by ho teď zabil aby mlčel.A aby to nebylo málo tak ten druhej tam jen tak stál a nechal ho se tahle zahanbit. "No tak já tě prosím vždyť sem ti nikdy nic neudělal."
"To možná, ale mě neskutečně baví tě sledovat, jak žadoníš." naklonil nad tím posměšně hlavičku a vyplázl na něj jazýček. "Poď, ten to neřekne." vybídl Askina, aby se zvedl ze země.
"Ale řekne copak si ho neslyšel?"podíval se na něj nahoru a postavil se. "Je to jen červ přiživující se na mojí bolesti."
"Co?" zamračil se a uraženě si zkřížil ruce na hrudi. "Tak abys věděl tak za toho červa to teď tuplem bonznu!" informoval ho. "Mlč nebo vzbudíš ostatní." vynadal mu Shane.
"Tak si bonzni stejně bys to udělal." urazil se a šel ven na chodbu, kterou celou prošel a zastavil až za rohem za kterým se zhroutil do sedu na sem a stáhl si kolena k sobě. Bylo mu hrozně všechno pokazil. Teď se s ním určitě rozvede a bude šlus už úplně.
Pobaveně se za ním za chudáčkem usmál. Jasně, že by to nikomu neřekl, je tu totiž velice malá pravděpodobnost, že by mu to někdo věřil a nebo snad dokonce Aizen a pak by tady chodil a byl za debílka, jak strašně moc si myslel a Bazzík a spol by z něj akorát měli prdel. Haha noup. "Neměl bys za ním jít, vypadá to ,že se ti princezna urazila." protáhl škodolibě a zamrkal na něj očíčkama. Shane se na něj nespokojeně koukl a přimhouřil hnědé oči. "Lehni a spi." poručil mu, než zavřel celu a zase jí zamkl, aby mohl jít za Askinem. To je už po druhé, kdy mu říká, aby za ním šel, ne že by mu to vadilo, on by stejně šel, ale jde o ten princip. Mrcha jedna červenovlasá, on ho ten humor přejde až ho zaškrtí těma jeho dlouhýma vlasama. "No tak, vstávej nebo na tý zemi nastydneš." vzal ho za ruce a vytáhl ho zpátky na nohy.
"Já to všechno pokazil.." dostal ze sebe když skoro až pasivně vstal.
"Ale houby." odbyl ho jen a zavrtěl nad tím hlavou. "Copak si mohl tušit, že se probudí?" optal se ho. "A nebo, že tam bude." pronesl už spíš k sobě a promnul si zátylek.
"Já věděl že tam je, ale kdybych byl potichu a přečetl si rozpis a byl vzhůru nic by se nestalo." vyčetl mu všechnu svou vinnu.
"Jo to možná." pokrčil nad tím rameny "Ale možná tě to překvapí, ale ani ty nemůžeš mít kontrolu nad úplně všim a kontrolovat úplně všechno." vytáhl si krabičku s cigaretami.
Objal ho kolem pasu a přitiskl se k němu. Bylo mu vážně na nic.
"To nic neboj, on to nikomu neřekne." ujišťoval ho a pohladil ho po hlavince a vzal si jednu cigaretu mezi rty a zapálil si.
Vzal mu cigaretu mezi dva prsty a ruku si schoval za záda. Vystoupl si na špičkách a políbil ho na rty.
"Už je ti líp, jak je vidět." pozvedl jedno obočí a mírně se pousmál. To se dělá, krást lidem cigarety, vsadil by svoje botky, že to taky dělal jeho milovanému tatínkovi, když mu po nocích vyhrožoval, že ho zbije.
"Hlupáčku, zakouříme si spolu." dlouze potáhl z cigarety a dým si nechal v ústech aby ho mohl políbit čímž mu dát část kouře do úst.
Vybídl se mu a ještě rád si od něj vzal kouř, když už mu šlohnul tu cigaretu! "Podle toho co." prohodil nemravně a přitáhl si jeho ruku s cigaretou blíž k sobě, aby si taky mohl potáhnout.
"Co jen budeš chtít." oplatil mu smyslným hláskem a prohl se proti němu v pánvi.
"To už zase trpíš nedostatkem sexu." podivil se nad tím a objal ho rukou kolem pasu, aby si ho přitáhl blíž k sobě.
"To ty si s tím začal." namítl a nafoukl si tvářičky jako bublina.
"Já se jen ptal, co budem kouřit." pokrčil na tím rameny a stiskl mu rukama tvářičky, aby je vyfoukl.
"Ty mě když údajně trpím nedostatkem sexu." rozhodl a zaťukal mu ukazováčkem do hrudníku.
"Já nemůžu bolí mě záda, už bych nevstal." pokrčil rameny a tak na oko lítostivě se na něj usmál.
Chudinka jeho mála bylo mu ho líto když se tu tak dřel a ještě si kvůli němu bral šichty. "Chudáčku můj já ti je promasíruju chceš?" nabídl se mu.
"To víš a já tady usnu." přikývl sarkasticky. Ještě ve stoje by tady spal, jak pštros nebo něco co spí ve stoje.
"Ale houby sedni si na zem a já ti udělám takovou masáž že už žádné jiné už nikdy neusneš." zašeptal mu svůdně, aby ho poslechl.
"Jak myslíš." pokrčil nad tím tedy rameny a sedl si na zem, jak po něm chtěl.
Zajásal nad tím a sedl si za něj aby mu mohl začít promasírovat ramena. "Si hodně ztuhlý, miláčku."
Trochu to zprvu zabolelo, když se svaly začali uvolňovat, ale s tím počítal. "Já vím, co naděláš." odvětil úplně klidně.
"Uvolním ti je." odpověděl mu, i když na řečnickou otázku a rty se mu přisál na krk.
Vydechl, když to nečekal, ale naklonil hlavičku trochu ke straně, aby se mu více vybídl. Takovýhle upírský nálety na něj dělat, copak to se sluší?
Líbal ho po krku a jemně ho kousl do krční tepny. Když to tam měl rád on sám tak možná i Shane. Dál mu mnul svaly aby se uvolnili a postupně se dostával k lopatkám a níž.
Zachvěl se, když to udělal a přimhouřil očíčka. "Ty potvoro." neodpustil si.
"Taky tě miluju." oplatil mu s úsměvem a pokračoval si směle dál.
"Počkej až se ti to jednoho krásnýho dne vymstí." postrašil ho, ale samozřejmě, že se mu nijak nebránil, ještě aby ano.
"A jak povídej." chtěl vědět a jednou rukou zabloudil dopředu a pohladil ho po tom jeho namakaném hrudníku.
"Hodně tvrdě a rychle, aby věděl." upozornil ho a přes rameno se na něj ohlédl.
"Hmm tak to bych chtěl, zlato." zavrněl přítulně a tou nezbednou rukou zaputoval i trochu níž přes břicho až k rozkroku přes které přejel prsty.
"Vážně, jenom abys toho pak nelitoval." varoval ho a vymanil se mu, aby ho mohl stáhnout pod sebe.
Překvapil ho když tohle udělal ale nijak se mu nebránil. "Neříkal si, že tě bolí záda lásko?"
"Bolí." přikývl. "A jak." dal na to větší důraz. "Ale tys to přece chtěl?" optal se ho a odtáhl se od něj tedy.
"Ale já nechci aby tě kvůli mě boleli ještě víc." řekl lítostivě.
"Tak ne." pokročil nad tím rameny. Odtáhl se a odsunul se ke zdi, aby se o ní mohl opřít.
Božínku on opravdu všechno zkazí. Sedl si před něj do tureckého sedu a chytl ho za ruce. "Omlouvám se, dnes všechno kazím."
"To se ti jen zdá." zamítl a přitáhl si ho za ty ruce blíž k sobě do polibku.
Usmál se do toho nečekaného polibku a objal ho kolem krku.
Chvilku si hrál s jeho jazykem a proplétal s ním ten svůj, než se na chvilku odtáhl, aby se mohli nadechnout.
"Už vím, co budu kouřit." řekl a šibalsky se usmál.
"Huh?" překvapeně se na něj podíval a naklonil hlavičku trochu ke straně. "Co?"
"No přece, jak si mi tu říkal že mám absťák po sexu a ptal ses, co budeme kouřit." připomněl mu a začal mu rozepínat kalhoty. "A já tě tu přeci jen tak nenechám strádat lásko."
"Jo ták." protáhl a pousmál se nad tím. Nijak se mu nebránil a jen se mu vybídl.
Rozepnul mu kalhoty a dýchl mu na teď odhalenou chloubu, po které následně přejel jazýčkem.
Tichounce vydechl a pohladil ho po černých vláskách. Na takovéhle hraní tady nebyl moc čas, obzvlášť potom přes den, to je tady na to moc živo, ale přes noc je to něco trochu jiného.
Ještě chvilku po něm jen přejížděl jazýčkem než si ho vzal do pusinky. Nejdřív jen špičku, kterou schválně provokoval jazykem.
Snažil se držet v klidu, i když trochu hlasitěji dýchal, ale za to nemohl, to bylo vinou toho dole.
Moc se mu líbilo co s ním prováděl. Vzal si ho celého do pusinky, tedy až tam kam mohl a chvilku tak zůstal, aby si to užil.
Mírně se zachvěl, když cítil to horko jeho úst a opřel se hlavou o stěnu za sebou. "Mmáš stejně dobrou pusinku jako tu tojí kundičku." neodpustil si.
Pomalu si ho pustil z úst a podíval se na něj nahoru. "Tak dobrý Shane.." lekl zastřeně a pokračoval rukama.
"Hmmm..." zahučel jen. Na mluvení se radši vykašlal, protože by z něj určitě vyšli nějaké pazvuky nebo něco takového. Radši semkl rty k sobě.
Pousmál se nad tím a začal si ho pomalu brát do úst a tam, kam nedosáhl tam si pomáhal rukou.
Rád by mu klidně na tu hlavu zatlačil a nebo by klidně řídil tempo sám a opravdu těžce s tím nutkáním bojoval a na místo toho se občas zachvíval a sledoval ho hnědýma očima.
Postupně zrychloval a po chvilce si vzal mezi rty jen jeho špičku, kterou sál a sem tam do ni i jemně kousl.
Už to nemohl vydržet, když ho takhle trápil a kousal ho. Bylo to moc dráždivé a on tomu šimrání v podbřišku začínal podléhat a cukalo mu tam.
Taky už cítil, že se jeho miláček udělá tak ho ještě jednou pěkně kousl a nechal ho se mu udělat do pusinky.
Semkl víčka k sobě a hluboce se nadechl a udělal se do jeho úst. Naštěstí se mu povedlo zadržet alespoň to zachvění.
Všechno to chytl do úst a velkou část z toho spolkl. Naklonil se k němu, aby mu dal ochutnat sama sebe.
Nebránil se mu a sám se zapojil do toho polibku a hrál si s jeho jazykem a proplétal s ním ten svůj.
"Vidíš jak si dobrý zlato." zamumlal mezi polibky a tiše se zasmál.
Vzal ho za ramena a odtáhl ho od sebe. "Kdes na to božínku přišel." pozvedl obočí v otázce.
"Vím to tak se tak nediv." odpověděl mu a vyplázl na něj ještě trochu bílí jazýčkek.
"Ale nekecej." mávl nad tím rukou. "Já sem úplně v pohodě." upozornil ho.
"Miluješ mě?" chtěl vědět.
"Ne." překvapeně se na něj podíval, co ho to napadlo, ale pak se jen usmál se přitáhl si ho blíž. "No jasně, že jo." opravil se rychle.
Skoro ho až u srdce zabolelo, když slyšel že ne, ale jak se pak opravil tak mu radostí nadskočilo a objal ho kolem krku. "To je moc dobře, protože já tě taky miluju."
"Kdo by tě nemiloval." odvětil neurčitě a objal ho kolem pasu, aby si ho přitáhl blíž a druhou ho pohladil po hlavince.
"Plno lidí." pokrčil nad tím rameny. "Ale jsem moc rád že mě miluješ právě ty."
"A proč právě já?" chtěl vědět s pozvednutím obočí.
"Protože já tě taky miluju a seš skvělej chlap." odpověděl mu a trochu se u něj schoval.
"Oooo vážně?" protáhl s úsměvem, když mu tak zalichotil a pohladil ho po zádech.
"Oooo ano zlato." potvrdil mu stejným způsobem a taky se usmál.
"Tak když to říkáš tak to musí bejt pravda." rezignoval tedy.
"Rozhodně lásko moje." uculil se nad tím.
"Jak jinak." pokročil nad tím jen rameny a objal ho kolem pasu, aby si ho přitáhl blíž.
"Těší se až mě propustí?" zajímal se.
"Jak by ne." odvětil v souhlasu. " Konečně už nebudu bydlet nad tou restaurací sám." zazubil se podle.
"Alé houby s octem v medu máčený." praštil ho mírně do ramene. "Já nad žádnou restaurací bydlet nebudu." zamítl. "Ty budeš bydlet se mnou."
Zkřivil obličej do podivné grimasy "Páni, ty máš chutě jako těhotná ženská." udivil se nad tím, jaký má delikátní apetit. "U tvejch rodičů." jo proč ne, alespoň je pozná.
Zasmál se nad tím, jak to pobral. "Ty trdlo to se jen tak říká."
"To možná, ale z prvního pohledu to fakt znělo, že máš zvláštní způsob stravování." odvětil.
Pousmál se nad tím a překryl mu dlaněmi oči. "Možná by si někdy mohl zkusit se na věci dívat ne jen očima." zašeptal a políbil ho na rty.
Nechal ho a nevzdoroval mu. "A jak jinak bych se na ně měl dívat?" chtěl vědět.
Dal jednu ruku z jeho očí a překryl mu je jen jednou rukou. "Tímhle." začal a ukázal mu na srdce. "A tímhle." doplnil a ukázal mu na hlavu.
"Z tebe bude poetik." pousmál se a vzal ho za zápěstí, přičemž ho políbil do dlaně.
"Ne bude ze mě svobodný člověk." opravil ho a vybídl se mu.
"Svobodný?" zopakoval v otázce a vzal ho za druhou ruku, aby na něj viděl.
"No přeci jak mě pustí." připomněl mu a usmál se nad tím. "Tedy pokud si mě nechceš vzít."
"Ummm...." zahučel chápavě a přikývl "Zatím svatbu neplánuju." odvětil s menším důrazem na první slovo.
"Zatím?" zopakoval v otázce.
"Jo." souhlasil a naklonil se k němu, aby mohl jazykem obtáhnout konturu jeho ouška "Zatím." pošeptal mu.

Awwwww to je tak úžasný on si ho chce vzít to je tak nádherný pocit a všechno. Určitě se teď tvářil jako natěšený idiot zkřížený se školačkou ale to neva.

Gefangnis - XXXVIII.

25. listopadu 2015 v 15:37 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Chudák Bazzík chytne rapla z totální frustrace... O.o To byl skrat XDD Za to nikdo nemůže XDDD Yop a taky se bude probírat 'tenkrát poprvé' alá Szayel a Bazz :333 Debaty nabívají na intenzitě aaaawww :3


Vybídl se mu a spokojeně přimhouřil očíčka a opřel se hlavičkou o jeho hrudník. "Hodně nemravný obrázek." zavrněl, když otočil další stránku a byl tam velice nemravný obrázek začínajících hrátek.
Podíval se na něj a pousmál se nad tím že mu to takhle řekl a ukazoval mu to. "Ty si rajcovnější."
"Myslíš?" pozvedl tázavě jedno obočí a otočil se na bok, ale zůstával k němu čelem. "Myslíš, že mi to taky de tak dobře tady dole?" zeptal se a přejel rukou po jeho rozkroku.
"Záleží na tom, co přesně myslíš." chtěl ho vyprovokovat, aby to řekl.
Naklonil se k němu a políbil ho na rty "Přece, když ti ho kouřím." zavrněl mu nemravně u pusinky.
"Hmm to by chtělo přezkoušet." zašeptal a vzal si ho do polibku.
Pousmál se do polibku a sám se zapojil, přičemž donutil staršího, aby si lehl na záda a sám si nad něj vylezl a když rozpojil polibek tak se přesunul dolů k jeho kalhotům, aby se pod ně mohl ručičkama dostat a jazýčkem přejel po celé jeho délce. "Budeš mi předčítat, co se tam děje, prosím?" naléhal a zvedl k němu jantarová očíčka.
Zachvěl se a pohladil ho po vlasech. "Myslím že nepotřebuješ instrukce."
"Chci ti to udělat, jako v té knížečce." prozradil mu vrnivě a přejel jazýčkem až nahoru ke špičce a začal si s ní hrát a cumlat jí, jako sladký bonbonek.
Slastně zavzdychal a propletl mu prsty ve vlasech. "A pročpak vždyť ty to umíš i bez toho?"
"A nebo se ti jen nechce číst." opravil ho s úsměvem a přestal ho dráždit aby se na něj mohl podívat.
"Copak se v tomhle stavu dá něco číst když si mě takhle rozdráždil." poupravil ho.
"Prosím, zkus to." naléhal a začal ho dráždit rukou.
Skousl si ret aby náhodou nevzbudil tu Růženu vedle a hledal text kdy se o tom začíná psát. "Zatím to děláš přesně." informoval ho.
On sám samozřejmě věděl, co v té knížečce je, co se tam povídá a co je na dalších stránkách, za tu dlouhou dobu, co tady byl už si jí přečetl několikrát, protože tady toho načtení tolik nebylo z tohohle žánru. "Otoč stránku." vybídl ho a přejel zoubky po jeho špičce, ale nekousal.
"Ty zrádce.." zavzdychal a otočil tedy stránku. "Kousni!" poradil mu podle té knihy.
Přimhouřil jantarová očíčka a vzal mezi zoubky jeho špičku, ale nekousl, jen po něm zoubky sklouzl, aby ho potrápil. "Ještě ne." zamítl a vzal ho do ručičky, aby ho mohl dráždit prstíky. "Počkej ještě na další stránky."
"Nepočkám.." zahučel frustrovaně. "Nebudu čekat na žádnou knížku to už si ho rovnou můžu vyhonit sám. Ty si mnohem lepší, než nějaká pitomá knížka, kde se všechno okecává."
"Ojoj tady se nám někdo začíná vztekat." protáhl, ale on se velmi bavil, kvůli tomu že takhle trpěl a byl tak nedočkavý. Ucpal palcem jeho vrchol a jemně ho začal kousat od kořene ke špičce. Rudovlásek se mezitím probudil, když Bazz tak nadával. Zamžoural očíčkama a podíval se, co se tady děje.
"Tak mě moc neprovokuj.." zavrčel a hlavu hodil do polštáře.
"Co to tady děláte?" zeptal se rozespale Renji a prominul si oči, aby na něj líp viděl. Szayel si zatím hrál dole, ale nedovolil mu, aby se udělal.
Skoro ho trefil šlak když Renji promluvil. "Chceš mě zabít copak nevidíš!" vyjel po něm.
Koukl se na růžovovláska mezi staršího nohama a pousmál se. "Áaaa taaaak." protáhl chápavě a sklonil se k němu, aby ho mohl kousnout do spodního rtu.
Zapojil se do jeho kousavého polibku a taky ho kousl. "Řekni mu ať mě netrápí."
"Ale to by ses potom udělal rychle." namítl a znovu ho kousl. Szayel se pousmál a kousl ho trošku víc, ale ne tak silně.
"Hmm ale mě už bolí péro jak se mi chce udělat." zakňučel chudák chce se udělat a on Szayela ještě podporuje.
"Aspoň to potom bude intenzivnější." zavrněl a vydal se rty po jeho hrdle.
"Nech toho.." zavzdychal a zavřel oči.
Nepřestával ho líbat a kousat na krku zatím co Szayel to samé dělal s Bazzovým vzrušením, ale po chvilce ho ho pustil a vzal si jeho žalud do pusinky a kousl ho.
Když to růžovovlásek udělal prohnul se do oblouku a udělal se mu do pusinky.
Spokojeně přimhouřil očíčka a hezky pochytal do úst všechnu tu šťávičku a pak se natáhl nahoru, aby mohl Bazze vzít do polibku a dát mu taky ochutnat sama sebe.
"Fuj furt to chutná jako pivo." postěžoval si když se odtáhl od polibku.
"Ukaž." řekl nevěřícně Renji a taky si na chvilku přitáhl Szayela k polibku, aby mohl ochutnat. "A to pivo už nepiješ." souhlasil, když se od sebe odtáhli a koukl se na Bazze pod nimi.
"No jo no sem prostě Němec od krve po sperma." prohlásil s německým přízvukem.
"Přesně tak méďošku můj." zavrněl Szayel přítulně a lehl si na něj. "Vážně sem měl pěkný probuzení." příkývl nad tím rudovlásek a olízl si rty.
"Hmmm pivo se smetanou místo hnusnýho čaje." zavrněl nad tím punkáč a trochu se i se Szayelem posunul. "Poď k nám."
Zvedl se z postele a přelezl si ze své postele na tu Bazzovu za nimi. "Ahoj zlatíčka." pozdravil je.
"Ahoj mazlíku." oplatil mu Szayel.
"Budeme se tady k sobě mačkat všichni tři." zazubil se a přitulil se k těm dvěma.
"Jo ale bylo by fajn kdyby mi Szayel zapnul kalhoty." připomněl mu když se na něm tak rozvalil.
"Jako by ti to vadilo. Jindy bys tu klidně chodil nahej." ušklíbl se nad tím červenovlásek. Szayel se jen trochu odtáhl, aby mohl udělat, co se po něm tedy chtělo a potom si na něj zase spokojeně hupnul.
"Jo ale to bych neměl čerstvě vykouřenýho ptáka." namítl na tak troufalou poznámku.
"To by mě zajímalo, jak je v tom normálně a takhle rozdíl." zaujatě se na něj koukl.
"V tom že když se uděláš tak je mnohem citlivější na dotyk než normálně." odpověděl mu a dlaní mu překryl oči. "Pako to tě musim všechno učit."
Ušklíbl se nad tím a půjčil si jeho ruku. "Ano musíte mě všechno učit Senpai, chci vědět a umět úplně všechno!" podíval se na něj jako malé dítě s tím naléhavým výrazem.
"No vidíš skoč do vody a nauč se plavat." dal z něj ruku pryč a pohladil ho po vlasech. "Vem si to malí budižkničemu a všechno se naučíš." poradil mu.
"Huh? Co tim myslíš?" pozvedl nechápavě jedno obočí a val ho za zápěstí, aby mu mohl prstem kroužit po dlani.
"Normálně." pokrčil nad tím rameny.
"Jaaaak Senpai!" protáhl naléhavě "Prosím, povězte mi to!" žadonil a přitáhl si jeho ruku k ústům a vzal si prsty do pusinky, aby je mohl začít cumlat.
"On je panna a panic ne? Tak si ho vem do parády a naučíš se všechno, na nevinnejch se to nejlíp naučíš."
"Ty chech tak chkodoibej." zamumlal, přes prsty v puse a jemně ho do nich kousl a pak ho pustil. "Chudák malej ani neví, co je to sex a já už ho mám tahat do postele?" zavrtěl nad tím hlavičkou.
"A proč ne aspoň mu to ukážeš a když už nebude nevinnej tak se o něj nebudou tak zajímat a bude v pohodě, co ty víš kdo o něm může jak myslet."
To je zase na jednu stranu pravda, že kdyby nebyl Uryuu tak nevinný tak by nepřitahoval ty perverzáky a úchyli tak moc jako včely na cukr. "On se bude bát neblbni. Ještě se rozklepe a uteče někam pryč." Szayel si podepřel hlavičku předloktím, aby jí měl trošku výš. "To je pravda. On se strašně moc bojí, když jsem mu ukazoval tuhle knížku tak se toho bál jako čert kříže." souhlasil.
"Ty nespíš?" podivil se když se Szayel ozval.
Růžovovlásek se nevině pousmál. "Každý přece ví, že před spánkem se musí sundávat brýle." připomenul mu, ale nemyslel to špatně. "Jen sem měl zavřené oči. Když venku prší tak je to strašně uspávající." protáhl malátně a zase si položil hlavičku."No dobře dobře." pohladil ho po vlasech. "Ale uvědomte si, že se to jednou musí dozvědět."
Opřel se do jeho ruky, když ho hladil a zase si položil hlavičku. "My víme. Ale tys to taky neměl poprví tak náhle." pokrčil nad tím rudovlásek rameny a Szayel se nad tím jen pobaveně zasmál. "Náš Reníček je ale naivní." poznamenal a stočil očíčka k Bazzovi." Viď?"
"Toho už ho asi nezbavíme, lásko." povzdychl si a pohladil ho po zádech.
"To je škoda." poznamenal posmutněle. "Méďošek byl velice sexuálně náruživý tvoreček, že jo?"
"Uhm už od malička se ten dole dožadoval pozornosti." zavrněl v souhlasu.
"Uhm... a moje milovaná prdelka to vodnesla ještě dřív, než sem vůbec něco o tom sexu znal." doplnil Szayel.
"Ale na to že si o tom nic nevěděl tak to byl vážně skvělej zážitek." pochválil ho vrnivě a přejel mu dlaní po prdelce.
"Bylo mi jedenáct." namítl růžovovlásek a mírně se na něj zamračil. "Zkazil si nám ho." vyčetl Bazzovi rudovlásek, když je tak poslouchal a zavrtěl nad tím hlavou, ta dnešní mládež.
"Ale souhlasil si to nezapírej před tim sem ti řek o co de a tys souhlasil." připomenul mu aby ho neměli za pedofila jemu taky bylo nějak takhle a navíc měl sexuální výchovu od otce který mu najal učitele muže a ženy aby mu ukázali a naučili co to je od doby co se mu poprvé postavil.
"A víš proč?" zeptal se ho a zvedl hlavičku, přičemž se mu zapřel o hrudník, aby mu viděl do tváře. "Protože zvědavost je nebezpečná vlastnost." osvětlil mu a druhou rukou ho dloubl mezi klíční kosti. Snažil se tvářit vážně a skrýt ty mírně zrudlé tvářičky.
"Ale no tak řekni mi do očí, že se ti to nelíbilo." vybídl ho a podíval se mu do obličeje, aby neměl kam uhnout.
"Byl sem malej a ani sem nevěděl, co čekat. Slovo 'sex' pro mě bylo tabu." odklonil téma úplně, ale úplně někam mimo kolej, aby se vyhnul odpovědi.
"Já se tě na něco ptal." nenechal se zmást a řek to trochu důrazněji aby to nezkusil znovu.
Stáhl s prohrou obočí a zase si položil hlavinku na jeho hrudník, aby nebyl vidět ty jeho červené tvářičky. "Líbilo." pípnul.
"Tak vidíš tak se nestyd." pousmál se a pohladil ho po vlasech. "Nemáš za co když sem starší kdybych byl mladší tak by to byla ostuda ale takhle není."
"Ale tobě bylo aspoň čtrnáct, to je blíž k patnácti." namítl a radši se u něj schoval.
"Ale no tak bylo ti skoro dvanáct lásko." zkoušel to dál.
"Ale za půl měsíce." připomenul mu. To dostal opravdu krásný dárek k narozeninám, bez sarkasmu. Když si vzal, co všechno pro něj Bazzík udělal, aby byl s ním a i několikrát propadl, aby potom byli spolu ve třídě.
"Tak už se nezlob." protáhl soucitně.
"Já se nezlobím." zavrtěl hlavičkou "Mohlo to být mnohem horší." třeba někde ve slepé uličce nebo na podobném místě. Ale to jejich poprvé nebylo špatné.
"Já za to vážně nemůžu že nám ten krypl vlez do pokoje." on za to vážně nemohl. Ashido jim tam vlítl a všechno zkazil.
"Huh, co se vám stalo?" zajímal se rudovlásek, byl moc zvědavý, zajímalo ho to.
"Ále Ashido potřeboval pučit a je to hovado, co neumí klepat tak nám tam vlez, když sme skončili." vysvětlil mu Bazz.
"Bylo to tak trapný..." hlesl stydlivě Szayel. Chudák, on ani pořádně nevěděl, co se stalo, ale Bazzovo tři roky starší bráška jim tam vešel a samozřejmě, že si hned vybavil, co se tam dělo. Tak strašně moc se za to styděl.
"Ale di ty vždyť už tě nahýho viděl." zkusil ho uklidnit.
"Ashido s nim spal před tebou?!" vyhrkl překvapeně rudovlásek a zamrkal.
"Ne ty blbej vzal nás na plavečák a tam se musíš před tim osprchovat." osvětlil mu a drknul ho dlaní do čela.
"Ale to bylo něco jiného." namítl znovu. "My sme spolu spali a on tam přišel a viděl, co sme dělali."
"A záviděl, protože on byl ještě panic." prohlásil vítězně a plácnul si s Renjim.
"Jeho nemaj rodiče tak rádi jako tebe, co?" optal se rudovlásek zvědavě.
"Já nevim asi ne ale já sem mladší tak si třeba kvůli tomu připadal ukřivděnej." zamyslel se nad tím a pak jen pokrčil ramena.
"Asi ti celej život záviděl, že se mu narodil malej brácha a rodiče se o něj pak starali a Ashido byl odstrčenej." pověděl mu svou teorii.
"Jeho mínus co je mi do něj." odbyl to na konec.
"Je vidět, že svýho bratra upřímně miluješ." pokývl nad tím hlavičkou.
"Upřímně miluju tohodle švábíka." opravil ho a ukázal na Szayela který byl na něm roztažený jako žába.
"Ano, toho švábíka, který je s tebou ve vztahu už takových deset let určitě." vyplázl na něj růžovovlásek jazyk.
"To víš, že jo švábíku." zašvitořil a víc si ho k sobě přitiskl.
Spokojeně se usmál a zase si položil hlavičku a zavřel očíčka. "Dneska spím u tebe." oznámil mu.
"Tak dobře stejně se dneska nemůžeme sprchovat." přikývl.
"Jak to, že ne?" nechápal a zvedl jantarový pohled. "Oni se vlastně dole dělají ty bojlery, viď?" optal se.
"Yo nechal sem tam toho zmetka samotnýho tak sem zvědav kdy to dodělá." řekl tajemně a skoro až padoušsky. "A taky se musí nahřát voda." dodal už normálně.
"Jo a to chvilku potrvá." souhlasil rudovlásek. "Tak že budu smrdět jako bych vylezl ze stoky?" zděsil se růžovovlásek.
"Náhodou ty voníš to já tady smrdim." opravil ho.
"To je fakt." podpořil ho rudovlásek ze srandy.
Drknul do něj ramenem a věnoval mu vražedný pohled. "Na čí si straně!? Taky můžeš spát venku."
"Neeee." zamítl s úsměvem. "Já mam postel tady." ukázal na svou postel na druhé straně cely. "Ne to teda nemáš, dneska tady spím s Méďoškem já!" opravil ho Szayel.
"Yo ty si spi u Askina, když ti smrdim." přidal se k Szayelovi.
"Ten aspoň nesmrdí po bojleru a nemá xich jak kdyby vylez z komína." zazubil se na něj vítězně.
"Cože?!" vyjekl překvapeně a začal si všemožně utírat obličej. "To ste mi to vy dva nemohli říct?"
Pobaveně se zasmál, jak nad tím hysterčil. "Ale není to tak hrozné." zastával se ho růžovovlásek a naslinil si dva prsty, aby mu mohl očistit nosánek.
"Dík lásko." poděkoval mu a pohladil ho po vláskách. "A ty marš za Askinem." poručil mu a naznačil aby už šel.
"Ty mi chceš říct, že mě jako vyháníš?" pozvedl obočí a dotčeně na sebe ukázal.
"Yo když ti smrdim." odsouhlasil mu uraženě.
"Tak fajn, vrátim se zejtra až budeš vonět a budeš čistej, abys věděl." dloubl mu do ramene a potom se zvedl z postele a nechal tam ty dva o samotě a šel místo Szayela do cely.

Gefangnis - XXXVII.

23. listopadu 2015 v 15:26 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Tak jo, před tím byla skvělá debata o Askinovo matce a jejích přednostech, teď máme zase skvělou debatu o Akonovi a jeho rozkroku XDDD Ne vážně, víc takovejch debat to musí být úplně luxusní, když to člověk čte, mě stačí, když si to teď předčítám znovu a je to luxusní. Schválně o jakých přednostech koho bude debata příště :333 XDDD


Chudáka Akona až zamrazilo z toho jak na něj někdo myslel. Kdyby tušil co na něj Askin chystá za psychologickou analýzu, dedukci a týrání jeho mozku k tomu, aby se zamiloval do Yumichiky tak by mu ten boiler z rukou spadl úplně a ne jen skoro.
"Co děláš vole? Jestli ti spadne tak budeš pěkně v prdeli." zahučel po něm Valkerie a zazubil se. Tak ho napadlo, že by mu do toho bojleru mohl klidně drobátko šťouchnout, aby tomu pádu dopomohl, on je po každou špatnost a aspoň by tady byla nějaká sranda, když už tady musej tvrdnout jako dementi, zatím co si ostatní válej šunky v celnici.
"Hovno vole." oplatil mu. "Jen mě zamrazilo se stane." pokrčil nad tím rameny a položil boiler k dalšímu 'stanovišti' kde už čekal Bazz se svářečkou.
"Tak máš nečistý svědomí." ušklíbl se nad tím a spokojeně si odnesl svůj náklad na své místečko určení.
"Proto sem tady ne." uchechtl se a zapálil si jako ten největší gangster tady, a bylo mu úplně jedno že to má zakázaný.
"Ty vole! Drž tu svini velkou nebo se to urve a zase to bude na mě!" vyjel po něm Bazz, když tak opovážlivě pustil ten boiler, aby si mohl zapálit, i přezevšechny jeho zákazy.
"V klidu buď to udržim i jednou rukou nech mě si zakouřit." řekl jako by nic a vážně to držel jen jednou rukou.
"Chm..." odfrkl si jen a dělal svou práci. "Kdyby sis aspoň šel zakouřit někam jinam..." poznamenal spíš pro sebe. "A nebo bys moh jít kouřit něco jinýho." dodal už s úsměvem.
"Kdyby sis šel zakouřit někam jinam." zopakoval slečinkovským hlasem. "To bys pak brečel že to nedržim a spadlo by to na tebe. A ty na to někoho máš pokud vim."
Znechuceně se na něj ušklíbl, když udělal ten zženštilý přízvuk. "Ajo vlastně." odvětil chápavě a zvedl vínový pohled. "Ty vlastně nikoho nemáš." posměšně se zazubil. "Chudáku impotentní." zavrtěl nad tím hlavou a dál svařoval.
"Ty drž hubu nebo to na tebe schodim." pohrozil mu. "Já tu nikoho nechci a ani mě to neláká."
"Ale, ale." namítl, aniž by ho ten úsměv přešel. "Podle všeho tady skejsneš ještě na dlouho a za tu dobu si nevrzneš? To sorry, ale podle všeho vocaď impotentní teda vylezeš."
"Abys nebyl impotent ty kopat umim taky." pohrozil mu znovu a dotáhl cigaretu na jedno potáhnutí a zhluboka vydechl kouř.
"Kopou jenom holky." ha, jasnej důkaz té začínající impotence, ale tuhle poznámku si samozřejmě nechal už jen pro vlastní potěšení.
"Jestli tě ta moje intimní a soukromá záležitost tak mrzí tak se čiň ať se pak předvedeš, když furt tak remcáš o min rozkroku." podal další argument a zašlápl nedopalek, který hodil před tím na zem.
"Ani, kdybys byl poslední na světě a já byl nadrženej a tvrdej jako skála." zamítl okamžitě a zavrtěl nad tím hlavou. Ano, není nad to, pokecat i o něčím rozkroku.
"Tak drž hubu nebo ti jednu švihnu." ukončil tuhle hloupou debatu a lehl si k němu pod bojler aby ho mohl zapojit.
"Ano mami, omlouvám se mami, mrzí mě to mami." řekl otráveně ještě s tím jeho výrazem.
"Ticho tati a podej mi ten francouzák co máš pod zadkem." dal mu rozkaz a šteloval dál.
"Žádnýho francouzáka nedostaneš!" zamítl ihned ale ten klíč mu podal.
Protočil oči a trochu se přes něj naklonil aby dosáhl kam potřeboval.
Podal mu klíč, aby neřekl a dal pokoj, ještě aby na něj makal nebo mu sahal na prdel.
"Šoustni se trochu!" zavrčel na něj, protože na to vůbec neviděl.
"Polib mi prdel." ušklíbl se, ale trošku posunul, aby neměl kecy.
"Celej žhavej ty vole ještě chytnu nemoc kosti od blbosti." ucedil se nad tím.
"Di domu." prskl na něj uraženě. Kdyby mohl tak by mu trošku opálil obličej tou svářečkou.
"Já sem doma debile." oplatil mu posměšně a vypláznul na něj jazyk.
"Nebuď chytrej." ušklíbl se otráveně.
"Nemusim já sem mám na to papíry." a chudák Bazzík nemá nic jen vysvědčení z deváté třídy.
To byla vážně rána pod pás toto. Ano, sice byl na školách se Szayelem, ale jen kvůli tomu, aby byl s ním a ne aby se tam učil. "Ty svině jedna židácká." procedil.
"Já sem ateista sorry." pokrčil nad tím rameny a podal si přes něj šroubovák.
Chudák a ještě se proti němu nemůže nějak moc bránit, to je tragické. "A koho to zajímá. Polib si."
Povedlo se mu moc hezky uvolnit jeden ventil a vypustil Bazzovi do obličeje vzduch plný kouře a špíny ze starých trubek.
Lekl se až z toho spadl na zem ještě s obličejem černým, jako kdyby strčil hlavu do výfuku nebo lezl komínem a ještě k tomu všemu chudák přidušený a zakuckaný.
"Sorry ale neměl si tam sedět to už je po druhý ty nemehlo." posmíval se mu a hadrem vyčistil trupku aby na ni mohl upevnit matici která vedla k novému bojleru.
"Já tě vykostim!" sykl po něm přes ty vrstvy prachu a špíny a otřel si to do rukávu vězeňské uniformy, aby taky něco viděl.
"Já nejsem ryba a koukej dovařit ten svár." poručil mu jako by byl mistr haly v továrně nebo co.
"A ty si jako co? povýšil si na mýho šéfa nebo co?" pozvedl tázavě jedno obočí.
"To ne ale jestli to neuděláš tak to na tebe spadne." upozornil ho a šel pro další bojler.
"Ale jestli to neuděláš tak to na tebe spadne." protáhl s tím ženským hláskem a ještě se u toho šklebil, ale svým smyslel měl pravdu a tak to šel udělat.
"Ňa ňa ňa ňa ňa." zapištěl když se vracel se svým těžkým nákladem. "Já to slyšel tak dělej čeká tu na tebe další." pobídl ho aby si pospíšil a zapálil si když má teď volno.
"Tak si to poď udělat sám, když máš takovejch keců." houkl na něj a šel si pro další bojler.
"Ty tu jen svařuješ ty ženo já to sem tahám a instaluju to ty jen zavařš pár svárů." obořil se proti němu.¨
"Fajn. Tak si to klidně vyměníme, já budu nosit a ty si svařuj." nabídl mu a koukl se na něj.
"Fajn." přistoupil nakonec a vzal si od něj svářecké brýle. "Ale sem zvědavej jak to budeš zapojovat." sedl si tam kde byl do teď Bazz a začal.
"Nasrat, já si budu zpátky do celnice a budu tam se Szayelem." vítězně se nad tím pousmál. Aspoň si ho mohl dobírat, že on nikoho nemá, chudák
"Si di mě to nesere já to tu klidně zvládnu aspoň mám co dělat." pokrčil nad tím rameny když na chvilku přestal. Stejně mu u práce bylo líp válet si šunky v celnici na to on nebyl.
"Tim líp pro mě." usmál se nad tím. "Čus, impotente." rozloučil se s ním a hodil po něm svářečské rukavice, aby si je náhodou nevzal s sebou a šel zpátky nahoru do celnice.
Chytl je od něj a nasadil si je. "Auf Wiedersehen Wicht ." taky se s ním rozloučil a típl cigaretu aby mohl zase začít pracovat.
Když Uryuu šel pryč s tím, že nechce otravovat tak si Szayel zalezl k Bazzovi do cely a sedl si k němu na postel, když měl tu nemravnou knížečku tak si četl. S Renjim si povídat nemohl ten byl v lingu a budit ho nechtěl.
"Ahoj zlato, chyběl sem ti?" optal se ho opřený mezi dveřmi.
To byla taková romantická momentka. Kdyby byli někde doma, měli by takovou intimní a romantickou atmosféru a Bazzík by tam potom přišel a tak jako polohlasně a smyslně tohle řekl tak by to úplně sedělo. Růžovovlásek se na něj podíval a položil knížečku na postel, aby mohl vyskočit a vrhl se mu kolem krku. "A moc!" souhlasil a políbil ho na tvář.
"Ty mě taky." přiznal mu a taky ho políbil na líčko ale víckrát.
"Vážně?" naklonil hlavičku trochu ke krku a políbil ho na rty a sesunul se zase na zem, aby mu nevysel na krku a nezlomil mu ho.
"Samozřejmě přece bych ti nelhal." zavrněl mu ouška. "S tim rohatym idiotem sem přišel o pět let mládí." postěžoval si.
"Aaaw..." protáhl a pohladil ho po tváři, aby si ho zároveň mohl přitáhnout blíž do polibku. "Ale pořád si tak moc sexy, jako před těmi pěti lety." pošeptal mu u rtů.
Naklonil se k němu a přitáhl si ho do polibku.
Vybídl se mu a taky se sám zapojil a když se trochu vzdálil tak ho vzal s sebou na postel.
"Copak si dělal celý den?" optal se ho, když si ho vzal takhle k sobě.
"Byl sem s Uryuu v knihovně a četl jsem si." ukázal mu tu nemravnou knížečku.
Číst ještě trochu uměl, ale díky tomu obrázku hned věděl o čem ta knížka je. "Copak to čteme za nemravnosti?" zavrněl provokativně.
"Úplně normální knížku." zatvářil se dotčeně, co si to o něm myslí za špatnosti, ale všichni víme, že on je dobrá herečka a tak to samozřejmě nemyslel vážně. Usmál se a přitulil se k němu.
"Ty kecko." pousmál se nad tím a lehl si i s mín.
"Já nejsem." zamítl a lehl si k němu, přičemž knížečku položil tak, aby na ní oba viděli. "Budeš si číst se mnou?" zajímal se a koukl se na něj.
"A proč ne." uznal že by to mohlo být zajímavé a taky byl unavený tak souhlasil. "Ale čteš ty."
"Tak jo." přikývl souhlasně a lehl si na bříško, aby na knížku lépe vidět a víc se k němu přitulil a začal tedy předčítat, co se tam povídalo.
On si pro změnu lehl na bok a hladil ho po vlasech a po zádíčkách.

Gefangnis - XXXVI.

21. listopadu 2015 v 16:29 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





"Sice jsem viděl už i větší, ale tady nic víc není. Moc lidí sem totiž nechodí, pochybuji, že někteří z nich ještě umí číst." odvětil s povzdechem, rád by, aby tady byla knihovna alespoň lepší s větším výběrem knih, ale co se dalo dělat.
"To nevadí aspoň že tu něco takového je." usmál se na něj a šel hledat.
"Tak jo." oplatil mu ten úsměv a taky se šel podívat, jestli tady ještě nenajde něco nového.
"Szayel-san." houkl na něj z poza jedné stěny plné knih.
"Ano." ozval se rychle přicupital za ním, aby se koukl, co našel.
Vyndal jednu knihu a ukázal mu ji. "Koukni to je legrační. To jsou Pohádky tisíc a jedné noci to je přeci pro děti."
Souhlasně přikývl a půjčil si ji, aby ji mohl prolistovat. "Knihy, co máme tady jsou většinou od lidí, kteří už je nechtěli." pověděl mu a vrátil mu ji. "Taky je tady Sen noci svatojánské."
"Aha." přikývl chápavě. "To už sem četl."
"Tak hledej dál, třeba tu najdeš něco, co by tě mohlo zajímat nebo si to ještě nečetl." pokrčil nad tím rameny a sám se vydal hledat dál.
"Tak jo." sehl se až k nejnižší polici aby nic nepřehlédl.
"Co tak normálně čteš?" zeptal se chlapce zvědavě.
"Všechno krom toho co nesmím." odpovědel mu ze zdola.
"A co nesmíš?" zeptal se, to slyšel prvně, že někdo o něčem nesmí číst.
Otec mu zakazoval knihy které byli jeho osobní takže plno knih. "Ty které patří někomu jinému a ty které nejsou pro mě."
Pozvedl tázavě jedno obočí. To byla hloupost, alespoň tady. "Tyhle knihy patří všem, tady si můžeš půjčit, co jen budeš chtít." ujistil ho.
"To možná ale já nesmím číst ty..sprosté knížky."
"Ale ty sou přece moc pěkné." namítl. Nemravný to Szayelík.
"Proč?" zeptal se nechápavě.
"Když najdeš to jejich kouzlo tak je to moc pěkné počtení." odvětil a pohrabal se v regálech a když našel, co hledal tak se k chlapci vrátil a podal mu knížečku.
Podíval se na obálku, hned ji hodil na zem a dal od ni ruce pryč.
Szayel se nad tím pobaveně zasmál a zase knížku zvedl ze země. "Ale no tak, ono tě to neukousne, jen to zkus, třeba taky objevíš to kouzlo." pobízel hol.
"Ne nebudu to číst to už si radši vezmu Jidášovo evangelium." zavrtěl nad tím hlavičkou.
"Ale no tak, Uryuu, nemusíš se stydět." zkusil to ještě.
"Ne já nechci." zavrtěl znovu hlavičkou.
"Tak ne." pokrčil nad tím rameny, ale on sám si tu knížku samozřejmě vzal.
Vyplázl nad tím jazýček a hledal dál dokud nenarazil na encyklopedii vědy a techniky, kterou si začal prohlížet.
"Už sis něco našel?" optal se zvědavě a vrátil se k němu, aby se koukl, co tam má pěkného.
"Asi ano." přikývl a vstal aby nebyl zase tak malinký a ukázal mu knihu.
"Tohle tě zajímá?" pozvedl tázavě jedno obočí. To by do něj vskutku neřekl, že ho bude zajímat tohle.
"Vážně?" překvapeně zamrkal. Ten kluk je takový tajemný a zamlklí a nikdo by do něj potom neřekl, že ho baví stroje a má doma i motor z auta.
"Uhm táta má dvě Ferrari, tři BMW první třídy, jedno Bentley a Alfa Romeo, Hummera a ještě něco, ale už si nevzpomenu." vyjmenoval mu důvody jeho zalíbení.
"Uryuu, ty se nezdáš." usmál se nad tím pobaveně růžovovlásek.
"A taky má helikoptéru a soukromý tryskáč, už si někdy letěl Szayel-san?"
"Jednou." přikývl "Byl sem v Americe." zavzpomínal a koukl se na chlapce. "S Bazzem." dodal ještě.
"Tam sem byl už hodněkrát mám tam kamaráda." pochlubil se mu.
"My tam byli studovat." pousmál se a objal chlapce rukou kolem ramen, aby mohli jít." Tedy, alespoň já, Bazzík u toho nikdy moc dlouho nevydržel."
"A co si studoval?" zajímal se.
"Zdravotnictví a přírodní vědy." odvětil s úsměvem.
"Já sem chtěl jít taky na medicínu." prozradil mu. "Chci být jako táta."
"Určitě někdy budeš." ujistil ho a pohladil po rameni.
"V to doufám." uculil se na něj a knihu si přitiskl k sobě jako by se měla ztratit.
"Neboj se, určitě ti to taky vyjde." snažil se ho v tom utvrdit a vrátil se s ním zpátky do celnice.
"Já už nebudu otravovat, aby si mohl být s Bazzem tak ahoj." rozloučil se s ním a šel k sobě.
"Ale vždyť neotravuješ." namítl, ale tak nějak polohlasně a taky už od něj zmizel? tak šel do cely za svým Bazzíkem.
"Yumichiko koukej si něco udělat s těma nehtama." vynadal mu Askin když viděl jak hrozné je má.
"A co? Ty tady někde vidíš nějaký nehtový studium?" pozvedl tázavě obočí a podíval se na své nehty, ano musel uznat, že už zažili i lepší časy a tak je radši schoval v pěstičkách a opřel se jimi o nohy. "Já ne."
"Ne ale já je mám v pohodě narozdíl od tebe. Na." podal mu průhledný lak aby si je zpevnil.
"Ale ty máš soukromou drogerii zdarma." v podobě Shana samozřejmě, ušklíbl se nad tím a otevřel lak.
"No jo no to víš." pokrčil nad tím rameny a začal si pilovat nehty.
Sedl si na postel a dal si nohy do tureckého sedu, načež si lak položil na koleno, aby ho měl blízko u sebe a mohl si začít lakovat nehty.
"Mám nové laky." pochlubil se a vyndal si je z kapsy aby mu je ukázal.
"Aaaawww. Tvoje drogerie se činila" neodpustil si a natáhl se, aby si mohl ty tři laky půjčit a prohlédnout, jaké to jsou pěkné barvšky.
"Neříkej mu drogerie." řekl nespokojeně.
"Promiň." omluvil se mu a nechal si u sebe nenápadně tu fialovou barvičku a zbytek mu vrátil. "Ale když ti furt takhle něco nosí..." pokrčil nad tím rameny.
"Protože mě má rád a asi se mu v té drogerii líbí." pokrčil nad tím rameny.
"Chudák..." usmál se nad tím Yumichika pobaveně, nad tou představou. "Musí bydlet v drogerii."
"To ne bydlí sám v jednom bytě nad restaurací." prozradil mu.
"Kkkkcchhhhrrrrrmmmm....." dostal ze sebe jen místo smíchu, který se mu naštěstí povedlo v sobě zadusit. "To je skoro to samí."
"Nesměj se!" vyjel po něm v obraně chudinky Shana.
"Já se nesměju." koukl se po něm přesvědčivě. "Jenom ta představa, že chudák musí spát v drogerii a bydli nad restaurací..."
"Ty si pitomej." urazil se a začal si lakovat nehty na černo a na jedné ruce vynechal prostředníček a ukazováček ty chtěl mít zlaté.
"Ale no tak, já to tak nemyslel." natáhl se k němu a pohladil ho zatím ještě čistou rukou. "Já jen, že se nad tou restaurací asi moc nevyspí, když má věčně kruhy pod očima."
"Myslíš že mě to neštve." povzdychl si. "Proto chci aby bydlel u mě až mě pustí."
"Ale ty přece bydlíš u rodičů ne." koukl se na něj zvědavě.
"No a? Na tom je něco špatného?" zajímal se. Podle něj to bylo naprosto v pořádku.
"Ne, kdepak." zamítl a zavrtěl nad tím hlavou. "Spousta lidí kolem čtyřicítky ještě bydlí se svými rodiči." pokrčil nad tím rameny. "Proti gustu."
"Hele abys neskončil s lakem vylitym v nose!" urazil se ale už úplně. Tohle bylo podpás a nevkusné.
"Ale no tak, to přece nebyla urážka." bránil se. "Vždyť sem ti jen řekl svůj názor ne?"
Otočil se k němu zády a už s ním nehodlal mluvit, urazil ho.
"No tak." naléhal na něj. Zavřel lak, aby ho nerozlil a s jednou rukou nalakovanou a suchou se vytáhl na kolena a zezadu ho objal. "No tak, měj mě aspoň ty rád. Já to nemyslel špatně."
"Za prví mi není žádnejch čtyřicet a u rodičů sem protože sem se nestihl odstěhovat hned mě zavřeli a navíc to není žádný obyčejný dům nebo byt je to palác pro někoho obyčejného a já tam mám celé jedno křídlo." řekl uraženě a ani se ne něj nepodíval.
"Já vím, no tak já to tak nemyslel. Měj mě rád. Já nechci být sám." naléhal na něj stále skoro až v rozpacích a přitiskl si k němu hlavičku aby ho v tom utvrdil.
"Já tebe taky ty hlupáčku." povzdychl si a otočil se k němu čelem aby ho mohl obejmout. "Nikdy nebudeš sám slibuju až odstud vypadnu budeš tu mít Akona slibuju."
Taky ho pevně objal a spokojeně se uculil se svým hřejivým pocitem obětovné výhry, i když pravda, že by to neměl pokoušet tak často, ale to je jen detail. "Ale Akon mě teď nechce ani cejtit." namítl sklesle.
"A tuhle blbost si kde vyhrabal?" pozvedl v otázce jedno obočí.
"Já bych se taky pak už nechtěl vidět, kdybych udělal takovou scénu." vysvětlil mu.
"Já už to nějak zařídím." rozhodl se a myslel to vážně nový plán den jedna.
Sice tomu moc nevěřil a nebo spíš nevěděl, jak ho k tomu chtěl nutit, ale to je jen detail. "Děkuju." pousmál se na něj vděčně a políbil ho na tvář.

Gefangnis - XXXV.

19. listopadu 2015 v 20:05 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





"To moc bolí Renji-san." postěžoval si mezi vzlyky a podíval se na něj nahoru.
"Co bolí?" nechápal a posadil ho na postel k sobě do cely.
"Rameno." upřesnil a ukázal na svoje nemocné rameno.
"Jak to, co se ti stalo to tě ti dva tak moc mačkali, že ti ho pochroumali?" naklonil hlavu trochu ke straně a sedl si vedle něj.
"To možná taky, ale já si v něm natáhl svaly, když sme pracovali. Ten blonďák mě odvedl na ošetřovnu takže se nemusíš bát." pověděl mu a promlul si bolavé místo.
"Jo tak. Tak je příště zbij, aby tě nechali na pokoji a bude." usmál se a pohladil ho po zádíčkách.
"Já to ale neumím zavrtěl nad tím hlavičkou.
"Neboj to se tady naučíš, jenom nesmíš furt plakat." otřel mu slzičky z očí.
"Omlouvám se.." zakňučel a sáhl si do kapsy pro mastičku.
"To ti dal doktor, když si u něj byl?" zajímal se, když viděl tu tubičku.
"Uhm." přikývl souhlasně. "Říkal že si to tím mám mazat a že to přestane bolet."
"A chceš s tim pomoct?" nabídl se mu.
"Já nevím." uculil se a trochu se začervenal. Bylo mu trochu trapné že by se Renji dotýkal jeho hubené tělo.
"No tak já tě neukousnu." pobízel ho stále.
"No tak dobře." řekl nakonec aby ho nemusel tolik přemlouvat. "Ale nesmíš se mi smát." upozornil ho a začal si rozepínat knoflíčky.
Pousmál se na chlapce a nechal ho, aby si rozepl uniformu a on si zatím od něj vzal tu mastičku a dal si jí trochu na prsty.
Sundal si uniformu a vybídl se mu se zavřenýma očima.
Byl moc sladký, když se tak moc styděl a roztomiloučký. Uculil se nad tím a opatrně mu rozetřel gel na rameno a dal mu pusinku na tvář. "Hotovo."
Začervenal se ještě víc a otevřel oči, aby na něj viděl. "Děkuju." vystoupl si na špičky a dal mu pusinku na tvář.
"Uhm." pokýval hlavičkou v souhlas a rozpažil jako když ho oblékali kdysi dávno ještě chůvy nebo služebné.
Oblékl mu nejprve první rukáv a potom i ten druhý a jal se mu zapnout hezky všechny knoflíčky až nahoru.
Když se blížil k hrudníku tak si ho rychle překryl zdravou rukou, aby tam nekoukal a nesahal mu tam.
Nechápavě se na něj podíval a naklonil hlavičku ke straně. "Co se děje?"
"Nesmíš mi na ně sahat." zakňučel potichu a schoval si bradavky.
"Huh? Proč?" chtěl vědět.
"Jsou moc citlivé a když se jich někdo dotkne tak.." zamumlal a nedokončil schválně větu.
Zvědavě ho pozoroval a naklonil se trochu k němu. "Tak co?" zeptal se a přes látku uniformy přejel prsty po jedné z jeho bradavek.
Zachvěl se a z pusinky mu vyšel tlumený vzdech. Moc citlivé to místečko a to už od malinka to se nesmí na ně sahat. "Nedělej to!" rozkázal mu a otočil se k němu zády.
"Promiň, Ishi-chan." nevině se zasmál a objal ho. "Já jen chtěl vědět, jak budeš reagovat." dal mu pusinku do vlásků. Ale musel uznat, že ta reakce byla vskutku kvásná.
"To mám od malinka nemůžu za to." snažil se hájit a určitě byl rudý až za ušima.
"Ale já přece nic neříkám." zamítl a pohladil chlapce po líčku. "Je to roztomiloučký." pochválil ho.
"Jak to?" chtěl vědět. "To nechápu, co je na tom roztomilého Renji-san?"
"Ta tvoje kawaii reakce, Ishi-chan." vysvětlil mu a otočil ho zase zpátky k sobě, aby na něj viděl.
"Aha." přikývl chápavě a znovu si schoval svoje citlivoučká místečka.
"Neboj už se jich ani nedotknu." přísahal mu a zvedl ruce do úrovni klíčních kostí.
"A nikomu to nepovíš!" poručil mu přísně.
"Nikomu." zavrtěl hlavičkou.
"Na malíček?" chtěl se ujistit a nastavil mu malíček.
Zvědavě se na něj koukl a zamrkal, ale měl pocit, že to pochopil. "Na malíček." slíbil mu a propletl s ním svůj nejmenší prst.
Sladce se na něj uculil a a přestal se schovávat.
Pohladil ho po hlavičce, jako poslušného chlapečka a přivinul si jo k sobě.
"A to už dnes nebudeme nic dělat Renji-san?" vyzvídal.
"Nejspíš ne." pokrčil nad tím neurčitě rameny. "Venku prší tak tam nemůžeme jedině do tělocvičny."
Tělocvična jeho nepřítel vždy ho v ní veřejně ponížili a nebo do něj přinejmenším praštil míč. "Tam já nechci jít." zavrtěl nad tím hlavičkou a zamračil se.
"Nemusíme tam jít, když nechceš, my tam chodíme většinou zahrát si basket." vzal mu brýle z očí, aby mu je mohl vyčistit, měl se strašně ušmudlané a uslzené, on sám se na to nemohl koukat, nechápal, jak přes to Uryuu mohl vůbec vidět.
Když mu vzal brýle tak si hned dlaněmi zakryl oči. "Nevidím."
Pousmál se a dal mu ručičky pryč, aby mu mohl nasadit už čisté brýle. "A co teď?" zajímal se.
"Jako orel tatí." řekl a neuvědomil si že to neříká jeho pravému tatínkovi jako to říkal vždycky, ale řekl to jemu.
Pohladil chlapce po líčku a hlavičce. "To je moc dobře, aspoň si nezkazíš očíčka."
"Uhm." přikývl. "Tak já půjdu k sobě jestli chceš jít do tělocvičny." oznámil mu svůj plán a ukázal za sebe.
"Um um." zavrtěl nad tím hlavou. "Plýtvat drahocennou energií v takovýmhle počasí to si radši lehnu do postele a budu odpočívat."
"Aha tak já nebudu překážet." zamával mu a měl se k odchodu, ale nejdřív se podíval na obě strany jesli na něj zase neskočí ty dva.
"Nepřekážíš." zamítl a zatáhl ho za uniformu zpátky na postel. "Klidně tady buď." povolil mu a lehl si na postel na záda, přičemž zaklonil hlavu, aby na něj viděl.
Zarazil se a byl z toho trochu nesvůj, že si ho takhle přitáhl k sobě a chtěl aby byl takhle s ním. Promnul si rameno a nevěděl kam má koukat tak se koukal do země.
"Ale no tak, přede mnou se nemusíš stydět." zopakoval mu už po několikáté a šťouchl ho do bříška.
Schoval si napadené bříško a zasmál se. "Dobrá promiň."
"No vidíš, jak ti to sluší, když se směješ hned vypadáš veseleji." pochválil ho.
Začervenal se a usmál se na něj. "Děkuju."
"Měl by ses smát pořád, Ishi-chan, víš? Aspoň tady máme něco krásnýho." poznamenal a dal si ruce za hlavu.
Studem si skousl spodní ret a koukl se raději před sebe aby Renji neviděl jak moc se červená.
Koukl se na něj a natáhl k němu ruku, aby ho mohl chytit za bradu a natočil si ho k sobě. "Si roztomilý chlapeček." pochválil ho.
"Děkuju." poděkoval jeho pokloně a sladce se na něj uculil.
"Neni za co." přikývl. "Kdyby nám sem posílali víc takovejch život by byl krásnější.
"To je moc hezké Renji-san." usmál se na něj a už se tolik moc nestyděl.
"Jo a taky pravdivý. Je tu totiž děsná nuda jak sis určo vším." protáhl.
"Ani ne. Zatím sem na sebe strhnul hodně pozornosti, pár lidí mě chtělo někam vzít a bůh ví co pak, vylil sem na sebe přede všemi vodu, všimli si mě i ve sprchách a zničil sem ty dvě velké bedny a zranil se." vyjmenoval.
Zasmál se nad tím, když to tak hezky všechno shrnul a šťouchl ho do bříška. "Jo je pravda a to si tu teprve pár dní." připomenul mu, ale vůbec to nemyslel zle.
"Já vím." povzdechl si a poposedl si tak aby na něj viděl.
"Ale no tak nic si z toho nedělej, každej je nějakej, seš tu chvilku neboj budeš cajk." ujistil ho.
"Ale vy všichni ste tak silní a ničeho se nebojíte a nejste tak nešikovní jako jsem já."
"Ummm to bude možná tím, že už sme si na sebe prostě zvykli a víme, co si můžeme už dovolit." usoudil zamyšleně.
"Ale oni mě nemají rádi nezvyknounsi na mě jediní kdo je tu na mě hodný si ty Szayel-san a ten ten...nevím jméno to ten vysoký." mávl teatrálně rukou že si nevzpomene.
"Ale keci." taky ho s tou rukou napodobil a otočil se na bříško, aby si mohl podepřít hlavu rukama. "Jaký vysoký?"
"Ten starší co mi shání ten šamponek." upřesnil mu.
"Jo tak." přikývl chápavě. Ono je tady slovo 'vysoký' dost všeobecný pojem tady jsou všichni vysocí. "Jo ten je hodnej Nana ti nic neudělá."
"Tak takhle se jmenuje." ano až teď na to došel chudák.
"Uhm." přikývl souhlasně "Náš milovanej Nana." protáhl s úsměvem.
"Jak to myslíš?" chtěl vědět moc to nepochopil že by měl být milovaný.
"Že je moc hodnej a dobře se s nim mluví a tak." vysvětlil.
"Ale na první pohled tak nevypadá." zavrtěl nad tím hlavičkou.
"Já vím, že ne, ale zdání občas klame." ujistil ho."Neboj je to náš miláček."
"Tak jo." přikývl a zasmál ale přišlo mu legrační nazývat někoho takhle silného a na první pohled drsného muže miláčkem. Kdyby byla řeč o Szayelovi-san tak by to dávalo mnohem větší smysl.
Pousmál se nad tím, nemohl si odpustit ten pocit, jak moc mu to slušelo, když se svál. Hned vypadal mnohem šťastněji.
Sedl si do tureckého sedu na kraji postele a s úsměvem se na staršího koukal.
"A ty seš od teď taky náš miláček." pověděl mu a položil si hlavičku na jeho koleno.
Trochu nadskočil když to Renji udělal, ale hned se uklidnil a začal ho hladit po vlasech.
Stočil k němu červená očíčka a spokojeně se zavrněním se vybídl jeho pohlazení a ještě se opřel do jeho ruky, jako přítulný pes. Vždycky se mu tak strašně moc líbilo, když ho někdo hladil po vlasech, i když takových moc nebylo.
"Teď jsi jako tatínkův pes Renji-san." řekl mu a malinko se nad tou představou zasmál.
"Jak to?" zeptal se zvědavě a koukl se na chlapce. "Tvuj táta má psa?"
"Uhm Diabla je to velká šlechtická doga a vždycky když si táta sedl na pohovku tak mu dal hlavu do klína a nechal se hladit za ušima a taky si někdy táta sedl na zem a mazlil se s ním bylo to moc hezké když to dělali, ale někdy jsem se bál že Diablo tátovi nějak ublíží když je tak velký."
"A já vypadám jako doga?" pozvedl tázavě jedno obočí a naklonil hlavinku ke straně, aniž by se od něj nějak zvedl. Takhle se mu totiž leželo vskutku pohodlně.
"To ne tak sem to nemyslel." opravdu to nemyslel zle a na chvilku ho přestal hladit. "Jenom mi to připomnělo jaké to bylo doma."
"Tak v tom případě budu tvůj pesan." nabídl mu s úsměvem a zase spokojeně zavrněl a chtivě se opřel do jeho ruky.
Zasmál se a přitiskl se k němu. "Tak jo." souhlasil a začal ho znovu hladit.
Taky se k němu přitulil a rukama ho objal kolem pasu, protože víš nedosáhl, když ležel a zvedat se mu nechtělo. "Hafi." protáhl jako pes.
Znovu se zasmál a už si jen užíval to že se s ním někdo mazlí. Na to psisko doma žárlil od malinka protože se s ním nikdo takhle nemazlil a otec už vůbec ne.
Bylo mu to příjemné, když takhle částečně na něm ležel alespoň hlavou a on ho hladil po vlasech. To by klidně vydržel hodiny takhle ležet, kdyby ho hladil, nemohl si pomoct, tohle byla prostě euforie.
Moc moc se mu to líbilo, doufal že to není naposledy.
Možná to bylo divné, ale když u něj takhle mohl být a hladil ho po vláskách tak mu to dělalo tak dobře a dokonce ho to i uspávalo, že z toho nakonec přece jenom usnul, aniž by to měl v plánu.
Podivil se nad tím když zjistil že spí. Opatrně mu dal hlavu z klína a potichu odešel k sobě aby ho nevzbudil.
A on si toho ani nevšiml, jak dobře se mu spalo a bylo mu hezky a příjemně. A to ho uspal jen hlazením po hlavě.
Vypadalo to že po celnici je celkem klid, tak šel k sobě. Vůbec netušil co by měl s volným časem dělat. Tady se toho asi moc dělat nedalo a spát se mu nechtělo.
"Uryuu!" zavýskal Szayel, když se konečně vrátili a vtrhl k němu do cely.
Lekl se když sem takhle vlítl otočil se k němu a usmál se. "Co se děje Szayel-san?"
"Tys utekl!" vyčetl mu a zalezl si k němu. "Myslel sem, že budeš s Renjim."
"Neutekl, Renji usnul tak sem ho nechtěl budit." řekl na svou obhajobu.
"Awww, náš Reníček spinká?" protáhl dojatě růžovovlásek a objal chlapce. "On usnul u tebe?"
"Prakticky ano, mazlili sme se." řekl nadšeně a taky ho objal. "Asi."
"Vy jste se mazlili?" očíčka se mu zaleskli a trošku se od něj odtáhl, aby mu viděl do tvářičky.
"Asi ano hladil sem ho po vlasech a povídali si, ale pak usnul." prozradil mu a trochu se začervenal.
"Jůůůj, Reníček má moc rád, když mu někdo sahá na vlasy." sdělil mu Szayel jako by tajemně a dal mu pusinku na tvářičku.
"To jsem taky zjistil." přikývl.
"Buď rád, že se od tebe vůbec nechal takhle hladit, nemá moc v lásce, když mu někdo sahá na vlasy, ale v tvém případě se mu to očividně líbilo." usmál se na chlapce povzbudivě.
"To asi jo.." pousmál se a přitulil se k němu.
Víc si ho k sobě přivinul do objetí, aby mohlo být větší tuli tuli a uculil se.
"Szayel-san?" ozval se. "Co se tu dá dělat?" chtěl vědět. Spát se mu nechtělo a nic jiného ho nenapadalo.
"Ummm..." zamyslel se a zvedl oči v sloup. "Je tu knihovna nebo tělocvična." odvětil.
Tělocvičnu ne proboha. "Knihovna kde?"
Pousmál se a odtáhl se, aby si mohl stoupnout na ťapky a vzal ho za ruku, aby ho mohl táhnout s sebou. "Odvedu tě tam." informoval ho a tahal ho s sebou z celnice.
Usmál se a poslušně šel za ním. "Děkuju."
"Není za co." odvětil a vedl ho chodbami až do knihovny, kde ho konečně pustil a už ho za sebou netahal.

Když se po knihovně rozhlédl tak nebyla zdaleka tak velká jako u nich doma nebo v císařském paláci, ale byla mnohem větší než předpokládal.

Gefangnis - XXXIV.

17. listopadu 2015 v 11:11 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





"Ale Yylfordt tě má přece moc rád." natáhl se přes stůl, aby ho mohl pohladit po tváři.
Vybídl se jeho ruce a taky se trochu naklonil aby se druhý nemusel tak naklánět a přemáhat. "Jo strašně moc nejradši by si mě vzal." řekl sarkasticky. "To byl tak drzej a oprsklej už od malička nebo je takovej jen na mě?"
Pousmál se a sedl si zase zpátky na lavičku, ještě by mu klidně dal pusinku, ale to by se Bazzíkovi asi moc nezamlouvalo. "On je takový už od malička. Vždycky mi záviděl, že rodiče mají radši mě a že jsem byl ve škole lepší a tak. Když sem byl malí tak mi ubližovat jednou si třeba hrál na kovboje a já sem měl být asi kravička a hodil mi kolem krku smyčku a trošku mě přiškrtil, když jí utáhl." uculil se nevině.
"Připiš to na seznam proč ho mám ještě zmlátit." poručil mu Bazz.
"Ale no tak, byl přece ještě malý." mávl nad tím rukou jako by nic a dal staršímu pusinku na tvář.
"Připsat!" zdůraznil, on to opravdu myslel vážně.
"A neuděláme výjimku?" optal se plaše a trošku se přikrčil, přičemž ještě zamrkal smutně očíčkama s dlouhými řasami.
Podíval se na něj a hned se zase podíval před sebe. "Nedělej ty štěněcí oči."
Sundal si brýle, aby mu vynikli očíčka víc a nic jim nebránilo, aby projevili veškerou svou krásu a neodolatelnost a se zakňučením ho zatahal za rukáv. "Pvosím, pvosím..."
Podíval se na něj dolů a vzdal to. "Fajn zbiju ho jindy."
Vítězně se uculil a pevně se k němu přitulil a políbil ho na tvář. "Moc děkuju, lásko." zavrněl a otřel se o něj tváří.
"Není za co." taky ho políbil na tvář a znovu mu nabídl něco dobrého. "Tak šup."
"Ale já vážně nemám hlad." namítl a vzal si ze stolu své brýle, aby si je zase mohl nasadit a viděl.
"No tak já se tě ptát nebudu." pobízel ho dál.
"Ale když budu moc jíst tak přiberu a bude ze mě kulička a už se ti nebudu líbit." vymýšlel si další způsoby, jak se z toho vykroutit.
"Ale to je neskutečná blbost." okamžitě zamítl. "Ráno si taky moc nejedl a jestli nebudeš jíst ani teď tak s tebe bude kostra a ty já radši nevidim."
"Ale, aby ze mě byla kostra tak bych nesměl jít tak čtrnáct dní nebo měsíc." zaprotestoval a radši ho pevně objal.
"Tak s tim ani nezačínej a koukej něco sníst." vynadal mu.
"Ale no taaaaaak..." zakňoural a pevně sevřel jeho oblečení. "Méďošku můj."
"Fajn." řekl nakonec. Přece se s ním nebude hádat celý den.
Koukl se na něj a chvilku zapřemýšlel. Nechtěl si ho rozeštvat a nechtěl, aby se na něj zlobil a tak si tedy nakonec ono sousto vzal.
"Co ta změna?" optal se ho vítězně. Dobře věděl že si nakonec vezme.
"Nechci, aby se na mě můj méďošek zlobil." vysvětlil mu a zase se na něj koukl s těma velkýma očíčkama.
Dal mu pusu na rty a usmál se na něj. "Neboj na tebe to nejde."
"Opravdu ne?" zajímal se a dal mu pusu na rameno.
"Samozřejmě." potvrdil mu.
"Seš můj milovaný Méďošek." neodpustil si a jemně ho do toho ramene kousl.
Nečekal to to byla zrada. "Jau co blbneš jestli máš až takovej hlad tak máš před sebou oběd jestli sis nevšim."

Pousmál se nad tím a koukl se na něj. "Ale já myslel, že ty rád, když to bolí." namítl a přejel prstíky po tom místečku, kde ho kousl.
"Jo to jo, ale momentálně mám hlad a když mám hlad tak jím a já se najíst potřebuju protože já Akon, Gerard a ještě pár chlapů dem měnit bojlery." namítl.
"Aha, tak to jo, promiň." omluvil se mu a trochu se odsunul, aby se mohl věnovat svému jídlu.
"Dobře ti tak že musíš makat mi máme volno." vysmál se mu Nnoitra. "Jo a ještě s tim kryplem." přidal se modrovlásek.
"Jen pozor, aby ste tak taky nešli vy dva." varoval je Szayel a koukl se po nich.
"Nám nikdo nic neřek tak klid." bránil se Nnoitra.
"Počkejte až přijde Shane a řekne vám, že máte jít taky." uchechtl se nad tím Renji aniž by odtrhl pohled od svého oběda.
"Shane jo?" protáhl posměšně Bazz. "Ste nějaký kamaráčovky když je to najednou Shane."
"Protože je to jediný u koho znám jméno." přiznal se mu rudovlásek.
"Jo jen aby víš jakej je Askin, nebude rád že mu lezeš do zelí." znovu si rýplnul.
"Já mu do žádnýho zelí nelezu!" bránil se a cukl na Bazze pohledem.

"Jo jen aby." protáhl.
"Já mám na lepší." zamrmlal si pro sebe, než si dal sousto do pusy.
"Jo? A povídej na koho třeba." chtěl vědět a schválně provokoval.
"Na samotnýho císaře, abys věděl!" řekl rázně, ale nejspíš to ani nemyslel vážně, jemu se císař moc nelíbí a nejspíš by to bylo oboustranné.

"Chudák chlap." politoval ho.
"Drž zobák!" sykl po něm nevraživě rudovlásek a natáhl se, aby ho mohl praštit pěstí do ramene.
"No jo no jo už sem klidnej." vzdal se a uklidnil svůj rozjívený hormon hormonka jedna bláznivá.
"Hodnej." pochválil ho a ze srandy mu pocuchal ten jeho sexy účes, na který je tak moc háklivý a patlá se s ním dvě hodiny.

"Zabiju tě fakt že jo ty vole blbej!" pohrozil mu a odešel od stolu směr koupelna.
Vítězně se nad tím zazubil a s pocitem uspokojení se dále věnoval svému nedojedenému obědu, který už vypadal o poznání mnohem chutněji.
"Teď s tebou dva dny nepromluví." upozornil ho nejstarší když už tu hormonku taky nějakou tu dobu znal.
"Ono ho to přejde." máhl nad tím rukou a objal Szayela kolem ramen. "A naše milovaná Růženka nám ho určitě udobří, viď?"
"No nevim nevim." zamyslel se. "Ty vlasy on má hodně rád."
"Ummm... Uvidíme." zvedl se a vytáhl růžovovláska na nožky a plácnul ho přes prdelku, aby ho trochu popohnal. "Tak capej za nim, šupky dupky."
Dal ruce v kříž a udělal gesto jako uražená herečka a šel za Bazzem.
Usmál se a sedl si zase zpátky ke stolu, aby mohl dojíst. "Už si sehnal ten dětský šampón a sprcháč?" podíval se na Nanu, když si na to vzpomněl.
"Mám to objednaný neboj myslim na to." přesvědčil ho o tom, že na to nezapomněl.
"Super." pochválil ho. Když se daří tak se daří.
"Jestli něco chcete vy šmejdi tak máte poslední možnost." upozornil ty dva nenažrance, kteří si rozdělili i to co tu zůstalo po Szayelovi.
"Jo, jestli tady dokážeš sehnat nějakou šlapku." pokrčil nad tím rameny modrovlásek, i přes to, že měl plnou pusu.
"Nemel s plnou pusou ty prase nedospělý." napomenul ho a dal mu menší pohlavek.
"Jau, ty kryso!" zavrčel po něm nespokojeně a spolkl, co měl v ústech.
"Ta krysa ti nic nepřinese abys věděl když seš tak drzej." tak a má smůlu.
"A když budu hodnej seženeš mi tu šlapku?" zajímal se a zatvářil se už více mírumilovněji.
"Nechováš se ke mě jak bys měl takže nevim." řekl neurčitě.
"A co já?" usmál se Nnoitra, který se samozřejmě snažil tvářit vzorně.
"Uvidíme uvidíme chlapci ještě ste mě nepřesvědčili, ledaže..." načal tajemně a čekal jestli se toho chytí.
Oba dva zpozorněli a přestali se živit, přičemž se na něj zvědavě koukali "Ledaže co?" naléhal černovlasý.
"Ledaže uděláme takovou soutěž. Ten kdo se k prckovi bude chovst nejlíp a bude na něj hodnější a všechno dostane tu nejlepší šlapku v tomhle státě." vyzval je.
To byla vskutku delikátní výzva. Ti dva po sobě cukli pohledem a zamračili se. Tohle bude souboj o krk. Oba se prudce zvedli div se navzájem nepokáceli a hrnuli se do celnice.
"Tak a máme o starost míň." pochválil sám sebe a vítězně se usmál.
Nnoitra a Grimmjow se řítili do celnice, jako hurikán a ještě se po cestě skoro servali a taky po sobě házeli nehezká slova.
Černovlásek si v klidu seděl v rohu a bylo mu úzko, ale když zaslechl že se venku někdo hádá tak se schoulil ještě víc a nejradši by se vpil do stěny.
"Ahoj prtě, budu se o tebe starat chceš?" naléhal Grimmjow, když k němu přilétl jako první a vytáhl ho do stoje. "Ne já se o tebe budu starat." namítl Nnoitra a vzal si ho od něj.
Lekl se jich o to žádná, ale oni mu vyrazili dech a ani nevěděl který ho zatáhl za nemocnou ruku a to moc bolelo.
"To teda ne, zapomeň!" zavrčel po něm modrovlásek a přitáhl si chlapce zase zpátky k sobě. "Nasrat, já ho viděl první!" bránil se dlouhovlasý. "Jo a kdy?" vrčeli po sobě.
Moc ho bolelo jak ho tahali a taky se jich bál, tak se jim tam rozbrečel jako malé dítě a jim to stejně asi bylo jedno.
Koukli se na chlapce. "Vidíš?! Děsíš ho!" zavrčel Grimmjow a přitáhl si chlapce k sobě. "No tak nechte ho být, bojí se vás obou by individua!" vynadal jim rudovlásek a vzal si černovláska k sobě, přičemž ho od těch dvou odvedl.

Gefangnis - XXXIII.

15. listopadu 2015 v 18:51 | Renji & Uryuu |  Challenge



Jelikož a protože venku opravdu celý den lilo jako z konve a nikdo nemohl jít ven ani kdyby chtěl tak museli pracovat. Na počasí už bylo vidět, že zima byla za dveřmi. Potom mohli jít jedině tak do tělocvičny uvnitř věznice, do knihovny a nebo zůstat v celnici, při takovémhle počasí se dobře spinkalo.
Nikdo si ho nevšiml tak černovlásek zatahal za rukáv toho kdo byl u něj nejblíž takže Nnoitru, který z toho asi nebyl moc nadšený.
"Co chceš, špunte?" sykl po něm dlouhovlásek a trochu se sklonil, aby na něj z té výšky lépe viděl.
"Já nevím kam mám jít." řekl mu a trochu se od něj odtáhl.
"Fajn." zazubil se a dal mu do náruče dvě veliké bedny "Tak to koukej odnést do skladu." ukázal mu směr, kudy chodili všichni, kteří taky měli nějakou věc v rukou.
Skoro přes ně neviděl a byli na něj i docela těžké, ale nechtěl nikoho naštvat tak šel kam mu ukázal.
Založil si ruce na hrudi a sledoval ho, jestli do něho nevrazí, když přes ně sotva viděl a nebo se dřív nepřevrátí.
Vážně mu to moc nešlo. Asi půl chodby zvládl jen tak tak, ale pak se mu z té váhy podlomili nohy a všechno mu spadlo z rukou a spadl i on sám.
Nnoitra nesl svůj náklad jen kus za ním a pozorně ho sledoval, avšak, když ho zahlédl, jak už to nezvládl tak propukl ve smích. "Ty si pako." neodpustil si a zavrtěl nad tím hlavou.
Koukl se jakou zase provedl spoušť a bylo mu trapně. Zkusil se postavit ale nějak mu škublo v rameni a sykl bolestí.
Spokojeně si šel dál do skladu a nechal ho tam chudáčka malého. "Seš v cajku?" zeptal se blonďák, který na něj málem šlápnul.
"Já nevím." zamumlal a promnul si ruku. Opravdu to moc bolelo.
Povzdechl si a položil bedny na zem. Dřepl si k němu a koukl se na něj. "Cos dělal?" zeptal se.
"Upadl sem." prozradil mu. "Já to uklidím vážně."
"Tak to zkus." vybídl ho a trochu ho popostrčil rukou do zad, aby ho přiměl mu ukázat, jestli to vůbec zvládne. Jestli ne tak ho budou muset vzít na ošetřovnu.
"Uhm." sesunul se na všechny čtyři a zkusil se zapřít o zdravou ruku, ale ta druhá mu to nedovolila a spadl znovu, až na to že tentokrát na pusu.
Trochu se nad tím pousmál, když se rozplácnul. "Tys nikdy v životě nemakal, co? Je to vidět." odpověděl si a zvedl se ze sebe. "Vstávej, odvedu tě na ošetřovnu."
Chytl si rameno a šel s ním když říkal že ho vezme na ošetřovnu.
Dovolil se strážných, jestli může odvést toho kluka na ošetřovnu a potom s ním tedy šel on sám osobně. Tohle by mu měl Szayel závidět. Otevřel a popostrčil chlapce dovnitř. "Hrajte si." popřál jim, než odešel.
Když ho tam tak hnusně strčil tak mu hnul s ramenem a možná mu s ním provedl ještě něco.
Cang zvedl pohled a podíval se na černovláska, přičemž ještě koutkem oka zahlédl Yylfordta. Opravdu moc hezky ho sem strčil, milý jako vždy, to se muselo nechat. "Ahoj, co se ti stalo?" optal se. On také už věděl, že je tady nový, to věděla calé věznice a jelikož on tady byl doktor tak musel mít u sebe i jeho zdravotní složku.
"Vy jste doktor?" optal se ho a opatrně šel k němu blíž.
"Už to tak vypadá." souhlasil s ním "Ty jsi ten nový?" chtěl se ujistit.
"Uhm." přikývl. "Uryuu Ishida ročník 98, krevní skupina nula Rh pozitivní." odříkal mu.
"Chválihodné, někteří vězni ani netuší, jaký rok se narodili." pochválil ho a šel k němu. "Řekni, co se ti stalo, když tu jsi teprve chvilku."
"Nosil sem bedny a byli asi moc těžké a upadl sem a asi mám něco s ramenem." odvyprávěl.
Chápavě přikývl "Podíval se ti na to." informoval ho a vzal ho za tu bolavou ruku, aby mu mohl zkusit prohmatat, kde a jak to bolí až k rameni.
Bolelo ho když mu na ni sahal, ale zatnul zuby a držel.
"Omlouvám se." omluvil se mu, když ho to bolelo a odtáhl se. "Nejspíš to bude namožené, možná natažené svaly." konstatoval a šel k jedné ze skříněk, aby ji mohl otevřít a hledat v ní.
"To nic." pousmál se a sundal si jeden rukáv uniformy aby se k tomu mohl lépe dostat.
Vytáhl ze skříňky nějakou tubičku a vrátil se zpátky k chlapci. Otevřel ji a dal si trošku gelu, na prsty, aby mohl černovláskovi tu mast rozmazat na rameno. "Tímhle si to tak dvakrát denně namaž a mělo by to být v pořádku." sdělil mu, když mu tubičku zase zašrouboval a podal mu ji.
Vzal si ji od něj a dal si ji do kapsy. "Děkuju."
"Není za co." přikývl souhlasně. "Jsi tu teprve pár dní, že? Jak se ti tady zatím daří?"
"Někdy dobře někdy špatně." pokrčil nad tím rameny.
"Časem si tady na to zvykneš." ujistil chlapce. "Neměl bys tu ruku teď moc namáhat nebo by se ti s ní mohlo přitížit."
"Ale jak budu pracovat?" chtěl vědět.
"Nejspíš nebudeš moct a nebo druhou rukou, ale ne těžkou práci." pokrčil rameny.
"Aha." přikývl chápavě. "A kam mám teď jít?"
"Nejspíš do celnice, abys tam byl v klidu a nemusel jsi tu ruku namáhat." poradil mu.
"A nedostanu vynadáno?" chtěl vědět. Jestli ho někdo zastaví tak ho jedině seřve.
"Stejně venku celý den prší a až ostatní dokončí svou práci tak půjdou také do celnice, kdyby se někdo ptal tak řekni, žes byl na ošetřovně a že jsem tě poslal si lehnout."
"Tak dobře." přikývl a měl se už k odchodu. "Moc děkuju a nashedanou." rozloučil se a šel tedy do celnice.
Taky se s ním rozloučil a ještě za ním zavřel, aby se neřeklo, že je zraněný a on by za ním ani nezavřel hloupé dveře.
Pravda na dveře zapomněl, ale to už nevadí. Šel do celnice a rovnou vklouzl do svojí cely.
Když byla práce hotová, nebo spíš kdo už měl svou práci hotovou tak mohl jít prozatím do celnice nebo tělocvičny, alespoň do té doby dokud nebude oběd.
Díky Bohu za to že mu do cely nešlo moc světla, alespoň si mohl na chvilku lehnout.
"Uryuu, vstávej, musíme jít na oběd." naléhal Szayel a snažil se ho vzbudit.
Zabolelo ho když s ním zatřásl a smotal se víc do klubíčka.
"No tak, Uryuu musíš vstávat." naléhal na něj stále a zatvářil se smutně.
"Prosím přestaň." zamumlal a utřel si slzičky do rukávu.
"Omlouvám se." odtáhl se od něj. Nevěděl, proč brečel, měl za to, že ho nebudil tak vroucně, ale očividně asi ano.
"Neomlouvej za to nemůžeš." zavrtěl nad tím hlavou a sedl si na kraj postele.
"Tobě se něco stalo? Proč pláčeš?" zeptal se.
"Bolí mě rameno. Ten doktor říkal že mám natažené svaly." prozradil mu a promnul si nemocnou ruku.
"Aha." odvětil chápavě a pohladil chlapce po hlavičce. "Poď půjdeme na oběd." pobídl ho a vzal ho za druhou ruku, aby mu pomohl se zvednout.
Přikývl a šel s ním. Jestli bude na obědě i Nnoitra tak si sedne co nejdál.
Sedli si ke stolu, ale za chvilku přece jen přišel i Nnoitra, jaká to smůla. "Hele, co tu děláš špunte?" koukl se po chlapci a sedl si ke stolu.
Taky se na něj podíval a vstal od stolu. "Promin já půjdu pryč." zamumlal a šel si i obědem sednout k volnému stolu.
"Počkej, Uryuu, kam jdeš?" chtěl vědět Szayel a vstal, aby mohl jít za ním.
"Sem." řekl jednoduše a začal se ňimrat v obědě.
"Proč? Nnoitra ti něco udělal?" chtěl po něm vědět.
Radši mu tentokrát zalže aby od Nnoitry nedostal to by bylo o moc horší než teď. "Ne."
"Vážně? A proč si od nás odešel, když se tady objevil Nnoira?" nedal se odradit.
Vážně mu to nechtěl říkat. "Já už nemám hlad." vstal a odnesl svůj oběd, aby mohl jít zpátky do celnice.
Posmutněle se za chlapcem podíval a povzdechl si. Vrátil se zpátky k jejich stolu, aby neseděl sám.
"Co s nim je?" chtěl vědět Grimmjow když se za ním koukal jak odchází.
"Já nevím." zavrtěl nad tím hlavičkou a přitulil se k Bazzovi, jako by se u něj chtěl schovat.
"Copak? Snad se tím usmrkancem netrápíš?" objal ho kolem ramen a přitáhl si ho k sobě.
"Mě je to moc líto, že takhle odešel." svěřil se mu a zvedl jantarová očíčka.
"Tak mu pak můžeš vynadat." dal mu povolení.
"Um, um..." zavrtěl nad tím hlavičkou a pohladil ho po hrudníku. "To by byl ještě smutnější."
"Tak na něj nemysli." tak a hotovo. Vybral něco co vypadalo moc pěkně a nabídl mu.
Koukl se na to nabízené sousto, které vypadalo vskutku vábně, ale on nějak neměl chuť. "Já nechci, promiň." omluvil se mu a zase se u něj schoulil.
"Ale no tak zlato moje musíš jíst." pobízel ho. Ještě aby mu přestal jíst to tak. "Když ti řeknu čerstvou novinku přestaneš se trápit tim škvrnětem?" chtěl vědět Nana jestli mu to má říct nebo ne.
Přestal se k Bazzovi tak tisknout a jen se o něj opřel. "Co jsi zjistil?" vyzval ho, aby mu to pověděl. Byl zvědavým tvorečkem.
Pousmál se, když mu to vyšlo. "To že Askin za dva tejdny možná vypadne."
"Vážně?" chtěl se ujistit. "Ale s kým potom budu v cele? To tam potom budu sám." on je nerad sám, má moc rád společnost a když si může s někým popovídat.
"Třeba tam daj to malý nedochůdče." pokrčil nad tím rameny. "A nebo by klidně mohli mě protože tvýho bratra bych už nejradši..." radši to nedokončil a jen nad tím mávl rukou.

Honey Pussy

13. listopadu 2015 v 18:30 | Nisure |  Quincy yaoi, shonen-ai

Pairing: Renji x Bazz x Szayel
Warning: nevhodné zneužité medu, trojka, nemravnosti :3
Poznámka: Ano, vím, co znamená název, ale kdyby tam místo pussy bylo dicks tak by to nebylo ono, nemělo by to ten feel XP Tak že tak no. BTW: Nejspíš udělám novou složku, kde bude yaoi a shonen-ai jen a pouze pro Quincy -Thirty Shades of Vandenreich je něco jiného, to se ještě dopíše, ale nevím za jak dlouho- XP

Reníček a Szayel se spolu domluvili a spikli se na Bazze s tím, že mu udělají velice pěkné překvapení.
"A nesmíš se bránit, zlato." pohrozil mu rudovlásek a donutil ho, aby si lehl na záda na postel. "Nebo nic nebude. Hrát si budu já a Szayel." obkročmo si nad něj vlezl a vzal ho za ruce, aby mu je mohl natáhnout nad hlavu.
"A co já." namítl a natáhl se, aby mohl mladšího kousnout do spodního rtu, ale nebránil se mu.
Pousmál se a oplatil mu to kousnutí a následně ho vtáhl do dravého polibku, vytáhl z kapsy pouta s červeným kožíškem a spoutal mu obě zápěstí, ale ještě před tím propletl řetěz pout pelestí postele. "A nesmíš mi ty pouta zničit, ještě je budu možná potřebovat." pohrozil mu, když rozpojil polibek.
"Ale to pak neni fér." namítl růžovovlásek a jen tak pro zajímavost ozkoušel pevnost pout, když je napnul, ale dobře, přece jen si dal říct a nebude se z toho snažit dostat, i když by mohl jen trhnout rukama a roztrhl by je.
"Jestli mi je zničíš tak nic nebude, abys věděl." varoval ho přísně, než se odtáhl a zapřel se mu rukou o hrudník, aby si mohl sednout. "Szayeli, zlatíčko naše princeznovský, poď sem k nám." vybídl jej a koukl se přes rameno ke dveřím.
"Nečervenej mě, Renji-kun." postěžoval si, když vešel do pokoje a zavřel za sebou. Usmál se a vydal se k těm dvěma na postel, vylezl si do kleku.
"Ale sluší ti to, co myslíš?" usmál se na staršího pod nimi a přitáhl si Szayela blíž k sobě. Natočil k němu hlavičku a přejel jazykem po těch krásný, plných rtech.
"Lháři." uculil se sladce a přimhouřil jantarové oči. Vybídl se rudovláskovi a začal si hrát s jeho jazykem, ale ani jeden z nich nespojil rty v polibek.
"Viď, že mu to prádýlko sluší." pronesl směrem k růžovovláskovi pod nimi. Byl na sebe docela pyšný, když Szayela navlékl do těch krásných, poloprůhledných, vínovích punčošek s podvazky a sexy spodním prádýlkem, moc mu to slušelo.
Ovšem, ten Bazzův výraz mluvil za vše. Skoro mu tekly sliny z toho pohledu. Kdyby neslíbil, že ty pouta nezničí tak by se z nich hravě dostal, ale teď toho litoval, chtěl si taky hrát. Moc by chtěl.
Slezl vedle, aby udělal místo a trochu se od Szayela odtáhl, cítil, jak už začínal být pod těmi kalhotami tvrdý, jaksi to začínal cítit na prdelce, když mu seděl na klíně.
Využil té situace a místo Renjiho si mu vlezl na klín on a provokativně se o něj otřel svou prdelkou. "Renji říkal, že se ti takhle budu líbit." poznamenal a zapřel se mu rukama o hrudník, aby se mohl naklonit a políbit ho na ústa.
"Seš k sežrání, puso." zavrněl a ještě rád přijal jeho ústa v polibku. Hravě mu přirazil na zadeček a skousl na chvilku jeho ret. On to kousání tak strašně miloval.
Smyslně zasténal a vkradl se jednou rukou po jeho těle dolů až ke kalhotům, aby se pod ně mohl dostat ručkou a dráždivě přejel po celé jeho délce jen přes látku spodního prádla.
Celý se mu vybízel a ještě by byl rád, kdyby si s ním mohl hrát celou rukou. Dravě se vpíjel do jeho úst.
Pousmál se nad tím a zase se trochu poodtáhl. "Děkuju." obemkl ho v ruce a začal ho třít v celé ručičce.
Renji se nad tím pobaveněse pousmál, ale sledování těch dvou mu nestačilo a tak se taky zapojil. Zvedl se do kleku a přejel Szayelovi po linii ouška. Přelezl si obkročmo nad Bazzovi nohy za růžovovláska a pohladil ho provokativně po boku, ze kterého se vydal až k jeho rozkroku po němž přejel.
Tlumeně zasténal a zachvěl se pod tím dotekem jeho ruky. "Jsi nemravný." vyčetl mu a přes rameno se na něj ohlédl, aby ho mohl vtáhnout do polibku.
"Připadá mi, že mě zanedbáváte." postěžoval si dotčeně Bazz pod těma dvěma zrádci. Samozřejmě, měl delikátní pohled na ty hrádky a jak strašně sexy Szayel vypadal v tom prádýlku, ale chtěl by si taky moc hrát.
"Promiň." podíval se na něj a lstivě se pousmál, přestal provokovat Szayela. Odtáhl se a Arrancárka vzal s sebou dolů, aby mohl Bazze začít zbavovat spodní části uniformy. Szayel mu s tím samozřejmě milerád pomohl.
Uculil se a přejel jazýčkem po celé jeho délce až ke špičce, kterou jemně stiskl zoubky.
"Vy potvory." procedil slastně a přimhouřil vínové oči. Trochu se posunul, aby si mohl pozměnit polohu, aby tak úplně neležel a taky něco viděl.
"Samozřejmě." souhlasil Renji s úsměvem a natáhl se pro polibek. Chvilku si s ním hrál a vpíjel se mu do rtů. Vytáhl z kapsy malou skleničku.
"Co to máš?" zeptal se zvědavě, když se od červenovláska odtáhl a koukl se na skleničku se zlatohnědou hmotou.
"Orál s medem." nemravně se usmál a trochu se vzdálil, aby po něm taky mohl přejet jazykem a párkrát ho kousl, než se zase odtáhl, aby mohl skleničku otevřít a naklonil ji nad špičku staršího erekce a pomalu na ni nechal med po pramínkách stékat.
"Teď budeš ještě sladčí, než před tím." uculil se hravě Arrancárek a slízl malý potůček sladkého zlatavého nektárku. Olízl si rtíky a zvedl jantarová očíčka.
Nechal ze skleničky vytéct všechnu tekutinu a pak skleničku zase zavřel a odložil, aby se nepletla.
Szayel se zase naklonil a obkroužil jazykem jeho špičku, přičemž víc rozetřel medík, který začal víc téct dolů po žaludu polamu ke kořenu.
Ale rudovlásek se taky zapojil a chytal ty pramínky, které tekly dolů, když si růžovovlásek hrál tam nahoře.
Sledoval ty dva vínovíma očima, jak si hráli v jeho klíně a opečovávali ho. Cítil, že ho chvílemi i kousali a moc se mu to líbilo. vybízel se jem a vnímal všechny ty slastné doteky.
Nejmladší si hrál se špičkou a bral jí do pusinky, sál a cumlal jí. Chutnala mu ta slaďoučká chuť medu. Na chvilku se odtáhl a olízl si ústa.
Renji se na něj koukl a taky odtáhl. Usmál se a olízl mladšího ulepené rty. Věděl, jak moc je to pro Bazze lákavé a chtěl by taky a o to víc ho to bavilo. Zabořil ruku do těch růžovích pramínků a vtáhl Arrancárka do vážnivého polibku.
"Hej, nezapomínejte na mě!" ozval se, chudáček připoutaný k posteli a znovu se pokusil uvolnit ta pouta. Až kritticky strádal, když se mohl jen koukat a nemohl nic dělat.
Ještě si chvilku společně hrály jazýčky a provokovali ho, když se na ně musel jen koukat a nemoh téměř ničím.
Szayel se potom odtáhl a zase si na chvilku přelezl k Bazzovi. "Neboj se, lásko, postaráme se o tebe, jak se sluší a patří." políbil ho na rty. Obkročmo si nad něj klekl a otřel se prdelkou o jeho vzrušení.
"Sundej mi ty pouta." zanaléhal zkroušeně a cukl očima na Renjiho.
"Ještě ne, Szayel si chcehrát." zavrtěl nad tím hlavičkou a poklidně si dál seděl na posteli.
"No tááák..." zahučel po něm ztrápeně. Takhle ho mučit to není hezké, roztrhá ho jako hada. "Víš, jak mě teď bolí péro." zakňoural, jako kočka kterou tahá za ocas.
"Szayel ti od toho uleví." pošeptal mu a jemně ho kousl do krku. Natáhl ruku a přejel Arrancarovi po té krásné prdelce. Vnikl do něj jedním prstem.
Růžovovlásek slastně zasténal a přimhouřil jantarová očíčka. Rty se mu roztáhli do úsměvu a sám přirazil proti Renjiho ruce, přičemž se otřel o Bazzovu erekci,svým rozkrokem.
Měl radost z toho, že Bazzík tak strádal, ale on si trval na tom, že to potom bude akorát tak lepší. Úplně to cítil, jak moc je nadržený a chtěl by odpoutat a má co dělat, aby se udržel. Přidal další prst, aby mohl Szayela začít roztahovat a připravovat ho.
"Jsi tak tvrdý, zlato." zavzdychal smyslně růžovovlásek a začal v ručičce třít a dráždit staršího erekci, aby tak moc nestrádal. Rozetřel po jeho nateklé špičce tu kapičku touhy, která z něj vytekla.
"Odvaž my ty poutaaaaa...." zakňoural "No tak, já už to nevydržim." snažil se dál.
"Za chviličku." zašeptal do kůže jeho krku a vytáhl z Arrancárka prsty, aby mohl staršího začít zbavovat vrchní části uniformy a odhalil tu jeho krásnou vypracovanou hruď.
Přestal ho dráždit ručičkou a otřel se mu o špičku svým vstupem, než na něj pomalu začal dosedat, ale možná že až bolestně pomalu.
"Leibling, sundej mi ty pouta." koukl se na něj naléhavě a sám přiznal proti té úzké prdelce, kdyby bylo po jeho tak by přírazy řídil milerád sám.
Na chvilku se mu odtáhl od krku, koukl se na něj a následně na Szayela. Pravda, kdyby on sám byl v takovém tlaku a nadržený tak by taky moc chtěl. "Budiž." pokrčil nad tím rameny a klíčkem mu odemkl pouta a pak sundal, aby ho mohl uvolnit a mohl si hrát.
Spokojeně se na rudovláska usmál a kousl ho do spodního rtu za odměnu. Vytáhl se do sedy a vzal Arrancárka za boky, aby ho mohl donutit dosednout.
Szayel slastně zasténal, když byl náhle tak plný a objal staršího kolem krku. "Nějak nedočkavý." uculil se a letmo ho líbl na rty.
"Nedočkavý? Já sem tady tvrdej jako skála a strádam, zatim, co vy dva si tu hrajete a ty mi řekneš, že sem nedočkavej?!" vychrlil na něj stylem, že mu až vynadal.
"Ale líbilo se ti to." připomenul mu nevině růžovovlásek a pomalu se začal nadzvedávat.
"Ty dostaneš." pohrozil mu a za boky mu pomáhal se nadzvedávat. Na chvíli si přivlastnil dravě jeho rty, aby si mohl pohrát s jeho sladkým, medovým jazýčkem.
Vybízel se mu a vpíjel se do těch druhých rtů. "A hodně?" zeptal se, když se na chvilku odtáhl, aby se mohli taky nadechnout.
"Si piš." odvětil v souhlasu. Už mu stačilo jen párkrát mu pomoct, aby se nadzvedl, než naplnil tu jeho krásnou prdelku svým spermatem.
Slastně zavzdychal a pevně staršího objal v tom návalu vlastního orgasmu, kdy si ušpinil ty krásné, krajkované spodničky, které měl na sobě.
Pousmál se a stiskl tu krásnou, pevnou prdelku v rukou. To bylo potěšení, když to mohl udělat. Provokativně kousl růžovovláska do rtu a políbil ho.
Povolně se mu vybídl. Pak se ale vzdálil a zvedl se z něj. Klekl si na postel na všechny čtyři čelem k Renjimu a chytl se jednou rukou za prdelku, přičemž přejel po svém vstupu. "Tak moc hluboko." řekl zastřeně a pronikl dvěma prsty sám do sebe.
Každopádně oba dva ti úchyláčci měli na Szayela nádherný pohled. Vypadal moc krásně, když si takhle se sebou hrál.
"Sluší ti to, zlato." vychvaloval si Bazz pyšně nad tím výhledem přímo z první řady.
"Chtěl bych ještě přídavek." vydechl s přivřením jantarovích očíček a roztáhl prstíky trochu od sebe.
"Si nemravný, hodně nemravný." usmál se starší a plácl ho přes tu krásnou prdelku. Zvedl se do kleku za Arrancárka a sundal ze sebe rozepnutou vrchní část uniformy, aby mu nepřekážela.
Arrancar smyslně zavzdychal a přesunul se rukama na lokty, načež ze sebe i vytáhl prsty a hezky se mu vybídl zadečkem.
"Provokatére." neodpustil si a chytl ho za prdelku. Otřel se o něj svým vzrušením. Špičkou do něj pronikl a pak prudce přirazil.
Růžovovlásek slastně zavzdychal a prohnul se v zádech, aby se mu ještě více vybídl a umožnim mu hlubší průnik.
Už nebyl tak úzký, ale spíš byl více kluzký a hodně vlhký. Aniž by ho pustil tak začal přirážet.
"Renji-kun..." zavzdychal tlumeně Arrancárek a zvedl pohled. Byl úplně zažraný do toho představení, že ho ani nevnímal. Vztáhl ruku k jeho kalhotům a přejel po té bouli přes látku. "Hodně strádáš." zašeptal, než přes látku dýchl na jeho vzrušení.
Sklonil pohled na toho opovážlivce, ale nebránil se mu, kdepak. Přimhouřil oči slastí. "Protože je na vás dva nádhernej pohled." hájil se.
Pousmál se a vklouzl rukou pod jeho spodní část uniformy, aby mohl osvobodit jeho problémek. Přejel po něm jazykem kousek od kořenu až nahoru a jemně skousl jeho špičku.
Zachvěl se a lehce zalapal po dechu. Bylo to tak moc rajcovní, ještě když se koukal na to všechno před ním.
Jemně ho kousal od kořene až nahoru. Rozeptel palcem po jeho vrcholu pár kapiček chtíče, které vytekli na povrch a pak ho vzal do pusinky a kam nedosáhl pomáhal si ručičkami.
Pohladil růžovovláska po hlavičce. Dal mu z obličeje pár pramínků, aby mu nepřekáželi.
"Lstivá potvoro." zavrněl Bazz. Sjel jednou rukou po té krásné prdelce přes krajky dolů na vnitřní stranu mladšího stehna. Spokojeně se nad tím usmál, když se mladší zachvěl.
Na chvilku nechal rudovláska vyklouznout ze své pusinky, aby se mohl nadechnout. "To bych jinak nebyl já." přiznal se mu a přes rameno se po něm ohlédl. "Víc." přikázal mu a skousl si spodní ret.
Byl na něj náhderný pohled, ještě když se tak krásně vybízel. Vyhověl mu a pevně ho chytl za boky, aby mohl zrychlit a prohloubit přírazy.
Hrdelně zachraptěl a sevřel v ruce uniformu Renjiho kalhot. Znovu ho vzal mezi rty, aby ho dál dráždil a zároveň se mohl i trochu tlumit.
"Haaah..." dostal ze sebe až s překvapením červenovlásek a chytl Szayela za hlavu. Netušil jestli si to uvědomoval, ale možná ho kousal trošku víc a chvilkami to až bolelo, ale taky se m uto líbilo.
"Dávej pozor, ať mi ho nezadusíš." pohrozil mu starší, když zmerčil, jak si Arrancárek hraje a co to s Renjim dělá.
Zvedl k němu červený pohled, ale na nic moc se nezmohl. Nebyl si jistý, jestli netiskne Szayelovu hlavičku moc, ale cítil, že už to dlouho nevydrží. "P-Počkej..." zachraptěl přerývaně, než podledl tomu návalu orgasmu.
Stačilo mu už jen pár přírazů, znovu vyvrcholil do toho horkého nitra růžovovlasého Arrancárka. Přestal s přírazy a vystoupil z něj.
Szayel nechal červenovláska udělat se do jeho pusinky. Trochu se odtáhl a zvedl pohled, aby druhého viděl. Měl plná ústa té bílé tekutiny, kterou pomalu všechnu spolykal.
"Nedělej." postěžoval si a uhnul pohledem stranou, když cítil, že se z toho mírně červenal.
"Seš sladkej, Sübes Herz." neodpustil si Bazz, když ho viděl, jak je rudý.
"Nejsem." bránil se jeho obvinění a cukl k němu přesvědčivým pohledem.
"Kecáš." přimhouřil oči a natáhl se přes Szayela, aby ho vzal za spodní čelist a vtáhl do polibku.
Vybídl se staršímu a na důraz pomsty ho kousl do jazyka.
"Provokatére." odvětil, když se od něj odtáhl, aby se nadechli. "Sundej si ty hadry."
"Přece tady nebudeš zahalený." přidal se Arrancárek a jal mu dopomoci k tomu, zbavit se toho oblečení. "Ty se nemáš za co stydět."
Nebránil se a taky mu trochu pomohl ze sebe sundat to oblečení, aby se nepletlo.
Spokojeně se usmál a pevně rudovláska objal kolem krku, aby se mohl vpít do těch rtů a chvilku si je dopřát. Zároveň se otřel svým tělem o to jeho.
Mírně se zachvěl, ale nebránil se, načež se sám zapojil do polibku. Pohladil ho po zádech a sjel rukama až na boky, vždycky měl tak jemnou kůži, jak o sebe pečoval.
Zatáhl prsty za černou stužku, která držela ten rudý vodopád a rozpustil ho a zároveň do něj zabořil prsty rukou. Byli moc příjemné na otek a tak krásně voněli.
"Vy dva se k sobě tak hezky máte." zavrněl nad tím, jak se ti dva krásně spolu mazlili.
Růžovovlásek s mlasknutím rozpojil polibek a přes rameno se na Bazze ohlédl. "Už se chvilku známe." uculil se sladce.
"A taky se máme rádi a chodili sme spolu. Sice jenom chvilku." nedořekl větu a pokrčil nad tím rameny červenovlásek.
"Renji-kun..." zakňoural růžovovlásek a stáhl Renjiho nad sebe, když si on sám lehl na záda."Což mi připomíná, že tebe už sem taky dlouho neměl." zašeptal až hříšně a sjel rukou po svém bříšku dolu k tomu krásnému spodnímu prádélku, které bylo vlhké přes to, že bylo krajkované.
"Já vím, ale..." namítl a ohlédl se po tom druhém, růžovovlasém sexy individuu.
"Jen si hraj, Leibling." zakřenil se nad tím starší a vybídl ho rukou.
"No tak, Renji-kun, já vím, že chceš." usmál se nemravně růžovovlásek a chytl si jednu nohu pod kolenem, aby vypadal ještě víc rajcovně a chtivě.
Pohladil ty jeho krásné nožky přes krajkované punčošky a vzal mu tu druhou taky pod kolenem. Nasměroval svou erekci proti jeho vstupu a na jeden pohyb v pánvi do něj pronikl.
Arrancar jen slastně zasténal a mírně zaklonil hlavičku.
Nemusel ani čekat, aby začal přirážet. Szayel byl už hodně připravený a díky Bazzovi velice krásně roztažený a uvolněný a cítil, že i docela kluzký a vlhký, ale to se není čemu divit. Bazzík se činnil. Hned tedy do něj začal přirážet.
Jistě, na ty dva byl vážně úchvatný pohled a samozřejmě, že je chvilku sledoval, ale to by jinak nebylo ono, kdyby se taky nezapojil. Vlezl si Renjimu za záda a jemně ho kousl do ouška. Prostě se mu moc líbilo, jak se z toho Renji mnohdy skoro udělal.
Trochu sebou cukl a slastně zasténal, snažil se potlačit chvění, ale to bylo moc složité. Donutilo ho to, aby na chvíli přestal přirážet.
Vítězně se nad tím usmál a zatlačil mu rukou na záda, aby ho donutil jít na všechny čtyři.
Podepřel se vedle Szayela rukama, ale musehl mu pustit nožku. "Co děláš?" zeptal se, i když on sám možná tušil.
"Zapojuju se." zazubil se, abniž by dal ruku z jeho zad a druhou rukou proti němu nasměroval svou erekci proti jeho vstupu a prudce do něj přirazil.
Skoro až bolestně zasténal a sevřel v rukou kožešinky na posteli. Nebyl připravený, tak to trochu bolelo, ale to jistě přestane až povolí. "Mohl si být jemnější." vyčetl mu.
"To přejde." mávl nad tím rukou. Sklouzl rukama po těch zádech s černými linkami, pevně ho vzal za boky a začal přirážet, čímž zároveň i řídil Renjiho průniky.
Szayel spokojeně zasténal a mírně zaklonil hlavičku. Když byl takhle hezky dole pod nimi měl výhled na to všechno a hlavně na rudovláska, jak se tvářil. "Já chci víc." žadonil hříšně. Chytl si obě nožky, aby je víc rotáhl a Renji mohl hlouběji.
"N-Ne." vykoktal a otevřel červená očka, aby na růžovovláska pod sebou viděl. Jemu to takhle více než vyhovovalo, když nebyl roztažený a připravený.
"Proč ne, tobě se to nelíbí?" optal se u jeho ouška. Prudce a hluboko do něj přirazil, aby ho bylo hodně slyšet. Moc se mu líbilo, když ho mohl takhle trápit.
"Ještě!" vyhrkl chtivě růžovovlásek. Bylo to příjemné, jak se při takovích pohybech Renji třel o jeho prostatu.
"Ne, ne, ne." zavtěl rudovlásek hlavou, nevěděl, proč zrovna on musel být uprostřed, samozřejmě, kdyby byl roztažený tak by to bylo mnohem lepší, ale teď to bylo občas i bolestné.
"Ale di." vzal ho pevněji, aby zintenzivnil přírazy a už si s ním tak nehrál jako před tím.
Oba jen slastně sténali. Nezmobli se moc na nic jiného, než možná jen to, tlumit se v zájemném polibku.
Už to sám nevydržel ten nápor vzrušení a udělal se do Arrancarova horkého nitra se svým vlastním zasténáním.
Prohnul se v zádech a znovu potřísnil ty krásné spodničky bílým sekretem. Pustil si nožky, aby si Renjiho přitáhl do polibku.
A Bazz ty dva následoval jen moment na to. Přitáhl si červenovláska za ruku k sobě nahoru a druhou rukou mu natočil hlavičku pro lepší přístup na ty jeho rty.
Szayel ještě chvilku spokojeně hajal na zádíčkách a odpočíval, koukal se na to sexy představení, které se mu vyvíjelo před očima, ale pak přelezl ke straně postele a zvedl se. Vstal z postele a tak nějak provokativní chůzí při vrtění zadečku a houpání v bocích se vydal do koupelny.
"Kam se ženeš, zlato?" optal se ho zvědavě, když ho zmerčil, jak se souká ke dveřím.
"Jdu se osprchovat." zamrkal na něj očíčkama s dlouhými řasami. Otevřel ladně dveře a provokativně na něj mrkl, než zavřel dveře.
"Provokativní potvora." usmál se a zvedl se, aby mohl jít za ním. "Deš taky?" optal se ještě zběžně Renjiho.
"Ne, to je dobrý. Počkám tady." pousmál se a popohnal ho rukou, že klidně může jít, on nikam neuteče.
"Jak chceš." pokrčil prostě rameny a taky šel do koupelny. "Tys mě tam nechal?" vyčetl mladšímu a plácnul ho přes prdelku.
Szayel trošku nadskočil a zasmál se. "Já věděl, že přijdeš." objal ho kolem krku, věnoval mu letmí polibek.
"Přece bych si tohle nenechal ujít." přejel rukama po těch krásných bocích a stiskl mu zadeček.
"Já vím." zašeptal u jeho rtů, než se na něj na chvilku hodně těsně natiskl a pak se vzdálil zapnout vodu. "Zopakujeme si to?" hlesl hříšně a přimhouřil očíčka.
"Jasně, že jo." souhlasil hned, přešel k němu. V tom sexy prádélku vypadal extrémně žhavě, ještě když se takhle sám nabízel.
Když se ti dva po nějaké době vrátili z koupelny tak Renji spokojeně spinkal v té velké posteli hezky zabalený do kožešinek.

Gefangnis - XXXII.

13. listopadu 2015 v 17:18 | Renji & Uryuu |  Challenge

Poznámka: V tuté části je tak trochu zaujímavá a luxusní komická konverzace o Askinovo matce. Ta konverzace je úplně brutální, obzvlášť, když si to teď čtu znovu už pohromadě. Prostě víc takovejch konverzací vážně! XDD Tahle seriovka se měla jmenovat Askin Nakk Le Vaar life story fakt, že jo! XDD



"Um um to je dobrý." houkl na něj z vrchu koše na prádlo který si obsadil.
"Tak dobře, zatím pa." podal mu věci, na mytí a potom se vydal zpátky do celnice.
Když si byl jistý že už tam nikdo není tak se šel také rychle osprchovat a umýt si hlavu. Když už byl i převlečený a všechno tak se rychle vrátil do celnice.
Szayel a Bazz se zatím živili těmi twinkieskami, které Bazz dostal od svého bratra až z Ameriky a vskutku byli delikátní. Renji čekal až se Uryuu vrátní, nepochyboval o tom, že by to nezvládl a nikdo by ho snad chytit nemohl, Ichigo je prý na samotce, tak že o problém méně.
O jeden možná, ale za chlapcem ze sprch někdo šel. Všiml si toho tak raději začal utíkat a utíkal až k sobě do cely kde se pro jistotu zavřel.
Nechápavě se za chlapcem podíval, když proletěl kolem, nevěděl, co se mu stalo tak se zvedl z postele a šel za ním, přičemž mu otevřel celu. "Co se stalo?" zeptal se.
"Někdo za mnou šel." řekl mu celý udýchaný a krčil se v rohu.
"Vážně?" pozvedl tázavě jedno obočí a vyklonil se z cely, aby se koukl jestli někdo náhodou nepřišel. "A jsi si jistý, že se ti to jen nezdálo?" zeptal se ho. Ono se mohlo stát, že měl jen nějakou paraoiu, protože už tady na něj pár lidí vyjelo a Ichigo ho taky otravoval a tak.
"Já nevím Renji-san." zavrtěl hlavičkou kterou si schoval do dlaní.
"Nikdo sem nepřišel." pokrčil nad tím rameny, ale taky nemohl vyloučit, že za ním nikdo nešel a aby to nebylo nápadné tak nešel schválně do celnice. "Ale neboj se, tady už ti nikdo neublíží." sedl si k němu a objal ho rukou kolem ramen.
Položil si hlavičku na jeho rameno a povzdychl si. "Teď si myslíš že sem paranoik viď?"
"Ne to ne." pohladil ho po rameni "Jestli chceš můžu jít příště zase s tebou." nabídl mu.
"Já chtěl aby sis ode mě odpočinul." zamumlal.
"Ale mě to nevadí. Seš tu teprve chvilku. Časem si třeba zvykneš." pokrčil nad tím rameny.
"No a co když ne?" chtěl vědět.
"Tak se o tebe budu starat a dávat na tebe pozor, seš přece můj synáček ne?" usmál se na něj a políbil ho do vlásků.
Taky se usmál a vybídl se mu. "Asi jo tatí."
Uculil se nad tím a přivinul si ho blíž k sobě. Bylo to tak moc kawaii, že měl taky svého milovaného synáčka.
Půjčil si jednu jeho ručku a začal si hrát s jeho a svými prsty, když už byli takhle spolu.
Koukal se na něj, co to provádí, ale potom se nad tím pousmál a taky se zapojil, do té hry.
"Můj tatínek si se mnou nikdy nehrál." prozradil mu smutně.
"To mě moc mrzí." odvětil soucitně a pokývl hlavou. "Ale teď sem tvuj tatínek já a budeme si spolu hrát." prozradil mu s úsměvem."
"A jak si budeme hrát?" naléhal na něj.
"Takhle, jak si teď hraješ s těmi prsty." pověděl mu a pokynul hlavou na jejich ruce.
"To sme dělali s maminkou a s dědečkem." prozradil mu tentokrát s úsměvem na rtech.
"To je hezký." taky se usmál a taky s ním proplétal prsty a hrál si s těmi jeho.
"Mám tě moc rád Renji-san." přiznal se mu a sesunul si hlavičku trochu níž na jeho hrudník.
"Já tebe taky, Ishi-chan." ujistil ho a přivinul si ho blíž k sobě.
Ulevilo se mu že se mu kvůli tomu nesmál a že mu to opětoval. Bylo mu s ním moc moc moc hezky nejlíp ze všech tady.
Když se ráno všichni vzbudili, zvuky, které vycházely z venku nezněli zrovna přívětivě, podle všeho tam asi pršelo a to nebylo zrovna dobré, kvůli tomu asi nebudou moct jít ven, ale v jídelní hale se to poznat nedalo. Budou to muset zjistit až venku.
"Vo co že bude chcát celej den." chtěl se vsadit Nana.
"Ale no tak, nebuď sprostý." zazubil se rudovlásek a strčil do něj ramenem.
"Tak jak to mám říct ty taťko na plnej úvazek?!" oplatil mu strčení.
"Třeba: Dnes bude celý den určitě pršet." odvětil jednu z mnoha možností a nevině se na něj usmál.
"Slyšel si mě někdy mluvit slušně?" podvil se nad jeho naivitou.
"Ne, ale naučim tě to." nabídl mu a pohladil ho po tvářičce.
"Yo už to vidim." ušklíbl se nad tím Bazz. "Copak nevíš že takovou starou herku už nic nenaučíš?"
"Nenič mi naděje." cukl na něj vražedným pohledem, že mu ničí radost.
"Jaká herka ty kuře jedno!" vrátil to Bazzovi a urazil se.
Pobaveně se nad tím uchechtl, ale tak jako nenápadně, aby to nezjistili a nenakrkli se ještě na něj.
"Aspoň sem mladej a sexy." vyplázl na něj jazyk.
"Já taky." pokrčil nad tím rameny a přejel rukama po liniích svého těla.
"Ale blbí ste jak tága." tak a natřel jim to.
"Sklapni." sykli po něm oba dva nevraživě a uraženě odešli ke stolu.
Vítězně se pousmál a popohnal černovláska před sebou. "Šup prcku."
"Co nového s tvým synáčkem? Povídej!" naléhal Yumichika a zatahal Askina za rukáv uniformy.
"Nic moc." povzdychl si.
"Jak to?" zeptal se zklesle a otřel se mu tvářičkou o rameno. "Já myslel, že ses na něj těšil."
"Jo to jo." přiznal. "Ale oni jsou na něj ve škole oškliví."
"Jak může být někdo ošklivý na takového malého miláčka." nechápal.
"Já nevím ale řekl sem otci aby ho přeřadil do jiné školy."
"Myslíš, že to pomůže?" zajímal se.
"Mě to taky pomohlo." prozradil mu.
"Tebe museli přeřadit do jiné školy?" zajímal se překvapeně.
"Neměl sem je rád." pokrčil nad tím rameny.
"Jenom kvůli tomu tě přeřadili?" zamrkal očíčkama.
"A proč ne." pokrčil nad tím rameny.
"Já nevím u někoho jinýho by to asi neudělali. Tvoji rodiče tě maj asi hodně rádi, co?" optal se zvědavě.
"Ty mě přímo žerou."
"Oni tě nemají rádi?" zajímal se.
"Mají milují mě a já je taky." prozradil mu po pravdě.
"Já si myslím." usmál se vítězně a přitulil se k němu "A mě máš taky rád?" zeptal se ho a smutně zamrkal očíčkama.
"No ovšem že mám, ale možná tě za pětadvacet dní opustím."
"Huh?" zklamaně se na něj podíval a trochu se odtáhl, aby na něj viděl. "Proč?"
"Pozvali si mě k soudu a možná už jim konečně dojde že sem tu zbytečně." vysvětlil mu.
"Aha." přikývl chápavě a pohladil ho po rameni. "Tak to ti přeju, aby ti to vyšlo." pousmál se na něj.
"Nevadí ti to?" optal se ho pro jistotu. Nechtěl ho tu nechávat samotného samotinkého samečka.
"Um um." zavrtěl nad tím hlavičkou a vřele se na něj usmál. "Alespoň budeš moct být s Elskanem a tím tvým milovaným strážným." protáhl vrnivě.
"Jo bude se muset snažit chlapec." řekl šibalsky.
"Hodně snažit?" chtěl se ujistit.
"Uhmm mamka je hodně vítací typ." upřesnil.
"Určitě si ho přitiskne na svá plná ňadra a bude říkat, jak si její syn vybral krásného nápadníka." prozradil mu své představy, jak to bude probíhat.
Praštil ho do ramene a naštvaně se na něj podíval. "Už nikdy nemluv o prsou mojí matky!"
Pobaveně se nad tím zasmál. "Ale no tak to přece byla lichotka pro její prsa." snažil se.
"Co sem ti řek?!" vynadal mu a praštil ho znovu. "Ty prsa mě krmili bůh ví, jak dlouho."
"Ale no tak..." zakňoural a otřel se o něj "Ona tě s nima krmila?" překvapeně na něj zamrkal, když si vzpomněl, co řekl.

"Ne podojila se a dala mi to do bumbátka." řekl ironicky.
"A to jako de?" zamrkal a poplácal ho po rameni. "Já myslel, že se daj dojit jen zvířata."
"Ne jen ty seš tupej jak makak vole s tebou už to nejde ty to už nekuř." vynadal mu a už měl sto chutí odejít.
"Taky tě někdy napadlo, jak to asi muselo vypadat, když tě rodiče dělali?" pozvedl tázavě jedno obočí a objal mu pevně ruku, aby mu neutíkal.
"Ne! Pro mě je těžký vidět je jen se líbat!"
"Aha tak nic." nevině se nad tím uculil a dal mu pusinku na rameno.
"Dneska neusnu a nedostanu to z hlavy ti dík." složil si hlavu do dlaní a povzdychl si.
"Bude se ti zdát o sexuálním životě tvých rodičů." pohladil ho po zádíčkách s úsměvem.
"A di domů." poslal ho do nejslušnějšího místa aby se neurazil.
"Ale já nemám dům." zatvářil se smutně a odtáhl se od něj.
"Tak já ti nějakej koupim no." zkusil ho uklidnit.
"Vážně?" očíčka se mu v naději zaleskla.
"Samozřejmě koupím ti velkou vilu u moře." snažil se ho přesvědčit.
"Ale ta je přece moc velká." namítl.
"Pro dva stačí." mávl nad tím rukou a hledal po místnosti Akona, který měl k snídani zase jen tři cigarety a trochu kafe.
"A nebylo by to až moc veliký?" pronesl zamyšleně a podíval se do své snídaně. "Já bydlel v baráku, ktěrej tak velkej rozhodně nebyl a vyžít se tam dalo, když tam byli tři lidi."
"Koupím ti vilu a tečka." rozhodl nakonec.
"Ty si na mě tak hoooodnýý." zavrněl vděčně jako kočička a přitulil se k němu.
"Jo jo jo já vím sem tak hodnej až z toho brzo dostanu cukrovku."
"Uhm." souhlasil přítulně a zvedl k němu pohled. "Kam se koukáš?" chtěl vědět.
"Ale nikam." odbyl ho a měl pravdu protože důvod jeho pozorování odešel.
"Aha, tak jo." přikývl tedy a víc se k němu přitiskl.
"Akon zase pracuje v kotelně takže ho celý den neuvidíš, když dneska prší." informoval ho.
"Asi ne..." odvětil s takovým posmutnělým povzdechem a opřel se mu hlavičkou o rameno.
"Ale zase budeš pracovat se mnou." zkusil to.
"Uhm..." zahučel souhlasně "A co dnes vůbec budeme dělat?" zeptal se, nějak nedával před tím pozor, když jim to stráže říkali.
"Uklízet v kuchyni." odpovědel mu a pokusil si vzít něco z talíře, když ho tak držel natěsno.
Pousmál se a rozhodl se, že ho nepustí, ale vzal si od sebe z talíře na vidličku a nabídl mu to.
Vzal si od něj a pousmál se.