Meow >:3

11. října 2015 v 19:31 | Nisure
Pairing: Kloboučník x Kočka Šklíba
Warning: yaoi, ouška, ocásek, neodbytný Šklíba XP

Poznámka: Tato povídka je psána pro Arashi Kyuketsuki Neko za povídku, kterou psala ona mě. Slíbila jsem jí za to také povídku a obrázek a jelikož Kloboučník a Šklíba jsou její oblíbené postavy z Alenky v Říši divů tak jsem napsala povídku na tento krásný pár :3 Společně s povídkou přikládám i obrázek, za něž se omlouvám, ale neumím moc dobře kreslit. Povídku jsem po sobě předčítala, ale chyby tam určitě budou, tak že za ně se také moc omlouvám. Odkaz na blog slečny Arashi je zde:http://arashikyuketsukineko.blog.cz/Abych to nějak uzavřela, její povídka psána pro mě byla naprosto dokonalá a moc se mi líbila. Ještě jednou děkuji a tady je můj výtvor ;)



Mezi každodenní rutinu patřilo prostě jen sedět u dlouhého stolu, který byl docela vratký a vlastně to bylo několik stolů vedle sebe a byli přes ně přehozené ubrusy, které taky už neoplývali leskem a čistotou, včetně veškerého nádobí, jež se na stole nacházelo.
Čaj sice vypadal lákavě, ale hned vás na něj přejde chuť, když se snaží nalít si vytoužený nápoj do šálku a čaj pořád někam mizí, jako pára nad hrncem a potom přijde na to, že šálku chybí dno. To by si potom mohl nalívat, jak dlouho by chtěl a stejně by se nenapil.
Březňák většinu šálků a čajového servisu zlikviduje a potom si pomalu ani není do čeho nalít pití, ale nemohl mu to zazlívat. Vždyť, on sám se tady také nudil a z toho nic nedělání mu už šli oči šejdrem. Přál by si, aby se tady také něco událo. Každý dej jen sedával v čele stolu ve svém křesle a klábosil se svými přáteli a nebo se mohl jít jedině někam projít. Nestěžoval si, příroda a krajina tu byla vážně krásná, přesně, jak má v pohádkách vypadat, ale na druhou stranu. Je tu už tak dlouho, že by se všude dostal klidně i poslepu.
Od té doby, co zde byla Alenka naposled tak byl klid a mír, toď sice pravda a všichni jsou jí za to nesmírně vděčni, avšak. On sám se bál, že už na ně zapomněla. Slíbila sice, že na ně nikdy nezapomene a bude na ně myslet, když odcházela, ale když byla tam nahoře tak nikde nemohl brát jistotu, že vážně nezapomněla.
Ano, věřil jí a měl jí už jako malou velice rád a když se znovu vrátila tak mu přirostla k srdci ještě víc. Chápal, že i ona má svůj život, který chce žít tam nahoře a i když jí prosil, aby zůstala tak musela jít. Její rodina by o ní jistě po nějaké době měla strach a mohli by zapomenout oni na ní, ale jemu bylo opravdu smutno.
Twisp sice občas zavítal na návštěvu a na šálek dobrého čaje (pokud se zrovna najde hrníček se dnem) a třeba Klouboučníkovi i poví, co je nového a jestli viděl Alenku tak také, jak se má a jak ta jejich princezna zase vyrostla a že je den ode dne krásnější a dospělejší.
Tyhle informace Kloboučník velice rád přijme i s úsměvem na rtech. Vědět, že jejich malá Alenka si vede dobře a je šťastná to potěší a zahřeje u srdíčka, ale stále to nic moc nemění na tom, že tady dole je velikááááánská nuda, sám přemýšlel nad tím, že by někdy zašel nahoru a sám by se na ní koukl, ale to nemohl, co když ho nebude chtít vidět nebo se něco semele. Slyšel, že lidé v jejich světě nosí jiné šaty. On má docela rád, ty své a nerad by to měnil, i když jedna malinká změna by jisto jistě nikomu neublížila, ale to by jinak nebyl on.
V tom případě mu nezbývalo nic, než jen doufat, že Alenka nezapomněla a, že se třeba někdy ukáže, to je pravda, mohla by zase někdy přijít sem dolů, aby si popovídali osobně a i ona věděla, jak se tady mají a tak vůbec všechno.
"Vypadáš ustaraně." pronesla šedá kočka, s tyrkysovými pruhy po celém těle, která se vznášela nad stolem jen pár centimetrů od druhého obličeje. Ano záměrně byl tak blízko. Chtěl využít té situace, když Kloboučník nedával pozor, vypadal velmi zamyšleně a už nějakou dobu koukal někam do dáli a zdálo se, že ani nemrkl tak se chtěl přesvědčit, jestli je na živu.
Vylekaně sebou cukl až se z toho opřel do svého křesla a polekaně zamrkal svýma žluto-zelenýma očima. Docela ho to překvapilo. byl tak hluboce zabrán do svých myšlenek a ani si Šklíby nevšiml. Jak dlouho tady vůbec byl a jak dlouho byl tak blízko jeho obličeji, že si toho ani nevšiml, než na něj promluvil.
"Šklíbo." pokáral ho za to a mírně se zamračil, když se konečně vzpamatoval z toho počátečního šoku, který mu přivodil a také se mu nejspíš na pár vteřin zastavilo srdce. To se dělá? Takhle děsit staré známé?
"Promiň." úsměv se mu roztáhl v pobavení do široka od ucha k uchu a ve vzduchu se otočil vzhůru nohama. "Ale vypadal jsi poněkud mrtvolně." osvětlil mu, než se pomalu rozplynul v obláčku kouře.
"Jen jsem přemýšlel." bránil se jeho tvrzení. Pochyboval, že vypadal mrtvolně, vždyť přece dýchal. Povzdechl si a natáhl se po konvici, otevřel její víko a nahlédl do ní, aby se přesvědčil, že tam ještě nějaký čaj je. Bingo, samozřejmě, že tam byl. Potěšeně se pousmál. Natáhl se po šálku a nalil si do něj trocha čaje.
"Pro mě, tos nemusel." usmál se kocourek vděčně a ukradl mu hrníček těsně, před tím, než si ho přiložil ke rtům, aby se mohl napít.
Mírně se zamračil. Kočka jedna zlodějská. Ale pro jistotu to dále nekomentoval. Nechal mu čaj ať si ho vypije a sám se natáhl přes stůl, pro další šálek. "Samozřejmě, nemáš za co." odvětil a zvedl k němu pohled svých zelených očí, ovšem následně ho zase vrátil dolů, když slyšel zvuk tekoucí vody, tedy spíše čaje, který protékal hrníčkem na stůl. zase žádné dno. Zrada! Položil konvičku na stůl a na truc si podložil hlavu rukou, jež si opřel loktem o stůl.
Šklíba se jen pobaveně zazubil a poklidně si vypil 'svůj' čajíček. "Kde jsou všichni?" zeptal se, když tady nebyl ani Březňák, který tu obvykle s ním býval a ani Mallymkun.
"Pokud vím tak Březňák je už nějakou dobu u Bílé královny." pokrčil nad tím rameny, ve smyslu, že to jde jasně mimo něj. "A Mallymkun taky určitě někde bude." usoudil.
"Tak že... Náš milý Kloboučník je tu úplně sám..." protáhl kocour, když se vznášel kolem něj a pozvolna se zase vytrácel v kouři.
"Úplně sám." zopakoval, aby ho v tom utvrdil a povzdechl si. Co jiného mu zbývalo. Nikdo tu s ním teď nebyl tak bylo přeci jasné, že bude tak moc zamyšlený a nebude vnímat okolní svět.
"Že ano... Kloboučku..." zavrněl kocourek a pohladil tlapičkami ten nádherný klób. Sám by ho moc, moc, moc chtěl. Dovedl by si představit, že by mu rozhodně slušel na té jeho kočičí hlavičce.
Kloboučník se na něj podíval a naklonil se od něj, co nejdál mohl, div sotva nespadl ze židle. Na jeho klobouk mu nikdo nesměl sahat, to byl jeho majetek.
Šklíba se pobaveně zazubil a přisunul se k němu zase hezky blíž "Ale no tak..." hezky se zase otočil vzhůru nohama a culil se. "Přece nebudeš tak odtažitý. Já tě neukousnu." ujistil ho a zamrkal na něj svýma tyrkysovíma očíčkama.
"Jen pro jistotu." nadhodil a kývl nad tím hlavou, ale kocourek se mu znovu ztratil z dohledu, tak že se zase poklidně narovnal a opřel se do křesla.
"Mě můžeš plně věřit." pronesl důvěryhodně mladý chlapec, který seděl na stole a pohupoval si nožkama. Na hlavince měl ten krásný klobou, po kterém tak moc toužil a na hlavičce dvě roztomilá ouška a za ním se mihotal kočičí ocásek svíjející se do písmene S. "Sluší mi?" nadhodil a zvedl očíčka na klobou, jako by se sám na sebe snažil vidět.
Skoro až mu zaskočilo, že mu ukradl tu věc, pro něj nejcennější! "Koukej to vrátit!" ukradl si svůj milovaný klobouček zpátky a hezky upravil stužky a očistil ho rukou, jako by snad byl nějak špinavý. Zkontroloval ho, jestli se mu nic nestalo a mírně se na chlapce na stole zamračil.
"No tak, nosil bych ho jenom, kdybys u mě byl." naléhal s úsměvem a smutně se na staršího podíval.
"Um um." zavrtěl nesouhlasně hlavou a položil si klobouček hezky na stoleček vedle sebe, aby mu ho nikdo nemohl ukrást a měl ho hezky pod dozorem a na dosah.
"Prosím, prosím, budu moc hodný." vrněl přítulně a rozplynul se a zase zhmotnil u Kloboučníka, když seděl na opěradle křesla a měl jednu nožku přes druhou.
Zaklonil hlavu, aby na něj viděl a podezřívavě se na něj koukl. Byl to takový malý roztomilý kocourek a byl si jistý, že by nikomu nic neudělal. Normálně byl úplně mírumilovný, jen si rád hrál a provokoval, to mu nikdo nemohl zazlívat. Ale co bylo více zajímavé, bylo, že byl nějak zvláštně fixovaný na jeho milovaný a pouze jediný klobouček a ten mu zrovna moc dávat nechtěl. Vlastně, on ho nechtěl nikdy moc dát z ruky, bez klobouku to prostě nebyl on, sice musel uznat, že Šklíbovi slušel taky, ale to je zase něco jiného.
"No tááák." zamňoukal a přemístil se na stůl, ležel na bříšku a hlavičku si podepíral rukama, přičemž kopal nožkama, jako školačka. "Jsme přece přátelé, no ne?" přimhouřil očka.
Na tom bylo trocha pravdy, to ano. Tady v Říši divů byli všichni přátelé a tenhle kocourek byl vlastně neškodný. Jen byl takový dětský a chtěl si hrát a rád ostatní poňoukal, když si na něj člověk zvykne a lépe ho pozná tak ho pochopí. Však on je i velmi roztomiloučký a milý.
"Prosím, prosíííím..." předl. a mazlivě se k němu přitulil a otřel se mu tvářičkou o krk.
Nespouštěl z kocourka svá zelená očka. Nemohl si odpustit nepohladit ho po hlavičce. Že by to snad přece jen zabíralo a on by povolil. Když Šklíba byl takhle tak strašně sladký. "Zvážím to." připustil nakonec. Nechal se jím zdolat a přesvědčit, bude nad tím alespoň uvažovat.
"Já věděl, že se umoudříš." uculil se potěšeně a věnoval Kloboučníkovi letmí polibek na tvář, načež ono obdarované místečko olízl špičkou svého jazýčka.
Překvapeně se na mladšího podíval a zamrkal. Nemohl říct, že se mu to nelíbilo, bylo to takové zvláštní, ale nechtěl být odtažitý nebo zlí a tak se usmál a tu pusinku mu vrátil.
Chlapci se roztáhli rty do toho jeho typického úsměvu. Přelezl si a sedl si na stůl přímo před něj. Naklonil se k němu a znovu ho políbil, ale tentokrát na rty a počkal si, jak bude reagovat na tohle.
Nejspíš ho nepřestane překvapovat. Tohle už bylo trošku více zarážející. Jen se nad tím pousmál a jako by nic se pohodlně opřel do opěradla svého křesla. Vztáhl prstíky k pruhovanému ocásku a začal si ho namotávat na prsty. "Co zamýšlíš, Šklíbo?" optal se.
"Nic." pokrčil nad tím rameny nevině a naklonil se, aby ho znovu mohl políbit. Přesunul se níž a sedl si mu na klín, aby k němu byl zároveň blíž a ručky si položil na jeho ramena. Nechal ho, ať si hraje s jeho ocáskem a on sám se jím vybízel jeho ruce a zapojoval se. "Já jen, že seš tu tak sám... Menší společnost by ti jistě neuškodila...."
"Jsem úplně šílený, šílení lidé většinou bývají sami." osvětlil chlapci a naklonil hlavu lehce na stranu.
"Tak to tady asi teď budeme spolu." usoudil kocourek s tím úšklebkem, který zdobil jeho krásnou tvářičku. Poťouchlík a mluvící kočka, která umí mizet, vcelku obstojná kombinace, když se to tak vezme. V jistém slova smyslu je samozřejmě mluvící kočka absurdní, i když by klidně někdo mohl namítat, že tady v tomto pohádkovém světě je to zcela normální, avšak určitě by se nad tím pozastavil kde kdo, kdyby tu byl poprvé.
"To mě těší, že chceš trávit mé chvíle nicnedělání se mnou." zatvářil se velmi vděčně, aby věděl, jak moc to pro něj znamenalo. Klidně by trávil své chvíle samoty o samotě, jak jinak, ale alespoň nějaká živá bytůstka tu s ním byla, když už ne nikdo jiný, tedy ne že by mu to vadilo. Někdy býval sám i docela rád, i když potom nechal svou šílenost dát více najevo.
"Mile rád." souhlasil chlapec a vymanil si ocásek, aby jej mohl jeho špičkou polechtat na nosánku. Vyvedl tím staršího tak trochu z míry a určitě ho taky přiměl k tomu pocitu šimrání v nose, který určitě každý zná, ale potom zase ocásek odtáhl a rychle ho na špičku nosu líbl.
Kloboučníkova záchrana, jinak by určitě vybuchl v hrozivém kýchnutí, ale nebylo se čemu divit, když mu tak rozdráždil nosní dutiny a chloupky na ocásku byli tak jemné a heboučké. Nemohl říct, že se mu nelíbilo, když s ním takhle laškoval, to rozhodně ne, ale tak úplně se mu nezamlouvalo, že si hrál jen Šklíba a on byl poněkud pozadu. Využil toho momentu, kdy k němu byl mladší tak blízko a spojil tak jejich rty.
Chlapec se samozřejmě nebránil a plně se mu vybídl. Přimhouřil tyrkysová očka a po chvilce vzájemného spojení jejich rtů se jazýčkem zkoušel dobývat za bílé hradby staršího zoubků a začal si hrát s jeho jazykem a smyslně s ním proplétat ten svůj.
Užíval si ty smysli, které to v něm probouzelo a věnoval jim veškerou svou pozornost. Vnímal je všemi ostatními smysly, jen kromě zraku, jež momentálně nepotřeboval. Po chvilce se odtáhl a koukl se do chlapcovi tvářičky, úplně provokovala, aby prováděli takové věci znovu a vybízela ho.
"Co bude dál, můj milý příteli?" chtěl vědět a ocáskem se otřel o jeho tvář a krk. začal se s ním mazlit a tulil se k němu. bylo mu tak moc hezky.
Pohladil kocourka po hlavičce, hezky mezi ouškama. Dostalo se mu hezké odezvy v podobě zavrnění a ještě mu přitlačil do ruky, jak moc se mu to líbilo. Druhou ručkou se vydal po zádíčkách dolů až k ocásku a prdelce. Pohladil jej a něžně stiskl.
Kocourek se mu vybídl a zazubil se nad tím, jak byl odvážný a takhle na něj sahal. Vůbec mu to nevadilo, kdepak, konečně snad bude nějaká zábava, on sám byl také zvědav na to, kam až se dostanou. Naklonil se a jemně vzal mezi ostré zoubky staršího spodní ret, chvilku si s ním pohrával a následně ho vtáhl do vášnivého a dravého polibku.
Sám se zapojil a pomaličku se začal vkrádat pod chlapcovi kraťásky, aby mohl cítit tu heboučkou pokožku prdelky pod bříšky prstů. Přesunul se až dopředu k rozkroku, přejel po něm od kořene až k samému vrcholu, jež obkroužil prstem.
Chlapec smyslně zasténal, naštěstí se jeho hrdelní projev utlumil v druhého ústech, alespoň částečně. bylo to velmi citlivé místečko. Odtáhl se a jazýčkem obtáhl spodní čelist svého přítele.
Naklonil hlavičku trošku ke straně, aby měl lepší přístup a on sám se zatím odvážil začít třít chloubu, jež už před tím potrápil.
Nechal ho ať si hraje a dopřává mu ty slastné doteky. On sám se zatím rty a zoubky vyžíval na dráždění krku a líbal ho, občas skousl, ale ne tak, aby mu ublížil. Hrál si s ním, zanechával za sebou vlhké cestičky a ručkou se taktéž vydal ke staršího rozkroku, aby ho také mohl ručičkou dráždit.
Snažil se držet dech v klidu a tiše. Ještě pár momentů si hrál s mladšího vzrušením, než ho vysadil na dřevěnou desku stolu a udělal místo, aby ho mohl položit na zádíčka, sám se zvedl z křesla.
Nechal se jím položit a vztáhl ke Kloboučníkovi ťapinky, aby ho mohl obejmout kolem krku a přitáhnout si ho k sobě dolů. Propůjčil si jeho rty a roztáhl nožky od sebe, aby ho měl u sebe, co nejblíže to jen šlo, když to však udělal tak cítil, jak se o sebe jejich vzrušená mužství otřela. Zachvěl se pod tím a utlumil svůj vzdech s polibku.
Podepřel se rukou vedle kocourkovi hlavičky, aby měl oporu a druhou ho pohladil po tvářičce a boku. Trošku se odtáhl, aby se rty vydal po chlapcově krčku a také ho mohl obdarovávat motýlími polibky, ale občas ho jemně kousl a ne silně, aby ho to moc nebolelo.
Naklonil hlavičku ke straně a ručkama se vydal po staršího hrudníku a břiše, prsty obtahoval přes oblečení linie jeho těla a následně mu stáhl spodní část oděvu, aby si s ním zase mohl začít hrát a vzrušovat ho.
Rozhaloval chlapci oblečení, aby se polibky dostal níž a níž, pomaličku až ke klíční kosti a ještě níž k jedné z bradavek, kterou skousl mezi zoubky. Cumlal ji rty a dráždil jazýčkem, dokud úplně neztvrdla a potom to samé provedl i s tou druhou, než byl se svou prozatímní prací hotov a rozhodl se vydat ještě níž. Dostal se až na hranici kousek pod bránicí, ale potom byl nucen se odtáhnout. Netušil, jak dlouho by ještě vydržel ten úmorný nával stále se zvyšujícího vzrušení. Narovnal se a jal se mladšího začít zbavovat těch krásný kraťásků. Musel uznat, že takhle na něj měl vskutku úchvatný výhled. Vypadal tak roztomile a sladce.
vyvlékl nožky ze svých kraťásků v tom svém typickém úšklebku, ve kterém se možná skrývalo i trochu nemravnosti. Přitáhl si Kloboučníka zpátky. Teď už cítil, jak se jejich vzrušení o sebe otřela a nebránilo jim v tom žádné zpropadené oblečení, bylo to téměř elektrizující. Vztáhl k nim ručku a uchopil je obě, párkrát je protřel nahoru a dolů a palcem po nich rozetřel pár kapiček touhy, které z otvůrku na špičce vytekli ven.
Přejel prsty po rtech kocourka a potom pronikl dovnitř. Chlapec jeho prsty poslušně sál a otíral se o ně jazýčkem, zvlhčoval je, hrál si s nimi. Když si byl dostatečně jist, že má dostatečně vlhké prsty vytáhl je a vydal se jimi k chlapcovu růžovoučkému otvůrku. Přejel po něm a potom se do něj natlačil jedním prsem. Mladíček zasténal. Začal s prstem pohybovat, krčit ho a roztahovat si ho, postupně přidal ještě druhý a třetí, aby byl důkladně připravený a uvolněný.
"Vezmi si mě, už." naléhal na něj Šklíba, když z ničehož nic mu odepřel tu slast v podobě prstů, kterými byl uvnitř něj a vzal mu je. Moc je chtěl zpátky, líbilo se mu to a nebo chtěl něco jiného.
"Jsi nějaký chtivý." usmál se nad tím a přejel svou erekcí, přes jeho otvůrek, aby ho ještě chvilku nechal čekat a strádal, ale potom přeci jen zmoudřel, protože i on sám to potřeboval. Nasměroval proti němu své vzrušení a pomalu do něj pronikl nejprve špičkou a následně téměř celou délkou. Zachvěl se slastí a dal jim chvilku, aby si na tu změnu tlaku a tak všeho zvykli a ani jeden si potom neublížili.
Zaklonil spokojeně hlavičku a téměř těmi silnými emocemi zavřel očíčka. Moc se mu to líbilo. Chytl si nožky pod koleny, aby měl potom lepší přístup a mohl ještě hlouběji. "Prosím." zažadonil zastřeně a chtivě se na něj podíval svýma tyrkysovíma, kočíčíma očíčkama, která se mu zaleskla chtíčem.
Uposlechl ho, když tak moc chtěl. Podepřel se vedle něj rukama a začal do něj pozvolna přirážet a rozhodně ne tak hluboko, aby si ani jeden z nich neublížil.
Slastně přes pootevřená ústa sténal. Lehce zakláněl hlavičku, líbilo se mu to, jak byl náhle tak plný a byl v něm, ale postupně začal znovu strádat a přestávalo mu to stačit. "Víc..." poručil si, chtěl ho hlouběji uvnitř sebe, strašně moc.
Vyhověl jeho naléhavému přání. Odehnal jeho tlapičky pryč a sám ho chytl pod kolínky, aby si mohl jeho nohy podržet sám. Přirážel tedy hlouběji, až po kořen. Pomalu i zintenzivňoval tempo, kterým do něj vnikal. Zrychloval a občas se i otřel o jeho prostatu.
Když to udělal nekontrolovatelně se zatřásl a semkl víčka k sobě. Bylo to tak intenzivní a smyslné. tak citlivé místečko, měl pocit, že se v ten moment rozsype na miliony maličkých střípků, jaká to byla slast. Zatínal prsty do ubrusu na stole, aby se udržel na místě a neposouval se. Nahlas sténal a občas, aby nebyl tak moc slyšet, skousl si spodní ret, ale spíše nechal veškeré své hrdelní projevy unikat ven ať si je i druhý vychutná, aby také věděl, co mu přivozoval za slast a co s ním jeho pohyby prováděli.
Neodpustil si jeho představy, měl na něj vskutku úchvatný pohled. To krásné tělíčko, jak se svíjelo slastí pod jeho přírazy a konáním, vyvolávalo to v něm občasné chvění, obzvláště v oblasti podbřišku. Sklonil se, políbil ho na čelo a na rty.
Vztáhl ruce nahoru a objal ho kolem krku, aby si ho přitáhl blíž a prohloubil polibek. Zároveň v něm tlumil alespoň trochu své vzdechy. Šimralo ho v podbřišku. Pustil ho jednou rukou, aby se jí mohl vydat ke svému dlouho opomíjenému vzrušení a také ho začít opečovávat.
Cítil, že už dlouho nevydrží. Stále se to v něm hromadilo více a více a stoupal stále výš a výš po těch bílých schodech až k nebeským branám, než podlehl a v návalu vzrušení a slasti naplnil chlapcovo nitro svou horkou šťávičkou. Zachvěl se pod tím.
Také už to nevydržel a udělal se na své bříško a do své ruky. Slastí skoro vykřikl a prohnul se v zádech. Hrudník se mu rychle nadzvedával, jak ještě orgasmus dozníval. Uvolnil se a zůstal ležet na stole, aby se mohl dostatečně uklidnit a vydýchat z prožitého zážitku.
Také se vydýchával a potom se trošku odtáhl. Potřeboval se také patřičně uklidnit. Pousmál se a jemně líbl kocourka na rozčervenalé líčko. Vypadal tak sladce a nevině, i když to vlastně vůbec nebyla pravda.
Uculil se nad tím a podepřel se ručkama o desku stolu, aby se mohl vytáhnout do sedu. Vrátil mu polibek a nenápadně se odsunul prstíky pro ten krásný klobouček, po kterém tak moc toužil už před tím a nasadil si ho na hlavičku. "Co myslíš? Sluší?"
Zase se v něm probudil ten pud zachovat si svůj majetek a chtěl mu ho vzít. Trochu bojoval s tím nutkáním mu ho vzít, ale potom přece nakonec povolil a dopřál mu to. konec konců musel přiznat, že mu vážně tak trochu i slušel. "Sluší." přikývl a pousmál se.
"Děkuju, ctěný pane." mávl na něj herecky ručkou a upravoval si klobou na hlavě. "A ani tě to nebolelo, viď že ne? Já jsem ti přece říkal, že budu hodný a nic ti s ním neprovedu." připomenul mu ještě a natáhl se k němu, aby ho mohl obejmout.
Musel uznat, že prozatím vyhrál. Prozatím. Usmál se a také ho objal a pohladil po zádíčkách. Byl vskutku velice sladký kocourek a měl ho i docela rád. Dělal mu velice pěknou společnost a alespoň se za ním někdo přišel podívat, když už všichni byli pryč a on tady byl tak sám. byl mu za to moc vděčný, klobouček mu tedy za odměnu půjčil. Velmi mu slušel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama