Říjen 2015

Happy Halloween!

31. října 2015 v 23:59 | Nisure |  Informace
Jelikož je dnes třicátého prvního října - tak bych vám samozřejmě chtěla popřát
šťastný a děsivý Halloween!!!
Povídku plánujeme a je rozepsaná (píšeme ji všichni tři, tak že jistě pochopíte, že je trošku těžší zkoordinovat to psaní, aby mohli být přítomni všichni tři, prosíme o chvilku strpení), ale k povídce bude i obrázek, který k tomu samozřejmě nakreslím, aby se neřeklo :)
Také plánuji udělat hororové video (sestříhané scénky přímo z hororů) a možná to dát také na blog, ještě uvidím, ale nevím jestli to zítra stihnu, je s tím také docela práce a chce to čas a všichni určitě moc dobře víme, že čas je velice drahá věc a je jí málo.
Podívejte se na nějaký pěkný horor a nebo si třeba přečtěte nějakou hororovou povídku. Moje Keimusho je tak trošku horor možná v některých částech :D
Tak že, ještě jednou přeji pěkný Halloween, užijte si ho a snad se zase někdy uvidíme takhle hezky pospolu.
Prozatím pa ;P




Gefangnis - XXVI.

31. října 2015 v 20:57 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Možná tě překvapí a přece jen sem někdo přijde a příště budeš moct sedět tam." pousmál se na něj povzbudime a pohladil ho po líčku.
Vybídl se tomu pohlazení a usmál se na něj. "Jestli tam někdo na tebe čeká tak by si měl už jít."
Pousmál se nad tím a zavrtěl hlavou. "Neměj strach." uklidnil ho a pohladil ho po černých vláskách "Na mě tam nikdy nikdo čekat nebude."
"Ale jak to? To nechápu." podivil se a začal malinko kopat nožičkama.
"Nemám nikoho, kdo by přišel." pokrčil nad tím rameny a opřel se o dřevěnou desku stolu. "Ani rodiče ani sourozence, ani vzdálený příbuzný.... všechny známí mam tady, Bazz a Szayel s ostatními sou vlastně jediná moje rodina dalo by se říct. Vyrůstal sem sám. Sem sirotek." vysvětlil mu.
Zatvářil se moc smutně bylo mu to moc líto. Natáhl k němu ruce aby ho mohl obejmout.
Koukl se na chlapce a pousmál se nad tím. "To nic, někteří z nás prostě neměli moc štěstí v životě." taky ho objal a pohladil po zádíčkách.
"Ale mě je to moc moc moc líto Renji-san." zakňučel a přitulil se k němu.
"To nic." pořád se usmíval a hladil ho po zádíčkách. Byl taký kawaii.
"Um um." zakroutil hlavičkou "Jestli chceš tak budu tvoje rodina já Renji-san." nabídl mu a podíval se na něj nahoru.
"Tak jo." pousmál sena něj a dal mu pusinku do vlásku. On je taký roztomilý jeho malý miláček.
Usmál se a trochu se od něj odtáhl "Koukni už jsem skoro stejně velký." uculil se a na dlani zkusil jejich momentální rozdíl tím, že přejel ve vzduchu.
"Ještě ti kousek chybí." zasmál se a přivinul si chlapce k sobě do objetí. "Budeš můj malej bráška." konstatoval.
"Um um." zavrtěl nad tím hlavičkou. "Říkal si že by si chtěl syna jako sem já tak budu tvůj adoptovní."
"Vážně?" naklonil hlavičku zvědavě ke straně.
"Jestli mě budeš chtít?" pokrčil nad tím neurčitě rameny.
"Moc tě chcú." protáhl až dětský a pevně ho stiskl v objetí.
Zarazil se a pokusil se pobrat dech. Tohle bylo na něj hard hug.
Koukl se na něj a rychle ho pustil, aby ho neudusil. "Promiň nechtěl sem tě zadusit." omluvil se mu a sklonil se k němu, aby zjistil jestli mu tím nedostatkem kyslíku nezmodral.
Pořádně se nadechl a vydechl, aby si srovnal chod plic. "To nic Renji-san" zachraptěl a promnul si krk.
"Já tě nechtěl přiudusit, Ishi-chan." omlouval se mu. To je vážně geniální jeho nový synáček a on by si ho hned během pěti vteřin zaškrtil.
"Ishi-chan?" zopakoval po měm trochu zmateně.
"Ups." nevině se pousmál se překryl si rukou pusinku "Promiň to mi ujelo, přišlo mi to roztomiloučký." obhájil se.
Sladce se na něj uculil vlastně mu to připadalo moc hezké. "Ještě mi nikdo tak hezky neřekl." prozradil mu a trochu se začervenal.
"Vážně?" usmál se a zpozorněl. "Tak že ti nebude vadit, když ti tak budu říkat?" optal se naléhavě a jemně ho vzal za bradu, aby mu zvedl hlavičku a viděl do té jeho sladké tvářičky.
"Ani trošičku." potvrdil mu tišeji když byl tak blízko nemělo cenu mluvit normálně.
"Děkuju, Ishi-chan." pronesl stejně potichu jako on uculil se a opřel se čelem o to jeho, aby mu viděl do těch jeho krásný, modrých očíček, co vypadali jako lesní studánky.
"Není za co." zavrněl.
"Ale je. Mám moc krásnýho a roztomiloučkýho synáčka." uculil se a dal mu pusinku na špičku nosánku.
Překryl si tváře dlaněmi a mírně zakroutil hlavičkou. Teď měl určitě rudá i ouška.
"Si tak moc sladký, Ishi-chan." uculil se a dal mu ty ručičky pryč, aby ho mohl pohladit po těch krásně červeňoučkých tvářičkách.
Trochu se k němu naklonil a dal mu letmou pusinku na tvář a hned potom se odtáhl.
Uculil se a přivinul si chlapce do objetí. Tak tady zůstali spolu, zatím, co Bazz, Szayel, Nnoitra i Grimmjow šli pryč. Nebyli první, ani poslední, kdo zůstal a nešel si popovídat s návštěvou, ale byli sami dva, kterým prozatím nikdo nepřišel.
"Co budeme dělat teď?" optal se ho a chytl ho za ruce.
"Něco vymyslíme neboj se." upokojil ho a sedl si k němu na stůl a taky si začal kopat nožičkama. "Tatínku!" zavýskal chlapec celý štěstím bez sebe a rozklepaný z toho, když ho konečně pustili, aby mohl letět za ním a přivítat ho. Tak dlouho ho zase neviděl a těšil se, že s ním zase bude. Bylo mu moc smutno, že s ním nemohl být déle a jen na tak omezenou dobu a když si píší dopisy, tak to není takové, jako když s Askinem může být reálně a ne jen přes papír a tužku.
Nemohl to vydržet už ne. Zvlášť když slyšel ten hlásek. Vyskočil ze židle na které celou dobu seděl a poklepával jednou nohou z toho jak čekal. Odstrčil pár lidí co mu stáli v cestě a šel chlapci naproti. "Prdelko moje." poklekl si na jednu nohu aby ho mohl obejmout.
"Mě se po tobě tak moc, moc stýskalo!" vrhl se mu kolem krku a pevně ho sevřel, jako by ho už nechtěl nikdy pustit a taky, že nechtěl. Klidně by tady s ním zůstal, aby mohli být spolu. Měl ho moc rád a když byl doma bez něj, tak se mu po něm vždycky moc stýskalo.
"Mě po tobě taky miláčku můj, miluju tě moc." pošeptal mu a začal ho pusinkovat všude kam dosáhl. Jeho prdelka milovaná sa na něj přišla podívat to je sen.
"Já tebe taky, tatínku." zasmál se a přivinul se k němu. "Já chci taky." namítl a taky ho začal pusinkovat, aby mu to hezky vrátil, jak ho má moc rád.
"Moje malé ptáčátko." zavrněl a dal mu velkou pusu na čelíčko. "Vyrostl si ukaž se mi jak si nádherný."
Uculil se a souhlasně přikývl, přičemž se od něj odtáhl, aby se mu mohl předvést v celé své kráse a ještě se otočil, aby si ho prohlédl ze všech stran, ale potom se k němu zase nalepil jako magnet a dal mu velkou pusu na tvář. "Už jsem skoro stejně velký jako ty!" pochlubil se mu.
"Uhm budeš stejně vysoký jako tatínek, ale budeš mnohem krásnější si to nejnádhernější stvoření na světě." pochválil ho když si ho tak hezky prohlédl.
"Vážně?" naklonil hlavičku ke straně a zamrkal těma jeho velkýma, dětskýma očíčkama a přestal se k němu tak tisknout, aby mu viděl do tváře, což ale neznamenalo, že se ho pustí, to v nejbližší době ani nehrozilo.
Do očí mu padali slzy, byl tak moc šťastný že jeho zlatíčko znovu vidí. Jednou ho za ním pustili na celý rok aniž by o tom věděli. Našli v jeho případě něco co zaznamenalo jeho nevinu, tak ho pustili do domácího vězení. Za rok zjistili že udělali chybu a znovu je rozdělili. Už jsou takhle od sebe dva roky a už si můžou jen psát. "Ovšem miláčku si moje nádherný ptáčatko."

Zděšeně se na něj podíval a stáhl obočí. "Tatínku, ty pláčeš?" zeptal se a vztáhl k němu ručičky, aby mu mohl otřít ty slzy "Neplakej, prosím, nechci, aby plakal." naléhal na něj, smutně zakňučel a znovu se k němu přitiskl.
"Ale ty si tak krásný." zašeptal mu a políbil ho za to jeho maličké ouško. Byl tak malinký a sladký a roztomilí.

"Ale proto, přece nemusíš plakat." naléhal na něj a zatvářil se smutně. "Když budeš plakat tak já taky." zakňučel a očíčka se mu zaleskla, když se mu tam hrnuly slzičky z toho, že jeho milovaný tatínek plakal.
"Pláču protože mám velikou radost a sem moc šťastný víš." vysvětlil mu. "A ty nesmíš plakat na to máš moc krásná očíčka."
"Aha." pokývl chápavě hlavičkou a přiměl se zase k úsměvu. "Ve škole jsem dostal jedničku!" pochlubil se a zase se vesele uculil.
"Opravdu?" přitáhl si ho k sobě a vytáhl si ho do náruče, aby tam nestáli uprostřed místnosti a vzal si ho ke stolu. "A z čehopak povídej." vybídl ho cestou.

"Z češtiny a taky z matiky." pyšně se uculil a přivinul se k němu do náruče. "A učitel mě pochválil, že jsem šikovný."
"Tak to má pravdu si moc šikovný." pochválil ho a posadil si ho na klín čelem k sobě.

"Ale některé děti si ze mě dělají srandu a říkají, že jsem jenom rozmazlený a namyšlený." pověděl mu už o něco tišeji a sklesle. "Tatínku, viď že nejsem, že ne?" zvedl k němu očíčka.
"Ne nejsi, samozřejmě že nejsi ty si skvělý kluk." vyvrátil mu. Takže si z jeho prdelky dělají legraci nějací chuligáni. "Kdo ti to říká a řekl si to doma?"
Zavrtěl hlavičkou a schoulil se u něj "Bál jsem se to říct..." zamumlal a sevřel v ručičce jeho uniformu a pevně ji sevřel, aby se u něj mohl schovat.
"Pročpak to musíš říct. Elskane to si k tobě nemůžou dovolovat si můj syn a mě moc bolí, když slyším že se ti někdo směje." povzdychl si a sundal si vrch uniformy(aspoň že měl pod ním tílko) a překryl ho s ní. Vždycky když ho něco trápilo nebo se bál tak ho schoval pod deku ale tu tady teď neměli.
"Omlouvám se..." pípl provinile sotva slyšitelně. Bylo mu moc hezky, když byl takhle u něj. Doma všichni měli spoustu práce a svých starostí a ne příliš často se s ním někdo mohl mazlit nebo se mu takhle hezky věnovat. "Já z nich mám moc velký strach tatínku, oni jsou zlí..."
"Um, um....." zavrtěl provinile hlavičkou aniž by se na něj podíval nebo vůbec bylo mu u něj moc hezky, prostě od něj nechtěl pryč, měl ho moc rád a nejspíš ho odsud budou muset tahat násilím.
"Když mi to nechceš říct tak mi to pošeptej." pobídl ho.

Gefangnis - XXV.

29. října 2015 v 17:50 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Dohnal ho a skočil mu zezadu kolem krku, do kterého ho trochu kousl a udělal mu cucflek.
Trochu zavrávoral, protože to nečekal, že se na něj tak vrhne, myslel, že se urazil a odkráčel pryč. Sice nebyl těžký, ale prostě to nečekal. "Co na mě skáčeš jak upír?" pozvedl obočí, když nabral zase rovnováhu.
"Aby si měl památku na toho kdo před tebou vystrkuje prdelku a žadoní o to aby si ho rychle a tvrdě ojel do bezvědomí." pošeptal mu smyslným hláskem a jemně ho kousl do ouška.
Zachvěl se a trochu sebou otřásl, aby ten pocit zahnal. "Tak pozor, aby si přes ní potom nedostal, když mi tohle budeš provádět." stočil k němu hnědý pohled.
"Opravdu pane?" optal se ho hravě. "Tak to už budu hodný chlapec abych nedostal." zavrněl a rukama mu přejel po hrudníku.
"Ty si koleduješ." přimhouřil nad tím oči a shodil ho ze sebe, aby ho mohl plácnout přes prdelku a zároveň ho tak popohnal před sebe. "A dostaneš víc." pohrozil mu a jednou rukou ho objal kolem krku a přitáhl si ho k sobě.
"Opravdu pane?" protáhl a otřel se mu prdelkou o rozkrok.
"Ano a neprovokuj." znovu ho plácnul.
"Tak jo." vymanil se mu a před tím než se otočil a šel pryč.
Koukal se za ním a nechal ho jít. "Jestli na mě zase skočíš, jako poletucha tak si koleduješ o zástavu mýho chorýho srdce!" houkl za ním ještě, aby ho varoval, pochyboval, že by ho chtěl mít na svědomí, tedy jeho mrtvolku.
Otočil se na něj a zběžně mu poslal vzdušnou pusinku.
"A ty bys chtěl vážně znát ten 'můj příběh'?" optal se Yumichika a naznačil prsty uvozovky i posledních dvou slov. Nikdy se o tom nikdo moc nezajímal, to už muselo být a on se tím také moc nechlubil, ale vůči Akonovi by to bylo spravedlivé, když on mu řekl včera prakticky celý svůj život.
"Bylo by to fér." pokrčil nad tím rameny.
"To asi ano." připustil a pokývl nad tím hlavičkou. Chvilku ještě přemýšlel jestli má začít a kde, ale potom se jen zádíčkama opřel o zeď a zadíval se nahoru na nebe. "Moje máma se rozvedla s tátou ještě když sem byl malej, nejspíš ho vyhnala. Každou chvíli si tahala domů nějaký nový chlapy, věčně byla nalitá a dům smrděl kouřem. Když sem přišel ze školy tak na mě vždycky sahali a posadili si mě na klín a máma je v tom ještě povzbuzovala. Vůbec se mi to nelíbilo." zavrtěl nad tím hlavičkou a sklonil pohled pro změnu k zemi před sebe. "Když mě pustili tak sem běžel k sobě do pokoje a plakal nebo se snažil dělat úkoly do školy, ale mnohdy se stalo, že mě máma zavolala, abych šel zase dolů. Dalo se to skousnout, i když to nebylo příjemný, jenom že, matka všechny peníze propila a kupovala si cigarety a sponzorovala svoje nápadníky. Nikdy jí ty vztahy dlouho nevydrželi a když sme neměli peníze tak mě vodila na místa, kde byla spousta zvrhlích lidí. Vždycky si mě vybrali, dali mámě nějaký peníze a já musel jít s nimi ať už sem chtěl nebo ne. Když sem se bránil tak mě bili, moc to bolelo. Musel sem držet a trpět to jejich trápení. Bylo mi asi třináct. Nikdy sem nedodělal školu a z domova sem utekl a zůstal na ulici, bylo to lepší, než být doma s ní a těmi, co na mě sahali. Nevěděl, sem co mám dělat, když sem nic neměl a tak sem dál dělal děvku ostatním a za ty peníze, co mi dali tak sem žil." převyprávěl mu a přitáhl si nožky blíž k tělu, aby se mohl schoulit do klubíčka.
Myslel že ho chytli za to že se 'přehnaně dvořil' policajtovi na parkovišti, ale tohle nečekal. Bylo mu ho líto, tak si ho přitáhl k sobě a odvrátil pohled někam do pryč, protože tohle pro něj nebylo přirozené.
Zvedl k němu fialový pohled a otřel si očíčka, aby je neměl tak vlhká. "Promiň." omluvil se mu, bylo to trochu trapné, když si ho takhle u sebe musel držet, nejspíš mu to nebylo moc příjemné. "Teď už je to dobrý... Před lety to bylo mnohem horší." konstatoval a trochu potáhl a znovu si opřel do rukávu slzičky.
"To nic." řekl nepřítomně a pořád si ho u sebe držel.
Bylo mu to moc trapné, že tady před ním brečel jako malá holka. Jen se tím ztrapňoval a klidně se mohlo stát, že teď si o něm bude myslet, že jde s kde kým a je děvka na potkání a zkazil mu to mínění o něm. Zachvěl se a zvedl se od něj "Promiň..." dostal ze sebe utírajíc si slzy a běžel od něj pryč schovat se, co nejdál před světem, aby se na něj nemusel koukat.
Zarazil se když od něj takhle utekl. Nevěděl co udělal špatně. Chtěl jít za ním, ale když si všiml že Yumichika narazil do Askina tak si zase sedl na svoje místečko a zapálil si. "Co se stalo Yum-chan!? Kdo ti co udělal?" vyhrkl na něj černovlásek když do něj vrazil celý ubulený.
Zavrávoral, když do něj vrazil a zvedl k němu uslzená purpurová očíčka. "Já... To nic..." zavrtěl nad tím hlavičkou a odběhl dovnitř do budovy věznice, kde nikdo nebyl, nebo byl ale po málu. Opřel se o zeď a sesunul se po ní na ze. Tiskl si kolínka k tělu a rukama si překryl obličej, aby se mohl trošku tišit.
Povzdychl si a šel za ním. Sesunul se k němu a chytl ho za ruce aby mu je dal z obličeje a otřel mu slzičky. "Co se stalo zlato?"
"Řekl sem Akonovi... jaký sem měl od malička život.... a... ž-ž-že... sem děvka..." dostal se sebe nesouvysle skrze vzlyky, které mu taky dávali hodně zabrat, aby ze sebe něco kloudného vůbec dostal. Když to vyprávěl Askinovi tak u toho takhle nevyváděl, ale tohle bylo něco jiného. Akon se mu líbil a teď se nebyl tak úplně jistý, jestli ho bude ještě vůbec chtít vidět natož si s ním třeba povídat nebo cokoliv jiného.'
Objal ho a hladil ho po vláskách a po zádíčkách. Nemohl vidět že jeho zlatíčko pláče bylo mu z toho na nic. "Já jsem věděl že je to čůrák on ti za ty slzy nestojí."
"A-Ale..." zavzlykal a pevně se k němu přitiskl a schoulil se bezradně u něj. "On mi řekl... Svoje dětství včera... Chtěl sem aby... aby to bylo vyrovnaný..." zakňučel.
"On ti o sobě něco řekl?" podivil se.
Pokýval hlavičkou a zavzlykal. "Úplně všechno... Psal mi vzkaz že se mu se mnou hezky povídalo a taky by chtěl slyšet můj příběh..."
"Tak proč pláčeš? Měl by si být přeci rád chtěl si o něm všechno vědět." pořád ho hladil po vláskách a druhou rukou kterou do teď hladil záda mu utřel slzičky. "On se ti snad vysmál?"
"Ne to ne..." zavrtěl hlavičkou a hluboce se nadechl, aby se pokusil trochu uklidnit. "Ale teď si o mě bude myslet že jdu s každým a sem jenom špinavá děvka, co když mě už nebude chtít ani vidět." zavzlykal a měl zase slzičky na krajíčku.
"A jak reagoval když si mu to řekl?" chtěl vědět, nechápal jak na to přišel.
"Já nevím, tvářil se zaskočeně, asi..." odvětil neurčitě a velmi zkroušeně.
"Asi posměšně, uraženě, s nezájmem nebo s lítostí no tak vzpomeň si." naléhal na něj opatrně, nechtěl ho rozrušit ještě víc.
"J-Já nevím..." zavrtěl nad tím hlavičkou a potáhl "Jen si mě přitáhl k sobě, ale koukal se někam jinam." dostal ze sebe.
"Přitáhl k sobě?" chtěl se přesvědčit jestli mu dobře rozuměl. Tohle mu k němu vůbec nepasovalo vždycky mu připadal jako naprostý asociál.
Přikývl a otřel si slzy do rukávu své uniformy. "Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě k sobě..." potvrdil mu a sklonil pohled k zemi.
"No tak vidíš co blázníš ty tu brečíš a měl by si slavit to že tě objal to je super. U takového jedince s viditelnou asocialitou je to zázrak tím ti jen projevil že je mu tě líto a to je další vodítko k tomu že mu na tobě začíná záležet a zvyká si na tebe."
"M-Myslíš?" zvedl k němu lesknoucí se očíčka od slz, které naštěstí už netekli a uklidili se zpátky, tam kam patřili.
"Nemyslím vím to." upřesnil a pořádně mu utřel slzičky. "Gratuluju zamiloval se do tebe."
"Ale... když sem mu to řekl, že sem byl laciná šlapka tak si o mě asi nebude myslet to nejlepší... A navíc když sem teďka utekl s brekem..." stáhl obočí a stočil pohled stranou.
"Ano to je sice na škodu." uznal a upravil ho. "Ale pořád je to začátek třeba si bude jen myslet že to pro tebe bylo moc těžké a bude mu tě líto."
"Ale já se teď moc stydím před ním vůbec ukázat." dal si obličej do dlaní, nad tím jaký byl idiot, když udělal takovou pitomost.
"Tak počkáme až přijde on za tebou." prohlásil jistě a zablýsklo se mu v očích.
"Pochybuju, že přijde." zavrtěl nad tím hlavičkou a zatvářil se sklesle. Zrovna on na to charakter vážně neměl.
"Lidská psychika je jednoduchá věc chlapče. Nikdo nechce aby se kvůli nim druzí cítili zle, když jim řekli aby mluvili o něčem co je bolí nebo je to mrzí. On přijde neboj možná si toho ani nevšimneš ale dá ti najevo to že ho to mrzí. On se Akon nezdá on je taky docela inteligentní stvoření, sice tk nebude primitivní omluva s kytkama a bonbony, ale o to to bude lepší." pokusil se ho utišit a povzbudit nechtěl aby plakal a jestli se do sebe ti dva do sebe skutečně zakoukají tak bude mít další výhodu a to jednoho z nejlepších ranařů v této pakárně.
"Tak dobře." připustil a nechal se jím tedy přesvědčit. Nejspíš měl pravdu a taky se v lidech vyznal o něco málo lépe a tak tedy rezignoval a bude doufat, že má pravdu.
Usmál se na něj a přitáhl si ho k sobě. "Tak už nebuď smutný no tak."
Souhlasně přikývl a pousmál se. "Děkuju, že si na mě tak hodný a věříš tomu, že přijde sám." přivinul se k němu a objal ho.
"Já to předpokládám." upřesnil ho.
"Děkuju." uculil se vděčně a políbil ho na tvář.
Vybídl se mu a usmál se na něj.
Na obědě bylo o pár lidí míň, zejména Ichigo, Yylfordt nebo Gegard chyběli, zrovna ti se přehlédnout nedali, protože tady byl o to větší klid. Také v jídelně bylo mnohem víc strážných, než obvykle, také z toho samého důvodu - ráno byla rvačka tak že prostě museli hlídat. Po obědě, ale museli uklízet, ale jen na hodinu. Ve dvě totiž začínali návštěvní hodiny a někteří jedinci by rádi na tyhle akce.
Askin nám malém nedočkavostí vyletěl z kůže, ale on samozřejmě nebyl jediný kdo čekal návštěvu.

Pro některé utíkala práce opravdu velmi, velmi pomalu a to pracovali jen hodinu, plus mínus. Bylo to tak strašně trýznivé a nudné, ale potom je konečně pustili do té místnosti se stoly a židlemi, pro návštěvy. Samozřejmě, ne každý tam mohl jít a nebo měl za kým jít, ti co takové štěstí neměli, šli buď dál uklízet, co bylo třeba a nebo mohli jít ven.
Černovlásek se snažil co nejlíp vidět přes skleněné okno ve dveřích jestli tam náhodou na nikdo nečeká. Musel na spičky chudák, bylo to moc vysoko a on byl malinký.

"Seš tady teprve chvilku, dneska ti nejspíš nikdo nepřijde." informoval ho rudovlásek a zastavil se kousek za ním. "Nejdřív bys měl spíš napsat dopis nebo je nějak kontaktovat." poradil mu.
"Ach jo." povzdychl si. Moc ho mrzelo že mu nikdo nepřišel. Když kolem něj někdo prošel schválně mu podkopl nohy a to že byl jen na špičkách tomu moc nepomohlo.
Chytl černovláska, aby nespadl na zem a vražedně se koukl na viníka, ale nehodlal se tady prát, navíc, kousek odtud byli stráže, nechtěl skončit na samotce. "To nic Uryuu, určitě příště někdo přijde a budeš tam moc taky jít." pousmál se na něj pobídl ho, aby šel s ním.
"Myslím že spíš ne." zamumlal a tentokrát se ho jen chytl za rukáv a šel vedle něj.
"Třeba jo. Nejsi na tom tak špatně, aby nikdo nepřišel. Uvidíme." pokrčil rameny a šel si s ním sednout ven.
"To možná ne." uznal a sedl si na desku stolu. "Ale nikdo z těch které znám a ani můj otec do vězení nikdy nepřijdou zkazilo by jim to pověst."

Gefängnis - XXIV.

27. října 2015 v 16:07 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Poznámka: V Gefängnis bude mít Askin syna (viz obrázek nahoře) Elskana. Důvod, protože můžeme a aby tady bylo něco pro zpestření. Prakticky ho vlastně nemá, ale teoreticky... Kdo ví :3 Každopádně ten kluk je moc kawaii, i když pardon, ale moje kreslení trochu zaostává za slovy XP.


"To mě mrzí." připustil a zatvářil se soucitně. "Ale když máš teď tolik peněz tak by jsi přece mohl začít znovu třeba v jiném státě ne?"
"Ale to bych už nebyl legenda, ale zrádce." zapálil si. "Sem první japonec co vyhrál olympijský zlato v boxu, to by bylo trapný. Sice sem teď tady, ale to už se nějak zapomene."
Pomalu mu tedy už začínali docházet nápady, ale nevadí, jemu do toho vlastně pořádně ani nic nebylo, kromě spekulace nic víc říct nemohl. "Ale každopádně teď má hodně věcí, nad kterými můžeš přemýšlet."
"Jo to je fakt." přikývl.
Pousmál se nad tím a přitáhl si nohy víc k tělu, aby se o ně mohl opřít rukama. "Určitě tady nebudeš moc na dlouho jako třeba někteří, že ne?"
"Ještě budu když sem tu teprve rok." vyvrátil mu a hluboce potáhl.
"To jo." připustil a pokývl hlavičkou. "Ale přece tu nebudeš na dvacet let ne?" udal mu příklad.
"To asi ne, ale stejně tu budu dost dlouho na to abych moch jít rovnou do důchodu."
"Ale to zase přeháníš." mírně se nad tím zamračil. "Nejsi tak starý a tak dlouho tady taky nebudeš." nesouhlasil s ním a zavrtěl nad tím hlavičkou.
"To jo ale boxer může zápasit do určitýho věku." vysvětlil mu.
"Aha." tak nic, ale aspoň se trochu vynasnažil.
"To je dobrý buď v klidu ne." trochu ho praštil do ramene a típl nedopalek.
Usmál se nad tím a trochu mu to taky oplatil. "Rozkaz pane." zasalutoval.
Zatímco se ty dvě hrdličky zbližovali, tak Askin hledal Yumichiku snad úplně všude a už se i dokonce i trochu bál, že ho v té ranní rvačce zmlátili a on je teď přinejmenším na ošetřovně.
Szayel nechal Bazze s Renjim a Uryuu, protože šel schovat ostatní jablíčka co celnice, aby jim je nikdo nesnědl a cestou ho zahlédl, jak chodil všude možně a vypadal docela bezradně. "Co se stalo?" zeptal se a šel k Askinovi blíž.
"Ale nic." mávl nad tím s dopisem v ruce. "Neviděl si Yumichiku?"
"Na snídani." zavzpomínal a zvedl oči v sloup "A potom šel ven, ale ty jsi s ním nebyl. Myslel jsem že tě hledal, viděl jsem ho na druhé polovině dvora, než většinou sedáváte." pověděl mu zamyšleně. Netušil, co tam Yumichika dělal a tak ho nenapadlo jiné vysvětlení, než že hledal Askina. "Co to máš?" zeptal se, když si všiml obálky.
"Dopis. Si zapomněl že si máme dneska vyzvednout?" odpověděl mu neurčitě.
"Ne to ne, ale ještě sem se tam nedostal." pokrčil nad tím rameny. "Tak hodně štěstí s hledáním Yumichiki." popřál mu a jal se vrátit zpátky a ostatními.
"Jo dík." křikl po něm zběžně a zkusil znovu jít na dvůr jestli ho nenajde tam.
Szayel se zase spokojeně v domnění dobře odvedené práce v úschově jablíček vrátil za Bazzem. A Yumichika seděl spokojeně u Akona a povídal si s ním. Byl moc rád, že se mu povedlo takhle krásně se s ním sblížit, ale jeho andělíčkovi strážnému to samozřejmě neřekl, protože slíbil, že bude mlčet a nikomu nic neřekne tak že ani Askinovi nemohl.
Chudinka Askin, hledá ho všude a oni si tam spolu laškují. Už ho to nebavilo se jen tak toulat a hledat ho to raději půjde za Shanem.
"Kam se ženeš?" optal se ho. Až teď se trochu uklidňoval ten bordel, který v kuchyni vznikl a museli zavřít ty, co to vyvolali nebo, byli nějakým způsobem krutější, než ostatní. Před chvilkou byl ještě s jedním strážným odvést jednoho z těch, co to zavinili na samotku a když se vracel tak narazí zrovna na něj, jaká náhoda.
"Za tebou." odpovědel mu a usmál se když ho viděl.
"Copak? Chyběl sem ti?" optal se "Já myslel, že teď budeš s tím Yumichikou nebo jak se jmenuje." poznamenal a pobídl ho, aby šel s ním.
Došel ho a šel těsně vedle něj. "To sem si taky myslel ale nikde ho nemůžu najít doufám že ho ti idioti nedostali na ošetřovnu."
"I kdyby tak by si tam maximálně chvilku poležel a pak by ho zase pustili ať si běhá." pokrčil nad tím rameny, tohle by ho nějak moc neinteresovalo "To máš o něj takovej strach?"
"To ani ne jen sem mu chtěl dát dopis." vyvrátil mu a ukázal mu dopisy které si vyzvedl.
"Jo tak." přikývl chápavě. "Dneska vlastně přišli dopisy a sou návštěvní dny co?" zvedl oči a zadíval se do stropu, přičemž si promnul rukou zátylek.
"Co se děje?" optal se ho když se na něj tak díval.
"Nic, co by se mělo dít?" optal se ho a trochu si protáhl tělo a své ztuhlé svaly a kosti. "Jen sem zjistil, že když jsou dneska ty návštěvní dny, odpoledne, tak by ti měl přijít syn." stočil k němu hnědý pohled.
Skoro nadskočil když to slyšel a celý se rozzářil. Svojí prdelku už dlouho neviděl a každý měsíc si psali a on mu posílal fotky to je asi jediné kdy ho mohl vidět. Už dlouho ho chtěl vidět a obejmout ho. Jestli někdy něčeho litoval tak toho že není s ním.
"Máš radost?" položil mu řečnickou otázku, jelikož ten jeho výraz mluvil úplně za vše. "Ale ještě si budeš muset pár hodin počkat. Přijde až odpoledne." trochu mu tu radost pokazil.
"I tak je to moc super." zajásal a skočil mu kolem krku.
"Co ten tvuj kluk vůbec teď dělá. Už je dospělej nebo někde na škole?" zeptal se a taky ho objal a pohladil ho po zádech.
"Je mu osm a je to ten nejkrásnější, nejrozmilejší a nejchytřejší zlatíčko pod sluncem." popsal mu ho přitulil se k němu.
"Co? Jenom osum?" vykulil na něj překvapeně oči. "To ho máš jenom osum let?"
"Byl sem s ním jen dva roky." řekl potichu. "Ale miluju ho víc než sebe."
"Když si s nim byl jenom dva roky tak kdo ho vychovává teď, sám přece žít nemůže ne?" pohladil ho po vláskách a jemně mu do nich vtiskl polibek.
"Jeho matku neznám a ani nejsem jeho pravý otec, ale to nikdo neví. Teď to víš jen ty a já." prozradil mu toto velké tajemství.
"Tak že si ho adoptoval, hm?" pozvedl tázavě jedno obočí. "Proč?"
"Našel sem ho a všichni si myslí že jen důsledek jednoho z mých úletů, ale není." zavrtěl nad tím hlavičkou. "Teď se o něj stará moje rodina a myslím, že se má dobře."
"Šikovně sis to vymyslel." pochválil ho a pohladil ho po hlavince. "Ale nebude už dospělí, než budeš moct být zase s ním?"
"Dal bych cokoliv abych s ním mohl být hned, ale můj případ se ještě pořád řeší už třikrát ho odložili." řekl naštvaně a zároveň nešťastně. "Ti idioti pořád nemumí číst v mých šifrách a účetních správách jediné co vědí je že to bylo moc peněz a že tu budu dlouho."
"Neboj, třeba to nějakej geniální člověk rozluští a pustěj tě dřív nebo ti sníží trest" snažil se ho utěšit a hladil ho po zádíčkách.
"Lásko?" podíval se na něj. "Tobě nevadí že mám dítě? Nebo vadí?"
"Nevadí, proč by mi to mělo vadit?" optal se ho a naklonil hlavičku trochu ke straně.
"Já nevím třeba proto že k tomuhle balení." ukázal na sebe. "Dostaneš i tenhle malý bonus." vyndal si fotku kterou měl vždycky u sebe a ukázal mu ji.
Vzal si od něj fotku a prohlédl di ji, přičemž se nad tím pousmál. "Je roztomilej." konstatoval a vrátil mu jí. "Nevadí bonusy sou vždycky super. Navíc já mám taky dítě." pověděl mu.
"Cože?" vyjekl na něj. Netušil že má dítě. "Ty máš taky dítě. Jak to?"
"Teda ne já. Nebo spíš jo je moje, ale vlastně není." trochu se do toho zamotal "Víš moje kamarádka chtěla dítě, ale zjistili, že její přítel je neplodnej, měl úraz a tak se mě byli zeptat jestli bych jim s tím nepomohl." vysvětlil a zatvářil se křehce, přičemž si prominul krk a stočil pohled stranou. "To dítě je jejich, ale vlastně má asi moje DNA... Je jako moje starší sestra, nemohl sem jí v tom nechat, když sem viděl, jak byla nešťastná, že nemůžou mít dítě a ona nechtěla sperma od dárce... Myslím že by ty holčičce mělo být tak pět šest let." vysvětlil mu a provinile se na něj koukl, jestli mu vynadá nebo, co bude dělat.
Koukal na něj jako opařený. Nemohl uvěřit. "Ty se mi snad jen zdáš miláčku."
"Huh proč?" zeptal se a koukl se na něj, jen nevěděl, co by od něj měl čekat, jestli ho zbije nebo vynadá nebo, co s ním provede. "Chceš mě zbít?"
"Ne chci tě umačkat k smrti." vyvrátil mu a objal ho. "Ale pan uzavřená osobnost končí." řekl vážně a poklepal mu prstenem do ramene.
"Huh?" nechápavě se na něj koukl a pozvedl tázavě jedno obočí "Jak to myslíš, končí?"
"Myslím to tak že mi budeš říkat všechno." rozkázal mu. "Nejsi nakonec masovej vrah?" podíval se na něj podezřívavě.
"Jo a taky násilník a šílenej věděc!" potvrdil mu a zatvářil se jako nájemný zabiják. Ale jemu stejně dlouho humor nevydržel, jaksi neumí moc projevovat své emoce a spíš se většinou tváří jako kus ledu. "To není můj styl, svěřovat se." zavrtěl nad tím hlavou.
"Já vím ale co když se nakonec nějak dozvím že si třeba holka." udal absurdní příklad všichni dobře víme, že náš Shane je stoprocentní chlap.
"Ale jistě, já sem holka vždyť jo." mávl nad tím rukou s absurdním úsměvem a vyndal si z kapsy krabičku s cigaretami, aby si mohl jednu zapálit. "Tak teda v tom případě netušim..." vypustil z úst obláček kouře a naklonil se k němu "Kdo tě vždycky vojede na tom nejmíň příhodným místě." zašeptal mu u ouška, než se odtáhl a poklidně šel dál.
Než byl moc daleko tak se mu povedlo ho kopnout a vydal se vlastním směrem.
"Jau." zakvílel dotčeně a promnul si bolavě zasažené místo, přičemž se za ním nevraživě ohlédl, ale potom šel dál nevšímajíc si ho.
"Ty praštěná holko." řekl nahlas aby to schválně slyšel.
"Jo nezapomeň, že po tý holce vždycky chceš tvrdej fuck!" oplatil mu stejně hlasitě.

Ze školy do hotelu a ještě dál... III.

27. října 2015 v 0:01 | Uryuu & Kate |  Spolupráce




Chtěl ho moc chtěl, ale nejdřív si ho musel roztáhnout a to vyžadovalo všechno úsilí co mel, aby si naslinil prsty a jedním do něj vnikl.
Leknutím skoro vyjekl když to najednou udělal.
Chvíli s ním hýbal sem tam, dokud ho neuvolnil a nepřidal druhý a následně i třetí.Snažil se být co nejvíc v klidu a taky potichu, co kdyby náhodou přišli ty holky.To už ho taky napadlo, ale doufal, ze ne, protože už nehodlal znova přestávat a upřímně by to dokončil i kdyby tady byly.
Nasměroval jeho úd ke svému nitru a provokativně ho o něj otřel.Přivřel víčka k sobe a slasti vydechl. "Ses nějak moc chtivej." pousmál se nad nim a tentokrát se otřel on sám.
"A ty snad nejsi?" optal se ho když se z toho malinko uklidnil.
"Sem." přiznal s nepravidelným dechem a po špičku ho naplnil.
Hlasitě zasténal a prohnul se proti němu v pánvy.
Když se mu hezky takhle pohl, ta se pomalu sunul dal dokud v něm nebyl až po kořen a potom čekal.
znovu si skousl ret a zavřel oči. Snažil se uklidnit, aby ho to znovu nebolelo.
"dobry?" optal se toho pod sebou a opatrně se v něm pohl.
Přikývl a objal ho kolem krku."Dobře." usoudil, ze by to už mohlo byt dobry a tak začal pomalu přirážet.Víc roztáhl nožičky aby měl lepší přístup a přitáhl si ho blíž k sobě.
Povzbudila ho ta reakce a tak zrychloval tempo a jemnými polibky poséval mlatšiho hrdlo.
Zaklonil hlavu a vybídl se mu tím. Sténal mu do ouška a sem tam ho jemně kousl do jeho konturky.Nasel si jeho rty a začal je plenit svým jazýčkem. Miloval ten pocit, když ho cítil pod sebou, když ho mohl naplňovat a dotykat se ho kde se mu jenom zachtělo. Ještě víc zrychlil svoje tempo, které mu připadalo šíleně pomalu. Chtěl víc, o hodně víc, potřeboval to, už jenom proto ze se to v něm za celej ten den hromadilo a to všechno chtělo ven.
Nehty mu zarýval do kůže zad a schválně se proti němu prohýbal aby do něj pronikal hlouběji.Tak moc chtěl, aby to nikdy nepřestalo. Slyšel chlapce jak pro něj vzdycha a všechny jeho pohyby. Vnímal každičkej kousíček toho nádherného chlapce.
"I..Ichigo.." uteklo mu mezi vzdechy a jednou rukou si zabloudil na hrudník a štípl se do jedné z bradavek.
Věnoval se jeho oušku a rukou mu přejel po vzrušeni, které začal následně třít ve stejném tempu, v jakem do něj přirážel.
Zachvěl se když se ho tam dole jen dotkl. Nohama ho objal aby ho měl blíž u sebe a sténal mu nahlas do ouška.Zachvíval se, z toho jak krásně se to poslouchalo. Tak moc krásně, že věděl, že už toho moc nevydrží.
Taky mu začalo cukat v podbřišku a po chvilce se silně prohl v zádech a udělal se do jeho ruku a na svoje bříško a trochu i na tvářičku.Okamžitě ho nasledoval a polila ho vlna orgasmu a naplnil nitro těla pod sebou. Vystoupil z něj, sesunul se vedle a vydýchaval to všechno.
Překulil se na bok zády k němu a z brašny kterou si odložil vedle postele si vyndal krabičku cigaret a zapalovač, aby si mohl zapálit.
"Uryuu Ishida nahatej v posteli oblepenej vlasnim spermatem a kouří." zezedu se k němu přitiskl a slýzl tu dobroučkou tekutinu z jeho obličeje. "To je docela ironie vzhledem k tomu ze ještě před tím než sme spolu chodili si byl takový neviňátko."Skoro se zadusil nikotinem který mu proudil do plic když ho tak najednou objal. "Uryuu Ishida je nahý protože si ho vslékl. Od spermatu až na obličeji neví proč je, ale jinak protože si s ním měl sex a kouřím z mnoha důvodů."
"To proto, že tě strašně otravuju." zašklebil se a dlouze ho políbil.
"To možná taky." uznal a vypustil na něj šedý obláček kouře.
Zhluboka se nadechl a vtáhl si do plic aspoň část kouře.
Nabídl mu cigaretu, aby nekouřil jen pasivně.
S úsměvem ji přijal a letmě ho políbil na tvář. "Stejně se mi takhle líbíš víc,než aby si se pořád styděl." dodal než si strčil cigaretu do pusy.
"Tak to poděkuj okolnostem." řekl skoro nepřítomně.
"Už si unavenej vid?" bylo to na něm znát. Podal mu cigaretu a přikryl ho dekou. Pak se svléknul a přitulil se zase k němu.Rychle dokouřil a típl nedopalek do popelníku na nočním stolku. "Včera jsem nespal." svěřil se mu.
"A co si prováděl tak duležitýho ze si nespal?" podivil se a vůbec ho to nepotěšilo.
"To radši nechtěj ani tušit." odbyl ho.
"Ale chci." nenechal se a přitáhl si ho k sobe blíž, aby mu viděl do obličejeZ pod deky vytáhl jednu ruku na které měl šrám na rameni a trochu odkryl deku a ukázal si na záda kde měl pár nehezkých modřin.
"Ryuuken?" odtušil co se mu asi mohlo stát, ale nebyl si jisty.
"Překvapivě." řekl ironicky.
"Co mu zas přelítlo přes nos?" snažil se vypadat v klidu i když nebyl. Vlastně zuřil. Nenáviděl Ryuukena za to, ale Ishida by mu zase vynadal ať se do toho neplete, že to není jeho věc.
"To neřeš." mávl nad tím rukou. Nehodlal mu to říkat byla to jeho soukromá věc.Chvíli ho zamyšleně pozoroval, ale pak zatřásl hlavou a dal to nerozváděl. Bylo to tak lepší.
"Díky." řekl po chvilce když to už nerozváděl.
"Není za co." pronesl tiše. "A teď už se vyspi" dodal a vlepil mu další krátkou pusu na tvář na dobrou noc.
"Zkusím to." slíbil mu a pokusil se usnout.
Počkal až černovlásek usnul pak se odtáhl a šel ke dveřím, které otevřel. Ale nejdřív si vzal župan, co ležel na posteli vedle nich.Toho že vedle něj zrzek není, si všiml až po chvilce, protože mu zazvonil iphone. Přišla mu zpráva, kterou teď rozhodně číst nehodlal.
V klidu se sprchoval a užíval si vodu padající na jeho tělo proudem s vědomím, že chlapec vedle spí.
Když zaslechl zvuk vody, napadl ho geniální plán. Potichu vstal a ještě ve větší tichosti se dostal až před sprchu a už jen čekal až se otočí.
To netrvalo dlouho. Zrovna se mydlil, když zahlédl pohyb a instiktivně odskočil, až narazil na protilehlou stranu.
Začal se smát a to nahlas což u něj nebyla zrovna obvyklá činnost.Když si uvědomil o co de tak se uvolnil. Otevřel dveře sprchy a vtáhl ho dovnitř rovnou pod proud vody.
Překvapeně zamrkal ale nechal se stáhnout dovnitř. "Měl by si vidět ten tvůj výraz." ukázal mu na obličej a tiše se zasmál.
"Takže ty takhle na mě jo? Uvidíme kdo se bude smát na posled." zakřenil se a poodstoupil, aby na něj nekapala voda, protože pustil ledovou.
Leknutím a šokem vykřikl a rychle odstoupil. "Už ne už ne už budu v klidu slibuju už ne." prosil. Tohle mu připomnělo oblíbenou zklidňující metodu jeho milovaného tatínka.
Pustil zase tu příjemně teplou a stoupl si pod ní i s chlapcem v obětí a polibku.
"Už to nedělej prosím." zaprosil se smutnýma očima.
"Dobře už to neudělám." slíbil a pohladil ho po tvářičce.
"Děkuju." dal mu pusu na tvář a nechal se pohladit.
"Pořádně tě vydrhnem co říkáš?" vzal si do ruky sprchový gel a trosku si vymáčkl do dlaně.
"Ale já nejsem malý kluk." zaprotestoval. "Zvládnul bych to sám."
"Ale mě to baví a chci to udělat." napodobil ho a pro jistotu si schoval gel za záda.
"No tak dobře." utrousil nakonec a vybídl se mu.
Zasmál se a rozetřel si gel v dlaních. Vzhledem k tomu, ze chlapec stal čelem , němu tak schválně začal zády. Objal ho pažemi a začal mýdlo roztírat po mladšího kůži.Vybídl se mu a stoupl si na špičky, aby byl trochu vyšší.
Využil toho, ze se zvýšil a sjel mu na zadeček, aby ho taky umyl.
"Hej nesahat." zamručel. "To je moje."
"ale taky se to musí umejt. A tohle místečko obzvlášť." přitáhl si ho k sobe ještě blíž a jedním prstem do něj vnikl.
Zajíkl se a chtěl uskočit ale z toho jak ho držel to nešlo.
Párkrát v něm tím prstem zahejbal, ale pak ho vyndal. Klekl si a i s rukama pokračoval níž.Zakryl si tlapkami obličej aby neviděl jak je rudý.
Mydlil mu nohy zatím co jazýčkem polaskal špičku jeho přirození.
Ucukl sebou a odtáhl se.
"Copak?" chytl o za prdelku, aby mu znova neutekl a zopakoval to.
Zasténal místo odpovědi s zakryl si daněmi svůj klín.
Zazubil se a stoupl si, přičemž si vymáčkl do dlaně další gel. "Otoč se." poručil si a jal se vrhnout na předek.
Raději udělal co po něm chtěl. Nerad by dostal a náhoda je blbec.Opět ho začal mydlit, ale tentokrát ze předu. Přejížděl mu po hrudi přičemž několikrát zavadil o jeho bradavky.
Měl skousnutý ret a zkoušel být co nejvíc potichu.
Jemně se ho dotykal všude kam mohl, až nakonec sjel k rozkroku.
"Moc citlivé!" zajíkl se a pokusil se od něj dostat co nejdál.
"Ale no tak vždyť se to taky musí umejt." zašklebil se a poctil ho několika jemnými polibky na šíji.
"Nech toho.." zakňučel. Bylo mu moc trapně když tak mluvil."A čeho?" nechápal. Uchopil ho a pomalu ho začal dráždit.
"Tohodle." zamumlal a zaklonil hlavu.
"Tobě se to snad nelíbí? " podivil se a malinko přitvrdil.
"Já se udělám.." vyrazil ze sebe skrz steny.
"Neboj, voda to smyje." pošeptal mu do ouška.
Momentálně by mu nejraději hezky jednu natáh, když si z něj dělal ještě legraci.Pokračoval ve své dosavadní činnosti a ještě k tomu se volnou rukou vrátil k dráždění bradavky.
Po chvilce to nevydržel a došel k vrcholu.S úsměvem pozvedl potřísněnou ruku, aby z ní mohl pěkné všechno slízat.
Opřel se lokty o stěnu a pokusil se to vydýchat když ho pustil.
"To tě to tolik unavilo?" podivil se a vzal si do ruky šampón.
"Sklapni!" odsekl mu aniž by si ho jinak všiml.
Vymáčkl si shampon do dlaně stejně jako gel a vmasíroval si ho do vlasu. Radši Ishidu teď nechal a smyl si pěnu z vlasů.
Vydýchal se a pak ze sebe nechal všechno ještě jednou pořádně smýt, než ho tam nechal osamotě.
Celou tu dobu co tam byl přemýšlel co zase udělal špatně, až nakonec vypnul vodu a šel za ním.
Než vylezl ze sprchy tak se zabalil do županu a sedl si do křesla. Pod županem měl o něco víc než jen nahé tělo tak mu chtěl udělat překvapení."Děje se něco?" přišel němu celý ustaraný, co zase pokazil.
"Poď blíž." vybídl ho i gestem ruky.
Poslechl ho a nic netušící šel k němu.
"Pamatuješ si jak si mi říkal že by si na mě chtěl vidět tohle?" optal se ho a ukázal mu co má pod župánkem. Měl na sobě černou krajkovou podprsenku, podvazky a spodničky.
Zůstal na něj civět s padlou bradou. Tak dlouho ho k tomu přemlouval a teď, když to konečně vidí. Cejtí jak mu už jen z toho pohledu tvrdne.
"Líbím se ti?" optal se ho když dlouho nic neříkal.
"To je slabý slovo." vydal ze sebe v údivu. Na nic víc se nezmohl, jak se mu to líbilo.
"Skutečně?" optal se ho ale jak se na něj tak díval tak odpověď nepotřeboval. "To mě těší."
"uhm." nebyl schopný dalšího slova. Vnímal jak mu v rozkroku pulzuje vzrušení a právě teď netoužil po ničem jiném, než aby to z něj mohl ztrhat.
"Něco ti tu stojí." zasmál se a chodidlem mu přejel po té bouli v kalhotách.
Chtěli se mu křičet slastí, když to udělal. Zaklonil hlavičku a pevně semkl víčka k sobě.Pousmál se a znovu ten pohyb zopakoval.
Nahlas zasténal. Připadalo mu trapné tu před ním tak stát. A taky proto, že cítil, jak rudne.
Stáhl nožky zase hezky k sobě a usmál se na něj jako by byl to nejnevinejší stvoření na světě.
Zpražil ho pohledem, ale jinak se ani nepohnul. Chtěl vědět jak moc Ishida dokáže být dominant.
Víc se odhalil a dal si nohu přes nohu. "Copak?"
Nic neříkal. Jenom tam tak nadrženě stal a pozoroval každičký jeho pohyb svíma hnědýma očima.Skousl si spodní ret a usmál se. "Klekni si." přikázal mu.
Pobaveně pozvedl jedno obočí, ale poslechl a udělal co se po něm chtělo.
"Šikovný." pochválil ho a znovu mu ťapíkem začal mučit rozkrok.Držel se zuby nehty, aby nebyl moc nahlas. Pevně stisknul svoje kolena a skousl si spodní ret.
"Nohy od sebe." řekl nekompromisně a přitlačil. "Hned!"
Vytřeštil oči, když to udělal. Bolelo to, ale poslechl ho.
Usmál se a povolil svůj stisk. "No vidíš že to de."
Snažil se klidně dýchat a sklonil hlavu. Hodlal se mu totálně odevzdat.
"Copak by si chtěl abych ti udělal?" optal se ho.
"Záleží na tom, na co máš chuť." odpověděl schválně neurčitě a malinko zvedl hlavu, aby na něj viděl. Bavilo ho si takhle hrát.
"To bude těžké protože já nevím na co mám chuť." prozradil mu a zatvářil se jako neviňátko.
Jen se usmíval a zase sklonil hlavu, aby to druhý neviděl.
"Poraď mi." naléhal na něj."Ale ty si tu šéf." nemohl se tomu ubránit, prostě nemohl a krátce se nahlas usmál.Nelíbilo se mu že se smál znovu silně zatlačil aby ho to bolelo.
Bolestí opět vytřeštil oči a instinktivně se odtáhl. "Ne ne ne já už se ti nebudu smát slibuju." ale to s mu nějak nevedlo, protože mu jaksi nešlo přestat.
Přimouřil oči jako naštvaná kočka a udělal to ještě jednou. "Nebudeš se mi smát!""Au!" vyjekl, když už ho to moc bolelo. "Nebudu." přisvědčil a už se uklidnil.
"Všichni se mi smějí všichni a já mám toho dost!" vyjekl a vstal z postele aby si zapálil.
"Ale..." chlapcova reakce ho upřímně překvapila. Vztal a šel pomalu k němu. "Já se ale nesmál tobě."
"Smál." odseknul mu.
"Ne ne." snažil se ho přesvědčit. Nemohl za to, že s vzpomněl na jeden svůj sen.
"Nelži si do kapsy." odfrkl si.
"Vážně jenom sem si na něco vzpomněl." nedal se a chytl ho za ramena, aby si ho mohl přitáhnout k sobě.
Vymanil se mu a začal si sundavat tu strašnou podprsenku.Pomohl mu s ní. Nechápal co udělal špatně, vždyť se smál jenom blbýmu snu nic víc.
"Každý se mi směje a předevčírem mi dali do skřínky tohle." chvilku se hrabal v brašně a vyndal zmuchlaný papír kde bylo napsáno: ty zkurvená buznovská děvko!Jeho pohled se okamžitě změnil hned jakmile si to přečetl. "Víš kdo ti to tam dal?" promluvil hlasem, kterým dával jasně najevo, že to z něj nemínil tahat. Chtěl jasnou a přesnou odpověď.
"Ne nevim kdybych to věděl tak se ti to neukazuju." zase ten kus papíru zbavil.
Zamračeně ho pozoroval, ale pak usoudil, že mu Ishida nelže.
"To nic kašli na to." mávl nad tím rukou a objal ho snad aby na to zapomněl.
Jenže nezapomene. Hned zejtra seřve všechny adepty, co by to mohli udělat.
"Viď že nebudeš ve škole vyšilovat?" poprosil ho.
"Sám moc dobře víš, že tohle po mě nemůžeš chtít." musel přeci vědět, kdo ubližuje jeho miláčkovi.
"Ale když to uděláš tak to bude horší." naléhal na něj a políbil ho na rty.
Z hluboka si povzdechl. "Tak fajn." souhlasil nakonec."Víš co?" optal se ho a šibalsky se usmál.
"Co?" zástavbě na něj pozvedl jedno obočí.
Podkopl mu nohy, tak aby spadl na postel a obkročmo ho obklíčil. "Si skvělej když se ti chce."
"Když se mi chce?" nestačil se divit. jednak proto že to opravu vypustil z ust a jednak proto že ležel na zádech."No jinak bys vyšiloval a teď si na mě tak hodný." zavrněl jako kotě a začal ho líbat po krku.
Zaklonil hlavičku a vybídl se mu tak. Je pravda, že jindy by takhle klidný nebyl, ale dneska už toho natropil dost a tak raději mlčel.
"Pořád mě ještě chceš?" optal se ho po chvilce.
"Já tě snad nikdy nechtěl?" odpověděl mu otázkou a pohl se v pánvi, aby ho chlapec cítil.
Zachvěl se a taky se proti němu prohnul.
Nečekal a začal si rozepínat kalhoty a jenom doufal, že černovláska ta dominantní nálada přešla.
Trochu mu s tím pomohl aby na to nebyl sám.
Nadzvedl se, aby mu je mohl stáhnout.
Když už byl konečně slečený, začal ho třít v ručičce a přidal i svého, aby je mohl trápit oba naráz.Neubránil se slastnému zavzdychání a nepatrně se prohl v zádech.
Malinko vypláznul jazýčkek když viděl co s ním provádí jemu samotnému se to moc líbilo.
"Pudeš ve mě?." toužebně se na něj podíval. Ještě nikdy v něm nebyl a tak moc to chtěl.
"Um um" zavrtěl nesouhlasně hlavičkou.
"Prosím." stále to zkoušel a roztáhl nožíčky.
"Ne já nechci." řekl důrazněji. Copak to nechápe nebo co. Nikdy to nechce zkusit a neudělá to.
"Dobře." zklamaně ty nohy dal zase k sobě.
"Nechci to dělat a to že přede mnou roztáhneš nohy jako londýská děvka tomu nepomůže." vynadal mu.
"Když ale já sem pořád jenom na hoře." postěžoval si. a vytáhl se do sedu.Otočil se k němu zády a sedl si na kraj postele. "Měl by si za to být rád s někým jiným by ses o to hádal." řekl uraženě a překryl se dekou.
Povzdychl si a aby tam jen tak neseděli, tak se k němu přitáhl a rukou zajel k jeho rozkroku a začal ho třít v ruce. Nedal mu šanci se bránit a povalil ho na postel.
"P.počkej!" vyhrkl ze sebe z překvapení.
"Už žádný čekání." oznámil mu a vnikl do něj svim vzrušením.

Ze školy do hotelu a ještě dál... II.

27. října 2015 v 0:01 | Uryuu & Kate |  Spolupráce






Sehl se k němu a letmě ho políbil. " Tak to je zlý." opět ho políbil. "Hodně zlý."
"Copak bys rád?" zavrněl a vybídl se mu.
"Něco co by ti neublížilo." prohodil a krátce se napil ze sklenky.
"Za chvíli budu v pořádku." prozradil mu a dal mu pusu na tvář.
"vážné?"optal se ho s nepřectíraným zájmem.
"Uhm." přikývl
"A co bys rád?" optal se ho a odložil skleníčku.
"Na." podal mu svoje víno aby ho taky odložil.
Odložil jí tedy a opět se sklonil k chlapci.
"Chci pusu." dal mu rozkaz.
Šibalsky se zasmál a dal mu tedy pusu, kterou si rozkázal ale pak se hned zamračil, protože zaslechl něco jako šepot od dveří, ale nebyl si jistý jestli se mu to jenom zdálo.
Vzal si mobil a našel jednu nahrávku. "Raz dva tři čtyři!" křikl aby to bylo slyšet a zapl nahrávku kytarového dua.
"Co to děláš?" nechápal to a navíc se skoro ani neslyšeli přes ten hluk.
Pousmál se a dal mu pusu na tvář. "Za dveřmi jsou ty otravné kogal a bude se povídat že si něco jako děvka kterou si syn jednoho z nejmocnějších mužů zaplatil. Takhle si budou myslet že tu jen cvičíme."
"Děvka? proč děvka?" to co řek se mu vůbec nelíbilo!
"Protože sem bohatej spratek." osvětlil mu.
"Já ale myslel, že nevěděl, že si na kluky." zašeptal mu u ucha a následně políbil na tvář. "Kdybych byl holka, tak bych to chápal. To jo, ale takhle." zakroutil nad tím hlavou a tentokrát si zrzkova ústa našla ty jeho a dravě vášnivě ho líbal. Vhledem k tomu, že se před tím neudělal tak mu stačilo opravdu málo, aby se vzrušil.
"To ano zlato ale bohatý děcka se moc nudí a mají na to dost peněz a vlivu aby si mohli dělat co chtějí." zašeptal když na chvilku rozpojil jejich polibek.
"Mám nápad." hlesl a odtáhl se od něj a vypnul nahrávku. "Tak jo dáme si pauzu?" řekl to schválně nahlas, aby to ty dívky slyšeli a pak šel rovnou ke dveřím, které otevřel a naskytl se mu pohled na dvě vykulené pokojské neschopné pohybu, jak to nečekali. "přineste mi led nějaký ovoce hlavně jahody a taky něco sladkýho třeba čokoládu nebo nějakej ten dortík nebo ne ten dortík ne místo toho přineste hodně gumítku a tu čokoládu a to by mohlo být všechno co myslíš?" obrátil se na chlapce, který stále ležel na posteli.
Černovlásek hned vypl nahrávku a udělal že zrovna žuchnul do postele. "Já chci nanuka prosím." přidal se a mrkl na dívky které se hned zachychotali a odešli.
"Fajn a teď máme čas ... snad." zabouchl dveře a přišel k posteli hned k chlapci a opět ho začal líbat.
Přetočil se na záda a polibky mu vřele oplácel.
Klekl si nad něj a ruce zasunul pod lem košile a hrnul je výš a výš a kopíroval chlapcovo tělo, aniž by ho přestával líbat.
Jeho ruce zaměstnal tím že mu začal rozepínat kalhoty a dobývat se do nich.
Chvíly jen tak bloumal po jeho těle a pak se vydal k jeho bradavce a začal jí dráždit.
Zasténal a zaklonil hlavu dozadu, tohle by měl zakázat pod hrozbou smrti. Když se konečně dostal do jeho kalhot hned vzal do ruky ten tvrdý orgán a začal ho třít.
Slastně mu vydechl u ucha, které následně přejel jazýčkem a chystal se ho políbit, když se zrovna ozvalo zaklepání. Povzdychl si a sesunul se na Ishidu. "Ty holky máj snad v prdeli vrtuli ne." prohodil nevrle.
Zalapal po dech když to udělal. Protože byl o něco těžší. "Ne ale chtěli by." zachraptěl a znovu mu zapnul kalhoty. "Tak šup di jim otevřít." rozkázal mu a plácnul ho přes prdelku.
"Ach jo." zvedl se tedy a opět šel ke dveřím, ale teď s tím rozdílem, že je jenom otevřel a naznačil dívkám aby šly dovnitř i s tím co si objednali. "Koukám že ste si nějak pospíšily." prohodil, když prošly a on zavřel dveře.
"A ty se divíš?" optal se černovlásek a podíval se jaké že dívenky k nim přišli. "Kvalitní personál to se musí nechat, je vidět že manažer tohoto hotelu ví čím hosty potěšit." pochválil je a ony se jen tiše zasmáli a zčervenali.
"Uhm to je pravda." přikývl a přišel ke stolu. "Tak nějak si myslim, že by tady dámy potěšila nějaká památka na tebe nemám pravdu?" usmál se na ně.
Dívky zčervenali ještě víc a zachychotali se jako by ho jen podporovali. "A jaká prosímtě?" podivil se a dostal se do sedu aby jen neležel.
"Tak poď sem a uvidíš." prohodil za dívkama a zezadu je objal v přátelskym gestu.
Dívky se zarazily, ale nakonec se obejmout nechali. Neochotně vstal a šel z za nimi.
"Tak co to bude holky? fotka nebo podpis?" pustil je a poodešel ke svýmu báglu, kde měl lihovku. Vyndal jí a ukázal ostatním v místnosti. "Ale samozřejmě něco za něco." dodal.
"A co takového?" zajímala se černovláska která z nich byla rozhodně nejhezčí.
Zasmál se a pohazoval si při tom fixou. "Přestanete nás šmírovat co vy na to?" naklonil hlavičku na stranu ale uculil se.
"To by bylo fér, ale musí se nám podepsat tam kam si řekneme." udala druhou podmínku černovláska.
Podíval se na chlapce, jestli bude souhlasit a podal mu lihovku.
"Tak dobře ale ne že si to pak vyfotíte a dáte to na facebook nebo nedej Bůh do novin." souhlasil nakonec a vzal si od něj lihovku. "Kam to chtít?" optal se jich.
Dívky se na sebe podívaly. Ta černovlasá si vyhrnula tričko a ta brunetka se k němu otočila zády a vystrčila na něj zadeček.
Zamrkal jestli to opravdu myslí vážně a podíval se na zrzka.
"My sme si řekly podmínky a teď i ony" pokrčil nad tím rameny a posmíval se jeho reakci a zároveň pokukoval po těch holkách. Byly fakt kus.
Rychle se jim podepsal tam kam chtěli, ale udělal jim tam jen takový škrabopisný podpis aby ho v případě nouze mohl zpochybnit. "Hotovo." oznámil jim a zavřel lihovku.
zezadu se o chlapce opřel a zkontroloval jeho dílo. "Pašák." pochválil ho z úsměvem na rtech. Stejně tak dívky se culily od ucha k uchu. A když se pokojské nedívaly, tak mu vtiskl krátkou pusu.
Úplně zrudl a to nejen z toho že se jim podepsal ale i z té pusy nejraději by se neviděl
"Naše celebritka se stydí." Usmal se, když to zaznamenal a odtáhl se od něj.
"Sklapni." napomenul ho a prasril ho do ramene. Zakryl si obličej a sesunul se do podřepu. Dívky málem odpadli jak moc jim to připadalo roztomilé.
"Ale notak vždyť je to rozlomilí a sexy nemám pravdu?" podíval se na holky .
"Je strašně kawaii!" zavískali naráz holky.
"vidíš? seš moc roztomilej." přesvědčil s pokývaním hlavy a nahl se k němu tak aby je neslyšely ty dvě. "A až hříšně moc sexy." zavrněl mu u ouška jako by nic.
Vstal a každé dívce dal letmou pusu na tvář. "Na cestu miláčkové." oznámil jim a doprovodil je ke dveřím, které za nimi hned zavřel.
"Nějak rychle si se jich zbavil" nestačil se divit, když ho tak pozoroval s jahodou u pusy.
"Nehodlám se pak soudit za zneužití." řekl znechuceně a otevřel si nanuka kterého si potom dal do pusinky.
Vstal a přišel k chlapci. "Myslíš, ze by to udělaly? Vypadali mile." konstantoval a přitahl si ho k sobe.
Dal si nanuk z pusinky a ještě jednou ho olízl. "Ty sou nejhorší dají to do novin a sou z nich celebrity a sou navíc ještě v balíku."
"Tak dobře." vzdal to a taky si lízl nanuka, aby ho ochutnal.
Mírně se na něj zamračil a nanuk od něj odtáhl. "To je moje ty zlodějíčku." vynadal mu.
"Sem zlodejiček já vim." přitakal a vtáhl si ho do polibku. Bylo těžký se udržet, aby ho nepřehnpu hned teď, když koukal jak si strkal toho nanuka do pusinky a pak zase ven. Bylo to moc rajcovní, ale nechtěl mu zase ublížit a tak na to sel pěkně pomalu.
"Jestli chceš nanuk tak sis měl říct." vyplázl na něj jazýček když rozpojil polibek.
"Nope já mám jahůdky" oplatil mu vypláznuti jazýčku a ulovil si šťavnaté ovoce.
Pokrčil nad tím rameny a znovu si dal nanuk do pusinky.
Nenapadne si vzal do ruky kostku ledu a zezadu mu jí strčil pod spodní, tak, aby mu pěkně sklouzla na zadeček.
Zarazil se a ošil se, když cítil něco studeného jak mu stéká po kůži. Praštil ho pěstičkami do ramen.
"Co je?" smál se jeho reakci.
"Si idiot to je!" okřikl ho a šel od něj pryč a to na postel.
"Vždyť je to jenom sranda." prohodil a sel k němu, při čemž si vzal další kostku a přejel mu s ni po zádech.
Znovu se ošil a odstrčil se od něj co nejdál to šlo. "Nech toho!"
"A co takhle?" strčil si kostku do pusy a následně se sehl a vtáhl mezi rty chlapcovu bradavku, při čemž po ni přejížděl i ledem.
Vykřikl slastí a prohnul se v zádech. Tohle je moc citlivé místečko.
Usmál se při té reakci, a aby neopomenul tu druhou tak začal dráždit i jí mezi palcem a ukazováčkem.
Skousl spodní ret a kroutil se pod tím co mu prováděl.
Ještě chvíli ho takhle trápil dokud se kostka neroztekl. Pak se zase narovnal a políbil ho a zatlačil na něj, aby si pořádně lehl na záda. "Pěkně lež a nehejbej se." Zvedl se a přešel k ovoci.
"To uvidíš." řekl neurčitě a přinesl si mísu ovoce k němu. "Otevři pusinku." poručil si a zvedl jednu větší jahůdku.
Zamračil se, ale nakonec pusinku otevřel.
Vložil mu jí do úst a s úsměvem pozoroval, jak jí kousal. Pak si vzal ještě jednu menší, ale tu mu dal do pupíku.
Polekal se a ošil se. "Co děláš?"
"Hraju si." oznámil a vzal si kroužky ananasu, který mu položil na bradavky. Potom vzal oloupaný banán a položil mu ho na bříško. Pak se odtáhl a s odhalenými zuby zkontroloval své dílo.
Celý se třásl bylo to studené a ještě k tomu to dával na citlivá místečka.
Sehl se k jeho bradavkám, které vykukovali a jednotlivě po nich přejel jazýčkem.
Chytl prostěradlo na kterém ležel a pokusil se být v klidu.
Pokračoval v tom co dělal a přidal k tomu i své doteky.
Lehtalo ho v podbřišku, začínal být vzrušený a celý se jen třásl.
Cítil, jak to na něj působilo. a tak přestal. Chtěl ho potrápit a taky měl chuť na to ovoce.
Když přestal pokusil se to vydýchat a zavřel oči.
Sehl se k jahodě v pupíku a jazýčkem jí vylovil.
Trošku se prohnul v pánvy, když to udělal. "Já nejsem talíř."
"Ne?" zatvářil se jakoby na oko smutně. "Mě to ale strašně moc chutná." zazubil se a ukousl si banánu.
Zachvěl se a skousl si ret.
Vzal ten banán do ruky a naznačil chlapci aby si taky kousl.
Vzhlédl k němu a vzal si ovoce do pusinky.
"kousni." poručil mu. Určitě už na něm bylo vidět ze má co dělat aby se udržel, ale i presto si chtěl hrát.
Ještě chvilku měl banánek v pusince a potom si kousek ukousl, jak si přál.
Bylo to hodně hodně těžký, ale udržel se. Překvapil tím i sám sebe. Těžce polkl a dal banán stranou, aby mohl okusit chuť druhého úst a onoho banánu.
Proplétal s ním jazýček a poslušně ležel.
Zatím co ho zběsile líbal, zamířil svou rukou níž, dokud nenarazil na chlapcovu chloubu, kterou začal dráždit.
Znovu se prohl v zádech a tím se mu i vybídl.
"Už se ti to zahojilo?" zajímal se, když se odtáhl, aby se mohli nadechnout.
"Myslím že možná i jo." pošeptal mu a dnes už po třetí mu začal rozepínat kalhoty.
Nevedel jestli to bylo omylem nebo ne, ale když se Ishida dotkl špičky jeho údu, neudržel se a z hrdla se mu ozvalo zavzdychání.
Pousmál se a zopakoval pohyb. "Jak si mě chceš vzít pověz." vybídl ho.
"Všeliak" zašeptal těsně u černovláskovich úst těsně před tím, než je opět vtáhl do té dokonale hry s jejich jazýčky.
Zapojil se do polibku a začal ho jemně třít a sem tam polaskal jeho špičku.
Slastně zasténal do druhého úst a stáhl chlapci spodní prádlo.
Nadzvedl se aby mu to šlo líp a vybídl se mu.

Ze školy do hotelu a ještě dál...

26. října 2015 v 23:59 | Uryuu & Kate |  Spolupráce
Pairing: Ichigo x Ishida
Warning: yaoi ne škole (trošku rape), pak v hotelu (nějaký to sexy prádýlko) a možná i v koupelně

Poznámka: Poprví je na blogu spolupráce, kterou nepíši já, nýbrž mí dva Betawriteři - Uryuu, Kate, tak že veškeré pochvali, dotazy, či jiné věci patří na jejich hlavu nikoli na mou :) Je to sice hodně, hooooooodně dlouhé a budu to muset rozdělit na několik částí, ale snad to půjde


"Ishido prosím jenom chviličku deset minut." Byli sice na záchodech ale přestávky sou přeci dost dlouhé a Ichigo byl prostě moc moc chtivý.
"Ale já nechci." zaprotestoval černovlásek a pokusil se ho obejít.
To mu ale nedovolil. Zarazil ho rukou a zatlačil do kabinky, aby je tam mohl zavřít. "Prosim." hlesl těsně před tím, než ho vtáhl do polibku.
Pokusil se od něj odtáhnout. Rukama mu zatlačil na hruď, aby se od něj odlepil.
To mu ale nevadilo, naopak líbilo se mu to. Chtěl ho ještě víc a tak se rukama vydal pod školní uniformu, na tu jeho až hříšně hebkou kůži a jednou zamířil k chlapcovo bradavce.
Zarazil se a skoro až nadskočil kdyby ho starší tak silně nedržel. "P..pust!" dostal ze sebe, když se mu povedlo odtrhnout se mu rtů.
Líbila se mu černovláskova reakce. Stiskl jeho bradavku a jemně jí třel mezi palcem a ukazováčkem. "chci tě." natiskl druhého na zeď a letmými polibky sjel z licní kosti k hrdlu, kde stiskl mezi zuby jeho kůži.
Skousl si spodní ret aby nevydal ani hlásku. To by potom už vůbec nepřestal. Jeho bradavky byli hodně velký bod G kdykoli se jich někdo jen nepatrně dotkl tak se mu třásli kolena.
A zrzek moc dobře věděl co to s ním dělá. Schválně přitlačil, ale zase ne moc, aby je někdo neslyšel. Konec konců byla přestávka a kdokoliv mohl přijít.
Chlaplavě zasténal a hned potom si znovu skousl ret, ale chyba byla v tom že si ho skousl moc silně a prokousl si ho
"ale ale ... " povolil stisk, když si všiml kapičky krve. "... To se bude úče blbě vysvětlovat." volnou rukou mu stiskl bradu čímž mu uvolnil prokouslý ret a opět ho vztáhl do smyslné hry s jejich jazýčky.
Když se mu tak hezky vybídl a políbil ho, tak mu dal něco na oplátku. Počkal až bude moct a silně ho kousl do jazyka.
"Au! Co to sakra ..." překvapeně se od něj odtáhl. "Proč si to udělal?" zakuňkal s udiveným výrazem, ale i hněvem v očích.
"Protože to nechci prosím pust mě.." zamumlal se slzičkama na krajíčku
"Ale já chci a moc." ale taky ho nechtěl rozbrečet a proto se raději odtáhl, ale stále stál před dveřmi, takže černovlásek nemohl utéct .
"Ale co když budeme mít problém když někdo přijde?" optal se ho a pokusil se dosáhnout na kliku. "No tak pust mě já ještě musím za učitelem."
"Učitel počká já ne" hlesl už mírně podrážděně a na důkaz svých slov chytl mladšího ruku, kterou se pokoušel chytit kliku a přiložil si jí na rozkrok. Bylo to tak moc příjemné cítit jeho dotek na tak citlivém místě. přivřel oči a lehce zaklonil hlavu. Chtěl ho tak moc zoufale ho chtěl právě teď a tady.
"No a když ti to udělám tak mě už pustíš?" optal se ho a vzdal se. Začal mu rozepínat pásek od kalhot.
"jasně že jo." spokojeně se zazubil a vybídl se jeho ručkám, při čemž se opřel o dveře a ty svoje si dal za hlavu.
Rozepl mu kalhoty a sehnul se aby si ho mohl vzít do pusinky
"Jo ... přesně takhle." už nedokázal klidně dýchat. Svoje prsty zabořil do těch jemných černých vlasů a nepatrně začal pohybovat sem a tam. Musel se hodně přemáhal, aby ho nedonutil pohltit ho až po kořen.
Bral si ho do pusinky a tam kam nedosáhli jeho rty si pomáhal ručičkou.
Po zvolna zvyšoval tempo, chtěl víc než jen to. Volnou rukou chytl tu jeho a přiložil si jí na bok. Chtěl, aby se ho dotýkal a laskal jeho rozpálenou kůži.
Nechal se jím vést a postupně zrychloval. Začal ho v pusince sát a sem tam použil i zoubky.
Pevně si skousl spodní ret, aby nebyl tolik slyšet. "nelekni se." varoval druhého a pomalu do jeho pusinky vnikl až po kořen.
Zarazil se a vzhlédl k němu pohled. Skoro podlehl dávicímu reflexu, ale nějakým záhadným způsobem to vydržel.
Byla to slast a byla tak veliká, že se neubránil hlasitému zasténání. Až se lekl sám sebe.
Modlil se aby sem nikdo nepřišel a aby je nikdo neslyšel. Opravdu se modlil ke všem svatým a všemu co znal. Jestli by je někdo zaslechl a otevřel by jejich dveře a viděl je přinejlepším by to jen všude roznesl což by taky bylo moc zlé, protože on je Ishida a tohle jméno je hodně staré na to aby se špinilo.
"Neboj myslim si, že sem před tim slyšel zvonění. Takže by tu už nikdo bejt neměl." ujistil ho a vyklouzl z něj aby ho neudusil. To by se taky dost zle vysvětlovalo.
Když mu uvolnil ústa, pořádně se nadechl a vydechl. Dál pokračoval v dráždění jen rukama, aby se mohl vydýchat. Takže už zvonilo to bude průšvih. On má na starosti třídní knihu jak jim to jen vysvětlí to že byl u profesora říct nemůže, protože právě on by je měl zrovna tuhle hodinu učit.
Pozoroval ho hnědýma očima a hladil po těch heboučkých vlasech. Pak ho ale chytl za dlaň, kterou ho třel a donutil ho vstát a otočit se k němu zády. Beze slova mu rozepl kalhoty a stáhl mu je ke kotníkům.
Překvapeně vydechl a bolestně sykl, když ho silou vytáhl na nohy a natlačil na zeť. "Co to děláš.." dostal ze sebe a pokusil se od něj být co nejdál.
"Nemůžu po tobě přeci chtít, aby si mě udělal a nic si taky neužil. To by bylo přeci vůči tobě nefér." vysvětlil své jednání a stáhl i jeho spodní prádlo, čímž odhalil chlapcovu chloubu, Po které přejel prsty od kořene ke špičce, kterou začal dráždit. Ani si nevšímal toho, že se druhý brání.
Podíval se dolů do svého klína a pokusil se jeho ruce odehnat. Nebyl vůbec vzrušený a ani po tom netoužil chtěl to mít jen co nejdřív za sebou.
Donutil černovláska, aby se přehnul a podepřel oběma rukama. Při čemž se mu krásně usnadnil přístup k jeho vstupu. "Klid bude to rychlý" zašeptal mu u ucha, po kterém přejel jazýčkem a následně skousl lalůček."A ty si taky užiješ." dodal a provokativně se otřel o jeho vstup.
Zastřeně zasténal a zaklonil hlavu čímž se mu i tak trochu vybídl. Nechtěl to nechtěl ani trochu chtěl už být pryč nic víc. "P..prosím nedělej to."
"Šššš" utišil ho a jedním pohybem se do něj natlačil. Byl těsný, protože nebyl připraveny a ani ne navlhčený, ale o to to bylo víc vzrušující.
Vykřikl bolestí když to udělal. Nehty zarazil do stěny a pokusil se neupadnout, protože se mu bolestí podlomili nohy.
"No tak. Sice už je hodina, ale stejně nás někdo může slyšet." chytl ho kolem pasu a čekal, až si na to oba zvyknou. Přece jenom mu nechtěl ublížit a sobě taky ne.
"A.ale to bolí." zakňučel a zavřel oči aby mu přes ně neutekli slzy.
"To přejde." ujistil ho a pokusil se v něm pohnout.
Znovu si skousl již prokousnutý ret, aby byl potichu, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Bolelo to jako by už nestačilo to co s ním dělá, ještě si ublíží sám.
Chytl ho za bradu a natáhl se, aby ho mohl vtáhnout do polibku a začal do něj pomalu přirážet. Byl tak těsný a tak vzrušující, že se prostě neudržel a začal zrychlovat až moc brzo. Takže po chvíli viděl krev a cítil jak ho zvlhčuje.
Chvěl se ale ne slastí nýbrž bolestí. Moc ho to bolelo, nejradši by byl teď doma sám a zamčený než aby byl zrovna tady.
Rozpojil polibek, aby se mohli nadechnout. Nechtělo se mu, ale stejně přestal přirážet a jen se cha Ishidu díval se zamyšleným pohledem.
Ten měl zavřené oči a sklopenou hlavu nechtěl se na něj ani podívat. Toho že přestal si všiml a oddechl si, ale o víc se raději ani nepokoušel.
Povzdechl si a vystoupil z něj. Objal ho a i s ním si sedl na záchodovou mísu.
Vzdal to úplně všechno vzdal. Rozbrečel se a bylo mu to jedno. Překryl si dlaněmi obličej a postupně si utíral slzy do rukávů.
"Šššš ... promiň." na nic víc se nezmohl. Netušil, že mu tím tolik ublíží.
"Di pryč." rozkázal mu potichu. Nechtěl tu s ním být. "To už je po druhé za měsíc a to je teprve dvanáctého." dostal ze sebe skrz vzlyky
"promiň" zopakoval. nevěděl co říct. Samozřejmě, že má chlapec pravdu, ale nemůže za to, že zrovna probírají sexuální výchovu a on si vždycky představí co by spolu dělali a tak. "Nechtěl sem ti ublížit." hlesl a ještě víc si ho k sobě přivinul. Neměl rád, když plakal a už vůbec ne, když to bylo kvůli němu.
"Chci jít domů." znovu zakňučel a nechal se obejmout.
"Chceš abych tě odved?" předem byl připravený, že řekne ne, ale nechtěl ho pustit samotného. Hladil ho po vláscích a utišoval ho.
"Já nevím." hlesl a taky se k němu přitiskl.
"Tak já řeknu učiteli, že ti není dobře a že tě odvedl domů jo?" zvedl se i s ním a opět mu natáhl spodní prádlo i s kalhoty a zapnul pásek.
"Tak dobře." přikývl a pokusil se nespadnout na zem. Pořád se mu třásli nohy a všechno ho bolelo.
Oblékl i sám sebe, podepřel chlapce. Otevřel dveře kabinky a vyšli ven. Jak si myslel, nikdo tady nebyl. dokonce ani na chodbě ne.
Když byli před jejich třídou tak zaklepak na sklo a počkal až si ho profesor všimne. To netrvalo moc dlouho, hned jak ho viděl vyšel ven a třídu nechal třídou. "Co se stalo? Nevypadáte nejlépe Uryuu."
"Není mu dobře, tak sme se chtěli zeptat jestli ho můžu odvéct domů." odpověděl místo Ishidy. Stále ho podpíral a držel si ho u sebe, aby nespadl.
"Mohl bych s ním prosím odejít? Myslím že kdybych šel sám tak bych asi nedošel a můj otec je mimo stát takže pro mě nemůže přijet." pokusil se mu pomoc aby je pustil spolu a podal mu třídnici. "Samozřejmě, ohlásím to vašemu třídnímu učiteli." povolil jim a vrátil se do třídy, protože se obával že si žáci vykroutí krky z toho jak jsou zvědaví co se venku děje.
"Tak to bylo rychlý." podivil se, ale rychle ho to přešlo "Pudem?" podíval se na chlapce a čekal na odpověď.
"Uhm." přikývl a pokusil se jít po svých. Ale moc mu to nevyšlo a málem skončil na zemi.
"Tam je na mě moc lidí." zamumlal. Nechtělo se mu jít k němu domů neměl to tam rád. Vždycky když k nim přišel tak se na něj jeho otec hned vrhnul a vyptával se na jeho otce a něj samotného. Pak tam byli dvojčata Yuzu a Karin. Yuzu byla taková ještě nevinná a hloupoučká, za to její sestra byla moc klučičí a bystrá jako liška. Vždy když se viděli ptala se ho na různé věci a jednou se ho zeptala co dělal v pokoji jejího bratra tak pozdě večer a ráno se vyplížil jako zloděj. Neměl tu holku rád a ona zase jeho.
"Stejně bych byl radši kdyby si tam šel a neboj tátu nějak spacifikuju." stále se ho snažil nějak přesvědčit.
To ani náhodou proběhlo mu hlavou. Naklonil se aby se mohl podívat do své brašny kterou mu zrzek vzal. Vyndal si peněženku, aby zjistil kolik u sebe má. "Mám dost peněz na hotel mohli bychom jít tam." navrhl mu.
"Nenechám tě v hotelu na to rovnou zapomeň." zavrhl a bez dalšího vyptávání zamířil k jemu domu.
"Myslel sem že bychom tam byli spolu." pokusil se zaprotestovat.
"Tak dobře." vzdal to a vydal se tedy k hotelu.

Když konečně došli do hotelu. Pokusil se aspoň k recepci dojít po svých. "Odpusťte mi slečno." oslovil dívku za pultem a vyndal svou rodinnou pečeť, kterou jí ukázal. Ta si ji prohlédla a hned změnila výraz. "Čím mohu posloužit mladý pane?" optala se ho. "Chci pokoj na noc pro dva a naprostou diskrétnost která k mému jménu náleží. Samozřejmě že si za to připlatím."
Jen tam tak udiveně koukal a nezmohl se ani na slovíčko když odcházeli od recepce. Teprve až ve výtahu na něj pohlédl. "To to máš takhle pořád?"
"Co myslíš?" chtěl vědět.
"No jestli se na tebe pokaždy takhle culej, když zjistěl kdo si." vysvětlil a pak už se jen díval, jak se chlapec usmívá.
"Uhm pokaždé, na to se dá zvyknout." prohrábl si kapsu od kabátu a vytáhl kartičku s číslem té dívčiny a ukázal mu ho. "A někdy to přináší i ovoce."
"Vona ti dala svoje číslo?" nevěřícně na černovláska vykulil oči.
"A pozvání k do jejích kalhotek." doplnil ho.
Nemohl tomu uvěřit. Ten nevinnej černovlásek je lepší balič než on. A vstřebával i když se otevřel výtah a vešli do pokoje.
"Nemusíš žárlit." ujistil ho když viděl jak se tváři.
Stejně se tomu neubránil, zvlášť, když tu měl všechno a bylo to tu tak prostorné. Něco úplně jiného, než znal.
"Chceš jen stát ve dveřích?" optal se ho když ze sebe sundaval kabát.
"Ne jasně že ne." vešel tedy dovnitř, ale pořád se udiveně rozhlížel a pohled mu nakonec skončil u velké manželské postele.
"To bude zase tlachů." povzdychl si když si taky všiml té postele.
"Jakto?" Nechápal. Raději se držel poblíž chlapce, kdyby náhodou zase padal. To by bylo kdyby si natloukl a pak měl modřiny. Potom by si všichni mysleli, že ho mlátí a to rozhodně nechtěl.
"Protože ta holka vypadala jako profesionální kogal a slepice zároveň." vysvětlil mu svůj názor. "Určitě se bude vybavovat s ostatním personálem o tom že člen rodiny Ishida si bere na pokoj jiného muže."
"třeba si bude myslet, že sem jenom kámoš co bude spát na gauči " pokrčil rameny a sedl si na postel. Byla tak hebká, jako samet, nebo hedvábí.
"To uvidíme ráno." pokrčil nad tím rameny a začal se svlékat.
"Už je ti lip?" neodpustil si otázku, když chlapce viděl si přetahovat přes hlavu tričko.
"To ne chci se vykoupat, potom to už bude lepší." osvětlil mu a hodil po něm svoje tričko.
Chytil ho a díval se po mladším, jenž zamířil do koupelny. "za normálních okolností bych se chtěl přidat, ale dneska by ti to vadilo co." prohodil zrzek aniž by z modrookého spustil oči.
"Mohl by si být se mnou v koupelně." nabídl mu. "Ale do vody tě asi opravdu nepustím."
"to je dobrý, asi bych to stejně nevydržel " pověděl jako by nic a lehl si na tu hebkou postel. Přemýšlel co by mohl dělat, když byl Ishida pryč, až se nakonec rozhodl prozkoumat ten pokoj. A tak se tu procházel sem tam, až se nakonec ozvalo zaklepání na dveře, které se otevřeli a do nich vstoupila mladá dívka s přehnaným make upem a s vozíčkem, na kterém bylo všelijaké jídlo a taky červené víno.
Černovlásek si mezi tím dal pořádnou koupel aby ze sebe smyl všechnu tu bolest. Využil dokonce i základní lékařskou schopnost kterou jo naučila kapitánka Unohana. Když se vracel do pokoje, v bílém županu a s ručníkem kterým si sušil vlasy podivil se nad tím co dívka přivezla.
"D...dobrý den." jakmile ho blondýnka zahlédla, okamžitě začala rudnout a to se Ichigovi samozřejmě nelíbilo. "Tak fajn. Svoje ste si udělala tak už můžete jít ne? Sbohem." doslova jí vystrkoval z pokoje.
Černovlásek ale musel utíkat za ní. Zastavil se za dveřmi a Div že ho nezavřel mezi nimi i s tou dívčinou. "Promiňte mu to. Kde se mám podepsat?" optal se ji a ona mu ukázala účet na který se podepsal.
"Všechno?" neměl tu holku rád, i když jí neznal, ale prostě se mu nelíbila. Nejspíš si myslela, že sem, jen tak nakráčí a uloví mu jeho kluka jo? Tse tak na to ať rovnou zapomene. Pomyslel si.
"Ano." řekli náraz a zasmáli se. Potom ta slečna odešla a on se vrátil do pokoje.
Ichigo ještě pořád stál u dveří a bedlivě druhého pozoroval.
"Strašně žárlíš. A ještě k tomu na takové nedochůdče, styď se." pousmál se nad tím.
"Nedochůdče, ale na obličeji má patlanici jako čtyřicetiletá babka." nevrle přišel zase k posteli, kde byl i vozík, a sedl si na ní, "A viděl si, jak se před tebou natřásala? To spíš vona by se měla stydět ne já." dodal a podíval se co přivezla za jídlo.
"A vypadám snad jako by se mi líbila?" optal se ho a ukázal na svou maličkost.
"Ještě to tak. takový strašidlo to bych se fakt divil tvímu smyslu pro krásu." přisvědčil a začal se cpát.
"Já se mu taky někdy dívím." zamumlal, když se na něj díval.
"Co?" nechápavě se na něj podíval, když spolkl první sousto.
"Ale nic." mávl nad tím rukou a šel se upravit.
Chvíli se na něj koukal a přemejšlel co tim myslel ale pak pokrčil rameny a jedl dál. Už se nesnažil být poblíž chlapce, protože to vypadalo,že mu ta vana fakt pomohla.
Vykašlal se na oblékání vzal si jen nové spodní prádlo které měl připravené na tělocvik a šel za ním.
"Budeš chtít víno?" zeptal se mladšího, když si k němu přisedl a vzal láhvi červeného.
"Možná že i jo." odpověděl mu a lehl si na bříško
Přikývl a nalil mu tedy skleničku, kterou mu následně podal. "A co budeme celej den dělat?" optal se ho když nalil i sobě.
Vzal si od něj víno a promíchal ho. "A co bys chtěl dělat?" optal se ho on taky vůbec netušil.

Gefängnis - XXIII.

25. října 2015 v 18:31 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Přimhouřil hnědé oči "Jestli chceš můžeš si je už všechny odnést s sebou a dát si je do cely." nabídl mu.
Usmál se a dal to co vyndal zpátky do krabice. "Opravdu moc děkuji."
"Není za co, alespoň tady na tobě nebude už nic vyset." přikývl v souhlasu. "A měl by sis dávat pozor, jistě už sis všiml, že se tady velice snadno rozpustí šarvátka."
"Už pětkrát." oznámil mu jako by nic a ukázal pět prstíčků.
"Tak že, už jsi měl možnost se s tím dostatečně seznámit a utvrdit se v tom." odvětil v pochopení.
"Ano, ale vždycky mě zachránil Renji-san." pochlubil se.
"Vážně, tak to je moc dobře. Je dobré, že ti někdo takhle dělá andělíčka strážníčka." usmál se nad tím.
"A taky se mě zastal ten černovlasý strážný, když sem na sebe vylil vodu na vytírání." spojil si ukazováčky a znovu se zastyděl.
"Je dobré mít u sebe někoho, aby ti pomohl nebo tě chránil, jsi tu jen pár dní a všichni na tebe budou zlí a budou na tebe dorážet, než si na tebe zvyknou." pokrčil nad tím rameny.
"A je normální že na mě sahají?" zeptal se potichu a sklonil hlavu.
"V jistém slova smyslu může." potvrdil mu neurčitě.
"Já nechci aby na mě sahali." postěžoval si.
"Tak by ses měl držet poblíž někoho, kdo by tě mohl bránit." poradil mu. Nic víc dělat nemohl.
"Tak dobře." přiývl nakonec. On by mu stejně asi nepomohl.
"Nic víc pro tebe udělat nemohu." zavrtěl nad tím hlavou. Nemohl za ním přece furt posílat stráže, aby ho hlídal to by nešlo.
"I tak moc děkuju." chtěl se na něco zeptat ale nevěděl jestli může. "Můžu se zeptat?"
"Zajisté." souhlasil a vybídl ho, aby mu tedy položil otázku.
"No..je možné abych někomu mohl napsat nebo jestli by mohl někdo napsat mě?" zeptal se.
"Mohl." připustil a přikývl. To je tady samozřejmě dovolené, že tady můžou ostatní třeba kontaktovat rodinu nebo nějakou známost a tak. "Ale jsou tu také návštěvní dny, jestli budeš chtít, mohl by se na tebe někdo přijít podívat." informoval ho ještě.
"Opravdu to je skvělé." řekl nadšeně. "A kdy by za mohli přít?"
"Můžeš jim napsat, aby sem za tebou přišli. Návštěvní dny jsou každých pět dní, kromě víkendů." pověděl mu a opřel se do svého křesla.
"A kdy bych mohl napsat domů?" optal se ho. Opravdu by moc rád všem napsal že je v pořádku a že je mu moc líto, co provedl. Od té doby co se to stalo s nikým nemluvil.
Otevřel jeden ze šuplíků u svého stolu a vyndal pár papírů, přičemž je k chlapci natáhl a zároveň mu podal i tužku. "Můžeš si je v vzít i s uniformami a můžeš si někam vlézt a napsat dopis, až ho budeš mít tak mi ho pošli po strážném můžeš zkusit Shana." poradil mu a pousmál se.
"Děkuji mnohokrát." poděkoval vděčně se na něj usmál když si od něj bral papíry s tužkou aby je dal do krabice.
"Není za co." přikývl. "Už můžeš jít." povolil mu, že už ho tady nebude déle zdržovat a mohl odejít za svými.
"A nechtěl byste s něčím pomoct?" optal se ho zběžně. Chtěl by mu to nějak oplatit když na něj byl tak hodný.
"Nepotřebuji, všechno to zvládnu neměj strach." ujistil chlapce s úsměvem. "Ale, kdybych pomoc potřeboval tak vím, koho zavolat." mrkl na něj.
Maličko se začervenal, když na něj mrkl, tak sklonil hlavu aby to nebylo vidět.
"Už můžeš jít." informoval ho znovu, že už ho tady nikdo nedrží a může zase ťapat, kam bude chtít.
"Tak dobře." přikývl a vzal si krabici s jeho novými věcmi. Pokusil se nějak otevřít dveře a záhadným způsobem se mu to povedlo. "Nashledanou." rozloučil se s ním ještě než odešel.
"Zatím se měj a dávej na sebe pozor." poradil mu ještě a sám se zvedl, aby mu ušetřil tu práci a mohl místo něj zavřít dveře. Když se včera Yumichika bavil s Akonem tak mu potom na konci té jejich debaty dal pusu na tvář, nevěděl, jak na to Akon zareagoval, ale odešel pryč a když seděl u stolu a bloumal v myšlenkách nad tím, co mu vyprávěl a co potom provedl a proč se to stalo a takDíky Bohi za to že se uměl prát. Porval se s jedním z dýlerů, aby mu dal celé dvě krabičky. Tak si jen seděl na jeho místečku a měl pohodu klídek a tabáček.
Díky Bohu za to že se uměl prát. Porval se s jedním z dýlerů, aby mu dal celé dvě krabičky. Tak si jen seděl na jeho místečku a měl pohodu klídek a tabáček.
Zastavil se a zapřemýšlel, jestli za ním vážně chtěl jít, ale přece potom jen šel dál a zastavil se kousek před ním. "A-Ahoj." pozdravil ho nejprve rozvážně.
Trochu se zarazil, když ho najednou někdo takhle vyrušil. Podíval se nahoru, abu viděl kdo to byl. "Čus."
"Já jen..." nevěděl, jak pořádně zformulovat větu a potom z kapsy vytáhl ten papírek, který měl včera na stole. "Tohle jsi psal ty?" zeptal se ho a ukázal mu papírek od cigarety.
Podíval se na papírek jestli je to opravdu on. "Jo, myslíš že někdo z těhle idiotů by to dokázali třeba jen odhadnout?"
"Asi ne..." usoudil, silně o tom pochyboval, tedy ne, že by to někteří nezvládli, ale většina asi ne. "A vážně jsi to myslel vážně?" zajímal se s nadějí v očíčkách "To cos psal na tom papírku."
"Myslel." potvrdil mu.
"Tobě se se mnou opravdu dobře povídalo?" ujišťoval se a konečně se nad tím pousmál.
"Sedej." poručil mu a udělal mu místo.
"Tak jo." souhlasil a poslechl jeho příkaz, přičemž si sedl vedle něj na místečko, které mu udělal. "Děkuju." usmál se na něj vděčně.
"Neděkuj pako." strčil do něj ramenem.
Zasmál se nad tím a taky do něj trošku ramenem šťouchl, aby nezůstal pozadu. Teď už byl mnohem přívětivější a přátelštější, než včera, jak by ze začátku mrzutý. "Dnes jsi mnohem přátelštější." neodpustil si mu to neříct.
"Protože mám dobrou náladu." vysvětlil mu.
"To mě moc těší." připustil "To kvůli tomu, že jsme dneska měli k snídani jablíčka?" zajímal se.
"Jo to možná taky. Baví mě provokovat ty tupý mozky." rozpovídal se. "Ale to není vono taky sem dostal tohle." ukázal mu dopis.
"Co to je?" zeptal se zvědavě a koukl se na obálku.
"Můj úplně první dopis co sem tady." oznámil mu nadšeně. Tedy tak jak to dokázal.
"Vážně?" naklonil hlavičku ke straně zvědavě "A kdo ti ho poslal?" chtěl vědět.
"Je to divný, poslala mi to ta holka co sem ji pomoh ale je tam i razítko dědičního úřadu." ukázal mu to razítko a otevřel dopis.
Podíval se na dopis a prohlédl si ho. "A co to znamená?" vrátil pohled zpátky k němu.
"To ještě nevim." pokrčil nad tím rameny a začal si to lejstro číst.
"Třeba ti chce ještě poděkovat žes jí pomohl nebo tak." tipl si a opatrně se mu opřel o rameno, aby k němu mohl být blíž a taky viděl do toho papíru, i když by snad i tušil, že ho odežene.
"Jo máš pravdu." potvrdil mu když to tak četl. "Ta holka mi vyřídila dědictví po trenérovi. Jakožto jedinému žijímu a oficiálnímu příbuznému mi přidědili jeho dědictví v hodnotě pěti milionů jenů." nemohl tomu uvěřit když to četl on a tolik peněz, to se mu asi jemom zdálo.
"Tolik peněz?" podivil se nad tím a pozorně se zadíval do dopisu na to veliké číslo. "Tak že až tě odsud pustí tak se nebudeš muset vůbec o nic starat a budeš za vodou." koukl se na něj s upřímným úsměvem. Moc mu to přál, že mu alespoň něco po jeho trenérovi zůstalo a taky, že ho neodehnal, když se o něj takhle opíral.
"Já toho chlapa uškrtim až taky umřu fakt že jo." řekl pobaveně. "Za celou dobu sme bydleli nad hnusnou restaurací a ještě sme často neměli ani na plyn a von měl tolik peněz."
"Vážně? No třeba tě měl tak moc rád, že to šetřil pro tebe na horší časy, abys měl dobrý zázemí." konstatoval svou verzi vysvětlení, která se mu vyklubala v hlavince.
"To by mu odpovídalo svym způsobem." postupně se mu do hlavy a do srdce dostával sentiment no fuj.
"Ale to je přece super, takhle budeš mít zajištěnou budoucnost díky němu." pořád se tvářil tak nějak euforicky i za něj "Až tě propustí tak si můžeš jít vyzvednout to dědictví a nebudeš už muset nic řešit díky němu a té holčině."
"Jo to sice jo." vrátil dopis zpátky do obálky. "Ale už se asi nevrátim do společnosti a hlavně ne k boxu."
"Proč ne? Máš strach, že by tě znova nevzali?" naklonil hlavičku trochu ke straně a přestal se o něj opírat. "Nebo je to kvůli tvýmu trenérovi?"
"Spíš že by mě nevzali." vybral si první možnost.

Gefängnis - XXII.

23. října 2015 v 15:30 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




"Já budu strýček?" optal se nadšeně.
"Uhm." přikývl souhlasně a usmál se. "Budeš strýček." pohladil ho po hlavičce.
"Děkuju Szayel-san." uculil se a objal ho.
"Máš z toho radost?" optal se chlapce, když si ho tiskl v objetí.
"Mám a moc." zavrněl.
"To jsem moc rád, Uryuu." uculil se nad tím potěšeně a políbil ho na čelíčko. "Copak tady děláte, zlatíčka naše?" prohodil rudovlásek, když se konečně vraceli s jejich dnešními tučnýmy úlovky.
"Renji-san." zavískal šťastně černovlásek, když ho znivu viděl. "Není ti nic?"
"Neboj se, sem naprosto v pořádku." ujistil ho a sedl si vedle něj, přičemž dal na stůl všechna jablíčka, která se mu povedlo ukrást. "A ty Bazzi?" optal se naléhavě Szayel a zaklonil hlavičku, aby na něj viděl.
"Jak si poznal že tu sem do háje!?" zklamalo ho chtěl ho překvapit.
"Protože Renji by sám určitě nepřišel." vysvětlil mu s úsměvem a zvedl se z lavičky, aby se mohl natáhnout a políbit svého miláčka.
"Sleduj." řekl když rozpojil polibek a předvedl mu svaly na rukou jako to dělali boxeři nebo kulturisti, aby ukázali jakou mají sílu. Pod rukávy uniformy měl nastrčená jablka takže to vypadalo jako by měl mnohem větší bicepsy než před tím.
"No páni! Tys nám posiloval." zamrkal očíčkama s překvapením a přivinul se k němu, přičemž prstíky přejel po jeho pažích až k ramenům. "Jsou tak velký a tvrdý a určitě budou moc sladký." povídal fascinovaně.
Zasmál se a vyndal si je z pod uniformy. "No ještě by to pár centimetrů potřebovalo."
"Nepotřebovalo, takhle to bohatě stačí." namítl a vzal si od něj jedno jablíčko, aby ho mohl začít chroupat. Mmmm ještě teplé.
"Ty kecko." mávl nad tím rukou. "Ještě pár centimetrů a bude to dokonalý."
"Um um.." zavrtěl nad tím hlavičkou a přiměl ho, aby si taky sedl. "Už teď si dokonalý." zavrněl a vřivinul se k němu a objal ho jedou rukou kolem paže.
"Opravdu Lieben?" optal se ho a políbil ho do vlásků.
"Samozřejmě." souhlasil a nabídl mu jablíčko. "Jsi můj mazlivý svalnatý méďa." zavrněl a přivinul se blíž k němu.
"Ne tak nahlas to škvrně se mi bude smát." napomenul ho a ukousl si z jablíčka.
"Nebude, on je moc hodný." zamítl a koukl se na černovláska "A slíbil sem mu, že bude první, kromě tebe, kdo uvidí, naše díťátko." zapředl přítulně a Renji se skoro přidusil, jablíček, které mu zaskočilo, když tu větu slyšel "Cože?!" dostal ze sebe mezi kašlání.
"Szayel-san mi slíbil že budu strýček Renji-san." pochlubil se černovlásek když ho hladil po zádech, aby se nezakuckal
jablíčkem.
"Strýček?" udiveně se na něj podíval, když popadl dech a koukl se na ty dva "Vy dva budete mít dítě?" zajímal se pořád dosti zaraženě.
"No jasně copak nevidíš že už mi roste bříško?" řekl z legrace Bazz a pohladil si břicho.
Pokýval souhlasně hlavou a pozvedl tázavě jedno obočí "A kdy tys nechal Szayela, aby byl nahoře?" zajímal se s triumfálním výrazem.
"Nikdy představ si to sem jak panenka Marie." řekl ironicky. "Mě nadáváte do negramota není vám znám pojem sarkasmus."
"Tak co kecáš." ušklíbl se na něj vítězně. "Szayel." koukl se na růžovovláska vedle něj, který zatím chroupal jablíčko. "Na tom sem si všimnul, že má už nějakou tu chvilku větší bříško."
"Cože!?" vyjel po něm jako fůrie když spolkl co měl v pusince.
Szayel jen zvedl jantarová očíčka od jablíčka, kterým se živil a koukl se na Bazze vedle sebe a potom na Renjiho naproti. "No jo." pokýval rudovlásek hlavičkou. "Neříkej že sis toho nevšiml." stočil červený pohled ke staršímu.
"No to teda nevšim protože to není pravda." bránil ho a přitáhl si ho k sobě. "To asi vim když s nim spim ne?"
Szayel se spokojeně uculil a schoulil se v jeho objetí. "Bazzi?" zvedl k němu očíčka a zamrkal s nimi jako malé dítě si těmi jeho dlouhými řasami. "A co když má Renji pravdu?" protáhl dětským hláskem a naklonil hlavičku ke straně.
"Ále nemá neposlouchej ho." vymluvil mu. "Von jen žárlí na to jak nádhernej si a von není a ještě k tomu nikoho nemá."
"To nebylo hezký." namítl rudovlásek a zatvářil se uraženě a povzdechl si nad tím. Furt si ho za to budou dobírat, ať už je to Nnoitra nebo Grimmjow nebo kdokoliv jiný, že je to vůbec bavilo ještě pořád.
"Podle mě si hezký Renji-kun." zamumlal černovlásek a zatahal ho za rukáv, aby se připomenul.

Koukl se na něj a pousmál se. "Tak to si možná jediný, kdo to myslí upřímně." pověděl mu a přivinul si ho k sobě, aby ho mohl obejmout.
Spokojeně se usmál a taky ho objal. "V tom případě jsou ostatní slepí."

Vítězně se uculil a triumfálně se na Bazze zašklebil a vyplázl na něj jazyk. "Si moc hodný a roztomilý tvoreček, Uryuu, víš to?"
Vítězně se uculil a triumfálně se na Bazze zašklebil a vyplázl na něj jazyk. "Si moc hodný a roztomilý tvoreček, Uryuu, víš to?"
"Děkuji moc." uculil se. "Díky vám už to vím."
"To sme moc rádi." pousmál se rudovlásek a trošku se od něj odtáhl, aby ho mohl pohladit po tom krásném líčku.
Maličko se začervenal a chytl ho za ruku, kterou ho hladil a dal ji na stranu. Sklonil hlavu aby nebyl vidět, když se takhle červenal.
"Ty máš tak teploučký a červeňoučký tvářičky." skoro až zavýskal a vzal ho jemně a spodní čelist, aby na něj viděl, jaký je teď strašně krásný.
"Nekoukej." poručil mu a zakryl si obličej dlaněmi. Moc se styděl, kluci se přeci nemají červenat.
"Ale když ty si strašně roztomilá princeznička naše malá." uculil se nad tím sladce.
Zakroutil hlavou a styděl se ještě víc. Do holek a do princezen mu nadávali snad všichni kluci a teď to měl potvrzené. "Já nejsem holka." zakňučel a už rozhodně nechtěl dát ruce dolů z obličeje.
"My víme, že ne, ale seš tak strašně roztomilý Uryuu." neodpustil si a přivinul si ho k sobě, přičemž si ho tiskl v objetí.
Dostal ze sebe jen neurčité zamručení a nechal se obejmout.
"Ale no tak Uryuu, já to nemyslel špatně. My víme, že si kluk, ale si moc roztomilý." odtáhl se od něj a koukl se mu do tvářičky.
"Hledám toho nového. Kde je?" ozvalo se za nimi. Jeden stražný si pro něho přišel a černovlásek se bál co provedl že ho shání.
"Kdo se ptá?" zvedl k němu rudovlásek vážný pohled. Chtěl vědět, proč pro něj šel ,on nic neprovedl, jako jeden z mála se radši zdejchnul z té rvačky v jídelně.
"Evidentně já pokud ti to nedošlo." řekl s nechutí a chytl chlapce za rameno.
"A co mu chceš?" odehnal jeho ruku od černovláska, aby ho nechal být.
"Já po něm netoužim ale ředitel jo. Má si jít něco vyzkoušet nebo co." odpověděl mu a znovu černovláska chytil za rameno.
Podezřívavě se na něj koukal a potom se ještě podíval na chlapce. No když šel k řediteli tak ho mohl pustit. "Fajn, ale jestli kecáš..." nedokončil větu.
"Tak ti to může bejt ukradený." odbyl ho a odvedl chlapce pryč.
Nespokojeně zamručel. Moc se mu nezamlouvalo, že šel pryč, ale když šel za Aizenem tak tedy budiž, jen doufal, že se mu něco nestane.
Bachař ho nechal před kanceláří, protože se mu do vysílačky ozval jeden z dalších že se má hned vrátit do jídelny. Chvilku tam jen postával a bál se zaklepat, ale na konec zaklepal a čekal až ho Aizen-sama vyzve aby šel dál.
Aizen se zatím probíral svými papíry a každodenní prací, ale když slyšel zvuk dveří tak jen dotyčného vyzval, aby šel dál. Před chvílí poslal pro Uryuu, tak že typoval, že by to mohl být on, ale nebyl si jistý.
Otevřel dveře a vešel dovnitř. "Dobrý den." pozdravil a uklonil se.
"Aaa zdravím, Uryuu." usmál se na něj, když zvedl pohled a uviděl chlapce. "Posaď se." pobídl ho, aby si sedl na židli, která byla naproti němu.
"Dobře." přikývl a sedl si. "Prý ste se mnou chtěl mluvit."
"Ano chtěl." souhlasil a sklonil se dolů podél svého stolu a když se zase narovnal tak před chlapce položil velkou hnědou krabici, zalepenkovanou, s razítkem věznice. "Otevři jí." pobídl chlapce a podal mu malý nůž na dopisy. Kupodivu, mu poslali ty vězeňské uniformy na jeho velikost mnohem dříve, než by čekal.
Vzal si od něj nůž a otevřel opatrně krabici. Skoro vyskočil radostí když viděl ty uniformy možná až v děcké velikosti.
"Upřímně jsem nečekal, že přijdou tak brzy, ale...." nechal větu nedokončenou, protože to nebylo třeba "Spokojený?" zeptal se a podepřel si bradu prsty rukou, které si propletl vzájemně a lokty si opřel o stůl.
"Ovšem že ano." potvrdil mu a vyndal si jeden vrch uniformy. "Moc vám děkuji, v tomhle jsem pořád jenom zakopával."
"Tak teď už nebudeš muset." pousmál se. Uniforma vypadala vlastně úplně stejně jako všechny ostatní jen byla menší, dokonce i vyšitou jmenovku měl zevnitř na lemu uniformy. "Je jich tam pět." informoval ho.
"Mockrát děkuju." usmál se na něj vděčně a začal si uniformu prohlížet. Po chvilce si všiml i jmenovky a přejel po ní prsty. "Mám tam i jméno."
"Samozřejmě." potvrdil mu s mírným kývnutím. "Všechny uniformy jsou popsané jménem nositele. Jistě pochopíš, že pokud tady je přibližně kolem pěti set lidí tak by bylo obtížné poznat, která uniforma patří komu." vysvětlil mu.
"To je asi pravda." trochu se zastyděl že mu to nedošlo rovnou.

Gefängnis - XXI.

21. října 2015 v 21:36 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Grimmjow se za ním podíval podobně jako Nnoitra. Tohle byla jasná provokace! Ne jemu prostě nestačilo, že každý dostane jedno jablíčko, on s tím ještě musí provokovat a schválně, protože zrovna tyhle dvě individua se těžko udrží na rětězu, když se naskytne nějaký problém, tohle si koleduje o pěkný průšvih v podobě rvačky a samotky. těžko říct jestli se ti dva udrží nebo ne a začnou to oni.
Černovlasý si toho všiml a to jablko se kterým si pohazoval, si dal do pusy a z kapsy vytáhl dvě další a ukázal jim je.
Modrovlásek se ošil, když ještě takhle provokoval dál. A vůbec, kde vzal další dvě, když se tady ještě nikdo s nikým neporval. "Ty svině jedna..." procedil skrze zuby a zvedl se od stolu, aby mu ty jablka mohl vzít ať už násilím a nebo ne.
"Jo já vim sem strašnej krypl." přidal se k němu když si z pusy vyndal jablko. Jedno z těch dvou nových hodil po nejmladším, který ho chytil a zmateně se na něj podíval.
"Dej sem to jabko!" rozkázal mu a chtěl mu vzít ještě to druhé, které u sebe měl.
"Si dojdi vypadám snad jako tvoje žena nebo co?" řekl otráveně a to druhé si schoval do kapsy. "Ať ti ho nesežere juniore." varoval chlapce a šel pryč.
"Ty..." nemohl najít tu správnou delikátní nadávku, která by se k němu hodila a zatnul ruku v pěst. Měl takové příšerné nutkání si to zelené jablíčko od něj vzít.
Když černovlásek viděl že to jablko opravdu chce, tak ho po něm hodil, ale povedlo se mu to tak nešťastně že ho trefil do hlavy. Hned co se to stalo tak se schoval pod stůl.
Chytl se za hlavu a cukl na viníka pohledem. "Tos udělal schválně?!" vyčetl mu a zavrčel na něj vražedně. "Neudělal nech ho, Grimmjow." zastával se chlapce rudovlásek.
"Já sem nechtěl opravdu. Jen sem ti ho chtěl dát nic víc." obhajoval se z pod stolu chlapec.
"Jooo jasněěěěě." protáhl sarkasticky. Neměl moc velkou radost, když ještě dostal jabkem po hlavě. "Grimmjow, nech ho na pokoji." pokáral ho rudovlásek.
Za to Bazz s Nnoitrou ano ty se taky málem váleli pod stolem ale smíchy. Když ho to ubožátko, tak pěkně trefilo do tý jeho prázdný kebule.
"Vy krysy." zavrčel na ně nevraživě. Nehodlal tolerovat, že si z něj dělali takhle prdel a ještě k tomu všemu kvůli tomu, že ho trefil ještě takový skrček a tak dobře.
"Prosím nezlob se." poprosil ho chlapec když vylezl z pod stolu a sedl si vedle něj. Když byl pod stolem sebral ze země jablko které po něm předtím hodil a nabídl mu ho.
Zavrčel na něj a vzal si od něj docela nehezkým způsobem jablíčko, které už bylo trošku potlučené. "Moc si nemysli skrčku."
"Omlouvám se." zamumlal a vstal aby šel zase zpátky na svoje místo.
"Nebuď na něj zlí, Grimmjow, on to tak nemyslel." zastával se ho růžovovlásek a naléhal na něj, aby nebyl tak naštvaný.
"To nic Szayel-san sem zvyklí." usmál se na něj a sedl si k němu.
"Tak dobře." uculil se na chlapce a objal ho rukou, aby si ho mohl přitáhnout k sobě a objemout ho.
Nechal se obejmout a přitulil se k němu bylo mu u něj moc hezky.
Na druhé straně jídelny se mezi tím udála nehezká věc v podobě prvního sporu. Ichigovo gang začal tu rvačku a jablíčka, už to nevydrželi a jakmile začli tak se k nim přidávali i další a další a prali se o jablka.
Když si toho chlapec všiml zase okamžitě zalezl pod stůl. Bazz vstal a vyhrnul si rukávi a šel se taky rvát.
Grimmjow a Nnoitra toho samozřejmě museli využít a taky se hned vrhli do rvačky, aby měli co nejvíc ovoce pro sebe. "Szayeli, zůstaň tady a hlídej nám ho, ať ho nikdo neukradne." řekl mu rudovlásek, než se taky zvedl a šel s Bazzem pro spoustu jablíček.
"Neměj obavy ovšem že se o něj postarám." zavolal na něj a sladce se uculil. Černovlásek ho zatahal za látku nohavic aby se připomenul. "Já budu hodný Szayel-san." slíbil mu.
"Šikovný." usmál se na ty dva a vydal se za těma třema, aby jim pomohl ukořistit spousta jablíček.
"Nestane se jim nic že ne Szayel-san?" naléhal černovlásek pod stolem.
"Určitě budou v pořádku." ukliňoval ho. Nemohl říct, že se jim nic nestane, když se budou rvát tak asi stane, ale budou v pořádku. "Pod nahoru." pobídl ho aby si sedl
"Um um." zavrtěl hlavičkou a zůstal hezky tam kde byl.
"No tak Uryuu." protáhl a zatvářil se velmi smutně.
"A proč nejdeš ty za mnou?"optal se ho a použil stejný výraz.
"Tak jo." připustil a vzal to jako dobrý nápad, přičemž si vlezl k němu dolů
"Děkuju Szayel-san." poděkoval mu a sladce se na něj usmál.

"Není za co." oplatil u ten sladký úsměv. Pravda, když budou pod stolem tak budou více v bezpečí, než nahoře, ještě by se nechtěně připletly do nějaké šarvátky.
Povzdychl si a dal si hlavičku na pokrčená kolínka. "Oni mě nemají rádi." postěžoval si. "Jedině ty a Renji-san ste na mě hodní."

"Neboj se,oni si na tebe přece zvyknou, jsi tu jen chvilku. Bude to dobrý, uvidíš." snažil se ho uklidnit a natáhl se k němu, aby se přisunul blíž a mohl ho obejmout.
"Ale oni mě stejně nemají rádi a ani nebudou sem pro ně jen spratek." povzdychl si a schoval si obličej.
"Neboj se, oni si na tebe nejdřív musí zvyknout. Budou tě mít rádi." snažil se ho utišit a hladil ho po zádíčkách.
"Já bych chtěl domů." povzdychl si a bylo mu do breku.
"No tak Uryuu neplakej, prosím." naléhal na chlapce a přivinul si ho blíž k sobě, načež ho stále nepřestával hladit po hlavičce s zkoušel ho utišit.
"Chybí mi všichni strašně moc." zamumlal a přitiskl se k němu jako malé dítě.
"Já vím, to nic, neboj se. Zase bude dobře." tišil ho a držel si ho u sebe, aby nemusel plakat a věděl, že nebude sám.
"Nebude." zavrtěl hlavičkou. "Nikdo z nich už mě nikdy nebude mít rád."
"Ale my tě máme rádi. No tak nezoufej, teď jsi tady doma a my tě máme moc rádi Uryuu." pohladil ho po hlavince a dal mu pusinku do vlásků.
"Chtěl bych jít za tátou, moc mi chybí." prozradil mu.
"Neboj se, bude to dobrý, Uryuu, neplač." pošeptal mu u ouška.
"Uhm." přikývl a pokusil se uklidnit.
"Neplač, Uryuu." uklidňoval ho a hladil po hlavičce. Stráže už také museli zasáhnout, aby tu rvačku o ovoce trochu zklidnili.
"Bojím se Szayel-san." přiznal se mu a schoval se u něj.
"Nemusíš." nabídl mu zelené jablíčko, které se přikutálelo na zemi, asi někomu upadlo, když se všichni prali.
"Um um." zavrtěl hlavičkou. "Je tvoje." řekl mu a odstrčil mu ruku směrem k němu.
"No tak, Uryuu, musíš ňamat, abys byl velký a silný." pobízel ho, aby si vzal jablíčko.
"To já stejně nikdy nebudu." zavrtěl nad tím hlavičkou a pořád mu ho strkal.
"Ale budeš, uvidíš." nenechal se odbít, ale jablíčko mu tedy přestal podstrkovat. Nebude to do něj rvát násilím, když nechtěl.
"Mám tě rád Szayel-san." prozradil mu a objal ho.
"Já tebe taky, moc moc." pověděl mu a uculil se nad tím
"A nelžeš že ne?" chtěl vědět a víc se k němu přitiskl.
"Samozřejmě." souhlasil a políbil ho na tvářičku.
Začervenal se a zakryl si tvářičky do dlaní.
"Jsi roztomilý pojď půjdeme ven, ať se nám nestane." pobídl ho.
"Ale oni se tam teď perou." připomněl mu. "Teď nemůžeme vylézt."
"Neboj se to proběhneme." uculil se na chlapce důvěřivě.
"No tak dobře." řekl nakonec a pomalu vylezl z pod stolu.
Usmál se a vzal ho za ruku, aby s ním mohl běžet pryč.
Nechal se jím odtáhnout pryč a díky Bohu se jim nic nestalo.
"Vidíš Uryuu. Nic se nám nestalo." usmál se na něj, když se dostali ven. Stráže postupně hnali ven úplně všechny, aby se tam snad i uklidnili teď v takovém stavu by asi těžko šli něco uklízet a pracovat.
"A co bude teď Szayel-san?" optal se ho a schoval se za roh.
"Počkáme na ostatní." odvětil a pohladil ho po hlavičce, přičemž si šli sednou ke stolu, aby mohli počkat na ostatní.
"Tak dobře." přikývl a následoval jeho příklad.
Sedl si ke stolu a nechal chlapce, aby si sedl k němu, teď už budou muset jen počkat.
Sedl si vedle něj a objal ho za paži.
Přivinul si ho k sobě a sladce se uculil. Byl tak strašně roztomiloučký a sladký, když mu Bazz slíbil, že budou mít taky díťátko tak by chtěl podobné, jako je Uryuu, měl ho moc rád a to tady byl jen chvilku.
Víc se k němu přitiskl a s rudými tvářičkami mu dal pusinku na tvář. Hned jak to udělal se mu schoval do ramen.
"Uryuu, ty jsi tak moc sladký chlapeček. Jestli budu mít taky malýho chlapečka tak bych chtěl, aby byl taky tak roztomilý a sladký." pohladil ho po tom krásném rudém líčku.
"A až ho budete mít ukážeš mi ho prosím." zaprosil a podíval se na něj.
"Milerád." přikývl souhlasně a objal ho. "Budeš první kdo ho uvidí." slíbil mu.
"Ale co Bazz?" zajímal se. "On by ho měl vidět první."
"Samozřejmě, ale on bude tatínek to je samozřejmost, že ho uvidí první, ale jinak ho uvidíš první ty. Budeš jeho strýček." pousmál se a šťouchl ho do nosánku.