Gefängnis - VI.

15. září 2015 v 18:30 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Černovláska v cele opět probudil bzučák označující to že se cely otevírají. Byl celý polámaný a jediné co zvládl bylo to že se posadil na kraj postele. Promnul si oči aby se rozkoukal a protáhl se. Zkusil se postavit, ale moc mu to nešlo. Tak se jen díval na svoje nohy jak sou nad zemí, ostatní určitě na zem chodidli dosáhli.
"Dobrý ráno, princezno." pozdravil chlapce a usmál se "Vítej v novém životě." přivítal ho mile. Měl velkou radost ze svého vítězství, že viděl toho chlapce první a ještě se mu povedlo nakrknout Askina a on se mu ještě vysmíval do obličeje.
"Děkuji, tobě také dobré ráno." oplatil mu. "Ale neměl bych být spíš princ?"
"Ummm.." zamyslel se "Ne všichni sou tady princezny, protože by to pak nemělo ten krásnej zvuk." vysvětlil. "Tak poď vstáváme." vybídl ho a chytl ho za ruce, aby mu pomohl na nohy.
Koukl se na něj nahoru a chytl se ho, aby se mohl postavit. "Děkuju."
"Není za co a teď poď máme nástup a pak snídani." pověděl mu a pak ho pustil, aby mohl jít za ním, přičemž když procházeli kolem Askina tak se na něj vítězně usmál a aby ho ještě dostatečně ponížil tak na něj vyplázl jazyk.
Jak se tak rozhlížel kolem tak měl čím dál tím větší strach. Všichni se na něj dávali jako na kus masa, dívali se na něj jako na něco co chtěli a usmívali se u toho tak jak to ještě nikdy neviděl. Šel blíž k Renjimu a chytl se ho ze zadu za uniformu aby se alespoň trošku schoval.
Pobaveně se nad tím pousmál, ale zase nad druhou stranu ho chápal. Tady byli vážně pochybné existence a také i psychicky narušené a vzhledem k tomu, jak je malý a vypadá tak bezbraně tak v něm budou všichni vidět snadnou kořist. "Nějakou dobu by ses měl držet blízko někoho, kdo by tě chránil, jinak by si tě mohli někde odchytnout a to bys pak asi nechtěl zažít." poradil mu a šel s ním ven společně s ostatními vězni se seřadit.
Pořád se ho nepouštěl a poslouchal ho na slovo. "A mohl byxh se prosím držet tebe?" optal se ho tiše, když mohl být zase u něj.
"S tim sem počítal." souhlasil, že může. Tak a teď má Askin útrum definitivně, protože už ho nejspíš nedostane, ani si neuměl představit, jaký musí mít vztek a popravdě, jemu to dělalo radost.
"A nevadí ti to?" optal se ho pro jistotu. Nechtěl ho tím nijak obtěžovat nebo otravovat.
"Ne sem rád, víš jak se tady všichni snažili o to, čí budeš a já to vyhrál." pyšně na sebe ukázal.
"Takže sem něco jako trofej?" podivil se. On přeci není nějaký pohár tak proč to zase chtějí všichni jeho přízeň.
"Hele, asi takhle, tady je každodenní rutina úplně stejná, nic se nemění pomalu už si neni co říct a tak, ale když sem má přijít někdo novej a ještě k tomu malej kluk tak je to velká událost, něco jako kdyby sem přijela nějaká celebrita. Proto je to velkej hukot a všichni chtěj vědět, co seš zač a chtěj tě mít na svojí straně a tak podobně." vysvětlil "Ale zase na druhou stranu, kdybys na ničí straně bejt nechtěj tak bys byl v nebezpečí a mohl bys pak mít docela silný anální bolesti." varoval ho před hrozícím nebezpečím.
"Já nechci být v nebezpečí bojím se tu, nechci mít anální bolesti ať je to co chce." zavrtěl hlavou a zvovu se schoval u rudovláska.
"Seš roztomilej." neodpustil si. Když se takhle bál tak byl, ale nebylo divu. Ještě nebyl ani plnoletý a už byl za mřížemi. Když je přepočítali tak šli na snídani. Reníček si samozřejmě vyřídil tu jeho 34 za odměnu, že si potom pro ní přijde a když dostal tác se snídaní tak se vydal k jejich stolu a počkal na zbytek gangu i s novým přírůstkem.
Ten tam jen seděl a díval se do talíře. Byl to snad stejný hnus jako včera. Možná to byla ještě jeho nedojedená večeře ze včera.
"Copak? Kluk je zvyklej na jiný jídlo?" prohodil Nnoitra posměšně, když ho tak pozoroval, když si sedl a zazubil se.
"Já nejsem žádný kluk mám jméno." obořil se na něj aniž by zvedl pohled. Zkusil se napít, možná že když je tu jídlo tak odborné, tak pití možná nebude. Zmílil se bylo to stejně hnusné. Zakuckal se jak ho to překvapilo.
Grimmjow se nad tím pobaveně zasmál, bylo to vážně komické. "Copak? Nechutná ti?" optal se, zatím co on se cpal a vypadal, že mu to chutná.
Zavrtěl hlavou a sklopil pohled ještě níž. Nejradši by se propadl.
"No tak, nech tě ho na pokoji, vždyť je tady první den." pokáral je rudovlásek a přelezl si přes stůl vedle chlapce, aby na něj tak moc nemohli a dali mu chvíli svátek.
Opřel se mu o rameno a znovu ho chytil za uniformu abuse schoval. "Děkuju." zamumlal a zavřel oči.
"Neboj na to si zvykneš." ujistil ho a půjčil si jeho tác, aby se tak pokusil najít něco poživatelného. "Na." natáhl k němu vidličku, když se mu povedlo něco najít.
Kouknul se na to co mu nabízel a znovu zavrtěl hlavou nechtěl vůbec jíst.
"Chápu, že to neni jako od maminky, ale lepší pochutiny tady nikdy nenajdeš, tak ber." vybídel ho, aby do něj dostal aspoň něco.
"Já nemám maminku." přiznal mu a podíval se na něj nahoru.
"Obrazně řečeno." opravil se tedy s protočením očí a znovu ho pobídl "Něco do sebe dostat musíš, tak šup."
Nedůvěřibě si prohlédl to co mu bylo nabízeno a natáhl se k tomu blíž aby si to mohl vzít do pusy když ho takhle přemlouval.
"Šikovný chlapec." usmál se spokojeně a začal hledat něco dalšího, čím by ho mohl nakrmit. "Ten tvůj plán ti nějak nevyšel." poznamenal Yumichika, když ty naproti tak sledoval a koukl se na Askina naproti.
"Sklapni." štěkl po něm a praštil ho do bradavky. "On vyjde brzy či později bude můj."
"Jau." zaňučel a promnul si bolavé a citlivé místečko. "Když myslíš, ale teď to vypadá, že se k našemu rudovláskovi nějak hodně má." namítl, ale radši mu chytl obě ruce v zápěstí, aby se po něm neohnal.
"Já to vidim a taky mě to sere." souhlasil s ním a povolil ruce. "Ten chlap mě štve. On mi to snad udělal naschvál."
Když si byl jistý, že ho zase nepraští, tak ho velmi opatrně praštil, on by velice nerad, aby měl na sobě najké známky poškozené pokožky a jeho dokonalosti. "Třeba tě chtěl ponížit." navrhl zamyšelně.
"To ať si mě nepřeje chlapec." zavrčel nepřítomě.
"Ou, to potom bude peklo." usoudil a koukl se na rudovláska.
"To si piš." přikývl. Szayel z toho chlapce taky nemohl spustit oči. "Pověz nám něco o sobě." vybízel černovláska.
"Povídej, něco co ještě nevíme." přidal se rudovlásek, zatím co mu vybíral něco dobrého a dával mu to do pusinky, aby se aspoň trochu najedl.
"Um um." zavrtěl hlavičkou a schoval se u Renjiho, tam mu bylo nejlíp.
Sice se pokoušeli z něj něco dostat, ale když nechtěl mluvit tak už ho potom nenutili. Renjimu se povedlo do něj dostat aspoň trochu snídaně, aby pak neměl takový hlad, ale potom museli pracovat, problém byl v tom, že se museli rozdělit. Renji měl jít uklízet chodby, vytírat a tak sice tam byl s ním Bazz, ale Uryuu měl jít do prádelny, s tím tam byl i Szayel, ale nejen ten.
Snažil se být úplně neviditelný, nebo alespoň ne tak zajímaví aby si ho nikdo moc nevšímal. S prací to bylo ale o něco těžší. Pracovat vůbec neuměl. Nikdy to nepotřeboval a ani ho k tomu nikdo nevedl.
Szayel ho hlídal a taky na něj dával pozor, aby mu někdo neublížil, ale taky mu radil, když nevěděl jak na to. Samozřejmě, že tu byli i tací, kteří neradi makali a nebyli moc zruční, ale do toho se dostane. "Uryuu, tys nikdy neskládal oblečení?" zeptal seho, když mu ukazoval, jak uniformy skládat a dávat je do sloupsů na hromádky hezky velikost po velikosti a zároveň je skládat podle toho komu patří.
"Um um." zavrtěl hlavou. To bude asi jeho poznávací znamení. "Mi měli služebnictvo a když sem jim chtěl pomáhat tak to buď řekli otci a já pak dostal vynadáno a nebo sem dostal vynadáno rovnou od nich." vysvětlil mu.
"Ach tááák." protáhl chápavě "To nevadí, časem se to určitě naučíš. Když tu totiž někdo skončí tak je to na dlouho." poznamenal a svázal jeden hotoví sloupec provázkem, aby se nerozsypal a pak ho odnesl k poličkám, aby se nepletl.
Povzdychl si a zkusil to už asi po desáté. Pořád se mu to nedařilo, pletlo se mu to do sebe a nevěděl jak na to aby to bylo správně.
"Copak? Našemu tovému miláčkovi to nejde?" přešel k němu s úsměvem Yumichika a provokativně do něj šťouchl bokem, ve kterém se prohnul. Tak trochu využil té situace, že Szayel odešel no.
Překvapilo ho to a lekl se když do něj takhle vrazil a trochu zavrávoral. "Zkouším to."
Pobaveně a tichounce se nad tím uchechl, když to s ním tak zacloumalo a to do něj asi nešťouchl nijak silně, to on ne on je takové jemné krásné stvoření. "Šikovný to tvoreček, jak se ti tady líbí?"
"Nelíbí." řekl prostě a šel od něj trošku dál. Nikdy na něj nikdo takhle nemluvil a ani se k němu tak nechoval.
Přešel k němu blíž, aby mu tak snadno neunikl "Ale když půjdeš se mnou tak se ti tady zalíbí, můžeš dostat i něco dobroučkýho do bříška, co si jen budeš přát." snažil se ho přesvědčit a přetáhnout na svou stranu "To Reníček a jeho banda nikdy mít nemůže."
"Ale já nemám hlad." zavrtěl hlavou a šel znovu o něco dál.
"Ale brzy mít budeš, copak chceš jít ty nechutné věci, které se tady podávají?" zajímal se a naklonil se k němu, aby se mu podíval do tvářičky.
Začervenal se když byl tak blízko. "Já n-nevím." zakoktal se z toho jak byl blízko.
"Seš moc sladký chlapeček, klidně by ti tady mohl někdo ublížit a Renji s těmi jeho kumpány jsou jedni z nich." snažil se ho nějak vystrešit a všemožně přetáhnout na svou stránu, ale zároveň se chovat velmi hodně a mile.
Teď už měl opravdu strach. Proč by mu chtěli ublížit, vždyť byl na něj Renji hodný. "Ale Renji mi slíbil že mě ochrání."
"Ale Renji kecá." namítl a ušklíbl se nad tím, ale už cítil, že povoluje, už to cítil.
"Ale jak to? A proč? Vždyť mi to slíbil." vyhrkl ze sebe a byl už úplně zmatený a to tu byl první den.
"To možná, ale on..." nestačil doříct tu svou přesvědčivou větu, když ho Szayel přerušil "Copak tady děláš, já myslel, že máš svou práci trochu na jiný části prádelny." vyčetl mu Szayel, když se zase vrátil, právě včas, aby překazil ty jeho zlé plány.
"Nic jen sme si povídali." namítl Yumichika s pokrčením ramen a Koukl se na chlapce, načež se lehce pousmál. Tak rozhozenýho Kloučka máme teď jen počkat až se chytne. "Zatím pa." poslal jim vzdušnou pusu a s mrknutím si spokojeně šel na jeho pracoviště.
Ani se nehnul z místa a ani se na ně nechtěl podívat. Díval se do země a zase začal potahovat. Bylo mu z toho co řekl zle.
"Copak pláčeš?" optal se naléhavě Szayel, když Yumichika odešel a kouklse na chlapce. Snad mu neřekl nic zlého.
"Nepláču to se ti jenom zdá." snažil se mu to vyvrátit. Nechtěl aby něco o tom co se stalo věděl, určitě by to pak řekl ostatním a oni by mu ublížili dřív a nebo rovnou.
"Ne nezdá, proč natahuješ? On ti řekl něco ošklivéjo?" zajímala se dál a přitáhnul si ho jednou rukou blíž k sobě a vzal ho za bradu, aby mu viděl do tvářičky.
"On jenom říkal že když budu s ním tak budu moct mít něco dobrého." začal, ale netušil jestli bymu měl říct i zbytek.
"On tě takhle podplácel?" optal se a otřel mu rukou ty slzičky. "Z toho si nic nedělej neboj se, on tě jen chtěl trochu rozhodit, abys mu věřit, to nic." ujišťoval ho a jemně se na něj pousmál.
"Ale on říkal že Renji lže a že mě neuchrání a taky říkal že byste mi mohli jen ublížit." řekl mu nakonec. Už nemělo smysl mu to tajit.
"Snažil se ti jenom podkopat pevnou zem pod nohama, abys šel s ním." uklidňoval ho a jemně se na něj usmíval, aby se netvářil jako hromádka neštěstí.
"Ale proč?" zeptal se a utřel si slzy do rukávů.
"Protože si tady nový." řekl a odtáhl se od něj, aby mohl dál skládat oblečení "Každý by tě chtěl na své straně, aby měl případnou výhodu nebo se mohl blýsknout před ostatními. Taky jsi moc roztomilý, mladý a krásný. Já se ani nedivím."
"Proč říkáš věci které nejsou pravda?" optal se a podíval se na něj. "Chůvy mi říkaly že se to nedělá."
"A proč bych ti měl lhát?" koukl se na něj nechápavě a naklonil hlavičku mírně na stranu "Já říkám pravdu, jsi moc roztomilý a krásný."
"To není pravda!" odmítal a začervenal se. To neí fér že o něm takhle mluví už třetí člověk za jedem den.
"Si neskutečně kawaii." zašvitořil, když se tak krásně vztekal a vzal ho za ty krásné tvářičky, jak byl sladký.
"Szayel-sama!" zašišlal aby ho pustil , a malinko se na něj zlobil protože říkal tyhle věci a ještě k tomu dělal tohle.
"Si takový náš malí, kawaii chlapeček." uculil se sladce a dal mu pusu na čelo. Pak ho pustil a pohladil ho po hlavičce.
Zmateně se na něj podíval a zrudl až za ušima. Překryl si obličej dlaněmi a otočil se k němu zády.
"A tohle je ještě víc, kawaii." zajíkl se a ze zadu ho objal, když byl tak sladký, div ho chudáčka neumačkal.
"Prosím dost!" zavískal. Na tohle už vůbec nebyl zvyklí aby se ho takhle někdo dotýkal.
"Tak nesmíš být tak moc kawaii, Uryuu!" dal mu pusinku do těch krásných voňávých vlásků a stejně mu nedal pokoj.
"Ale vždyť já nic nedělám." zaprotestoval a pokusil se mu vymanit.
"Červenáš se." namítl v nesouhlas a pustil ho, aby ho chudáčka neumačkal. "Už vím, proč se Renjimu tak moc líbíš." kývl chápavě.
"Co to říkáš?" optal se ho zmateně přes prsty kterými si překrýval obličej.
"Že se Renjimu moc líbí, jak krásně se červenáš." řekl a dal další složené oblečení na hromádku.
"Opravdu?" zeptal se ho pro kontrolu a dal ruce dolů aby mu pomohl.
"Ano, ale popravdě..." svědčně se na něj pousmál, když mu tak hezky pomohl a snažil se "On nikdy sám o sobě moc nemluvil a nemluví."
"Aha." přikývl. "Mě se to znovu zamotalo." postěžoval si a ukázal mu svoje nepovedené dílo.

Koukl se na něj a usmál se nad tím. "To nevadí, naučíš se to." upokojil ho a rozmotal to, aby mu mohl pomoct s tím to složit a zároveň mu to i ukazoval, aby se to hezky naučil. Zbytek dopoledne už proběhl více méně bez problému a Uryuu to docela i začalo pomalu jít, alespoň už tam nedělal takové chyby a chuchvalce. Pak přišla chvilka kdy měli jít na oběd, to bude ještě více méně v pořádku, ale co teprve až půjdou ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáte na naší společnou dílovku Gefängnis?

Úžasný! Piště dál!
Ujde to
Nevím
Jsou i horší věci
100% NOUP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama