Gefängnis - IX.

22. září 2015 v 16:05 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Na co čumíte!?" křikl po těch co byli nejblíž a jako ten největší boss došel až k jejich stolu.
"Áááá tady sou naše zamilovaný hrdličky." poznamenal pobaveně Nnoitra, když je zmerčil a zazubil se. Szayel se jen nevině usmál a sedl si ke stolu na lavičku.
"Hubu drž nebo ti ji přerazim." pohrozil mu a sedl si na desku stolu.

"Aleee, ty seš zase příjemnej hele." zatvářil se dotčeně. "Má krámy nech ho bejt." mávl nad tím Grimmjow rukou.
"Dej kámošce s krámama cígo Bitte schön." zaprosil jako herečka dokonce i s tím gestem.
"Ale budeš si ničit tu tvojí sexy postavu." mávl na něj rukou jako nějaká dámička a ještě změnil hlas, jako ta namičlená slečinka, ale natáhl k němu krabičku.
"Ale di ty to se spaví." taky nad tím mávl rukou a vyndal si jednu ciraretu a zapálil si.
Růžovovlásek se na ty dva jen pobaveně koukl, ano bylo to vážně komické. Naklonil se ke svému milenci a dal mu pusu na krk. "Víš, že jsi moc sexy, když kouříš?" pošeptal mu tichounce do ouška.
Pousmál se a z kouře který vydechl udělal tři kroužky. "Opravdu? A víš o tom že ty si sexy pořád?" oplatil mu.
"I ty lichotníku..." zavrněl a znovu se mu rty přisáhl na krk a chvilku tak spočíval, jako upírek, než se odtáhl a zanechal na tom místečku po sobě nafialovělí flíček.
"Sem tvůj sexy lichotník zlato." potvrdil mu a taky mu udělal cucflek na krčku aby bylo vidět že je jeho.

Spokojeně se mu vybídl a sjel rukou po hrudníku až k vnitřní straně jeho stehna. "Hele nechte si to na doma, sou tu malí děti!" vynadal jim Grimmjow.
"A kde nějaký vidíš ty tetko?" optal se ho otravným hlasem punkáč.

"Tady." pokrčil nad tím rameny a ukázal na Nnoitru. "Co?! Tak to sis posral!" vyjel po něm se zavrčením.
"Neperte se kvůli mě dámy." zasmál se nad tím Bazz. "Yo přestaňte vy hovada nebo z vás bude mít noční můry." přidal se k němu nejstarší a ukázal na černovláska.

"Chutáčik malý, budete na něj mít špatnej vliv." pokáral je rudovlásek a pohladil chlapce po hlavičce. "Půjdeš se mnou?" optal se ho.
"A kam?" optal se ho zvědavě. "Yo kam deš ty kasanovo." zašvitořil Nnoitra.

"Nejsem Casanova." namítl a ušklíbl se na dlouhovláska. "Dám ti něco dobroučkýho." pověděl chlapci a pobídl ho, aby šel s ním.
Vstal a šel s ním, tedy aspoň od jejich stolu. Hned jak byli od něj trošku dál tak se ho zase chytl za uniformu.
"To se pořád tak moc bojíš?" optal se ho a vydal se s ním zpátky do velké vězeňské budovy.
"Když si se mnou tak už moc ne." přiznal se mu a usmál se na něj.
"Neboj se, nikdo ti neublíží, když už tebe někdo bude." uklidnil ho a vešel do věznice, přičemž se vydal k celám. "Něco ti dám sladkýho chceš?" optal se.
"Ale tady přeci nic sladké nenajdeš." podivil se nad tím když viděl kam ho vede. "A ten černovlasý říkal že ty a ani ostatní nic takového mít nemůžete."
"Nenajdu, samozřejmě pokud máš dobrý zdroje tak je to snažší." fikaně se na něj pousmál se odvedl ho až do celnice a ke své cele. Klekl si na zem k posteli a polovinou těla skoro po rameno se natáhl a vytáhl bílou krabici. "Poď sem." pobídl ho a položil krabici na postel.
Přešel k němu blíž a zastavil se před postelí. "Co je to?" zeptal se a ukázal na krabici.

"Dneska sem si pro to byl. Nikomu neříkej, že to mám nebo tady všichni budou nastoupení v řadě a bylo by do pěti vteřin po tom." otevřel krabici, ve které byli cukrovinky z cukrárny, dortíčky a muffinky a laskonky všech možných barev a krémů a chutí. "Vem si."
"Um um je to tvoje." zakroutil hlavou a měl se k odchodu. Je to přeci jeho nebude se na něm přiživovat. Bohatě stačí že se na něj lepí jako klíště.

Vstal z postele a chytnul ho za zápěstí, přičemž ho odtáhl k sobě na postel, aby si sedl. "Je to moje, ale kdybych nechtěl tak ti to nenabízim, navíc, je toho spousta a já to stejně všechno sám nesním, měl bys týhle situace využít. Určitě tady budeš dlouho a tady nic podobnýho už nikdy nedostaneš." poradil mu.
Lekl se když ho takhle chytil a posadil ho na postel. "Ale to se na tobě budu ještě přiživovat to přeci není správné." snažil se obhájit.

"Kdybych nechtěj, nenabízel sem ti to." připomenul mu a dal mu krabici na klín. "Vyber si." pobízel ho dál a nejspíš ho nehodlal pustit dokud si nevezme.
Nakonec přikývl a vybral si světle modrou makronku s bílým krémem uvnitř.

"Mnohem lepší." usmál se a vzal si dortík si bílý dortík s jahůdkami. "Ale moc sis toho teda nevzal." poznamenal.
"Děkuju moc." poděkoval mu. "Mě to stačí."

"Diť to máš jednou do pusy." namítal a šťouchl ho do bříška "A určitě toho taky moc nevážíš."
Zasmál se když ho zase šťouchl. "Náhodou koukni jak sem vykrmený." namítl zase on a chytl si mezi dva prsty kůži na břiše.
"No jasněěěěě." kývl souhlasně a naklonil se, aby mu viděl na bříško. "To je jenom povyslá kůže!" namítl a znovu ho šťouchl.
"A nene není!" křikl na něj uraženě a odtlačil ho od sebe, přičemž mu dal makronku do pusy.
Nečekaně se na něj koukl, ale cukrovinku si vzal. "Ale je, musíš trochu přibrat." pronesl, když měl trochu prázdnou pusu a nabídl mu jahůdkoví dortík. "Šup." vybízel ho.
Nespustil z něj oči a zakousl se do dortíku. Ale problém byl v tom že na něj byl moc velký a on měl malou pusu, takže měl šlehačku i na nose.

"Šikovný." pochválil ho, když si kousl a otřel mu z nosánku šlehačku. "Ale máš malou pusinku, ty asi nejsi moc zvyklí jíst, co?" zajímal se.
"Um um moc ne." přiznal mu když měl prázdnou pusu.
"Je to vidět, budeš se muset naučit jíst." varoval ho a pobídl ho, aby znovu otevřel pusinku a dal mu tam zase dortík, aby si ukousl.
Otevřel pusu co nejvíc to šlo, aby se nestalo to co předtím a ukousl si z dortíku.
"Vidíš, jak to jde. Měl by sis toho užívat, že máš takovou mňamku, to tady normálně už nedostaneš, jedině tak ten blivajs, cos viděl v jídelně." upozornil ho a sám si ukousl z cukrovinky, ale početně větší kus.
"Ale já si toho opravdu vážím." prozradil mu když spolkl i to.
"To sem rád." přikývl v souhlasu a dal mu do pusinky a ten poslední kousek jahůdkové pochoutky, než se koukl, co je v krabici dál za dobroty.
"A proč se mám naučit jíst když sou tady jen ošklivé věci?" zeptal se ho když dojedl.
"Protože když nebudeš jíst, tak za chvíli budeš jenom chodící kost a kůže a to tady potom nemůžeš přežít." vysvětlil a vyndal z krabice kousek pařížského čokoládového dortu se šlehačkou na vrchu.
"A proč si na mě tak hodný Renji-san?" tahle otázka mu vrtala v hlavě už celé odpoledne a docela dost ho zajímala odpověď. Jen doufal že ten černovlásek z prádelny neměl pravdu.

"Protože seš moc roztomilej tvoreček a já sem si tě nějak oblíbil. Kdybych měl syna, tak bych chtěl, aby byl taky tak krásný a roztomilý." pověděl mu a nabídl mu čokoládoví dort.
Zavrtěl hlavou že nechce. Takže syn. To mu toho moc neřekl ale zase by mu snad neublížil, i když náhoda je blbec.

"No tak." pobízel ho "Otevři pusinku, je to dobrý." lákal ho.
Usmál se a na ukazováček nabral trošku šlehačky a dal ji staršímu na nos.
"Ty potvoro, malá." usmál se nad tím a otřel si šlehačku, aby jí mohl olíznout. "Šup aspoň tenhle kousek ještě sněz."
"A pak už nemusím večeři že jo?" optal se a kousl si.
"Uvidíme, co bude k véče." řekl neučitě, s jistým ne ani ano a pousmál se, když si kousl. "Moc hodný" pochválil ho a sám si z dortu ukousl.
"Děkuju." usmál se na něj a dal si tu krabici z klína.
"Není za co, ham." pobídl ho, aby si ještě kousl, když měl prázdnou pusinku a dal mu dort do ruky, aby ho podržel a on mohl tu krabici zavřít a schovat zpátky pod postel.
Ukousl si co nejvíc mohl aby potom už nemusel a podržel zbytek laskominky.
Vlezl si zpátky nahoru a vzal si od něj zbytek dortu, přičemž mu olízl prsty od šlehačky, která mu tam zůstala.
Lechtalo ho to, ale nepříjemné to taky nebylo. Začervenal se když se na něj ještě díval.

"Chutnáš sladce." pověděl mu, když olízal jeho prsty od šlehačky a pak se zvedl ze země. "A seš roztomilej."
"To je ta šlehačka a nejsem roztomilí." oponoval mu a stáhl ruku k sobě.
"Kecko." ušklíbl se na něj a vzal ho za ruce, aby mu pomohl se zvednout. "Půjdeme zase zpátky ven. Za chvíli pudem na večeři." informoval ho a vydal se s ním zase ven.
"Kecko." ušklíbl se na něj a vzal ho za ruce, aby mu pomohl se zvednout. "Půjdeme zase zpátky ven. Za chvíli pudem na večeři." informoval ho a vydal se s ním zase ven.
"A nebo ti z toho vyberu zase něco poživatelnýho, tady nikdy nenajdeš nic moc, co by vypadalo hezky." otevřel dveře ven a nechal ho, aby vyšel, než sám šel ven.
Vyšel sice ven, ale počkal až přijde za ním. Nechtěl jít samotný.
Taky šel ven a pak ho pobídl, že už tedy může jít zase za ním jako ocásek, když chce a vydal se zpátky ke stolu.
"Kde ste byli tak douho?" optal se jich od stolu Grimmjow. "Jo vy miláčci." přidal se Nnoitra.
"Tajný." odpověděl prostě rudovlásek a zase si sedl ke stolu. Samozřejmě, že ty dva úchyláci zase budou myslet na nemravnosti, ale kdyby jim pověděl, že se byli živit sladkostmi tak by chtěli taky.
Černovlásek si sedl vedle Szayela a pro změnu se přitulil k němu.
"Aaaaaawwww. Je tak roztomilý." neodpustil si růžovovlásek a pevně chlapce objal skoro ho samou láskou, jak byl roztomilý neumačkal.
"Szayel-san!" netušil že ho bude až tak mačkat.
"No tak, neudus ho!" postěžoval si rudovlásek. To by bylo super, on je tu sotva den a už by mu museli kopat hrobeček. "Ale on je tak sladký." rozplýval se nad tím a pohladil ho po hlavičce.
"Nesmíš mě udusit Szayel-san." varoval ho. "To by si byl potom smutný a mrzelo by tě to a já nechci aby si byl smutný."
"To je pravda." přikývl souhlasně a povolil stisk, aby ho úplně neumačkal a ještě jim chvilku vydržel v celku.
"Umíš hru na krále Szayel-san?" zeptal se. Už dlouho s nikým nehrál a už nevěděl co by mohl dělat.
"To neznám, povíš mi, jak se to hraje?" optal se a pohladil ho po hlavičce. On o takové hře neslyšel, ale třeba to mohl být nějaký chyták.
"To se hraje v paláci. Může to hrát i několik lidí, ale ve dvou nebo ve třech je to nejlepší. Musíš dát hádanku a když ji druhý neuhodne do deseti sekund tak si král, když se tohle zopakuje třikrát za sebou je z tebe car a pokud protihráče nepustíš ke slovu po šesté v radě tak je z tebe císař a pak můžeš všem rozkazovat a je z tebe něco jako opravdoví císař a oni tě tak musí i brát." vysvětlil mu.
"Ummm..." zamyslel se nad tím. Tady normálně hry nikdo nehraje na to tady mají ostatní svou hrdost a nebo prostě nehrají hry pro děti. "Tak jo." usoudil nakonec a pousmál se. "Tohle je tvoje oblíbená hra?" optal se modrovlásek.
"Hráli sme ji v paláci." prozradil mu a pokrčil nad tím rameny. Vždyť už to říkal.
"My tady taky máme jednu oblíbenou hru." zazubil se a přimhouřil modré oči. "Říkáme jí: Vymlaťte si zuby dokuď se stráže nedívaj." zakřenil se nad tím rudovlásek. Tady to byla velmi oblíbená hra. Prostě se někdy všichni dohodli a takhle jí občas hráli. Sice potom bylo druhý den ouvej ouvej, ale nějak se zabavit musí.
"Um um." zakroutil hlavičkou. "Ty se najes, já nemám hlad."
"No taaaak, Uryuu." naléhal na něj a prosebně se o něj otřel tělem a hlavičkou, jako přítulná kočička. "Ašpoň tvošíčkuuu." zavrněl a smutně se na něj podíval.
Zasmál se, když byl tak přítulný. "Ale jen malinko prosím." uznal svou porážku.
"Děěěěkujůůůů, Uryuu." protáhl sladce a znovu se o něj mazlivě otřel, než se vrátil k tácu, aby mu mohl najít něco dobrého a pak k němu natáhl vidličku, aby mu to mohl dát do pusinky.
"Renji-san ty si narazil na šantu kočičí, že si najednou tak mazlivý?" zasmál se nad tou představou Renjiho jako veliké mazlivé kočky, i když v jeho případě spíš tygra.
"Ale jistě, mňáááu." zavrněl a opřel se o něj, ale ne zase plnou vahou, aby ho nesklátil na zem. "Otevři pusinku." pobídl ho. "No jo, náš Reníček je občas tak přítulný, když ho to chytne." souhlasil Szayel a pousmál se nad tím.
Usmál se a otevřel tedy pusinku jak chtěl a nechal si tam dát sousto které mu rudovlásek vybral. "Na vás koukat to je jak z kina vy paka." zakroutil nad tím hlavou Nana.
"Jak z nějakýho romantickýho filmu fakt, že jo. A to je tady ten prcek teprve den." přitakal v souhlasu Bazz, když je taky tak pozoroval. "On si fakt šlehnul tu kytičku." broukl nenápadně dlouhovlasý černovlásek. Fakt, měli úplný kino a ještě k tomu úplně zdarma! No neberte to!
"Zejra ho už budou nosit po rukou aby se nedotl země a oni budou jeho armáda koček." řekl dramaticky Grimmjow aby nebyl náhodou pozadu.
"No to teda!" odvětil Bazz a vzal si kelímek, aby se mohl trochu napít té břečky. "Uummmm.... Nechci nic říkat... Ale.... Nevypadá to, že bys měl ještě nějakou šanci do dostat na svou stranu...." pronesl s pauzami Yumichika a rychle se skryl pod svýma rukama, aby voď něj zase nechytil nějakou šlehu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáte na naší společnou dílovku Gefängnis?

Úžasný! Piště dál!
Ujde to
Nevím
Jsou i horší věci
100% NOUP

Komentáře

1 Neli Neli | 26. září 2015 v 11:59 | Reagovat

Úžasné. Keimusho sa mi strašne páčilo ale toto asi ešte viac.
Teším na ďalší diel :)

2 Uryuu Uryuu | 27. září 2015 v 8:55 | Reagovat

OMG😁 On to někdo čtea líbí se mu to OMG já mám takovou radost.

3 Renji Renji | Web | 1. října 2015 v 21:40 | Reagovat

Jo no asi tak :333 To je awesome! :3 A já sem si myslel že to nikdo číst nebude! Íííííííp!!! X3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama