Gefängnis - II.

7. září 2015 v 21:22 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Už se poněkud více uklidnil a opřel se zády o zeď za sebou. Rudovlásek se na ně na oba jen koukal, škoda, že mu chyběl popcorn, jinak by si zasedl za stůl a mohl by tak sledovat to představení. "Naše manekýnka má zas problém." prohodil zpěvně modrovlásek, co zrovna procházel kolem se špinavími tácy, které na stolech zůstávali velmi často.
"Prosim tě ten už jich má." mávl nad tím pobaveně dlouhovlasý černovlásek rukou. "Ten ty problémy normálně přitahuje." 'A ty nejsou jediné co přitahuje' řekl si pro sebe v hlavě Askin když je tak poslouchal a přes rameno se na svého strážného usmál.

"Ale no tak dámy, tim, že budete kecat toho moc neuděláte a já bych to rád ještě dneska dodělal." napomenul je s výsměchem rudovlásek, když mezi nimi prošel s hadříkem.
"Aby ses nezbláznil ty uklizečko tebe snad zavřeli za kažení zábavy uklízením ne?" štěknul po něm Grimmjow a odnesl ty táci na svoje místo kam patřili.

"Ne za to zavřeli možná tak tebe." namítl a ukázal na něj "Já sem tady dobrovolně."
"Tak to si trapnej." podotkl Nnoitra pobaveně.

"Ale klid, já si jen dělal prdel." koukl se na dlouhovláska s úšklebkem a šel si namočit a umít ten hard.
Askin si všiml že je dál od těch jeho kamarádíčků a přešelk němu. "Mám pro tebe nabídku."

"Co?" zvědavě se na něj koukl "Ne ne ne, o je dobrý, nemam zájem." zamítl ihned, když ho napadla první možnost, jakou asi nabídku.
"Ne sex ty kreténe." Bože můj to si vážně myslí že by šel s ním. Jak může být tak hloupý. "Chci něco za něco. Vím že tě velmi zajímá náš nový přírůstek a mě de zase o to aby se nerozneslo to co se tu stalo."

"Hmmmm..." protáhl přemýšlivě, i když si nejspíš myslel svoje a možná ani moc neposlouchal. "A?" odvětil tedy v otázce.
"Když nic neřekneš a donutíš i ostatní aby drželi huby povím ti víc o tom chlapci a přidám i bonus." nabídl mu. To přeci nemohl odmítnout a jestli ano tak to byl korunovaný vůl.
"Mmmm..." zamručel přemýšlivě "Možná, kdybych měl dobrý důvod a chtělo by se mi, tak bych je moh překecat." připustil a pokrčil rameny.
Bezva chytil se teď jen přitáhnout na udici. "Zítra si u snídaně řekni o 34 té černovlásce s tykadly a ona ti podstrčí do cely krabičku zákusků z cukrárny." uculil se na něj nevinně. "A tady máš krabičku s cigaretama rozdej je ostatním a přesvěč je aby drželi jazyk za zuby." podal mu krabičku kterou před tím ukradl stážnému když mu říkal jeho plán. Dobře věděl že on by mu to neřekl a nebo by to spletl tak to vzal do svých rukou. On na to přijde až zjistí že mu chybí cigarety a chtít říct mu to už vůbec nebude.

"Cukrátka jo?" mlsně se usmál. Cukrovinky z cukrárny. už si ani nepamatoval, kdy naposledy něco takového měl. Tady samozřejmě nic takového neexistovalo, což se samozřejmě dalo předvídat, když dostávali něco, co téměř vždy vypadalo jako už jednou použité na tož, aby jim dali nějaký dezert nebo něco tomu podobného. "Ty máš ale vyřídilku." poznamenal a vzal si od něj krabičku cigaret.
"Takže bereš zlato?" optal se ho pro kontrolu a nenápadně natáhl k němu pravou ruku aby si na to plácli.

"Všema deseti." usmál se a v souhlase kývl, přičemž si s ním nenápadně plácnul. "Ale..." vzal ho za spodní čelist a přimhouřil oči "Měl by ses krotit kdybys tohle chtěl po někom jinym tak by ti vyhovět nemuseli víš." poznamenal polohlasně a cukl pohledem na ostatní. "Ty vaše echtle mechtle si radši dělejte někde jinde."
Zavrčel a na prázdno kousl jako pes. "Proč myslíš že sem šel za tebou fešáku a neboj se o mě sem už velký kluk umím si zavázat tkaničky."

"Právě proto, že já sem hodná neškodná dušička, ale co bys dělal, kdybych tu nebyl." stáhl od něj ruku, aby ho náhou nekousl. Toho se sice nebál, ale pak by mu musel na oplátku jednu natáhnout. "Asi bys měl průšvich."
"Těch už mám." mávl nad tím rukou. "On by se v nich už nějak ztratil." odbyl to jako by se nic nedělo. Jeho stejně za dobré chování nikdy nepropustí tak co, stejně tu je na kurevsky dlouho.

"Když myslíš, čáo." pokrčil nad tím prostě rameny a mávl na něj hadříkem. Ano extrémně ho to bavilo s tím hadrem. A vůbec, ať si tedy dělá, co chce on sám z toho vyšel dobře a ještě zítra dostane cukrátka, co víc si přát. "Moment..." zarazil se, když si náhle na něco vzpomněl "Ještě si mi něco chtěl říct o tom klukovi ne?"
"Možnáá." protáhl a přimouřil oči.

"Tak?" vybídl ho a vrátil se zpátky "Já poslouchám."
"Ale záříš abych u oběda nikomu nechyběl." tak a zabije dvě mouchy jednou ranou. Roznese drdrby a zařídí aby mohl být s ním.

"To zvládnu." souhlasil s pokývnutím hlavy "Tak dělej mluv, co víš." naléhal nedočkavě.
"Vím že mu je sedmnáct takže tu bude nejmladší a dorazí krátce po obědě, kolem jedné hodiny, ald to nejhlavnější je že ho chce vidět ředitel což je dost neobvyklý." prozradil mu. "Copak že se najednou tak zajímáš? Vždy ti byli nováčci ukradení zlato." podivil se nad jeho zájmem.

"Jo to je fakt." přiznal a trochu se nad tím zamyslel. Zvláštní, že někoho zavřeli v sedmnácti, když ještě není ani plnoletý to musí být určitě něco vážného a nebo vyjímečného. "Jenom že všichni nováčci byli nudný. Tohle vypadá slibně."
"A on možná třeba taky vypadá slibně viď? Aby ses nám potom nezklamal kdyby nebyl." varoval ho a pohrozil mu ukazováčkem.

"Neboj se mami." protočil očima jak nějaký puberťák. "Pa mami." znovu na něj mávl, když už měl všechno, co chtěl a mohl jít dál pracovat.
"Pa zlato." taky se s ním rozloučil a otočil se svým směrem. Když šel kolem strážného, tak na něj mrkl. Ale jeho výraz nevypadal nijak neutrálně spíš naštvaně, snad nežárlil hlupáček.

Ostražitě ho sledoval, když kolem něj procházel. Možná, že by si i on sám připustil, že drobátek žárlil. Přece jen, on tu byl pracovně a na šichty, nemohl ho slídat každý den čtyři a dvacet hodin denně. Celý zbytek dopoledne už proběhl celkem bez problémů a plynule, jako vždy. Když všichni vězni končili se svou prací, tak měli zase nástup na přepočítání a následně už měli povolení jít na oběd.
Všichni šli seřazení tak jak je přepočítávali jen on se protáhl až na konec řady, pokaždé když chodili další a další vězni nakonec byl úplně poslední ze všech a už se nemohl dočkat až ho uvidí.

Dlouhá téměř až nekonečná řada se táhla chodbami věznice až do jídelny. Stráže je kontrolovali na chodbách, aby neudělali neplechu a postupně se přesouvali až do jídelny, kde se hromadilo stále víc lidí a tak jich bylo potřeba víc tam, aby hlídali. Čekal na konec celé řady, doufal, že bude poslední, aby pak nevzbudili nějaký rozruch.
Ohlížel se kolem sebe a sledoval jak postupně všichni bachaři vstupovali do jídelny. Hledal jeho. Když byl skoro u dveří zahlédl ho a opatrně vyklouzl z řady a šel k němu blíž.
Pousmál se, a když si byl dostatečně jistý, že všichni vězni už jsou uvnitř v jídelně a stráže je neuvídí, chytl ho za zápěstí a svížně odtáhl s sebou až na záchody, přičemž za nimi zavřel.
"Konečně." vydechl slastně a objal ho kolem krku aby ho mohl políbit na ústa.
"Chyběl sem ti?" optal se, když se mu na chvilku odtáhl od rtů. Opřel ho zády o dveře do umývárky a vydal se rukou přes linie vězeňské uniformy dolů k jeho rozkroku, přičemž ho jemně sevřel.

Tlumeně zasténal a prohl se proti němu. "Trpěl sem jako zvíře." přiznal se mu a políbil ho za ouško.
"Jako, kdybych já netrpěl." informoval ho. Vkradl se pod kalhoty jeho uniformy a zažal ho v ruce třít.
Ošil se když se ho začal takhle dotýkat. Znovu ho políbil a začal si hrát s jeho jazykem. Rukama mu začal rozepínat košili a sahal na každý centimetr jeho odhalené kůže.
Chvíli si s ním vzájemně hrál, proplétal s ním jazyk a dráždil ho v kalhotách, ale věděl, že bohužel nemají moc času a i když většina stráží je v jídelně tak by si klidně někdo mohl jít odskočit a to by bylo nechtěné střetnutí. "Otoč se." zašeptal mu do rtů a jemně skousl ten spodní.

"Ano pane." zachraptěl a otočil proti němu zády. Lokty se zapřel o dveře a předlonil se aby se mu tak vybídl. "Vem si mě." zvdychl a prosebně se na něj přes rameno podíval.
"Neslyšel jsem." předstíral a nutil ho, aby to řekl znovu tak hezky. Rozepl si pásek a poklopec u kalhot. Zapřel se jednou rukou o dveře a naklonil se přes něj, aby ho mohl kousnout do ouška.
Zasténal a celý se zachvěl. "Chci tě moc tě chci. Chci tě v sobě udělej mě prosím!" řekl už zřetelně, cítil jak moc ho taky chtěl a to bylo tak vyrušující.

"Když se mi takhle nabízíš jako laciná děvka, seš tak strašně moc sexy." pošeptal mu do ouška zastřeně a obtáhl jazykem jeho konturu. Provokativně se o něj otřel a pak do něj prudce pronikl.
Vykřikl slastí a malinko i bolestí když ani jeden z nich nebyl připravený. Hned potom si skousl ret aby nebyl tolik slyšet.
"Ssssh..." zasyčel na něj, aby se držel hezky po tichu ať už se mu to sebevíc líbilo nebo to bylo nepříjemné. "Přece nejchceš, aby na nás někdo přišel." poznamenal, než ho vzal volnou rukou za bok a začal do něj přirážet.
Zavrtěl hlavou a zaklonil hlavu tak aby se mu vybídl.

Prohýbal se proti němu v pánvi a stále zintenzivňoval tempo, kterým ho naplňoval. Měl tak krásný výhled ze shora. Netušil, jak dlouho takhle ještě vydrží při všem tom vzrušení a nebezpečí, že by na ně mohl někdo přijít.
Vybízel se mu a prohýbal se proti němu. Chtěl ho moc ho chtěl. Cukalo mu v podbřišku. Za chvíli se udělá cítil to.

Přimhouřil smyslně oči a víc ho sevřel. Chvilku po tom už neudržel ten nápor vzrušení a vyvrcholil do toho jeho horkého nitra.
Hlasitě zasténal a také vyvrcholil na svoje bříško.

Ustal v přírazech a vystoupil z něj. Potřeboval chvilku na to, aby se z toho vydýchal. "Seš moje úchylná děvka, viď, že ano." pošeptal mu do ouška, když se k němu naklonil a vydal se polibky po jeho šíji
On na tom nebyl o nic lépe. Celé tělo se mu třáslo vzrušením. "Ano jsem. Jsem tvoje děvka." potvrdil mu a vybízel se jeho polibkům.
"Seš moje krásná, nadržená děvka." liboval si nad tím a ještě chvilku ho líbal na krk, než se od něj odtáhl, aby si mohl zapnout kalhoty a trochu se upravit.
Taky chtěl vstát a upravit se ale moc mu to nevyšlo protože se mu podlomili kolena a čekal ho jistý pád.
Naštěstí ho včas chytil, aby mu nespadl na zem a ještě si neublížil. "To tě to tak moc vyčerpalo?" optal se.
"Nesměj se to není lefrace nemůžu za to že si tak dobrý." vyčetl mu uraženě.
"To mi lichotí." usmál se a otočil si ho k sobě, aby ho mohl políbit na rty.
"Mělo by, když sem tvoje špinavá děvka zlato." mrknul na něj a začal si zapínat svojí uniformu.
"Moje špinavá děvka." zopakoval v souhlasu. Natáhl se pro polibek a ještě stiskl jeho prdelku.
"Ty nemravo." zasmál se a zezadu nahmatal jeho tvář aby mu mohl dát jemnou facku ne tu co se dávají normálně ale mileneckou facku z legrace.
"Ale jistě." vzal ho za ruku a políbil ho do dlaně. "Už by sme měli jít." poznamenal.
"Ale já nechci od tebe." řekl smutně a otočil se k němu čelem aby ho mohl obejmout kolem krku.
"Mě se taky moc nechce zlato." přiznal se a sjel rukama na jeho boky "Ale mohli by nás hledat." prozradil mu ten problém.
"A kdy končíš?" optal se ho ještě aby věděl kdy jede domů.

"Přibližně kolem desátý hodiny, až všichni budou zase v celách." pověděl mu, potom může jít domů a bude mít zase pohov, protože přijdou jiní, co budou mít stráž přes noc, kdyby náhodou, ale těch je výrazně méně, když jsou všichni zavření v celách tak se toho asi moc nesemele.
"Tak dobře." přikývl a naposled ho pořádně objal protože se mu to už dneska asi nepovede. "Di se najíst já se nějak zapletu mezi odcházející."

"Dobře, pa zlato." rozloučilstrážný a ještě ho jednou políbil, než ho musel pustit a vzdálit se od něj. Otevřel dveře a šel dál na chodbu, aby se mohl nenápadně vrátit zpátky do jídelny za ostatními a kdyby se někdo ptal tak řekne, že byl n záchodě, což je taky pravda.
On šel chvilku po něm kdyby náhodou a svojí zkratkou se dostal ke dveřím vedoucím z jídelny rovnou na dvůr. "Psst Yumichiko." špitnul směrem k mladíkovi sedícímu u jejich stolu.

"Huh?" přeš rameno se za ním podíval a sladce se na něj usmál. "Hoj, zlato, kdes byl? Na obědě sem tě nezahlédl." začal hned a posunul se na lavici, aby mu udělal místo.
Ježíš on ho snad prozradí. "Ticho ty pako já tam ani nebyl." napomenul ho a šel k němu.

"Oooo ach táááák..." protáhl chápavě a pokýval hlavičkou s nevinným úsměvem. "Tak v tom případě psssst." hlesl šeptem dal si ukazováček před rty.
"To bys měl nebo nic nedostaneš." varoval ho a z kapsy vytáhl dva bonbóny které svému milačkovi taky ukradl.
"Juuj kdes to vzal?" optal se zvědavě černovláska vedle sebe, když zmerčil ty sladkosti.
"To je tajný ber dokud nabízím pak už nebudu." varovall ho a sám si rozbalil jeden pro sebe aby ho pak mohl dát do pusy.

"Děkuju, seš zlatej." uculil se na něj vděčně a vzal si druhý bonón, který si dal du pusinky a začal ho spokojeně cumlat.
"Uděláš pro mě něco?" optal se ho. "Mohl bys prosím říct Gigině aby ráno prinesla 34 na celu 106?"

"Neboj se bez problémů." mávl nad tím rukou jako by nic a pořád se culil. "Počkej..." zarazil se a zkoumavě se na něj koukl "Proč Renjimu?" optal se, když si vybavil to číslo.
"Musel sem mu to slíbit za mlčení. Pohádali sme se před ním a ještě pár kreténama." přiznal se mu. On jediný vlastně věděl co mezi nimi po pravdě je.

"Áááha." protáhl chápavě a usmál se. "Neboj se, určitě ti to zařídím, neměj obavy." ujistil ho. Nojo nejlepší kamaráčofky, jak jinak přece, vrána k vráně sedá.
"Dík seš miláček." uculil se a dal mu pusu na tvář. "Toho kloučka k nám za hodinu přivezou těšíš se?"
"I ty lichotníku." pronesl chlípně a přimhouřil očíčka, přičemž mu ten polibek musel vrátit. To je normální takhle se poňoukají úplně vždycky a v pohodě, to by jinak nebylo ono. "Samozřejmě, kdo by se netěšil, už dlouho se tu nic zajímavého nestalo." odvětil na jeho druhou větu.
"Musí být náš nikdo nám ho nesmí vyfouknout tak měj oči otevřené." připomněl mu.

"Neboj se, dám si do nich sirky a budu pozorně sledovat." opřel se loktem o dřevěnou desku stolu, aby si mohl podepřít dlaní spodní čelist. "Ale určitě nejsme jediní, kdo ho bude chtít mít."
"To je mi jedno já ho musím mít chci ho Yum-chan." řekl a takybse zády opřel o stůl. Mít toho chlapce pod svými křídli pro něj bude mít ne jednu výhodu, takže ho musel získat ať to stojí co chce. I kdyby musel vlést do prdele tomu hloupému řediteli toho kluka dostane.

"To vypadá, že si na tom budeš trvat i kdybys za to měl dát ruku do ohně." poznamenal pobaveně. "Ale kde bereš tolik jistoty, že ten kluk bude zrovna souhlasit být s tebou a ne s někým jiným?" toď otázka, to by ho pak k tomu i chtěl nutit, to už tuplem by ten kluk bral kramle, aby mu dal pokoj.
"Já si nechci vzít násilím ani nijak jinak chci ho jen na svojí straně jako mám tebe. Mi přece chodíme pořád spolu a tak chci ho mít takhle v hrsti." upřesnil mu aby to lépe pochopil ono to chvilku trvá než se cizí myšlenka dostane do mozku.

"Áááá ták." protáhl, když se mu rozsvítila ta žárovička nad hlavou, když mu to docvaklo. To už znělo lépe, než že by ho násilím nutil, to by potom z toho nic neměl. Každopádně teď museli velmi pozorně hlídat. Oni nejsou jediní, kdo ten nový přírůstek chce. Určitě až se tu objeví tak se na něj nahrnou všichni a budou se rvát o to, kdo ho bude mít.
"Hele počkej ještě jednou a nahlas. Von ho chce vidět říďa? Ani mě vidět nechtěl a to sem jakej frajer když sem se hned celej první den prorval." chlacholil se Bazz sedící na desce stolu s činkou v ruce, když poslouchal Renjiho drby.

"To možná, ale o toho kluka se prej zajímal i samotnej císař tak je asi jasný, že ho bude chtít vidět ředitel, copak o tebe se zajímal císař?" pozvedl tázavě jedno obočí a úsmíval se při tom, protože moc dobře věděl, že ho tohle štvalo a drasticky na to žárlil.
"O něj by se zajímal jedině císař odpornosti a blbosti protože by mu náš Bazz konkuroval." zařechtal se nad tím Nnoitra. Bavilo ho ho srát neskutečně moc ho bavil ten jeho nasranej výraz.

"Hlavně se tady vy dva neservěte, kdo vás potom bude odtahovat od sebe?" zahučel na ty dva modrovlásek, když si zapaloval cigaretu. "Dejte si svátek."
"Copak tys ho neslyšel nebo co!?" křiknul po něm Bazz a položil činku na stůl.
"A ty se chceš rvát?!" cukl na něj modrým pohledem a varovně na něj zavrčel a vypustil kouř z úst. Jejku jejku zrovna tihle dva spolu to není nejlepší nápad, ti dva nemají problém se spolu porvat. "No tak klid." snažil se Renji, když cítil to rostoucí napětí a možnou bitku.
"Jo nikdo na vás není zvědavej ty vaše pidibicáky si dokazujte jindy." přidal se k Renjimu Nnoitra a pohledem propaloval všechny vchody na dvůr.

"Ty taky sklapni tlamu jednooká potvoro!" sykl po něm vražedně Grimmjow a praštil ho pěstí do ramene.
"Hej si jako dovoluješ ty zmetku! Chceš si na mě vyskakovat nebo co ty sráči!?" vyjel po něm dlouhovlásek a vstal aby mu když tak taky vraziljednu po tý jeho držce.

"Hele!" okřikl ty dva Renji a natáhl se přes stůl, aby se o ob mohl rukama zapřít a pokusit se držet je dál od sebe. "Chcete se tady rvát, aby ste pak měli průser a skončili na samotce plus by vás ještě bachaři odvedli a tim by ste nám zmařili všechny šance na toho kluka?" koukl se po nich střídavě "Já nevim, jak vy, ale je tady dost lidí, kteří se o toho novýho zajímaj a já bych ho rád aspoň viděl tak že se klidněte buďte tý lásky!" vyndal jim. Tak teď ho buď sežerou za živa a nebo se zklidní.
Oba se zhluboka nadechli aby se pokusili uklidnit a hodili po rudovláskovi nehezký vražedný pohled. Bazz si jen zklamaně povzdychl chtěl vidět jak dá jeden druhému po hubě a možná by se k nim i přidal.

Spokojeně se usmál se odtáhl se, aby si zase mohl sednou. Měl takový ten důležitý pocit, že je kápo téhle skupiny hovad, když se mu povedo je zkrotit, přotože měl pravdu. Když to půjde dobře tak se nesežero ua budou se moct soustředit, ale ten nováček stále nešel i když uběhla už jedna hodina. Kontroloval čas podle slunce, na které už měl celekm dobrý odhad. Furt, ale nikdo nový nešel ať už bylo půl druhé a pak tři čtvrdě na dvě dokonce i dvě hodiny. Pak po takové době už to přestávalo všechny bavit s domněním, že to byl jen nějaký kec. "Tak co bude?!" zahučel nevraživě modrovlásek a dokouřil další cigaretu, kterou hodil na zem. "Já nevím, je to divný, měl tu být do jedný hodiny." namítl rudovlásek, možná se jen přehlídli nebo se ten nový jen schovává nebo Askin kecal. "Jo a je skoro čtvr na tři, vole." připoměnul mu Nnoitra otráveně.
Kdyby věděli že ten jejich záhadný nováček už dávno dorazil asi by vyskočili z kůže. Přijel opravdu v jednu hodinu jen to udělali tajně, protože jim bylo dost jasné že by se na něj vrhli a Bůh ví co by bylo dál.
"Mě už tohle čekání nebaví, hele. Víš, že venku sme jenom do pěti a my tady už dvě hodiny dřepíme na prdeli a čumíme do dveří." konstatoval pohoršeně Grimmjow a zvedl se od stolu, přičemž se vydal k jednomu z vchodů.
Mezitím co byli všichni na dvoře a čekali. Probíhala přivítací vezeňská rutina. První prohlídka jak zdravotní tak i kontrolní jestli u sebe nemá nějaké zbraně a podobně. Potom se musel zbavit všeho co dřív patřilo jemu včetně oblečení a dostal vězeňský mundur a pak rovnou za ředitelem.

Pan ředitel už samozřejmě čekal na jejich nový přírůstek do té velké rodiny byl velmi zvědavý, jak to že se o něj zajímal i císař, copak mu to sem přišlo za kvítko. Celou dobu čekal, než mu někdo zaklepe na dveře a potom i stráže vyzval, aby vešli i s chlapcem.
"Ááá, zdravím." usmál se, když všichni vešli a prohlédl si chlapce od zhora až dolů. Vážně vypadal až příliš mladě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama