Září 2015

Gefängnis - X.

29. září 2015 v 19:31 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Chytnul ale jen nehezký pohled, který kdyby mohl zabíjel by. "Teď ne to vidim, ale já nejsem idiot abych ho tahal na mojí stranu hned teď když vidim že se k nim má. Musím si počkat až nebude tak zmatený a až oni něco poserou. Když ho teď budu tahat na mojí stranu tak se mě jedině bude bát."
Když si byl jistý, že ho nepraští tak dal velice opatrně a pomalu ruce dolů. "To nezní, jako špatný plán." připustil rozumně a koukl se na ten gang opodál. "Ale ono to moc nevypadá, že by něco měli pokazit." odvětil už trochu zkroušeně a poklesle.
"Ale pokazí neboj." přesvědčil ho. "A jestli ne tak se tomu pomůže."
"Jó?" koukl se na něj zaujatě a nevinně se uculil "A máš nějakou představu, jak by se tomu mohlo pomoct?" zajímal se zvědavě a pořád se tvářil jako nevinnost sama a podepřel si ručkama bradu.
"To se ještě uvidí, ale já do rána určitě něco vymyslím." mávl nad tím rukou a dál toho klučinu pozoroval.
"Tak že, zase budeš celou noc vzhůru?" optal se ho a pozvedl tázavě jedno obočí. Samozřejmě, že o tom věděl, že coural v noci s tím jeho milovaným strážným po vězení, ale přece by to někomu neřekl, tak zlí zase není. Vůči některým.
"Jak ty to víš že sem včera nespal?" podivil se. Když si toho všiml on tak možná mohl i jiní.
"Nějakou nevysvětlitelnou náhodou mám dobrý výhled na tvou celu a taky sem neměl zrovna tvrdý spánek, protože se to Valkyrieho hrozný chrápání nedá poslouchat." povzdechl si a praštil hlavou o stůl jako boží umučení a překryl si hlavičku rukama."Někdy bych mu nejradši nacpal do krku ponožku!" zahučel do stolu.
Pousmál se nad jeho trápením, ale to jen kvůli tomu jeho řešení které navrhl. "Tak se s ním neser ufikni mu nos." řekl jako by nic a pohladil ho po vláskách.
"To je geniální plán, ale kdybych to udělal a on se pak probudil tak sem s ním v cele zavřený já..." namítl zkroušeně a smutné se na něj podíval.
"Já vím s idioty je velmi těžké pořízení." soucítil s ním a znovu mu přejel prsty pramínky vlasů.
"No to mi povídej." souhlasil s ním a vybýdl se jeho ruce. "Kdybych mu ušmiknul nos tak by mě potom mohla bolet prdelka, znáš ho." postěžoval si.
"Ovšem že znám a chudinka tvoje prdelka ta by potom poznala středověk." politoval ho. Chudinka jeho malá musí být v cele zrovna s tímhle invidiuem.
"Ty si tak hodný, že se mnou soucítíš." zatvářil se smutně "Moje krásná prdelka by byla zneuctěná takovím hovadem."
"To by pak bylo hrozné viď?" usmál se na něj. "Si si jistý že si mu už nedal?"
Dotčeně se na něj podíval a zkřížil si ruce na hrudi "Myslíš že takovýmu buldozeru se dá ubránit? Ještě když sem zamčený v místnosti?"
Vstal a šel si sednout vedle něj aby ho mohl obejmout. "Potrestám ho co ty na to?"
"Uhm a jak?" zajímal se a přitulil se k němu do náruče.
"To by potom nebylo překvapení a zkazil by sis radost." neprozradil mu. To by to zkazil. Udá ho z podezření na přenášení nebezpečných věcí a látek, a oni ho hned na to pošlou na prohlídku tělních dutin. Ať žije Askin Nakk Le Vaar král všech intrik.
Jop úplný Loki verze dva tečka nula. "Tak jo." souhlasil Yumichika a uculil se na něj vděčně. Ten má takové štěstí, že jeho přítel je tady strážný a tak je to velmi snadné cokoli zařídit nebo zjistit.
Ono by to šlo i bez něj, ale s ním mu je prostě líp. "Řekni kdo se ti líbí tentokrát že se o sebe tak moc bojíš?" optal se ho.
"Přece se o sebe musím bát. Musí tu být někdo na koho se dá aspoň koukat." pokrčil rameny a tragicky ukázal na ty obludy kolem.
"A kdopak to je pověz mi." vybízel ho dál. Opravdu ho to zajímalo.
"To je tajné." trval si na svém a schoval se mu obličejíčkem do uniformy, aby neviděl, jak se červená.
"No tak mě to můžeš prozradit." pobízel ho dál a hladil ho po těch jeho jemných vláskách. "Já to nikomu neřeknu a tomu dotyčnému už vůbec ne. Leda že bych to byl já, ale to je asi hloupost."

"Uhm." přikývl souhlasně a zvedl k němu fialová očička. "Ale samozřejmě, že tebe taky moc miluju, Askin-chan!" ujistil ho, aby mu to nebylo líto a sladce se na něj uculil a věnoval mu pusinku na tvář.
"Já tebe taky neboj." oplatil mu společně i s pusou. "Řekni mi kdo je ten šťastný prosím." ne nepustilo ho to.

Dobře tak snaha o to odvést pozornost a stočit debatu někam jinak tak to moc nedošel, ale to nevadí. Zase se začal červenat a schoval si tvářičky do jeho hrudníku. "Akon..." hlesl tiše.
"Akon?" podivil se a podíval se na něj. "Ale ten je teď na samotce."
"Já vím." přiznal v pochopení a nevině se na něj pousmál. "Ale je to takový rebel a vždycky je tak chladný. Byl to profi boxer a všichni lidé ho moc obdivovali, ale potom se jednou popral mimo ring a musel před soud. Slyšel jsem, že jednomu z těch, se kterými se popral praštil pěstí do hrudníku tak silně, že mu tím zastavil srdce a zabil ho tak." zatvářil se fascinovaně a zamrkal.
"Netušil sem že toho o něm tolik víš." znovu ho udivil. Asi ho moc dobře vycvičil.
"Jen jsem zvědavý." pokrčil nad tím rameny, jako by se nic nedělo. "Jenom je škoda, že nemá moc trpělivosti ani pevný nervy, který ho dostali sem." politoval nad tím. Jinak to byl vážně skvělý boxer, měl dobrou kariéru, je trochu škoda, že dopustil, aby ho ovládl vztek a popral se a zabil a zmrzačil tu skupinku kluků. i tady mu ujedou nervy a popere se nebo už na to jde, potom tráví víc času na samotce, než ve své vlastní cele.
"A copak se ti na ním líbí?" optal se ho. To ho hodně zajímalo protože Akon tu nebyl moc oblíbený.
"Když jsem ještě byl na svobodě tak jsem koukal na jeho zápasy a zajímal sem se o něj a tak, tak že sem si k němu asi vybudoval nějaký vztah už tím. Představ si, že je někdo koho tak moc obdivuješ a má tak dokonalý tělo ve stejným vězení, jako ty a máš ho na dosah ruky." pověděl mu fascinovaně, úplně jako by byl z jiné planety, jak o něm povídal.
"áPáni ty mě nepřestaneš překvapovat. Nevěděl sem že ses zajímal o box." opravdu by to do něj neřek, ale to asi nikdo tady.
"Uhm, ale jen majinko." ukázal na prstech "V tu dobu toho byli i plný noviny."
To musela být teda mála prodejnost, když byl na titulce jeho xicht. "A pročpak se ti líbí to kvůli těm svalům a nebo kvůli tomu nebezpečí že je to boxer?"
"Tak trochu od každýho oboje." svěřil se mu. No jo, ale když se zakryje obličej tak to docela i může ujít, i když jde taky o otázku vkusu.
"A co když ti povím že mu zítra končí samotka?" optal se a pousmál se nad tím.
"Vážně?" koukl se na něj překvapeně a v očíčkách se mu zazářilo. "Kdes to zjistil?" optal se zvědavě, i když moc dobře, věděl, že má svoje fígle.
"Spočítal sem si to. Odvedli ho v úterý a to za to že zlomil tomu kreténovi ruku. Každého kterého takhle odvedli v úterý nikdy nezavřeli na víc než deset dní a jelikož se popral jen on tak ho podle pravidel by ho zavřít na osm dní, ale to uběhlo už včera a náš dráhý Akon tu ještě není, takže ho tam nechali na deset dní a vrátí se zítra." vysvětlil mu jako by nic a pokrčil nad tím rameny.
"To sis to tak hezky spočítal?" pozvedl tázavě obočí, nad tím, když to tak hezky (ne)pochopil. Jemu samotnému matika moc nešla, ale aspoň, že tady má někoho, kdo je na to expert, že vždycky se hodí mít po ruce matematického génia.
"Nebylo to těžký. Tohle počítání mě nebaví." povzdychl si. "Je to nuda." dodal po pravdě.
"No jistě." přikývl chápavě a odtáhl se o kousek dál. "Tebe baví takový šifry jako sou třeba ty, co nevypočítá ani počítač, že jo?" pozvedl podezřívavě obočí.
"Počítače sou jen stroje ty taky vytvořila lidská ruka." řekl pohrdavě. "Každej počítač za kterej sem si kdy sednul mi připadal inteligentní jak dětský počítadlo."
"No jo, my víme, že si šikovný." uculil se sladce a pohladil ho po hlavičce, jako malého kluka, i když mu samozřejmě dával za pravdu.
"Nesměj se je to pravda." pokáral ho a upravil si vlasy a aby v tom nebyl sám tak mu je taky trochu pocuchal.
"Ale já se nesměju, jen sem se usmíval, v tom je rozdíl." opravil ho a chytl se za hlavu, aby na něj tak nemohl. Ten účes se totiž sám neudělá.
"Ale pocuchal si mě ty moulo." připomněl mu. A dal mu pusu na tvář.
"Jen sem ti trochu zlepšil vizáž." zatvářil se nevině a pokrčil nad tím rameny.
"Jo zlepšil?" protáhl a začal ho lehtat. "Já ti dám budeš vidět."
"Ne, ne, ne, neeee!!!" vyjekl a snažil se od něj odtáhnout nebo ho chytit za ruce. Snažil se přestat smát, ale to nešlo. "No taaaaaak!!! Já se počůrám!" postěžoval si přes nekontrolovatelný smích.
Počkal si až bude nakloněný a pak ho přestal lehtat. Čímž dosáhl toho že spadl na podlahu. "Fajn."
Praštil sebou na podlahu a ještě nějak blbě přepadnul, že měl nohy skoro za hlavou, ale jinak v pohodě. "Jau." zatvářil se ublíženě a převalil se nějak normálně, aby si nezlámal všechny kosti v těle.
Někdo mu ale pomohl na nohy a to se i Askin podivil a koukal jako blázen. "Měl by sis dávat bacha." poradil mu Akon když ho zvedl na nohy.
Koukl se za sebe na svého zachránce, aby mu mohl poděkovat, ale zarazil se, když zjistil, kdo to je. Netušil, že je tady. Přes den ho nikdo neviděl a Askin říkal, že by ho měli pustit až zítra, podle těch jeho propočtů. Ha, génius se spletl! "D-Děkuju..." dostal se sebe jen, než se rozčervenal a radši cukl pohledem stranou, aby to starší neviděl.
"Co tady děláš maj tě pustit až zítra." vyčetl mu naštvaně Askin. "Jo to jo ale trochu sem ty idioty zmátnul aby mě pustili už dneska, protože sem zaslech že se něco děje, když si povídali." vysvětlil jim příchozí a sedl si za stůl.
"Uhm." souhlasil pohotově Yumichika a sedl si zase zpátky, aby tam nestepoval jako tvrdé Y. "Včera sem přišel nováček." prozradil mu tu novou věc, co se udála za tu dobu, kdy byl na samotce.
Božínku to je ale slepice, on ne aby počkal jestli mu z toho něco kápne. "Fakt? A proto byl takovej povyk? Vždyť sem lezou nový furt." odfrkl si starší.
"To možná." připustil a naklonil hlavičku trochu na stranu. "Ale ne malí kluci." odvětil a cukl hlavu ke stolu opodál k té bandě, které se povedlo toho nováčka ukořistit.
Nenápadně tam stočil pohled aby se mohl podívat na to pískle. Opravdu vypadal jako dítě a byl tak strašně hubený.
"Možná si ho budeš moct prohlídnou z blízka až pudem do sprch." mrkl na něj a uculil se.
"Nějak tě nevnímá." upozornil ho, když se Akon dlouho neozval. "Jo sorry. Když myslíš." odbyl jeho poznámku a prohledal si kapsy. "Nemáte cígo?"
"Um um." zavrtěl nad tím hlavičkou. On normálně nikdy nic moc nepašoval, tak že smůla, a tady stejně moc kouřit nesmí, tak že by mu to asi vzali, ale to je jen detail. "Neboj to přežiješ chvíli bez cigaret."
Vstal a měl se k odchodu, aby si šel splašit cigarety. "Nepřežiju." dodal když se k těm dvoum naklonil těsně před tim než šel pryč.
"To bude ještě zajímavý." poznamenal a podíval se za ním, ale byl si stoprocentně jistý, že je stejně od někoho vyfasuje, i kdyby za to měl jít zase na samotku. Mezi tím se jídelna pomalu začala vyklízet a ti, co už šli se vydali do sprch, ano hromadné vězeňské sprchy. "Už ses někdy sprchoval mezi hodně lidma?" zeptal se chlapce rudovlásek a podíval se na něj dolů.
"Um um nikdy." zavřel hlavou. "A musím se sprchovat Renji-san?" optal se ho. Vůbec se mu nechtělo a měl docela vážný problém a to ne jen s lidmi okolo.
"No, vzhledem k tomu, že seš tu na dlouho a kdyby ses nechtěl koupat nikdy tak by ti to pak neprocházelo tak jop." odvětil, aniž by ho tím zrovna potěšil. "Ale neboj vemem tě mezi sebe, aby na tebe nikdo nemohl." pokusil se ho alespoň trochu uklidnit. Oni jakožto ostatní, co tu byli už na sebe byli prakticky zvyklí a bylo jim úplně fuk, jestli před sebou chodili na ostro nebo ne, ale když on je nový tak si budou muset zase zvyknout.
"Ale já se nemůžu koupat." znovu zakroutil hlavičkou ale proč mu říkat moc nechtěl.
"Proč ne?" nechápal "Ty se stydíš?" pousmál se nad tím. To poprvé asi každý, kdo sem přišel a měl se poprvé koupat, ale to si zvykne.
"To taky." přiznal mu.
"Neboj na to si zvykneš. Poprví je to vždycky děs, potom to bude ok." pohladil ho po hlavičce, aby se tak nebál a rozepnul si vrchní část vězeňské uniformy, aby si jí mohl sundat.
Oči ho neposlechli prostě se tam musel podívat a hned se rozcčervenal, když se u toho přistihl. Ale opravdu se mu líbilo to co vidí a zajímalo ho to. "Co je to za značky?" zeptal se ho a ukázal mu na hrudník, přičemž se hned na to začal koukat do země.
"Huh?" koukl se na chlapce poblíž a pak na svůj hrudník. "Tohle? Tetování, to neznáš?" optal se ho a hodil vršek uniformy na hromadu další "Sou to takový moje trofeje. Mám je po celým těle." prozradil mu s klidem.
"Můj táta taky jedno měl." prozradil mu. "Ale jen na zádech a vypadalo jinak."
"Opravdu?" koukl se na něj překvapeně a rozepnul si kalhoty. "Jaký?" zajímal se, když si svlékal i spodní díl uniformy.
Okamžitě si zakryl oči když viděl že si svléká i zbytek. "No takový hezký. Měl ho na právé lopatce a byl to kříž který zarůstal větví sakury."
"Hezký." usoudil a pobaveně se nad tím pousmál. "Ale no tak nestyď se na to si zvykneš, slíkej se." vybídl ho a dal mu ruce z očí pryč.

Gefängnis - IX.

22. září 2015 v 16:05 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Na co čumíte!?" křikl po těch co byli nejblíž a jako ten největší boss došel až k jejich stolu.
"Áááá tady sou naše zamilovaný hrdličky." poznamenal pobaveně Nnoitra, když je zmerčil a zazubil se. Szayel se jen nevině usmál a sedl si ke stolu na lavičku.
"Hubu drž nebo ti ji přerazim." pohrozil mu a sedl si na desku stolu.

"Aleee, ty seš zase příjemnej hele." zatvářil se dotčeně. "Má krámy nech ho bejt." mávl nad tím Grimmjow rukou.
"Dej kámošce s krámama cígo Bitte schön." zaprosil jako herečka dokonce i s tím gestem.
"Ale budeš si ničit tu tvojí sexy postavu." mávl na něj rukou jako nějaká dámička a ještě změnil hlas, jako ta namičlená slečinka, ale natáhl k němu krabičku.
"Ale di ty to se spaví." taky nad tím mávl rukou a vyndal si jednu ciraretu a zapálil si.
Růžovovlásek se na ty dva jen pobaveně koukl, ano bylo to vážně komické. Naklonil se ke svému milenci a dal mu pusu na krk. "Víš, že jsi moc sexy, když kouříš?" pošeptal mu tichounce do ouška.
Pousmál se a z kouře který vydechl udělal tři kroužky. "Opravdu? A víš o tom že ty si sexy pořád?" oplatil mu.
"I ty lichotníku..." zavrněl a znovu se mu rty přisáhl na krk a chvilku tak spočíval, jako upírek, než se odtáhl a zanechal na tom místečku po sobě nafialovělí flíček.
"Sem tvůj sexy lichotník zlato." potvrdil mu a taky mu udělal cucflek na krčku aby bylo vidět že je jeho.

Spokojeně se mu vybídl a sjel rukou po hrudníku až k vnitřní straně jeho stehna. "Hele nechte si to na doma, sou tu malí děti!" vynadal jim Grimmjow.
"A kde nějaký vidíš ty tetko?" optal se ho otravným hlasem punkáč.

"Tady." pokrčil nad tím rameny a ukázal na Nnoitru. "Co?! Tak to sis posral!" vyjel po něm se zavrčením.
"Neperte se kvůli mě dámy." zasmál se nad tím Bazz. "Yo přestaňte vy hovada nebo z vás bude mít noční můry." přidal se k němu nejstarší a ukázal na černovláska.

"Chutáčik malý, budete na něj mít špatnej vliv." pokáral je rudovlásek a pohladil chlapce po hlavičce. "Půjdeš se mnou?" optal se ho.
"A kam?" optal se ho zvědavě. "Yo kam deš ty kasanovo." zašvitořil Nnoitra.

"Nejsem Casanova." namítl a ušklíbl se na dlouhovláska. "Dám ti něco dobroučkýho." pověděl chlapci a pobídl ho, aby šel s ním.
Vstal a šel s ním, tedy aspoň od jejich stolu. Hned jak byli od něj trošku dál tak se ho zase chytl za uniformu.
"To se pořád tak moc bojíš?" optal se ho a vydal se s ním zpátky do velké vězeňské budovy.
"Když si se mnou tak už moc ne." přiznal se mu a usmál se na něj.
"Neboj se, nikdo ti neublíží, když už tebe někdo bude." uklidnil ho a vešel do věznice, přičemž se vydal k celám. "Něco ti dám sladkýho chceš?" optal se.
"Ale tady přeci nic sladké nenajdeš." podivil se nad tím když viděl kam ho vede. "A ten černovlasý říkal že ty a ani ostatní nic takového mít nemůžete."
"Nenajdu, samozřejmě pokud máš dobrý zdroje tak je to snažší." fikaně se na něj pousmál se odvedl ho až do celnice a ke své cele. Klekl si na zem k posteli a polovinou těla skoro po rameno se natáhl a vytáhl bílou krabici. "Poď sem." pobídl ho a položil krabici na postel.
Přešel k němu blíž a zastavil se před postelí. "Co je to?" zeptal se a ukázal na krabici.

"Dneska sem si pro to byl. Nikomu neříkej, že to mám nebo tady všichni budou nastoupení v řadě a bylo by do pěti vteřin po tom." otevřel krabici, ve které byli cukrovinky z cukrárny, dortíčky a muffinky a laskonky všech možných barev a krémů a chutí. "Vem si."
"Um um je to tvoje." zakroutil hlavou a měl se k odchodu. Je to přeci jeho nebude se na něm přiživovat. Bohatě stačí že se na něj lepí jako klíště.

Vstal z postele a chytnul ho za zápěstí, přičemž ho odtáhl k sobě na postel, aby si sedl. "Je to moje, ale kdybych nechtěl tak ti to nenabízim, navíc, je toho spousta a já to stejně všechno sám nesním, měl bys týhle situace využít. Určitě tady budeš dlouho a tady nic podobnýho už nikdy nedostaneš." poradil mu.
Lekl se když ho takhle chytil a posadil ho na postel. "Ale to se na tobě budu ještě přiživovat to přeci není správné." snažil se obhájit.

"Kdybych nechtěj, nenabízel sem ti to." připomenul mu a dal mu krabici na klín. "Vyber si." pobízel ho dál a nejspíš ho nehodlal pustit dokud si nevezme.
Nakonec přikývl a vybral si světle modrou makronku s bílým krémem uvnitř.

"Mnohem lepší." usmál se a vzal si dortík si bílý dortík s jahůdkami. "Ale moc sis toho teda nevzal." poznamenal.
"Děkuju moc." poděkoval mu. "Mě to stačí."

"Diť to máš jednou do pusy." namítal a šťouchl ho do bříška "A určitě toho taky moc nevážíš."
Zasmál se když ho zase šťouchl. "Náhodou koukni jak sem vykrmený." namítl zase on a chytl si mezi dva prsty kůži na břiše.
"No jasněěěěě." kývl souhlasně a naklonil se, aby mu viděl na bříško. "To je jenom povyslá kůže!" namítl a znovu ho šťouchl.
"A nene není!" křikl na něj uraženě a odtlačil ho od sebe, přičemž mu dal makronku do pusy.
Nečekaně se na něj koukl, ale cukrovinku si vzal. "Ale je, musíš trochu přibrat." pronesl, když měl trochu prázdnou pusu a nabídl mu jahůdkoví dortík. "Šup." vybízel ho.
Nespustil z něj oči a zakousl se do dortíku. Ale problém byl v tom že na něj byl moc velký a on měl malou pusu, takže měl šlehačku i na nose.

"Šikovný." pochválil ho, když si kousl a otřel mu z nosánku šlehačku. "Ale máš malou pusinku, ty asi nejsi moc zvyklí jíst, co?" zajímal se.
"Um um moc ne." přiznal mu když měl prázdnou pusu.
"Je to vidět, budeš se muset naučit jíst." varoval ho a pobídl ho, aby znovu otevřel pusinku a dal mu tam zase dortík, aby si ukousl.
Otevřel pusu co nejvíc to šlo, aby se nestalo to co předtím a ukousl si z dortíku.
"Vidíš, jak to jde. Měl by sis toho užívat, že máš takovou mňamku, to tady normálně už nedostaneš, jedině tak ten blivajs, cos viděl v jídelně." upozornil ho a sám si ukousl z cukrovinky, ale početně větší kus.
"Ale já si toho opravdu vážím." prozradil mu když spolkl i to.
"To sem rád." přikývl v souhlasu a dal mu do pusinky a ten poslední kousek jahůdkové pochoutky, než se koukl, co je v krabici dál za dobroty.
"A proč se mám naučit jíst když sou tady jen ošklivé věci?" zeptal se ho když dojedl.
"Protože když nebudeš jíst, tak za chvíli budeš jenom chodící kost a kůže a to tady potom nemůžeš přežít." vysvětlil a vyndal z krabice kousek pařížského čokoládového dortu se šlehačkou na vrchu.
"A proč si na mě tak hodný Renji-san?" tahle otázka mu vrtala v hlavě už celé odpoledne a docela dost ho zajímala odpověď. Jen doufal že ten černovlásek z prádelny neměl pravdu.

"Protože seš moc roztomilej tvoreček a já sem si tě nějak oblíbil. Kdybych měl syna, tak bych chtěl, aby byl taky tak krásný a roztomilý." pověděl mu a nabídl mu čokoládoví dort.
Zavrtěl hlavou že nechce. Takže syn. To mu toho moc neřekl ale zase by mu snad neublížil, i když náhoda je blbec.

"No tak." pobízel ho "Otevři pusinku, je to dobrý." lákal ho.
Usmál se a na ukazováček nabral trošku šlehačky a dal ji staršímu na nos.
"Ty potvoro, malá." usmál se nad tím a otřel si šlehačku, aby jí mohl olíznout. "Šup aspoň tenhle kousek ještě sněz."
"A pak už nemusím večeři že jo?" optal se a kousl si.
"Uvidíme, co bude k véče." řekl neučitě, s jistým ne ani ano a pousmál se, když si kousl. "Moc hodný" pochválil ho a sám si z dortu ukousl.
"Děkuju." usmál se na něj a dal si tu krabici z klína.
"Není za co, ham." pobídl ho, aby si ještě kousl, když měl prázdnou pusinku a dal mu dort do ruky, aby ho podržel a on mohl tu krabici zavřít a schovat zpátky pod postel.
Ukousl si co nejvíc mohl aby potom už nemusel a podržel zbytek laskominky.
Vlezl si zpátky nahoru a vzal si od něj zbytek dortu, přičemž mu olízl prsty od šlehačky, která mu tam zůstala.
Lechtalo ho to, ale nepříjemné to taky nebylo. Začervenal se když se na něj ještě díval.

"Chutnáš sladce." pověděl mu, když olízal jeho prsty od šlehačky a pak se zvedl ze země. "A seš roztomilej."
"To je ta šlehačka a nejsem roztomilí." oponoval mu a stáhl ruku k sobě.
"Kecko." ušklíbl se na něj a vzal ho za ruce, aby mu pomohl se zvednout. "Půjdeme zase zpátky ven. Za chvíli pudem na večeři." informoval ho a vydal se s ním zase ven.
"Kecko." ušklíbl se na něj a vzal ho za ruce, aby mu pomohl se zvednout. "Půjdeme zase zpátky ven. Za chvíli pudem na večeři." informoval ho a vydal se s ním zase ven.
"A nebo ti z toho vyberu zase něco poživatelnýho, tady nikdy nenajdeš nic moc, co by vypadalo hezky." otevřel dveře ven a nechal ho, aby vyšel, než sám šel ven.
Vyšel sice ven, ale počkal až přijde za ním. Nechtěl jít samotný.
Taky šel ven a pak ho pobídl, že už tedy může jít zase za ním jako ocásek, když chce a vydal se zpátky ke stolu.
"Kde ste byli tak douho?" optal se jich od stolu Grimmjow. "Jo vy miláčci." přidal se Nnoitra.
"Tajný." odpověděl prostě rudovlásek a zase si sedl ke stolu. Samozřejmě, že ty dva úchyláci zase budou myslet na nemravnosti, ale kdyby jim pověděl, že se byli živit sladkostmi tak by chtěli taky.
Černovlásek si sedl vedle Szayela a pro změnu se přitulil k němu.
"Aaaaaawwww. Je tak roztomilý." neodpustil si růžovovlásek a pevně chlapce objal skoro ho samou láskou, jak byl roztomilý neumačkal.
"Szayel-san!" netušil že ho bude až tak mačkat.
"No tak, neudus ho!" postěžoval si rudovlásek. To by bylo super, on je tu sotva den a už by mu museli kopat hrobeček. "Ale on je tak sladký." rozplýval se nad tím a pohladil ho po hlavičce.
"Nesmíš mě udusit Szayel-san." varoval ho. "To by si byl potom smutný a mrzelo by tě to a já nechci aby si byl smutný."
"To je pravda." přikývl souhlasně a povolil stisk, aby ho úplně neumačkal a ještě jim chvilku vydržel v celku.
"Umíš hru na krále Szayel-san?" zeptal se. Už dlouho s nikým nehrál a už nevěděl co by mohl dělat.
"To neznám, povíš mi, jak se to hraje?" optal se a pohladil ho po hlavičce. On o takové hře neslyšel, ale třeba to mohl být nějaký chyták.
"To se hraje v paláci. Může to hrát i několik lidí, ale ve dvou nebo ve třech je to nejlepší. Musíš dát hádanku a když ji druhý neuhodne do deseti sekund tak si král, když se tohle zopakuje třikrát za sebou je z tebe car a pokud protihráče nepustíš ke slovu po šesté v radě tak je z tebe císař a pak můžeš všem rozkazovat a je z tebe něco jako opravdoví císař a oni tě tak musí i brát." vysvětlil mu.
"Ummm..." zamyslel se nad tím. Tady normálně hry nikdo nehraje na to tady mají ostatní svou hrdost a nebo prostě nehrají hry pro děti. "Tak jo." usoudil nakonec a pousmál se. "Tohle je tvoje oblíbená hra?" optal se modrovlásek.
"Hráli sme ji v paláci." prozradil mu a pokrčil nad tím rameny. Vždyť už to říkal.
"My tady taky máme jednu oblíbenou hru." zazubil se a přimhouřil modré oči. "Říkáme jí: Vymlaťte si zuby dokuď se stráže nedívaj." zakřenil se nad tím rudovlásek. Tady to byla velmi oblíbená hra. Prostě se někdy všichni dohodli a takhle jí občas hráli. Sice potom bylo druhý den ouvej ouvej, ale nějak se zabavit musí.
"Um um." zakroutil hlavičkou. "Ty se najes, já nemám hlad."
"No taaaak, Uryuu." naléhal na něj a prosebně se o něj otřel tělem a hlavičkou, jako přítulná kočička. "Ašpoň tvošíčkuuu." zavrněl a smutně se na něj podíval.
Zasmál se, když byl tak přítulný. "Ale jen malinko prosím." uznal svou porážku.
"Děěěěkujůůůů, Uryuu." protáhl sladce a znovu se o něj mazlivě otřel, než se vrátil k tácu, aby mu mohl najít něco dobrého a pak k němu natáhl vidličku, aby mu to mohl dát do pusinky.
"Renji-san ty si narazil na šantu kočičí, že si najednou tak mazlivý?" zasmál se nad tou představou Renjiho jako veliké mazlivé kočky, i když v jeho případě spíš tygra.
"Ale jistě, mňáááu." zavrněl a opřel se o něj, ale ne zase plnou vahou, aby ho nesklátil na zem. "Otevři pusinku." pobídl ho. "No jo, náš Reníček je občas tak přítulný, když ho to chytne." souhlasil Szayel a pousmál se nad tím.
Usmál se a otevřel tedy pusinku jak chtěl a nechal si tam dát sousto které mu rudovlásek vybral. "Na vás koukat to je jak z kina vy paka." zakroutil nad tím hlavou Nana.
"Jak z nějakýho romantickýho filmu fakt, že jo. A to je tady ten prcek teprve den." přitakal v souhlasu Bazz, když je taky tak pozoroval. "On si fakt šlehnul tu kytičku." broukl nenápadně dlouhovlasý černovlásek. Fakt, měli úplný kino a ještě k tomu úplně zdarma! No neberte to!
"Zejra ho už budou nosit po rukou aby se nedotl země a oni budou jeho armáda koček." řekl dramaticky Grimmjow aby nebyl náhodou pozadu.
"No to teda!" odvětil Bazz a vzal si kelímek, aby se mohl trochu napít té břečky. "Uummmm.... Nechci nic říkat... Ale.... Nevypadá to, že bys měl ještě nějakou šanci do dostat na svou stranu...." pronesl s pauzami Yumichika a rychle se skryl pod svýma rukama, aby voď něj zase nechytil nějakou šlehu.

Gefängnis - VIII.

18. září 2015 v 17:46 | Renji & Uryuu |  Gefängnis






"Samozřejmě že mám," potvrdil mu a naklonil se k němu aby ho mohl políbit na ústa.
"To bys měl, protože, jinak nic nebude." prozradil mu tajemně a znovu si na chvilku půjčil jeho rty a rukou se vydal přes jeho hrudník dolů. Provokativně přejel prstíky přes látku jeho kalhot v rozkroku.
"Bude protože tě miluju." zavrněl a objal ho kolem boků aby ho měl u sebe blíž.
"Já tebe taky, zlato." svěřil se mu a jemně ho kousl do spodního rtu. Vybídl se mu v bocích a natiskl se mu svým rozkrozem na ten jeho.
Tlumeně zasténal a polibky se presunul na krk a všude kam dosáhl. "Otoč se." zašeptal mu do ouška a jemně ho do něj kousl.
"Um ummmm..." zahučel nesouhlasně a pousmál se, přičemž se mu vybídl a mírně zaklonil hlavičku. "Ještě neeee." protáhl provokativně a znovu se mu otřel o rozkrok. Děsně ho bavila ta provokace a že to tak moc protahoval.
Znovu zasténal a kousl ho do krku. "Proč mě tak mučíš?" zeptal se tiše do jeho kůže.
"Protože je to moc sexy, když tak moc chceš..." pověděl mu zastřeně a vklouzl rukou pod jeho kalhoty "A seš tak moc tvrdý a přes to nemůžeš." přejel prsty přes látku spodního prádla, aby zjistil, jak moc chce.
Zalapal po dechu když se ho tam dole dotýkal. "Víc..Vyhoň mi ho.." zasténal.
"To je tak hezkýýý..." protáhl smyslně, když říkal takové nemravné věcičky. Jemně ho kousl do krku a znovu po něm přejel dvěma prstíky až nahoru ke špičce, cítil jak byl vlhký.
"Cítíš jak moc chce navštívit tu tvojí úzkou prdelku Szayeli?" optal se ho perverzně a kousl ho do klíční kosti kterou měl teď nádherně odhalenou když mu spadlo rameno uniformy.
"Uuhhmmmm...." zavrněl a na chvilku si skousl ret, načež na oplátku přes látku stiskl jeho špičku. "Ale ještě si bude muset nějakou dobu počkat." namítal ve stálé provokaci a konečně vnikl prstíky pod spodní prádlo.
"Ale proč?" vydechl a taky se dostal pod jeho kalhoty a provojativně mu stiskl prdelku.
"Protože to pak bude lepší." pošeptal mu s přivřením očíček a prohnul se proti němu v pánvi, aby se mu víc vybídl. Obemkl ho v ruce a pomaličku ho začal třít.
"Uuummm... A ještě když k tomu připočteš, že by tady mohl někdo chodit a potom nás vidět vidět, jaký tady děláme nemravný věcičky." zavrněl a druhou rukou ho objal kolem krku, aby se ho taky mohl držet. "Až moje prdelka dostane horně tvrdej fuck." pošeptal mu u rtů a protřel v prstech jeho špičku.
"Ty nemravný zvíře.." zavrčel a stáhl z něj kalhoty i se spodním prádlem a začal ho hned dvěma prsty připravovat.
Slastně zastánal a vybídl se mu, když se prohnul v zádech a víc se k němu natiskl. "Seš tak tvrdý." zavzdychal a políbil ho na tvář.
"To je tim..že tě tak moc chci." vydechl a políbil ho na rty. Začal si hrát s jeho sladkým jazýčkem a sem tam ho kousl do rtu.
Vybízel se mu a sám se chtivě zapojoval a když ho kousl tak mu to vždy oplatil tím, že ho stiskl v ruce nebo přejel nehty po jeho citlivoučké špičce. "A hodně moc mě chceš." šeptl mezi polibky.
"Neskutečně moc.." zasténal. Miloval když ho tam dole takhle trápil. "Ubližuj mi." zaskučel.
Odtáhl se mu od rtů a vydal se kousavými polibky před spodní čelist až na krk na který se chtivě i zoubky přisál. Přestal ho dráždit bříšky prstů a nahradil je za nehty a silné stisky, když to tak moc chtěl.
Skousl si spodní ret, aby nebyl tak hlasitý. Moc mu to nešlo protože mu to dělalo tak moc dobře. "Ty ďáble.." vydechl slastně a plácnul ho volnou rukou přes prdelku.
Smyslné vzdechl jako nějaká levná slečna u silnice a kousl ho do krku. "Ty taky." oplatil mu a vymanil se mu ze sevření, aby si mohl stoupnout na zem a pak si klekl. "Moc se mi líbí, když tak moc strádáš." zvedl k němu jantarový pohled a jazýčkem obkroužil jeho špičku.
"Jo líbí se ti mě trápit." potvrdil mu a vysadil si ho výš, aby co něj mohl konečně proniknout až po kořen.
Slastně zavzdychal a mírně se prohnul v zádech proti němu. Chytl se ho kolem krku a políbil na rty. "Seš tááák chtivý." pronesl sladce.
"A ty tak těsný." oplatil mu a začal do něj hned přirážet.
"To je... dokonalá kombinace..." zavzdychal mu u ouška a sám mu pomohl se nadzvedávat, když se ho držel a nebyl pro něj tak těžký.
Políbil ho na ústa a začal si hrát s jeho jazýčkem. Pomalu začal zrychlovat v přírazech. "Pověz mi něco pěkného."
"Líbí se mi, když si tak moc nadržený, abys mohl tak tvrdě ojet tu mou úzkou prdelku." pošeptal mu přes vzdechy a půjčil si jeho rty.
Kousl ho do rtu a proplétal s ním jazyk. "Řekni co bys udělal kdybych teď přestal?"
"To bys mi neudělal." zamítl v nesouhlasu a oplatil mu to kousnutí. Moc ho to bavilo si takhle hrát a nejlepší na tom bylo, že jeho miláčkovi taky. "A kdyby jo tak bych to dodělal já."
"Tak to máš jediný štěstí že mě se z tý tvojí prdelku nechce." usmál se na něj a jemně ho políbil na rty.
"Já vím." uculil se souhlasně "A sem na to hrdý." pověděl mu pyšně a pustilse ho jednou rukou, přičemž se vydal přes uniformu dolů přes jeho hrudník k bříšku a potom obemkl své vzrušení, aby taky mohl začít dráždit sebe.
Pousmál se nad tím a lépe si ho vysadil aby nahradil jeho svojí rukou.
Prohnul se proti němu v zádech a skousl si spodní ret, aby se mohl trochu tlumit. Objal ho nožkama kolem pasu, aby mu sám pomohl se nadzvedávat. ale cítil, že už to dlouho nevydrží.
"Chtěl bys něco?" optal se ho a palcem mu překryl špičku žaludu.
"Aaaah... Netrap mě taaak..." zalapal po dechu a zachvěl se, když mu nedovolil, aby dosáhl toho vysněného vrcholu. zahnul mu prsty do zad a hodně zpomalil v tempu, ve kterém se sám nadzvedával.
"Ale ty si mě taky trápil...pamatuješ?" vítězně se na něj usmál a začal do něj tvrdě přirážet.
"A-Alee...já už ne-můžu...." zaskučel a znovu ho silně sevřel, když začal zase přirážet a tak moc ho dráždil tam uvnitř. Na oplátku jako pomstu se mu zakouskl do krku, aby mu to alespoň nějak mohl oplatit.
Vybídl se mu a po chvilce mu taky začalo cukat v podbřišku tak ho pustil a sám vyvrcholil do jeho nitra.
Křečovitě ho obemkl nožkama a prsty mu zaryl do zad, když ho polila ta mohutná vlna vzrušení a udělal se na své i druhého bříško.
Políbil ho na ústa když se trošku uklidnil. "Tak co bylo to lepší?" zasmál se když ho tak viděl.
"Zajisté." pousmál se a pomalu povolil svaly těla a sesunul se zase na svoje nožky, trošku zavrávoral, ale pořád se ho rukama držel, tak že nespadl. "Bolí mě prdelka." informoval ho.
Rychle se upravil a pomohl i Szayelovi. Chytl ho pod koleny a vysadil si ho do náruče. "Ty moje chuděrko."
"To jsem." souhlasil a položil si ruce na jeho ramena. "Hodně velká chuděrka." pronesl až dětsky a naklonil se k jeho krku, aby se na něj mohl rty přisát.
Dal mu pusu na tvář a aby ho to nemrzelo, tak to zopakoval ještě nejmíň desetkrát a i na druhé tváři. "Už lepší?"
Pobaveně se zasmál, ale ne, že by se mu nějak bránil. "Mnohem." odvětil v souhlas a jednu tu pusinku mu vrátil.
"Odnesu si tě, jako princeznu co ty na to?" optal se ho a vydal se s ním ven.
"Princezna to bere všema deseti." uculil se sladce a přitulil se k němu do náruče.
"Hodná princezna." pochválil ho a šel s ním až ke dveřím na dvůr, tam ho dal na zem aby šel už po svých.
Stoupl si zase na své capíky a podíval se, kde kdo je. Po tom si chytl Bazze za ruku a natáhl se k němu, aby ho mohl políbit. "Děkuji vám, krásný princi." usmál se na něj a pak se vydal k jejich stolu.
Potvora jedna, takhle ho rozčervenat zrovna když šli mezi lidi no toto. Odkašlal si a taky šel za ostatními.
Potěšeně se uculil, když se mu povedlo ho tak krásně rozčervenat, co ž se nepovede často, ale když se to povede tak je to moc kawaii.

Gefängnis - VII.

17. září 2015 v 22:13 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Ven se mu nechtělo a to opravdu nechtělo a aby to nebylo málo tak nikde nemohl najít Renjiho a ani nikoho koho už trochu viděl.
"Ty seš ten nováček, co?" promluvil k němu venku dlouhovlasý blonďáček s hnědýma očima, když si všiml, že tohle stvoření, tady ještě neviděl pohybovat se.
"Záleží na tom kdo se ptá." odpověděl mu.
"Tse." obličej se mu zkřivil v podivné grimase "Yylfordt Granz, říká ti to něco?" zajímal se.
"No možná by mělo, copak tobě se náš miláček Szayelíček nepředstavil celym jménem?" optal se ho až s bolestným sarkasmem a povedl tázavě jedno obočí "Já sem jeho starší bráška." osvětlil mu.
"Aha." přikývl chápavě. "Moc mě těší." uklonil se před ním.
"Vo todle mi nejde." mávl nad tím rukou a když si všiml v jaké je zhruba výšce, když se tak ukláněl tak se nad tím jen nemravně pousmál. "I když bys tam dole moh chvilku zůstat." prohodil a pohladil ho po hlavičce.
"Aale proč?" zeptal se a ani se tedy nepohnul a na prázdno polkl.
"Protože by ses tam dole moc hezky vyjímal." odvětil s úsměvem, ale jelikož tady bylo moc lidí a jelikož by se potom na ně všichni sesypali tak se to moc nehodilo. "Možná jindy." pokrčil nad tím rameny "Jak se ti tady živoří, co?"
"Můžu už vstát?" optal se pro jistotu.
"Jojo posluž si." mávl nad tím rukou, aby se už zvedl. "Co ti náš milý Szayel povídal, co?" zajímal se zvědavě.
Vstal a chytl se za předloktí. "No říkal že si mě teď bude každý hlídat, abych byl na jejich straně nebo tak něco."
"Tak že, tě dostatečně informoval." kývl potěšeně "Tím se nám to celý usnadňuje. V tom případě nechtěl bys jít teda na mojí stranu?"
"A proč?" optal se. "Jsi už druhý kdo se mě ptá."
"Co už druhej?!" vyhrkl a vražedně přimhouřil hnědé oči. "Kdo mě předběh?" chtěl vědět.
Lekl se když se takhle naštval a ustoupil od něj o trochu dál. "Já ho neznám vážně."
"Dobře, dobře." usoudil a přimhouřil podezřívavě oči. "Poď se mnou." chytl ho za zápěstí, aby ho mohl táhnout s sebou.
"Au pust." sykl a snažil se mu zapřít aby ho nemohl odtáhnout. "Kam mě to vedeš?"
"Pravidlo číslo jedna, když máš tak hezkou tvářičku tak nikdy nechoď sám." poradil mu a přes rameno se na něj ohlédl.
"Pust já nemám hezkou tvářičku pust mě!" snažil se ho přesvědčit ale on ho nechtěl pustit.
"Ale máš, vemu tě za mim gangem a budeš náš." prozradil mu a pevně ho držel za ruku, přičemž ho táhnul dál a rozhodně nehodlal pustit.
"Prosím pust mě!" prosil a volnou rukou se snažil ze sebe dostat tu jeho. "Proč mám být váš?!"
"Protože ses tu pomotával jen tak bez nikoho tak, že teď seš náš." vysvětlil mu a spokojeně si ho táhnul dál. Tedy až do té doby dokud to šlo a něco ho nezastavilo v půli kroku. "Kampak ho vedeš?" optal se rudovlásek, když ho chytl za ruku, aby se s chlapcem zastavil.
Moc se mu ulevilo a oddychl si když rudovláska viděl. Bůh ví co by mu blonďákova banda udělala. "Co ti je do toho rudovlasej neměl tu okounět sám." syknul po něm a vymanil se mu.
"Ale teď už se tu sám netoulá, tak kdybys byl tý lásky a nechal ho." vřele se na něj usmál a donutil ho, aby chlapce pustil. "Můžeš zase jít." pobídl ho rukou a vydal se s chlapcem na druhou stranu k jejich stolu."
Odfrkl si a šel za svými. "Moc ti děkuju Renji-san." poděkoval mu za cesty.
"Není za co, nemohl sem tě najít, nějak ses zatoulal, dávej pozor, příště bys mohl potkat někoho horšího." upozornil ho a koukl se na něj. "Ublížil ti?" optal se pro jistotu a pobídl ho, aby si sedl k jejich stolu.
Zavrtěl hlavou a promnul si zápěstí za které ho držel. "Myslím že ne."
"Dobře. Sedej." pobídl ho, aby si takdy sedl a nestál jako tvrdé y. "Jakej byl oběd?" zajímal se s úsměvem, jako by to snad byla nějaká lahůdka.
Sedl si když ho tak pobízel. "Nejedl sem." přiznal se mu.
"Proč ne. Musíš jíst, sice to je nic moc, ale časem si zvykneš." přesvědčil ho nad tím, on tu byl už docela dlouho tak o tom něco věděl, jemu to taky zprvu nechutnalo.
"Já vím, snažím se." zamumlal. "Ale mě stačí jen málo opravdu. Já ani doma moc nejedl, to co sem jedl ráno mi stačí."
"Jo a taky podle toho tak vypadáš, kostřičko." šťouchl mu do těch tvrdých, kostěných žebírek.
Zasmál se a překryl si hrudník. "Nech toho."
Pousmál se nad tím a naklonil se k němu. "Víš, že se docela hezky směješ?" optal se ho pro jistotu a znovu do něj šťouchl a pak prsty přeběhl po těch bocích.
"Přestaň." protáhl a pokusil se ho od sebe odstrčit.
"Ale ty seš moc kawaii a moc hezky se směješ. Konečně po takový době nudy tady máme nějaký sluníčko." uculil se, ale nechal ho tedy v klidu a pokoji dál žít.
Usmál se na něj a upravil si uniformu. "Děkuju."
"Nemáš za co." kývl a pousmál se. "Aaaaww mucq, mucq, tohle začíná zavánět." poznamenal Grimmjow s dokonalým hereckým podtextem a zazubil se.
"Co to povídáš to přeci není pravda." urazil se a dal si ruce v kříž. "A teď bych rád slyšel vaše celá jména a to všech když jsem teď váš."
"A k čemu ti to bude prtě?" nechápal Nnoitra tu jeho toužebnou reakci vědět jak se jmenují.
"Když jsem teď váš tak chci vědět komu vůbec patřím." osvětlil jim jeho záměr, i když se mu nelíbila ta představa že patří někomu prozatím cizímu.
"K tomu ti stačí jenom mění, ne?" namítl podiveně Nnoitra a naklonil hlavu mírně na stranu.
"Ne chci vědět celá jména a kdo všechno k vám patří abych se potom nepletl a podobně nechci pak skončit někde u cizích a potom toho litovat." to by byla opravdu sranda kdyby k někomu přišel a myslel by si že je u těch správných a oni by mu pak nabančili.
"Fajn já sem Nnoitra Jiruga, těší mě prtě. Tvýho Reníčka už znáš a tendle vůl vedle mě je náš pan milý Jeacquerjack." ušklíbl se na modrovláska. "Chcípni!" sykl po něm nevraživě Grimmjow. "Potom je s náma ještě Bazz a Szayela už taky znáš to je brácha Yylfordta." dodal rudovlásek a podíval se na chlapce, jestli pobírá.
"Děkuji, mě už znáte takže se představovat nemusím." přikývl a usmál se na ně.
"Jistě, že ne." zamítl modrovlásek, že to není potřeba "Seš tak strašně populární, jako pornohvězda fakt, že jo počkej až tě všichni vopíchaj ze všech světovejch stran." uchechtl se nad tím a vytáhl si krabičku s cigaretami.
"Co? Proč by do mě měli píchat? A co je to pornohvězda?" vylekal se a zase se chytil Renjiho uniformy.
"To si děláš srandu?" překvapeně zamrkal, jestli si z něj náhodou neutahuje, ale nevypadalo to tak. "Ty nevíš, co to je pornohvězda, kluku?" ujišťoval se Nnoitra.
Zavrtěl hlavou a líp se schoval. Učili ho ti nejlepší tak jak to že něco takového věděli oni a on ne?
"Ty sis nikdy v životě nevrznul?" podivil se Grimmjow a vytřeštil na něj oči. "Hele, tys nás snad spřáhnul s někym kdo je ještě panic." prohodil Nnoitra šeptem k rudovláskovi.
"Co je to Renji?" zamumlal, když je tak poslouchal.
"Panic?" zopakoval a koukl se na něj. "To je že si ještě nikdy s nikým nespal." vysvětlil mu, ale pak se zarazil. "Víš, co je sex, že jo?" podezřívavě přimhouřil oči.
"Asi jo." zalhal. Nechtěl aby ho měli za pitomce.
"Tak todle je drsný." připustil modrovlásek a vypustil na chlapce kouř z cigarety, přičemž se pobaveně zazubil. "Náš malej prcek je ještě nevinej?" naklonil hlavu mírně ke straně Nnoitra.
Na kouř z cigarety byl zvyklí takže mu to nevadilo. "Já nejsem prcek." zamračil se na Nnoitru.
"Seš náš nevinej malej prcek." zazubil se vítězně, když se to chlapci nelíbilo a tak samozřejmě začal provokovat víc, jak jinak.
"Drž hubu ty kryple!" křikl po něm Nana a jednu mu střihnul. Černovlásek se lekl když na druhého starší takhle vyjel.
Byla to taková šlupka, že druhou chytnul o zem, jak sletěl z lavičky. A Grimmjow samozřejmě propukl v nekontrolovatelný smích. "Jo a tohle je Nana, ale ten přelítává od jednoho ke druhýmu." zapomněl se ještě rudovlásek a ukázal na nově příchozího.
"Ty obludo jedna demetní, seš normální!?" začal mu nedávat. "Co tady vyřváváš že je nevinej chceš aby ho ušoustali k smrti!? Nemluvě o tom že se tu budou zabíjet navzájem aby ho ojebali první!"
"Tak sry, ale mě to přijde děsně..." nemohl najít to zprávné slovo "Nečastý." ach ta slovní zásoba... proč... "Že je ještě nevinej." pokrčil nad tím rameny, jako by to bylo úplně normální.
"Drž hubu ti říkám nebo chytneš ještě jednu." pohrozil mu a zapálil si.
"Dobře dobře, klid ty velká hubo." ušklíbl se otráveně a vylezl si zpátky nahoru na lavičku. "A Szayela nebo Bazze si neviděl?" optal se červenovlásek Nany vedle.
"Ty prej za hodinu přijdou." prozradil jim a sedl si za stůl. Černovlásek se od Renjiho neodlepil ani o píď jak se bál. Nenáviděl když se křičelo měl z toho strach.
"Až za hodinu? Co asi tak dělaj." prohodil Grimmjow s takovým tajemným podtónem hlasu a potáhl si z cigarety. "To ti říkali, že přijdou za hodinu?" optal se rudovlásek a stočil pohled k chlapci. Ne vůbec mu to nevadilo, že se u něj takhle tiskl, aspoň měl jistotu, že ho nikdo neukradne.
"Szayel mi říkal že vám mám říct že je nemáte hledat a že se tak za hoďku ukážou." pokrčil nad tím rameny a taky si potáhl. "A ty se mě neboj nebo uvidíš ten céres." pohladil chlapce po vlasech, ald ten se od něj spíš odtáhl než aby se nechal pohladit.
"Echtle mechtle." prohodil Nnoitra se zazubením a koukl se na chlapce "Bojí se tě, já se mu ani nedivim taká vobluda." uchechtl se nad tím. "On je jenom trochu plachej, viď Uryuu." nesouhlasil rudovlásek.
"Uhm." přikývl černovlásek. "A není to žádná obluda." zamumlal na jeho obhajobu.
"Tady se někdo činní." poznamenal modrovlásek s úsměvem a naposledy si potáhl z cigarety, aby mohl nedopalek hodit na zem a sešlápnout ho.
"Co tim myslíš modrovlasej?" optal se ho Nnoitra a naklonil hlavu trochu ke straně.
"Že se snaží ho bránit kreténe." prskl po něm, jako vzteklá kočka, už několikrát mu opakoval, že má jméno a on jako by byl hluchý.
"Ahaaa." protáhl chápavě a zazubil se. "Třeba se ho bojí tak moc že si myslí že kdyby to neřek tak by mu jednu vlepil rovnou."
"To nevadí." zamumlal a víc se k němu přitiskl aby byl schovaný, kdyby náhodou.
"Jezuskote to je tak kawaii." nedopustil si modrovlásek, když se tak bál a držel se jako klíště.
"To už to chytlo i tebe?" podivil se nad tím Nana. "No jo no za chvilku ho taky budou nosit na rukou a oblílat ho jako panenku." zašvitořil čenovlásek.
"Polibte mi prdel." ušklíbl se na ně otrávené, takhle si ho dobírat to sou věci a ani se ho nikdo bezastane. "Máš mě rád?" optal se sladce Szayel a objal staršího kolem krku.

Gefängnis - VI.

15. září 2015 v 18:30 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Černovláska v cele opět probudil bzučák označující to že se cely otevírají. Byl celý polámaný a jediné co zvládl bylo to že se posadil na kraj postele. Promnul si oči aby se rozkoukal a protáhl se. Zkusil se postavit, ale moc mu to nešlo. Tak se jen díval na svoje nohy jak sou nad zemí, ostatní určitě na zem chodidli dosáhli.
"Dobrý ráno, princezno." pozdravil chlapce a usmál se "Vítej v novém životě." přivítal ho mile. Měl velkou radost ze svého vítězství, že viděl toho chlapce první a ještě se mu povedlo nakrknout Askina a on se mu ještě vysmíval do obličeje.
"Děkuji, tobě také dobré ráno." oplatil mu. "Ale neměl bych být spíš princ?"
"Ummm.." zamyslel se "Ne všichni sou tady princezny, protože by to pak nemělo ten krásnej zvuk." vysvětlil. "Tak poď vstáváme." vybídl ho a chytl ho za ruce, aby mu pomohl na nohy.
Koukl se na něj nahoru a chytl se ho, aby se mohl postavit. "Děkuju."
"Není za co a teď poď máme nástup a pak snídani." pověděl mu a pak ho pustil, aby mohl jít za ním, přičemž když procházeli kolem Askina tak se na něj vítězně usmál a aby ho ještě dostatečně ponížil tak na něj vyplázl jazyk.
Jak se tak rozhlížel kolem tak měl čím dál tím větší strach. Všichni se na něj dávali jako na kus masa, dívali se na něj jako na něco co chtěli a usmívali se u toho tak jak to ještě nikdy neviděl. Šel blíž k Renjimu a chytl se ho ze zadu za uniformu aby se alespoň trošku schoval.
Pobaveně se nad tím pousmál, ale zase nad druhou stranu ho chápal. Tady byli vážně pochybné existence a také i psychicky narušené a vzhledem k tomu, jak je malý a vypadá tak bezbraně tak v něm budou všichni vidět snadnou kořist. "Nějakou dobu by ses měl držet blízko někoho, kdo by tě chránil, jinak by si tě mohli někde odchytnout a to bys pak asi nechtěl zažít." poradil mu a šel s ním ven společně s ostatními vězni se seřadit.
Pořád se ho nepouštěl a poslouchal ho na slovo. "A mohl byxh se prosím držet tebe?" optal se ho tiše, když mohl být zase u něj.
"S tim sem počítal." souhlasil, že může. Tak a teď má Askin útrum definitivně, protože už ho nejspíš nedostane, ani si neuměl představit, jaký musí mít vztek a popravdě, jemu to dělalo radost.
"A nevadí ti to?" optal se ho pro jistotu. Nechtěl ho tím nijak obtěžovat nebo otravovat.
"Ne sem rád, víš jak se tady všichni snažili o to, čí budeš a já to vyhrál." pyšně na sebe ukázal.
"Takže sem něco jako trofej?" podivil se. On přeci není nějaký pohár tak proč to zase chtějí všichni jeho přízeň.
"Hele, asi takhle, tady je každodenní rutina úplně stejná, nic se nemění pomalu už si neni co říct a tak, ale když sem má přijít někdo novej a ještě k tomu malej kluk tak je to velká událost, něco jako kdyby sem přijela nějaká celebrita. Proto je to velkej hukot a všichni chtěj vědět, co seš zač a chtěj tě mít na svojí straně a tak podobně." vysvětlil "Ale zase na druhou stranu, kdybys na ničí straně bejt nechtěj tak bys byl v nebezpečí a mohl bys pak mít docela silný anální bolesti." varoval ho před hrozícím nebezpečím.
"Já nechci být v nebezpečí bojím se tu, nechci mít anální bolesti ať je to co chce." zavrtěl hlavou a zvovu se schoval u rudovláska.
"Seš roztomilej." neodpustil si. Když se takhle bál tak byl, ale nebylo divu. Ještě nebyl ani plnoletý a už byl za mřížemi. Když je přepočítali tak šli na snídani. Reníček si samozřejmě vyřídil tu jeho 34 za odměnu, že si potom pro ní přijde a když dostal tác se snídaní tak se vydal k jejich stolu a počkal na zbytek gangu i s novým přírůstkem.
Ten tam jen seděl a díval se do talíře. Byl to snad stejný hnus jako včera. Možná to byla ještě jeho nedojedená večeře ze včera.
"Copak? Kluk je zvyklej na jiný jídlo?" prohodil Nnoitra posměšně, když ho tak pozoroval, když si sedl a zazubil se.
"Já nejsem žádný kluk mám jméno." obořil se na něj aniž by zvedl pohled. Zkusil se napít, možná že když je tu jídlo tak odborné, tak pití možná nebude. Zmílil se bylo to stejně hnusné. Zakuckal se jak ho to překvapilo.
Grimmjow se nad tím pobaveně zasmál, bylo to vážně komické. "Copak? Nechutná ti?" optal se, zatím co on se cpal a vypadal, že mu to chutná.
Zavrtěl hlavou a sklopil pohled ještě níž. Nejradši by se propadl.
"No tak, nech tě ho na pokoji, vždyť je tady první den." pokáral je rudovlásek a přelezl si přes stůl vedle chlapce, aby na něj tak moc nemohli a dali mu chvíli svátek.
Opřel se mu o rameno a znovu ho chytil za uniformu abuse schoval. "Děkuju." zamumlal a zavřel oči.
"Neboj na to si zvykneš." ujistil ho a půjčil si jeho tác, aby se tak pokusil najít něco poživatelného. "Na." natáhl k němu vidličku, když se mu povedlo něco najít.
Kouknul se na to co mu nabízel a znovu zavrtěl hlavou nechtěl vůbec jíst.
"Chápu, že to neni jako od maminky, ale lepší pochutiny tady nikdy nenajdeš, tak ber." vybídel ho, aby do něj dostal aspoň něco.
"Já nemám maminku." přiznal mu a podíval se na něj nahoru.
"Obrazně řečeno." opravil se tedy s protočením očí a znovu ho pobídl "Něco do sebe dostat musíš, tak šup."
Nedůvěřibě si prohlédl to co mu bylo nabízeno a natáhl se k tomu blíž aby si to mohl vzít do pusy když ho takhle přemlouval.
"Šikovný chlapec." usmál se spokojeně a začal hledat něco dalšího, čím by ho mohl nakrmit. "Ten tvůj plán ti nějak nevyšel." poznamenal Yumichika, když ty naproti tak sledoval a koukl se na Askina naproti.
"Sklapni." štěkl po něm a praštil ho do bradavky. "On vyjde brzy či později bude můj."
"Jau." zaňučel a promnul si bolavé a citlivé místečko. "Když myslíš, ale teď to vypadá, že se k našemu rudovláskovi nějak hodně má." namítl, ale radši mu chytl obě ruce v zápěstí, aby se po něm neohnal.
"Já to vidim a taky mě to sere." souhlasil s ním a povolil ruce. "Ten chlap mě štve. On mi to snad udělal naschvál."
Když si byl jistý, že ho zase nepraští, tak ho velmi opatrně praštil, on by velice nerad, aby měl na sobě najké známky poškozené pokožky a jeho dokonalosti. "Třeba tě chtěl ponížit." navrhl zamyšelně.
"To ať si mě nepřeje chlapec." zavrčel nepřítomě.
"Ou, to potom bude peklo." usoudil a koukl se na rudovláska.
"To si piš." přikývl. Szayel z toho chlapce taky nemohl spustit oči. "Pověz nám něco o sobě." vybízel černovláska.
"Povídej, něco co ještě nevíme." přidal se rudovlásek, zatím co mu vybíral něco dobrého a dával mu to do pusinky, aby se aspoň trochu najedl.
"Um um." zavrtěl hlavičkou a schoval se u Renjiho, tam mu bylo nejlíp.
Sice se pokoušeli z něj něco dostat, ale když nechtěl mluvit tak už ho potom nenutili. Renjimu se povedlo do něj dostat aspoň trochu snídaně, aby pak neměl takový hlad, ale potom museli pracovat, problém byl v tom, že se museli rozdělit. Renji měl jít uklízet chodby, vytírat a tak sice tam byl s ním Bazz, ale Uryuu měl jít do prádelny, s tím tam byl i Szayel, ale nejen ten.
Snažil se být úplně neviditelný, nebo alespoň ne tak zajímaví aby si ho nikdo moc nevšímal. S prací to bylo ale o něco těžší. Pracovat vůbec neuměl. Nikdy to nepotřeboval a ani ho k tomu nikdo nevedl.
Szayel ho hlídal a taky na něj dával pozor, aby mu někdo neublížil, ale taky mu radil, když nevěděl jak na to. Samozřejmě, že tu byli i tací, kteří neradi makali a nebyli moc zruční, ale do toho se dostane. "Uryuu, tys nikdy neskládal oblečení?" zeptal seho, když mu ukazoval, jak uniformy skládat a dávat je do sloupsů na hromádky hezky velikost po velikosti a zároveň je skládat podle toho komu patří.
"Um um." zavrtěl hlavou. To bude asi jeho poznávací znamení. "Mi měli služebnictvo a když sem jim chtěl pomáhat tak to buď řekli otci a já pak dostal vynadáno a nebo sem dostal vynadáno rovnou od nich." vysvětlil mu.
"Ach tááák." protáhl chápavě "To nevadí, časem se to určitě naučíš. Když tu totiž někdo skončí tak je to na dlouho." poznamenal a svázal jeden hotoví sloupec provázkem, aby se nerozsypal a pak ho odnesl k poličkám, aby se nepletl.
Povzdychl si a zkusil to už asi po desáté. Pořád se mu to nedařilo, pletlo se mu to do sebe a nevěděl jak na to aby to bylo správně.
"Copak? Našemu tovému miláčkovi to nejde?" přešel k němu s úsměvem Yumichika a provokativně do něj šťouchl bokem, ve kterém se prohnul. Tak trochu využil té situace, že Szayel odešel no.
Překvapilo ho to a lekl se když do něj takhle vrazil a trochu zavrávoral. "Zkouším to."
Pobaveně a tichounce se nad tím uchechl, když to s ním tak zacloumalo a to do něj asi nešťouchl nijak silně, to on ne on je takové jemné krásné stvoření. "Šikovný to tvoreček, jak se ti tady líbí?"
"Nelíbí." řekl prostě a šel od něj trošku dál. Nikdy na něj nikdo takhle nemluvil a ani se k němu tak nechoval.
Přešel k němu blíž, aby mu tak snadno neunikl "Ale když půjdeš se mnou tak se ti tady zalíbí, můžeš dostat i něco dobroučkýho do bříška, co si jen budeš přát." snažil se ho přesvědčit a přetáhnout na svou stranu "To Reníček a jeho banda nikdy mít nemůže."
"Ale já nemám hlad." zavrtěl hlavou a šel znovu o něco dál.
"Ale brzy mít budeš, copak chceš jít ty nechutné věci, které se tady podávají?" zajímal se a naklonil se k němu, aby se mu podíval do tvářičky.
Začervenal se když byl tak blízko. "Já n-nevím." zakoktal se z toho jak byl blízko.
"Seš moc sladký chlapeček, klidně by ti tady mohl někdo ublížit a Renji s těmi jeho kumpány jsou jedni z nich." snažil se ho nějak vystrešit a všemožně přetáhnout na svou stránu, ale zároveň se chovat velmi hodně a mile.
Teď už měl opravdu strach. Proč by mu chtěli ublížit, vždyť byl na něj Renji hodný. "Ale Renji mi slíbil že mě ochrání."
"Ale Renji kecá." namítl a ušklíbl se nad tím, ale už cítil, že povoluje, už to cítil.
"Ale jak to? A proč? Vždyť mi to slíbil." vyhrkl ze sebe a byl už úplně zmatený a to tu byl první den.
"To možná, ale on..." nestačil doříct tu svou přesvědčivou větu, když ho Szayel přerušil "Copak tady děláš, já myslel, že máš svou práci trochu na jiný části prádelny." vyčetl mu Szayel, když se zase vrátil, právě včas, aby překazil ty jeho zlé plány.
"Nic jen sme si povídali." namítl Yumichika s pokrčením ramen a Koukl se na chlapce, načež se lehce pousmál. Tak rozhozenýho Kloučka máme teď jen počkat až se chytne. "Zatím pa." poslal jim vzdušnou pusu a s mrknutím si spokojeně šel na jeho pracoviště.
Ani se nehnul z místa a ani se na ně nechtěl podívat. Díval se do země a zase začal potahovat. Bylo mu z toho co řekl zle.
"Copak pláčeš?" optal se naléhavě Szayel, když Yumichika odešel a kouklse na chlapce. Snad mu neřekl nic zlého.
"Nepláču to se ti jenom zdá." snažil se mu to vyvrátit. Nechtěl aby něco o tom co se stalo věděl, určitě by to pak řekl ostatním a oni by mu ublížili dřív a nebo rovnou.
"Ne nezdá, proč natahuješ? On ti řekl něco ošklivéjo?" zajímala se dál a přitáhnul si ho jednou rukou blíž k sobě a vzal ho za bradu, aby mu viděl do tvářičky.
"On jenom říkal že když budu s ním tak budu moct mít něco dobrého." začal, ale netušil jestli bymu měl říct i zbytek.
"On tě takhle podplácel?" optal se a otřel mu rukou ty slzičky. "Z toho si nic nedělej neboj se, on tě jen chtěl trochu rozhodit, abys mu věřit, to nic." ujišťoval ho a jemně se na něj pousmál.
"Ale on říkal že Renji lže a že mě neuchrání a taky říkal že byste mi mohli jen ublížit." řekl mu nakonec. Už nemělo smysl mu to tajit.
"Snažil se ti jenom podkopat pevnou zem pod nohama, abys šel s ním." uklidňoval ho a jemně se na něj usmíval, aby se netvářil jako hromádka neštěstí.
"Ale proč?" zeptal se a utřel si slzy do rukávů.
"Protože si tady nový." řekl a odtáhl se od něj, aby mohl dál skládat oblečení "Každý by tě chtěl na své straně, aby měl případnou výhodu nebo se mohl blýsknout před ostatními. Taky jsi moc roztomilý, mladý a krásný. Já se ani nedivím."
"Proč říkáš věci které nejsou pravda?" optal se a podíval se na něj. "Chůvy mi říkaly že se to nedělá."
"A proč bych ti měl lhát?" koukl se na něj nechápavě a naklonil hlavičku mírně na stranu "Já říkám pravdu, jsi moc roztomilý a krásný."
"To není pravda!" odmítal a začervenal se. To neí fér že o něm takhle mluví už třetí člověk za jedem den.
"Si neskutečně kawaii." zašvitořil, když se tak krásně vztekal a vzal ho za ty krásné tvářičky, jak byl sladký.
"Szayel-sama!" zašišlal aby ho pustil , a malinko se na něj zlobil protože říkal tyhle věci a ještě k tomu dělal tohle.
"Si takový náš malí, kawaii chlapeček." uculil se sladce a dal mu pusu na čelo. Pak ho pustil a pohladil ho po hlavičce.
Zmateně se na něj podíval a zrudl až za ušima. Překryl si obličej dlaněmi a otočil se k němu zády.
"A tohle je ještě víc, kawaii." zajíkl se a ze zadu ho objal, když byl tak sladký, div ho chudáčka neumačkal.
"Prosím dost!" zavískal. Na tohle už vůbec nebyl zvyklí aby se ho takhle někdo dotýkal.
"Tak nesmíš být tak moc kawaii, Uryuu!" dal mu pusinku do těch krásných voňávých vlásků a stejně mu nedal pokoj.
"Ale vždyť já nic nedělám." zaprotestoval a pokusil se mu vymanit.
"Červenáš se." namítl v nesouhlas a pustil ho, aby ho chudáčka neumačkal. "Už vím, proč se Renjimu tak moc líbíš." kývl chápavě.
"Co to říkáš?" optal se ho zmateně přes prsty kterými si překrýval obličej.
"Že se Renjimu moc líbí, jak krásně se červenáš." řekl a dal další složené oblečení na hromádku.
"Opravdu?" zeptal se ho pro kontrolu a dal ruce dolů aby mu pomohl.
"Ano, ale popravdě..." svědčně se na něj pousmál, když mu tak hezky pomohl a snažil se "On nikdy sám o sobě moc nemluvil a nemluví."
"Aha." přikývl. "Mě se to znovu zamotalo." postěžoval si a ukázal mu svoje nepovedené dílo.

Koukl se na něj a usmál se nad tím. "To nevadí, naučíš se to." upokojil ho a rozmotal to, aby mu mohl pomoct s tím to složit a zároveň mu to i ukazoval, aby se to hezky naučil. Zbytek dopoledne už proběhl více méně bez problému a Uryuu to docela i začalo pomalu jít, alespoň už tam nedělal takové chyby a chuchvalce. Pak přišla chvilka kdy měli jít na oběd, to bude ještě více méně v pořádku, ale co teprve až půjdou ven.

Gefängnis - V.

13. září 2015 v 21:31 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Opatrně vstal z postele a přešel k němu ven. "Ty sis zase prohodil směnu?" optal se ho potichu.
"Tak trochu a taky sem zjistil, že sem ztratil dva bonbony, nevíš o tom náhodou něco?" optal se ho s podezřívavou tváří a tiše zavřel celu, aby to nevypadalo podezřele, kdyby se náhodou někdo probral.
"To si sem šel kvůli bonbonůn?" podivil se a objal ho kolem krku.

"Nějakou záminku sem si vymyslet musel ne?" pokrčil nad tím rameny a jemně ho políbil na rty.
"Troubo a kvůli tomu si nespal dva dny?" pozvedl tázavě jedno obočí a oplatil mu polibek ale na krk.
"Najdu si chvilku na spánek." prohodil a vydal se s ním pryč z celnice. Přece jen, bylo tam spooousta lidí a kdyby se náhodou někdo probudil... Tedy ne, že by měli problém, to ne. Na slova vězně nikdo nikdy nedá ještě kdyby pak stihl Askina zavřít zpátky do cely tak by to bylo v pořádku, ale stejně, pro jistotu.
"Musíš spát ty blbečku." pokáral ho cestou.
"Vydržim víc, než na kolik vypadam." odvětil úplně klidně, jako by se nic nedělo. Občas, když mohl tak si takhle pro něj došel až do cely a vydali se na noční vycházku po věznici.
"Jo to sice jo ale stejně si pako." zasmál se mu a znovu ho objal.

"Jistě že, to bych jinak nebyl já." souhlasil a jednou rukou ho objal kolem pasu. "Jak to, žes nespal?" zeptal se.
"Moje věštecká koule mi řekla že mě navštívíš ty netopejre." řekl vtipem a jako upír se mu přisál na krk.

"To mě zajímá. V tom případě bys mi tu kouli měl ukázat." konstatoval a vybídl se mu, když ho to tak bavilo.
"Ňoumo čarodějnice nikdy nevydá svoje poklady." poťukal mu na čelo ukazováčkem.

"To víš. Já to z tebe stejně jednou dostanu." pronesl přesvědčivě a vytáhl si z kapsy krabičku s cigaretami, vzal si jednu mezi rty, aby jí mohl zapálit. Ano, už si dokonce sehnal i nové cigarety. Je moooc šikóvný.
Počkal si až nebude tak pozorný a vzal mu jednu cigaretu. Dal si ji do pusy a připálil si od té jeho co měl v ústech on.
Vrátil krabičku i se zapalovačem zpátky do kapsy a vzal cigaretu mezi dva prsty, aby mohl vyfouknout kouř. "To se dělá takhle krást?" pokáral ho.
"Promiňte pane už se to nestane." omluvil se mu přes cigaretu v puse. Taky si ji vyndal z úst aby mohl vydechnut nikotin. "Už budu hodný slibuju."
"To bys měl, jinak příště budeš trávit noc sám." pohrozil mu, než si zase potáhl z cigarety, kterou si vrátil mezi rty.
Udělal to samé až na ten rozdíl že on potáhl o dost víc a z kouře který pak vypustil z úst udělal kroužky.
"Nudíš se? optal se zvedavě. Nebylo to tak uplně myšleno jako urážka. To ne jen ho to napadlo, když si takhle hrál.
"S tebou? Nikdy." vyvrátil mu herecky.

"Ještě aby." skoro mu až pohrozil a foukl mu do tváře obláček šedého kouře.
Taky na něj vyfoukl kouř ale ve tvaru velkého kruhu. "Trápím se lásko." prozradil mu.

"Ale, ale, jak je to možný, že se můj miláček trápí?" optal se ho, objal ho rukou kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
Víc se k němu přitulil a dal si hlavu na jeho rameno. "Trápí mě že ten náš malý zázrak nedorazil."

"Jak to, že ne?" podivil se a stočil k němu pohled "Dneska ho přivezli před jednou hodinou." namítl.
"Co to říkáš to je nesmysl. Já a Yumichika sme všude byli a hlídali sme jestli se neukáže a nikde nic." namítl zase on a taky se mu podíval do očí.

"Protože ani venku nebyl." osvětlil mu. "Chlapy ho museli prohlídnout a převléct a všechny tyhle blbosti. Pak ho chtěl vidět šéf. Na večeři byl těsně před váma a pak ho zavřei do cely." převyprávěl mu, co se dozvěděl, když si povídal s jeho kolegy.
Překvapeně zamrkal a na prázdno otevřel pusu jako by chtěl něco říct, ale hned ji pak zavřel když neměl co. "Ale jak to že sme ho nezahlídli. Kde byl celý odpoledne to mi hlava nebere. Byl sem v celnici nejmíň třikrát a nevšiml jsem si ho. Tak sem magor neno ano?"
"Očividně." souhlasil s jeho diagnozou na sama sebe a přikývl. Potáhl si z cigarety a chvilku držel kouř v ústech, než ho zase vypustil "Chpaly říkali, že nechtěl jít ven a že se znal s ředitelem tak si ho tam u sebe nechal do večeře a pak ho zavřeli do cely. Myslím, že má sto patnáct nebo šestnáct, něco takovýho."
Vzal mu cigaretu a hodil ji společně s tou jeho na zem. Vrhnul se mu kolem krku a zacal ho líbat kde se dalo za to že mu to řekl.
"Huh?" vyhrkl překvapeně a lehce zaraženě, když se po něm tak vrhl, jako supy na čerstvou mršinu. "Co tak náhle?"
"Miluju tě tak si to užívej." řekl a políbil ho na ústa. "Si skvělej, nejlepší opravdu moc tě miluju díky že si mi to pověděl."

"A proč bych neměl." nechal otázku vyset ve vzduchu a vzal ho rukama za boky. Jemně ho kousl do spodního rtu a vtáhl ho do polibku.
Zapojil do hry i svůj jazýček a dostal se druhému do pusy.
Sjel rukama trošku níž až na prdelku a jemně jí stiskl v provokaci v rukou.

"Perverzáku." pokáral ho a kousk ho do spodního rtu.
"Mám to v povaze." obhájil se. "Ještě řeni, že máš něco proti." usmál se nad tím, protože věděl, že v žádném případě.
"Jak bych mohl." potvrdil mu jeho úsměv a vybídl se mu.
"Já si taky říkám." pošeptal mu do rtů, než si zase začal hrát s jeho jazykem.
Taky se zapojil do té jejich hry a prsty mu zabořil do vlasů.

"Seš tak sladkej." pošeptal mu do rtů, když se na chvilku vzdálil, aby se mohli nadechnout, ale potom se zase vrátil, aby mohl ten jejich polibek ještě víc prohloubit.
Musel se usmát když to slyšel. Hezká slovíčka moc často neslýchá a když už tak od něj a nebo od těch co po něm něco chtějí.
Rozpojil polibek a vydal se rty a kousavími polibky po jeho spodní čelisti na krk a zanechával po sobě vlhkou cestičku.
Zavzdychal když se dostal k jeho tepně a kousl do ní. Ten prevít věděl kam má jít a kde mu to děla dobře.

"Pozor, aby ses nám z toho neudělal." varoval ho a přejel po tom citlivém místěčku jazykem.
"Tak nedělej." vykoktal přes vzdechy. Tohle byl jeho bod G a tenhle chlap ho nešel hned na poprvé co spolu něco měli.

"Tak dobře, když nechceš." podtáhl se od něj a nechal ho hezky opomenutého, přičemž se vidal dál po chodbě, jako by nic.
Než se stačil rozkoukat tak byl od něj takových dvacet kroků, tak se k němu rozeběhl a skočil mu kolem krku a ani se ho neobtěžoval pouštět.

Zastavil se a chytl ho za ruce, kterými ho objímal. "Co tak náhle?" zajímal se a přes rameno se na něj ohlédl.
"Nechoď." řekl prostě a zavrněl jako kočka. "Vezmi mě na záda prosím jako minule."

"Když na tom tak moc trváš." pokrčil rameny a trochu se sklonil, aby si na něj mohl lépe vylézt.
Vylezl na něj a pořádně se ho chytil aby nespadl ono by to bolelo když sou oba stejně vysocí.

Jenom by potom byli oba trošku pochroumaní, i když Askin trošku víc, kdyby spadli dozadu. Pevně si ho chytl pod koleny, aby mu neklouzal dolů a šel dál.
"Přineseš mi nový lak?" optal se ho a natáhl mu ruce před očima.

"Mmmm." zahučel v souhlasu a koukl se na ty jeho nehty. Na to, že byl zavřený taky tak vypadali stejně udržovaně, jako kdyby s nimi chodil na pedikůru. "Jakou barvu?" zeptal se.
"Vyber ty já nevím." nechal mu volný výběr. To on to přeci bude kupovat. V duchu se smál jen co si ho představil jak v drogerii vybírá laky na nehty což je typicky ženská záležitost. Zrovna takový chlap jako on a to mu jednou přinesl i světle růžoví lak. Netušil jak se musel stydět u pokladny.
"Dobře, vyberu ti nějakej hezkej." konstatoval. Už si na to zvykl, kdyby se náhodou někdo ptal tak by si přece výmluvu mohl vymyslet, třeba, že to má pro přítelkyni, to už nikdo řešit nebude. On je už úplně v poho, když chodí takové věci kupovat.
"Yumichika říkal že ti ta bradka nesluší." prozradil mu a sledoval jeho reakci.

"Chm." odfrkl si "A co si myslíš ty?" zajímal se a koukl se na něj. Při nejhorším není problém nechat si narůst vousy a vymyslet s tím zase něco nového.
"Už jsem ti přeci říkal že se mi moc líbí. Už si to tak nech si takhle moc sexy." pochválil ho a prsty mu zajel pod límec a trošičku níž kam až mohl.
"Tak vidíš, tvůj názor je pro mě důležitější, než toho tvýho Yumichiki, s nim nespim." přesvědčil ho a přimhouřil očíčka.
"Doufám že mě nemáš jen kvůli sexu ty nemravo." podezřívavě se na něj podíval. Jestli má tak ho tím naštve a nespíš i zlomí protože ho vždycky každý u sebe měl jen kvůli něčemu a ne kvůli němu.
"Ne, chtěl sem tim říct, že jeho názor mi je ukradenej, když sem s tebou." opravil se tedy, aby to neznělo tak špatně a přes rameno se na něj ohlédl.
"V to doufám ty chlípníku." zasmál se a naklonil se aby mu mohl dát pusu na tvář.
"O to si nemusíš dělat starosti. Kdybych s tebou byl jen kvůli sexu tak ležíš každou chvíli na zádech." namítl a vybídl se mu.
"Abys za chvilku neležel ty až ti jednu vrazim." ne nevrazí on není na tyhle věci. On spíš na počítání a intriky.

"Woooou už se bojim." protáhl vyděšeně samozřejmě s dokonalím hereckým podtextem.
"Moulo." napomenul ho a zasmál se. "Jedl si aspoň?" zeptal se jo pro kontrolu když nespal.
"O přestávce." odvětil, jinak nejedl, neměl na to tak úplně potřebu a ani ne čas, ale ne že by mu to vadilo.
"Jenom?" optal se ho. Nelíbilo se mu že nespí a nejí. Silný sice byl ale nikdo nevydrží všechno a dlouho taky ne.
"Neměl sem na to čas." vymluvil se s pokrčením ramen "A taky sem neměl chuť. Až přijdu domů tak si na chvíli pudu lehnout."
"Vem si na zítra volno a prospi se nebo si nějak uvolni. Dlouho si nespal a si moc napjatý." poradil mu. A promnul mu ramena.

"Nejspíš bych měl." usoudil v souhlasu a vybídl se jeho rukám, měl trochu ztuhlí krk, vážně by si měl vzít volno a a trochu se prospat.
"Domluv šéfíkovi ať tě na zítra pustí. Neboj vydržím tu bez amoku." zavrněl a pokračoval v masáži.
"Zeptám se, hlavně mi tu na sebe dávej pozor." přikázal mu a přimhouřil slastí oči.
"Budu zlato budu ten nejhodnější tady." přesvědčoval ho.
"To bys měl jinak ode mě dostaneš až přijdu." pohrozil mu. Ještě chvíli se spolu procházeli a povídali si, než nadešel čas, kdy ho zase musel vrátit zpátky do cely, protože se stráže brzy začnou hromadit a to by byl problém, kdyby ho viděli, jak se tady prochází s vězněm. Odvědl ho tedy zpátky a šel udělat ještě jednu obchůzku, než šel domů.
On narozdíl od něj mohl jít spát, ale nemohl usnout. Ono mu to po těhle jejich procházkách moc nejde skoro pořád, ale teď se ještě nemohl dočkat rána až uvidí to ubožáko a ujistí se že on bude ten první koho uvidí a kdo si ho vezme pod ochranu.
No, kdyby ho samozřejmě první nenašel Renji a už to nevěděl ten jeho gang tak by mu to možná vyšlo, ale vzhledem k tomu, že oni to už vědí tak to bude asi trošku složitější.
Ráno vyskočil z postele hned jako první a to jen jak zaslechl kroky.

"Co děláš?" zamručel růžovovlásek rozespale a otevřel jedno jantarové očíčko, jemu se ještě nechtělo moc vstávat, klidně by spal dál, ale přišlo mu divné, že tak brzy vystřelil.
"Nic nic v klidu vstávej." mávl na něj a uculil se.

"Žes tak náhle vystřelil, jinak se z postele hrabeš klidně půl hodiny." prohodil a vytáhl ruku z pod deky, aby si mohl promnout očíčko, aby neviděl tak rozmazaně.
"Měl sem hezký spaní." vymluvil se a podal mu brýle.

"Aha." odvětil chápavě a vzal si od něj své brýle. "Děkuju." sladce se na něj usmál se promnul si i druhé oko, aby si je mohl nasadit a neviděl rozmazaně.
"Jak si se vyspal ty?" optal se ho aby to zakecal a šel se upravit aby nevypadal jako strašidlo do zelí až si toho kluka bude tahat na svoji stranu.
"Docela dobře. Už se moc těším až toho chlapce uvidím taky, prý má hezké modré oči a je roztomilý." prohodil poněkud rozespale a vytáhl se do sedu. Možná si nedával trochu pozor na jazyk a možná to bylo kvůli tomu, jak byl rozespalí, ale klidně to taky mohl být záměr.
Zarazil se ale nedal to na sobě znát. "Opravdu?" optal se ho. "A od koho to víš Szay-chan?"

"Tajné." pronesl tajemně a tiše, ale nevinně se na něj uculil. Když už seděl tak se hezky protáhnul, aby nebyl potom celý den ztuhlí.
"Byl to Renji že jo." řekl trochu naštvaně ale uvnitř zuřil jako sopka před výbuchem. Že je to Renji poznal hned jen proto že kdyby to byl někdo jiný z té jejich partičky, tak by mu to řekl a Yumichika taky okamžitě vypadl protože on je druhý o kterém by mu neřekl, ale on byl celé včerejší odpoledne byl s ním.
"Uhm." uculil se v souhlasu a pokýval hlavičkou sám by mu to možná neřekl, ale tak když na to přišel, tak to přece nebude dál tajit. "Včera si s ním prý povídal."
Další rána přímo do srdce. Padesát bodů Szayeli. "A o čempak?" optal se ho mírně.

"Kolik mu je, jak se jmenuje a tak." odvětil s pokrčením ramen a trochu si upravil růžové vlásky, aby nevipadal, jako křoví.
"Povídej to mě zajímá." řekl po pravdě a v duchu si přísahal že tu rudovlasou potvoru přiškrtí těma jeho prodlouženýma vlasama.

"Říkal, že mu je..." začal, ale tu větu nestihl doříct, když sem přišli stráže a jeden z nich praštil do ocelových mříží "Vstávejte vy obludy!" zahulákal.
"Drž hubu ty úchyle impotentní!" kriknul po nněm protože se za prvé zrovna oblékal do čistého a za druhé protože přerušil Szayela.

"Ty máš, co řikat." zahučel Grimmjow a přitiskl si polštář na hlavu, aby tlumil všechny ty hlasy a zvuky, takhle po ránu. "Vstávat!" křikl druhý strážný a stiskl tlačítko na otevření cel.
"Ty taky mlč." odbyl ho a hned co se otevřela jeho cela vlítnul do zadu do chodby k posledním celám.
"Hej, kam deš, koukej se vrátit zpátky, dal ti snad někdo nějakej povel?!" křikl po něm strážný pro výstrahu. Jinak ho bude muset zpacifikovat, tohle se totiž nesmí.
"Klid já chci jenom pomoc jedný dušičce." křiknul po něm přes rameno, ale když se otočil zpátky tak uviděl to co jeho ego vidět nemělo. Viděl jak je Renji jen pár kroků od cely toho usmrkance, takže to nestihne ani kdyby vesmír stál na jeho straně.

"Tak to ti trochu nevyšlo." ohlédl se za ním lítostivě, ale pak na něj s úškklebkem vyplázl jazyk. Nemá šanci, je moc pomalí, chudáček musí mít celu tááák daleko.

Gefängnis - IV.

13. září 2015 v 11:50 | Renji & Uryuu |  Gefängnis






Že by to chlape probudilo to ne to ani v nejmenším. Jeho totiž vzbudit nešlo jak byl unavený.

"Hej, kluku." houkl na něj. Chtěl vědět, jak vypadá a proč tu je a kolik mu je a všechno, když už ho viděl první tak toho chtěl využít nebo mu tu možnost potom někdo vezme a toho by litoval.
Spal jako dřevo na vodě. Neslyšel jak na něj rudovlásek houkl. Jediné co udělal bylo to že se podvědomě přetočil z bříška na záda a sundal ze sebe deku do půle těla.

Když mu sjela ta deka tak vypadal docela křehce a hodně mladě, což bylo celkem divné, když všichni tu byli vysocí a nebo namakaní. Pokusil se hnout se mřížemi nebo s nimi zařinčet, aby se ho pokusil vzbudit. Ale když to nezabralo tak e odtáhl. Ještě nechtěl jít pryč, i když klidně někdo mohl přijít na to, že tam není. Šel ke vchodu do celnice a stiskl to tlačítko, kterým se otvírají cely.
Když se ozval bzučák, který označuje že se otevíraly cely. Tak se černovlásek okamžitě probudil a šokem se vymrštil do sedu. Málem mu vyskočilo srdce z těla jak se lekl.

Moc hluku, moc hluku. Ještě to teď někdo slyšel a bude průser, tedy on bude mít velký problém protože tu neměl, co dělat. "Krám jeden uřvanej!" zaklel nespokojeně a vrátil se zpátky k té cele, kterou chtěl otevřít. "Áááá ty už si se vzbudil?" uculil se potěšeně, když byl vzhůru.
Sakra,sakra, sakra. Přesně tohle mu znělo v hlavě když slyšel cizí hlas. určitě ho přišel někdo zmlátit. Nijak si to vysvětlit neuměl. Rychle vstal z postele a přeběhl do rohu místnosti kde se skrčil a snažil si chránit hlavu a překryl si ji rukama.
Pobaveně se usmál, když se krčil v tom rohu. Bylo vidět, že je to prostě jen malí kluk a rozhodně tak i vypadal. Docela ho zajímalo, jak se sem tak mladý kluk mohl dostat a kolik mu vůbec je. "Seš roztomilej." neodpustil si, když se tam tak krčil a šel za ním do cely.
"Nechte mě já vám nic neudělal prosím." mumlal a snažil se zmizet v rohu.

"Ale já tě nechci zbít." namítl a sesunul se před něj do dřepu, aby na něj líp viděl. "Celej den všichni čekaj, kdo bude ten záhadný nováček." protáhl tajemně a chytl ho rukama za obě zápěstí, aby mu je mohl dát od obličeje a mohl se kouknout, jak vypadá.
Snažil se se mu zapřít aby mu ruce nedal z obličeje. Určitě mu je dá dolů a pak mu nabančí.
"Ty se mě bojíš." konstatoval. Byl tak roztomilý, když se tak bál a při tom mu ani nechtěl ublížit, jen si ho problédnout, ale když se tak bál tak ho tedy zase pustil, aby si byl jistý, že mu neublíží.
"Uhm.." přikývl a trochu povolil sílu v rukou, když ho pustil ale oči pořád neotvíral.
"Mě nemusíš, já sem mírumilovnej tvor." ujistil ho s úsměvem a pohladil ho po černých vláskách. Byl tak sladký, když se tak moc bál, nemohl si pomoct, takový ňuňatý. "Každopádně, já sem asi ten poslední, koho by ses tady měl bát, sou tu totiž i horší individua tak buď v klidu."
Začali se mu do očí drát slzy, zkrátka to nevydržel a začal potahovat. "Mírumilovní lidé tu přeci nekončí." Zavrtěl hlavou.
"Dobře, když myslíš, ale zatim sem neškodnej." protočil nad tím oči. Na druhou stranu, kdyby chtěl tak by ho klidně mohl zbít, ale neudělal to. "A proč bulíš?"
"Já nevím." protáhl a utřel si oči aby nebrečel.
"Tak vidíš bulet můžeš až tě někdo zbije nebo přetáhne ve sprše." udal mu pár důvodu, kdy by se mu těn pláč potom mohl hodit, to by ho pak zajímalo, co by dělal, když brečel teď.
"V tom případě se odsud ani nehnu." zamumlal a myslel to vážně.
"To budeš muset." zasmál se nad tou jeho naivitou. I kdyby ho měli stráže vynést v zubech tak bude muset. "Neboj časem si tady na to zvykneš neni to tak hrozný, určo si najdeš skvělí nový kámoše."
"Já kamarády nepotřebuju nikdy sem je neměl." proč by se měl tady s někým bavit jediný kdo tu je normální byl Aizen-sama ale u něj taky nemohl být pořád.
"Jak se jmenuješ?" optal se chlapce před sebou, aby se někam pohli.
"Uryuu ale říká mi tak málo lidí pro všechny jsem jen Ishida a jak se jmenuješ ty?" rozpovídal se. Možná když mu všechno řekne tak mu vězně nic neudělá.

Spokojeně se pousmál, konečně se někam dostávali, už bylo na čase, doslova. "Renji Abarai." taky se mu představil "Kolik ti vůbec je vypadáš jako malej kluk seš tady snad dobrovolně?"
"Je mi sedmnáct let a dobrovolně tu rozhodně nejsem." Zavrtěl hlavou proč by tu byl dobrovolně to byla opravdu hloupá otázka když viděl jak se bál.

"Ještě nejsi ani plnoletej, jak tě sem mohli hodit, chm." přemýšlel trochu nahlas, ale ne, že by mu to nějak vadilo. "Ale seš moc roztomilej." protáhl sladce.
Poprvé se na něj podíval a nevypadal moc zle, tedy alespoň že ho nezbije.
"A máš moc hezký modrý očíčka." konstatoval, když konečně zvedl hlavu a viděl mu i do tváře.
Znovu zavrtěl hlavou a sklonil ji. Bylo mu hrozně moc hrozně.
"Ale no tak, koukej se vzchopit." vzal ho za ruce a pomohl mu zpátky na nohy. "Koukej se vzchopit. Proč si zavřenej tady, ty nejdeš na véču?" zeptal se.
"Já už byl." prozradil mu ale pořád koukal na zem.

"Netvař se jak kakabus s tím tady dlouho nepochodíš." poradil mu a pustil ho na postel, aby si na ní sedl "Nevim, jak ty, ale já už musim jít, nikdo nemá zájem o to, aby mě začli hledat."
"Tak di já tě nádržím." utřel si pořádně oči do rukávů.
"Pudeš do sprch?" optal se zvědavě, i když tušil,.že řekne ne.
"Vždyť sem říkal že se odtud ani nehnu." připomenul mu.
"Když myslíš." pokrčil na tím rameny. "Zatím se měj." rozloučil se s ním a vyšel z cely, aby mohl jít zase zavřít celu. "Jo a mimochodem máš dokonalou q sexy stavbu těla." houkl na něj ještě a pak zavřel celu, aby mohl jít za ostatními.
Cože to říkal? Dokonalou a sexy stavbu těla? On se mu snad líbí nebo..ne to je hloupost. Ale proč to říkal? Asi je tu zavřený tak dlouho že se z toho pomátl. Nebo už netušil možná to rekljenom z legrace ale i tak to bylo divné.

A teď, když už toho nováčka našel tak ten bude králem všech drbů. Měl takové štěstí, že se mu povedlo zaplést se mezi ostatní vězně a potím fíííí na večeři, zase si zabral ten jejich milovaný stůl a počkal i na ostatní až přijdou.
"Kdes byl ty vole." strčil do něj Nana a sednul si vedle něj.

"Šel sem za Grimmem, ale cestou sem viděl dva bachaře, jak šli z celnice a neco sem našel." vítězně se zazubil a přimhouřil červená očíčka.
"Cos našel?" naléhal ružovovlásek a taky si sednul k nim. "Jeho mozek." zahyhňal se Nnoitra a společně s Grimmem si taky sedli k nim.
"Fajn tak teď mi polibte prdel." ušklíbl se na ně uraženě a začal se prohrabávat v jídle a hledal něco, co se dalo sníst nebo co by aspoň vypadalo jedle.
"Držte huby třeba našel nějaký dva bachaře jak se muckovali." napomenul je Bazz.

"Aspoň někdo mě má rád." vyčetl ostatním rudovlásek a ušklíbl se na ně. "Šel sem do celnice a ve sto šestnácce sem našel toho kluka." prozradil jim tajemně.
"Cože?!" řekli všichni sborově a Grimmjow se malém zadusil protože se snažil napít.

Pobveně se nad tím uculil. Teď budou naštvaní, že ho našel první on. "Ticho nebo vás někdo uslyší." připoměnul jim. Přece jen stráží a tech, které by to velmi zajímalo je tu dost.
"Tak mluv a nenapínej." pošeptal Nana nadšeně. Další drby a ví je z první ruky.
"Byl tam zavřenej v cele tak sem jí otevřel abych se za nim dostal, protože sem ho jinak nemohl vzbudit. Myslel si, že ho chci zbít a rozbrečel se, ale vytáhnul sem z něj že se jmenuje Uryuu Ishida a je mu sedmnáct." pověděl jim polohlasně, aby ten jejich rozhovor náhodou někdo neslyšel.
"Tse žena." zasmál se Bazz. "Ticho buď mladej. Slyšel sem že rodina Ishida je hodně důležitá a vysoce postavená tak se nediv." poučil ho Nana.

"Byl roztomilej a měl hezký oči." neodpustil si a na chvíli se odtáhl, aby se mohl napít čaje, který byl zcela bez chuti a jako by to snad byla jen obarvená voda na hnědo. "Ale do sprch prej nejde."
"Ha máš smůlu ty zamilovanej." vysmál se mu Nnoitra jak ho tak poslouchal.

"Nejsem zamilovanej." namítl a ušklíbl se na dlouhovláska "Jenom vám řikam detaili z první ruky, než ho sami uvidíte." obhájil se.
"Uhmm." protáhli všichni chápavě.

"Že já vám něco řikal, příště si děte nahánět sami." zahučel na něj, když se na něj tentokrát spikli všichni a odsunul se i s večeří na lavici o kus dál od nich.
"Co je mu?" optal se jich zmateně Szayel když za nimi přišel.
"Nic dělam křoví!" osvětlil růžovovláskovi, aby se ostatní nemuseli namáhat a dál se přehraboval ve večeři.
"Vy ste na něj hnusný? Nebo ho někdo sezřval?" ptal se jich dál.

"Ne jenom je načuřenej páč sme řekli, že se zamiloval do toho novýho kluka." vysvětlil Nnoitra a protočil to jedno fialové oko. To druhé už dlouho neměl. Z jednoho nehezkého sporu, když se popral.
"Fakt?" zeptal se překvapeně a nadšeně že by už konečně. "Ste pitomí." řekl klukům a sednul si k Renjimu.
"Proč jako?" koukl se po něm nechápavě modrovlásek s plnou pusou. "Je to pravda, úplně o něm básnil!" Dlouhovlásek po něm cukl fialovým pohledem a strčil do něj "Nemluv s plnou držkou ty prase tlustý!"
"Vyser si oko celej den sem nic nežral." taky do něj strčil a div se nezačali rvát. Ti dva zbývající nad nima jen mávli rukou. "No a co kdyby byl zamilovanej to je jeho věc ne." odhájil Renjiho nejstarší.

Tlumeně si povzdechl a protočil nad tím oči, ale pro jistotu to nekomentoval, copak se tu snimi bude hádat o tom jestli je nebo není zamilovaný? Toho kluka viděl poprví v životě a když řekl, že má třeba hezké oči, což byla stejně pravda tak to nemuselo nutně znamenat, že se do něj hned zamiloval. Tak to radši nekomentoval a dál se hrabal v té kejdě.
"Povídej mi o tom klukovi Renji-kun. Tamtěch si nevšímej." pohladil ho po rameni Szayel.

On je takový to jejich hodný, nevinný zlatíčko, který by neublížilo ani mouše. Zvedl k němu pohled a mírně se pousmál, někdy ani moc nechápal, jak ho sem mohli strčit. "To ti to za to stojí?"
"No tak chci vědět na co se mám těšit." pobízel ho.
"Vypadá jako malej kluk." začal a sklonil pohled, aby se pokusil najít ještě něco, co by se dalo spolknout. "Má černý vlasy a velký modrý oči. Říkal, že je mu sedmnáct a myslel si, že ho chci zmlátit, říkal, že se jmenuje Ishida Uryuu." pověděl mu stručně.
Naklonil se k jeho uchu. "A líbí se ti? Mě to můžeš říct." pošeptal mu aby to tamti supi neslyšeli.

Zachvěl se a instinktivně se odtáhl dál, když ho z toho zamrazilo. Uši, ty uši sou tak citlivý, že by na to klidně mohl i umřít. "Ne." zamítl, když se mu povedlo potlačit to chvění a promnul si ouško.
"Opravdu?" optal se ho pro jistotu.

"Jen je roztomilý." odvětil a stáhl nad tím obočí. Běhal mu mráz po zádech z toho, jak mu šeptal tak blízko u ucha a ještě, když to nečekal.
Odtáhl se od něj a sedl si pořádně. "Tak dobře."

"Uvidíš až pudem zpátky do cel." slíbil mu. To bude pak zase rozruch a všichni budou vyjevení a nadržení na ten jejich nový přírustek do téhle vadné rodiny.
"Tak jo. Doufám že bude na cele sám." řekl nadšeně ružovovlásek. "Ne bude se mnou já s timhle volem bejt už nechci." přidal se do jejich rozhovoru Grimmjow.
"Bude." souhlasil rudovlásek "Sto šestnáctka byla do teď úplně prázdná." konstatoval. "Jakýho vola?" zajímal se černovlásek a cukl na Grimma pohledem.
"Korunovanýho debile." štěknul po něm. Jak může bejt někdo takovej idiot to mu hlava nebere, možná že mu s tim okem vzali i kus mozku.
"Polib mi prdel! mě se taky nelíbí, že musim bejt zrovna s tebou, kdo tě má furt v noci poslouchat!" zavrčel po něm. Ti se za chvíli sežerou za živa.
"Jo hlavně že ty si furt zticha že jo." pokýval chápavě hlavou a rukou udělal mluvící zobáček.
"Já tě zbiju!" zavrčel na něj výhružně a jak stínal zuby na sebe tak jimi o sebe zaskřípal. Tak strašně moc ho nenáviděl a to ještě byli ve stejné cele už jen čekal na den, kdy je bachaři budou budit, aby všichni šli na nástup a pak najdou tu modrovlasou mrchu udušenou.
"Ste jak malý smradi držte huby!" okřiknul je Nana. No jo nejstarší musí je krotit chudák.

"A ty si taky trhni!" ušklíbl se na něj černovlásek kysele. Taká hnusná vzteklina a teď se tady servou vnišni najednou to bude mela, když se takhle budou prudit dlouho.
"Jestli chcete na samotku stačí říct, ale upozorňuju vás že tam budete bez kuřiva protože já se na vás dva z vysoka vyseru a navíc neuvidíte to pískle tak držte huby a klikněte se kurva už s váma!" tentokrát si na kápa zahrál on a jeho poslechnou líp protože veděj že je schopnej je sesekat na jednu hromadu.

Jo to by přece nechtěli dostat od něj naholou, kdo by po tom toužil, to by byla taková neskutečná ostuda. Ti dva se tedy zklidnili a jen po sobě nenávistně, vražedně vrčeli. "Už bych šel spát." poznamenal rudovlásek a dal si hlavu do dlaní. Lepší, než tu poslouchat to jejich vřískání, ale ještě než půjdou vůbec do sprch tak se musí ještě uklidit jídelna.
"Nejsi jediný." zasmál se Szayel a ukázal na Bazze který měl sklopenou hlavu a spal jako poleno asi mu ta kotelna dala zabrat."Strč do něj ať sletí na zem!" naléhal ďábelsky Grimmjow a zatřásl s Nnoitrou, jako malé dítě. Prostě chtěl vidět tu reakci, kdyby sletěl na zem, aaaawwww to by bylo tak luxusní! "Ale prdlajs. Líbilo by se to snad tobě? Dem uklidit a den spát." zamítl rudovlásek a vzal všechny jejich tácy, aby je mohl odnést "Szayeli vzbuď ho a vem ho do sprchy." pobídl růžovovláska. Ostatní taky už šli, ti co mohli. Problém byl ten, že kdo uklízel v daný den jídelnu dopoledne musel jí uklidit i odpoledne. Blbí pravidla.

Přešel k punkáčovi a zezadu ho vzal kolem ramen. "Lásko vstávej." pošeptal mu a dal mu pusu na tvář. "Vstávej přece nechceš kanadu. Pod spát k sobě." pobízel ho dál.
Unaveně zamručel, že ho budí, kdyby bylo po jeho tak by klidně spal dál a s nezájmem tu byl klidně až do rána, kdyby ho nikdo nebudil, klidně bt si tu mohli uklízet a on by si spokojeně chrupil. Ale přece jen se pak zvedl a šel se Szayelem. Grimmjow, Nnoitra a Renji tu ještě museli zůstat s ostatními než se tu uklidí, což je logické protože sprchy nejsou nafukovací.
Zatímco byli ostatní na večeři povedlo se černovláskovi znovu usnout a doufal že tentokrát bude spát až do rána. Několik dní nespal tak si to chtěl vynahradit.
Ostatní zatím dovečeřeli a pomalu, když už chtěli šli do sprch, postupně se tam prostřídávali a ostatní zatím uklidili v kuchyni. Avšak, ti co už byli umytí tak museli hned do cel.
Bazz byl tak ospalí že pod sprchou jen stál. Na nic neměl sílu a nikoho si nevšímal. Hned co se osprchoval a udělal si vlasy do culíku šel spát jediné co tak vzal Renjimu svůj polštář co po něm hodil ráno.
Když ve uklidilo v jídelně tak už mohl jít i Renji s Nnoitrou a Grimmem do sprch, aby se umyli, stejně budou muset uklízet ještě zítra pokud to na ně zase padne a jestli ne tak budou muset makat zase někde jinde, who cares.
Jelikož o tom jejich nováčkovi vědělo jen těch šest tak si stošestnáctky nikdo nevšímal protože byla až úplně vzadu. Takže měl černovlásek klid.
Postupně se všichni vrátili ze sprch a zalezli si do cel. Ještě večerka sice nebyla tak, že cely nebyli zavřené, ale někdo stejně už chodil spát po většině případů, pokud byli hodně unavení a neměli, co na práci.
"Já se nudim!" zařval Nnoitra když se vracel ze sprch jen s ručníkem kolem pasu.
"Drž hubu!" zahučel Grimmjow a praštil ho do ramene. "Držte tlamy! Někteří z nás by si chtěli dopřát klidný spánek!" pokáral je rudovlásek, když lezl do své postele.
"Tak spi a neřvi." setřel ho a vlezl si k sobě do cely. Ale Grimmjow se nějak zapomněl a šel dál.

Vlezl si pod deku a na polštář. Normálně byla postel studená, když jí neměl tak vyhřátou, jako ráno. Koukl se po ostatních a na Grimmjowa, kam jde.
"Ten šel chodbou dál až úplně na konec kde byla stošestnácka. Musel toho špunta aspoň zahlídnout.

Měl takový nějaký pocit, že když tam půjde tak tam za chvíli půjdou úplně všichni a nebo udělá takový rozruch, že se potom všichni budou na tu celu lepit, diť by jí neojeli.
"Debilové proč otvíraj prázdnou celu." pomluvil stráže tak aby to každý slyšel a zároveň tak aby neřval. Není uplnej kretén aby na to každý přišel.

Tk trochu se mu ulevilo, když tady hned nejančil "Hhhh, omg ten kluk tam fakt je." nebo něco na ten způsob. Zamžoural očíčkama a šel radši spát, než se tady něco sebele a taky aby byl do druhého dne hezky vychrupkaný.
Taky si zalezl za Nnoitrou do cely a šel spát, jako ostatní jen Askin měl jiné plány na noc. Nemohl oko zamhouřit jaký měl vztek. Celé odpoledne se ten spratek neukázal. Ani netušil jak moc mu to hýbalo žlučí. Naštvaný a zhnusený takhle koukal do stropu celou noc. Kdyby ho nevyrušil zvuk zámku od jeho cely. "Shane co tu děláš?!" vyjel po něm šeptem aby nevzbudil toho druhého.

"Sem tu na tajňačku." prozradil mu a otevřel mříže s co největší opatrností, aby neskřípali a nedělali randál, což by klidně mohli vzhledem k tomu, jak jsou staré. "Poď ven." vybídl ho.

Gefängnis - III.

10. září 2015 v 19:16 | Renji & Uryuu |  Gefängnis







"D-dobrý den.." dostal ze sebe. Dlouho už nemluvil a zadrhával se mu hlas ze strachu. Uklonil se jak ho to učili aby udělal dobrý dojem.
"Řekni, chlapče..." začal a pousmál se. "Jak se někdo tak mladý a nevinný mohl dostat až sem?" zeptal se. Opravdu ho to velmi zajímalo, nevypadal vůbec nebezpečně a ještě k tomu všemu byl dobře vychovaný, nechápal, jak se o něj mohl zajímat císař.
"Jmenuji se Uryuu Ishida." představil se mu. To že byl Ishida už něco znamenalo. Tohle jméno znal askoro každý, aristokratská rodinyna s dlouholetou tradicí a známím jménem. "Jsem tu protože jsem udělal něco moc špatného."
Až skoro tomu nechtěl věřit, že byl z tak známé a vážené rodiny, teď už chápal proč o něj projevil zájem i samotný císař. "A co tak špatného jsi provedl?" zeptal se, kdyby se nezeptal tak tohle by mu jinak nedalo spát.
Nechtěl to říkat a ani si to připomínat, tak jen sklonil hlavu a zakroutil jí v nesouhlas.

Byl to tvrdohlavý chlapec. "No tak, Uryuu, mě to můžeš říct, já tě za to neukousnu." ujišťoval ho a sledoval ho hnědýma očima.
Zvedl hlavu a podíval se přes rameno na bachaře. Měl z nich strach a to jak ho sem násilím táhli k tomu taky nepomohlo.

"Ujišťuji tě, že se jich nemusíš bát, nesmí ti ublížit, jsou tu od toho, aby dávali pozor na ostatní vězně a drželi je v klidu. Neublíží ti." snažil se chlapce uklinit, aby se nebál. Stráže mu neublíží, pokud se nebude prát nebo dělat problémy. Stráže nesmí ublížit nikomu, ale mají na to nárok pokud se vězni rvou.
"I tak bych tu byl raději jen s vámi." řekl tiše a znovu se díval do země. Z jeho strach neměl zatím to byl jediný člověk co byl na něj od toho co se stalo hodný.
"Dobře." vyhověl mu a koukl se na stráže, přičemž se mírně pousmál. Oba dva muži uposlechli nevyřčený rozkaz a odešli z místnosti pryč, aby měli soukromí. "Posaď se." vybídl chlapce, aby si sedl na židli naproti ředitelskému stolu a nemusel tam stepovat na místě.
"Děkuji." poděkoval mu a přešel k židli aby se mohl posadit tohle bude dlouhé vyprávění.

"Tak povídej." vyzval chlapce. On sám měl času dost a klidně tady mohl poslouchat celý ten jeho příběh až do noci, jemu to nevadilo.
"No všechno to začalo když...počkat vy ste Sousuke Aizen můj otec vás znal." podivil se když si všiml cedulky co ležela na stole.
"Ano to jsem." kývl v souhlas. Nejspíš byl příliš rozrušený, že si toho všiml až teď a nebo na tu cedulku neviděl. "Myslíš Ryuukena Ishidu?" optal se.
"Ano to je můj otec." přikývl okamžitě co to jméno slyšel.

"Toho znám, ale netušil jsem, že má syna." poznamenal. Nevěděl, že měl dítě. Nikdy se tím rozhodně nějak moc nechlubil a nebo aspoň on sám na to nedával pozor, možná mu ten fakt mohl utéct.
"Příliš se o mě nezmiňuje a teď už vůbec nebude." řekl smutně a radost že tu je někdo alespoň malinko známí z něj odešla.

"Tak, co jsi provedl tak špatného, že se nebude zajímat ani o svého vlastního syna?" vrátil se k původní otázce.
'"Otrc mě nikdy neměl moc v lásce." prozradil mu. "Ale abych vám odpověděl." razazil se a zhluboka se nadechl. "Zabil jsem spoustu lidí a to není jediný hřích který jsem spáchal."
"Ty?" překvapeně a i pobaveně se na něj usmál, skoro až mu nevěřil. Takový malý roztomilý a nevinný chlapec, přece nemohl zabít člověka natož víc. "Takový milý klouček?"

"Mýlíte se já to opravdu udělal." snažil se mu vyvrátit jeho smýšlení.
"Dobrá tedy." odvětil a na chvíli se odmlčel, aby zapřemýšlel, furt mu to nechtělo jít do hlavy, jak sedmnácti letý kluk mohl vraždit. "Jaký jsi měl tedy důvod někoho zabít?"
"Dalo by se říct že sem bránil čest naší rodiny a otce, ale víc sem i pošpinil než obhájil." zkusil mu vysvětlit.
"Tak že to bylo nedorozumění?" když bránil čest jejich rodiny tak by se dalo říct, že se jen bránil.
"To ani ne spíš sem to tak trochu plánoval a udělal to schválně, jsem si jistý že se to jako nedorozumění brát nemohlo." trochu se rozpovídal, ale že by se přitom na staršího díval to se říct nedalo.
"Proč schválně? To někdo tak moc ponížil tvou rodinu?" zajímal se o další věci, aby mu to pěkně všechno pověděl.
"Sadoyovi-san se nelíbila přízeň kterou ke mě císař choval protože on je bratranec zesnulého prince a ne já." začal. "Jakož to takhle vysoce postavená osoba si může dělat co se mu zlíbí, tak první pomluvil mě. Všude vykládal že jsem kvůli moci schopný všeho a že mě otec nutí spát kde s kým aby se naše rodina dostala výš, ale to nebyla a není ani trochu pravda. Když mu to nevyšlo podle jeho plánů najal nějaké lidi kteří zmlátili tátu když šel z práce. On je moc hrdý než aby volal o pomoc tak ho zbili tak moc že skončil v nemocnici kterou sám řídí a aby to nebylo málo tak tam ho taky zmlátili. Všimli si toho až ráno protože tam byl pozdě do noci. Když jsem se to dozvěděl tak sem musel něco udělat. Našel sem si ty co to udělali a zabil sem je, ale potom sem dostal strach a zapálil sem ten dům kde byli. Jenže ten oheň se rozšířil ke dvoum okolním domům a zemřeli v něm rodiny s dětmi a teď sem tady a vyprávím vám to."

"Och." dostal ze sebe jen, když mu to celé převyprávěl. "To je vskutku kruté a zároveň smutné." soucitně kývl a zamyslel se. Chápal, že mohl za to, že je zabil, i když měl důvod a ještě když zapálil ten dům a oheň pohltil další dva, ale zase na druhou stranu, jen bránil svého otce. "Velmi zajímavý příběh." konstatoval a zapřemýšlel, přičemž se na křesle otočil bokem. "Máme tu spoustu provinilců, ale tenhle příběh jsem slyšel poprvé." poznamenal, když tak hledal v paměti.
"Můžu o něco poprosit?" zeptal se potichu.
"Ano?" vyzval ho a zase se otočil čelem k němu, aby na něj viděl. "Copak, potřebuješ?"
"Menší uniformu." řekl a zatáhl si za vrchní část uniformy.
Nad tím se přesně nešlo nesmát. Čekal cokoliv, ale tohle opravdu ne, i když musel přiznat, že mu byla kapánek velká. To bude nejpíš tím, že všichni jsou tady vysocí a velicí. "Ale jistě." zavolal stráže zpátky a pověděl jim, aby přinesli menší velikost uniformy.
"Děkuji moc." poděkoval mu znovu. A vzal si od jednoho strážného uniformu.
"Není za co." pousmál se na černovláska "Budeš mít celu s číslem sto šestnáct." informoval ho. "Stráže ti to potom ukáží. Teď je na tobě, jestli budeš chtít jít ven za ostatními, nebo půjdeš rovnou do cely." nabídl mu.
"Asi bych nemohl zůstat tady že ne?" zeptal se a tušil že řekne ne.

Vypadal neškodně a tak nevinně, nejspíš by mu nemohl ublížit, kdyby tady zůstal. Koukl se na nástěnné hodiny, které tiše tikali vteřina po vteřině. "Dobrá, ale jen do páté hodiny." odvětil.
Úplně ho překvapilo že souhlasil. Nejraději by mu hned skončil kolem krku, ale to se nehodí už kvůli tomu kdo je a v jaké je teď situaci. "Miliónkrát děkuji."

"Za málo. Nejspíš bude teď lepší, když si budeš dávat pozor. Naši milovaní hříšníci jsou velmi zvědaví, co to přišlo za nováčka a na některé by sis měl dávat pozor." poradil mu. "Řeknu strážím, aby tě vzali dříve na večeři a potom i do sprch, abys tam nemusel být s ostatními, než se tady rozkoukáš."
"Moc vám děkuji, skutečně vám to nezapomenu." vstal a uklonil se mu.
"To je v pořádku" ujistil ho a pousmál se. I přes to, že zabil tolik lidí i když ne jeho vinnou tak to byl hodný a milý kluk, což mohl být pro něj problém, že se na něj budou všichni lepit. Ale zatím měli vzteka, protože ten nováček se ještě neukázal, i když to všichni slibovali a už se pomalu blížila pátá hodina, kdy se musí zase přepočítat a na večeři. "Uryuu." oslovil chlapce.
"Ano?" hned se pzval a zvedl hlavu a pohled ke staršímu.

"V tuhle dobu se ostatní budou přepočítávat venku a potom půjdou na večeři. Měl bys jít teď pokud nechceš na nikoho narazit. Pošlu s tebou stráže jako doprovod." pověděl mu.
Nechtělo se mu pryč. Na mlčení a sezení v pozoru byl zvyklí a to že tu tajhle seděl už přes dvě nebo tři hodiny, mu vůbec nevadilo. "Já nemám hlad."
"Jsi si vědom toho, že i když jsme možná známí tak ti nemůžu dělat žádné ústupky a nemůžeš tady zůstat věčně." upozornil ho, ale nemyslel to ve zlém.
"Promiňte. Já už půjdu, nebudu víc zneužívat vaší dobroty." vstal a měl se k odchodu.
"Zatím se měj, a snaž se nedostat do problémů." poradil mu, když odcházel. Rád by ho tu měl déle, ale nemohl každý vězeň tu byl aby si odpykat trest. Nemůže dělat ústupky.
"Děkuju nashledanou. A jestli byste chtěl mohl bych vám tady pomoc máte tu strašný bordel v papírech." ne on to to prostě musel říct, tohle by mu nedalo spaní.
Překvapeně se na něj koukl. Ano měl tu bordel, ale že by mu s tím chtěl pomáhat? "Dobře, ale dnes už ne. Ty papíry nikam neutečou." ujistil ho. Kdyby náhodou chtěl tak by proč něj určitě někoho přišel.
"Dobře nashledanou." rozloučil se nakonec a vyšel z kanceláře. Hned za dveřmi na něj čekali ti samí bachaři co ho sem vedli.
"Tak deme partě." zavelel jeden ze dvou můžu a ten druhý ho postrčil, aby šel. Vedli ho směr jídelna ať už chtěl nebo ne.
On není prtě je mu sedmnáct. Vůbec se mu tady nelíbilo tohle nebyla vila a ani palác tohle bylo odborné místo. Bál se těch lidí co jsou tady bál se protože mu Aizen řekl aby si na ně dával pozor, když to řekl on tak je to asi vážně pravda.
Odvedli ho s sebou do jídelny a posadili ho k jednomu ze stolů, přičemž mu na táce přinesli večeři a vážně s ním nechtěli diskutovat o tom jestli bude jíst nebo ne. "Pohni ostatní za chvíli přijdou."
"Tak si to můžete vzít zpátky já jíst nebudu." řekl jim když to viděl, předtím taky neměl hlad ale teď ho přešel snad na celý týden tohle vypadalo odporně, nechitně a odpudivě. Byl zvyklí na něco lepšího.
"Hele možná, že před tim sis žil jako pán, ale teď si tady a s jinym jídlem nepočítej!" pohrozil mu bachař ne příliš potěšeně.
Pokrčil nad tim rameny a posunul tác na stole od sebe. "Dojedl sem."
"Fajn." zamručel a donutil chlapce, aby se zvedl od stolu, aby ho mohli odvést do jeho cely.
Něco takového jíst nebude, to tedy opravdu ne. Když šel do cely tak se rozhlížel všude kam mohl jestli náhodou na někoho nenarazí to by bylo dost špatné když se celé odpoledne schovával u Aizena-sama.
Grimmjow šel pryč ze dvora. Potřeboval jít totiž na záchod a Renji samozřejmě musel jít hned za ním, aby zjistil kam se tak hrne. Jenom, že modrovlásek byl rychlejší tak že, Reníček trochu zaostával a když procházel kolem chodbou tak si všiml, jak stráže vycházeli z té gigantické místnosti s celami. Tam normálně nechodili a cely jsou otevřené, co když tak někomu něco podstrkovali nebo tak. Musel to jít omrknout.

Když černovláska dovedli do jeho cely, tak mu řekli že v ní bude sám a ne jako ostatní po dvou. Byla tam zima a taky to bylo moc malé byly tam prakticky jen dvě postele a nic víc. Vybral si podle něj tu lepší a hned sklouzl pod deku a spal. Dlouho se pořádně nevyspal a teď na to bude mít určitě dost času.
Počkal až stráže odejdou a vydal se do celnice. Musel zjistit, co tam dělali, jestli tam třeba někomu něco propašovali tak by toho mohl využít a potom to zneužít. Pomalu procházel chobbou a hledal cokoliv podezřelého. nic podezřelé mu tam nepřišlo, jen jedna věc. Jedna cela byla zavřená a když tam došel, tak zjistil že tam někdo spí, když zjistil, kdo tak měl, co dělat, aby samou radostí nezapištěl jako holka. "Ty kráso, ten kluk je tady a já ho našel!" zahučel si pro sebe "A první!" koukal se do cely s hvězdičkami v očích.

Gefängnis - II.

7. září 2015 v 21:22 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




Už se poněkud více uklidnil a opřel se zády o zeď za sebou. Rudovlásek se na ně na oba jen koukal, škoda, že mu chyběl popcorn, jinak by si zasedl za stůl a mohl by tak sledovat to představení. "Naše manekýnka má zas problém." prohodil zpěvně modrovlásek, co zrovna procházel kolem se špinavími tácy, které na stolech zůstávali velmi často.
"Prosim tě ten už jich má." mávl nad tím pobaveně dlouhovlasý černovlásek rukou. "Ten ty problémy normálně přitahuje." 'A ty nejsou jediné co přitahuje' řekl si pro sebe v hlavě Askin když je tak poslouchal a přes rameno se na svého strážného usmál.

"Ale no tak dámy, tim, že budete kecat toho moc neuděláte a já bych to rád ještě dneska dodělal." napomenul je s výsměchem rudovlásek, když mezi nimi prošel s hadříkem.
"Aby ses nezbláznil ty uklizečko tebe snad zavřeli za kažení zábavy uklízením ne?" štěknul po něm Grimmjow a odnesl ty táci na svoje místo kam patřili.

"Ne za to zavřeli možná tak tebe." namítl a ukázal na něj "Já sem tady dobrovolně."
"Tak to si trapnej." podotkl Nnoitra pobaveně.

"Ale klid, já si jen dělal prdel." koukl se na dlouhovláska s úšklebkem a šel si namočit a umít ten hard.
Askin si všiml že je dál od těch jeho kamarádíčků a přešelk němu. "Mám pro tebe nabídku."

"Co?" zvědavě se na něj koukl "Ne ne ne, o je dobrý, nemam zájem." zamítl ihned, když ho napadla první možnost, jakou asi nabídku.
"Ne sex ty kreténe." Bože můj to si vážně myslí že by šel s ním. Jak může být tak hloupý. "Chci něco za něco. Vím že tě velmi zajímá náš nový přírůstek a mě de zase o to aby se nerozneslo to co se tu stalo."

"Hmmmm..." protáhl přemýšlivě, i když si nejspíš myslel svoje a možná ani moc neposlouchal. "A?" odvětil tedy v otázce.
"Když nic neřekneš a donutíš i ostatní aby drželi huby povím ti víc o tom chlapci a přidám i bonus." nabídl mu. To přeci nemohl odmítnout a jestli ano tak to byl korunovaný vůl.
"Mmmm..." zamručel přemýšlivě "Možná, kdybych měl dobrý důvod a chtělo by se mi, tak bych je moh překecat." připustil a pokrčil rameny.
Bezva chytil se teď jen přitáhnout na udici. "Zítra si u snídaně řekni o 34 té černovlásce s tykadly a ona ti podstrčí do cely krabičku zákusků z cukrárny." uculil se na něj nevinně. "A tady máš krabičku s cigaretama rozdej je ostatním a přesvěč je aby drželi jazyk za zuby." podal mu krabičku kterou před tím ukradl stážnému když mu říkal jeho plán. Dobře věděl že on by mu to neřekl a nebo by to spletl tak to vzal do svých rukou. On na to přijde až zjistí že mu chybí cigarety a chtít říct mu to už vůbec nebude.

"Cukrátka jo?" mlsně se usmál. Cukrovinky z cukrárny. už si ani nepamatoval, kdy naposledy něco takového měl. Tady samozřejmě nic takového neexistovalo, což se samozřejmě dalo předvídat, když dostávali něco, co téměř vždy vypadalo jako už jednou použité na tož, aby jim dali nějaký dezert nebo něco tomu podobného. "Ty máš ale vyřídilku." poznamenal a vzal si od něj krabičku cigaret.
"Takže bereš zlato?" optal se ho pro kontrolu a nenápadně natáhl k němu pravou ruku aby si na to plácli.

"Všema deseti." usmál se a v souhlase kývl, přičemž si s ním nenápadně plácnul. "Ale..." vzal ho za spodní čelist a přimhouřil oči "Měl by ses krotit kdybys tohle chtěl po někom jinym tak by ti vyhovět nemuseli víš." poznamenal polohlasně a cukl pohledem na ostatní. "Ty vaše echtle mechtle si radši dělejte někde jinde."
Zavrčel a na prázdno kousl jako pes. "Proč myslíš že sem šel za tebou fešáku a neboj se o mě sem už velký kluk umím si zavázat tkaničky."

"Právě proto, že já sem hodná neškodná dušička, ale co bys dělal, kdybych tu nebyl." stáhl od něj ruku, aby ho náhou nekousl. Toho se sice nebál, ale pak by mu musel na oplátku jednu natáhnout. "Asi bys měl průšvich."
"Těch už mám." mávl nad tím rukou. "On by se v nich už nějak ztratil." odbyl to jako by se nic nedělo. Jeho stejně za dobré chování nikdy nepropustí tak co, stejně tu je na kurevsky dlouho.

"Když myslíš, čáo." pokrčil nad tím prostě rameny a mávl na něj hadříkem. Ano extrémně ho to bavilo s tím hadrem. A vůbec, ať si tedy dělá, co chce on sám z toho vyšel dobře a ještě zítra dostane cukrátka, co víc si přát. "Moment..." zarazil se, když si náhle na něco vzpomněl "Ještě si mi něco chtěl říct o tom klukovi ne?"
"Možnáá." protáhl a přimouřil oči.

"Tak?" vybídl ho a vrátil se zpátky "Já poslouchám."
"Ale záříš abych u oběda nikomu nechyběl." tak a zabije dvě mouchy jednou ranou. Roznese drdrby a zařídí aby mohl být s ním.

"To zvládnu." souhlasil s pokývnutím hlavy "Tak dělej mluv, co víš." naléhal nedočkavě.
"Vím že mu je sedmnáct takže tu bude nejmladší a dorazí krátce po obědě, kolem jedné hodiny, ald to nejhlavnější je že ho chce vidět ředitel což je dost neobvyklý." prozradil mu. "Copak že se najednou tak zajímáš? Vždy ti byli nováčci ukradení zlato." podivil se nad jeho zájmem.

"Jo to je fakt." přiznal a trochu se nad tím zamyslel. Zvláštní, že někoho zavřeli v sedmnácti, když ještě není ani plnoletý to musí být určitě něco vážného a nebo vyjímečného. "Jenom že všichni nováčci byli nudný. Tohle vypadá slibně."
"A on možná třeba taky vypadá slibně viď? Aby ses nám potom nezklamal kdyby nebyl." varoval ho a pohrozil mu ukazováčkem.

"Neboj se mami." protočil očima jak nějaký puberťák. "Pa mami." znovu na něj mávl, když už měl všechno, co chtěl a mohl jít dál pracovat.
"Pa zlato." taky se s ním rozloučil a otočil se svým směrem. Když šel kolem strážného, tak na něj mrkl. Ale jeho výraz nevypadal nijak neutrálně spíš naštvaně, snad nežárlil hlupáček.

Ostražitě ho sledoval, když kolem něj procházel. Možná, že by si i on sám připustil, že drobátek žárlil. Přece jen, on tu byl pracovně a na šichty, nemohl ho slídat každý den čtyři a dvacet hodin denně. Celý zbytek dopoledne už proběhl celkem bez problémů a plynule, jako vždy. Když všichni vězni končili se svou prací, tak měli zase nástup na přepočítání a následně už měli povolení jít na oběd.
Všichni šli seřazení tak jak je přepočítávali jen on se protáhl až na konec řady, pokaždé když chodili další a další vězni nakonec byl úplně poslední ze všech a už se nemohl dočkat až ho uvidí.

Dlouhá téměř až nekonečná řada se táhla chodbami věznice až do jídelny. Stráže je kontrolovali na chodbách, aby neudělali neplechu a postupně se přesouvali až do jídelny, kde se hromadilo stále víc lidí a tak jich bylo potřeba víc tam, aby hlídali. Čekal na konec celé řady, doufal, že bude poslední, aby pak nevzbudili nějaký rozruch.
Ohlížel se kolem sebe a sledoval jak postupně všichni bachaři vstupovali do jídelny. Hledal jeho. Když byl skoro u dveří zahlédl ho a opatrně vyklouzl z řady a šel k němu blíž.
Pousmál se, a když si byl dostatečně jistý, že všichni vězni už jsou uvnitř v jídelně a stráže je neuvídí, chytl ho za zápěstí a svížně odtáhl s sebou až na záchody, přičemž za nimi zavřel.
"Konečně." vydechl slastně a objal ho kolem krku aby ho mohl políbit na ústa.
"Chyběl sem ti?" optal se, když se mu na chvilku odtáhl od rtů. Opřel ho zády o dveře do umývárky a vydal se rukou přes linie vězeňské uniformy dolů k jeho rozkroku, přičemž ho jemně sevřel.

Tlumeně zasténal a prohl se proti němu. "Trpěl sem jako zvíře." přiznal se mu a políbil ho za ouško.
"Jako, kdybych já netrpěl." informoval ho. Vkradl se pod kalhoty jeho uniformy a zažal ho v ruce třít.
Ošil se když se ho začal takhle dotýkat. Znovu ho políbil a začal si hrát s jeho jazykem. Rukama mu začal rozepínat košili a sahal na každý centimetr jeho odhalené kůže.
Chvíli si s ním vzájemně hrál, proplétal s ním jazyk a dráždil ho v kalhotách, ale věděl, že bohužel nemají moc času a i když většina stráží je v jídelně tak by si klidně někdo mohl jít odskočit a to by bylo nechtěné střetnutí. "Otoč se." zašeptal mu do rtů a jemně skousl ten spodní.

"Ano pane." zachraptěl a otočil proti němu zády. Lokty se zapřel o dveře a předlonil se aby se mu tak vybídl. "Vem si mě." zvdychl a prosebně se na něj přes rameno podíval.
"Neslyšel jsem." předstíral a nutil ho, aby to řekl znovu tak hezky. Rozepl si pásek a poklopec u kalhot. Zapřel se jednou rukou o dveře a naklonil se přes něj, aby ho mohl kousnout do ouška.
Zasténal a celý se zachvěl. "Chci tě moc tě chci. Chci tě v sobě udělej mě prosím!" řekl už zřetelně, cítil jak moc ho taky chtěl a to bylo tak vyrušující.

"Když se mi takhle nabízíš jako laciná děvka, seš tak strašně moc sexy." pošeptal mu do ouška zastřeně a obtáhl jazykem jeho konturu. Provokativně se o něj otřel a pak do něj prudce pronikl.
Vykřikl slastí a malinko i bolestí když ani jeden z nich nebyl připravený. Hned potom si skousl ret aby nebyl tolik slyšet.
"Ssssh..." zasyčel na něj, aby se držel hezky po tichu ať už se mu to sebevíc líbilo nebo to bylo nepříjemné. "Přece nejchceš, aby na nás někdo přišel." poznamenal, než ho vzal volnou rukou za bok a začal do něj přirážet.
Zavrtěl hlavou a zaklonil hlavu tak aby se mu vybídl.

Prohýbal se proti němu v pánvi a stále zintenzivňoval tempo, kterým ho naplňoval. Měl tak krásný výhled ze shora. Netušil, jak dlouho takhle ještě vydrží při všem tom vzrušení a nebezpečí, že by na ně mohl někdo přijít.
Vybízel se mu a prohýbal se proti němu. Chtěl ho moc ho chtěl. Cukalo mu v podbřišku. Za chvíli se udělá cítil to.

Přimhouřil smyslně oči a víc ho sevřel. Chvilku po tom už neudržel ten nápor vzrušení a vyvrcholil do toho jeho horkého nitra.
Hlasitě zasténal a také vyvrcholil na svoje bříško.

Ustal v přírazech a vystoupil z něj. Potřeboval chvilku na to, aby se z toho vydýchal. "Seš moje úchylná děvka, viď, že ano." pošeptal mu do ouška, když se k němu naklonil a vydal se polibky po jeho šíji
On na tom nebyl o nic lépe. Celé tělo se mu třáslo vzrušením. "Ano jsem. Jsem tvoje děvka." potvrdil mu a vybízel se jeho polibkům.
"Seš moje krásná, nadržená děvka." liboval si nad tím a ještě chvilku ho líbal na krk, než se od něj odtáhl, aby si mohl zapnout kalhoty a trochu se upravit.
Taky chtěl vstát a upravit se ale moc mu to nevyšlo protože se mu podlomili kolena a čekal ho jistý pád.
Naštěstí ho včas chytil, aby mu nespadl na zem a ještě si neublížil. "To tě to tak moc vyčerpalo?" optal se.
"Nesměj se to není lefrace nemůžu za to že si tak dobrý." vyčetl mu uraženě.
"To mi lichotí." usmál se a otočil si ho k sobě, aby ho mohl políbit na rty.
"Mělo by, když sem tvoje špinavá děvka zlato." mrknul na něj a začal si zapínat svojí uniformu.
"Moje špinavá děvka." zopakoval v souhlasu. Natáhl se pro polibek a ještě stiskl jeho prdelku.
"Ty nemravo." zasmál se a zezadu nahmatal jeho tvář aby mu mohl dát jemnou facku ne tu co se dávají normálně ale mileneckou facku z legrace.
"Ale jistě." vzal ho za ruku a políbil ho do dlaně. "Už by sme měli jít." poznamenal.
"Ale já nechci od tebe." řekl smutně a otočil se k němu čelem aby ho mohl obejmout kolem krku.
"Mě se taky moc nechce zlato." přiznal se a sjel rukama na jeho boky "Ale mohli by nás hledat." prozradil mu ten problém.
"A kdy končíš?" optal se ho ještě aby věděl kdy jede domů.

"Přibližně kolem desátý hodiny, až všichni budou zase v celách." pověděl mu, potom může jít domů a bude mít zase pohov, protože přijdou jiní, co budou mít stráž přes noc, kdyby náhodou, ale těch je výrazně méně, když jsou všichni zavření v celách tak se toho asi moc nesemele.
"Tak dobře." přikývl a naposled ho pořádně objal protože se mu to už dneska asi nepovede. "Di se najíst já se nějak zapletu mezi odcházející."

"Dobře, pa zlato." rozloučilstrážný a ještě ho jednou políbil, než ho musel pustit a vzdálit se od něj. Otevřel dveře a šel dál na chodbu, aby se mohl nenápadně vrátit zpátky do jídelny za ostatními a kdyby se někdo ptal tak řekne, že byl n záchodě, což je taky pravda.
On šel chvilku po něm kdyby náhodou a svojí zkratkou se dostal ke dveřím vedoucím z jídelny rovnou na dvůr. "Psst Yumichiko." špitnul směrem k mladíkovi sedícímu u jejich stolu.

"Huh?" přeš rameno se za ním podíval a sladce se na něj usmál. "Hoj, zlato, kdes byl? Na obědě sem tě nezahlédl." začal hned a posunul se na lavici, aby mu udělal místo.
Ježíš on ho snad prozradí. "Ticho ty pako já tam ani nebyl." napomenul ho a šel k němu.

"Oooo ach táááák..." protáhl chápavě a pokýval hlavičkou s nevinným úsměvem. "Tak v tom případě psssst." hlesl šeptem dal si ukazováček před rty.
"To bys měl nebo nic nedostaneš." varoval ho a z kapsy vytáhl dva bonbóny které svému milačkovi taky ukradl.
"Juuj kdes to vzal?" optal se zvědavě černovláska vedle sebe, když zmerčil ty sladkosti.
"To je tajný ber dokud nabízím pak už nebudu." varovall ho a sám si rozbalil jeden pro sebe aby ho pak mohl dát do pusy.

"Děkuju, seš zlatej." uculil se na něj vděčně a vzal si druhý bonón, který si dal du pusinky a začal ho spokojeně cumlat.
"Uděláš pro mě něco?" optal se ho. "Mohl bys prosím říct Gigině aby ráno prinesla 34 na celu 106?"

"Neboj se bez problémů." mávl nad tím rukou jako by nic a pořád se culil. "Počkej..." zarazil se a zkoumavě se na něj koukl "Proč Renjimu?" optal se, když si vybavil to číslo.
"Musel sem mu to slíbit za mlčení. Pohádali sme se před ním a ještě pár kreténama." přiznal se mu. On jediný vlastně věděl co mezi nimi po pravdě je.

"Áááha." protáhl chápavě a usmál se. "Neboj se, určitě ti to zařídím, neměj obavy." ujistil ho. Nojo nejlepší kamaráčofky, jak jinak přece, vrána k vráně sedá.
"Dík seš miláček." uculil se a dal mu pusu na tvář. "Toho kloučka k nám za hodinu přivezou těšíš se?"
"I ty lichotníku." pronesl chlípně a přimhouřil očíčka, přičemž mu ten polibek musel vrátit. To je normální takhle se poňoukají úplně vždycky a v pohodě, to by jinak nebylo ono. "Samozřejmě, kdo by se netěšil, už dlouho se tu nic zajímavého nestalo." odvětil na jeho druhou větu.
"Musí být náš nikdo nám ho nesmí vyfouknout tak měj oči otevřené." připomněl mu.

"Neboj se, dám si do nich sirky a budu pozorně sledovat." opřel se loktem o dřevěnou desku stolu, aby si mohl podepřít dlaní spodní čelist. "Ale určitě nejsme jediní, kdo ho bude chtít mít."
"To je mi jedno já ho musím mít chci ho Yum-chan." řekl a takybse zády opřel o stůl. Mít toho chlapce pod svými křídli pro něj bude mít ne jednu výhodu, takže ho musel získat ať to stojí co chce. I kdyby musel vlést do prdele tomu hloupému řediteli toho kluka dostane.

"To vypadá, že si na tom budeš trvat i kdybys za to měl dát ruku do ohně." poznamenal pobaveně. "Ale kde bereš tolik jistoty, že ten kluk bude zrovna souhlasit být s tebou a ne s někým jiným?" toď otázka, to by ho pak k tomu i chtěl nutit, to už tuplem by ten kluk bral kramle, aby mu dal pokoj.
"Já si nechci vzít násilím ani nijak jinak chci ho jen na svojí straně jako mám tebe. Mi přece chodíme pořád spolu a tak chci ho mít takhle v hrsti." upřesnil mu aby to lépe pochopil ono to chvilku trvá než se cizí myšlenka dostane do mozku.

"Áááá ták." protáhl, když se mu rozsvítila ta žárovička nad hlavou, když mu to docvaklo. To už znělo lépe, než že by ho násilím nutil, to by potom z toho nic neměl. Každopádně teď museli velmi pozorně hlídat. Oni nejsou jediní, kdo ten nový přírůstek chce. Určitě až se tu objeví tak se na něj nahrnou všichni a budou se rvát o to, kdo ho bude mít.
"Hele počkej ještě jednou a nahlas. Von ho chce vidět říďa? Ani mě vidět nechtěl a to sem jakej frajer když sem se hned celej první den prorval." chlacholil se Bazz sedící na desce stolu s činkou v ruce, když poslouchal Renjiho drby.

"To možná, ale o toho kluka se prej zajímal i samotnej císař tak je asi jasný, že ho bude chtít vidět ředitel, copak o tebe se zajímal císař?" pozvedl tázavě jedno obočí a úsmíval se při tom, protože moc dobře věděl, že ho tohle štvalo a drasticky na to žárlil.
"O něj by se zajímal jedině císař odpornosti a blbosti protože by mu náš Bazz konkuroval." zařechtal se nad tím Nnoitra. Bavilo ho ho srát neskutečně moc ho bavil ten jeho nasranej výraz.

"Hlavně se tady vy dva neservěte, kdo vás potom bude odtahovat od sebe?" zahučel na ty dva modrovlásek, když si zapaloval cigaretu. "Dejte si svátek."
"Copak tys ho neslyšel nebo co!?" křiknul po něm Bazz a položil činku na stůl.
"A ty se chceš rvát?!" cukl na něj modrým pohledem a varovně na něj zavrčel a vypustil kouř z úst. Jejku jejku zrovna tihle dva spolu to není nejlepší nápad, ti dva nemají problém se spolu porvat. "No tak klid." snažil se Renji, když cítil to rostoucí napětí a možnou bitku.
"Jo nikdo na vás není zvědavej ty vaše pidibicáky si dokazujte jindy." přidal se k Renjimu Nnoitra a pohledem propaloval všechny vchody na dvůr.

"Ty taky sklapni tlamu jednooká potvoro!" sykl po něm vražedně Grimmjow a praštil ho pěstí do ramene.
"Hej si jako dovoluješ ty zmetku! Chceš si na mě vyskakovat nebo co ty sráči!?" vyjel po něm dlouhovlásek a vstal aby mu když tak taky vraziljednu po tý jeho držce.

"Hele!" okřikl ty dva Renji a natáhl se přes stůl, aby se o ob mohl rukama zapřít a pokusit se držet je dál od sebe. "Chcete se tady rvát, aby ste pak měli průser a skončili na samotce plus by vás ještě bachaři odvedli a tim by ste nám zmařili všechny šance na toho kluka?" koukl se po nich střídavě "Já nevim, jak vy, ale je tady dost lidí, kteří se o toho novýho zajímaj a já bych ho rád aspoň viděl tak že se klidněte buďte tý lásky!" vyndal jim. Tak teď ho buď sežerou za živa a nebo se zklidní.
Oba se zhluboka nadechli aby se pokusili uklidnit a hodili po rudovláskovi nehezký vražedný pohled. Bazz si jen zklamaně povzdychl chtěl vidět jak dá jeden druhému po hubě a možná by se k nim i přidal.

Spokojeně se usmál se odtáhl se, aby si zase mohl sednou. Měl takový ten důležitý pocit, že je kápo téhle skupiny hovad, když se mu povedo je zkrotit, přotože měl pravdu. Když to půjde dobře tak se nesežero ua budou se moct soustředit, ale ten nováček stále nešel i když uběhla už jedna hodina. Kontroloval čas podle slunce, na které už měl celekm dobrý odhad. Furt, ale nikdo nový nešel ať už bylo půl druhé a pak tři čtvrdě na dvě dokonce i dvě hodiny. Pak po takové době už to přestávalo všechny bavit s domněním, že to byl jen nějaký kec. "Tak co bude?!" zahučel nevraživě modrovlásek a dokouřil další cigaretu, kterou hodil na zem. "Já nevím, je to divný, měl tu být do jedný hodiny." namítl rudovlásek, možná se jen přehlídli nebo se ten nový jen schovává nebo Askin kecal. "Jo a je skoro čtvr na tři, vole." připoměnul mu Nnoitra otráveně.
Kdyby věděli že ten jejich záhadný nováček už dávno dorazil asi by vyskočili z kůže. Přijel opravdu v jednu hodinu jen to udělali tajně, protože jim bylo dost jasné že by se na něj vrhli a Bůh ví co by bylo dál.
"Mě už tohle čekání nebaví, hele. Víš, že venku sme jenom do pěti a my tady už dvě hodiny dřepíme na prdeli a čumíme do dveří." konstatoval pohoršeně Grimmjow a zvedl se od stolu, přičemž se vydal k jednomu z vchodů.
Mezitím co byli všichni na dvoře a čekali. Probíhala přivítací vezeňská rutina. První prohlídka jak zdravotní tak i kontrolní jestli u sebe nemá nějaké zbraně a podobně. Potom se musel zbavit všeho co dřív patřilo jemu včetně oblečení a dostal vězeňský mundur a pak rovnou za ředitelem.

Pan ředitel už samozřejmě čekal na jejich nový přírůstek do té velké rodiny byl velmi zvědavý, jak to že se o něj zajímal i císař, copak mu to sem přišlo za kvítko. Celou dobu čekal, než mu někdo zaklepe na dveře a potom i stráže vyzval, aby vešli i s chlapcem.
"Ááá, zdravím." usmál se, když všichni vešli a prohlédl si chlapce od zhora až dolů. Vážně vypadal až příliš mladě.

Gefängnis - I.

6. září 2015 v 22:42 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Pro info ten neznámí strážný, se kterým tam potom Askin flirtuje tak se jmenuje Shane a tady je to jeho přítel. Můj nápad to nebyl, ale tak když už tam je tak proč to kazit, mrsk ho tam ať má taky Askin radost XD BTW: jeho obrázek je dole pod článkem...


Život je velmi těžký a krutý ač se na první pohled může zdát že je krásný, ale opak je pravdou. A pohled z druhé strany té vězeňské taky není procházka růžovím sadem. Život tam a život venku je stejně tak krutý v celé dokonce horší. Končí tam ti jež ohrozili život svobody a tak byli odvedeni na místo kde se ono zlo hromadí. Každý den tam může vzniknout spor který může stát i život nebo víc, ale ne vždy je to tak zlé.
Někteří takhle odsouzení nikdy nepoznali něco jiného než krutost a bezcitnost okolního světa. Všechno to mělo různé důvody, ale ten nejčastější byl že jim ostatní lidé nerozuměli. Jak by taky mohli. Dav je jen stádo tupích stvoření které přijímají názor většiny. Když se v davu ocitne někdo kdo se odlišuje je hned ten špatný. Není divu že se potom ten člověk začne chovat tak jak to od něj lidé čekají a pak skončí tady. Ale ve vězení jsou lidé kteří skončili podobně a pochopí.
Život s lidmi kteří jsou si vzájemně podobní a je snazší když si vzájemně mohou porozumět a vyslechnout aniž by je všichni hned odsuzovali bez toho aniž by vyslechli jejich názor a příběh. Každé ráno stejně jako dnes je hned nastup, aby se přepočítali vězni a rozhodlo se, co se dnes bude konat a co komu bude přiděleno za práci. "Vstávejte vy kůže líný!" křikli stráže a stiskem tlačítka ve otevřeli všechny celý.
"Polobte mi." zahučel rozespale ružovovlásek z jedné cely. Ranní buzení přímo nenáviděl, protože ho budili podle rozvrhu, což sou pravidla a ty už vůbec nemusel. Navíc mu to nedávalo čas na jeho ranní rutinu, neboli pětset kliků, každé ráno hned co otevřel oči teď musel počkat a to bylo pro někoho kdo to dělá od mala hrůza a děs a někoho by za to nejraději prohodil oknem.
"Ale di už by sis na to mohl zvyknout." namítl rudovlásek z postele. Ještě se mu z postele nechtělo a tak si pořád vegetil v pelechu, na který si už jakš takš zvykl a dokud vážně nebude zle tak se ani nezvedne. "Sklapněte a nástup!"
"A ty snad jo když nás buděj každej tejden jinak!?" křiknul po něm a hodil po něm svůj polštář z pod hlavy a obličej mu spadl na tvrdo. "Auu." zamumlal a protřel si bolavou tvář.
"Super mám o jeden polštář víc díky." uculil se a vzal si pod hlavu i ten druhý, který mu byl určitě z lásky darován.
"Ten si pak vemu." prozradil mu a vstal aby se protáhl. "Ste hluchý vy zmrdi!" zařval na ně strážný.
"No jo no jo. Klid už dem." zahučel rudovlásek a vytáhl se do sedu a pak se zvedl úplně, aby si protáhl ztuhlé tělo. Pak se vydal z celý ven stejně jako všichni ostatní na nástup.
Ružovovlásek taky vylezl z cely a plácnul po zádech vysokého černocha z vedlejší cely. "Brý ráno princezno." pozdravil ho.
"Drž hubu vole" křikl po něm a vlepil mu pohlavek. To mravy hned takhle po ránu do něj mlátit.
"Hej to bolelo mami!" řekl jako malý kluk kterému se něco nelíbí.
"To mělo bolet, dostals po hubě." usmál se vítězně a všichni šli pomalu na nástup, kde jim bylo všechno vysvětleno a nejdříve šli jako vždy na snídani.
"Co to dneska bude dámy? Omeletka z hadích vajíček? Vývar z krys a nebo dokonce dezert z hajzl papíru?" křiknul po jídelně ružovovlásek hned co vešel do dveří.
"Tvoje chtě chci mít." koukl se na něj rudovlásek přes rameno. Vždy byli všichni se záření v jednom dlouhém hadovi a chodili si pro tác s něčím, co vypadalo, že to už někdo někdy použil a pak vrátil. A pak dostali něco co bylo podobného ovesné kaši nebo tak něco. Prostě jen kydanec na tác.
"Drahá máš novej účes nebo si přes tu dobu co sem tě neviděl zkrásněla?" optal se jedné kuchařky u vídeje. "Chceš facku nebo pěstí?" zeptala se ho hned co ho viděla. Každé ráno se ptá na takové hlouposti.
"Hni prdelí kdo tě má furt čuchat?!" vynadal mu Nana a strčil do něj, aby už vypadnul a zbytečně nezdržoval. "Stejně ti nedá." uchechtl se Renji a zasedl si ke stolu.
"Říká největší smraďoch z celý věznice." opáčil staršímu a šel si sednout k Renjimu a naklonil se k němu. "Tobě taky ne." pošeptal mu do ucha.
"Ale já to nepotřebuju a navíc má vim že by mi stejně nedala." uculil se na něj vítězně a vyplázl jazyk. "Jo stejně ti nedá tak drž hubu a krok." přidal se Nana "Kdo by se chtěl dívat na ten tvuj hnusnej xicht."
"Ty máš co říkat ty hubo." oplatil mu. "Co ste na mě dneska tak hnusný vy svině židácký?"
"Já sem hodnej." namítl nejmladší zatím co prohrabával tu šlichtu.
"Nám novinky kdo je chce slyšet?" pochlubil se jim Nana. On se úplně vyžíval v tom že vyzvídal drby a potom je šířil dál. Tady byli drby na všechno a na všechny a každý se v tom vyžíval.
S drby tady normálně žili to by jinak nebylo ono, kdyby si hned po ránu neřekli nějaké ty drby. "Posloucháme."
"Slyšel sem že Askin vytáhnul z jednoho strážnýho že dneska přijde mladý masíčko." prozrasil jim a upil z vězenskýho kafe.
"Vážně? Jaký?" optal se zvědavě rudovlásek. "Nějakej malej kluk?" zajímal se starší.
"Jo přivedou malý dítě do takový bandy opic tomu věř hele." řekl ironicky.
"No některejm by to udělalo radost, co ty víš." pokročil nad tím rameny. "A co ještě víš." vybízel ho Bazz.
"Vim že to není žádný děcko ale mladej je bude tady jeden z nejmladších. Takže máte smůlu usnrkanec to zas tak úplně nebude."

"Tak to bude dobrej matroš." připustil růžovovlásek a napil se z kelímku s ne příliš kvalitní kávou. Taková hnusná obarvená voda na hnědo. "A kdy ho přivedou?" zeptal se červenovlásek.
"Dneska ale kdy to nemám tucha, vim ale že je z vysoce postavený rodiny a zajímala se o něj i samotná císařská rodina." prozradil jim tuhle velkou pikantnost.
"Tak to bude zajímavý. Musíme hlídat, aby se nám někam neschoval nebo ho nenašel někdo jinej." poznamenal Renji. Ne moc často se stává, že sem zavítá někdo z vysoce postavené rodiny a už vůbec, aby se o to zajímala až císařská rodina.
"Proč si ho chceš zamluvit jako první nebo co?" optal se ho ružovovlásek a strčil ho do ramene.
"Protože můžu." ušklíbl se na něj prostě a sám se nad tím zaradoval, jak geniální vymyslel odpověď. "A taky protože, se tady už dlouho nestalo nic zajímavího, tak jistě pochopíte, že já musim bejt VIP."
"Koho tu pomlouváte chlapci?" optal se jich Szayel když objal Bazze zezadu kolem krku.
"Nikoho nepomlouváme, zlato." trochu zaklonil hlavu, aby na druhého viděl. "Jenom Nana říkal, že má dneska přijít někdo novej." vysvětlil krátce rudovlásek.
"Opravdu tak to se těším. Mám si to nechat pro sebe?" optal se jich a sedl si vedle Nany naproti Bazzovi.
"Jak chceš, ale myslim, že to stejně dlouho nevydrží ututlaný." usoudil rudovlásek "Jo takový držky, co tu sou to za chvíli roznesou, jak krysí mor." souhlasil Nana.
"Jako vždycky tady se to šíří rychlostí světla." přikývl. "A víte aspoň kdy ho přivezou?"
"Někdy asi odpoledne." řekl zamyšleně růžovovlásek. Většinou, když sem přijde někdo noví tak odpoledne, když dopoledne tak je to jen velmi řídce.
"Konečně sem přijde někdo nový." potěšil se Szayel. "Yo už je mi z tý rutiny na blití aspoň tu bude nějaký vzrůšo." přidal se k němu Nana a podstrčil Bazzovi pod stolem pět cigaret.
Vzal si od něj cigarety a nepatrně mu pokynul hlavou na znamení díku. "Nooo jo." protáhl červenovlásek zamyšleně a koukl se k hromadícím se vězňům, který už byli nasnídaní a šli z jídelny. "Já nevim, jak vy, ale já du." rozloučil se s nimi, než se zvedl, by mohl odnést ten tác a jít ven.
"A kam deš Renji?" optal se ho Szayel a sladce se na něj uculil.
"S davem." odvětil prostě a mávl na něj na rozloučenou. Uvidíme, co budou mít dneska za práci a kdo bude mít co, i když po většině případů to bývá stejné a nudné.
"Mě se dneska makat teda fakt že nechce zas sem dostal tu nejhorší šichtu." postěžoval si punkáč a opřel si obličej do dlaně.
"A jakoupak?" zeptal se zvědavě růžovovlásek a podepřel si tvářičku jednou rukou, kterou si opřel o desku dlouhého vězeňského stolu.
"V kotelně to mám za trest ještě z toho minulýho tejdne." v kotelně bylo nejvíc práce a taky byla nejtěžší ať bylo léto nebo zima. V zimě ale topilo a uklízelo a v létě se uklízelo a připravovalo se na zimu. Ať to bylo kdy chtělo tam dole bylo horko jako v pekle.
"Ummm, tak to mě moc mrzí, že musíš být tam dole." pronesl soucitně růžovovlásek a stáhl obočí. "Já budu zase uklízet na chodbách." svěřil se mu.
"Tak to se potkáme." oznámil mu Nana. "Uděláš mi křoví až budu hulit že jo? Když budeš chtít tak ti pak pár cigaret i dám."
"Samozřejmě." koukl se na něj přívětivě Szayel a uculil se jako malí kluk. "Pro tebe cokoliv." mávl nad tím rukou, jako by se nic nedělo.
"Hodný chlapec." pochválil ho a přitáhl si jeho obličej blíž aby mu mohl dát pusu na tvář. On se nezdal ale byla to velká přítulná drzá držka. "Hej bacha na hubu. A jak to že on je má zadara!?" křiknul po stářím Bazz.
"Protože může." koukl se na mladšího, načež použil tu Renjiho oblíbenou odpověď, kterou používal na všechno, co se dalo. "Je to takový sladký a roztomilý zlatíčko." pohladil Szayela po hlavince a usmál se na něj. "Děkuju." oplatil mu ten sladký úsměv nejmladší.
"Ste se spikli proti mě ne kurva už." naštval se růžovovlásek. Sou na něj od rána hnusný a ještě tohle no toto. To jim něco provedl nebo co. Fuck the logic fakt že jo.
"Ne nespikli, no tak, lásko moje, já tě mám přece rád." naléhal mladší a natáhl se přes stůl k němu, aby ho mohl obejmout, jak jen to šlo. "Mám tě nejradši, že všech tady."
"Tak mi to potom dokážeš ano?" pošeptal mu nemravně do ouška. Trochu ho od sebe odtáhl a vstal od stolu. "Já du nebo mě ty dole sežerou a taky du hulit tak cs ženy." rozloučil se s nimi a odešel.
Szayel na Nanu jen zběžně mávl na rozloučenou, aby se pak tady o něj nepovídali žvásty, že neumí ani pozdravit, než se zase vrátil pohledem ke staršímu "Někde na tajném místečku?" přimhouřil jantarová očíčka a přejel mu prstem po hrudníku i přes vězeňskou uniformu.
"Samozřejmě nemravo." zavrněl a naklonil se k němu blíž. Zatracená výška. "Někdy by ses mohl kouknout i pod ní jestli by si chtěl zlato." pošetal mu do ouška a jemně ho do něj kousl.
"S největší radostí." zasténal smyslně, ale tlumeně, když byl u něj tak blízko tak si dal záležet, aby to šeptání hezky vyznělo. Jaká škoda, že tady jsou ti otravní bachaři a hlídají taky, kdyby si dali alespoň na chvíli svátek a zmizli odsud, ne oni tu prostě musí stalkovat.
"Co ďáblíku půjdem?" zeptal se ho a naposledy se napil té odporně vyhlížející kávy. Díky Bohu že v ní je aspoň ten kofein.
"Ďáblík souhlasí." uculil se a natáhl se k němu, aby mu mohl věnovat letmí polibek. Odtáhl se a vydal se odnést tác a počkal na něj, aby mohli potom jít
Tác s tou šlichtou se mu odnášet vůbec nechtělo za tu námahu mu to jídlo nestálo. Oni to stejně potom uklidí ti co mají ten den nastarosti kuchyň a jídelnu a navíc to tu nedělá plno lidí tak co. Přešel k ružovovláskovi, chytl ho kolem ramen a šli pracovat.
Kdyby mohl tak by s ním klidně šel dál, ale pro jejich smůlu oba měli práci plně někde jinde. "Tak na obědě?" optal se a zvědavě se po něm koukl. Vždycky bylo buzení a pak se museli jít přepočítat a hned po tom na snídani, po které následovala práce ta trvala do oběda, což více méně stačilo vzhledem k tomu, kolik tu bylo lidí, tak že se to dalo zvládat. Pak se de na oběh a po něm můžou jít ven na dvůr, i když je to někdy tak, že někteří musí pracovat, ale někdy zase ne, to je vyjímečně.
"Trupko před obědem se potkáme na chodbě až budem dělat, máme pak společnou chodbu." připomenul mu. Naposledy na něj mrknul a šel svým směrem.
"Tak jo, pa." mávl na něj prozatímní na rozloučenou a otočil se, aby mohl jít zase za svou prací. Šůrování podlah, fuck yeah, kdo by to nechtěl.
Mezitím co pracovali tak se roznášela informace o mladém masíčku všude po věznici. Někteří se těšili na to že tu bude někdo nový a někteří zase na to že když je to chlapec z urozené rodiny, že to bude hodně lehký terč na šikanu a už se nemohli dočkat až ten jeho zhíčkaný xichtík uvidí.
Určitě tady bude prvních několik dní velice populární, jako nějaká superstar nebo Justin Bieber u mladých nadržených náctiletek. Jo nejspíš tak nějak to tady bude těch pár dní vypadat, sice možná ne u všech, ale někteří se tak určitě chovat budou.
Všichni o něm věděli jen to co zjistil Askin od toho bachaře. Askin vždy dostal to co chtěl a bylo jedno jak toho měl dosáhnout, nezajímali ho pomluvy pro něj to byl projem zájmu a obdivu který tak strašně miloval. Byl to jeden z největších narcisů tady a taky se tak i prezentoval. Pokud viděl někoho koho chtěl, musel ho mít.

Typické. Vždycky se všude v jakékoliv skupině ať už je to za mřížemi nebo se, se najde někdo, kdo je arogantní a někdy až moc, ale zase na druhou stranu, kdyby nikdo takový nebyl a všichni byli v pohodně tak by nebyla žádná sranda. I když pravda, někdy je to až otravné, že by si ti lidé zasloužili jednu nebo dvě vlepit.
"Tak co zlatíčko pověz mi. Kdy se k nám dostaví jeho výsost?" optal se smyslným hláskem Askin když se lepil na jednoho z mladých strážných.

"Do toho ti nic není,navíc, nikdo z nás vám to ani nemusí říkat." namítl strážný a mírně se na něj zamračil "A vůbec pokud vím, tak tady máte práci tak mlč a dělej!"
"To bylo včera, já mám práci a ty taky." trval si na svém mladý strážník a jen se za ním koukl pořád zamračeným pohledem.
"Tvoje práce je se na mě dívat a děláš to i když nemusíš a teď si takový. Nechápu tě to sem se ti zprotivil?" podíval se na něj přes rameno a pak už jenom začal se svojí prací aby mu náhodou ještě nevynadal.
"Moje práce je tě hlídat." namítl a založil si ruce na hrudi "Protože, kdybych nedával pozor tak bych pak měl problém a pak bych dostal vynadáno a nebo klidně musel taky uklízet."
"Jo tak pán se bojí že když si se mnou bude povídat tak bude muset uklízet ach ták tak to chápu hlavně že si bereš šichty aby si hlídal speciálníě mě." pokýval chápavě hlavou. "Tak už ode mě nic nečekej."
Povzdechl si a protočil nad tím oči. "Dobře tak promiň, ale pochop, že kdyby na to třeba náhodou někdo přišel tak by mě klidně mohli i vyhodit, hm?"
"Nech mě." odsekl mu uraženě a dál pracoval.
O božíčku tak tohle bude na dlouho. "No tak." snažil se. Rudovlásek se nad tím jen pobaveně pousmál. Jistě, jako vězeň do toho kecat nesměl, ale sám v duchu se tomu vysmívat mohl. Sice se šichty mění, kdo bude s kým pracovat, ale když už se naskytne nějaká dobrá skupina tak už to stojí za to a potom to hned může někomu říct.
"Co posloucháš vypadni!" sykl na rudovláska a šel co nejdál to šlo aby je neviděl měl jich všech dost.

"Já neposlouchám. Jen se to nedá přeslechnout, víš?" opravil ho s neviným, pravdivým úsměvem. Mávl na něj hardíkem na rozloučenou a dál si šůroval 'svůj' stůl.
"Víte co polibte mi oba dva." tak a naštval se úplně. Položil všechno co měl v rukou a vypadl odtamtud.

"Ojoj, měl bys ho jít hledat." koukl se na strážného s úsměvem. "Nebo budeš mít pak průser i ty páč si ho nechal zdrhnout." podotkl. "Nejsem debil." ušklíbl se na mladšího "A vy ostatní zkuste dělat bordel, než přijdu." pohrozil, než se vydal za Askinem.
Ten si šel za roh zapálit, má jen jedny nervy a na ty idioty si je plácat nebude. "Co ty tu chceš?" štěkl po něm hned co ho viděl ani cejtit ho nemohl jak ho naštval.

"Nechci mít problém a ty bys taky neměl chtít, klidně bys mohl skončit na samotce, copak si chceš přidělat víc problémů?" optal se ho.
"Co ti je do mích problémů? Ani bych ti nechyběl tak o co ti de?" vyjel po něm uraženě a kouřil si směle dál.
"Docela dost, vzhledem k tomu, že tě mám hlídat, byl bych docela rád, kdyby ses zase vrátil. Už sem se ti přece omluvil." snažil se.

Hluboce potáhnul a vydechl mu kouř do obličeje. "Tak to zkus líp."
Odehnal obláček kouře rukou. "Moc se omlouvám, odpustíš mi to?" zkusil to tedy znovu v jiném podání.
Potěšeně se na něj usmál a natáhl se pro polibek. On vždy dostane to co chce a je na to hrdý. "Odpustil sem ti už dávno ale ty si prostě takový ňouma že sem ti v tom ten tvůj krásnej nosánek vymáchat musel lásko víš."

"Seš zlí víš to?" mírně se na něj zamračil, takhle si s ním hrát a ještě tak přesvědčivě. "To ti není hanba si se mnou takhle hrát?" pokáral ho a vzal mu cigaretu "Ale to se mi na tobě líbí." usmál se a vrátil mu polibek.
Usmál se do polibku a jemně ho kousl do spodního rtu. "A co ještě se ti na mě líbí?" optal se ho a rukama ho objal kolem pasu a sjel i trochu níž.

"Takových možností, z toho se nedá vybírat." zamítl nad tím výběrem "Líbíš se mi celý." shrnul to a vybídl se mu, načež se sám natáhl pro polibek.
"A teď něco za něco ano lásko?" nabídl mu. "Prozradím ti jak zařídit aby ty krysi o tom co se stalo neřekli ani slovíčko a ty mi povíš víc o tom novém kloučkovi."

"Tak dobře." souhlasil a jemně ho políbil na krk "Poslouchám."
"Takže za prvé vyndáš z téhle kapsy ty cigára." sáhl mu na kapsu ze zadní strany kalhot. "A dáš ji tý rudovlasý potvoře a řekneš mu ať si hned zítra ráno u snídaně řekne o 34 té tmavovlásce která má vlasy do tykadel a ona mu do cely přinese pozornost od Mendla a ty cigarety ať rozdá ostatním co tam sou a uklízí a přesvědčí je aby držely ty jejich zkurvený držby." pošeptal mu a dal mu pusu na tvář.

Zprvu to znělo docela složitě a pochybovačně, že to vůbec vyjde, tak ale, on sám za mřížemi nikdy nebyl a jen z toho, když se koukal na ty, co za mřížemi jsou tak se z toho něco naučit možná dá, ale to, co se děje dál, to nikdo nepozná, pokud nepatří mezi ty odsouzené. "Tak dobře." souhlasil.
"Si na řadě miláčku povídej." vyzval ho a vzal si zpátky svojí cigaretu ze které mohl už jen tak dvakrát potáhnout a nic víc.

"Šéf říkal, že by ho měli přivézt někdy krátce po obědě. Myslím, že tak do jedné hodiny, ale než ho vůbec pustí ven nebo zavřou tak ho nejspíš bude ještě chtít vidět ředitel a tak." pověděl mu.
"Takže si velkej taťka chce prohlédnout ten malý zázrak jo?" pousmál se nad tím a típl cigaretu na kterou už vůbec neměl chuť, byl nadšený že ví zase něco nového. "Miluju tě víš to si zlatíčko za to si zasloužíš odměnu."

"Jo, nejspíš, chce vědět, co je to za člověka, když se o něj zajímal i císař." pokrčil nad tím rameny. "Jakou odměnu?" změnil téma.
Šibalsky se na něj usmál a naklonil se k němu blíž aby mu mohl šeptat. "Do you want to fuck me?" optal se ho smyslným hlasem a políbil ho za ouško.

Upřímně něco takového čekal, ale i tak bylo mnohem lepší to slyšet. "Milerád." usmál se nad tím a políbil ho na rty. "Ale tady nemůžeme." ještě by sem někdo přišel a to by byl teprv problém.
"Já vím a moc mě to štve." přiznal se mu.
"Ummm..." zamručel souhlasně a zapřemýšlel. Jaká to škoda. Teď měl hlídat ty individua tam, ale s trochou štěstí by na to nikdo nemusel přijít. "Co záchody." navrhl.
"Kdy?" optal se nedočkavě a v očích měl jiskřičky. Vždycky se těšil na to že s ním mohl být a sex s ním neměl každý den a chtěl si to užít. Chtěl ho a to moc.

Přemýšlel, kdy by asi byla nejvhodnější chvíle a nejmenší možnost, že by na ně někdo mohl přijít. "Až se všichni budou řadit na oběd, zkus jít někde mezi posledními, budu čekat na chodbě u jídelny, určitě mě najdeš. Většina stráží bude hlídat v jídelně." prozrazil mu svůj plán. Stráže budou v jídelně hlídat, vždy tam hlídají, už se párkrát stalo, že by se vězni porvali.
"Tak dobře lásko ujednáno. Budu ten úplně poslední aby si mě viděl a mohli by sme být spolu." sladce se na nej uculil a pohladil ho po tváři. "Ta bradka se mi moc líbí nech si ji."

"Dle rozkazu, pane." usmál se a mrkl na něj. "A teď jestli by ses zase mohl vrátit zpátky, aby sme z toho neměli problém." pošeptal mu a jemně ho kousl do krku.
"Vrátím ale ty se mnou." vzdychl a vybídl se mu. "Budeme hrát že si mě naháněl přes půl věznice a že si hodně naštvaný a já se budu držet abych ti hned neskočil kolem krku a žebral o to aby sis mě tvrdě vzal protože mě moc vzrušuje když se zlobíš "
"Dobře." souhlasil a otočil ho zády k sobě, přičemž se na něj na chvilku natiskl. "Budu se na tebe hodně zlobit." pošeptal mu do ouška. Pak ho strčil do zad, aby ho trochu popohnal kupředu a hrál, přesně podle těch praviděl, která padla. Bude se moc zlobit.
Skousl si spodní ret a tlumeně zavzdychal. Ten prevít ho ještě provokoval. "Pust to bolí ty pitomče." sykl na něj když ho začal táhnout za ostatními.

Stále ho tlačil dál chodbou a možná ho trochu silněji svíral. Když ho odvedl zase zpátky až do jídelny, kde se uklízelo tak ho pustil a strčil ho do velké místosti. "Ještě jednou takhle zdrhneš tak si mě nepřej! Příště by to mohlo skončit i hůř, kdybych to řekl řediteli!" křikl na něj.
"Tse." odfrkl si uraženě a jako pán si urovnal uniformu aby ji neměl zmačkánou a v klidu přešel na svoje místo.

"Zkus to znova a můžeš se vrátit klidně se zlomeným nosem. Nikdo mi v tom nebrání, varuju tě!" pohrozil mu naštvaně. Většina zde přítomných se samozřejmě musela podívat, copak se to dělo, přece si nemohli nechat ujít nějaký rozruch tady, když tu jinak byla taková nuda.
"To by tě přišlo draho. Můj nos stojí tolik co celej tvůj šesti měsíční plat plus týden a dva dny k tomu." odsekl mu a dal si ruce na hrudi v kříž. S čísli mu to šlo vždycky tak proč toho taky někdy nevyužít a neprocvičit si mozek.
"Leda ve snu a koukej zase něco dělat, nejsi tady od toho, aby si tu dělal problémy a stál jako tvrdý y,koukej makat nebo tě přetáhnu a dost už!" křikl na něj rozhořčeně.
Naštvaně chytl do ruky koště co bylo opřené opodál a naoko začal zametat. Každý den musel pracovat, ale popravdě nepracoval nikdy. Vždycky to jen tak hrál a jen postával, ze všech vězňů co tu kdy byli se napracoval nejmíň.