Červen 2015

The Heat

11. června 2015 v 18:22 | Nisure |  Thirty Shades of Vandenreich
Pairing: Renji x Bazz-B
Warning: zkráceně řečeno, když je léto a je velké horko tak je potřeba se nějak ochladit XP


Poznámka: Určitě už jste si někteří všimli, že to nepíši všechno podle abecedy tak, aby to bylo seřazené, ale uvidíme, uvidíme, třeba až tuhle 'seriovku' dopíšu tak to podle abecedy seřadím :P Keď sa mi bude chtít :3 Yop a taky si mi nechtělo vymýšlet složité názvy pro každou povídku zvlášt a tak to je prostě slovo, jež značí písmenko abecedy XP Tomu se říká vrchol lenosti XD


I tady v paláci bylo vedro, příšerné vedro, v létě, když venku jsou čtyřicítky a i vyšší letní teploty. Samozřejmě pro některé jedince je ještě příšerná zima, že by po celém paláci mohli chodit zabalení v kožešinách a chlemtat čejíček, aby neumrzli zimou, ale pro pár existencí je to hodně kritické období.
Chudáček Reníček v létě umírá pod návali veder, protože ho to drasticky vyšťavuje a unavuje a tak se musí chladit pod ledovou vodou, aby neumřel horkem. A to může být ještě rád, že v paláci nesvítí sluníčko a všichni tu mají bílé uniformy. Kdyby měl ještě své staré Shinigami shihakusho, černé. Sám netušil, jak v tom mohl vydržet při takových vedrech na sluníčku, které pražilo na to černé kimono. Nemyslitelné.
Jsou asi čtyři typi lidí, ti co nesnáší zimu, pak ti co nenávidí horko, pak člověk, který nesnáší zimu a horko a ten poslední, kterýho nesnášej všichni zbylí tři, protožeee.... on nemá problém, jak s horkem tak se zimou. Jak někdo může mít rád horko a vůbec, jak může existovat někdo, komu nevadí asni zima a ani horko.
Rudovlásek radši upřednostňuje zimu před horkem, když je mu zima tak se může obléct nebo si vzít extra silnou deku nebo tak, ale když je vedro, tak jediné možné řešení, které připadá v úvahu je obětovat lidi temným bohům a doufat, že přinesou věčnou zimu.
Léto je tak strašně vysilující a unavující období, většinu dne klidně prospí a je mu to jedno. Klidně si napustí plnou vanu ledové vody a zavegetí si tam na celý den, poklidně si tam může chrupit, hezky v chládku a je mu krááásně. Jak osvěžující. Mno, takhle asi tráví léto on. Prospí ho podobně jako medvěd prospí zimu. Dokonalé přirovnání.
Jenom že, teď už není sám a konečně má kamaráda, jež je na tom podobně a můžou sdílet svůj letní problém a 'problém' společně.
Díky Ishimu je teď v paláci bazén, kde se dá moc hezky schladit a dá se tam aj plávat. Awesome.
Cesta k onomu bazénu není až tak příšerná, nejhorší je na tom ta doba mimo vodu. "Voda." pronesl rudovlásek, když spatřil tu oázu v obléhání palem a bujné vegetace a čiré sladivé vody, jež si představoval a nebo možná i viděl. Snad už z toho nemohl mít mžitky před očima.
"Abys nám z toho neuschnul, jako kytka bez vody." varoval ho růžovovlásek v doprovodu vedle mladšího Shinigamiho.
"A co, když jo? Bych ti umřel a co pak?" koukl se na něj vyděšeně, ale hned na to se usmál a jal se zbavovat vrchní části své bílé uniformy, přičemž jí pak nechal sklouznout z ramen na zem.
"Umřel bych s tebou neboj se." ujistil ho poklidně a napodobil ho se svlékáním, načez si pak po bílém schodišti do bazénu vlezl do chladivé, osvěžující vody opřel se zády o kraj.
Rudovlásek ho napodobil, až na ten detail, že se neopřel o ten kraj, ale plácnul sebou do vody. Nemohl odolat tomu pokušení se celý nenamočit a vlhčit si i vlasy, které mu potom tak hezky ochlazovali hlavu a záda, jak je měl mokré, když se zase vynořil z vody, aby se nadechl. Ale nějak si neuvědomil, že ta stužka mu držela vlasy jen tak tak a když se takhle potom tak mu někam uplavala. Rukou si odkryl vlasy z obličeje a sčesal si je zpátky dozadu na záda, aby mu nevadili v obličeji. "Jejku jejku." podrbal se ve vlasech a koukl se kolem sebe, jestli někde neuvidí plavat pod vodou černého malého hádka.
"Tohle bylo sexy." poznamenal vrnivě a přimhouřil růžové oči.
"To možná, ale nebylo to v úmyslu." konstotal a sáhl pod vodu,aby mohl vylovit tu černou stužku, co konečně zahlédl plavat pod hladinou. Svázal si vlasy a přešel k němu.
"Ale bylo to děsně sexy." objal ho rukou kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
"Ty máš problém." šťouchl mu do hrudníku prstem a pomalu sjel dolů až k jeho rozkroku a vnikl pod jeho spodní prádlo, aby ho mohl začít dráždit.
"Mám problém, ale s tebou." odvětil vrnivě a natiskl si ho na tělo. Ukořistil si jeho rty a začal si hrát s jeho jazykem tom dravém, vzrušujícím stylu ještě s vykousnutím.
"To je špatný." poznamenal, když se mu na chvilku odtáhl od rtů, ale nepřestával ho dráždit rukou. Líbil se mu ten dotek, když na sobě prakticky měli už jen spodek a byli ve vodě a tělo na tělo.
"A myslíš, že sex v bazénu zní taky špatně?" vztáhl ruku nahoru k té černé stužce, aby mu zase mohl ty vlasy rozpustit. "Tohle ti sluší, Leibling." naklonil se mu k oušku a jemně ho skousl mezi zoubky.
Tlumeně zasténal a sevřel mezi prsty jeho špičku. "Pomsta." ucedil vítězně.
"Ale mě se to líbí." pošeptal mu a vydal se prsty pod jeho spodní prádlo na prdelku, přičemž do něj vnikl jedním prstem.
Slastně vydechl a volnou rukou se ho chytl za rameno, aby měl oporu a objal ho jednou nohou kolem pasu, aby měl lepší přístup.
"Už přede mnou i roztahuješ nožky jo." neodpustil si a znovu si půjčil jeho ústa, aby si mohl pohrát s jeho jazykem a mezitím přidal další prst, aby ho mohl začít roztahovat.
"Uuuuuuuuuhhmmm." zavrněl mu do úst a víc se k němu přitisk¨. Dráždil ho rukou a sám se mu vybízel. "A taky bych chtěl víc." pronesl perverzně, když se od něj na chvilku odtáhl.
"Opravdu, Leibling." přimhouřil oči a vytáhl z něj prsty. Vyměnil ho za sebe, tak že ho přitiskl ke kraji bazénu a stáhl z něj i ten poslední zbytek oblečení, co na sobě měl a u sebe udělal to samé. Ishi-chan jim sice zakázal, aby sem lezli na ostro, ale tak to se přece nikdy nedozvi to je jen detail. Tohle je otázka života a smrti.
Musel se chytnout okraje, jelikož mu to podklouzlo, když mu to stahoval dolů a kdyby se nechytil tak by si potom aby rozseknul bradu o kraj nebo by byl bez zubů "Ty vrahu." pokáral ho a přes rameno se na něj koukl.
"Tak to promiň, Leibling." zazubil se nad tím pobaveně a přisunul se blíž k němu. Vzal ho za boky a provokativně se o něj otřel. Natiskl se mu hrudníkem na záda a obtáhl jazykem linii jeho ouška, aby ho donutil se zachvět. Jak podlé, tohle vždycky zabere. Otřel se o něj a následně do něj i pronikl.
Tlumeně zaténal, vinnou obou dvou těch jevů, co mu provedl a zavřel slastí červené oči. Prohnul se proti němu a víc se mu natiskl zády na hruď a hlavou se mu opřel o rameno. "Nemám tě rád."
"Ale máš." zamítl hned a kousl ho do krku a ohryzku, když se mu takhle hezky vybízel. "Hezky se drž toho kraje nebo budeš se o něj flákneš." poradil mu, než do něj začal hned přirážet.
Zachraptěl a skousl si spodní ret slatní mezi zuby, aby se mohl nějak tlumit. Pevně se držel rukama okraje bazénu a doufal, že mu to nepodklouzne, těžko říct, co by si potom zlomil nebo do čeho by se praštil.
Vždycky je to hodně sexy a možná až i rajcovní, když je takový ten hezký obrázek na linie mužského vypracovaného těla a jsou na něm kapičky nebo potůčky vody nebo potu. Vždycky je to sexy a ne, že ne, je to sexy a kdo říká, že ne tak kecá. Jaké to štěstí, že on měl takhle krásně pod sebou výhled na ta mokrá potetovaná záda, jež lemovaly ty dlouhé, rudé vlasy.
Přestal si skousávat ret a snažil se dýchat nějak pravidelně. Držel se rukama okraje a vybízel se druhému. V takovém horku byl rád, že ho chladila alespoň ta voda, i když mu bylo na zbytek těla, který voda nezakrývala pořád teplo, i přes to, že se před tím celý namočil a záda mu chladili trochu mokré vlasy.
Pustil ho jednou rukou, aby se mohl vydat dolů po jeho bříšku až k rozkroku a mohl ho dráždit ve stejném tempu, jako do něj vnikal, jelikož už sám tušil, že mu nebude chybět moc a ani nechybělo a udělal se do rudovlasého horkého nitra.
Zatřásl se, když ho taky polila ta známá vlna orgasmu, ale jen doufal, že v takovém množství vody se ta bílá tekutina dostatečně rozptýlí, aby po ní nic nezůstalo.
Odtáhl se a zapřel se rukama vedle, o bílí kraj bazénu. "Tak." pronesl a stočil k mladšímu růžový pohled, jako by čekal, nějakou pochvalu nebo uznání.
Vydechl, aby tak uklidnil vlastní dech a usmál se. "Mňam." zavrněl a naklonil se k němu, aby si mohl na chvíli ukořistit jeho rty a dravě se do nich vpít.
Vybídl se mu a sám si začal hrát s jeho jazykem. Opřel se zády o kraj bazénu a přitáhl si ho k sobě zase na tělo. "Vypadáš jako nadržená školačka." neodpustil si a dal mu pryč z obličeje mokré vlásky.
"Nevypadám, protože už nadržená nejsem." zamítl mu to s parodováním v pokusu o holčičí hlas a mávl nad tím rukou.
"Hérečko." uchechtl se a zajel prsty do těch rudých vlasů, načež si ho znovu přitáhl, aby si mohl půjčit jeho sladká ústa.



The Iron II.

8. června 2015 v 15:38 | Nisure |  Thirty Shades of Vandenreich
Pairing: Renji x Cang Du
Warning: ummmmm.... chudáček malinkej Cang-chan <:oPoznámka: První verze už byla, ale aby toho nebylo málo, tak sem dáme i druhou verzi tentokrát jen s Reníčkem :)


"Renji-san." objal rudovláska pevně a přitiskl se k němu. Byl tak moc šťastný, že ho má konečně někdo rád za celou tu dobu, když tady v paláci ho nikdo rád nemá.
Kouknul se na černovláska dolů a sladce se na něj usmál. Když on byl tak strašně roztomilý a připomínal mu Uryuu. Těma modrýma očíčkama a tvářičkou a taky se pořád omlouval a všechno. "Seš tak roztomiloučký." vychvaloval si a taky ho objal.
"Nejsem." zaprotestoval a odvrátil pohled stranou, aby mu nebylo vidět do těch rudých tváří.
"Seš." trval si na svém a jemně ho vzal za bradu, aby se na něj podíval zpátky.
Cítil, jak byl úplně rudý a styděl se za to, připadal si blbě a nehezky, ale Renji si to něm nemyslel, i když nevěděl, proč.
"Seš moc kvásný, roztomilý a sladký, Cang-chan." ujišťoval ho.
"Děkuju." odvětil nesměle. Bylo to hezké, že si to myslel, i když to nebyla pravda.
"Nepodceňuj se tak. Nesluší ti to." usmál se na něj povzbudivě a pohladil ho po zádech.
"Ale ty jsi jediný, kdo si to myslí." konstatoval na svou obhajobu.
"Protože je to pravda. A nepodceňuj se nebo ti zacpu pusu." pohrozil mu.
"Jak?" zeptal se mírně plaše černovlásek.
"Rukou nebo pusou." odpověděl mu pohotově.
"Já už budu hodný." hlesl a pomalu povolil stiskl, jež ho objímal.
"Ty se bojíš?" usoudil a zkoumavě se na něj koukl.
"Ne."
"Vážně ne, rozhodně to tak vypadalo." podezříval ho.
"Možná trošku." připustil nakonec.
"Proč?"
"Není to hezké a bojím se, že bys mě potom už neměl rád." vysvětlil důvod svých obav.
"To není pravda. Není dobrý posuzovat jen podle zevnějšku a ty máš krásný rty." uklidnil ho a jemně ho pohladil po rameni.
"Opravdu?" vrátil k němu opatrně modrý pohled.
"Ano, moc hezký." přikývl souhlasně.
"Renji-san, já tě mám rád." uculil se vesele a vrhl se mu kolem krku, div ho neuškrtil.
"Já tebe přece taky." usmál se a taky ho objal a pohladil po zádíčkách. Vážně mu připomínal Uryuu. Trochu se k němu naklonil, aby ho mohl políbit do vlásků.
Zvadl k němu modrý pohled a zadíval se mu do červených očí. Nevěděl proč to udělal.
Přejel mu palcem po těch jemných rtech a taky se k němu naklonil, načež spojil jejich rty v polibku.
Zachvěl se při tom doteku a překvapeně vytřeštil oči. Zapřel se rukama o Renjiho hrudník a pokusil se od něj odtáhnout.
Sjel rukou po jeho zádech dolů k pasu, aby ho mohl jednou rukou obejmou a přitáhnout si ho blíž k sobě, aby se mu tak nevzpíral. Pomalu se jazykem dostával až do druhého úst, aby se mohl dotýkat jeho jazyka a taky ho zapojit do hry.
Snažil se mu vymanit a uhnout, ale když se ho dotýkal, tak mu to začalo připadat i docela příjemné, když cítil ve vlastních ústech mladšího jazyk. Tichounce zasténal a přestal se tak mermomocí snažit ho od sebe odtlačit. Přimhouřil oči a opatrně se sám zapojil.
Natlačil černovláska na postel za nimi a položil ho zády na ní, načež se vedle něj podepřel rukama.
Zachvěl se nervozitou a sevřel v rukou Renjiho bílou uniformu. Byl to divný pocit, připadal si jako obklíčený, když nad ním takhle byl.
"Ty se bojíš?" zeptal se, když rozpojil polibek, aby se na něj mohl podívat. Vypadal tak strašně roztomile, když měl červené tvářičky a byla na něm vidět ta nejistota a všechno.
"J-Já jen..." dostal ze sebe a snažil se pohledem uhýbat někam jinam, hlavně, aby se na mladšího nemusel podívat.
"Seš sladkej." neodpustil si a sklonil se k němu, aby ho mohl kousnout do spodního rtu a znovu ho vtáhl do polibku.
Semkl víčka k sobě a tlumeně zasténal ho polibku, když znovu cítil ten zkušený jazyk v jeho ústech. Znovu se mírně zapřel o druhého hruď.
"Neboj se mě, já ti nic neudělam." usmál se nad tím, jak se mu vzpouzel. Prohrábl prsty ty černé vlásky a koukl se mu do té jeho sladké tvářičky. "Si k nakousnutí Cang-chan." a jemně ho pohladil po narůžovělém líčku.
"Děkuju." odvětil nesměle, aniž by se na něj koukl. Nechtěl se červenat, bylo to nezvyklé a styděl se, když se na něj takhle Renji koukal a všechno.
Pousmál se nad tím a naklonil se k němu, načeh ho pohladil po stehni a pozvolna přešel až na jeho vnitřní stranu. Jemně ho kousl do krku.
Tlumeně zasténal a zachvěl se. Stáhl nohy instinktivně k sobě a pokusil se ho od sebe odtlačit. "R-Renji-san..."
Pobaveně se pousmál nad tou reakcí, když on byl tak strašně sladký a roztomiloučký. Přesunul se rukou k jeho prdelce a jemně jí stiskl v ruce.
Překvapeně vytřeštil oči a skoro se až zajíkl, když to udělal. "Renji-san." zkusil to znovu a sevřel bílou uniformu. Nebyl na to zvyklí, že se ho takhle někdo dotýkat a vůbec takhle se k němu choval a to všechno.
"Moc bych tě chtěl." pošeptal mu u ouška a obtáhl jazykem jemně jeho konturu.
"C-Co...?" dostal ze sebe, přičemž se mu mírně zlomil hlas.
"Chtěl bych, abys ležel na zádech a sténal pro mě." upřesnil mu do ouška a mírně se pousmál.
Byl dočista šokovaný a zaražený tím, co říkal a když na něj takhle sahal. Nevěděl, co má dělat, bylo to možná i příjemné, ale zároveň divné. "T-Tak dobře..." dostal ze sebe nakonec.
"Ty se bojíš?" optal se ho jemně a pohladil ho po tom rudém líčku. Vydal se prsty po té bílé uniformě, aby ji mohl začít pomalu rozepínat.
Vztáhl k němu ruku a chytl mu ruku v zápěstí, aby se ho nějak pokusil zastavit, ale stejně to bylo marné "Ne." odvětil prostě a pootevřel modré oči.
"Vážně ne? Vypadá to jinak." namít a pomalu mu rozepl celý vrch uniformy, načež jí rozhalil, aby mohl prsty přejet po té odhalené pokožce.
"Ne... Já jen... Já ještě nikdy neměl poměr s mužem a já..." dostal ze sebe tiše po kouskách. Mírně se chvěl, když na něj takhle sahal. Bylo to něco nového, nebyl na to zvyklí, ale nebylo to tak úplně nepříjemné, v jistém slova smyslu to snad i příjemné bylo.
"Neboj to nic neni." uklidňoval ho a naklonil se k němu, přičemž jazykem přejel po jeho klíční kosti a pomalu se začal přesouvat níž.
Překryl si ústa rukou, aby se mohl nějak utlumit a stiskl víčka pevně k sobě, když to samé udělal sjeho bradavkou ústy a následně jí začal dráždit mezi prsty.
"Ty seš tak roztomilej." neodpustil si úsměv a začal se polibky přesouvat dolů pod hrudník na bříško, načež sevřel v ruce lem spodku bílé uniformy a pomalu jí začal stahovat dolů.
Vytřeštil oči a vychl Renjiho ruku, aby ho zastavil. "Renji-san..." dostal ze sebe polekaně selý rozechvělí.
On byl tak sladký, když se tak moc bál, to bylo tak neodolatelné, nemohl uvěřit tomu, že ho ještě nikdo neměl, aaaaaw. "Neboj se, budu opatrný." natáhl se k němu a znovu ho vtáhl do polibku a zároveň ho tak přiměl, aby si zase hezky lehl na záda a on mohl dokončit svou započatou práci.
Bylo mu tak strašně trapné, že před ním musel být takhle nahý a ještě k tomu pod ním a on na sobě ještě měl všechno oblečení. Tiskl víčka k sobě, aby se pokusil na ten fakt nemyslet.
Na chvilku se mu odtáhl od úst, a nahradil rty za prsty, jež mu hezky vsunul mezi rty a hrál si s jeho jazýčkem, aby je zároveň mohl zvlhčit.
Tlumeně zasténal a přel pootevřené oči se na něj koukl, co chce dělat. Otíral se jazýčkem o jeho prsty, i když nevěděl, proč mu je dal místo jeho vlastních úst.
"Takhle ti to sluší mnohem víc, než když se tváříš, jako kakabus." pochválil ho a rozepnul si vrchní část bílé uniformy, přičemž jí pak nechal sklouznout dolů ze svých ramen. Vytáhl prsty z jeho úst a pomalu se s ními vzdálil z černovláskova dohledu. Zapřel se vedle něj druhou rukou, aby nemohl utéct a opatrně přejel prsty po jeho vstupu.
Znovu vytřeštil oči a cukl sebou, ale nemohl utíkat, když ho rudovlásek držel pod sebou, bez možnosti úniku z jeho spárů. "Renji-san, ne... Já..." začal panikařit. Chytl druhého za paži a pokoušel se, aby ho nechal jít.
"Neboj, nic to není, ze začátku to bude jenom trošku nezvyk." sladce se uculil nad tou jeho plachostí. Začal se do něj jedním prstem tlačit a pak mu dal chvilku, aby si na to ten pocit zvykl.
Tlumeně zasténal a sevřel mladšího ruku. Chvěl se a cítil, jak se celý napínal a snažil se ten pocit, co to v něm vyvolalo nějak potlačit. Bylo to divné, neznal tenhle pocit, ostatně, jako všechno z toho, co tu s ním dělal.
"Uvolni se, potom to bude lepší." pošeptal mu u ouška a jemně ho do něj kousl. Nechal ho a pak začal pomalu prstem v něm pohybovat.
Znovu tlumeně zasténal a skousl si spodní ret. Nejradši by se zakopal někam hluboko pod zem, takhle ztrácí i ty zbytky svojí důstojnosti.
Byl tak sladký, nejdarši by ho samou láskou umačkal jako tu pískací gumovou kachničku, co lidé mívají v koupelnách. Jezuskote to je taky tak děsně kawaii, i když je to jenom hračka! Po pár chvílích přidal i druhý prsty, aby ho mohl začít opatrně roztahovat.
Znovu tlumeně zasténal a koukl se na něj, co s ním dělal. Bylo to mírně nepříjemné, ale zároveň to bylo i takové slastné, nepopsatelný a zatím do teď nepoznaný pocit. "R-Renji-san..." zajíkl se.
"Neboj se, já ti neublížím. Budu opatrný." uklidňoval ho a něžně ho kousl ho krku "Ze začátku to bude jenom trošku bolet, ale potom už to bude dobrý." převyprávěl mu to předem, aby se mohl připravit. Přidal ještě třetí prst, aby ho mohl, co nejvíce roztáhnout a potom se odtáhl. "Hned sem zpátky."
Když z ničehož nic prsty vytáhl a odešel kamsi pryč tak se za ním podíval. Přemýšlel, jestli má využít volného času k tomu, aby se pokusil utéct a zachránit se před tím a nebo tady má zůstat hezky jako poslušný pejsek. Bohužel, jeho zvědavost mu nedovolila se pro jis
totu ani nepohnout, nechtěl, aby mu ublížil tak radši bude hodný a zůstane, jak mu bylo Renji řekl.
"Tys tu zůstal? Já myslel, že vemeš roha, když tě pustím." překvapeně se na něj podíval, když ho viděl na stejném místě, kde ho i ponechal. Vrátil se zpátky a naklonil se k němu, přičemž jazykem přejel po jeho bříšku a hrudíku až nahoru přes ohryzek ke rtům.
Slastně vyhrdl a sevřel kožešiny pod sebou. Zaklonil hlavu a semkl rty zase pevně na sebe, aby nebyl slyšet. Netušil, jak to, že to ze sebe tak rychle vyhrkl, to bylo samovolné, neměl nad tím kontrolu.
Roztrhl zuby stříbrnou folii a vytáhl z ní gumový obsah. "Budu dávat pozor, tohle ti pomůže, aby to tolik nebolelo, neboj." usmál se na něj zatím, co si natahoval kondom a naklonil se k němu, aby ho mohl políbit na rty.
"A-Ale..." dostal ze sebe, než se mu zlomil hlas. Byl úplně rudý o tom nebylo pochyb, ale styděl se a bál se a nemohl to všechno popsat, připadal si bezradně a jako v pasti.
Podepřel se vedle něj rukou a druhou nasvěroval své vzrušení proti němu, přičemž se o něj otřel, než se do něj pomalu, pozvolna špičkou prronikl.
Rozklepal se a přerývaně zasténal. Překryl si ručičkama ústa, aby se udržel zticha a pevně si je tak tiskl. Zaslzeli mu očíčka a zaleskli se v tom návalu vodní hladiny, která se mu tam nalila.
"Ale přece bys neplakal." podivil se a opatrně do něj začal pronikat hlouběji.
"J-Já... nee-enpláču..." dostal ze sebe, než mu přetekli slzičky a on stiskl víčka pevně k sobě, aby se to už neopakovalo.
"Ale vždyť si to chtěl." naklonil hlavu trochu ke straně a naplnil ho tak, aby mu neublížil. Přece jen vypadal tak křehce a bezbraně a všechnooo, nemohl mu přece ublížit, nebo spíš, než nemohl tak mu nechtěl ublížit.
"Nechtěl." vychrlil ze sebe souvisle přes ruce, kterými si zakrýval ústa.
"Eh... ale nebránil ses." opravil se a spokojeně se nad tou opravou pousmál.
"A byla to chybáá!" protáhl přes další slzičky možná až hérecky, jako malé dítě, tedy spíš, ale spoň tak to Renjimu připadalo, lehce.
"Ale di, neboj se." snažil se ho uklidnit a sklonil se k němu, aby do něj mohl začít pomaloučku vnikat, aby si na to mohl zvyknout a neublížilo mu to. Díky tomu kondomu to ještě lépe klouzalo, tak si mohl být jistý, že pokud se nebude moc zmítat nebo nebude dělat voloviny, tak se mu nic určitě nestane.
Zase si překryl ústa rukama a rozechvěle je tam držel, aby mohl ty zvuky tlumit. Nebyl na to zvyklí, bolelo to, ale když do něj rudovlásek vnikal tak pomalu tak to bylo i tak nějak snad i příjemné nebo jak jinak ten pocit nazvat. Divný pocit mravenčení v podbřišku.
Pohladil ho jemně po stehni a naklonil se k němu, aby ho mohl políbit na krk a jal se obradovávat jeho hrdlo až ke klíční kosti letmími polibky, po kterách za sebou zanechával mírně vlhkou stopu.
Snažil se tlumit své vzdechy a výdechy v ústech a doufal, že to, co neudrží v sobě tak utiší jeho dlaně. Líbilo se mu, to co s ním mladší prováděl, i když si to sám sobě možná nechtěl přiznat.
Pro něj tohle tempo bylo pomalé, byl zvyklí na tvrdší způsoby, ale když měl pod sebou takovou malou hromádku neštěstí, která by se mu rozpadla ještě víc, kdyby na něj zkusil to, co dělá normálně. Těžko říct, co si zvolit spíš, ale myslel si, že už by si na to mohl zvyknout a tak zkusmo vnikl trochu hlouběji, než před tím.
"Ahhah!" vyrazil ze sebe a prudce otevřel oči. Netušil, co to bylo, ale cítil, jako by se tam uvnitř něčeho dotkl, čeho neměl, že to tak.... těžko říct co to vůbec udělalo.
"Ááá." úplně se rozzářil a zpozorněl "Že bych našel tvůj bod G." pozvedl tázavě jedno obočí a odtáhl se, aby na něj viděl. Znovu do něj takhle pronikl, jako před tím.
"Aaagghh!" vyrazil ze sebe a prudce se prohnul v zádech a sevřel v ruce kožesiny pod sebou. Nevěděl, co to dělal, aby co to vůbec bylo, ale bylo to zároveň příjemné a zároveň bolestné.
Podepřel se vedle něj oběma rukama a víc se mu natěsnal mezi nohy, aby měl lepší přístup a trochu zintenzivnil přírazy, aby mohl takhle drážidt jeho prostatu ještě víc.
Křečovitě svíral chudáčky kožíšky a celý se z toho klepal. Bylo to divné a nešlo to potlačovat. To, co dělal před tím šlo, ale tohle už bylo prakticky nemožné, aby to zastavil. "R-Renji-saan....!" vyrazil ze sebe těžce.
Pousmál se a jal se rukou vydat k jeho rozkroku, aby ho mohl začít třít ve steném tempu, jako do něj přirážel. Cítil, že už mu moc nechybí. Zrychloval se mu dech.
Pustil jednou rukou kožešiny a místo ní křečovitě sevřel rudovláskovu paži. "D-Doo...st!" zachraptěl, měl pocit, že by mu měl tu ruku zlomit, ale nemohl si pomoct.
"Kdybych teď přestal... Tak bys mi to nikdy neodpustil." hlesl spíš šeptem mezi výdechy. Nechal ho ať mu svírá ruku. Ani tak to nebolelo, jako že tam spíš potom bude mít dost viditelné otisky těch prstů, co ho tak svíraly. Cítil, že už mu moc nechybělo a ještě párkrát do něj přirazil, než slastně zachraptěl pod návalem orgasmu.
Vytřeštil modré oči a prudce se prohnul v zádech. Když ho dráždil rukou a ještě tam uvnitř neznámo, jak tak to už nevydržel a projela jím ta neznámá vlna horka a vzrušení. Skoro až vykřikl slastní a na pár setin vteřiny se neovladatelně rozklepal, než úplně povolil tělo a i očíčka mu vyčerpáním zeskelnatěla, přičemž zůstal jen ležet na zádech zvedajíc se mu pouze hrudník v rychlích nadesích.
Vystoupil z něj a klekl si na zem, přičemž si tvář položil na jeho hrudník. Cítil, jak má rozpálenou kůži a jak rychle dýchá a bije mu srdce. Jemně se nad tím pousmál a podíval se na svou ruku, jež měl potřísněnou od bílé tekutiny. Přitáhl si jí blíž ke rtů a jazykem a rty jí očistil. Zvedl pohled a koukl se na černovláska. Chudáček malý utahaný.
Vzal ho do náruče a zvedl se sním. Položil ho dál na postel, aby nespadl a lehl si k němu na postel. Překryl přes ně jeden velký kožíšek a objal ho jednou rukou, kterou si ho k sobě ještě víc přitáhl. Vypadal tak utahaně a vyčerpaně. Jak sladký. Pousmál se a jemně ho políbil do černých vlásků, než taky usnul.






Poison...

2. června 2015 v 17:49 | Nisure |  Bleach povídky, parodie atd


Poznámka: Tak tohle je ten příběhoví dodatek k té povídce s Byakuyou a Ryuukenem. Je to poněkud tragické a Byakuya je svině, ale to přece višchni víme. Vždycky ti, co na to nevypadají jsou ty největší mrchy, mno nic méně vždycky je nejlepší držet se poblíž těch méněnormálních existencí, jelikož u těch máte jistotu, že vám nic neudělají pokud sami jste nenormální XD

Položil papíry a složky, co za dnešek udělal, na stůl. "Teď už můžu jít domů?" zeptal se a přes rameno se ohlédl.
"Chodíš mi odevzdávat tvou práci stále později a ne vždy máš všechno hotové. Budeš tady muset být dély." odvětil Byakuya s úplně jiným tématem, než zněla otázka.
"Dýl? Ale to bych potom nemohl být vůbec doma." namítl a otočil se k němu čelem.
"Shinigami nepatří do světa lidí. Máš své povinnosti tady. Do světa lidí máš chodit jen kvůli práci a ne kvůli člověku." vyčetl mladšímu.
"Ale já ho mám rád a chci s ním být." trval si na svém tvrdohlavě rudovlásek.
"To mě jsi říkal léta a stejně jsi potom zběhl." připoměnul mu.
"Ale tenkrát to bylo úplně jinak!" mávl nad tím rukou, jako by roztahoval závěs a trochu zvýšil hlas. Nechtěl tady být déle, než musel být.
"A od té doby jsi se hodně změnil. Byl jsi poslušný a udělal jsi cokoliv, co jsi mi jen viděl na očích, ale teď už nejsi ani zábavný." natlačil ho na stůl "Měl by sis dobře vybrat, co je pro tebe důležitější."
"Já už si vybral, co je pro mě důležitější. Radši zůstanu ve světě lidí a budu obyčejným člověkem, než bych zůstával tady." ušklíbl se pohrdavě a odtáhl se od stolu.
"Ty jeden drzí bastarde." ucedil Byakuya mezi zuby a napřáhl se rukou, přičemž mu uštědřil nehezkou facku "Nikdo o tebe nestojí, proč se zajímat o někoho, kdo vyrůstal ve spodině. Jsi jen obyčejný parchant. Vůbec ses neměl narodit, jediný důvod toho příšerného nedorozumnění, ze kterého jsi vzešel ty je, že tvá matka byla děvka a hned jak mohla tak se tě zbavil!" vykřičel po něm ze vzteku "Pro tebe na tomhle světě není místo." sevřel v ruce lem jeho kimona a natlačil ho zpátky na tvrdou desku stolu.
Zapřel se o dřevo rukama, aby nepřepadl zády na stůl. Chtěl by se bránit, tak moc by chtěl, jen ztěží se držel a nedával si to líbit, přičemž poznámky o něm jaký je strašný spratek a o jeho matce trochu zaboleli, ale kdyby něco zkusil tak by ostatní věřili samozřejmě Byakuyovi a ne jemu, když už udělal tolik průšvihů. Ucítil v břiše pichlavou bolest.
"Vypadni odsud. Jestli se ještě vrátíš tak tě bez prodlení zabiju." vytáhl mu z těla injekční stříkačku a chytl ho za spodní čelist, jež tvrdě sevřel mezi prsty. "Jestli přežiješ tak tě stejně jednou zabiju, já. Někdo s tvým duševním tlakem se bude dlouho přizpůsobovat světu lidí. Jestli to nezabije duši a tebe, stejně budeš na konci nepoužitelná troska, mnohem víc, než si byl do teď." odstrčil ho od stolu a shodil ho na zem.
Zvedl k němu rudý pohled a svraštil nenávistně obočí. Taky by mu chtěl tak moc ublížit, ale nemohl, štvalo ho to. Zvedl se ze země a odešel pryč, všechny své poznámky utopil v sobě, doufajíc, že to jeho příčetná stránka dokáže všechno pobrat.
Jestli to Kuchiki myslel vážně, tak má volnost a už sem nemusí více chodit. Žádné věci tady snad neměl, tak že se pro nic nemusel vracet a mohl jít hned domů, ale z ničehož nic ho začalo bolet břicho.
Vytáhl své Zanpakutoo z pochvy, aby mohl otevřít Senkaimon a jít domů, ale nešlo to. Něco nebylo v pořádku. Normálně by měl bránu otevřít, ale teď to nešlo, ať to zkoušel, jak chtěl jak, brána se neotvírala. Bolest v břiše byla stále silnější.
Byakuya mu určitě zablokoval Senkaimon, aby ho nemohl použít a nemohl odsud pryč. Co vůbec bylo v té injekci. Typoval by, že v tom bylo něco v zeleném odstínu, nejspíš.
Rozbolela ho hlava, jako kdyby ho přejel vlak. Bylo to nepříjemné, jako po kocovině. Nemohl přes Senkaimon a tak musel jít přes tunel jinudy. Je to delší, ale aspoň má víc šancí, než kdyby zůstal tady ve Společenství.
Snažil se běžet, co nejrychleji mohl, aby se rychle dostal do světa lidí, nechtěl skončit tady.
Bolest v břiše jako by vystřelovala do celého těla, byl oto ochromující, chvilkami mu připadalo, že má těžší končetiny, že přestávají poslouchat.
Třeštila mu hlava, skoro mu v ní až pískalo, takoví ten vysokofrekvenční nepříjemný zvuk. Snažil se myslet a nějak hlavu zaměstnat, aby mu pracovala, jak jen to šlo, ale bylo těžké se soustředit. ta bodavá bolest jako by to pulsovalo, při každém bouchnutí jeho srce jako by se mu rozjasnil obraz a pak pomalu zčernal, než znovu bouchlo, cítil, že začínalo bít nepravidelně, ale co víc, cítil, že má v hrudníku vůbec to srdce a bijící.
Nemohl už moc běžet, nějak těžce se mu dýchalo, jako by měl zalepené dýchací cesty, jako by tam něco bránilo kyslíku dostat se až do plic.
Donutilo ho to zpomaluti do kroku, i když se snažil alespoň poklusávat, aby nezpomalil moc.
Před očima mu začalo tmavnout a blednuli mu barvy, přičemž zůstávala jen šedá a černá a záblesky vybledle zelené. Chtěl se o něco podepřít rukou, aby měl větší stabilitu, ale tady nebylo o co se podepřít.
Chtěl pořád jít, aby se dostal dál, domů, i když to stále víc a víc bolelo postupně už v celém těle. Pulsovalo to. už nic neviděl jen téměř samou tmu a vždy to probliklo zeleně. Viděl jen zelené obrysy. Připadalo mu, ž e slyší tep vlastního srdce, jako by byl o hodně zesílený. Byl stále více nepravidelný.
Podlomili se mu nohy a spadl na zem. Už nemohl dál. Slyšel, jak rychle dýchá, přerývaně, snažil se to udýchat, připadalo mu, jako by teď běžel maraton pro nejmenším a srdce na tom bylo stejně.
Bylo by to tak snadné zůstat tady ležet a nechat se osudu, ale to by bylo až příliž snadné se jen tak vzdávat.
Podepřel se rukama a vytáhl se na kolena. Tělo se mu příšerně chvělo vysílením a svaly ochabovali. Jen ztěží se mu povedlo vydrápat zpátky na nohy.
Kroky mu dělali obrovské problémy. Těžko říct, jestli byl ještě při smyslech a věděl, co dělá a proč. bolest už skoro necítil. Ale měl pocit, že ho něco rozežírá zevnitř, že se mu rozpadali vnitřnosti a tělo.
Tak nějak už přestal snímat všechno, ani už nic moc neviděl. Padaly mu víčka.
"Ishi-chan..."
Netušil, co se stalo, nohy mu povolili a tělo přestalo poslouchat. Už nemohl dál, i když chtěl být doma v teple. Prostě se jen sesunul k zemi.
Hlavou se mu prohnala myšlenka, že ho chtěl Byakuya zabít. To bylo poslední, pak už přestal vnímat úplně všechno...

"Renji!....."
Viděl samé šmouhy, rozmazané, nerozpoznatelné, všechno se slévalo dohromady. Dělalo se mu z toho špatně. Všechno se s ním motalo a na moment snad zaslechl výdech s tlumenými možná i slovy...

Bolestně vykřikl a prudce se prohnul v zádech. Pod rukama cítil něco měkkého, i když to bylo zároveň i tvrdé, vypadalo to, že to mělo vlákna.
"Prosím....Promiň mi to.... Moc se omlouvám, že to bolí..."
Něco uvnitř ho moc bolelo, ale nedokázal to specifikovat ani určit kde. Viděl nad sebou světlo, velké, ale umělé... a s tím rozmazaným zrakem působilo snad i kostičkovaně... Kříšťálový lustr.
"Neumírej mi...Prosím...Renji...!"

Otevřel oči, ale nic neviděl, motala se mu hlava a byla tma. Od skleněné plochy se odráželo světlo, asi z měsíce, co svítí venku na okno. Ležel na měkkém, ale nebyl doma, z toho, co rozpoznal, tak to nevypadalo, jako to, co je doma. Slyšel pípání, jež prořezávalo to ticho, to bylo jediné, co slyšel, než zase upadl do bezvědomí.
"Ishi..."


Evil Father and Captain

1. června 2015 v 16:23 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Byakuya x Ryuuken
Warning: yaoi, příběh trochu pochybný a ne zrovna moc hezký
Poznámka: Tak další povídka už dlouho slibovaná s Ryuukenem a Byakuyou, ano zatleskejte mi sem prostě geniální >:D Ten děj je sice kapičku hnusný, ALE příběhoví a aby jste pak pochopili proč a vo co šlo tak připíši ještě jednu část k tomu, ale už bez yaoi, tohle je prostě 'scéna' vytržená z příběhu, tadá. Ohledně obrázku, ano mám obrázek Ryuukena a Byakuyi a ti, co mi nevěřili tak se můžou přesvědčit. Zase sem vyhrál >:P Jen si moc nevšímejte toho pozadí, jelikož je to pozadí ze dvanácté divize, ale na to se mi zrovna psát nechtělo a popravdě mě na to napadla povídka až teď, heh, soráč.
Yop a ještě, tohle nepíši na mém notebooku, ale na bratrovo počítači a jelikož nejsem zvyklá psát na velké klávesnici tak mi přeskakujou ruce instinktivně na jiná písmenka a tak, tak to pardon.


"Co tady děláš?" zeptal se nezaujatě bělovlasí muž a potáhl si z cigarety, jež držel mezi dvěma prsty a odkelpl popel z ní do popelníku, který ležel na dřevěné desce stolu.
"Přišel jsem za tebou. Promluvíme si." odvětil druhý a zavřel za sebou dveře do místnosti, načež se vydal hned ke stolu.
"O čem." hlesl jen, ani ten otazník tam nevyzněl a taky to neznělo zrovna přívětivě, že by se k němu vrhl s tím, jak dlouho ho neviděl a kdesi cosi.
"Tvůj milovaný synáček má poněkud intimní poměr s mým bývalím podkapitánem." začal černovlásek a zastavil se před stolem.
"To je novinka. Díky, žes mi to přišel říct, nevěděl sem o tom." pronesl s dost vyznívajícím sarkasmem, přičemž ani nezvedl pohled.
"A to je vše, co mi k tomu řekneš?" optal se stále stejně chladně jako obvykle Kuchiki a dlaní odvanul od sebe obláček šedého kouře, který od cigarety stoupal a nenápadně se sunul vzduchem k němu.
"Co bych ti na to měl ještě říct?" zvedl modrý pohled, jež konečně po takové době odlepil od potištěných stránek novinovích článků a doplnil to dalším potažením z cigarety.
"Měli jsme přece dohodu." začal jinak a přešel ke skříni, ve které bylo broušené sklo.
"mám ho snad nutit k tomu, aby si tě vzal?" zahučel vyčerpaně z poza novin, které si skoro až lepil k obličeji, ovšem musel je přestat líbat, aby mohl otočit stránku. "Možná sis toho nevšiml, ale už je po svatbě." připomenul mu.
"Nelíbí se mi to." poznamenal "Měl jsi jim tu svatbu zatrhnout." vyčetl mu starší a otevřel skříňku se sklem.
"Na to už je pozdě. Měl jsi přijít dřív." pokrčil nad tím prostě rameny, skoro to až mohlo znít, že se mu ještě vysvmíval.
"Nelíbí se mi tvé jednání." vyčetl mu nespokojeně černovlasý a vyndal z poličky ve skříni jednu z těch nejkvalitněji broušených sklenek, skříňku zase zavřel "Kdysi dávno byl Renji jen můj a poslouchal jako poslušné štěně. Udělal naprosto všechno, co jsem po něm chtěl. Teď už..." na chvíli se odmlčel a sklonil pohled ke skleničce. "Tomu tak není." vrátil se zpátky ke stolu a vybídl Ryuukena k tomu, aby mu do oné sklenice nalil trocha otevřeného vína z otevřené lahve, jež byla na stole.
Mírně se zamračil a nechal si svou poznámku o tom, že má ruce pro sebe a nalil mu trochu vína skvělého ročníku.
"Teď má svou hlavu. Neposlouchá a nechce poslouchat. Poslušné stěně vyrostlo v hrdého, nezkrotného vlka." koukl se na tekutinu, jež mu byl nalita a jemně si k ní přičichl, přičem si stejně jemně přihnul, jak se to u vína sluší a patří. "A to se mi nelíbí." odvětil chladně "Zaútočil na mě ve známce odporu. Rozhodlo se, že jestli to udělá ještě jednou půjde na Sokyoku, ale to mi nestačí. Chci aby ten vnitřní vlk v něm zkrotkl."
"Tak co chceš po mě?" nechápal a sám se napil ze své sklenice.
"Chci ho zpátky, chci, aby měl řetěz a z vlka se stal poslušný pes, chci, aby byl zase můj, převychovat si ho dokážu. A když ho zpátky mít nebudu moct. Chci ho zabít." vysvětlil a opřel se rukama o dřevěnou desku stolu.
"A po mě chceš teda co?" zeptal se přes cigaretu v ústech.
"Pomoct." přikývl černovlasý.
"Mmmm zní to snáž, než ho převychovávat. Najdeš si jiný zvíře na převýchovu." mávl nad tím prostě rukou.
"Konečně jsme se na něčem shodli." odvětil Byakuya a v hlase mu bylo slyšet potěšení, že konečně pochopil, kam konverzase směřovala.
"Bělovlasý jen souhlasně zamručel a přešel k velkému oknu, aby se z něj podíval na tu překrásnou zahradu venku, jež pomalu začalo polévat naoranžovělé světlo zapadajícího slunce na obzoru. "Jen mě napadá, že ten malej spratek se z toho asi zblázní."
"Nezblázní." namítl Kuchiki a přešel k němu k oknu "Najde si někoho jinýho. Nebo ještě líp. Vezmu si ho k sobě já, jak to bylo v původním plánu." odvětil chladně, přesunul se rukou na druhého rameno a následně pomalu na krk a nenápadně si ho přitáhl k sobě do polibku.
"Co to děláš?" koukl se na něj, když se od něj odtáhl.
"Líbám tě." odvětil prostě a znovu si ho přitáhl do polibku, načež se rukou vydal po jeho hrudi přes dotek oblečení na jeho těle. Povolil mu kravatu a vydal se rty na jeho hrdlo a rukama začal rozepínat knoflíčky jeho košile.
Nebránil se druhého počínání a vtáhl do plic zbytek z cigarety, aby ji mohl típnout do popelníku a vybídl se jeho rtům, aby ho vtáhl do polibku.
Jemně ho kousl do jazyka a vydal se prsty přes jeho hrudník až dolů k rozepínání pásku a když se téhle obtížné věci zbavil tak se přesunul k zapínání kalhot, a otočil ho zády k sobě, přičemž ho donutil opřít se o desku stolu.
"co děláš?!" ohradil se po něm s námitkami.
"Nic, co by se ti nelíbilo." upokojil ho a nasměroval proti němu svou erekci, vzal ho za boky a přirazil do jeho těla téměř celou svou délkou a skoro ihned začal s přírazy.
Z úst mu uniklo cosi mezi zachraptěním a hrdelním zavrčením, pevně se chytl stolu a vybídl se černovláskovi.
Držel ho za boky, aby mu moc neutíkal. naklonil se k němu a skousl mezi zuby jeho ouško. Jednou rukou se vydal po jeho těle dolů k rozkroku, aby ho mohl začít třít ve stejném tempu, jako do něj pronikal.
Snažil se držet a být, co nejvíc po tichu. Cítil, že už mu příliš nestačilo, při tomhle všem, nechybělo moc a jen chvilku na to potřísnil staršího ruku svým spermatem.
Vyvrcholil téměř ve stejnou chvíli a naplnil bělovlasého nitro, když také podlehl orgasmu, ustal s přírazy a odtáhl se od něj.
Otočil se k Byakuyovi čelem a zase si zpátky zapnul své kalhoty.
"tak že, jsme domluvení." usoudil nakonec černovlasý a podepřel se vedle něj.
"Seženu ti nějakej ten jed." pokrčil nad tím prostě rameny, jako by se jednalo o normální věc, o které se dá bavit každý den.
"Dobře, potom si pro něj přijdu.