Jen hlídání...

4. února 2015 v 1:31 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Kon (v Ichigově těle) x Urahara
Warning: yaoi,u Urahary

Poznámka: Tak tady máme další povídku jen na YAOI, tak si to užijte, jelikož tady dlouho nic takového nebylo. Očividně vás to baví víc než nějaké Keimusho XP Každopádně, když už je po Keimushu můžu psát další dílovku, tak mi napište, na jaké téma by to mělo být ;)

Den, jako každý jiný. Hollow se opět začali vyskytovat na místech, kde by radši neměli a to hlavně z bezpečnosti nevinných lidí. Ty bestie prostě musí jít po těch, co mají nějaký duševní tlak. Samozřejmě, že je pochobpitelné, že i Dutí musí něco jíst, brát někde energii, to je prostě zvířecí instink, základní instinkt, to má každý tvor a i rostliny musí přijímat živiny, aby přežili, ale tyhle potvory nejsou křehké květinky. Tyhle přece zabijí lidi, jak by to potom vypadalo, kdyby Hollowy nikdo nezastavoval a jen tka volně se promenádovali po celém světě a žrali duše.
No jo, někdo hold takovou práci dělat musel, aby neubližovali lidem. Ano, taky by se na to mohl vykašlat, to by se pak poslali 'někoho' ze Společenství Duší. A on opravdu nestál o to, aby se mu někdo s rudou hlavou posmíval, že na to nemá a tak podobně, Renjiho hec nepotřeboval, děkujem.
Jenom že, když musel jít ničit Hollowi tak nemohl nechat Kona se svým tělem doma samotného. Všichni totiž víme, co Kon dělá, když je sám a čeho všeho je schopný. Nikdo nestál, aby po něm byl bordel a chaos po tom, co by se Ichigo vrátil domů a on tam už nebyl.
"Au, au, au, au! No tak pust mě! Tohle neni hezký!"
To skučení a nadávání se táhlo už z venku a když se zasunuli dveře do krámku tak to bylo ještě hlasitější. Urahara si jen poklidně seděl ve svém pokoji u stolku a popíjel teplý čajíček. Už jen čekal, kdy se zasunou dveře i do jeho pokoje a pak nastane ten randál a všechno možné.
Netrvalo to snad ani půl vteřiny a ty dveře se přece jen rozevřeli a jimi se přihnal Ichigo ve své Shinigami formě a táhl s sebou Kona ve svém lidském těle.
"Zdravím, to máme ale krásný den, že ano." pronesl Urahara hned, jak ti dva vešli a jako vždy se culil.
"Uraharo, mám prosbu." povzdechl si zrzek a pustil Kona na zem.
"Jau! Hele, co si to dovoluješ!" zanadával Kon na zemi a pohrozil mu zatnutou pěstí.
Jen mu přišlápnul obličej, aby ho donutil být zticha a radši to nekomentoval, radši. "Mohl bys mi pohlídat tělo, zatím, co budu pryč?" položil svou otázku a podíval se už trochu klidněji na kloboučníka naproti.
Vytáhl ten svůj 'sexy' vějířek a jedním pohybem ho rozvinul a začal si s ním jemně mávat před obličejem, jak měl ve zvyku. "Ale samozřejmě!" pronesl s úsměvem.
"Díky. Vránim se hned, jak budu moct." oznámil mu. Nechal tu Kona ať si třeba pojde a vyběhl ven, aby mohl jít konat svou práci, dříve, než bude pozdě.
"Počkej až se vrátíš! Copak se to sluší někomu šlapat na obličej?! To ti přijde draho!" zahulákal za ním s tou hrozící pěstičkou, aby se ujistil, že ho rozhodně Ichigo uslyší a následně si uraženě zkřížil ruce na hrudi "Chm."
"Prosím, mohl bys být trochu tišeji? Možná to pro tebe bude novinka a šokuje tě to, ale opravdu tady nejsi sám." stočil k němu pohled z pod stínu klobouku.
"Huh?" přes rameno se po něm ohlédl a pozvedl obočí. "A?"
"Čemu konkrétně si nerozuměl?" optal se kloboučník.
"Ničemu." zavrtěl hlavou a otočil se, aby na něj viděl.
"Inu, když je tady víc lidí, to znamená, že oni asi nechtějí slyšet, jak tady hulákáš a nevím čěmu jsi na 'být tišeji' nerozuměl." vysvětlil mu to.
"Gaaaaah! Jasně, že jo! Já to pochopil nemusíš mi to řikat znova." zamával na něj rukama, aby byl už ticho. "To ničemu." nějak naznačil prsty cosi "Mělo znamenat, že sem tomu rozuměl." ujasnil mu to a usmál se na něj, jako na blbečka.
"Ale jistě." usmál se sarkasticky Urahara, ale když si polovinu obličeje stínil vějířem tak to druhé nemohl vidět. Stejně tomu nevěděl, že by to snad pochopil, aniž by mu to teď musel vysvětlovat.
"Jo!" pokývla pyšně hlavou a stejně tak si založil ruce na hrudi a zatvářil se jako pán. Ano, hodně si věřil, ale to u něj bylo přece úplně normální.
A teď už bylo hromové ticho. Trvalo to snad pár minut, co bylo to ticho. Oba dva na sebe jen koukali a mlčeli. Bylo to divné.
"Proč na mě tak čučíš!" vyhrkl Kon po nějaké době toho hrobového ticha a prudce na druhého ukázal prstem, jako by udělal něco hrozného.
"Já koukám." opravil ho a na chvíli složil vějíř, aby se mohl znovu napít svého nedopitého čaje. "A nějakou chvíli si tady spolu pobudeme." dodal po tom, co odložil čaj zpátky na stůl.
Vytřeštil hnědé oči a opřel se rukama o stůl, přičemž se tekutina v čálku zachvěla a objevili se na ní kruhy způsobené vybracemi, jak se stůl mírně otřásl. "Cože?" vyhrkl.
"Ty jsi neposlouchal? Ichigo mi tě tady nechal, abych tě pohlídal a ty jsi nedělal žádnou neplechu. Nikdo totiž nestojí o tvoje výtržnictví." vysvětlil mu polopaticky.
"Já bych byl moc hodnej!" ujišťoval ho ve snaze se odsud dostat. Nechtěl tady tvrdnout s touhle existencí. Chtěl se nějak zabavit a s tímhle dutým ořechem asi těžko.
"Kdepak, budeš muset zůstat tady dokud se Ichigo nevrátí. O by mi potom řekl, kdyby se vrátil a tys byl pryč i s jeho tělem." zavrtěl hlavou.
"Ale já bych se hned vrátil." zkoušel to dál a zaprosil rukama.
"Kdepak." bavilo ho, jak se snažil, ale stejně to má marné.
Inu a takhle to trvalo taky docela dlouho to přemlouvání a z druhé strany stále odmítání. Kdyby někdo šel kolem tak by si říkal, co se to tam děje, když se pořád opakuje to samé dokola.
"Prosííííííííííííííím!" zahučel už vyčerpaně a plácnul sebou na záda o zem.
"Ne-e." uculil se a složil vějíř ve vítězném gestu. Trvalo to dlouho, ale jeho to vůbec neunavovalo, aspoň z toho měl nějakou zábavu. Moc často se nestávalo, že by si takhle mohl s někým povídat o jedné věci, nebo se spíš o jedné věci hádat tak dlouho. Prostě si z Kona jen utahoval a čekal, kdy se vzdá. No, ale musel uznat, že mu to vydrželo déle, než očekával.
"Tak fajn, ale co tady chceš teda dělat?" rozhodil rukama bezradně a vytáhl se zpátky do sedu, aby na něj viděl, co ten mudrc hodlá vymyslet.
"Přiznávám, zaměstnat tebe..." přeměřil si ho pohledem, aby zhodnotil situaci "To bude oříšek." usoudil nakonec a mírně se pousmál.
"Tak něco koukej vymyslet, do deseti vteřin sem v tahu." ukázal na rukou a po kažné vteřině (kterou si myslel, že uplynula) tak dal jeden prst dolů.
Natáhl se přes dřevěnou desku stolu, přičemž ho chytl za jednu ruku, aby si ho k sobě přitáhl blíž a vtáhl ho do polibku. Vkradl se mu jazykem mezi rty do horkých hlubin úst, aby je mohl mapovat a aby s ním na chvilku mohl proplést jazykem.
Překvapeně zamrkal a na moment strnul a vytřeštil oči. Chytl ho rukou za rameno, aby se ho pokusil od sebe odtlačit a trochu se zazmítal, aby ho pustil. Nemohl ale odporovat dlouho, nějak se mu zalíbila chuť druhého úst a jeho jazyk, jak se vzájemně proplétali.
Mírně se do polibku pousmál, když se mu Kon podvolil a přestal se bránit a dokonce se sám i zapojil. Po momemtu se mu na kousek od úst odtáhl, aby se oba mohli vzájemně nadechnout. "Myslím, že už jsem vymyslel, jak tě zaměstnat." konstatoval nakonec.
"Ummmmmrrrrrmhhh..." zamručel cosi a uhnul pohledem trochu stranou. Nemohl na to nic říct, vskutku zábavu možná mohl vymyslet dobrou. Taky už se smířil s tím, že ho odsud Urahara nepustí a pak ho pustí leda tak k Ichigovi a po tom toužil úplně nejvíc fakt že jo.
Pohladil ho po zrzavých vláskách a stále se nad tím usmíval. Věděl, že vybral dobrou zábavu, i když to Kon nechtěl přiznat. On to totiž vědět, ano uměl číst myšlenky, prokoukli jsme ho!
Kon se mu jen vybídl, jako kočka, která se vybízí hlazení. Přelezl si k blonďákovi naproti a natáhl se, aby mohl dostat další políbek na ústa a jazykem. Zapřel se mu jednou rukou o hrudník a začal přes oblečení obtahovat linie jeho těla. Na chvilku mapoval jeho ústa a potom se od něj odtáhl a vydal se ústy a polibky po jeho krku a rukou se vydal pod jeho
vrchní část oblečení, aby mohl prsty začít mapovat, jak vypadá pod oblečením.
Proplétal s ním jazyk a hrál si s ním. Nenápadně se nad tím usmíval, nemohl se přestat usmívat, pro něj to bylo nemožné. Objal druhého kolem pasu a rukou se vydal k zapínání kalhot, aby je mohl rozepnout. Trochu mu kalhoty stáhl a položil ho na desku stolu. Jal se pomalu rozepínat knoflíčky bílé košile. Odtáhl se mu od úst, aby se mohl rty vydat po kůži, kterou začal pomalu odhalovat.
Tlumeně zasténal, povedlo se mu to utlumit ve svých ústech. Přimhouřil slastně oči a trošku zaklonil hlavičku. Zbavil staršího horní části oblečení, aby se ho mohl taky dotýkat, i když jen rukama.
Cestoval rty a jazykem po jeho těle a zanechával za sebou vlhké cestičky od slin. Rukou obtahoval ty samé linie po jeho těle až dolů k rozepnutým kalhotům a stáhl je i se spodním prádlem, když se i ústy dostal až dolů. Obemkl prsty jeho vzrušení a na chvilku ho třel v ruce, než se rukou přesunul k jeho vstupu a vnikl do něj jedním prstem a začal opečovávat jeho erekci v ústech.
Mírně se prohnul v zádech a slastně zasténal. Bylo příjemné, jak ho staršího ústa opečovávala a dráždila jazykem a rty i tím horkem a vlhkostí.
Přidal druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat a mohl uvolnit jeho svaly. Bral ho do úst a sál ho, přičemž ho zároveň dráždil jazykem. Přidal ještě jeden prst, aby ho ho dostatečně uvolnil a když usoudil, že už je dost připravený tak prsty vytáhl a zvedl se. Nasměroval oproti němu svou erekci a vnikl do něj.
Smyslně zavzdychal a chytl ho za paže, aby měl oboru. Semkl víčka pevně k sobě a chvilkově se zachvěl, jen tím, pocitem, že do něj vnikl. Chvilku počkal a pak ho v sobě ucítil, jak začal přirážet. Možná říkal, že tu nejsou sami, ale očividně to nebyla tak úplně pravda a nebo mu to teď bylo úplně jedno.
Přirážel do těla pod sebou, i když to tělo patřilo úplně někomu jinému tak ho teď měl Kon a to bylo hlavní. Byl celkem potěšen tím, že se mu povedlo vybratr dobrou zábavu, že ho to zaměstnalo a dal na chvíli pokoj a zapomněl i na to, že odsud chtěl vypadnout někam ven.
Pustil ho jednou rukou a putoval s ní ke svému vzrušení, aby mohl pokračovat v sebeuspokojování, které mu starší odepřel, když do něj vnikl. Cítil, že s každým jeho přírazem, kterým ho naplňoval se blížil po schodech nahoru a naplňovalo ho vzrušení a věděl, že to tak bylo i s jeho ninějším společníkem.
Každým přírazem byl stále blíž a blíž k vrcholu cítil to, že už dlouho nevydrží. Ještě zintenzivnil přírazy. Líbilo se mu, když Kon začal své hrdelní projevy zesilovat a začal to více prožívat.
Když Urahara ještě zrychlil jeho přírazy, jež ho naplňovali tak tím vím dráždil jeho prostatu a přejížděl po ní, což ho nutilo více sténat a vzdychat. Vyvrcholil do své ruky, sevřel druhého pažia prohnul se v zádech.
Stačilo mu už jen párkrát přirazit do těla pod sebou a následně i on došel vrcholu a naplnil ho svým spermatem. Smyslně vydechl a pomalu ustal v přírazech. Nadechl se, aby mohl něco říct.
"Sem zpátky, promiň, že si ho musel mít na starost." oznámil Ichigo, když se vrátil a rozevřel dveře, aby se mohl vrátit pro své tělo, ovšem ten pohled, jež se mu naskytl mu zkřivil tvář do čeho si neidentifikovatelného, co by ani on sám nejspíš nedokázal objasnit, ale rozhodně ten výraz mluvil za vše.
Kon zaklonil hlavu, aby na něj viděl a Urahara se na něj taky podíval. Trochu trapná chvilka, ale svůj úkol přece splnil ne? Měl ho hlídat, ale to je vše, nic jiného mu Ichigo neporučil, tak by si neměl mít na co stěžovat. Ale tomu kyselému úšklebku, kterým se xichtil se nešlo neusmál "Zdravím."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nikdo nikdo | 6. února 2015 v 2:18 | Reagovat

Piráti! (Ikdyž nemám páru proč zeovna ti😀)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama