Hlavně nenápadně

1. února 2015 v 1:40 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Ulquiorra
Warning: yaoi na chodbě? O.o
Poznámka: Už hooooooodně hoooodně dlouho nebyla žádná yaoi povídka. Pardon, onmlouvám se, upalte mě jo proč ne, jestli vám to udělá radost XP Ale tak po dlouhé době tady máte tuhle povídku. Já vlastně nemám zdání proč tohle prostě se jen nudím a neeeee vůbec neeeeemáááám niiiiiiiic čím bych se mohla zabavit vůůůůbeeeec neeeee. A že ste nečekali že něco takového bude :P Já nevím, ale takových obrázků na tenhle pár moc není ne O.o

Jen tak se nevině procházel po bílých, mohutných chodbách gigantického paláce a přemýšlel. Možná to vypadalo, že se ztratil, no možná na to něco trošku pravdy bylo, ale upřímně, kdo by se tady v tomhle labirintu, kde všechno vypadá úplně stejně a je tady úplně mrtovo, neztratil.
Ale už by na někoho možná mohl narazit, aby mu alespoň pomohli ven nebo se z tohohle vymotat a vůbec, proč sem vůbec leze, když potom neví, jak se odsud dostat, to nedává smysl.
Ach jo... Ať žije demence vážně. Někdy by asi bylo lepší trochu přemýšlet nad tím, co člověk dělá dřív, než to udělá. Mmm možná, že měl důvod, ale asi na něj zapomněl, když se tady ztratil.
"Co tady děláš."
Trochu poplašně sebou cukl a otočil se za sebe, kdo to na něj promluvil. Zajímavé, že za ním, když šel dlouhou chodbou, ale tady je možné všechno. "Já? Nic." odvětil.
"Co tady děláš." položil znovu tu samou otázku a zelenýma, hlubokýma očima spočíval na rudovlasém Shinigamim. Chtěl vědět, co tady dělá. Nikdo mu neřekl, že by tady měla být nějaká návštěva.
"Ještě sem si nevzpomněl, proč sem sem šel." odvětil a pro jistotu se na černovlasého Arrancara otočil čelem. "Ale já si vzpomenu!" ujistil ho a souhlasně přikývl.
"Nevím o tom, že bys tady měl být. Odejdi." vybízel ho chladně a zastavil se před ním.
"Umm..." zamručel a zamyšleně si promnul zátylek. "Zapomněl sem, kudy se odsud dá dostat ven." přiznal se mu a nevině se pousmál.
"Nevíš, jak se dostat ven." v duchu si povzdechl. Proč sem tedy chodí, když potom neví, jak ven a nebo ať se aspoň naučí cesty, copak je to tak složité.
"Bohužel." přikývl. Sice byl menší, ale rozhodně budil respekt, možná to bylo tím, jak se tvářil. Pořád byl takový chladný a bez emocí až to někdy mrazilo, navíc, i když si to nechtěl přiznávat tak byl silnější.
Má mu pomoct ven a nebo ho tady má rovnou nechat bez povšimnutí. Samozřejmě, že on cestu znal, on znal cestu do každého zákoutí Las Noches. Často se tady procházel, tak že je samozřejmé, že to tady všechno znal, ale i kdyby ne tak by na tom nezáleželo, neztratil by se tady ani se zavázanýma očima.
Vypadal dost zamyšleně a trochu duchem nepřítomně. Chtěl se zkusit proplazit kolem něj, aby se odsud mohl aspoň trochu pohnout a nestát tady jako tvrdé Y, ale když se Arrancarovi oči pohnuli na důkaz, že ho pořád sleduje a není mimo tak se zase zastavil a zůstal stát u zdi jako socha. Takhle to vypadalo, že když bude nehnutě stát tak ho Ulquiorra neuvidí.
"Kam jdeš?" sledoval ho pronikavým pohledem.
"Ven?" naklonil hlavu trochu ke straně a usmál se.
Nepatrně, sotva viditelně svraštil obočí. Nejdřív tady zabloudí a pak chce bloudit dál, to dává smysl. "Chceš tady bloudit i nadále?" naklonil se k němu.
"Já nevim... Já bych cestu snad našel." zamyslel se a natiskl se zády na zeď, když se k němu tak náhle přiblížil. Člověk by se bál, aby ho nezakousnul a potom neodnesl v zubech.
"U tebe o tom silně pochybuji." konstatoval, když ho přeměřil zeleným pohledem, z čehož následně usoudil jeho odpověď. Byl úplně stejný jako Grimmjow, ale v trochu jiné verzi.
"Vážně?" zamračil se "Tak mě sleduj!" odtáhl se od černovlasého a vydal se chodbou odhodlaně dál, v doměmí, že najde východ z toho bílého labirintu. Rozhodně si věřil, že se dostane ven. Nemůže to být přece tak zlé. Na nejbližším rohu do prava pak dlouhou chodbou dále a pak zase doparama, pak doleva, na další odpočce rovně a hodně dlouho tím směrem pokračovat a nakonec se zabočí do prava a tam určitě budou velké dveře, které povedou ven a totálně se Ulquiorrovi vysměje do tváře ha!
Jistě, jen kdyby na tom bylo něco pravdy. Snad i víc zabloudil. Tady někdo postrádá smysl pro orientaci. Je to mnohem těžší, než by tušil. Vypadalo to, že chodí v kruzích. To bude nejspíš tím, že tady jsou všechny chodby úplně totožné, jak se to vůbec mohlo povést udělat něco tak stejného.
"Jak jde hledání cesty ven." ozval se po dlouhé době Arrancar. Pořád ho následoval a šel za ním. On věděl, kde jsou a kam jdou, ale Renji to nevěděl, tak trochu si ho dobíral, že zabloudil a neví kudy odsud ven. No, ale snad se jednou za čas může pobavit na něčí účet, že? To mu nikdo odepřít nemůže.
"Už to skoro mam!" otočil se na něj přes rameno. Už byl docela bezradný. Kdyby tady měl alespoň nějaký záchydný bod, od kterého by se mohl odrazit a jít dál, ale to tady taky není.
"Vypadáš dost zmateně. Potřeboval bys pomoct." pokračoval dál a došel až vedle rudovlasého Shinigamiho.
"My se známe?" pozvedl jedno oboví a naklonil hlavu ke straně, podíval se na černovláska vedle něj. Možná by jí potřeboval, ale nechtěl a nepřizná si to, na to byl až moc tvrdohlavý.
Zvedl k němu zelený pohled. "Nedělej hloupého." vzal ho za rameno a natlačil ho na zeď. "Není to zrovna vhodné, když jsi ztracený."
"Dobře, omlouvám se, mír." nevině se uchechtl a zvdl ruce do úrovni klíčních kostí. Nechtěl by být sezraný za živa Arrancarem.
"To už zní mnohem líp." podotkl a vytáhl se na špičky. Rukou objal druhého kolem krku, aby si ho k sobě mohl i přitáhnout, aby k němu dosáhl. Políbil ho na rty a jazykem se dostal přes rty dovnitř do jeho úst, aby si mohl pohrát s jeho jazykem.
Překvapeně se na černovlasého Arrancara podíval. Tohle by do něj asi nikdo nečekal, tedy rozhodně on ne, plus ještě v téhle momentce. Ale nebránil se mu. Sklouzl rukou k jeho pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
Natiskl se k němu a volnou rukou ho natlačil na zeď, aby měl oporu a mohl se opřít zády. Po Las Noches nikdo nemoc takhle daleko nechodil. Riziko, že by je někdo viděl tak bylo hodně malé.
Zavřel oči a zapojil se do hry i se svým jazykem. Vydal se prsty níž po jeho těle až pod spodní část Arrancarské uniformy. Přejel prsty po jeho hýždích až ke vstupu, polaskal ho na onom místě, aby ho donutil zasténat a když se mu dostalo toho zvuku, začal se do něj dvěma prsty tlačit.
Slastně zasténal do druhého úst a vybídl se jeho prstům, aby s nimi začal pohybovat a roztahovat je od sebe, jelikož ho moc chtěl. Odtáhl se mu od rtů a skousl si spodní ret, když ucítil, jak se v něm pomalu pohybují prsty rudovlasého Shinigamiho. Víc se prohnul oproti jeho prstům a podvědomně přirazil.
Pousmál se a hýbal prsty a roztahoval je od sebe, aby ho mohl připravit a přimět slavy, aby povolili a nebyli tak zatnuté. Poslouchla se docela hezky a teď už z něj ani tolik respektu neválo.
Opřel se mu čelem o hrudník a smyslně, tiše sténal, když cítil jeho prsty v sobě. Jal se rukama mapovat linie jeho těla přes černou látku shihakusho až k obi a následně se vkradl pod něj. Obemkl ho v ruce, začal ho laskat po celé délce a na špičce a začal ho vzrušovat.
Zachvěl se, při tom doteku v jeho slabinách. Espada měl hodně studené ruce, ale to by ho asi nemělo překvapovat, když byl bledý jako stěna. Sklonil k němu červený pohled, aby na něj viděl, co dělá.
Znovu se natáhl se vpil vášnivě do jeho rtů, aby znovu mohl cítit jejich dotek a jeho jazyk. Rukama ho stále dráždil v rozkroku, přejížděl po celé jeho délce a třel ho v dlani. Vybízel se mu zadečkem a podvědomě občas přirazil. Začal hned se dvěmi prsty a teď už v něm byli tři a on už byl hodně chtivý.
Ještě ho chvíli roztahoval, než všechny tři prsty z něj vytáhl a vzal ho za boky a vyměnil ho za sebe, ale dal ho čelem ke zdi a přiměl ho se opřít ručkami. Pohladil ho po páteři nenápadně mu na záda tlačil, aby se pomalu překláněl a vystavoval mu tak zadeček. Druhou rukou ho pohladil a při té cestě mu rovnou trochu stáhl i oblečení, aby viděl, co se skrývá pod ním.
Nechal se jím vést a nebránil se mu, přes rameno se na něj ohlédl, aby na něj viděl, jak se ho dotýká a co zamýšlí dělat dál. Zapíral se rukama o zeď před sebou, aby měl oporu. Už totiž tušil, že ji určitě bude potřebovat.
"Kdyby se někdo ptal, tak sme byli na rybách." podotknul, samozřejmě, že to bylo myšleno jen vtipem, kde by se tady vůbec vzali ryby. Otřel se o jeho vstup a vzal ho za boky, aby do něj mohl začít pronikat a postupně ho stále hlouběji naplňovat.
Prohnul se v zádech a zatnul prsty o zeď slastí, donutilo ho to až se zachvět, nad tím jaký to byl pocit. Jeho poznámku o rybách absolutně ignoroval. Podle něj se to nehodilo ani jako vtip, on si na tom totiž moc nepotrpí. "Bylo by lepší, kdybys konal a mlčel." usoudil, když se přestal chvět a přes rameno se na něj zadíval zelenýma očima.
"Chm." mírně se nad tím zamračil, ale bylo to pochopitelné. Prostě dobrý vtip dokáže ocenit jen někdo chápavý, že ano. Pozvolna ho začal naplňovat. Hluboko, ale možná až bolestivě pomalu, kdo ví jestli to dělal schválně a nebo proto, že čekal až Ulquiorra povolí.
Ale bylo to až moh pomalu na jeho vkus. Chtěl by víc, takhle to bylo moc pomalé. I když ho držel za boky tak přirazil proti Shinigamimu, aby mu naznačil, že chce víc a že má trochu zrychlit tempo. Nikdo tady sice neprocházel, ale stejně to riziko, že by přece jen někdo mohl projít, bylo to víc vzrušující.
Pobaveně se pousmál a přidal v tempu, kterým ho naplňoval, když se toho tak dožadoval. Ale on sám by stejně za chvilku přidal na intenzitě přírazů, jen chtěl vidět, co tenhle Arrancar vydrží. Skousl si spodní ret, aby se trochu utlumil. Měl na něj moc krásný výhled, co víc si mohl přát. Ne to je hloupost, mohl si toho přát víc, ale v téhle momentce, asi moc ne.
Smyslně sténal a vybízel se mu. Občas proti němu přirazil, aby ho do sebe dostal hlouběji. Líbilo se mu, když se mu třel o prostatu a nutilo ho to, víc vášnivě sténat a zavírat oči. Napnuté ruce povolil v loktech, aby se mohl opřít o zeď lokty, měl tak lepší oboru v zapírání.
Když mu utekl tak se na něj podíval. Vrátil se zace blíž k němu, aby mohl pokračovat v přirážení a ještě trochu zrychlil. Naklonil se k němu a kousl ho do krku a ouška.
Zavzdychal a naklonil hlaku ke straně, aby se vybídl jeho rtům. Nemohl si pomoct. Opřel se čelem o své předloktí a jednou rukou se vydal od zdi ke svému vzrušení, aby mohl začít s drážděním i sebe. Nemohl si to odpustit, potřeboval, aby se tam dotknul a potřeboval potom i ono uvolnění.
Tlumil své hrdelní projevy v bledé, studené kůži svého ninějšího společníka. Přivýral slastí oči. Na povrchu byl studený, ale uvnitř byl velmi horký. Takový silný kontrast teploty byl provokativní. Cítil, že už se blíží k vrcholu. Nejspíš už dlouho nevydrží.
Pootevřel zelené, hluboké oči, aby na rudovláska viděl, přestal se zapírat rukou o zeď a vztáhl k němu ruku, aby ho vzal kolem krku ze zadu. Prohnul se v zádech, aby ho mohl políbil a mohl na chvilku spojit jejich rty, ale ne příliš dobře to šlo, a to hned z několika důvodů.
Přijal jeho rty a sám občas spojil polibek, v němž tlumil své vzdechy. Nemohl to už dále potlačovat, když ho polila vlna vzrušení a slasti a naplňil černovláskovo horké nitro svým spermatem. Zachvěl se a utlumil své slastné steny v druhého ústech.
Prohnul se v zádech a zaklonil hlavu v návalu silného orgasmu a potřísnil svou ruku bílou tekutinou. Pevně ho objal rukou, kolem krku a přitiskl si ho k sobě. Byl hodně podobný Grimmjowovi, i když nebyli úplně stejní, jen hodně podobní. Pootevřel oči a vydýchával to.
Přestal do něj vnikat a vystoupil z něj. Pustil jeho obky a otočil ho zády ke stěně, aby měl Arrancar nějakou oporu a kdyby náhodou tak, aby nespadl na zem. Podepřel se vedle něj o zeď rukama, aby taky nemusel stát tak úplně na svých.
"Netvař se tak triumfálně." poznamenal a natáhl k němu ruku, aby jí očistil od bílé tekutiny.Vztáhl k němu druhou ruku a přitáhl si ho k sobě dolů, aby ho mohl vtáhnout do polibku a ochutnal tak svou vlastní chuť a zároveň znovu okusil i druhého ústa.










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nelka nelka | E-mail | 1. února 2015 v 14:18 | Reagovat

Uzasna povidka dúfam, že bude další. Prečítala som akoro vsetky tvoje poviedky

2 Nisure Nisure | 2. února 2015 v 19:33 | Reagovat

Ooooo :333 moc ďakujem a vítám tě :3 ;)

3 miko-kun miko-kun | 5. února 2015 v 17:19 | Reagovat

jů konečně si zase tady super :D a povídka se taky povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama