Únor 2015

I. - Newspaper

28. února 2015 v 22:11 | Nisure |  Dodatky
Poznámka: Tak tady je první dodatek ke Keimushu. Pardon, že mi to tak trvalo, ale měla jsem s tím kapičku problém. Chtěla jsem první dodatek udělat jako novinový článek, ale já nemám kvalifikaci na to, jak se píší noviny a taky jsem si musela na Googlu najít obrázky, které by se hodili k tomu, jak asi vypadalo Keimusho po tom a tak :/ Neumím to psát a noviny taky nečtu, ale snad to trochu jako niviny vypadat bude. Mno nic, tak tady to je a snad to půjde :)



Zhodnocení a vysvětlení Keimusho

18. února 2015 v 20:07 | Nisure |  Keimusho
V prvé řadě, než vůbec budu psát nějaké dodatky ke Keimushu, tak by bylo dobré napsat mé zhodnocení k celé té seriovce. O.o
Nevím, kde začít, ani co psát, ale ono to stejně vždycky nějak dopane :3


Tak třeba od začátku?
Keimusho mě napadlo čirou náhodou. Člověk si jen tak poklidně chrupe ve své postýlce a zdá se mu sen. Každému se asi už zdál sen... Neříkejte, že ne!! O_O Já to vim, že ano sleduju vás! O_O >:D
Ale všechno vyšlo ze základů toho snu. Zdálo se mi, že Grimmjow, Ichogo, Renji a Ishida jsou v tom vězení a děje se tam to, co jsem psala.
Základ byl tohle, když jsem nad tím trochu přemýšlela a vzala jsme v potaz ten fakt, že bych mohla mít i já na svém blogu nějakou seriovku, tak mi přišlo docela dobré napsat Keimusho jako seriovou povídku. Je to originální a nejspíš vůbec první seriová povíka na Bleach, co má téma vězení a já prostě nesnesu, když nejsem originální :3 A stejně tak i když někdo vymyslí jméno a píše ho v malích písmenkách a nebo za něj dává čísla >:(
Musela jsem vymyslet nějaký záměr, proč psát Keimusho a to nebylo vůbec těžké. Při poslouchání písničem mě napadl extrémně perfektní a skvělí plán, ale ten zatím nebudu říkat, od toho píšu ty dodatky :3
Ale ano, středem "vesmíru" je Ishida. Jenom že, já nebudu říkat, proč a blablabla se to všechno stalo a co bylo toho záměrem. To všechno bude napsáno až v posledním z dodatků. Myslím, že by jich mohlo být tak pět, maximálně šest O.o Uvidíme, jak to vyjde atd.
Keimusho je částečně vězení a částečně blázinec. Vězení byla horní půlka, to co bylo nad zemí a blázinec to co bylo dole pod zemí, ty potvory co byli tam dole, Akon (což mi připomíná jestli mám psát dodatek i na Akona a Mayuriho a nebo se na to vykašlat...) a Ogichi, co se pak dostal pomocí Ulquiorry z plánů Aizena nahoru. (O tom ještě budu psát).
Ten blázinec tam dole nebyl tak úplně blázinec, ale spíš něco, kam se dávali pokusné subjekty a pacienti, kteří na tom byli hodně špatně a nikoho by nezajímali a nikdo by se o ně nestaral, což znamená, že by byli dobří jako pokusné krysy na všechny možné experimenty a kdesi cosi. Je to odporné, ale když se nad tím zamyslíte, je to výhodné a pravdiné, konec konců, lidí JSOU takový mrchy, že by to s radostí udělali :)
Tak něco zkráceně ohledně toho pod zemí... Akon byl tam dole a měl za povinost, úkol, jak chcete, provádět pokusy a experimenty na pacientech, co tam byli zamčení. Všechny rozkazy přicházeli ze shora - Aizen (o tom bude dodatek nemějte strach, všechno se vysvětlí). Je dobrý nápad postavit věznici a pod ní vybudovat chodby s pacienty, kteří nejsou potřeba pro vlastní potřeby a experimenty, důvod? Všechno se točí kolem zisku a tak to je, bylo a bude vždycky.
Mayuri byl kdysi dávno taky jeden z vězňů původního vězení, ale chtěl se dostat ven. Věděl o podzemním blázinci a když hledal nejlepší cestu, jak ven jednou našel způsob. Šlo by to přes podzemí, kde jsou stoky a chodby, kam nikdo nechodí a nikdo by ho nenašel. Jenom, že nepočítal s tím faktem, že to tam dole je až tak velké bludiště a že tam jsou i slepé chodby. Časem zabloudil a nemohl se dostat ani ven ani zpátky nahoru.
Tu dobu, co hledal on cestu ven tam dole pobíhali někteří pacienti, hodně psychicky na rušení a i s vražednými sklony. Není divu, že zabloudil, když tam není ani moc světla a musel se držet od těch potvor, co nejdál. Jenom že, nic netrvalo věčně a přece jen ho nakonec chytli a Akon si z něj udělal originální pokusný subjekt a nakonec dopadl tak, jak to bylo psáno v Keimushu :)
Možná bohužel, možná díky bohu.
Pacienti dole byli puštění, ale měli respekt k Akonovi (to je celkem pochopitelné, když jim tam lámal vazy na potkání), ale když dělal Ogichi problémy a šoupli ho dolů tak už bylo po všechno volných pacientech a zůstali jen ti, co byli za mřížemi. Jak by mohl Ogichi odolat tomu pokušení, vyzabíjet kolik chce obětí a natánět je tady, jako lovnou zvěř. Prostě zvířecí instinkt predátora. Za tu dobu, co byl dole tak se pochopitelně tak trochu spříhl s Akonem a možná si dělali navzájem trochu společnost.
Ohledně Aizena... Z toho jeho kancu mohl poklidně a spokojeně sledovat všechno dění kolem věznice. Měl po ruce i všechny informace o všech vězních a samozřejmě, že z toho všeho mu došlo, že Ishida, něco chystá. A nebylo to už vůbec tak složité, když měl Ulquiorru, který byl v té skupince jistých lidí a mohl tím pádem Aizenovi dávat informace. Poslal Ulquiorru dolů do podzemí, aby Akon a Ogichi Ishidu chytli a nehrozilo žádné nebezpečí. Ovšem, když tenhle plán nevyšel a Ulquiorra to šel oznámit tak byl plán B - pustit Ogichiho na povrch, aby se mohl vyřádit a měl i motivaci pro to, ho chytit, aby měl zpátky svoje očko a mohl zase krásně vidět na obě, ovšem to se mu nepovedlo, ale přiznejme si... Ta bělovlasá mrcha měla velikou výdrž >:)
Všechny Aizenovy plány nakonec zklamaly. I ten že Ulquiorra je Ishidův bratr, což ho mělo trochu psychicky srazit a způsobit nepozornost a částečné ochromení mysli, aby mohl Ogichi vykonat svou práci. Bohužel pro ně, vězení nakonec padlo v popel.
Když ještě hořelo a vězni utíkali ven na místo přijeli zásahové jednotky, aby všechny uprchlíky zabili. V prvé řadě, aby nezůstal nikdo, kdo by mohl promluvit, žádný svědek. V druhé řadě, proč by mělo být víc vražd a krádeží, když uteče dalších pár stovek hříšníků. Když už pohřbít celé vězení tak se vším všudy ať to spálí oheň a zničí kulky ze zbraní.
Důvod, proč se to všechno stalo bude v dodatcích ;)

Možná jste si někteří všimli, že každá částe Keimusha měla svůj název. Ty názvy byli příslovy a nebo motta. Každý ten název měl spojitost s tím, co bylo psáno v oné části a kdyby se nad tím člověk hodně zamyslel tak by to dokázalo i hodně věcí prozradit.
Ony názvy jsem si vymyslela sama a nebo jen trochu upravila, ty co jsem zaslechla, aby mi seděli do názvu, ale to byli tak dva tři jinak jsem si je vymyslela sama. Snažila jsem se to nějak zakombinovat, aby to mělo nějaký hlubší význam a člověka to donutilo se nad tím trochu zamyslet, co tím chtěl básník říci.
Možná my to vyšlo, možná ne. To už je ve hvězdách. :)
Baví mě vymýšlet takhle názvy, aby měli hlubší význam, ale pokud se jedná o jednodílovky tak mi stačí jen něco obyčejného samozřejmě :)
Dodatky budu psát proto, že samozřejmě někdo musel přežít. Kdyby všichni umřeli tak by to přece nebylo ono, že :3



Mé zhodnocení Keimusha? Mno ano samozřejmě, že mě to bavilo, i když i mě trochu mrzí, že tam toho sexu nebylo víc, když jsem toho tolik naslibovala :/ ale to se snad přežije a vynahradíte si to na překladech mang a povídkách no ne? :3
Bavilo mě to psát a jsem moc ráda, že mám zase pro jednou něco origoš :33 Já totiž nerada být copyright :3
Tak snad jste si to užili a nebo alespoň někteří z vás a kdyby byli cokoliv nejasno tak se klidně ptejte ;) ráda vám odpovím :3
Aaaa to zatím snad vše O.o snad jo :D tak zase zatím pa a arigato! :33

Vlhké sny

8. února 2015 v 21:31 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Grimmjow x Grimmjow
Warning: trochu pomotané yaoi? O.o nebo já neviem už

Poznámka: Jelikož se mi první povídka smazala, i když vůbec nemám páru z jakého důvodu tak tady je náhrada, ale o nic moc jste nepřišli. Originál byl zase Ogichi x Ogichi/Hichigo, ono by to vyšlo nastejno :) Nicméně povídku na tenhle obrázek už jsem psala ale to už je pár let zpátky, když jsem si ještě yaoi povídky psala do sešitu s tvrdými deskami, jenom že všechny povídky, co tam byly jsem potom vystříhala nůžkami a skončilo to kdesi v koši :) O nic jste nepřišli byl to propadák, všechno XP

Hueco Mundo znal každý. Svět dutých, kde žijí Hollow a nekonečná, pustá, bílá poušť pokrytá věčnou nocí a jediné, co jí osvětlovalo byl srpovitý kus zářícího měsíce vysoko na jinak pusté tmavo černé obloze. Bylo tady hrobové ticho a zorientovat se dalo jedině podle velkého bílého paláce vzadu na obzoru.
Když nad tím tak přemýšlel, tak by ho docela zajímalo, jak se dostal tak daleko od Las Noches. Měl za to, že byl u sebe v pokoji a ne takovou dálku od paláce. Bude mu trvat hodiny, no, spíš dny, než se dostane zase zpátky k branám paláce a ještě dýl, než se dotane zpátky do svého pokoje.
Nespokojeně zamručel a svraštil obočí, přičemž si něco pro sebe zanadával a vydal se tedy přes písečné duny k paláci. Kdyby tady alespoň bylo něco, čím by se mohl zabavit, ale tady nic takového nebylo. Leda tak si ulomit klacek z nějakého mrtvého stromu a táhnout ho za sebou, aby to dělalo cestičku, ale to je tak všechno, co by se tady dalo dělat, aby si trochu ukrátil čas.
Mohl jít, jak dlouho jen chtěl, ale stejně to bylo nekonečné. Připadalo mu to, že už jde hodiny, bylo to tak zdlouhavé. A palác se vůbec nepřibližoval. Byl tak velký a proto to budilo dojem, že už je blízko, ale nebyl ještě zdaleka ne. Tiše si pro sebe klel a mrmlal si. Kdyby použil Sonido tak by mu to ulehčilo jen chvilku a tím by si taky moc nepomohl.
Už ani ten klacík za sebou netáhl měl ho v ruce a pomalučku z něj ulamoval kousek po kousíšku a zanechával za sebou z něj cestičku. Jevidět, že se vážně hodně nudil, ale to by se nudil asi každý.

Zahlédl v dáli cosi, co se hnalo směrem k němu, ale bylo to rozmazené a kryla to velká clova prachu. Přimhouřil podezřívavě oči a zamručel. Rychle se to blížilo a netrvalo dlouho, než se to prohnalo kolem něj. Vidění mu zahalil prach a písek. Překryl si obličej, aby mu nenafoukal do očí.
"Co tady děláš?" podivil se modrovlásek při pohledu na druhou postavu, když se clona rozplynula.
"Já? To spíš ty! Počkat.... Ty si já." namítl druhý a pozvedl jedno obočí.
"Mmmm..." zamyslel se a přeměřil si své druhé já v uvolněné formě zkoumavým pohledem. Vydal se k němu a začal ho obcházet, aby si ho pořádně prohlédl.
"Můžeš s tim laskavě přestat?" ošil se a cukl na druhého pohledem. "Je to docela znervózňující."
Chytl ho za dlouhé modré vlásy a prohrábl se. "Věděl sem, že sem sexy, ale netušil sem, že až tak sexy." konstatoval s úsměvem, když se zase vrátil před své uvolněné já.
"No to bych řek." zazubil se a dal si jednu ruku v bok, přičemž se v něm i prohnul.
"Mmmm..." přimhouřil oči, nemohl se vynadívat. To oni oba. "Počkej, ale co tady děláš, přece neni možný, abych tady byl dvakrát." zamyslel se a rozhodil rukama.
"Na tom něco bude." souhlasil s ním a podíval se na Las Noches, přičemž se k němu vydal.
Podíval se za ním a šel tedy s ním. Teď alespoň nebude muset jít sám a bude si moct aspoň povídat, aspoň si tak zkrátí tu cestu k paláci. "Jak to, že sem tady já a moje Pantera?" chtěl vědět.
"Ve snu je možný všechno." pokrčil rameny dlouhovlásek a pokračoval v cestě.
Zamrkal a podíval se na něj. Tohle, že je sen? Jemu to přišlo docela skutečné tedy až na fakt, že tady je teď jeho druhé já. Možná už má halucinace. "Jen sen?" zopakoval po něm.
"Yo." přikývl souhlasně.
Jestli je to sen tak v tom případě může být všechno podle jeho, jak jen bude on chtít. "Tak proč se do prdele trmácim takovou cestu?!" zamručel mrzutě.
Las Noches se z ničeho nic zvětšilo. Už nebylo tak malé jako před tím, ale ještě pořád bylo vidět, že jim trochu cesty zbývá. "Co to je? Já chtěl až k němu." nechápal, jak se mohli ocitnou taky, když chtěl až k Las Noches.
"Tak snadný to zase nebude. To se mě chceš tak rychle zbavit?" podíval se na modrovláska "Ty seš teda milej." odsekl "Máš šanci si popovídat se svym sexy Já a ty se mě chceš hned zbavit."
"Huh? Ne tak to neni, jen nechci bejt tady tak dlouho. Vzal bych si tě k sobě...k nám... Gaaah proč to musí bejt tak složitý!" chytl se rukou za hlavu.
"Jaaaasně." protáhl chápavě a založil si ruce na hrudi.
"Hele zmlkni. Nechápu, jak můžu bejt tak urážlivej." odfrkl si a napodobil ho s odvrácením hlavy.
"To já taky ne. Chováš se jako ženská." zamručel dlouhovlásek.
"Tak to si přepísk! Já nevim, kdo tady má dlouhý vlasy a vypadá jako ženská a mění se na kočku!" dloubl do něj prstem se zamračením.
"Ty inteligente, víš, že teď právě urážíš sám sebe?!" cukl na něj pohledem a plácnul ho přes ruku, aby do něj přestal dloubat, přičemž mu to taky oplatil, aby věděl, jaké to je.
"Au!" chytl mu obě dvě ruce, aby toho nechal. Ono je rozdíl, když do něj dloubne prstem a když do něj dloubne drápem. "Neurážim sám sebe. Urážim tebe, protože ty seš tady ta žena!" opravil ho.
"Nejsem žádná žena, ty si žena!" zamračil se.
"Nejsem žena!" sykl přesvědčeně.
"Já přece vim, co mam tam dole!" křikli po sobě oba dva naráz.
A ticho.
Hrobové, ohlušující ticho.
"Eeeem... Mohli by sme jít dál." navrhl dlouhovlásý a vymanil se z druhého sevření.
"Jo... Jo jasně to bysme mohli." souhlasil a pustil ho, aby mohli jít dál. Už byli zase o něco blíž k paláci už to bylo jen kousíček. Za chvilku už mohl být zase u sebe v klidu a mohl si odpočinout. Už viděl bránu Las Noches. Tak moc se těšil až tam bude.
"Proč si sem vůbec přišel." zeptal se a podíval se na své kočičí já vedle sebe.
"Ty si mě chtěl." odvětil.
"Já?" pozvedl obočí.
"Chtěl sis se mnou pokecat." pokrčil rameny "Tak kecáme."
"To byl teda pokec." protočil oči "O tom, že seš ženská."
"Naposledy, Grimmjow, úplně naposledy." podíval se na něj celkem klidně. "Já nejsem ženská. Vim, co mam tam dole a nemam prsa." přejel si po plochém hrudníku, aby ho o tom ujistil a usmál se.
"Samozřejmě, že nejsem ženská." souhlasil s ním a taky si přejel rukama po hrudníku. "Ale i přes to sem extrémně sexy." neodpustil si.
"Jenom to nepřeháněj, já sem tady taky." chytl mu obě zápěstí dlouhým ocáskem a dal mu je dolů, ale nepouštěl. "A teď deme." zavelel a vydal se spolu s ním k paláci.
Nechal se od něj táhnout, ale byl by radši, kdyby nemusel být táhnut. "Nechceš mě pustit?" optal se ho.
"Proč? Tobě se to nelíbí?" zazubil se na něj přes rameno.
"Jenom si přídu jak vězeň, když mam svázaný ruce." chytl ho za ocas a zastavil ho "Tobě by se to taky nelíbilo, kdybys byl svázanej."
Otočil se k němu bokem, pořád si trval na tom, že měl tak nějak navrch, když ho držel. "To ne, ale užívam si, že tě můžu mít v šachu."
"Chm." usmál se nad tím pobaveně a natáhl se k němu, přičemž ho kousl do špičky kočičího ouška. "Myslíš?"
Zachvěl se a pustil mu ruce. "Jo." trval si na svém.
Přešel k němu, když mu pustil ruce a přejel jazykem po linii jeho spodní čelisti. "Co teď?"
Zavřel oči a snažil se potlačit další zachvění. "Pořád mám navrch." neustupoval a ani nechtěl.
"Tvrdohlavče." poznamenal a bez varování ho vtáhl do polibku, aby mohl plenit jeho ústa a hrát si s jeho jazýčkem.
Držel oči zavřené a začal si hrát s jeho jazykem. zapřel se mu více zvířecími tlapkami o hrudník a trochu mu zaryl drápky do kůže.
Pocítil na jazyku trošku ostřejší bolest. Otevřel oči a odtáhl se od něj. Sáhl si na jazyk, aby zjistil, co to bylo. Tekla mi krev. Nějak mu vypadlo z hlavy, že jeho druhé já v uvolněné Panteře má ostré zuby nikoli lidské. Pousmál a zvedl k němu pohled. "Bráníš se?"
"Ne, jenom te chci přesvědčit o tom, že mam navrch, navíc říznul ses ty. Měl by ses znát, máš dávat pozor." zazubil se a olízl si ze zubů krev. Vydal se rukou přes jeho hruď dolů až nakonec vnikl pod kalhoty a spodní prádlo. "Mam navrch." ujistil ho a přejel po celé jeho délce ostrými drápky, ale ne, aby to bolelo.
Zachvěl se. Nerad by přišel o svou chloubu, ještě když měl tak ostré drápy, to by pak docela bolelo. "Tohle... Zvládnu sám." ujistil ho a chytl ho za ruku, aby jí mohl vytáhnout a nahradil jí svou.
Dlouhovlásek se potěšeně pousmál a znovu si ho k sobě přitáhl, aby si mohl ukořistit jeho ústa a hrát si znovu s jeho jazykem. Rukou přejel přes jeho hrudník a bříško a po cestě obtahoval linie svalů.
Tlumeně zavzdychal do polibku zatím, co vzrušoval rukou sama sebe a cítil jeho doteky prstů a ostrých drápků. Bylo to zase něco jiného a taky trochu nového.
Dlouhým ocáskem se vkradl pod uniformu až k hýždím, přičemž přejel po jeho vstupu, aby se mu dostalo zasténání. Pousmál se a začal se do něj tlačit ocáskem, aby přiměl svaly uvolnit se.
Odtáhl se mu od úst, aby se mohl zase nadechnout. Potlačil zasténání a radši si skousl spodní ret mezi zuby, aby to v sobě udržel, když cítil, jak se v něm hýbe kočičí ocas a přejíždí po jeho prostatě.
Natiskl ho čelem k bílé zdi Las Noches a stáhl mu kalhoty. Vytáhl z něj svůj ocásek a otřel se mu o vstup svou erekcí, aby ho donutil, aby zasténal.
Znovu to v sobě potlačil a zachvěl se. Zapřel se rukama o bílou stěnu, aby měl oporu.
"Ale no tak, já tě chci slyšet." postěžoval si dlouhovlásek a bez varování do něj hluboko pronikl a schválně přejel po jeho prostatě. Jestli ho tohle nedonutí sténat, tak už nevěděl, jak ho donutit, aby ho slyšel.
Teď už se přece jen neudržel. Prohnul se v zádech a slastně zasténal. Po tomhle už nešlo se udržet, navíc moc dobře věděl, že to dělá schválně, aby ho potrápil. To nebylo hezké.
Potěšeně se zazubil a chytl ho za boky, aby mu neutíkal. "No vidíš, že to de." pochválil ho a obtáhl jazykem konturu jeho ouška, přičemž ho provokativně skousl do ostrých zoubků. Začal do něj přirážet a naplňovat jeho nitro téměř až po kořen. Vrčivě mu zasténal u ouška a přimhouřil modré oči.
Znovu zasténal a opřel si čelo o předloktí. Znovu si skousl ret a semkl víčka pevně k sobě, aby se pokusim znovu už nevždychat.
Pohladil ho ocáskem po stehni a vydal se jím až nahoru k jeho chloubě, aby ho mohl zráždit. Na to ten ocas byl aspoň dobrý, když neměl volné ruce, tak proč toho nevyužít.
Zachvěl se, když se ho začal dotýkat v rozkroku. Jen těžko odolal tomu pokušení sténat, ještě když k tomu připočetl ten fakt, že se mu jeho druhé dlouhovlasé já třelo uvnitř o prostatu a dopřávalo mu to tak ještě větší slast.
Stačilo mu už jen velmi málo. Párkrát ještě naplnil jeho nitro téměř až po kořen, než do něj vyvrcholil a naplnil ho vlastním spermatem. Zaryl mu drápy do boků a kousl ho do krku, aby potlačil zachvětí, ale z úst mu unikl vrčivý sten, který už nepotlačil.
Zasténal a prohnul se v zádech, když i on dosáhl vrcholu. Na moment zatnul prsty do bílé stěny paláce, aby následně uvolnil tělo. Vydýchával to.

A otevřel modré oči. Ještě se zachvíval a netušil proč. Zvedl se do sedu a chytl se za hlavu, aby se trochu uklidnil. Přemýšlel, co se to stalo. Připadalo mu, že viděl sám sebe, ale v uvolněné formě Pantery. Divný to sen. Sklonil pohled ke svému rozkroku.
"Já sem fakt tak sexy." zazubil se, když zjistil, co, že se mu to vlastně vůbec zdálo a že i z toho snu se udělal. Člověk by se někdy i divil, co si jeho fantazie vymyslí a jaké to má následky, ale tohle bylo vážně docela sexy, nemohl si pomoct. Ale ani si to nemohl vyčítat, to by ani nehrozilo. Není první a ani poslední, kdo má vlhké sny. Navíc je to taky trochu zajímavé, že se může udělat jen ze snu, aniž by on sám něco udělal.

Ejiki

7. února 2015 v 14:21 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tak tady je ta přeložená manga, já vím je to sice krátké a skoro se tam nemluví. Měla jsem připravenou jinou mangu, ale ta mi nešla převést do programu, v kterém ty mangy překládám, tak že jsem musela tohle přeložit na rychlo :/ A moc se omlouvám, ale povídka dneska nebude. Když jsem jí psala a pak jsem jí ukládala a pak jsem jí chtěla sem dát tak sem tam měla jen napsáno, kdo s kým a nic víc tam nebylo. Netuším, jak se to stalo, ale celé povídka byla vlastně vymazaná nebyl tam ani obrázek. Vážně netuším, mrzí mě to, ale povídku udělám hned, jak budu moct :/

























Už rok

4. února 2015 v 19:21 | Nisure |  Informace
Možná jste si toho někdo všiml, ale mě to tak z nenadání napadlo... Inu ono už to bude sedmého února rok, od založení tohoto blogu to se musi nějak oslavit! :3
Tak že, v prvé řadě, nejspíš se pokusím napsat nějakou povídku, i když za boha nevím koho s kým -.- (Jestli někdo víte tak napište do komentářů hmmmmmm >:3333)
V druhé řadě přeložím vám mangu také nevím jakou, ale nějakou vymyslím, ale pokud to mám stihnout do sedmého tak to bude asi něco krátšího, ono totiž přeložit text, napsat si ho někam ať ho nezapomenu, pak vymazat angličký text, uložit a pak tam dát můj překlad to nějakou chvilku zabere. (Ale nikoho tohle nezajímá, že XP)
Taky vám chci oznámit, že ke Keimushu už mi chybí jen dodatky, ale jinak je Keimusho už celé dopsané, ano vím, slibovala jsem hory doly, že tam bude všechno možný, ale s tím teď už nic nenadělám. :/
Když už tedy není Keimusho tak mi můžete navrhnout, jestli by jste chtěli nějakou další dílovku a po případě na jaké téma by to mohlo být a rázem může být na světě další dílovka ;)
A ještě pořád platí povídky na přání a překlad mangy, jen mi stačí říct, co a jak a dělám na tom. Jinak už nevím, co mám psát sem dál, tak to asi utnem, jen jsem vám to chtěla oznámit a připomenout :D
Děkuji a pa :3


Jen hlídání...

4. února 2015 v 1:31 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Kon (v Ichigově těle) x Urahara
Warning: yaoi,u Urahary

Poznámka: Tak tady máme další povídku jen na YAOI, tak si to užijte, jelikož tady dlouho nic takového nebylo. Očividně vás to baví víc než nějaké Keimusho XP Každopádně, když už je po Keimushu můžu psát další dílovku, tak mi napište, na jaké téma by to mělo být ;)

Den, jako každý jiný. Hollow se opět začali vyskytovat na místech, kde by radši neměli a to hlavně z bezpečnosti nevinných lidí. Ty bestie prostě musí jít po těch, co mají nějaký duševní tlak. Samozřejmě, že je pochobpitelné, že i Dutí musí něco jíst, brát někde energii, to je prostě zvířecí instink, základní instinkt, to má každý tvor a i rostliny musí přijímat živiny, aby přežili, ale tyhle potvory nejsou křehké květinky. Tyhle přece zabijí lidi, jak by to potom vypadalo, kdyby Hollowy nikdo nezastavoval a jen tka volně se promenádovali po celém světě a žrali duše.
No jo, někdo hold takovou práci dělat musel, aby neubližovali lidem. Ano, taky by se na to mohl vykašlat, to by se pak poslali 'někoho' ze Společenství Duší. A on opravdu nestál o to, aby se mu někdo s rudou hlavou posmíval, že na to nemá a tak podobně, Renjiho hec nepotřeboval, děkujem.
Jenom že, když musel jít ničit Hollowi tak nemohl nechat Kona se svým tělem doma samotného. Všichni totiž víme, co Kon dělá, když je sám a čeho všeho je schopný. Nikdo nestál, aby po něm byl bordel a chaos po tom, co by se Ichigo vrátil domů a on tam už nebyl.
"Au, au, au, au! No tak pust mě! Tohle neni hezký!"
To skučení a nadávání se táhlo už z venku a když se zasunuli dveře do krámku tak to bylo ještě hlasitější. Urahara si jen poklidně seděl ve svém pokoji u stolku a popíjel teplý čajíček. Už jen čekal, kdy se zasunou dveře i do jeho pokoje a pak nastane ten randál a všechno možné.
Netrvalo to snad ani půl vteřiny a ty dveře se přece jen rozevřeli a jimi se přihnal Ichigo ve své Shinigami formě a táhl s sebou Kona ve svém lidském těle.
"Zdravím, to máme ale krásný den, že ano." pronesl Urahara hned, jak ti dva vešli a jako vždy se culil.
"Uraharo, mám prosbu." povzdechl si zrzek a pustil Kona na zem.
"Jau! Hele, co si to dovoluješ!" zanadával Kon na zemi a pohrozil mu zatnutou pěstí.
Jen mu přišlápnul obličej, aby ho donutil být zticha a radši to nekomentoval, radši. "Mohl bys mi pohlídat tělo, zatím, co budu pryč?" položil svou otázku a podíval se už trochu klidněji na kloboučníka naproti.
Vytáhl ten svůj 'sexy' vějířek a jedním pohybem ho rozvinul a začal si s ním jemně mávat před obličejem, jak měl ve zvyku. "Ale samozřejmě!" pronesl s úsměvem.
"Díky. Vránim se hned, jak budu moct." oznámil mu. Nechal tu Kona ať si třeba pojde a vyběhl ven, aby mohl jít konat svou práci, dříve, než bude pozdě.
"Počkej až se vrátíš! Copak se to sluší někomu šlapat na obličej?! To ti přijde draho!" zahulákal za ním s tou hrozící pěstičkou, aby se ujistil, že ho rozhodně Ichigo uslyší a následně si uraženě zkřížil ruce na hrudi "Chm."
"Prosím, mohl bys být trochu tišeji? Možná to pro tebe bude novinka a šokuje tě to, ale opravdu tady nejsi sám." stočil k němu pohled z pod stínu klobouku.
"Huh?" přes rameno se po něm ohlédl a pozvedl obočí. "A?"
"Čemu konkrétně si nerozuměl?" optal se kloboučník.
"Ničemu." zavrtěl hlavou a otočil se, aby na něj viděl.
"Inu, když je tady víc lidí, to znamená, že oni asi nechtějí slyšet, jak tady hulákáš a nevím čěmu jsi na 'být tišeji' nerozuměl." vysvětlil mu to.
"Gaaaaah! Jasně, že jo! Já to pochopil nemusíš mi to řikat znova." zamával na něj rukama, aby byl už ticho. "To ničemu." nějak naznačil prsty cosi "Mělo znamenat, že sem tomu rozuměl." ujasnil mu to a usmál se na něj, jako na blbečka.
"Ale jistě." usmál se sarkasticky Urahara, ale když si polovinu obličeje stínil vějířem tak to druhé nemohl vidět. Stejně tomu nevěděl, že by to snad pochopil, aniž by mu to teď musel vysvětlovat.
"Jo!" pokývla pyšně hlavou a stejně tak si založil ruce na hrudi a zatvářil se jako pán. Ano, hodně si věřil, ale to u něj bylo přece úplně normální.
A teď už bylo hromové ticho. Trvalo to snad pár minut, co bylo to ticho. Oba dva na sebe jen koukali a mlčeli. Bylo to divné.
"Proč na mě tak čučíš!" vyhrkl Kon po nějaké době toho hrobového ticha a prudce na druhého ukázal prstem, jako by udělal něco hrozného.
"Já koukám." opravil ho a na chvíli složil vějíř, aby se mohl znovu napít svého nedopitého čaje. "A nějakou chvíli si tady spolu pobudeme." dodal po tom, co odložil čaj zpátky na stůl.
Vytřeštil hnědé oči a opřel se rukama o stůl, přičemž se tekutina v čálku zachvěla a objevili se na ní kruhy způsobené vybracemi, jak se stůl mírně otřásl. "Cože?" vyhrkl.
"Ty jsi neposlouchal? Ichigo mi tě tady nechal, abych tě pohlídal a ty jsi nedělal žádnou neplechu. Nikdo totiž nestojí o tvoje výtržnictví." vysvětlil mu polopaticky.
"Já bych byl moc hodnej!" ujišťoval ho ve snaze se odsud dostat. Nechtěl tady tvrdnout s touhle existencí. Chtěl se nějak zabavit a s tímhle dutým ořechem asi těžko.
"Kdepak, budeš muset zůstat tady dokud se Ichigo nevrátí. O by mi potom řekl, kdyby se vrátil a tys byl pryč i s jeho tělem." zavrtěl hlavou.
"Ale já bych se hned vrátil." zkoušel to dál a zaprosil rukama.
"Kdepak." bavilo ho, jak se snažil, ale stejně to má marné.
Inu a takhle to trvalo taky docela dlouho to přemlouvání a z druhé strany stále odmítání. Kdyby někdo šel kolem tak by si říkal, co se to tam děje, když se pořád opakuje to samé dokola.
"Prosííííííííííííííím!" zahučel už vyčerpaně a plácnul sebou na záda o zem.
"Ne-e." uculil se a složil vějíř ve vítězném gestu. Trvalo to dlouho, ale jeho to vůbec neunavovalo, aspoň z toho měl nějakou zábavu. Moc často se nestávalo, že by si takhle mohl s někým povídat o jedné věci, nebo se spíš o jedné věci hádat tak dlouho. Prostě si z Kona jen utahoval a čekal, kdy se vzdá. No, ale musel uznat, že mu to vydrželo déle, než očekával.
"Tak fajn, ale co tady chceš teda dělat?" rozhodil rukama bezradně a vytáhl se zpátky do sedu, aby na něj viděl, co ten mudrc hodlá vymyslet.
"Přiznávám, zaměstnat tebe..." přeměřil si ho pohledem, aby zhodnotil situaci "To bude oříšek." usoudil nakonec a mírně se pousmál.
"Tak něco koukej vymyslet, do deseti vteřin sem v tahu." ukázal na rukou a po kažné vteřině (kterou si myslel, že uplynula) tak dal jeden prst dolů.
Natáhl se přes dřevěnou desku stolu, přičemž ho chytl za jednu ruku, aby si ho k sobě přitáhl blíž a vtáhl ho do polibku. Vkradl se mu jazykem mezi rty do horkých hlubin úst, aby je mohl mapovat a aby s ním na chvilku mohl proplést jazykem.
Překvapeně zamrkal a na moment strnul a vytřeštil oči. Chytl ho rukou za rameno, aby se ho pokusil od sebe odtlačit a trochu se zazmítal, aby ho pustil. Nemohl ale odporovat dlouho, nějak se mu zalíbila chuť druhého úst a jeho jazyk, jak se vzájemně proplétali.
Mírně se do polibku pousmál, když se mu Kon podvolil a přestal se bránit a dokonce se sám i zapojil. Po momemtu se mu na kousek od úst odtáhl, aby se oba mohli vzájemně nadechnout. "Myslím, že už jsem vymyslel, jak tě zaměstnat." konstatoval nakonec.
"Ummmmmrrrrrmhhh..." zamručel cosi a uhnul pohledem trochu stranou. Nemohl na to nic říct, vskutku zábavu možná mohl vymyslet dobrou. Taky už se smířil s tím, že ho odsud Urahara nepustí a pak ho pustí leda tak k Ichigovi a po tom toužil úplně nejvíc fakt že jo.
Pohladil ho po zrzavých vláskách a stále se nad tím usmíval. Věděl, že vybral dobrou zábavu, i když to Kon nechtěl přiznat. On to totiž vědět, ano uměl číst myšlenky, prokoukli jsme ho!
Kon se mu jen vybídl, jako kočka, která se vybízí hlazení. Přelezl si k blonďákovi naproti a natáhl se, aby mohl dostat další políbek na ústa a jazykem. Zapřel se mu jednou rukou o hrudník a začal přes oblečení obtahovat linie jeho těla. Na chvilku mapoval jeho ústa a potom se od něj odtáhl a vydal se ústy a polibky po jeho krku a rukou se vydal pod jeho
vrchní část oblečení, aby mohl prsty začít mapovat, jak vypadá pod oblečením.
Proplétal s ním jazyk a hrál si s ním. Nenápadně se nad tím usmíval, nemohl se přestat usmívat, pro něj to bylo nemožné. Objal druhého kolem pasu a rukou se vydal k zapínání kalhot, aby je mohl rozepnout. Trochu mu kalhoty stáhl a položil ho na desku stolu. Jal se pomalu rozepínat knoflíčky bílé košile. Odtáhl se mu od úst, aby se mohl rty vydat po kůži, kterou začal pomalu odhalovat.
Tlumeně zasténal, povedlo se mu to utlumit ve svých ústech. Přimhouřil slastně oči a trošku zaklonil hlavičku. Zbavil staršího horní části oblečení, aby se ho mohl taky dotýkat, i když jen rukama.
Cestoval rty a jazykem po jeho těle a zanechával za sebou vlhké cestičky od slin. Rukou obtahoval ty samé linie po jeho těle až dolů k rozepnutým kalhotům a stáhl je i se spodním prádlem, když se i ústy dostal až dolů. Obemkl prsty jeho vzrušení a na chvilku ho třel v ruce, než se rukou přesunul k jeho vstupu a vnikl do něj jedním prstem a začal opečovávat jeho erekci v ústech.
Mírně se prohnul v zádech a slastně zasténal. Bylo příjemné, jak ho staršího ústa opečovávala a dráždila jazykem a rty i tím horkem a vlhkostí.
Přidal druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat a mohl uvolnit jeho svaly. Bral ho do úst a sál ho, přičemž ho zároveň dráždil jazykem. Přidal ještě jeden prst, aby ho ho dostatečně uvolnil a když usoudil, že už je dost připravený tak prsty vytáhl a zvedl se. Nasměroval oproti němu svou erekci a vnikl do něj.
Smyslně zavzdychal a chytl ho za paže, aby měl oboru. Semkl víčka pevně k sobě a chvilkově se zachvěl, jen tím, pocitem, že do něj vnikl. Chvilku počkal a pak ho v sobě ucítil, jak začal přirážet. Možná říkal, že tu nejsou sami, ale očividně to nebyla tak úplně pravda a nebo mu to teď bylo úplně jedno.
Přirážel do těla pod sebou, i když to tělo patřilo úplně někomu jinému tak ho teď měl Kon a to bylo hlavní. Byl celkem potěšen tím, že se mu povedlo vybratr dobrou zábavu, že ho to zaměstnalo a dal na chvíli pokoj a zapomněl i na to, že odsud chtěl vypadnout někam ven.
Pustil ho jednou rukou a putoval s ní ke svému vzrušení, aby mohl pokračovat v sebeuspokojování, které mu starší odepřel, když do něj vnikl. Cítil, že s každým jeho přírazem, kterým ho naplňoval se blížil po schodech nahoru a naplňovalo ho vzrušení a věděl, že to tak bylo i s jeho ninějším společníkem.
Každým přírazem byl stále blíž a blíž k vrcholu cítil to, že už dlouho nevydrží. Ještě zintenzivnil přírazy. Líbilo se mu, když Kon začal své hrdelní projevy zesilovat a začal to více prožívat.
Když Urahara ještě zrychlil jeho přírazy, jež ho naplňovali tak tím vím dráždil jeho prostatu a přejížděl po ní, což ho nutilo více sténat a vzdychat. Vyvrcholil do své ruky, sevřel druhého pažia prohnul se v zádech.
Stačilo mu už jen párkrát přirazit do těla pod sebou a následně i on došel vrcholu a naplnil ho svým spermatem. Smyslně vydechl a pomalu ustal v přírazech. Nadechl se, aby mohl něco říct.
"Sem zpátky, promiň, že si ho musel mít na starost." oznámil Ichigo, když se vrátil a rozevřel dveře, aby se mohl vrátit pro své tělo, ovšem ten pohled, jež se mu naskytl mu zkřivil tvář do čeho si neidentifikovatelného, co by ani on sám nejspíš nedokázal objasnit, ale rozhodně ten výraz mluvil za vše.
Kon zaklonil hlavu, aby na něj viděl a Urahara se na něj taky podíval. Trochu trapná chvilka, ale svůj úkol přece splnil ne? Měl ho hlídat, ale to je vše, nic jiného mu Ichigo neporučil, tak by si neměl mít na co stěžovat. Ale tomu kyselému úšklebku, kterým se xichtil se nešlo neusmál "Zdravím."



Hlavně nenápadně

1. února 2015 v 1:40 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Ulquiorra
Warning: yaoi na chodbě? O.o
Poznámka: Už hooooooodně hoooodně dlouho nebyla žádná yaoi povídka. Pardon, onmlouvám se, upalte mě jo proč ne, jestli vám to udělá radost XP Ale tak po dlouhé době tady máte tuhle povídku. Já vlastně nemám zdání proč tohle prostě se jen nudím a neeeee vůbec neeeeemáááám niiiiiiiic čím bych se mohla zabavit vůůůůbeeeec neeeee. A že ste nečekali že něco takového bude :P Já nevím, ale takových obrázků na tenhle pár moc není ne O.o

Jen tak se nevině procházel po bílých, mohutných chodbách gigantického paláce a přemýšlel. Možná to vypadalo, že se ztratil, no možná na to něco trošku pravdy bylo, ale upřímně, kdo by se tady v tomhle labirintu, kde všechno vypadá úplně stejně a je tady úplně mrtovo, neztratil.
Ale už by na někoho možná mohl narazit, aby mu alespoň pomohli ven nebo se z tohohle vymotat a vůbec, proč sem vůbec leze, když potom neví, jak se odsud dostat, to nedává smysl.
Ach jo... Ať žije demence vážně. Někdy by asi bylo lepší trochu přemýšlet nad tím, co člověk dělá dřív, než to udělá. Mmm možná, že měl důvod, ale asi na něj zapomněl, když se tady ztratil.
"Co tady děláš."
Trochu poplašně sebou cukl a otočil se za sebe, kdo to na něj promluvil. Zajímavé, že za ním, když šel dlouhou chodbou, ale tady je možné všechno. "Já? Nic." odvětil.
"Co tady děláš." položil znovu tu samou otázku a zelenýma, hlubokýma očima spočíval na rudovlasém Shinigamim. Chtěl vědět, co tady dělá. Nikdo mu neřekl, že by tady měla být nějaká návštěva.
"Ještě sem si nevzpomněl, proč sem sem šel." odvětil a pro jistotu se na černovlasého Arrancara otočil čelem. "Ale já si vzpomenu!" ujistil ho a souhlasně přikývl.
"Nevím o tom, že bys tady měl být. Odejdi." vybízel ho chladně a zastavil se před ním.
"Umm..." zamručel a zamyšleně si promnul zátylek. "Zapomněl sem, kudy se odsud dá dostat ven." přiznal se mu a nevině se pousmál.
"Nevíš, jak se dostat ven." v duchu si povzdechl. Proč sem tedy chodí, když potom neví, jak ven a nebo ať se aspoň naučí cesty, copak je to tak složité.
"Bohužel." přikývl. Sice byl menší, ale rozhodně budil respekt, možná to bylo tím, jak se tvářil. Pořád byl takový chladný a bez emocí až to někdy mrazilo, navíc, i když si to nechtěl přiznávat tak byl silnější.
Má mu pomoct ven a nebo ho tady má rovnou nechat bez povšimnutí. Samozřejmě, že on cestu znal, on znal cestu do každého zákoutí Las Noches. Často se tady procházel, tak že je samozřejmé, že to tady všechno znal, ale i kdyby ne tak by na tom nezáleželo, neztratil by se tady ani se zavázanýma očima.
Vypadal dost zamyšleně a trochu duchem nepřítomně. Chtěl se zkusit proplazit kolem něj, aby se odsud mohl aspoň trochu pohnout a nestát tady jako tvrdé Y, ale když se Arrancarovi oči pohnuli na důkaz, že ho pořád sleduje a není mimo tak se zase zastavil a zůstal stát u zdi jako socha. Takhle to vypadalo, že když bude nehnutě stát tak ho Ulquiorra neuvidí.
"Kam jdeš?" sledoval ho pronikavým pohledem.
"Ven?" naklonil hlavu trochu ke straně a usmál se.
Nepatrně, sotva viditelně svraštil obočí. Nejdřív tady zabloudí a pak chce bloudit dál, to dává smysl. "Chceš tady bloudit i nadále?" naklonil se k němu.
"Já nevim... Já bych cestu snad našel." zamyslel se a natiskl se zády na zeď, když se k němu tak náhle přiblížil. Člověk by se bál, aby ho nezakousnul a potom neodnesl v zubech.
"U tebe o tom silně pochybuji." konstatoval, když ho přeměřil zeleným pohledem, z čehož následně usoudil jeho odpověď. Byl úplně stejný jako Grimmjow, ale v trochu jiné verzi.
"Vážně?" zamračil se "Tak mě sleduj!" odtáhl se od černovlasého a vydal se chodbou odhodlaně dál, v doměmí, že najde východ z toho bílého labirintu. Rozhodně si věřil, že se dostane ven. Nemůže to být přece tak zlé. Na nejbližším rohu do prava pak dlouhou chodbou dále a pak zase doparama, pak doleva, na další odpočce rovně a hodně dlouho tím směrem pokračovat a nakonec se zabočí do prava a tam určitě budou velké dveře, které povedou ven a totálně se Ulquiorrovi vysměje do tváře ha!
Jistě, jen kdyby na tom bylo něco pravdy. Snad i víc zabloudil. Tady někdo postrádá smysl pro orientaci. Je to mnohem těžší, než by tušil. Vypadalo to, že chodí v kruzích. To bude nejspíš tím, že tady jsou všechny chodby úplně totožné, jak se to vůbec mohlo povést udělat něco tak stejného.
"Jak jde hledání cesty ven." ozval se po dlouhé době Arrancar. Pořád ho následoval a šel za ním. On věděl, kde jsou a kam jdou, ale Renji to nevěděl, tak trochu si ho dobíral, že zabloudil a neví kudy odsud ven. No, ale snad se jednou za čas může pobavit na něčí účet, že? To mu nikdo odepřít nemůže.
"Už to skoro mam!" otočil se na něj přes rameno. Už byl docela bezradný. Kdyby tady měl alespoň nějaký záchydný bod, od kterého by se mohl odrazit a jít dál, ale to tady taky není.
"Vypadáš dost zmateně. Potřeboval bys pomoct." pokračoval dál a došel až vedle rudovlasého Shinigamiho.
"My se známe?" pozvedl jedno oboví a naklonil hlavu ke straně, podíval se na černovláska vedle něj. Možná by jí potřeboval, ale nechtěl a nepřizná si to, na to byl až moc tvrdohlavý.
Zvedl k němu zelený pohled. "Nedělej hloupého." vzal ho za rameno a natlačil ho na zeď. "Není to zrovna vhodné, když jsi ztracený."
"Dobře, omlouvám se, mír." nevině se uchechtl a zvdl ruce do úrovni klíčních kostí. Nechtěl by být sezraný za živa Arrancarem.
"To už zní mnohem líp." podotkl a vytáhl se na špičky. Rukou objal druhého kolem krku, aby si ho k sobě mohl i přitáhnout, aby k němu dosáhl. Políbil ho na rty a jazykem se dostal přes rty dovnitř do jeho úst, aby si mohl pohrát s jeho jazykem.
Překvapeně se na černovlasého Arrancara podíval. Tohle by do něj asi nikdo nečekal, tedy rozhodně on ne, plus ještě v téhle momentce. Ale nebránil se mu. Sklouzl rukou k jeho pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
Natiskl se k němu a volnou rukou ho natlačil na zeď, aby měl oporu a mohl se opřít zády. Po Las Noches nikdo nemoc takhle daleko nechodil. Riziko, že by je někdo viděl tak bylo hodně malé.
Zavřel oči a zapojil se do hry i se svým jazykem. Vydal se prsty níž po jeho těle až pod spodní část Arrancarské uniformy. Přejel prsty po jeho hýždích až ke vstupu, polaskal ho na onom místě, aby ho donutil zasténat a když se mu dostalo toho zvuku, začal se do něj dvěma prsty tlačit.
Slastně zasténal do druhého úst a vybídl se jeho prstům, aby s nimi začal pohybovat a roztahovat je od sebe, jelikož ho moc chtěl. Odtáhl se mu od rtů a skousl si spodní ret, když ucítil, jak se v něm pomalu pohybují prsty rudovlasého Shinigamiho. Víc se prohnul oproti jeho prstům a podvědomně přirazil.
Pousmál se a hýbal prsty a roztahoval je od sebe, aby ho mohl připravit a přimět slavy, aby povolili a nebyli tak zatnuté. Poslouchla se docela hezky a teď už z něj ani tolik respektu neválo.
Opřel se mu čelem o hrudník a smyslně, tiše sténal, když cítil jeho prsty v sobě. Jal se rukama mapovat linie jeho těla přes černou látku shihakusho až k obi a následně se vkradl pod něj. Obemkl ho v ruce, začal ho laskat po celé délce a na špičce a začal ho vzrušovat.
Zachvěl se, při tom doteku v jeho slabinách. Espada měl hodně studené ruce, ale to by ho asi nemělo překvapovat, když byl bledý jako stěna. Sklonil k němu červený pohled, aby na něj viděl, co dělá.
Znovu se natáhl se vpil vášnivě do jeho rtů, aby znovu mohl cítit jejich dotek a jeho jazyk. Rukama ho stále dráždil v rozkroku, přejížděl po celé jeho délce a třel ho v dlani. Vybízel se mu zadečkem a podvědomě občas přirazil. Začal hned se dvěmi prsty a teď už v něm byli tři a on už byl hodně chtivý.
Ještě ho chvíli roztahoval, než všechny tři prsty z něj vytáhl a vzal ho za boky a vyměnil ho za sebe, ale dal ho čelem ke zdi a přiměl ho se opřít ručkami. Pohladil ho po páteři nenápadně mu na záda tlačil, aby se pomalu překláněl a vystavoval mu tak zadeček. Druhou rukou ho pohladil a při té cestě mu rovnou trochu stáhl i oblečení, aby viděl, co se skrývá pod ním.
Nechal se jím vést a nebránil se mu, přes rameno se na něj ohlédl, aby na něj viděl, jak se ho dotýká a co zamýšlí dělat dál. Zapíral se rukama o zeď před sebou, aby měl oporu. Už totiž tušil, že ji určitě bude potřebovat.
"Kdyby se někdo ptal, tak sme byli na rybách." podotknul, samozřejmě, že to bylo myšleno jen vtipem, kde by se tady vůbec vzali ryby. Otřel se o jeho vstup a vzal ho za boky, aby do něj mohl začít pronikat a postupně ho stále hlouběji naplňovat.
Prohnul se v zádech a zatnul prsty o zeď slastí, donutilo ho to až se zachvět, nad tím jaký to byl pocit. Jeho poznámku o rybách absolutně ignoroval. Podle něj se to nehodilo ani jako vtip, on si na tom totiž moc nepotrpí. "Bylo by lepší, kdybys konal a mlčel." usoudil, když se přestal chvět a přes rameno se na něj zadíval zelenýma očima.
"Chm." mírně se nad tím zamračil, ale bylo to pochopitelné. Prostě dobrý vtip dokáže ocenit jen někdo chápavý, že ano. Pozvolna ho začal naplňovat. Hluboko, ale možná až bolestivě pomalu, kdo ví jestli to dělal schválně a nebo proto, že čekal až Ulquiorra povolí.
Ale bylo to až moh pomalu na jeho vkus. Chtěl by víc, takhle to bylo moc pomalé. I když ho držel za boky tak přirazil proti Shinigamimu, aby mu naznačil, že chce víc a že má trochu zrychlit tempo. Nikdo tady sice neprocházel, ale stejně to riziko, že by přece jen někdo mohl projít, bylo to víc vzrušující.
Pobaveně se pousmál a přidal v tempu, kterým ho naplňoval, když se toho tak dožadoval. Ale on sám by stejně za chvilku přidal na intenzitě přírazů, jen chtěl vidět, co tenhle Arrancar vydrží. Skousl si spodní ret, aby se trochu utlumil. Měl na něj moc krásný výhled, co víc si mohl přát. Ne to je hloupost, mohl si toho přát víc, ale v téhle momentce, asi moc ne.
Smyslně sténal a vybízel se mu. Občas proti němu přirazil, aby ho do sebe dostal hlouběji. Líbilo se mu, když se mu třel o prostatu a nutilo ho to, víc vášnivě sténat a zavírat oči. Napnuté ruce povolil v loktech, aby se mohl opřít o zeď lokty, měl tak lepší oboru v zapírání.
Když mu utekl tak se na něj podíval. Vrátil se zace blíž k němu, aby mohl pokračovat v přirážení a ještě trochu zrychlil. Naklonil se k němu a kousl ho do krku a ouška.
Zavzdychal a naklonil hlaku ke straně, aby se vybídl jeho rtům. Nemohl si pomoct. Opřel se čelem o své předloktí a jednou rukou se vydal od zdi ke svému vzrušení, aby mohl začít s drážděním i sebe. Nemohl si to odpustit, potřeboval, aby se tam dotknul a potřeboval potom i ono uvolnění.
Tlumil své hrdelní projevy v bledé, studené kůži svého ninějšího společníka. Přivýral slastí oči. Na povrchu byl studený, ale uvnitř byl velmi horký. Takový silný kontrast teploty byl provokativní. Cítil, že už se blíží k vrcholu. Nejspíš už dlouho nevydrží.
Pootevřel zelené, hluboké oči, aby na rudovláska viděl, přestal se zapírat rukou o zeď a vztáhl k němu ruku, aby ho vzal kolem krku ze zadu. Prohnul se v zádech, aby ho mohl políbil a mohl na chvilku spojit jejich rty, ale ne příliš dobře to šlo, a to hned z několika důvodů.
Přijal jeho rty a sám občas spojil polibek, v němž tlumil své vzdechy. Nemohl to už dále potlačovat, když ho polila vlna vzrušení a slasti a naplňil černovláskovo horké nitro svým spermatem. Zachvěl se a utlumil své slastné steny v druhého ústech.
Prohnul se v zádech a zaklonil hlavu v návalu silného orgasmu a potřísnil svou ruku bílou tekutinou. Pevně ho objal rukou, kolem krku a přitiskl si ho k sobě. Byl hodně podobný Grimmjowovi, i když nebyli úplně stejní, jen hodně podobní. Pootevřel oči a vydýchával to.
Přestal do něj vnikat a vystoupil z něj. Pustil jeho obky a otočil ho zády ke stěně, aby měl Arrancar nějakou oporu a kdyby náhodou tak, aby nespadl na zem. Podepřel se vedle něj o zeď rukama, aby taky nemusel stát tak úplně na svých.
"Netvař se tak triumfálně." poznamenal a natáhl k němu ruku, aby jí očistil od bílé tekutiny.Vztáhl k němu druhou ruku a přitáhl si ho k sobě dolů, aby ho mohl vtáhnout do polibku a ochutnal tak svou vlastní chuť a zároveň znovu okusil i druhého ústa.