XVII. - Smrt není trest, ale vysvobození

19. prosince 2014 v 13:16 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tak je tu další část. Už se pomalu blížíme ke konci. Přemýšlela jsem jestli tohle nemá být už vynální uzavření Keimusha, ale ne nebude to finální Keimusho >:) A dávejte pozor je tady časový posun první část je ještě sen samí den, druhá část a třetí je už čtrnáctý den a poslední část je patnáctý den. Uvidíme, co bude tady nejspíš to bude krátké, protože moc nevím, co tady psát, ale tak uvidíme mno :P Yop! A taky abych nezapomněla víte jak jsem měla ten obrázek u jedné části jak tam byl Ulquiorra u těch ocelových dveří s tím klíčkem? >:)

Vůbec necítil žádnou bolest na to, že měl proděravělé břicho, ze kterého se řinula stále tmavá krev a nechtěla přestat proudit. Jen cítil, že je zem pod ním stále vlhčí a vlhčí a nejspíš se i kaluže černé krve stále zvětšuje a ohraničuje tak pomyslný bazének na plavání. Samožřejmě... Sranda musí být ať už se to hodí a nebo člověk umírá, to vždycky trošku povzbudí a zlepší danou situaci.
Mozek zatím ještě stále fungoval, ale jak přestával dostávat potřebný kyslík tak také už pociťoval únavu a začínal se vzdávat, ovšem byl silnější, než ostatní končetiny. Nohy a ruce rezignovali už dříve z nedostatku kyslíku a krve, která by proudila tělem. Zrádci jedni, odmítají poslouchat.
Jen doufal, že Ogichiho zranil dost, aby si dal na chvíli pohov a nebyl tak hyperaktivní. Jistě, už jsme ho viděli běhat všude možně jako turbo myšku a lézt po stropě jako pavouka a taky má tak trochu nadpřirozenou a na člověka ne tak úplně normální sílu, ale možná na tom nese trochu zásluhy i ta jeho šílenost a psychika, kterou taky tak trochu postrádá, ale on jí nejspíš nepotřebuje, vyměnil ji za užitečnější schopnosti.
Ale přece jen, poškozená achylovka... To ho musí aspoň trochu zpomalit. Nebude na tu nohu moct došlápnout a určitě to musí aspoň trochu bolet. To by nebylo hezké, kdyby tady teď krvácel a řezal achylovky jen tak pro nic za nic, protože by naše turbo myška našla náhradní zdroj energie a snad přestala vnímat bolest a nebo vynalezla extrémně rychlou regeneraci.
I přes to, že už jen ztěží něco vnímal, snad jako by slyšel přicházející kroky, ale stále to znělo jako vzdálené jako vzdálená ozvěna. Potom kroky z ničeho nic utichly. Mírně pootevřel oči, jak jen to šlo, jak jen mu stačily ty zbylé drahocené síly.
Všechno se motalo a všechno bylo červené. Nejspíš by bylo mnohem lepší, kdyby ty oči nechal zavřené. Tohle bylo nechutné, připadal si jako na horské dráze nebo kolotoči. Bylo to nepříjemné. Rozpoznal jen velikou kaluž krve, která splývala se vším ostatním, jak se mu motala hlava. Ještě snad rozpoznal zdi a cosi černého. Kdyby mohl hádat nebo si typnout, co by to tak bylo, hádal by že sloup. Když trošku zapojil fantazii možná to mohli být boty.
Jak ironické už i jeho mozek to vzdává a vytváří si vlastní zvuky a obrazce. Sotva viditelně mu cukl jeden koutek nahoru v náznaku pobavení. Už neměl sílu na nic víc... Bylo stále těžší a těžší se udržet při vědomí.... Mozek určitě vyvolával halucinace a bolest hlavy a ztrátu vědomí.... Víčka znovu padla a svaly se i s nimi uvolnili. Nejspíš mu už nezbívá příliž času...
Kdo ví, jestli ho tady někdo najde. Možná jo, ale je jen otázkou v jak pokročilém stavu rozkladu bude jeho tělo. Jestli tady bude hnít dlouho a červy ho nerozežerou tak že bude k nepoznání a nebo ho najde někdo brzy... Těžko říct. Každopádně už se se vším smířil a doufal, že jeho snahy nepřijdou nazmar....

Od včera nikdo Renjiho neviděl bylo to divné, vždycky přišel ven. Nebyl uvnitř, když nemusel a snad neměl žádný průšvih. Nebe se začínalo docela zatahovat a na zem spadlo pár malinkatých kapiček. To vypadá na přeháňku, ale dokud nezačne pršet tak nikam nejdou a pokud začne pršet, proč někam chodit? Bachaři je stejně dovnitř nepustí i kdyby pršelo.
Grimmjow byl docela v klidu. Je to celkem zajímavé, ale zároveň je to děsivější, než kdyby se vztekal a nadával. Takhle na něj klidně mohl kdokoliv promluvit i v dobrém úmyslu a on by se klidně hned mohl ohnat a chtít se rvát a on by to s radostí udělal, kdyby chtěl, proto na něj radši nemluvil a nechal ho v klidu dožít... Aspoň ten jeden den, kdy může ještě být na čerstvém vzduchu, když ho zítra čeká ta poprava...
Ano všechny to trápilo, tedy Nnoitru asi ne, ale několik jedinců, kteří byli blízcí Grimmjowovi tak ano. Na všech to bylo vidět, i přes to, že se snažili odreagovat a nemyslet na to a brát to s humorem a užívat si dokud mohli tak to stejně na ně občas dolehlo.
Nemohl uvěřit, že tady Renji není, jak si může nechat ujít poslední den, kdy může být s Grimmem venku a dělat voloviny a nebo si něco zahrát a nebo cokoliv by mohli všichni dělat a taky tady nikde nebyl Ulquiorra. Toho sice viděl když šli z cel, ale potom jako by se po něm slehla podlaha. Všichni najednou úplně zmizeli jako by se pod nimi propadla zem.
To jsou vážně tak bezcitní nebo všichni mají něco naléhavého na práci? Tse. Taková drzost. Mírně se nad tím zamračil, když nad tím tak pečlivě namáhal jeho ne příliž často namáhaný mozek. Ale potom zase obočí stáhl a zapřel se lokty o kolena, načež se trochu předklonil a zadíval se do země.
Dělal si starosti o jeho velkého brášku. Chtěl ho vidět. Moc mu chyběl. Doufal, že byl v pořádku a že ho ještě uvidí. Ale Ogichimu by se přece nic nemohlo stát, je to jeho velkej brácha. Je silný a rychlí. Ale stejně si nad ním dělal starosti. Snad se už nevrítil dolů a nenechal ho tu samotného. To by mu přece neudělal. Nebo ano? Ne neudělal, vždycky byli spolu tak by ho tu nenechal. A taky říkal, že bez oka se dolů nevrátí, ale jak dlouho mu může trvat chytnou Ishidu a vzít si co chce. Potom by se přece vrátil dolů a černovláska by si vzal nejspíš s sebou a nebo by ho potrápil a pak někde nechal jeho mrtvolku ležet a udělal z ní nějakou 'tabuli', jak to míval ve zvyku u jiných obětí.
Pamatoval si, že když někoho zabili nebo Ogichi sám vždy bylo poznat, že je to jeho oběť podle nápisu, který zanechal na místě. Mohl být jakýkoliv. Docela ho bavilo si hrát s oběťmi a taky to potom bylo poznat.

"Už tady přestává být bezpečno." poznamenal hnědovlasý a pak nastala chvíle ticha "Ale i přes to, udělal jsi to, co jsem ti řekl?"
"Ano udělal." přikývl černovlásek. "Nenápadně jsem se proplížil dolů a potom mu otevřel dveře aby mohl jít ven." vysvětlil.
"Souhlasil?" optal se znovu starší a otočil se k chlapci naproti svému stolu.
"Říkal, že chce jít nahorů, že má nevyřízené účty a chce vrátit zpátky své oko a že si ho potom vezme dolů a udělá si z něj hračku."
"Zítra je Grimmjowowa poprava. Já vím, že má něco v plánu. Jen blázen by šel dolů do nebezpečí, kde je Ogichi a Akon. Vzal ty plány věznice. Měl jsem za to, že tam budou v bezpečí a zůstanou tam už navždy. Nechápu, jak se mu povedlo je vzít a už vůbec nechápu, že se s nimi dostal zpátky..." přemýtal si zamyšleně Aizen a následně znovu zvedl hnědé oči. "Ty jsi mu otevřel ty dveře, že? Říkal jsi mu to, když jsi za ním byl? A řekl jsi mu i, že jsi jeho bratr?"
Ulquiorra souhlasně přikývl. Dělal přesně, co se po něm chtělo. Poslechl a sledoval Ishidu a když se vracel nahorů tak mu pomohl otevřít dveře a potom rychle zmizel, přesně podle plánu. Ale to byl záložní plán. On se neměl z podzemí vůbec dostat nahoru. Ogichi a Akon ho měli zlikvidovat tam dole, je to absurdní, že utekl a dostal se zpátky až ke dveřím. Proto musel přijít plán B, když plán A selhal. Otevřel dveře, aby se dostal ven a potom byl chvíli klid, přesně, jak zněl plán. Když mu Aizen řekl, šel ke dveřím a dolů do podzemí. Řekl Ogichimu, že ho posílá Aizen a že ho pouští nahoru, aby dokončil to, co dole začal a nedokončil. Mohl si s ním dělat, co chtěl, ale musel ho chytit. Nemohl uvěřit tomu, že se mu to ještě do teď nepovedlo. Přece Ogichi je zabijácká mašina, která nikdy nemá dost a má vždy dost energie a chtíče na to, aby zabíjel a to je to, co ho žene dál.
Jak? Jak je možné, že černovlásek stále uniká. Tohle se ještě nikdy nestalo, že by někdo utíkal tak dlouho a stále mu to procházelo. Aizen už začínal pochybovat o Ogichiho spolehlivosti. Možná mu už dochází šťáva. Neměl rád, když se mu věci nedařili a plán, že se pokusí srazit Ishidu na kolena tím, že mu Ulquiorra řekne, že je jeho bratr tak to taky nezabralo!
Ten kluk je zdatnější a taky tvrdohlavější, než se zdá. To je hrůza a děs. Nechtěl, aby narušoval jeho nadvládu tady té věznice a dělal si své tajné plány někde v knihovně, když ho nedokáže chytit ani démon z hlubit pekelných tak, kde má konce? Má snad povraždit celou věznici nebo ho má chytnou sám.
Připadalo mu, že jsou všichni tak neschopní. Ulquiorra přestával být spolehlivý a Ogichi taky. Když člověk něco chce tak si to musí udělat sám. Už mu pomalu začínaly docházet nápady, co by měl dělat, aby ho zastavil a ten kluk si dal pokoj. Snad z toho i už on sám začínal šílet. Tomu by se snad balo říkat i posedlost.
"Už nevím, co vymýšlet dál." zvedl se ze svého pohodlného křesla a obešel stůl ke dveřím, kde se na chvíli zastavil a povzdechl si.
Ulquiorra se jen přes rameno ohlédl, ale nic neříkal a zůstal na místě. Nikdo mu neřekl, co má dělat tak proč by něco měl dělat. Udělal by cokoliv, co by mu Aizen řekl dělal to celou dobu tak proč v tom nepokračovat, co jiného by tady měl dělat. Všechno to byla jedna velká hra a lež, všichni jemu a Aizenovi naletěli. Jsou tak najivní.
"Mrzí mě to." přešel k černovláskovi a aniž by to mohl čekat tak ho objal rukou a přitáhnul si ho blíž k sobě a v tu chvíli zároveň mu do břicha vrazil dlouhý a ostrý nůž na dopisy.
Černovlásek sebou trhnul a bolestně vyhrkl. Pokusil se odtáhnout, ale Aizen ho držel moc pevně. Měl pocit, že se mu nůž zasekl směrem nahoru do hrudního koše. Cítil ho v těle, jak si prořezal cestu nahoru. Nečekal to, nemohl tomu vzdorovat a ani zabránit noži setkat se s jeho tělem.
Tak takhle to je? Když Aizen někoho přestane potřebovat nebo pro něj někdo nebude dost spolehlivý tak ho zabije? Tomu se říká demokracije. S touhle věznicí to vážně jde od desíti k pěti. Poslouchal jako hodinky všechno, co se po něm chtělo, snažil se, jak jen mohl. Jak může za to, že Ogichi ztrácí páru a nedokáže chytnou malého kluka? Za to přece nemůže nebo snad ano?
"Každého to jednou čeká. Dnes jsi to ty zítra je to Grimmjow a potom ostatní. Jeden po druhém." pošeptal mu u ucha a vytrhl mu nůž z těla, přičemž nejspíš rozřezal dalších pár orgánů a svalů. Pustil černovláska a odstoupil od něj.
Ulquiorra se chytl za krvácející místo v břiše a podíval se na ruku, která se hned zkrvavila. Klesl na kolena a volnou rukou se opřel o zem, aby se ještě udržel aspoň v kleče. Tohle byla vážně rána pod pás. Dělal přesně jak si hnědovlasý pískal a tohle je jeho odměna? Slíbil mu, že když bude dělat, co má tak dostane svobodu.
Tohle proklaté místo...
Cítil bolest a krvácel. Už se dlouho neudrží ani na kolenou. Ztrácel moc krve a nikdo mu nepomůže. Ztěží zvedl zelený pohled k Aizenovi, který byl před ním a zamračil se. "I peklo je na tebe moc dobré..." poznamenal přes pramínek krve, který mu přetekl přes spodní ret. Podlomila se mu ruka a klesl na zem. Začal spinit svou krví podlahu. Opouštěli ho síli a víčka mu padla. Ani nepotřeboval vědět, co bude s jeho mrtvolou, když to věděl...
Se všemi, kteří tady byli a umřeli tady nebo je někdo zabil tak to nebyl trest, možná to byla jen bolestná smrt, ale bylo to mnohem lepší, než tady žít. Žít tady je peklo a utrpení a smrt je to nejlepší, co tady může člověk mít, smrt je pro ně vysvobozením nikoli trestem. Kdyby viděli, co je tam dole, tak by to pochopili. Smrt tady neznamená trest, ale vysvobození...


Ozvali se kroky a následně na to alarm oznamující otvírání všech cel v té obrovské hale, kde byla většina vězňů. Všechny ocelové mříže se otevřeli, aby mohli jít vězni ven ze svých cel. Byl tady další den, jako vždy to tady chodí tak každý bude mít nějakou práci a budou rozděleni a potom půjdou ven, tak to tady bylo vždy, ale dnešek byl přece jen o trochu jiný.
Grimmjow moc dobře věděl, že je tohle jeho poslední den a že večer ho čeká to dlouho očekávané. Jen nevěděl, jaký způsob popravy to bude. Věděl, že je tady na výběr buď křeslo a nebo kulka. Jaký přepych, nevěděl, co by si vybrat. Kdyby vzal křeslo tak by si dopřál ještě chvilku sezení a pohody, ale kdyby měl kulku tak by to bylo zase rychlé a bezobolestné, kdyby byla do hlavy a měl by už konečně klid.
Ale samozřejmě, oni ho nemohli nechat popravit teď ráno. To by byla taková škoda, kdyby zmeškal svou práci a oni ho zabili už tak brzy, že ano. Tihlelidé jsou prolezlí hnusem a odporem snad ještě víc, než to vůbec jde. Jak on je nenáviděl. Všichni dělali, jako kdyby oni byli něco víc, než ostatní vězni nebo lidé. Chtěl by je zabít všechny. Všechny by je chtěl konečně zabít a rozhodně by si to moc užil. Byl by v extázy, kdyby to byl on, kdo by prohnal kulku hlavou toho hajzla, co ho dal popravit. Tak moc by si to užil a nikdy by na to nemohl zapomenou a nemohl se přestat usmívat.
Včera začalo venku pršet a do teď nepřestalo. Ale dnes je úplný slejvák, včera to bylo jen tak aby se neřeklo pár kapiček a konec.
Snažil se ten zbytek dne prožít tak, aby byl spokojený a mohl říct, že mu život a nebo alespoň tenhle den za to stál. Ale kdepak nemohl říct, že mu jeho život za to nestál. Byl to moc příjemný pocit když mohl někoho zabít a vidět jeho bolest a krev na svých rukou. Klidně by si to šel zopakovat, kdyby mohl.
Otevřeli se dveře a na dvůr vešlo pár bachařů. "Tak jdeme." zvolal k němu jeden a ukázal na dveře.
Modrovlasý se za ním jen podíval a pak na Ihiga, který seděl na lavičce. Doufal, že tady bude i Ulquiorra a Renji, aby se mohl rozloučit i s nimi. To je divné, přece by nepropásli tu chvíli, kdy s ním mohou ještě naposledy být. Nelíbilo se mu to, ale teď už s tím nemohl nic dělat. Ráno si všiml, že jejich cely jsou prázdné stejně tak i ta Ishidova. Netušil, co se se všemi stalo, jako by se po nich slehla zem. Co se s nimi stalo. Dal by ruku do ohně za to, že v tom mají prsty bachaři nebo Aizen.
Zrzek k němu zvedl pohled a povzdechl si. Ale přece jen se usmál, aby tady nebyla tak pochmurná nálada. "Tak čus, vole." přitáhl si ho do obětí a poplácal ho po zádech. "Bylo to super znát takový hovado jako ses ty." uchechtl se pobaveně a možná to byla i trochu provokace.
"Jasně sranda musí bejt, co?" zazubil se a praštil ho pěstí přátelsky do ramene. "Bylo to fajn." přikývl souhlasně a podíval se ke dveřím. "Až se Renji, Ulquiorra a Ishida vrátěj tak jim řekli že je pozdravuju." byl úplně v pohodě, jako by se teď vůbec neblížila jeho slavná poprava.
"Rozkaz, pane! Vyřídim." stipem zasalutoval a napřímil se, ale pak zase povolil a oplatil mu tu ránu do ramene. "Tak snad ještě někdy." pokrčil rameny.
"Yo, čus." udělal to samé a pak se otočil. Nadehl se a vydal se směrem ke strážím. Snažil se to brát s nadhledem. Smrt musí být určitě velké dobrodružství a velká zábava.
Díval se za ním, jak se pomalu vzdaluje a odchází až do té doby dokud se nezavřeli dveře. Nevěděl, jestli ho ještě uvidí, ale rád by. Doufal, že to aspoň nebude bolet. Určitě na něj budou všichni v nějak vzpomínat ať už jako přítele nebo nepřítele.
Bachaři ho vedli chodbamy věznice až do jedné slepé místnosti. Na stěnách a pdlaze byli cákance a kaluže krve, ale už zaschlé. Určitě tady už několik mrtvol a vězňů odsouzených na smrt bylo. No nic, nezbývalo mu jen se smířit s jeho nadcházejícím osudem. Stoupl si ke zdi čelem k bachařům, aby viděl tváře těch, který ho pošlou na věčnost.
Jeden z nich vytáhl z poza opasku střelnou zbraň a namířil ji Grimmjowovi na hlavu. "Poslední slova?" zeptal se a usmál se. Dělalo mu očividně moc velkou radost, že může někoho zastřelit a chtěl si to užít. Už pro něj nebylo úniku, nemohl se bránit a ani utéct. Tohle bude za pár vteřit konec toho slavného Grimmjowa Jaegerjaqueza...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 elinka elinka | 20. prosince 2014 v 20:56 | Reagovat

Aizen se nezdá :)zabít Ulquioru?Tos ho dohnala k uplnýmu šílenství XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama