If hate chnges into love

26. listopadu 2014 v 20:33 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: yaoi, ouška ocásek, tečka, víc netřeba vědět -.-

Poznámka: Pamatujete si na mou úplně první povídku? Tedy na tomhle vlogu... Ta 'Tenkrát poprvé...' ? Tak tohle bude něco, jak bývá 'A jak to bylo doopravdy...!' Víte já sem prostě divnej typ člověka, něco napíšu a spokojeně to i dokončím a potom čekám na další inspirace, ALE když se potom někdy vrátím k nějaké své povídce nebo výtvoru tak mám nutkání udělat asi tohle - přečtu si pár úryvků s příšerným úšklebkem (snad znechuceným a nebo ten typu 'WATF?! Co to sakra je za sra**y?!') a potom se jen usměji a nejradši bych to roztrhala pak zmuchlala a podpálila :) Jinými slovy, nečtu své povídky protože,, jak to říct... gaaah.... no prostě se mi nelíbí nebo tak nějak :/ pořád ještě nechápu, jak to někdo může luštit. Já nevím, říkám, že sem divnej typ člověka. Moje povídky bych nejradši zmuchlala a zahodila, ale když napíše někdo něco a já si to můžu přečíst tak úplně zářím jako sluníčko 'OMG?! Někdo mi dá přečíst něco, co napsal?! YEEEEEEEEEEEEY!!!!' a můžu skákat pět metrů do výšky radostí... Ano sem na blázinec, ale tam mě nedostanete za živa, jelikož z takových věcí mám hrůzu :)

Když se viděli poprvé tak se chtěli zabít, hezký začátek, opravdu moc hezký. Bravo. Úplné vzájemné pohrdání a nenávist, pak to povolilo a z nenávisti se stalo přátelství. A to si tak moc šli po krku... To je tak ironické, když se nad tím člověk zamyslí.
A když nad tím teď přemýšlel tak to bylo docela ironické. Co se škádlívá to se rádo mívá, mno možná na tom přísloví přece jen něco pravdy bude.
Myslel si, že si půjdou po krku neustále, ale teď z nich jsou kamarádi a i když si to nechtěl přiznávat tak na tom chlapci bylo něco, co ho přitahovalo jako magnet.
Musel přiznat, že byl docela hezký a vypadal roztomile. A ty kočičí ouška a ocásek vypadali taky moc krásně.
"Renji, mohl by jsi mi vrátit, prosím ten notabook?" zeptal se opatrně černovlásek.
"Jo." přes rameno se na chlapce podíval. Jak se tvářil, vždycky tak nesměle a váhavě. A ještě ta ouška dozadu a narůžovělá líčka a ten ocásek, jak se svýjel do písmene S. To bylo tak sladké a strašně neodolatelné.
"Renji." oslovil jej znovu váhavě.
"E-jo, promiň." zavrtěl hlavou, aby se probudil z toho snění. Překryl si rukou nos, aby zakryl krev, co začala téct ven a zvedl se, aby tam mehl pustit černovláska a jít si utřít tu krev.
Chlapec mu jen uvolnil cestu a radši se na nic neptal, chvilku se za ním koukal a následně se vrátil k notebooku.
Renji si psal s Nnoitrou. Sou nějak moc velkými kamarády. Od té doby, co odešel ze Společenství duší tak si našel kamarády v Las Noches a už má i gigai Arrancara. Asi by měl Nnoitrovi odepsat, aby věděl, že už tady Renji není.
"Renji tu není." napsal do chatu na černou klávesnici notebooku a následně onu zprávu entrem odeslal Nnoitrovi na druhou stranu.
"Ishido?"
"Ano, Nnoitro, proč Renjimu teče krev z nosu?" zeptal se.
"Protože se mu líbíš." tahle Nnoitrova odpověď ho docela zarazila. On, že se líbí Renjimu? To je hloupost, on se přece někomu takovému líbit nemohl.
"Já?" neodpustil si tu otázku jestli se Arrancar na druhé straně náhodou nezpletl a nebo si z něj nedělá srandičky, však ho známe.
"Jo ty. Líběj se mu ty tvoje kočičí ouška a ocas." odvětil Nnoitra.
"To je hloupost."
"Tak proč by mu jinak tekla krev z nosu? Líbíš se mu."
"A co mám dělat?"
"Co já vim."
"Nnoitro, prosím." nevěděl, co by měl teď v takové situaci dělat. Ta informace o tom, že by se snad mohl rudovláskovi líbit to bylo absurdní a tak trochu ho to možná i vykolejilo.
"Olízni mu tvář."
"Co?" teď nevěděl, jestli si z něj dělá vážně srandu a nebo to myslí vážně, ale jestli to měla být sranda, tak to moc vtipné nebylo.
"Nerozuměl si?"
"Ne to ne, jen nevím, jestli to myslíš vážně nebo ne." vysvětlil.
"Myslim to vážně."
"Proč to mám udělat?"
"Prostě to udělej. On se ti snad nelíbí?"
Další věta, které ho zaskočila. Jestli se mu Renji líbí? On sám nevěděl. Hlavou se mu honilo spoustu věcí, ale jestli se mu Renji líbí...
"Líbí."
"Tak vidíš, v čem je problém, udělej to, co sem ti teď řek a je to."
"Dobře."
"Hodnej, tak se měj :P"
Nevěděl, co teď má dělat a jestli má dělat to, co mu řekl Arrancar a nebo mu nemá věřit, přece jen je to Nnoitra, ale zase na druhou stranu... Vypnul notebook a chvilku jen přemýšlel. Co když neměl Nnoitra pravdu? Co když to udělá a potom bude za pitomce? Ale proč by mu jinak tekla krev z nosu? To se mu vážně líbí? On? Ale ještě pořád uvažoval nad tím, že to Nnoitra řekl jen ze srandy.
Povzdechl si a zvedl se, aby se mohl vydat hledat rudovláska. Možná by si mohli promluvit a nebo prostě něco, aby se to vyjasnilo.
Přešel do místnosti vedle a podíval se na staršího. "Renji." oslovil jej tázavě. Ani nevěděl, jak má začít mluvit, když si s ním chtěl popovídat, zavrtěl hlavou a vydal se k němu.
"Yo?" podíval se na chlapce přes rameno. Tak hezky mu vynikala postava, když šel a mírně se pohupoval v bocích. Cítil, že mu to zase hrnulo krev ven. Na co to sakra myslel?! Cukl pohledem zpátky před sebe. Na jaký úchylárny to myslel...!
"Nnoitra mi něco řekl." hlesl a stoupl si před něj, aby se mu dával do obličeje.
Že by se Nnoitra prokec?! Ten pude až ho zase potká! Ten zemře! "Já už musim jít." řekl to první, co ho napadlo ve snaze se z toho vykroutit a zapřel se rukama o zem, aby se mohl zvednout.
Klekl si ke staršímu na zem na všechny čtyři, přičemž se jednou rukou zapřel Renjimu o stehno, aby měl oporu a tím pádem se ke druhému mohl i natáhnout. Chvíli bylo hrobové ticho a jen se na sebe koukali a ani jeden z nich ani nepípnul.
Jestli měl Nnoitra pravdu a nelhal to nevěděl, ale neměl, co ztratit. Natáhl se a jazýčken přejel Renjimu po tváři. Trochu se odtáhl a podíval se mu do očí. Začínal tušit, že to byla velké hloupost a bude za idiota. Určitě teď vypadal jako ten největší idiot na světě. Jak si jen mohl myslet, že by se mu mohl líbit. "Promiň mi..." odvrátil pohled stranou a chtěl se odtáhnout.
Ale rudovlásek ho zastavil a přitáhl si ho k sobě do polibku, přičmež mu vnikl svým jazykem do úst.
Překvapeně vytřeštil oči a odtrhl se od staršího. "Co to děláš?" dostal ze sebe překvapeně a zapřel se rukama o jeho ramena.
"Nic." odvětil a jemně ho chytl za boky, přitáhl si ho k sobě, posadil si chlapce na klín a vydal se prsty k lemu jeho trička a následně pod něj.
Sledoval ho modrým pohledem, ale pak zavrtěl hlavou a chytl Renjiho ruce. "Ne, to... nemůžu..." odvrátil oči stranou a zvedl se z něj. Odešel ke své posteli a sedl si na ní zády k rudovláskovi.
Podíval se za ním a tady se zvedl. Šel k němu a klekl si k posteli. Pousmál se a vztáhl ruku k černému ocásku, přičemž si ho začal omotávat kolem prstů.
Z hrdla se mu vydraly slastné vzdechy a rozechvěl se. "Renji... nedělej..." dostal ze sebe snažíc se uklidnit a nechvět se.
Vylezl si za ním na postel a jemně ho kousl do kočičího ouška.
"Renji... nech toho... to bolí..." snažil se ho odradit a potlačovat to chvění.
"Líbíš se mi." pošeptal mu do ouška a volnou rukou se vydal k zapínání chlapcovích kalhot a následně pod ně a i pod spodní prádlo. Přejel prsty po jeho délce a následně ho obemkl a začal dráždit.
Slastně zavzdychal a trochu zaklonil hlavu. "Renji..." zasténal druhého jméno. Sevřel v ruce látku jeho kalhot a skousl si spodní ret, aby se nějak mohl tlumit.
"Vypadáš sladce." pošeptal mu a zvedl se i s ním do kleku. Druhou rukou mu stáhl kalhoty, aby se tolik nepletly, ale zatím je nesundával. Vydal se rty po jeho šíji a prsty se sunul pod triko a dráždit jeho bradavky.
Tiskl víčka pevně k sobě a skousával si ret, aby se udržel v co největším klidu, nepropouštějíc ty zvuky ven z jeho úst. "P-Prosím... d-dost..."
Přestal se ho dotýkat a donutil ho, aby se zapřel lokty o matraci. "Takhle ti to taky moc sluší." neodpustil si a jal se sundat mu kalhoty i se spodním prádlem a ono oblečení potom skončilo kdesi na zemi.
"R-Renji..." váhavě se na něj podíval, cítil, jak mu rudnou líčka studem. Moc se styděl, že tady před ním má být takhle a skoro nic ho nekryje.
"Neboj se." usmál se na něj a vydal se prsty k jeho rtům a následně přes ně, aby je naslinil a zvlhčil. Pak je vytáhl a putoval jimi k chlapcově vstupu.
"Po-čkej...Ne...." snažil se ho přimět, aby to nedělal ale neubránil se zavzdychání, když se do něj Renji začal tlačit prstem a zvolna s ním začal pohybovat, přičemž pomalu po chvíli přidal i další, ze začátku s nimi jen hýbal ve stejném směru, ale pak je od sebe začal i roztahovat, aby přiměl svaly povolit a uvolnit. Občas, když se mu to povedlo tak přejel po jeho prostatě a když se mu to povedlo tak černovlásek moc krásně a hlasitě zavzdychal a chvěl se. "Ishido, moc se mi líbíš." naklonil se přes něj a něžně skousl mezi zuby jeho ouško.
Sevřel v rukou přikrývku, která byla přehozená přes postel, čelem se opřel o matraci, aby měl oporu a neriskoval, že spadne nebo se mu podlomí nohy a taky se tak mohl lépe soustředit a držet se v klidu, tedy tak, jak jen to bylo možné.
Povolil přezku koženého pásku a následně i samotné kalhoty a nechla je trochu sklouznout. "Seš tak strašně sexy." šeptl mu do ouška a jazykem obtáhl jeho konturu.
Znovu ho to donutilo se rozechvělt, ty doteky a to, co s ním druhý dělal. Cítil, jak se mu na prdelku tiskne staršího erekce, když se přes něj nakláněl. Cítil, jak moc ho chce a touží po něm.
Vytáhl z něj prsty a pohladil ho po hýždách. Vydal se rukou nahoru po jeho zádech a při cestě vzal i lem trika. Stáhl mu do a odhodil na zem. Zbavil trika i sebe a černovláska si vytáhl zase nahoru. Položil mu ruku na bříško a natiskl si ho zády na své tělo. "Ishido, chcí tě." šeptl mu u ouška a otřel se o něj svým tělem.
Bylo to tak trapné být taky takhle a nemít na sobě žádné oblečení, snažil se na to nemyslet. cítil na zádech Renjiho vypracované bříško a pevný hrudník. Sálalo z něj příjemné teplo. Nějakým způsobem to bylo i uklidňující, dalo by se říct. Smyslně vydechl a opřel se hlavu o druhého rameno.
Pobaveně se pousmál, políbil chlapce do vlásků a otočil si ho čelem k sobě. Zkopal ze sebe kalhoty a pak stáhl i spodní prádlo. "Ničeho se nemusíš bát, kočičko." ujistil ho a rukou sjel po jeho kříži až k černému ocásku, vzal ho mezi prsty a znovu si ho začal omotávat na prsty.
Slastně zachraptěl a zatnul Renjimu nehty do ramen. Prohnul se v zádech a když se tak prohnul tak se zároveň otřel svým vzrušením o to rudovláskovo.
"Ishido." donutil chlapce, aby si lehl na záda. Chytl ho pod koleny a nasmě roval svou erekci proti černovláskově vstupu.
"N-Ne, počkej!" zarazil se a zapřel se staršímu rukama o hrudník. Snažil se ho k sobě nepustit blíž a držet ho od sebe alespoň na délku svých paží.
"Neboj se, jenom to bude ze začátku trošku nepříjemný." pomalu se do něj začal tlačit a pronikat hluboko do jeho nitra až po kořen.
"R-Renji." zasténal přes otevřená ústa. Do očí se mu nahrnuly slzičky. Semkl víčka pevně k sobě, aby je nepropustil ven a zvykl si na ten zprvu nepříjemný pocit v jeho nitru.
Nechal mu chvilku, aby si na to zvykl a po případě mu neublížil. Byl kolem něj hodně těsně obemknutý a zatínal svaly. Pustil mu nohy a zapřel se rukama vedle jeho ramen.
"Ne... Já nechci, aby jsme potom... nebyli kamarádi." znovu mu začal tlačit na hrudník, aby mu zabránil v pohybech, kdyby mohl tak by stáhl nohy k sobě, aby mu nedovolil, být u něj tak blízko. "Kamarádi, kteří se spolu vyspí tak už potom nebudou kamarádi." vysvětlil své počínání a důvod, proč se tak mermomocí brání.
"Ishido, neboj se. Bude me kamarádi." ujistil ho a aby už mlčel a nic nenamítal, tak i přes vzdorující zapírání o jeho hrudník se k němu sklonil a vtáhl ho do polibku, přičemž v ten samí moment začal přirážet do jeho dokonalého těla.
Snažil se ho od sebe odtlačit a bránit se mu, jak jen mohl, ale bohužel pro něj byl rudovlásek mnohem fyzicky zdatnější, než on a neměl moc šancí ho odtlačit nebo mu vzdorovat. Uhýbal mu jazykem a pokoušel se potlačovat ten nepříjemný pocit v něm. Ale na konec po nějaké té chvilce usilovného vzdorování a snahy se mu bránit, se přece jen podvolil, nemělo to cenu vzdorovat. Zapojil do hry i svůj jazyk. Prsty přestal zatínat do jeho hrudníku a putoval jimi výš. Objal ho kolem krku a držel si ho u sebe. Našel prsty jeden konec černé stužky, která držela pohromadě červené prameny a zatáhl za ni, přičemž propustil ten vodý vodopád, který se Renji rozlil po ramenou a zádech.
Postupně tempo zintenzivnil a vnikl rychleji a silněji. Líbilo se mu, jak mu černovlásek sténal pod rukama i přes ten všechen jeho počáteční vzdor. Odtáhl se od těch hebkých rtů a vydal se jemnými polibky po chlapcově hrdle směrem dolů až ke klíční kosti, jejíž linii obtáhl špičkou jazyka.
Pevněji rudovláska sevřel. Už se neměl, jak tlumit, když mu byl vzat ten jediný způsob, kde mohl tišit své projevy. "R-Renji....prosím...pře-přestaň..." dostal ze sebe slastně. Nemohl si pomoct, začínal cítit ten omamující pocit, jak se pomalu blížil k vrcholu. Navíc, jak do něj starší pronikal tak se zároveň otíral o jeho vzrušení a to bylo taky docela dráždivé. "Prosím..." vynasnažil se znovu.
"Kdybych teď přestal... tak bych si to nikdy neodpustil...." pošeptal mu s přivřenýma očima, přičemž ho líbl na ty dokonalé rty. Taky už tušil, že dlouho nevydrží. Stačilo mu už jen párkrát přirazit, než jím projela vlna vzrušení, než naplnil chlapcovo nitro svým spermatem.
Černovlásek ho následoval téměř ve stejnou chvilku a potřísnil své i druhého bříško bílou tekutinou. Na moment zatnul nehty do staršího zad, ale když pocit vyvrcholení a orgasmu začal odeznívat tak stiskl povolil a i chvění zvolna ustávalo.
Zvedl k černovláskovi červený pohled a něžně ho pohladil po tvářičce . "Ishido..." políbil ho na ústa a vzal mezi prsty jeho brýle, které až teď sundal a odložil na stolek vedle postele. "Máš moc krásný oči." odtáhl se od něj a lehl si vedle něj na postel. Lehl si na bok a přitáhl si chlapce k sobě, přičemž ho objímal jednou rukou.
Nevěděl, co má teď dělat, bylo to trapné tady být jen takhle bez oblečení a před někým, koho skoro neznal a když pomyslel na to, co se teď stalo... Nevěděl, co by teď měl dělat.
"Sluší ti, když máš ouška." vztáhl k němu ruku a začal ho hladit na hlavičce a po černých kočičích ouškách. "Krásně ti ladí k očím." dodal a políbil ho do vlásků.
Nic na to neřekl stále byl nějak zabraný do těch svých myšlenek a do toho, co se stalo a co teď bude dál.
"Budeš moje koťátko. Seš moc roztomilá kočička. Já mam moc rád kočičky. Sou to moc hezký mazlíčci." na chvilku se od něj odtáhl a trochu vytáhl z pod nich deku, aby je mohl překrýt. Pak se zase rukou vrátil na černá ouška, aby je mohl znovu hladit.
Bylo to docela příjemné, když ho takhle hladil po ouškách ani si to možná neuvědomoval, ale bylo to tak příjemné až z toho nakonec usl a možná to bylo také tím vyčerpáním z toho, co se teď stalo.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama