Listopad 2014

XVI. - Duše bez těla přežít může, ale tělo bez duše je jen prázdná schránka

30. listopadu 2014 v 21:13 | Nisure |  Keimusho
!!!!VAROVÁNÍ!!!!
Pokud máte slabí žaludek tuto část nečtěte! Hned začátek této části je extrémně nechutný! Píše se zde o kanibalismu (více méně) a Ogichim, ale o hodně nechutném, tak že pro slabé po vahy a pro ty, kteří si to nechtějí zkazit tak doporučuji NEČÍST!!!! Nerada bych potom měla na svědomí záporné komentáře a že píši takové nechutné věci a tak, tak že prosím, využijte mou radu, pokud nechcete číst o tomto!!!!
!!!!!DĚKUJI!!!!

Poznámka: Tak je tady další část. Dobře já vím, že mi trvá extrémně dlouho, než napíši jednu část, ale nějak sem se k tomu zase nemohla dokopat mno a včera ve dvě hodiny sem otevřela tuto povídku a napsala první dvě věty, mno a světe div se... Ono mě to nějak začalo bavit tak tady máte další část Keimusha. Sice bude asi trošku kratší, ale tak nějak jsem do téhle části nechtěla už motat nic jiného a taky jsem už nevěděla jak navázat na další dění. :/ Tak si užijte a na hoře je varování tak že, jestli si to nechcete znechutit tak začátek nečtěte :) Děkuji.

Bylo to jako věčnost. Ogichi celou tu dobu křičel a řval. Vztekal se a dělal po sobě spoušť. Bylo více, než zřejmé, že do některých místností se samozřejmě dostal a pak už bylo slyšet kromě nadávek a výhružek ničení nábytku, házení a rozbíjení věcí a další mlácení. Bylo to až hrůzu nahánějící, jak obyčejný člověk dokázal udělat takovou spoušť a nevyčerpat se. Určitě už jen to samotné vyrážení dveří bylo velmi namáhavé. Samožřejmě, on měl sílu a tak všechno, ale z čeho jí bral? Bylo dost absurdní a složité tam dole v podzemí sehnat něco k jídlu....
...Leda, že by...
O bože! To je tak nechutné! Když se nad tím člověk zamyslí, tak tam dole nic k jídlu není, pokud by se včak nejednalo o kanibalismus a... to je tak extrémně nechutné a žaludek obracející, že by se tam Ichigův bratr živil něčím takovým, jak nějaká chodící mrtvola! Je to nechutné! A to se s ním Akon líbí!
Počkat...!!! Když byl Ishida tam dole a Ogichi ho odchytnul a omráčil tak mu přece přece jazykem přejížděl po rtech a potom šel i hlouběji... Oooo!!!! Bože!!! To je...!!! Fuj!! Z toho by se člověk pozvracel! Chudák, ještě že byl při tom mimo, ale ono by asi nebylo nejlepší, kdyby se to dozvěděl. Přece jen je to....

Ne, to nic. Necháme Ogichiho stravování a podobné nechuťárny stranou, ať nad tím radši člověk nepřemýšlí, ono to tak bude lepší pro všechny.

Ale nakonec z ničehož nic všechno utichlo. Asi mu došla pára a už ho to přestalo bavit. Konec konců, každý má svůj limit a to platí ohledně všeho. Potom už byl klid a nic se nedělo, asi šel někam jinam vraždit zase někoho jiného, možná, že teď už Nnoitru. Aspoň by mu ušetřil to trápení a nadávání s tím, že mu někdo vyvraždil celý gang.
"Můžeš jít?" optal se chlapce, přičemž mu až teď dal ruku pryč od úst. Celou dobu mu zakrýval ústa, aby nemluvil a tišil se. Byl celý rozklepaný, ale to už taky ustávalo, když tady byl více méně klid, větší už ani nebude, ale ve vzduchu pořád výřila ta agrese a Ogichiho touha po krvy.
"Zvládnu to." ujistil rudovláska a trochu mu rukama zatlačil na hrudník, aby ho ujistil, že už je to v pořádku a může jít od něj dál. Zapřel se zády o zeď a s její pomocí se vytáhl zase zpátky na nohy.
"Co máš s tou nohou?" zajímal se, ale pořád mluvil tak nějak polohlasně nebo spíš šeptem. Přešel ke dveřím, byli trošku polámané. Byla v nich malinká škvírka, kterou se mohl podívat jestli je Ichigův starší bratr někde v chodbě a jestli tam náhodou nečeká. Naštěstí ne. Neubránil se úsměvu. Bylo to komické, že prý je tohle věznice s nejlepší a nehlídanější ostrahou v celém širém Japonsku a je zařazena mezi známími světovými věznicemi, ale to, co se o ní říká si extrémně protiřečí a vůbec to není pravda. Odsud by utekl každý. Klidně by mohl kdokoliv jít za strážemi a na rovinu jim říct "Hele du ven, chyťte si mě." zavrtět na ně zadkem a spokojeně si vzít roha ven a všem by to bylo úplně jedno.
"Nic zvláštního, děkuju, že jsi mi pomohl." odvětil a přešel za ním, aby mohl pomalu a po tichu dávat pryč ty věci, které naskládali ke dveřím, aby se sem Ogichi nedostal.
"Nelži myslíš, že to nepoznam?" pozvedl tázavě jedno obočí a pomohl mu s odklízením harampádí.
"Není to nic vážného." trval si tvrdohlavě na svém, ale za celou dobu, co s ním mluvil se na něj nepodíval.
Přešel k černovláskovi a vzal ho za ramena, aby ho odtáhl od čehosi, co nejspíš kdysi bylo něco jako police nebo skříň. "Co vim, tak než si šel tam dolu tak ti nic nebylo, tak že se ti to muselo stát, když si byl tam dole." konstatoval "Co se ti stalo?" položil znovu svou otázku.
Až teď k němu zvedl modrý pohled a mírně přimhouřil oči. "Když se mi povedlo dostat ven tak sem se snažil zavřít dveře, na druhé straně byl Ogichi. Vrazil mi do nohy skalpel." daroval mu tedy tu jeho vytouženou odpověď.
"Dostala se ti tam infekce. Měl bys s tim za někym zajít." nebylo těžké odhadnout ten zbytek, ohledně toho, skalpelu, v tom prostředí, kde byl a rozhodně byl špinavý a několikrát používaný tak z toho by asi byla nádherná infekce a rozhodně by se při dlouhém neléčení a namáhání mohla i ta infekce napadnout kost a pak by to vedlo buď k otravě krve a nebo by mohl přijít o nohu, každopádně, ani jedno není dobré a oboje je bolestivé.
"Nemůžu s tím za nikým jít. Bylo by to moc nápadné a nemám na to čas." setřásl ze sebe jeho ruce, aby mu pustil ramena a mohl jít odklidit poslední zbytky nábytku.
"Počkej." vzal ho za zápěstí a odtáhl od dveří. "Já jdu první. Někde by tam ještě mohl bejt. Každopádně venku je bezpečno, musíš se dostat ven. Těžko říct jestli by ti bachaři věřili, kdybys tam za nima přišel s tim, že tě nahání Ichiga bratr, tak inteligentní zase nejsou." vzal za polorozpadlé dveře a pomalu je otevřel. Vážně to vypadalo, že tam už Ogichi není. Šel tedy na chodbu a vybídl černovláska, aby šel taky na chodbu, ale zůstal, co nejblíž ke dveřím.
Nikde tady nebyl a do nějakého skladu by se snad nezašil, i když člověk nikdy neví. Došel až ke kraji zdi k odbočce, odkud vyběhli a podíval se přes roh jestli tam není. Vede tam dlouho chodba tam by se nikam nemohl schovat a na drohé straně taky nebyl. Vzduch byl čisný, vzdal to a asi šel hledat někoho jiného, koho by mohl potrápit. Vystoupil z pozarohu a ukázal na chodbu, která vedla dál. "Dobrý můžeme jít ven." pousmál se a přikývl.
"Bože ste tak najivní." potešeně se zazubil a zhoupol se po trubkách, které vedli na stropě, přičemž skopl Renjiho na zem. Jak se tam nahoru na ty trubky dostal?! Vždyť je to pět metrů nad zemí! Ale asi mu to nedělalo problém se tam udržet ještě když tam vylezl tak potichu. On snad ani není člověk.
"Renji!" vyjekl zděšeně černovlásek a cukl sebou. To byla docela rána a potom ještě dostal druhou o kamenou a tvrdou podlahu.
Stočil k němu žlutý pohled a potěšeně se zazubil. "Už mi utíkat nebudeš." Obkročil rudovláska na zemi a vytáhl z kapsy ten prokletý skalpel. On ho prostě pořád musí mít u sebe, je překvapující, že ho někde nevytrousil.
Zapřel se rukama o zem a podepřel se na nich, aby se mohl trochu zvednout ze země. Připadal si jako kdyby ho přejel vlak, strašně moc mu třeštila hlava. Podíval se na bělovlasého a rychle ho chytl za nohu a zatáhl k sobě, aby mu trochu oplatil tu ránu o zem a zároveň, aby na chlapce nemohl. "Běž ven!"
"Koukej mě pustit!" zasyčel podrážděně Ogichi a kopnul ho druhou nohou do ruky, aby se ho pokusil setřást a mohl se uvolnit.
Vytáhl se na kolena a stáhl Ichigovo bratra až pod sebe. Sedl si na něj, aby mu znemožnil se bránit nohama a obemknul mu rukama hrdlo, přičemž začal tlačit. "Jdi pryč!" cukl pohledem na černovláska "Dostaň se ven tam na tebe nemůže!" dodal.
"Ale, co ty?" nechtěl ho tady nechat s Ogichim, sice nepochyboval o tom, že by se snad neubránil nebo je slabí, ale přece jen, nechat ho tady s Ogichim to je dost o krk.
"Nejsem tak neschopnej, jak vypadam. Zvládnu to, běž!" přikývl a vrátil pohled zpátky na bělovlasého pod sebou, přičemž mu více stiskl hrdlo.
"Ty parchante!" procedl skrze zuby a sevřel mu ruce, aby se je pokusil uvolnit, aby mohl normálně dýchat a nebo ho ze sebe mohl setřást. Ale silově to bylo hodně vyrovnané. Ať se vztekal a vzpíral, jak chtěl. Sice se mu povedlo trochu uvolnit Renjiho ruce, ale nedostal je z hrdla úplně. Přestal se tedy pokoušet jednou rukou a vytáhl z pozapásku černý nůž. "Neodbytný zvíře!" neodpustil si a zarazil mu nůž hluboko do boku.
Bolestně sebou trhl a sykl, když mu nůž pronikl hluboko do těla. Přes rty se mu vyřinul pramínek tmavé krve. Ruce automaticky povolili stisk a pustili. Z toho místa mu vystřelovala ochromující bolest do celého těla. Těžko říct jestli vůbec cítil tu bolest a nebo to bylo tak paralizující.
Potěšeně se zazubil. Moc rád viděl, když někdo trpí polestí a ještě opojnější to bylo, když v tom měl prsty on. Byl to tak nádherný a nepopsatelný pocit, prostě si nemohl pomoct. Uvědomoval si, že teď už má mnohem víc navrch, než on. Přejel si jazykem po tváři, aby mohl olíznout pár kapiček krve, které Renjimu přetekli z úst. Tak strašně moc miloval chuť krve, byla tak sladká. Skopnul ho ze sebe na zem a zvedl se ze země.
Když zaslechl další ránu o zem tak mu to nedalo a musel se otočit. Úplně strnul, přece nemohl jít pryč a nechat ho tady na pospas Ogichimu, když krvácel a vypadalo to že docela silně. Bylo to tak příšerné, když věděl, že by mu nemohl pomoct, ale moc se chtěl vrátit a aspoň se o to pokusit. Zachránil ho a pomohl mu, nemohl se mu odvděčit tím, že ho tady teď nechá Ichigovo bratrovi.
Vytáhl si z těla černý nůž a hlubokou ránu si překryl rukou, aby se alespoň pokusil nějak zpomalit silné krvácení. Vězeňská uniforma se mu začala špinit a vlhnout slastní krví. Úplně ho to ochromilo. Viděl barvu té krve, nebyla červená ani tmavě červená. Bylo to mnohem horší. Černá krev je ze střev. Nůž pronikl příliž hluboko, rozřízl i střeva, to je smrtelné. Nemá šanci to přežít, normálně by musel ihned do nemocnice a na sál. Muselo by se to sešít a pak by byli potřeba transfuze, ale takhle nemá šanci. Tady není žádná taková péče jako v nemocnici a taky může trvat klidně několik hodin nebo dní, než ho najdou. Věznice je obrovská.
Stočil červený pohled na Ishidu. Vypadalo to, že se chce vrátit. Na to ať rovnou zapomene, to by udělalo Ogichimu velkou radost, snad mu nechtěl udělat radost, potom by byla všechna ta snaha a útěky úplně k ničemu. "Jdi..." zachraptěl na něj. Jaksi mu v normálním mluvení vadila krev v ústech a hrdle.
Bělovlasí se jen potešeně usmíval a čekal až k němu přijde blíž. Je to podlí způsob, ale chytrý. Zvířata to také tak dělají. Zraní člena a ostatní se potom pro něj vrátí, ale už nevědí, že je to past. Je to lstivé a kruté, ale mnohdy to zabere, stačí jen být trpělivý.
Stočil pohled k Ogichimu a mírně se zamračil. Tohle moc dobře znal, sám to kdysi dělával, když měl třeba zabít dva nebo více lidí, je to dost účinné a vždy to zabralo. Nejen, že má sílu, ale on snad bude i inteligentní a nebo je to prostě jeho zvířecí instinkt. Podíval se po noži, který si vytáhl z těla. Vzal ho do volné ruky a na oplátku ho zabodl jemu do míst achylovky. To hodně zabolí a taky mu to znemožní trochu pohyb.
Bolestně vykřikl a podlomili se mu nohy. To zabolelo a ještě dlouho bude bolet. "Kreténe!" neodpustil si. Teď ho bude každý krok hodně bolet a bude silně kulhat, což ho bude taky silně zpomalovat, tedy pod podmínkou jestli se na tu nohu ještě postaví.
Pomsta! I v takové situaci to dokáže potěšit a ani tomu úsměvu se neubránil. Aspoň ví, že i když tady pomalu krvácí tak se ještě může bránit, ono je takové japonské přísloví "I když uřízneš vlkovi hlavu, ještě pořád může kousnout." no něco na tom pravdy rozhodně bude. "Jdi ven! Hned!" vrátil pohled na černovláska.
"A-Ale, co ty?" nechtěl ho tady nechat to bylo tak sobecké a taky ošklivé. Nechat ho tady, když mu pomohl a prakticky mu zachránil život, to bylo tak nelidské ho tady nechat.
"O mě se nestarej zmizni vocaď!" trval si na svém a rukou mu dal gesto ať už odsud zmizne. Má zraněnou nohu a teď i Ogichi, asi už nebude tak rychlí, ale rozhodně ho bude chtít stejně chytit až se jeho zbaví a to nemusí trvat vůbec dlouho.
Svraštil bezmocně obočí a i když se musel moc přemáhat tak se musel strašně moc přemáhat, aby se otočil a běžel dál a nechal ho tam.
"Zabiju tebe a potom celou tvojí rodinu!" štěkl po něm, když si vytáhl nůž z nohy a prudce se otočil a chytl Renjiho pod krkem, přičemž ho začal až drtivě tisknout.
"Já nemam rodinu." poznamenal a chytl mu rukama ruce, aby se je pokusil sundat a mohl dýchat, ale musel si pustit krvácející ránu v těle, ovšem ta opět začla rychle krvácet.
"To bylo myšleno jen obrazně ty idiote!" dodal ještě a silně ho praštil pěstí do tváře. "Zhin si tady!" vyprskl ještě na něj a nechal ho tam. Zvedl se na nohy a vydal se chodbou za Ishidou. Tedy vydal. Chtěl běžet, aby nejprve mu to silně podlomilo nohy, že skoro sletěl a do těla mu vystřelila bolest, ale ani to ho neodradilo od toho nutkání běžet. Snažil se jít lespoň rychle, ale při každém kroku se mu silně podlamovala noha a vypadalo to, že se skácí k zemi. Nevnímal tu bolest ani krvavou cestičku za sebou. To, že ho chytne a konečně si ho odtáhne s sebou to ho tak strašně nabudilo. Bolest přebolí, ale až se vrátí dolů tak bude spokojený, bude mít nové použitelné oko a nohu mu taky Akon opraví.







Ohledně Vánoc... HELP!

28. listopadu 2014 v 0:13 | Nisure |  Informace
Jak už jistě víte tak se blíží Vánoce. Nic proti nim nemám, ale nemusím je, člověk musí kupovat pro všechny dárky a kdesi cosi a pak je chaos a nákupy a podobné volovinky a já sem ten typ člověka co se radši drží dál od toho všechno. Prostě nesnáším ten chaos a nenávidím nákupy a to ať už jsou jakékoliv prostě ne ne ne a NE! Ale to trochu odbíhám od tématu... Chtěla jsem se zeptat a od vás pomoc. Už jsem říkala, že se na Vánoce plánují povídky. A já jsem se chtěla zeptat na jaký pár se má napsat a po případě jestli tam má být s.e.x. a nebo n.e. Plánuje se že každý napíšeme povídku jakože svou jednu a potom společnou, ale to asi jen já a Kate.
Každopádně jestli by jste nám mohli tjošišku pomošt <:3 Tedy... jestli nepomůžete tak já na Vánoční povídku napíšu mou klasiku (:P), ale alespoň s tou/těmi společnou/nými povídkou/kami by jste nám mohli pomoct pár vybrat. Potom se ještě budou psát povídky na Silvestra ohledně toho hodlám napsat něco jako bylo to s těmi horami více méně, ještě uvidíme, mno.
Gaaaah! Já vím, že jsem ještě něco chtěla!!! Ale už si na to nevzpomenu! Do prčic... Mno nic jestli si na to vzpomenu tak to sem připíšu a nebo to napíši do nového článku.

Zatím tedy děkuji a pa ;)

If hate chnges into love

26. listopadu 2014 v 20:33 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: yaoi, ouška ocásek, tečka, víc netřeba vědět -.-

Poznámka: Pamatujete si na mou úplně první povídku? Tedy na tomhle vlogu... Ta 'Tenkrát poprvé...' ? Tak tohle bude něco, jak bývá 'A jak to bylo doopravdy...!' Víte já sem prostě divnej typ člověka, něco napíšu a spokojeně to i dokončím a potom čekám na další inspirace, ALE když se potom někdy vrátím k nějaké své povídce nebo výtvoru tak mám nutkání udělat asi tohle - přečtu si pár úryvků s příšerným úšklebkem (snad znechuceným a nebo ten typu 'WATF?! Co to sakra je za sra**y?!') a potom se jen usměji a nejradši bych to roztrhala pak zmuchlala a podpálila :) Jinými slovy, nečtu své povídky protože,, jak to říct... gaaah.... no prostě se mi nelíbí nebo tak nějak :/ pořád ještě nechápu, jak to někdo může luštit. Já nevím, říkám, že sem divnej typ člověka. Moje povídky bych nejradši zmuchlala a zahodila, ale když napíše někdo něco a já si to můžu přečíst tak úplně zářím jako sluníčko 'OMG?! Někdo mi dá přečíst něco, co napsal?! YEEEEEEEEEEEEY!!!!' a můžu skákat pět metrů do výšky radostí... Ano sem na blázinec, ale tam mě nedostanete za živa, jelikož z takových věcí mám hrůzu :)

Když se viděli poprvé tak se chtěli zabít, hezký začátek, opravdu moc hezký. Bravo. Úplné vzájemné pohrdání a nenávist, pak to povolilo a z nenávisti se stalo přátelství. A to si tak moc šli po krku... To je tak ironické, když se nad tím člověk zamyslí.
A když nad tím teď přemýšlel tak to bylo docela ironické. Co se škádlívá to se rádo mívá, mno možná na tom přísloví přece jen něco pravdy bude.
Myslel si, že si půjdou po krku neustále, ale teď z nich jsou kamarádi a i když si to nechtěl přiznávat tak na tom chlapci bylo něco, co ho přitahovalo jako magnet.
Musel přiznat, že byl docela hezký a vypadal roztomile. A ty kočičí ouška a ocásek vypadali taky moc krásně.
"Renji, mohl by jsi mi vrátit, prosím ten notabook?" zeptal se opatrně černovlásek.
"Jo." přes rameno se na chlapce podíval. Jak se tvářil, vždycky tak nesměle a váhavě. A ještě ta ouška dozadu a narůžovělá líčka a ten ocásek, jak se svýjel do písmene S. To bylo tak sladké a strašně neodolatelné.
"Renji." oslovil jej znovu váhavě.
"E-jo, promiň." zavrtěl hlavou, aby se probudil z toho snění. Překryl si rukou nos, aby zakryl krev, co začala téct ven a zvedl se, aby tam mehl pustit černovláska a jít si utřít tu krev.
Chlapec mu jen uvolnil cestu a radši se na nic neptal, chvilku se za ním koukal a následně se vrátil k notebooku.
Renji si psal s Nnoitrou. Sou nějak moc velkými kamarády. Od té doby, co odešel ze Společenství duší tak si našel kamarády v Las Noches a už má i gigai Arrancara. Asi by měl Nnoitrovi odepsat, aby věděl, že už tady Renji není.
"Renji tu není." napsal do chatu na černou klávesnici notebooku a následně onu zprávu entrem odeslal Nnoitrovi na druhou stranu.
"Ishido?"
"Ano, Nnoitro, proč Renjimu teče krev z nosu?" zeptal se.
"Protože se mu líbíš." tahle Nnoitrova odpověď ho docela zarazila. On, že se líbí Renjimu? To je hloupost, on se přece někomu takovému líbit nemohl.
"Já?" neodpustil si tu otázku jestli se Arrancar na druhé straně náhodou nezpletl a nebo si z něj nedělá srandičky, však ho známe.
"Jo ty. Líběj se mu ty tvoje kočičí ouška a ocas." odvětil Nnoitra.
"To je hloupost."
"Tak proč by mu jinak tekla krev z nosu? Líbíš se mu."
"A co mám dělat?"
"Co já vim."
"Nnoitro, prosím." nevěděl, co by měl teď v takové situaci dělat. Ta informace o tom, že by se snad mohl rudovláskovi líbit to bylo absurdní a tak trochu ho to možná i vykolejilo.
"Olízni mu tvář."
"Co?" teď nevěděl, jestli si z něj dělá vážně srandu a nebo to myslí vážně, ale jestli to měla být sranda, tak to moc vtipné nebylo.
"Nerozuměl si?"
"Ne to ne, jen nevím, jestli to myslíš vážně nebo ne." vysvětlil.
"Myslim to vážně."
"Proč to mám udělat?"
"Prostě to udělej. On se ti snad nelíbí?"
Další věta, které ho zaskočila. Jestli se mu Renji líbí? On sám nevěděl. Hlavou se mu honilo spoustu věcí, ale jestli se mu Renji líbí...
"Líbí."
"Tak vidíš, v čem je problém, udělej to, co sem ti teď řek a je to."
"Dobře."
"Hodnej, tak se měj :P"
Nevěděl, co teď má dělat a jestli má dělat to, co mu řekl Arrancar a nebo mu nemá věřit, přece jen je to Nnoitra, ale zase na druhou stranu... Vypnul notebook a chvilku jen přemýšlel. Co když neměl Nnoitra pravdu? Co když to udělá a potom bude za pitomce? Ale proč by mu jinak tekla krev z nosu? To se mu vážně líbí? On? Ale ještě pořád uvažoval nad tím, že to Nnoitra řekl jen ze srandy.
Povzdechl si a zvedl se, aby se mohl vydat hledat rudovláska. Možná by si mohli promluvit a nebo prostě něco, aby se to vyjasnilo.
Přešel do místnosti vedle a podíval se na staršího. "Renji." oslovil jej tázavě. Ani nevěděl, jak má začít mluvit, když si s ním chtěl popovídat, zavrtěl hlavou a vydal se k němu.
"Yo?" podíval se na chlapce přes rameno. Tak hezky mu vynikala postava, když šel a mírně se pohupoval v bocích. Cítil, že mu to zase hrnulo krev ven. Na co to sakra myslel?! Cukl pohledem zpátky před sebe. Na jaký úchylárny to myslel...!
"Nnoitra mi něco řekl." hlesl a stoupl si před něj, aby se mu dával do obličeje.
Že by se Nnoitra prokec?! Ten pude až ho zase potká! Ten zemře! "Já už musim jít." řekl to první, co ho napadlo ve snaze se z toho vykroutit a zapřel se rukama o zem, aby se mohl zvednout.
Klekl si ke staršímu na zem na všechny čtyři, přičemž se jednou rukou zapřel Renjimu o stehno, aby měl oporu a tím pádem se ke druhému mohl i natáhnout. Chvíli bylo hrobové ticho a jen se na sebe koukali a ani jeden z nich ani nepípnul.
Jestli měl Nnoitra pravdu a nelhal to nevěděl, ale neměl, co ztratit. Natáhl se a jazýčken přejel Renjimu po tváři. Trochu se odtáhl a podíval se mu do očí. Začínal tušit, že to byla velké hloupost a bude za idiota. Určitě teď vypadal jako ten největší idiot na světě. Jak si jen mohl myslet, že by se mu mohl líbit. "Promiň mi..." odvrátil pohled stranou a chtěl se odtáhnout.
Ale rudovlásek ho zastavil a přitáhl si ho k sobě do polibku, přičmež mu vnikl svým jazykem do úst.
Překvapeně vytřeštil oči a odtrhl se od staršího. "Co to děláš?" dostal ze sebe překvapeně a zapřel se rukama o jeho ramena.
"Nic." odvětil a jemně ho chytl za boky, přitáhl si ho k sobě, posadil si chlapce na klín a vydal se prsty k lemu jeho trička a následně pod něj.
Sledoval ho modrým pohledem, ale pak zavrtěl hlavou a chytl Renjiho ruce. "Ne, to... nemůžu..." odvrátil oči stranou a zvedl se z něj. Odešel ke své posteli a sedl si na ní zády k rudovláskovi.
Podíval se za ním a tady se zvedl. Šel k němu a klekl si k posteli. Pousmál se a vztáhl ruku k černému ocásku, přičemž si ho začal omotávat kolem prstů.
Z hrdla se mu vydraly slastné vzdechy a rozechvěl se. "Renji... nedělej..." dostal ze sebe snažíc se uklidnit a nechvět se.
Vylezl si za ním na postel a jemně ho kousl do kočičího ouška.
"Renji... nech toho... to bolí..." snažil se ho odradit a potlačovat to chvění.
"Líbíš se mi." pošeptal mu do ouška a volnou rukou se vydal k zapínání chlapcovích kalhot a následně pod ně a i pod spodní prádlo. Přejel prsty po jeho délce a následně ho obemkl a začal dráždit.
Slastně zavzdychal a trochu zaklonil hlavu. "Renji..." zasténal druhého jméno. Sevřel v ruce látku jeho kalhot a skousl si spodní ret, aby se nějak mohl tlumit.
"Vypadáš sladce." pošeptal mu a zvedl se i s ním do kleku. Druhou rukou mu stáhl kalhoty, aby se tolik nepletly, ale zatím je nesundával. Vydal se rty po jeho šíji a prsty se sunul pod triko a dráždit jeho bradavky.
Tiskl víčka pevně k sobě a skousával si ret, aby se udržel v co největším klidu, nepropouštějíc ty zvuky ven z jeho úst. "P-Prosím... d-dost..."
Přestal se ho dotýkat a donutil ho, aby se zapřel lokty o matraci. "Takhle ti to taky moc sluší." neodpustil si a jal se sundat mu kalhoty i se spodním prádlem a ono oblečení potom skončilo kdesi na zemi.
"R-Renji..." váhavě se na něj podíval, cítil, jak mu rudnou líčka studem. Moc se styděl, že tady před ním má být takhle a skoro nic ho nekryje.
"Neboj se." usmál se na něj a vydal se prsty k jeho rtům a následně přes ně, aby je naslinil a zvlhčil. Pak je vytáhl a putoval jimi k chlapcově vstupu.
"Po-čkej...Ne...." snažil se ho přimět, aby to nedělal ale neubránil se zavzdychání, když se do něj Renji začal tlačit prstem a zvolna s ním začal pohybovat, přičemž pomalu po chvíli přidal i další, ze začátku s nimi jen hýbal ve stejném směru, ale pak je od sebe začal i roztahovat, aby přiměl svaly povolit a uvolnit. Občas, když se mu to povedlo tak přejel po jeho prostatě a když se mu to povedlo tak černovlásek moc krásně a hlasitě zavzdychal a chvěl se. "Ishido, moc se mi líbíš." naklonil se přes něj a něžně skousl mezi zuby jeho ouško.
Sevřel v rukou přikrývku, která byla přehozená přes postel, čelem se opřel o matraci, aby měl oporu a neriskoval, že spadne nebo se mu podlomí nohy a taky se tak mohl lépe soustředit a držet se v klidu, tedy tak, jak jen to bylo možné.
Povolil přezku koženého pásku a následně i samotné kalhoty a nechla je trochu sklouznout. "Seš tak strašně sexy." šeptl mu do ouška a jazykem obtáhl jeho konturu.
Znovu ho to donutilo se rozechvělt, ty doteky a to, co s ním druhý dělal. Cítil, jak se mu na prdelku tiskne staršího erekce, když se přes něj nakláněl. Cítil, jak moc ho chce a touží po něm.
Vytáhl z něj prsty a pohladil ho po hýždách. Vydal se rukou nahoru po jeho zádech a při cestě vzal i lem trika. Stáhl mu do a odhodil na zem. Zbavil trika i sebe a černovláska si vytáhl zase nahoru. Položil mu ruku na bříško a natiskl si ho zády na své tělo. "Ishido, chcí tě." šeptl mu u ouška a otřel se o něj svým tělem.
Bylo to tak trapné být taky takhle a nemít na sobě žádné oblečení, snažil se na to nemyslet. cítil na zádech Renjiho vypracované bříško a pevný hrudník. Sálalo z něj příjemné teplo. Nějakým způsobem to bylo i uklidňující, dalo by se říct. Smyslně vydechl a opřel se hlavu o druhého rameno.
Pobaveně se pousmál, políbil chlapce do vlásků a otočil si ho čelem k sobě. Zkopal ze sebe kalhoty a pak stáhl i spodní prádlo. "Ničeho se nemusíš bát, kočičko." ujistil ho a rukou sjel po jeho kříži až k černému ocásku, vzal ho mezi prsty a znovu si ho začal omotávat na prsty.
Slastně zachraptěl a zatnul Renjimu nehty do ramen. Prohnul se v zádech a když se tak prohnul tak se zároveň otřel svým vzrušením o to rudovláskovo.
"Ishido." donutil chlapce, aby si lehl na záda. Chytl ho pod koleny a nasmě roval svou erekci proti černovláskově vstupu.
"N-Ne, počkej!" zarazil se a zapřel se staršímu rukama o hrudník. Snažil se ho k sobě nepustit blíž a držet ho od sebe alespoň na délku svých paží.
"Neboj se, jenom to bude ze začátku trošku nepříjemný." pomalu se do něj začal tlačit a pronikat hluboko do jeho nitra až po kořen.
"R-Renji." zasténal přes otevřená ústa. Do očí se mu nahrnuly slzičky. Semkl víčka pevně k sobě, aby je nepropustil ven a zvykl si na ten zprvu nepříjemný pocit v jeho nitru.
Nechal mu chvilku, aby si na to zvykl a po případě mu neublížil. Byl kolem něj hodně těsně obemknutý a zatínal svaly. Pustil mu nohy a zapřel se rukama vedle jeho ramen.
"Ne... Já nechci, aby jsme potom... nebyli kamarádi." znovu mu začal tlačit na hrudník, aby mu zabránil v pohybech, kdyby mohl tak by stáhl nohy k sobě, aby mu nedovolil, být u něj tak blízko. "Kamarádi, kteří se spolu vyspí tak už potom nebudou kamarádi." vysvětlil své počínání a důvod, proč se tak mermomocí brání.
"Ishido, neboj se. Bude me kamarádi." ujistil ho a aby už mlčel a nic nenamítal, tak i přes vzdorující zapírání o jeho hrudník se k němu sklonil a vtáhl ho do polibku, přičemž v ten samí moment začal přirážet do jeho dokonalého těla.
Snažil se ho od sebe odtlačit a bránit se mu, jak jen mohl, ale bohužel pro něj byl rudovlásek mnohem fyzicky zdatnější, než on a neměl moc šancí ho odtlačit nebo mu vzdorovat. Uhýbal mu jazykem a pokoušel se potlačovat ten nepříjemný pocit v něm. Ale na konec po nějaké té chvilce usilovného vzdorování a snahy se mu bránit, se přece jen podvolil, nemělo to cenu vzdorovat. Zapojil do hry i svůj jazyk. Prsty přestal zatínat do jeho hrudníku a putoval jimi výš. Objal ho kolem krku a držel si ho u sebe. Našel prsty jeden konec černé stužky, která držela pohromadě červené prameny a zatáhl za ni, přičemž propustil ten vodý vodopád, který se Renji rozlil po ramenou a zádech.
Postupně tempo zintenzivnil a vnikl rychleji a silněji. Líbilo se mu, jak mu černovlásek sténal pod rukama i přes ten všechen jeho počáteční vzdor. Odtáhl se od těch hebkých rtů a vydal se jemnými polibky po chlapcově hrdle směrem dolů až ke klíční kosti, jejíž linii obtáhl špičkou jazyka.
Pevněji rudovláska sevřel. Už se neměl, jak tlumit, když mu byl vzat ten jediný způsob, kde mohl tišit své projevy. "R-Renji....prosím...pře-přestaň..." dostal ze sebe slastně. Nemohl si pomoct, začínal cítit ten omamující pocit, jak se pomalu blížil k vrcholu. Navíc, jak do něj starší pronikal tak se zároveň otíral o jeho vzrušení a to bylo taky docela dráždivé. "Prosím..." vynasnažil se znovu.
"Kdybych teď přestal... tak bych si to nikdy neodpustil...." pošeptal mu s přivřenýma očima, přičemž ho líbl na ty dokonalé rty. Taky už tušil, že dlouho nevydrží. Stačilo mu už jen párkrát přirazit, než jím projela vlna vzrušení, než naplnil chlapcovo nitro svým spermatem.
Černovlásek ho následoval téměř ve stejnou chvilku a potřísnil své i druhého bříško bílou tekutinou. Na moment zatnul nehty do staršího zad, ale když pocit vyvrcholení a orgasmu začal odeznívat tak stiskl povolil a i chvění zvolna ustávalo.
Zvedl k černovláskovi červený pohled a něžně ho pohladil po tvářičce . "Ishido..." políbil ho na ústa a vzal mezi prsty jeho brýle, které až teď sundal a odložil na stolek vedle postele. "Máš moc krásný oči." odtáhl se od něj a lehl si vedle něj na postel. Lehl si na bok a přitáhl si chlapce k sobě, přičemž ho objímal jednou rukou.
Nevěděl, co má teď dělat, bylo to trapné tady být jen takhle bez oblečení a před někým, koho skoro neznal a když pomyslel na to, co se teď stalo... Nevěděl, co by teď měl dělat.
"Sluší ti, když máš ouška." vztáhl k němu ruku a začal ho hladit na hlavičce a po černých kočičích ouškách. "Krásně ti ladí k očím." dodal a políbil ho do vlásků.
Nic na to neřekl stále byl nějak zabraný do těch svých myšlenek a do toho, co se stalo a co teď bude dál.
"Budeš moje koťátko. Seš moc roztomilá kočička. Já mam moc rád kočičky. Sou to moc hezký mazlíčci." na chvilku se od něj odtáhl a trochu vytáhl z pod nich deku, aby je mohl překrýt. Pak se zase rukou vrátil na černá ouška, aby je mohl znovu hladit.
Bylo to docela příjemné, když ho takhle hladil po ouškách ani si to možná neuvědomoval, ale bylo to tak příjemné až z toho nakonec usl a možná to bylo také tím vyčerpáním z toho, co se teď stalo.





Play of the twin dragons

26. listopadu 2014 v 0:31 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tak tu máte další mangu, když už nic. Mno je sice krátká a moc se tam nepíše, ale zase je to Ichigo x Ogichi (Shiro), ale tak nějak netuším jaký je rozdíl mezi Shirem a Ogichim O.o, vždyť jsou oba prakticky stejní... (skoro?), ale jestli vás tedy napadá jaký je rozdíl mezi Shirem a Ogichim, tak mi to klidně napište a mile ráda se o tom poučím ;) On je už vlastně listopad, co? Perfektní... Mmmm.... Tak mě teď napadlo... Myslíte, že by bylo na škodu napsat nějakou povídku (případně párdílnou) na téma Vánoce? O.o






















Honey tattoo - II. part

19. listopadu 2014 v 23:07 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tak jo! Tak tady máte přeloženou druhou část té mangy, kterou jsem musela rozdělit. Snad tahle část bude taky trochu srozumitelná, je tu sice méně psaní, ale stejně sem nad něčím přemýšlela docela dlouho. Mno nič, uvidíme, co bude dál a tady máte zbytek mangy XP



















Honey tattoo

18. listopadu 2014 v 1:06 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tady je další manga, předem varuji, že to bude jen 'půlka'. Ta manga má přes čtyřicet stran, ale v 'první' části je podle mě hodně psaní a něco mi dávalo fakt zabrat to přeložit a nebo tomu vůbec rozumět natož to pak převést do něčeho srozumitelného, aby tomu člověk rozuměl, když si to přečte :/ *Ach ta moje angličtina, že já idiot se jí radši neučila, božinku...* Nikdy bych netušila, že to řeknu... ale ta angličtina mi zatraceně chybí... Ale zpátky k manze! Nevím, jestli jí znáte, ale tahle je jedna z těch známějších. Věřte, že tady mám u sebe zašité i takové, které znát nebudete >:) Yo, taky někdy přeložím... nebo spíš se pokusím. Každopárně teď sem dávám tuto část a snad zítra nebo po zítří tu bude druhá část a ohledně povídek. Ano, pořád jsem na příjmu a můžete si o ně psát a Keimusho? Mno řekněme to takhle, když se mi chce psát Keimusho tak se mi chce překládat manga a nebo jsem ve škole a tam jaksi psát nemůžu XP



























Mno, řekněme, že tady by jsme to tak mohli ukončit. Ano, taky nesnáším to souvětí 'Pokračování příště...' ale nechte mě si taky užít ten požitek, jaké to je >:D Druhá půlka by mohla být už zítra, není tam tolik psaního, tak že nebudu mít tolik přkládáního a uvidíme co bude dál. :/

Resolve

3. listopadu 2014 v 22:24 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tak tady máte po dlouhé době zase nějakou mangu, je sice kraťoučká a nic moc, ale mě se do ničeho většího nechtělo a neni nevím co. A taky se omlouvám, že povídky sem přibydou jednou za uhrský rok, ale já se na to psaní nějak necítím. Tak pardon. No, tak snad se bude líbit.