XV. - Když jednou bylo něco pohřbeno, mělo to zůstat pohřbené v hloubi země

15. října 2014 v 23:40 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Povedlo se mi dosáhnout patnácti části, což je můj rekord. Nikdy se mi ještě nepovedlo napsat nějakou dýlovku, která by měla tolik dílu, což mě těší, ale jak už to tak bývá tak všechno musí jednou skončit, i když já doufám, že ne vždy to tak bude. Tak tady máte patnáctou část a doufám, že bude alespoň ještě jedna a nebo dvě. Uvidíme, jak mi to vyjde, každopádne, už nejde nic moc skrývat a jak je vidět tak to všechno už leze na povrch, jak to začíná končit. Tak počkáme, co z toho nakonec vyleze.

"Našlo se další tělo?" optal se Aizen, když si prohlížel složky, které mu ti dva zase přinesli. Po té vraždě Findorra a Yylfordta se chvilku nic vážného nestalo, ale oni nestihli ani dořešit tyhle dvě smrti a už je tady další a tentokrát je to Teslova mrtvola. "Skoro to vypadá, jako by se někdo mstil Nnoitrovi a nebo se ho snažil naštvat tím, že vyvraždí jeho stoupence." konstatoval a položil složku na dřevěnou desku stolu.
"Možná je to záměr. Kdyby bylo po mém, jako další oběť bych typoval právě Nnoitru. Není zrovna málo těch, kteří ho nemají rádi a nebo by se ho s radostí klidně zbavili, ale také bych typoval, že útočník je jen jeden." usoudil černovlasý, jež si pro změnu prohlížel jinou složku, kde byli fotky z místa činu. Pak to hodil na stůl k Aizenovy.
"Jeden útočník." zopakoval hnědovlasý a vzal si fotky, aby si je mohl také prohlédnout.
"Soudě podle způsobu smrti. Nebylo by zapotřebí více útočníků, spíš bych řekl, že kdyby jich bylo víc, než jeden tak by se sami sobě navzájem pletli." vysvětlil šedovlasý a potáhl si z cigarety. "Oběť měla bodnou ránu v břiše, řekl bych lovecký nůž. Pronikl až do střev, z rány vytákala černá krev. Bylo za potřebí obrovské síly, aby nůž prošel přes břicho a celý hrudník a způsobil na zdi takový výstřik krve."
"To nejspíš ano, hrudní koš je stavěný tak, aby chránil plíce a srdce, musí být hodně pevný. Je téměř nemožné, aby tohle dokázal jen obyčejný člověk." souhlasil Aizen, když si prohlížel různé fotky z místa činu. "A co tohle." vzal fotografii na níž byla krvavá šipka směřující k hlavě mrtvoly s nápisem 'Tohle chci!' "Co tím chtěl asi básník říci."
"Nejspíš hledáme někoho, kdo má rád lidské oči." poznamenal Ryuuken možná rádoby vtipem, i když těžko říct. Podíval se po Aizenovy a Byakuyovi "A nebo hledáme někoho, kdo nemá oko." pozměnil trochu svou poznámku, aby více šla k tomu, čím se tady zabývali.
"Dobře, tak že by jsme měli hledat někoho, kdo nemá oko a nebo nevidí." pronesl černovlasý a založil si ruce na hrudi. "Nemám tušení jestli tady je někdo, kdo nemá oko... Vyšetřit všechny vězně by trvalo dlouho."
"Já to dělat nebudu." zamítl hned Ryuuken. Jsou tu nejméně dva tisíce vězňů a každý je nějak problémový, člověk si ani neuměl představit, jak by to trvalo dlouho prohlédnout a vyšetřit všechny jen kvůli očím a pokusit se najít nějaký důvod, proč by snad vraždili kvůli očím. trvalo by to nejméně týden, než by mu pod rukama prošli úplně všichni, navíc by také nedělal nic jiného a na to vážně nějak moc velkou chuť neměl. Musí to jít i jinak. "Zkuste si najít něco, co by se spojovalo i se smrtí těch dvou předchozích."
"U všech tři mrtvol byl nějaký text. První oběť měla podřízlé hrdlo a druhá vyřízlí jazyk. To je asi to nejbližší, co by mohlo ty případy spojovat." položil i složku s fotkami na stůl a opřel se do svého křesla. "Ale je tu cosi, co tu první vraždu a ty poslední dvě odlišuje." ukázal na tři fotografie. "U těch posledních dvou jako by někomu šlo o lidské orgány u té první není žádný náznak něčeho takového."
"Chceš tím snad říct, že se tady jedná o dva odlišnné vrahy?" zeptal se černovlasý jestli to tedy odhadoval dobře, ale pokud ano tak by nemělo být tak hrozné najít je oba, ale zase na druhou stranu může to být ještě těžší. Navíc ani u jedné z mrtvol se nenašli žádné stopy, které by jim alespoň napomohli v hledání od koho mají začít nebo jak.
"I to je možné, rozhodně to nemůžeme zavrhovat, navíc." naklonil se nad fotografie a ukázal na krvavé texty na stěnách "Styl písma na prvním snímku a dalších dvou je poněkud jiný. Ten druhý je poněkud psaný ostře, písmena jsou do ostra a trochu se naklánějí dozadu na tom prvním je text spíše hladký, dalo by se říct." vysvětlil hnědovlasý, ale těžko říct jestli by jim rozdílné písmo nějak pomohlo. Zatím se z toho tedy dá odhadnout, že vrazi jsou dva.
"U první oběti byl také použitý jiný typ nože. Řezy byly tenké a hladké. Na druhých dvou obětích byli rány způsobeny zubatým nožem. Ve druhém a třetím případě zranění působí, jako kdyby jim chtěl dotyčný způsobit, co největší bolest v prvním šlo hlavně o rychlou a nenápadnou smrt, aby mohl, co nejrychleji zmizet." poznamenal Ryuuken a vypustil kouř z cigarety z úst.
"Dobře." hlesl, zvedl se ze svého pohodlného křesla a vytáhl z jedné z kartoték složku v červené barvě. "V tomhle je seznam ninějších vězňů, kteří mají nasvědomí seriové vraždy. Možná by tam mohla být nějaká stopa. Snad tam můžeme najít na někoho komu by se mohli tyhle vraždy podobat." sedl si zpátky do křesla a otevřel složku ve které bylo několik desítek papírů. Na těch však byla jen jména dotyčných a počet vražd, zkrátka jen stručně. Potom o každém vězdi tady jsou jejich osobní záložky.

"Tak fajn, kterej z vás kreténů to byl!!!!" vyštěkl vzteklně Nnoitra sotva se držíc na uzdě a prudce praštil rukama do plechové desky stolu. Jakmile se dozvěděl, že se našlo včera další tělo, ale tentokrát jeho malého blonďáčka tak to už byla poslední kapka a hned šel právě za nimi, protože oni se spolu nikdy neměli moc rádi a kdyby měli šanci tak by se pozabíjeli navzájem klidně hned.
"Do prdele! Ty debile lidi se tady snažej dohánět to, co nedohnali v noci tak vypadni!!!" oplatil mu stejnou mincí Ichigo a nespokojeně na něj zavrčel, když ho takhle nehezky probudil. Navíc, jak Nnoitra takhle fláknul do toho stolu tak to byla taková rána, že mu nadskočila hlava a on se do ní praštil. Nehezké probuzení.
"Drže hubu, prcku na tebe taky dojde!" zasyčel vztekle černovlasý. "Kdo z vás má nasvědomí Teslu a hned ven s tim!" znovu praštil rukou do stolu. Člověk by se ani nedivil, kdyby se to promáčklo.
"Kurva, nemlať do toho, co ti to udělalo?!" vyčetl mu Grimmjow a zvedl se z lavičky, přičemž do něj strčil, aby už do toho stolu nemlátil.
"Vsadil bych se, že to máš na svědomí zrovna ty, když ti maj za dva dny vystřelit mozek z hlavy." ušklíbl se a dal si hodně záležet, aby ta věta zněla až moc hnusně. "Určitě se snažíš ukojit to, cos ještě nestihnul na mrtvolách, co?!!!!" dodal ještě a spíš to na něj vyprskl.
Možná, že tady na sebe nadávali, ale tohle nedopadne dobře a to i když se do toho bude plést a nebo nebude, navíc, nenechá si vzít svou 'zásluhu' za to ,že se mu povedlo Findorra zabít a nikdo na to nepřišel a tak hezky se mu to povedlo. "Nnoitro, táhni!" zamračil se na něj varovně a prozatím se jen zvedl.
"Ani bych se nedivil, že v tom nakonec jedete všichni!" zasyčel nevraživě a probodával ty tři vražedným pohledem. Bylo by mu tak nějak úplně jedno, že on je už sám a oni jsou tři, to ho absolutně vůbec nezajímalo, klidně by se tady s nimi i porval, bylo mu to jedno.
"Proč by sme si měli špinit ruce s tvejma poskokama?!" vrčel Grimmjow, upřímně, jemu by to bylo taky úplně fuk, jestli by se tady s ním měl porvat nebo ne. Jestli ho na to dost vyburcuje tak klidně a zatím to vypadalo, že mu vážně rupnou nervy, neměl je zrovna moc pevné.
"Musíte se tady pořád hádat?" optal se černovlásek z pod stolu. Už zase začínalo být teplo tak se schovával pod stolem. To je prostě jeho místečko pokud svítí slunce nebo je teplo a musí být venku. "Třeba to nebyl ani jeden z nás. Jak se můžete navzájem odsuzovat, když ani nemáte žádné stopy, kdo by to mohl být tak laskavě zmlkněte a nekřičte tady, někteří z nás by se rádi snažili relaxovat." mírně se zamračil, i když ho nejspíš někteří moc neviděli, ale to mu nijak nevadilo.
Docela je překvapilo, že má Ulquiorra takovou kuráž a okřikne dokoncei Nnoitru a ten kupodivu taky na chvíli zklapnul. To bylo drsný. Ale samozřejmě, že to netrvalo dlouho a Nnoitra s Grimmjowam se do sebe zase pustili, zatím sice jen pomocí slov a nadávek, ale přece jen.
"Skvělé, lidi sou tak hloubí a začnou se obviňovat navzájem. Neni divu, že jednoho dne stejně všichni pojdou." neodpustil si bělovlasý, když sledoval to divadlo, které se před ním dělo. Zajímavé bylo, že se tady procházel úplně volně s kapucí na hlavě, které tady byli nepovolené a nikdo je tu neměl a stejně si ho tu nikdo nevšiml, připadal si jako neviditelný. A to je tohle vězení prý ten typ s největší ostrahou. Ha, to je vážně velmi vtipné. Idioti, vždyť ani nepřišli na to, kdo to tady zabil ty dva blonďáky a to jim tam nechal ještě stopy, aby na něj přišli. Kdepak, jsou to úplní idioti. Teď si musel vymyslet zase jinou zábavu. No páni, on vlastně úplně zapoměl, proč sem vůbec šel. To musí hned napravit, chtěl zase vidět na obě oči, když vidí jen na jedno je to matoucí a nezvyklé. Otočil se a vydal se tedy zpátky k budově věznice, aby si mohl najít to druhé oko.

Takhle odpoledne nikdo moc ve věznici nebyl, to už muselo být. Ještě si to pamatoval, že byli všichni radši venku, aby si užili tu trošku volnosti. Ale venku ho nikde nenašel tak musel být tady uvnitř a jestli ani to ne, tak někde musí najít jeho zdechlinku, ale to by mu zkazilo veškěrý požitek. Ještě netušil, jestli si ho vezme celého s sebou dolů a nebo si vezme jen oko a tělo jim tady nechá a udělá z něj další krásný a milostný vzkaz pro Aizena a ostatní.
Ale taky ho pomalu začínalo štvat, že ho nemohl najít. Už se byl podívat v jídělně, také u kuchyně, ale ta byla zamčená tam by se ani nedostal. Ta se zamiká protože jsou tak samozřejmě nože a tak podobně, pak prohledal i prádelnu, taky nic, dokonce se byl podívat i ve sprchách kdyby náhodou. Věznice byla příliš obrovská a jsou i místa, kam se nedostal, buď proto, že by se zamikají a nebo proto, že jsou tam stráže. Ale, ano bylo ještě jedno místo, kde se nebyl podívat místní stará knihovna. Bylo tam takového harampání, ale ještě se tam nebyl podívat.
Jen moc nevěděl jakou je to cestou. Upřímně, za tu dobu, co byl tady nahoře do knihovny páchnul jen tak maximálně dvakrát a to jedině s jeho mladším bráškou kvůli časákům. Samozřejmě, že tady trochu bloudil a to jen kvůli pitomé knihovně. Už z toho pomalu začínal mít nervy a doufal, že se na to vykašle.
Nakonec, ale našel ty dveře, konečně. Už se pomalu chtěl otočit a vrátit se dolů za Akonem, jestli nemá nějakou lepší zábavu nebo jestli si tam může pohrát s nějakým jeho subjektem na experimenty. Baví ho si s nimi hrát. Jsou to jako hračky, ale živé hračky, i když musel uznat, že takhle týrat nějakého živého člověka je mnohem, mnohem lepší zážitek, protože více vnímají bolest a všechno.
Došel až ke dveřím. Byli mírně pootevřené. Trošku do nich strčil prstem a pootevřel je, aby viděl do knihovny. No konečně! Konečně ho našel. Cítil, že tady je a taky viděl tam na konci místnosti u stolu ten stín. Kdo jiný by to tak mohl být. Když byl tam dole tak dlouho tak měl zostřené smysli více, než obyčejný člověk, zapamatoval si jeho vůni, to nešlo si nezapamatovat. Neodolal tomu se psychopaticky pousmát a promnout si potěšeně ruce. "Když se daří, tak se daří!" neodpustil si a vydal se tiše dál do místnosti.
Černovlásek byl zabraný do těch svých plánů vězení, poslední dobou tady trávil každý den, kdy jen mohl a povedlo se mu sem zašít, když byli ostatní venku. Už měl jen dva dny. Pomalu začínal tušit, že to ani nestihne do těch dvou dnů. Mít plány a nákresy to je jedna věc, ale na vlastní kůži si to osahat a ozkoušet to je něco úplně jiného. Klidně by nakonec mohl zjistit, že jsou ty plány špatné, kdo ví, jak jsou vůbec staré, třeba může být nějaká chodba už zazděná nebo všechno udělané jinak. Musel si ty plány vzít s sebou a na vlastní kůži si to projít, aby měl jistotu, že se nic nepokazí, ale tuhle jistotu mít nebude. Vždycky se může něco pokazit.
"Zvláštní... Člověk by tušil, že si budeš dávat pozor, po tom, cos mi utek vzal roha." pohrčil rameny a trochu rozhodil rukama. "Ale ty ne. Seš neopatrnej tvoreček." usmál se, když se kus za ním zastavil. Udělal to schválně. Chtěl si hrát. Věděl, že bude chtít Ishida zase zdrhat a taky bude, tak že se zastavil takhle pár metrů od něj, aby mu dal šanci na útěk a potom ho tady bude nahánět jako zvíře do té doby, dokud svou oběť neuštve a nevyčerpá a když ho bude moc štvat není problém si ho prostě chytit.
Cukl sebou a přes rameno se podíval. Už jen ten hlas byl děsivý, jelikož věděl, komu patří, ale ještě horší bylo, když viděl a věděl, že tohle už se mu nezdálo. "Jak..." dostal ze sebe jen, ovšem instinkt mu radil vzít a seskládat všechny plány, aby je tu nenechal a pak vzít roha. Kdyby tu ty plány nechal... ne tam dolů už by znovu nešel to vážně ne. Už by se totiž nedostal nahoru. Zajímalo ho, jak se mohl Ogichi dostat nahoru. Ulquiorra včera říkal, že ty dveře se nedají zevnitř otevřít tak, jak se mohl dostat nahoru, jiná cesta, než ty dveře není.
"No konečně. Už sem se začínal bát, žes na mě zapomněl." zatvářil se smutně, ale potom se znovu spokojeně zazubil a přimhouřil žluté oko.
"Jdi pryč! Nemám čas se tady s tebou nahánět!" zamračil se na něj a o pár kroků trochu couvnul. Když se mu povede utéct ven tak tam bude v bezpečí a nebo se dostat někdam do chráněných míst a chodem, kde jsou stráže.
"To je škoda..." naklonil hlavu trochu ke straně a pomalu se vydal k němu. "Tak to to asi budeme muset trochu urychlit." vytáhl z kapsy ještě zakrvavený skalpel z chirurgické oceli. "Potřebuju zpátky to oko." ukázal si na černý kus hardu, který už byl částečně nasáknutý krví.
Přesně tohle se mu zdálo. Že se sem nahoru vrátí, pro to oko. Podvědomě vztáhl ruku ke svému levému oku. Nechtěl o něj přijít a on by si ho s sebou určitě vzal zpátky dolů. I když to bude možná marná snaha tak stejně se rozeběhl okolo regálů a polic s knihami.
Přesně tohle čekal a věděl, že udělá. Aspoň mu dopřeje to, že si s ním chvíli pohraje na kočku a myš. Vrátil skalpel zpátky do kapsy a prudce strčil do regálu po svém levém rameni, přičemž ho rozvyklal a převážil na ten co byl vedle, alá domino. Chytl se jedné z polic a vyběhl nahoru po regálu a šel na další. Všechny knihy padaly z polic ven na zem a tvořili tak hromady. "Schválně, jak daleko se dostaneš." poznamenal, když se černovlásek dostal až ke dveřím a běžel pryč. Seskočil z klátících se regálů a vydal se tedy za ním.
Úplně mu drásalo nervy, jak za sebou slyšel padající knihy a police, jak všechno padalo na zem a to všechno Ogichi zničil jen jedním dotykem. Jak jen mohl zničit tolik knih. Ale teď se tím zabývat nemohl musel rychle ven.
"Hele. Tak mě napadá. Víš, co je televize? Já jo. Jednou sem viděl takovej horor. Strašně se mi líbilo, když tam ty děti zpívali tu písničku." poznamenal mu za zády. Neběžel za ním rychle, jen poklusával a občas trochu popoběhl, aby mu neutekl. Všiml si že špatně došlapuje na tu nohu, jak mu tam vrazil ten skalpel. Pochyboval, že by se mu to zahojilo nebo si to mohl sám tak dobře ošetřit. "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe. Tři, čtyři už sem míří. Pět, šest kříž dej v pěst. Sedm, osum ztratíš rozum. Devět deset..." zpíval mu za zády a schválně při tom používal takový temnější a děs nahánějící hlas. Zrychlil a dohnal ho. Podkopnul mu nohy a poslal na zem. Otočil na záda a obkročmo ho obklíčil a chytl za zápěstí, aby nemohl utéct. "...Už se nikdy nevzbudíš." dokončil celou písničku jemu těsně nad obličejem a psychopaticky se usmál.
Zachvěl se aodvrátil od něj hlavu. "Hned mě pust!" zazmítal se a pokusil se uvolnit si zápěstí. On si prostě nedá pokoj a jetě ho chytla nějaká zpěvácká nálada nebo co. Snažil se mu vysmeknout a uvolnit se, aby mohl dál utíkat a pokusit se dostat ven, i když věděl, že to bylo zbytečné, naděje umírá poslední.
"Ne." odvětil a přejel mu jazykem po levé části tváře, až k oku. Vzal sklíčko brýlí a sundal je, přičemž je odhodil stranou. Vzal obě černovláskova zápěstí do jedné ruky a držel mu je nad hlavou, aby se nemohl těma rukama bránit. Vytáhl z kapsy skalpel a vydal se jím pomalu k modrému oku. "Nemá cenu se bránit." potěšeně se usmál "To oko stejně už nebudeš potřebovat."
Přesně tohle se mu zdálo. Že ho drží a nemůže se ani hnout, že mu vzal brýle a ten skalpel se blížil k jeho oku. To bylo nepříjemné zjištění. A taky se mu zdálo, že je u Akona v laborce. To bylo ještě více znepokojivé. Nemohl si uvolnit ruce a nechtěl vědět, jak moc to musí být boletné až se hrot chirurgické oceli střetne s jeho okem. Pak si vzpomněl, že má ještě volné nohy. Všechno nebo nic. Vší silou ho nakopnul do extrémně citlivých míst a druhou nohou do břicha, aby ho od sebe dostal pryč.
Bolestně zaskučel a skácel se v bolestech na zem. Skalpel někde upustil, a ještě ke všemu se jeho oběť vzchopila a zase zdrhá. To je k zbláznění. "Počkej... Až tě chytim... Roztrhnu tě jako hada!" křikl za ním. Když se mu povedlo povolit od té bolesti. Nechal skalpel skalpelem a rozeběhl se zase za ním.
Přes rameno se podíval, kde je už se zase blížil. Pro jeho smůlu, mnohem rychleji, než by potřeboval. S tou nohou nemohl tak rychle běžet. Nezahojilo se to. Měl podezření, že v tom začíná být infekce. Ani by se vlastně nebylo čemu divit, tam dole je samí bordel a špína a tyhle nástroje se tam maximálně tak otřou, jestli vůbec. Z toho by mohla být docela dobrá otrava krve ne li hůř.
"Ty potvoro malá." neodpustil si, když ho zase doběhl, ale tentokrát ho neposlal na zem podkopnutím nohou, ale pro změnu rovnou pěstí, přičemž mu skoro vyrazil dech a moc krásně ho praštil a druhou chytil o zem. "A už buď hodnej. Bohužel, někde sem ztratil skalpel, tak že oko si budu muset vyndat rovnou dole." odvětil chytl černovláska za nohu a začal ho táhnout s sebou po zemi. Chvilku mu potrvá, než zase popadne dech a taky, než se mu povedle se nějak vůbec pohnout. Byla to silná rána do zad.
A navíc tu nikdo nebyl, tak že nehrozilo, že by je tu někdo mohl najít. Teď si ho prostě v klidu odtáhne až k Akonovi a konečně bude zase vidět na obě oči. Sice jedno bude žluté a to druhé modré, ale to mu vůbec nevadilo. Hlavní bylo, že je bude mít zase obě zpátky a jako bonus, bude mít novou hračku na trápení, dokud jí zase nezničí, jak to u něj bývá zvykem. "Hele...Tak mě napadlo, jakou ti pak vybereme klícku." poznamenal zamyšleně.
Perfektní, když se mu povedlo popadnout zase dech po nějaké té chvíli dušení tak mohl dýchat jen velmi mělce. Měl pocit, jako by mu na hrudník tlačil několik tun těžký betonový obdelník a nemohl se ani pořádně nadechnout. Nohy vůbec necítil a ruce skoro taky ne. Asi se mu spatně prokrvovali a neměli dostatek kyslíku. Teď už neuteče. Pokud se mu nepovede rozhýbat tělo a přimět ho spolupracovat tak je s ním konec a skončí na Akonově stole dole v podzemí, přesně tak, jak se mu to zdálo v tom snu.
Zase o nějakých pár minut později a blíže k ocelovým dveřím už měl zase Ogichi perfektní náladu. Tu jeho skladatelskou nebo hudební nebo jak to říct. Prostě si cosi pobroukával. Jen melodii a ještě si mával prstem, jak kdyby to dirigoval. "Když se podaří... Co se dařit má..." a zbytek si dobroukal "Hej, kotě, přidej se taky." podíval se na černovláska přes rameno a pak vrátil pohled zase zpátky před sebe. "Když se podaří, co se dařit má, tak je přeci krásně na světě!"
Božínku... On vážně zešílel. Tak nějak zapomněl na to, že se mu chtělo utíkat. "Nemůžeš mě radši zabít? Rozhodně je to lepší, než poslouchat ten tvůj vříškot." poznamenal otráveně. Poslouchat to jeho zpívání... Už sice cítil jakš takš nohy, ale ještě se mu špatně dýchalo. To byl šok pro jeho tělo.
"Hele zmlkni." sykl na něj přes rameno a stikl v ruce silně jeho nohu a zrovna ho táhl za to, kterou trefil tím skalpelem. Potěšeně se usmál, když mu tím způsobil bolest a černovlásek bolestně zasyčel a pokusil se uvolnit z jeho sevření, kvůli té bolesti.
Určitě něco s tou nohou má. Bolelo to. Takhle by to normálně bolet nemělo. A taky mu ten stisk nějak připomněl, že ho Ogichi vlastně táhne dolů a bude ho tam týrat, jako před tím. Už to nechtěl znovu začít. Za celý jeho život si toho zažil dost a nechtěl znovu. "Pust mě!" pokusil se uvolnit, ale znovu bolestně zasyčel a napnul tělo, když mu bělovlasý opět silně stiskl nohu.
"Buď hodný, kotě, ano?" řečnická otázka. Znovu si začal pobroukávat a dirigovat prstem. Už se blížil k rohu chodby. Jen tam zahne a půjde dál. Stráže tady žádné nebyli a nenarazil ani na žádné a to i když si taky tak krásně prospěvoval a naháněl tady svoje nové zvířátko, jo a taky poboural celou knihovnu. Ach ty stráže jsou tak neschopné. Jestli si nevšimli toho rámusu tam tak vážně... Jak tohle může být věznice se zvýšenou ostrahou...
Ovšem... Netrvalo dlouho a ta jeho písnička ho zase chytla a začal si prozpěvovat, ale teď už to znělo vážně zvučně, jako by si to nasvičoval do nějaké soutěže. Jen ta představa, jak se tady princezna navlékne do nějakých extrémně přiléhavých šatů. Vycpe si prsa ponožkami udělá si nějaký účes a jde někam zpívat do nějakého X faktoru nebo tak podobně a klidně by tam s ním mohl jít zpívat i Akon nebo Ryuuken.
"Když se podaří, co se dařit má, tak je přece krásně na svě..."
"...Tě." dokončil Renji místo Ogichiho, který se skácel k zemi, když od rudovláska chytil krástou ránu pěstí do obličeje, ale že to musela být rána, když se tak rychle dostal na zem. To nečekal. No, kdo by to čekal, kdyby si vyzpovoval. Určitě by nikdo při tom nečekal, že by mu někdo z poza rohu mohl dát pěstí do obličeje.
Černovlásek se podíval, co se to stalo, že tak náhodou Ogichi přestal zpívat a určitě by jen tak sám od sebe nespadl na zem. "Re-Renji?" podíval se na něj překvapeně.
"Taky tě moc rád vidim po tak dlouhý době." přikývl souhlasně a pousmál se. Vytáhl chlapce za ruku zase na nohy. "Ale povídat si můžeme pak. Teď poď dělej." stále ho držel za ruku a začal ho táhnout s sebou tím směrem odkud ho přitáhl Ogichi, ten se zatím vzpomatovával na zemi z té rány.
"Po-Počkej." nechla se od něj táhnout pryč. Jak to tak vypadalo tak zatím ještě nehodlal skončit v podzemí jako Ogichiho hračka a nikdy nevidět už slunce, ale na tu nohu došlapoval ještě hůř, než před tím a taky to trošku víc bolelo, když mu jí Ichigovo bratr tiskl takovou silou. "Jak ses sem dostal a jak jsi mě našel?"
"Včera večer se našlo Teslovo tělo. Nnoitra nás byl seřval a my se tam s nim skoro porvali. Ale někdo nás sledoval. Vypadal jako každej jinej vězeň jenom měl přes hlavu kapuci a to vězeňský uniformy nemaj a jedinej, kdo má bílí vlasy je Ogichi. Chtěl sem jít za nim, ale Nnoitra mě nechtěl pustit a začal všechno házet na mě, že sem zabil všechny tři, ale já zabil jenom Findorra... Bachaři nás pak oddělili. Chvíli mi trvalo, než sem ho našel, jak tě táhne s sebou k těm dveřím. Tak sem to obešel a předběhnul sem vás." vysvětlil a přes rameno se podíval, kde je Ogichi. Už se začínal sbírat ze země. Zaběhnul za první roh, který byl po ruce. Teď musí najít něco, kde se můžou schovat.
"Hej! Ty hajzle! Koukej ho vrátit!" zařval vztekle Ogichi a zamračil se. Otřel si krev ze rtu a rozěběhl se za nimi. už zase mu utíká, nebo spíš, někdo mu bere jeho hračku, kterou si tak pracně chytil a taky to oko! To je k vzteku.
V téhle odbočce byli samé dveře. To byli nejspíš ty slavné sklady. Ale ty většinou byli zamčené. "Zkoušej dveře!" vybídl ho a pustil mu ruku, aby mohl jít sám zkoušet dveře.
Zvuky Ogichiho kroků, jak se stále blížil byli hlasitější. Už neměli moc času. Ano mohli by se spolu porvat, to by klidně mohli, ale proč to dělat, ještě aby pak někdo přišel a nebo Renjimu ublížil, ještě, když ho zachránil z Ogichiho spárů, sám by se z nich nejspíš nedostal a jestli ano tak by se mu už nepovedlo utéct. Vypadalo to docela bledě, všechny dveře byli zatím zamčené. Naštěstí jedny přece jen byli otevřené napravo páté dveře od posledních. "Renji!" podíval se na něj a vběhl do skladu.
Šel za ním a opatrně zavřel dveře, aby nebouchli nebo necvakli. A pod dveře stršil cosi, co tady našel a vypadalo to jako nějaký klín. Kdyby náhodou tak aspoň ty dveře otevře pomalu a nebo budou hodně drhnout o zem. "Dej sem něco." tak zabarikádovali dveře vším možným, co tady našli. Tady byl starý nábytek.
Podíval se na dveře a začal je postupně zkoušel otvírat a cloumat s nimi. "Sakra..." procedil skrze zuby. Zkoušel další dveře "Sakra!" zvýšil hlas a bylo slyšet jak do nich praštil a to už trochu blíž. "Já vim, že tady ste! Koukejte vylézt! Stejně jednou musíte vylézt! A až se to stane tak vás zabiju oba dva!" zakřval a silně kopl do jedněch dveří, které byli zamčené a téměř je vykopnul z pantů. "Kurva!!!!"
"Renji, co když..." nestihl ani doříct větu.
"Pšššššt..." natiskl ho zády na stěnu kus od dveří a překryl mu ústa dlaní. "Nemluv, uslyší tě." pošeptal mu a držel se těsně u něj přitisklí, aby slyšel Ogichiho kroky a hlas, jak je daleko a jestli se blíží k těmhle dveřím.
Netrvalo dlouho, než se Ogichi dostal až k těm dveřím, kde byli schovaní a pokusil se je vyrazit a mlátil do nich pěstmi. "Počkejte až vylezete ven!" zevrčel nenávistně a znovu do nich kopnul nebýt toho nábytku a klínu tak jsou vážně už vyražené.
"Pššššš...." šeptal mu do ouška tiše, cítil jak se chvěje a taky, že má strach a bojí se. Bylo to na něm vidět ne jen cítit, jak držel víčka u sebe a v rukou tiskl Renjiho uniformu. To by asi nedopadlo moc dobře, kdyby se sem Ichiga bráška dostal, když už vyrážel i dveře a on má taky hodně velkou sílu a přežil už vypíchnuté oko a kopanec do rozkroku, asi by mu to moc neublížilo. "Neboj se a hlavně potichu." hlesl a pomalu stáhl chlapce s sebou na zem, aby ho posadil a on sám si k němu klekl a stále u něj zůstal. Překrýval mu ústa, aby nevydal ani hlásku a snažil se ho tišit a doufal, že to Ogichi vzdá a půjde se dobíjet zase do jiných dveří...




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 16. října 2014 v 16:10 | Reagovat

hmm,...Ogina má vážně smůlu :) a blbej vkus na písničky XD

2 elinka elinka | 17. října 2014 v 12:54 | Reagovat

sice blbej vkus, ale hodí se to tam >:)

3 Nisure Nisure | 18. října 2014 v 15:03 | Reagovat

Asi tak a děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama