XIII. - Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž

21. srpna 2014 v 0:04 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tady je další část Keimusha. Pardon, že tak pozdě, ale já jsem si najednou vzpomněla, že konečně udělám ty cracky na Bleach a že se musím podívat na anime -.- Ale upřímně, moc mi nepomáháte, když řeknu, že sem chci dát sex to berem všichni sme rádi, že ano, chraň vás ruka páně jestli ne >:(, ale když vám nabýdnu, aby jste si vybrali, koho by jste chtěli, nebo jaký pár tak by jste si mohli výbrat, když vám dám tu možnost, ale když nechcete? Dobře, jak je libo to už je vaše mínus :P Prosím neberte to ve zlém, jen jsem zase trošku hyper :/ :D Ale upřímně, tahle část je nějak extrémně dlouhá O.o

"Hej Ichigo. Ichigo vstávej!"
"HEJ!"
Trochu s sebou trhnul, když ho kdosi tka hrubě probudil z jěho možná až přílíš tvrdého spánku. Jen těžce se mu povedlo otevřít zalepené oči. Musel několikrát zamžourat, aby vůbec rozpoznal nějaké obrysy. Byl hodně unavený. Nevěděl, proč ho budí v noci. "Nechtě mě spát... Co je to za nápady... Budit člověka takhle pozdě v noci..." zamručel unaveně, sotva to ze sebe dostal.
"Koukej vstávat už je ráno!"
"Huh...?" nějak se mu povedlo otočit se zády ke zdi, aby viděl na ty, kteří ho vzbudili. "Ráno?"
"Jo koukej vstávat máme práci." přikývl souhlasně modrovlasý.
To uteklo nějak moc rychle. Byl rozespalý jako kdyby ho vzpudili někdy o půlnoci. Rozhodně by neušil, že už je ráno. Měl takový zvláštní sen, že se jeho bráška brátil sem nahoru. Vytáhůl se do sedu a promnul si oči, aby něco viděl a taky se rovnou hezky protáhl, měl tak ztuhlé tělo, že to bylo k neuvěření. Zvedl se z postele a vydal se za Grimmjowem. Nechtělo se mu vůbec nic dělat, ani nevěděl, co budou mít dnes za práci, tedy, jak je rozdělí. Nějak si ani nemohl vzpoměnout, co dělal včera. Áááááách bože...
"Hele co si včera dělal, vypadáš jako bys tejden nespal." prohodil Renji a loktem do Ichiga dloubl. To vypadalo, že spí ve stoje.
"Mmmmm...." zamručel znovu a ospale se po něm koukl. "Nic." odvětil a na oplátku ho fláknul do ramene, přičemž krásně zavrávoral.
"Kurosaki, koukej se probudit." zahučel na něj Grimmjow, chytl ho za ramena a zatřásl s ním, aby se ho pokusil probrat. "Nedáváš pozor!" vyčetl mu.
"Jo jo jo jo! Dost už sem vzhůru!" chytl modrovlasého za ruce, aby s ním přestal házet. Bylo to extrémně nepříjemné, jemu by se taky nelíbilo, kdyby v ním někdo takhle vrávoral. Odstrčil ruce a zatřepal hlavou, aby se pořádně probudil a vnímal.
"To už je lepší." zazubil se rudovlasý a pocuchal zrzkovi vlasy.
"Nešahej!" pohrozil mu, plácnul ho přes ruku, aby dal pokoj a mohl si zase urovnat zrzavé vlasy.

Podlady tady také nebyli zrovna nejčistčí, občas, když se po nich neustále chodilo. Byl tady všelijaký prach a špína, ale pořádek tu musel být alespoň trochu. Ale měl pocit, že šůroval podlahu včera. Nebo se mu to jen zdálo, pořád byl tak trochu přiblblí z toho, že ho vzbudili, chtělo se mu tak moc spát.
"Drhněte to pořádně!" zařval jeden ze strážných, kteří je tu hlídali. Když už dělali nějaké práce tady ve vězení, vždy je hlídali strážní, aby náhodou něco neprovedli a to hlavně při práci v kuchyni nebo s něčím, co by mohlo ublížit, což je vlastně všechno.
"Ty jejich kecy mě extrémně unavujou." zamručel nespokojeně Grimmjow a přes rameno se na stráž podíval. Kdyby mohl tak by ho vlastnoručně zaškrtil. Měl takový vztek. Nenáviděl, když mu někdo říká, co má dělat, a ještě k tomu někdo, kdo je úplná nicka.
"Co se tady vůbec stalo. Vůbec to nejde dolu." postěžoval si Ichigo. Měl pocit, že mu za chvíli z toho drhnutí upadnou ruce a ty fleky vůbec nešli dolů.
"To nevíš?" podíval se po něm rudovlasý.
"Co." nechápavě zvedl hnědý pohled.
"Včera se tady našlo další tělo." vysvětlil Grimmjow se zamručením, jak by chtěl s tím hadrem šlehnout. Nebavilo ho, dělat jim tady otroka.
"Ale ty si byl bůh ví kde tak si to nemoh vidět." doplnil Renji s úšklebkem, že on viděl něco, o co Ichigo přišel a už to neuvidí. Když se tady najde tělo tak je to jako když se do muzea přidá nový exponát - každý to chce vidět a hned se stane populární a středem debaty.
"Tělo? Už zase?" dost zarážející vzhledem k tomu, že je tady vysoká ostraha a jako bonus. Jak se to může někomu povést nepozorovaně. Ale ano dávalo to smysl. Zdi byli ještě špinavé od stříkanců zaschlé krve a ty tmavé fleky na zemi, jo dávalo to smysl. Možná, kdyby nebyl tak rozespalí tak by si toho všiml, ale za to nemohl, když Ogichi ho včera tak utahal. Počkat... Ogichi. Tak že, se mu to nejspíš nezdálo. Ve sprchách byl včera úplně sám a potom přišel Ogichi. Už tam byla vidět ta spojitost. Vzpomínal si, že měl u sebe nějaký nůž nebo něco. Ano to by také dávalo smysl. On někoho zabil, čímž odlákal pozornost a proto, že byli všichni zvědaví tak se zběhli na místo činu, on sám o tom nevěděl, že tady byla další vražda a jeho bráška si ho potom našel. Vždycky si ho dokázal najít ať byl kdekoliv. Je možná, že i Findorra zabil? "Čí to bylo tělo?" zeptal se.
"Yylfort Granz." hlesl až chladně černovlasý a zastavil se před Ichigem.
"Kuchiki." zamručel si pro sebe otráveně modrovlasý a vražedně nově příchozího sledoval. S tím se také neměl v lásce, nikdy mu tak nevadil ale od té doby, co ho odtáhl k Aizenovi, který mu řekl, že ho čeká poprava, tak by ho rozcupoval na kousíčky. Kdo ví, ale dneska měl talik vynervovanou náladu, nejdarši by všechno zabil.
"Ano, také tě zdravím, Grimmjow." stočil k modrovlasému šedý pohled "Ale možná by jsi se mohl mít na pozoru. Vzhledem k událostem, které se tady poslední dobou dějí by jsi měl svou agresivitu potlačovat. Mohlo by se stát, že máš ty vraždy na svědomí zrovna ty. Nikdo by potom neváhal tě popravit hned."
"Ale já to nebyl!" sykl. Ne, že sme příde jen tak a začne rozkazovat, ale pak ho ještě obviní, že ty vraždy má na svědomí on. Možná, kdyby nebyl tak zaslepený tím vztekem tak by si uvědomil, že by za to klidně mohl on, že by se snad mohl Aizenovi chtít mstít, že ho chce popravit, tak začíná vraždit. Jo, tak na to možná přijde až se zklidní a trochu zapřemýšlí, tedy pokud vůbec.
Yylfort? To začíná vypadat, že Ogichi se chystá pomalu vyvraždit celou Nnoitrovu bandu. Ten bude mít určitě zase vztek. Ale jak znal svého brášku tak uričtě nebude zůstávat jen u dvou nebo čtyř vražed. Ale nechtěl, aby ho zase chytli a potom ho zavřeli. Věděl, že se o sebe dokáže postarat, ale nemůže dovolit, aby se na něj přišlo, když to bude nuté tak to klidně vezme na sebe a kdyby ho poslali dolů do podzemí Ogichi by se vrátil s ním a mohli by tam být spolu v tom je aspoň trochu bonus.
"Renji, až skončíš své práce tak si promluvíme." podíval se na rudovlasého a bez dalšího slova se vydal, pryč tou samou cestou, kterou přišel, aby nemusel jít přes mokrou podlahu. To by ostatní moc nepotěšilo, když se s tím tak drhnou a pak by to měli zase špinavé.
"Zvláštní, co."
"He? Co?" zeptal se nechápavě rudovlasý a stočil pohled na zrzka.
"Byakuya tě začíná mít poslední dobou nějak moc rád ne?" vysvětlil a pozvedl jedno obočí.
"Co tim chceš říct." podezřívavě přimhouřil oči.
"Ty sis nevšimnul toho, jak tě poslední dobou pořád sleduje, kupříkladu." zazubil se.
Nespokojeně se zamračil a hodil po něm špinavý hard. "Sklapni, Kurosaki!" štěkl po něm vražedně.
"Hej! Dejte pokoj vy dva!" okříkl je strážný a vydal se k nim, aby je rozdělil od sebe a každý musel na jinou část chodby, aby už nedělali další problémy. Většinou to bývalo tak, že když jeden začal tak ostatní nemohli odolat a během chviličky z toho byla bitka.

Když odpoledne šli všichni ven na čerství vzduch tak začínalo hřmět. Pomalu začínala být tma, jako kdyby se začínalo ztmívat. Tak šero. Ale to je poslední dobou pořád. Neuškodilo by, kdyby se z oblak spustil déš, bylo by to osvěžující. Ale co se dá dělat, tohle je také příjemné, když fouká vítr a je zataženo. Určitě se to ale brzy zase vyjasní. Navíc počasí nikdo nedokáže ovládat.
"Hele viděli jste někdo z vás dneska Ishidu?" zeptal se zrzek a začal si prohledávat kapsy uniformy.
"Dneska ne. A po Ulquiorrovi taky jako by se slehla zem." odvětil Grimmjow s pokrčením ramen.
"Tak to je zlí. Kam ti dva asi tak mohli zmizet." usmál se s přimhouřením oči a z kapsy vytáhl pomuchlanou krabičku. "Sry, ale mam už jenom dvě." poznamenal a vytáhl poslední dvě cigarety a ještě sirky.
"Dej to sem." zašklebil se modrovlasý a vzal mu jednu cigaretu. Vložil si jí mezi rty a vzal si od zrzka zápalky, aby si mohl napálit a pak mu je zase vrátil.
"Vzteklino." neodpustil si zrzek s úšklebkem a sám si zapálil druhou ze zbylích cigaret. "Hele, až se Renji vrátí tak ani muk, jasný?" ukážal na cigaretu, přičemž si z té potáhl.
"Myslíš si, že by žárlil jo?" pozvedl obočí modrovlasý a zvedl k němu modrý pohled.
"Kdo ví." pokrčil zrzek rameny "U něj člověk nikdy neví."
Vyputil kouř ústa a podíval se do země. "Proč myslíš, že se Kuchiki tak moc zajímá." nadhodil.
"Nemam zdání." odvětil Ichigo. Natáhl nikotin do plic a následně ho vypustil ven. "Myslíš, že mezi těma dvěma něco je?"


"Sakra! Kolikrát mam ještě opakovat, že já to nebyl?!" štěkl už dost vynervovaně rudovlasý a praštil rukou do dřevěné desky stolu. Ano byl to on, kdo měl na svědomí tu první vraždu, ale s tou druhou neměl nic společného.
"Když ne ty, kdo tedy?" odvětil černovlasý. Pořád tak klidný, jak typické, stejný výraz.
"Já nevim! Ale já Yylforta nezabil! Zabil sem Findorra, to byla moje práce, jenom moje, ale Yylforta sem se ani nedotknul!" vytáhl z kapsy tmavo modrých kalhot malý kapesní nůž a hodil ho na stůl. "Nezabil sem Yylforta." řekl už trochu klidněji, tedy, podle výrazu asi moc klidný stále nebyl, ale alespoň už neštěkal.
Sklonil šedý pohled k nuži. "Dal jsem ti ten nůž s dobrým úsmyslem." vztáhl k oné věci ruku, aby si ji mohl vzít a prohlédnout. "Mám přístup ke všem údajům o vězních a vybral jsme tebe, protože s tím máš zkušenosti. Myslel sis, že když jedna smrt nezabrala na oddálení Grimmjowovi popravy tak budou dvě stačit? Byl by jsi snad schopný zabít..." nestihl dokončit ten svůj proslov jelikož ho druhý přerušil.
"Už nejmíň po tisíckrátý řikam, že já ho nezabil!" znovu zvýšil hlas. Měl pocit, že si Byakuya seděl an uších, vzhledem k tomu, kolikrát už to řekl a jak nahlas... A nebo ho záměrně ignoroval a myslel si to, co on sám chěl a čemu věřil. To je tak podlé! "Zabil sem Findorra!"
"Měl by jsi se naučit ovládat, pokud budeš takhle řvát na celou věznici půjdeš na křeslo ty místo Grimmjowa." konstatoval černovlasý.
Přimhouřil rudé oči. Měl takový vztek, že by ho klidně teď vlastnoručně zaškrtil nebo mu to vmlátil do hlavy, ale to nešlo. Bylo by to moc nápadné. Několik věžňů ví o tom, že s ním Byakuya chtěl mluvit. Ti se kterými ráno šůroval podlahu, většina z těch, kteří tafy skončí by udělali cokoliv, aby se vyhli trestu smrti nebo se dostali ven. Kdyby Byakuyu zabil tak by vážně skončil na tom křesle. Jen velmi těžko se dalo potlačit to obrovské nutkání udělat to, co se mu honilo hlavou. "No a co, všichni tam jednou skončíme. Proč to neuspíšit?" rozhodil rukama a odtáhl se od desky stolu.
"Řekni mi, kdo má nasvědomí tu druhou vraždu, když to nejsi ty?" byl si vědom, že akorát rozhmíchává oheň, ale také si byl vědom toho, že se mu nemůže nic stát. On tady byl důležitá osoba. Každý ho tady znal. Využíval toho a také toho, že kdyby se mu něco stalo byť jen škrábnutí. Využil by svých výhod, které má.
Strnul a zatnul ruce v pěsti. Už toho měl vážně dost. "Dával si snad někomu dalšímu nůž?! Já nejsem idiot! Myslíš si, že budu vraždit na potkání?!" vyštěkl na něj s jedním dechem. "Už mě to vážně nebaví. Vůbec neposloucháš, co ti řikam ať už je to pravda nebo ne. Ty si myslíš jenom to, co chceš a co se ti hodí. Jo klidně se zvedni a di říct Aizenovi, že sem to byl já. Je mi to úplně jedno!" s tímhle ukončil tuhle debatu a aniž by počkal na druhého reakci nebo svolení tak se otočil a vydal se ke dveřím, aby odsud mohl vypadnout. Jak mu jen mohl věřit? Určitě to byla všechno jen bouda, teď už ani nepochyboval o tom, že to byl zrovna Byakuya, kdo navedl Aizena k té popravě. Vlastně proč ne? Nikomu se tady nedá věřit a už vůbec ne na sto procent. Jak jen mohl být tak najivní a věřil, že v tom Byakuya jede s ním? Byl tak najivní, dělalo se mu ze sebe zle. Jako malé dítě, které jde za cizím člověkem jen proto, že má pro něj nějakou sladkost. Vážně? A to byl tak známí a měl na svědomí tolik dokonale promyšlených vražd. Nikdy se s nikým netahal. Týmová práce u něj neexistovala. Byl samotář a to právě z tohohle důvodu. Lidem se nedá věřit. Podraz se dá čekat klidně i od nejlepšího přítele. Lidská rasa se dá velmi snadno zmanipulovat, stačí k tomu klidně tučná částka peněz a i nejlepší přítel je rázem ten kvůli kterému člověk skončí v base. Jak... Jak jen mohl udělat tu chybu a tak bezhlavě a bez přemýšlení spolknout návnadu někomu, kdo je úplně z jiné třídy, než on? To ja jako vykopat si vlastní hrob!
"Stůj." hlesl Byakuya a zatarasil mu cestu ke dveřím, před které si stoupl, aby druhý nemohl jít. "Neřekl jsem ti, že můžeš jít." informoval ho.
"Ty..." zavrčel vražedně a zaskřípal zuby. Tak že, on ho tady obviňuje z něčeho, co neprovedl a teď mu ještě zabraňuje v odchodu? A ještě ke všemu mu tady bude diktatůrovat, co může a nemůže. Tohle už nešlo potlačit. Křečovitě zatnul ruku v pěst a rozmáchl se.
A kdyby Byakuya neuhnul hlavou tak by jednu ránu schatal od Renjiho a tu druhou od dveří za sebou. No a taky by si nejspíš chvilku pospal. Takhle to jen schytli chudáci dveře, yo a taky jeho ruka. "Poslouchej mě."
"Sa-kra...!" dostal ze sebe bolestně a předklonil se, přičemž si chytl ruku v zápěstí a začal si jí mnout. To byla hodně tvrdá rána do hodně tvrdého povrchu. Ta ruka bude teď nějakou dobu nepoužitelná, ta bolest mu vystřelovala do celého těla, cítil jako by mu to pulsovalo až v hlavě. "Ne-Nebudu poslouchat...! Já nejsem žádný zvíře! Nebudu dělat, co se po mě chce!" zasyčel výhručně a napřímil se, přičemž znovu napřáhl ruku.
Nepatrně se zamračil a uchopil rudovlasého ruku v zápěstí, pevně ji sevřel a zkroutil mu ji za zády, aby se jí nemohl bránit. Natiskl ho na plechové dveře a ke spánku přiložil hlaveň Eaglematicu. "Ta zbraň je nabitá." hlesl informativně, ale vůbec ho nepouštěl.
Stočil k němu rudý pohled, aniž by se pohnul. Byl hodně překvapený, jak dokonale se mu povedlo ho znehybnit. Tohle je úplně poprví, co na něj někdo mířil zbraní a ještě k tomu byla extrémně blízko jeho hlavy.
"Snad už budeš rozumný." konstatoval a otočil ho čelem k sobě, přičemž přemístil ruku na jeho hruď, aby ho držel stále přitlačeného ke dveřím a hlaveň mezi jeho očima. "A teď mě poslouchej. Jestli si to nebyl ty, kdo zabil Yyalforta." zeptal se klidně.
Nějakým způsobem z něj všechen ten adrenalin vyprchal. Už ani nevnímal, jak mu pulsovala ruka. To bylo nejspíš tím čokem, že měl mezi očima zbraň. "Nevim, ale já to nebyl."
"Oběť měla řezné rány."
"Já to nebyl. Navíc, kontrolovali ste, jak vypadali? Každej nůž má jinou stopu řezu. Porovnejte obě stopy a poznáš, že to druhý tělo nemam na svědomí já."
Stáhl zbraň a vrátil ji zpátky do pouzdra na opasku. "A ty to poznáš." optal se znovu a stáhl ruku z jeho hrudi, aby mohl vzít mezi prsty spodní čelist.
"Možná. Má to poznat každej chirurg nebo doktor. Já nejsem doktor." odvětil a trochu přimhouřil rudé oči.
"Když jsi klidný jedná se stebou mnohem lépe." naklonil se k němu a políbil ho na ústa, přičemž se následně začal dostávat do druhého úst, aby je mohl plenit a pohrávat si s jeho jazykem.
Překvapeně vysteštil oči a zapřel se mu rukama o ramena, aby ho od sebe odtáhl. "Co to sakra děláš?!"
"Nic." odvětil černovlasý a znovu se k němu natáhl pro polibek a i přes vzdor se od něj neodtahoval a chytl mu ruce, aby s nimi dal pokoj. Odtáhl ho ke stolu, přičemž ho natlačil na dřeěnou desku.
Zmaručel a odtrhl se mu od úst "Počkej... co, když sem někdo pude?" hlesl v otázce, chytl černovlasého ruku, aby jí zabránil v pohybu po jeho spodní části těla a uhnul pohledem.
"Nikdo sem nepřijde." zašeptal do kůže hrdla, přičemž ji jemně vzal mezi zuby a stiskl. Vymanil se z mladšího sevření, aby mohl pokračovat rukou dál, rozepnul zapínání kalhot, následně se rukou vydal pod spodní část tmavo modré uniformy.
Tlumeně zasténal, přes semknuté rty, které se mermomocí snažil držet u sebe a být po tichu, takovou radost mu zase dělat nechtěl.
Dostal se rukou k rudovlasého vstupu a začal do něj pronikat jedním prstem, kterým následně začal pohybovat. Pomalu přidal i druhý a třetí prst, aby si ho připravil a donutil svaly povolit. Pak prsty vytáhl a otočil ho k sobě zady, donutil ho opřít se o stůl a sám si povolil kalhoty.
"Po...Počkej..." přes rameno se po Byakuyovi ohlédl a pevně semkl zuby a víčka k sobě, když do něj druhý pronikl a následně i začal přirážet, přičemž pomalu, ale jistě zintenzivňpval tempo. Utlimil v ústech zasténání a jen vydechl. Zatnul prsty do dřevěné desky stolu a snažil se držet rty u sebe, aby nevzdychal moc nahlas. To by tak chybělo, aby někdo šel kolem a domyslel si, co se to za těmi dveřmi děje za nekalosti. Až odsud vypadne tak bude mít rozhodně o čem přemýšlet, jak hluboko to vůbec klesl a pak si může jen domýšlet, co bude dál, co se stane.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 23. srpna 2014 v 23:01 | Reagovat

skvělý díl ichigo je prostě furt natvrdlej a byakuya nadržený :)

2 Nisure Nisure | 24. srpna 2014 v 13:02 | Reagovat

Asi tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama