The Vampire Story II.

31. srpna 2014 v 19:28 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Ichigo x Aizen
Warning: yaoi, krev trošičku O.o

Poznámka: Další povídka a spolupráce s Kate a dalo by se říct, že je tohle druhá část, mno ona to vlastně je druhá část té první upírské povídky. Kdo ví jestli jich bude více nebo ne, uvidíme, ale chtěla jsem říct, že proto, že je dneska poslední den prázdnin tak sem dávám za nás za obě povídku. Ještě sem dám dnes ten komix, který mám už celý přeložený a dále uvidíme co bude.

Už byl tak blízko. Jen malý kousíček mu chyběl, aby svůj plán uskutečnil, kdyby ho ovšem nechytil chlápek, co právě kráčí vedle.
Aizen ho odchytil právě v čas. Věděl o něm už dlouho. To samozřejmě musel, když mu tenhle hrad patřil, nehledě na to, že ví o všem, co se tady šustne. A když ho tak na krásno odchytil tak si to s ním chtěl trošku probrat.
Po očku se po něm díval. Přemýšlel, co s ním udělá. Chtěl utéct, ale stejně by to nepomohlo. Určitě ho vyhosti, nebo něco mnohem horšího.
Došel až k dvoukřídlím dveřím a otevřel je. "Jdi." poručil chlapci, aby šel jako první a neriskoval, že by mu utekl, i když by si ho potom našel.
Nechtělo se mu, ale musel. Tak tedy vstoupil. Místnost byla rozlehlá, největší z celého hradu. Málokomu se poštěstí do ní vstoupit. Když už nic, tak aspoň tohle se mu povedlo a tomu se prostě musel zasmát.
Sám nakonec vešel a následně se ony obrovské dveře sami za jeho zády zavřeli. "Co jsi to zamýšlel, Ichigo?" zeptal se ho a přešel blíž k němu.
Otočil se k němu. Najednou znervózněl. "Co?! ... já ... nic jen sem ho chtěl vidět. Víte já ho ještě nikdy neviděl, tak ... tak sem byl zvědavej. Nevěděl sem, že se to nesmí."
Pobaveně se pousmál a chytl chlapce za bradu. "Ichigo, oba víme, co jsi měl v záměru udělat, že?"
"Ehm ..." velice nahlas polkl. "J ... já nevim o čem mluvíte?" Očima tikal všude kolem jen ne, aby pohlédl do těch jeho.
"Seš si jistý?" optal se a donutil chlapce podívat se mu do tváře. Schválně jestli mu dokáže zalhat do očí, jestli má takovou kuráž.
Chvíli bez hnutí hleděl, ale tohle už bylo moc. Sklopil pohled a zakroutil hlavou. "Omlouvám se" opovážil se říct jedinou věc, co ho napadla.
Tak že, neměl tolik kuráže, aby mu zalhal do očí, aspoň trochu pokory umí prokázat. "Co jsi provedl?" chtěl ho donutit to říct, to za co ho tady držel.
"Já ..." neodvažoval se pokračovat. Zvlášť, když se mu netřásl jen hlas, ale celé tělo.
"Myslím, že jsi chtěl provést něco nekalého, že ano?" pustil mu spodní čelist a vydal se prsty na jeho hrdlo, přičemž přejel po jeho straně.
Tak už mě sakra pusť. Pomyslel si a odvrátil od něj pohled. Jenže si neuvědomil druhého schopnosti.
"Chtěl bys pustit, ano?" pustil ho a odtáhl se od něj. "A co budeš dělat, když tě pustím?" optal se a stále na něj upíral ten hnědý pronikavý pohled.
"Š ... šel do svého pokoje" navrhl a udělal krok od staršího.
"Oh, vážně? A co by jsi tam hodlal dělat?" ptal se dál. Stále měl na rtech ten svůj úsměv a sledoval ho pohledem, ani jednou z něj neuhnul očima
On snad nikdy nemrká?! Zase si nedával pozor na své myšlenky. "Byl tam a neopustil ho, dokud by ste mi to nedovolil."
"Tak proč jsi to tedy udělal, kdyby jsi to neudělal nemusel jsi být tady se mnou." vydal se k němu.
Opět couvl. Nechtěl, aby se ho dotkl. Mohlo by to špatně dopadnout. "Vy víte proč." namítl.
"Tak by jsi se pro příště měl ponaučit." odvětil a přešel až k němu. Vztáhl k němu ruku a palcem mu přejel po rtech.
Přikývl a ulhl jeho prstům. "Už to nikdy neudělám." slíbil a vydal se ke dveřím.
Jen se za ním díval. Ty dveře neotevře, protože ho ještě nikam nepustil, tak že tady zůstane tak jako tak.
Pokusil se otevřít ty ohromné dveře, které se několikanásobně zvětšily, když zjistil, že to nejde. Zůstal stát na místě. Nedokázal se ani pohnout. Byl tu v pasti a určitě zemře.
"Máš ještě tak na spěch?" optal se ho a naklonil hlavu trochu ke straně. Vydal se za ním ke dveřím.
"Prosím nezabíjejte mě!" vyklouzlo mu s úst, dřív než se stihl přiblížit.
"Nechci tě zabít." odvětil a zastavil se před ním. "Tedy, alespoň pro zatím." dodal. Chytl ho za zápěstí a přitáhl si jeho ruku ke rtům.
"To pro zatím mě znervózňuje" přiznal a raději se o nic nezkoušel a nechal druhého, aby ho nenaštval.
Přejel si po rtech prsty chlapce a následně po nich přejel jazykem a vtáhl si je do úst. Přejel po nich ostrými upířími zuby, až na jazyku ucítil krev.
Cukl rukou, když ucítil to štípnutí. Nejmocnější upír na světě chutná jeho krev. Pří té představě se začervenal.
Zvedl k němu pohled a pustil mu ruku. Přejel si jazykem po rtech a pousmál se. "Chutnáš stejně sladce jako vypadáš." poznamenal.
"Uhm ..." stáhl ruku zpět a instinktivně si ty dva prsty strčil do úst, aby se nemrhalo drahocennou krví. Zvlášť, když je to jeho.
Mírně se pousmál a přimhouřil oči. Natáhl se k němu a políbil ho na tvář. Vztáhl k němu ruku a pomalu se vydal po jeho boku dolů.
Tak tohle bylo divný. Myslel si, že ho nějak potrestá, ale zatím to tak nevypadalo a dost ho to zmátlo, nevěděl co říct.
Jal se rukama stáhnout jeho plášť na zem, aby se nepletl a měl prostor k tomu, aby mohl sundat i další kus oblečení.
"M ... moment! Co to děláte?!" vyjeveně se od něj odtáhl.
"Tohle je tvůj trest." odvětil a umlčel ho vlastním jazykem a rty. Pokračoval se své práci a sundal mu další část oblečení.
"A ... ale ... nešel by jinej trest?" pokusil se navrhnout, když se Aizen odtáhl a mírně naklonil hlavu ke straně.
"To rozhodně ne." odvětil a když ho zbavil i vrchní části oblečení tak se vydal k jeho kalhotum pod které vnikl rukou.
"NE!!!" zapřel se mu rukama o hruď, aby ho dostal od sebe co nejdál a aby hnědovlasý nemohl pokračovat ve své činnosti.
Podíval se na něj a přimhouřil oči. "Ne?" zopakoval až výhružně. Chtěl znát důvod, proč nechce trest.
"Já nechci" upřesnil a odstrčil ho od sebe. Obrátil se ke dveřím a znovu se pokusil je otevřít.
"A proč?" optal se znovu. Chytl ho za rameno a otočil ho čelem k sobě. Natiskl ho zády na ohromné dveře a rukama se podepřel vedle jeho hlavy, aby nemohl utíkat.
"Proč se ptáte, když to stejně víte?!" najednou na něj vyjel. Už ho nebavilo, jak si s ním pořád hraje a když ho zabije tak ať, pořád lepší než tohle.
"Jsi vůbec první, kdo odmítá, ale jistě víš, že mě nemá cenu odporovat." odvětil a bylo to myšleno i jako jisté varování.
"To je mi jedno já chci od sud pryč. CHCI PRYČ!" poslední dvě slova zdůraznil, aby druhý pochopil. Ty dveře už neotevře, tak se rozhlédl. Nečekal a bleskově se vymanil z jeho sevření a objevil se na druhé straně pokoje a hledal jinou únikovou cestu.
S úplným klidem se za ním otočil a mírně nespokojeně přimhouřil oči. "Víš, že odsud se nedostaneš a trest tě stejně nemine."
"Ale já trest nechci, teda aspoň ne tenhle" namítl a couvl, jenomže zakopl a dopadl na postel.
Přemístil se k němu a znovu ho obklíčil rukama, aby na dále nemohl utíkat. "A jaký bys chtěl."
"Jakýkoliv jen ne tenhle" prohlásil a zakroutil se na posteli. Ta byla tak měkká, že se mu najednou chtělo spát.
"Ty si budeš ještě vybírat?" pozvedl tázavě jedno obočí a otočil ho, aby ležel na břiše. "Má to být tvůj trest a já ho měnit nehodlám."
"Ehm ..." už neměl sílu odporovat, byl unavený a nevěděl jestli to je tou postelí a nebo je to další schopnost hnědovlasého.
Pousmál se a vydal se mu sundat i kalhoty. Sklonil se k chlapci a vydal se rty po jeho šíji, přičemž pokračoval dál až na lopatku.
Ještě naposled se pokusil protestovat, ale už to nedokázal.
Zbavil ho kalhot a následně i spodního prádla. Přejel rukou po chlapcových zádech až k hýždím. "Budeš hodný?" pošeptal mu do ouška a jemně ho skousl mezi zuby.
"Uhm" přikývl, ale jinak se nehýbal, i když to bylo nepříjemné a všude po těle měl husí kůži.
"Moc hodný." usmál se a přejel prsty po jeho vstupu, přičemž se do něj začal jedním tlačit, aby s ním následně mohl začít pohybovat.
Jakmile to ucítil, nevědomky stáhl půlky k sobě a povolil je až za chvíli když si zvykl.
"Nesnaž se bránit nebo toho budeš mrzet." varoval ho šeptem a po chvíli přidal i druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat.
Zuby nehty se snažil, aby to nezopakoval a raději roztáhl nohy.
Nakonec přidal i třetí prst, když se mu takhle krásně vybídl a když usoudil, že je dostatečně připravený tak se začal zbavovat svého oblečení.
Už to nebylo tak zlý. Mohl se uvolnit, i když to pořád nechtěl, začal sténat.
Vytáhl z něj prsty a nahradil je vlastním vzrušením. Opřel se o něj a pomalu do něj začal pronikat až po kořen.
Vytřeštil oči. Nestihl ani zareagovat a už ho měl v sobě. Teď nevěděl co má udělat. Potřeboval se nadzvednout, aby se netiskl svým údem na postel, ale hnědovlasí mu to zřejmě ani neposkytne.
Jemně ho kousl do hrdla, přičemž po tom samém místě přejel i jazykem. Chytl chlapce za boky a přitáhl si ho blíž k okraji postele a ještě ho vytáhl na kolena, aby mohl lépe přirážet.
Neudržel se, už jinak nemohl. Začal být tak hlasitý, že to překvapilo i jeho samotného. Podepřel se rukama, aby to bylo pohodlnější a taky, aby mu neutíkal.
Pomalu zintenzivňoval tempo a stále mu pevně svíral boky, aby si ho u sebe udržel. Sklonil se k němu a vydal se rty po chlapcově šíji na kterou i dýchal.
"A ... Aizen-sama" bylo jediné na co se zmohl. Najednou našel sílu a vycházel staršímu vstříc a začal hýbat boky proti němu.
Pustil ho jednou rukou a chytil ho za bradu, aby si ho mohl vtáhnout do polibku.
Nemohl si pomoct a kousl ho. Měl obrovskou touhu ho ochutnat.
Proplétal s ním jazyk a schválně si ho natlačil na ostré zuby, aby ho pořezal a mohl smísit ty dvě chutě.
A byly úžasné. Nikdy nic takového necítil a chtěl víc.
Odtáhl se mu od úst, aby se mohl nadechnout. Už cítil, že se blíží k vrcholu, už mu stačilo jen pár přírazů na to, aby naplnil chlapcovo nitro svým spermatem.
Také podlehl a skoro se až zastyděl, když mu ušpinil postel a pak do toho ještě padl vyčerpáním.
Usmál se a políbil ho za ouško. "Nebylo to tak zlé, ne." šeptl k němu a odtáhl se od něj, přičemž ho překryl dekou.
Pomalu se obrátil. "Ne nebylo" přisvědčil a zahleděl se do těch hnědých očí.
"A ty jsi se tak bál." pobaveně se pousmál a políbil ho na rty.
"Myslel sem, že to bude bolet." přiznal. Nečekaně se po něm natáhl a stáhl ho k sobě pod deku.
"Hlupáčku." pobaveně se pousmál a políbil ho na čelo. Přetáhl přes ně oba deku a přitáhl si chlapce k sobě.
"Tak mě napadá, že asi budu zlobit častěji." pousmál se zrzek a uvelebil se na Aizenově hrudi a zavřel očí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 31. srpna 2014 v 22:15 | Reagovat

schválně si typněte kdo psal za koho jestli to uhodnete ;D :D

2 miko-kun miko-kun | 4. října 2014 v 18:05 | Reagovat

kate: ichigo?
nisure: aizen?
fakt nevim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama