The Vampire Story

28. srpna 2014 v 20:36 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Renji x Ichigo
Warning: upíří yaoi, krev, otevřený konec a opět neodbytný Ichigo -.-

Poznámka: Tohle je tady další spolupráce na upírské téma ALE ŽÁDNÉ TWILIGHT NEBO JAK SE TO PÍŠE TO Z HLOUBI DUŠE NESNÁŠÍM, TO NEJHORŠÍ CO MŮŽE EXISTOVAT FUJTO!!! *Toho si vůbec nevšímejte, prostě ne každému sedne to, co sedne někomu jinému a tohle řekla ještě mírně. Tak že, to neberte jako urážku, děkujeme.* Mno a jinak, je to opět naše spolupráce, já psala za Renjiho a Kate za Ichiga. Ale popravdě, trvalo to docela dlouho, než se konečně rozhodla jaký chce obrázek, ale to je jedno. Sorry, zase moc kecám okaj mlčím tady je povídka a já mizím :3

Tenhle hrad byl celkem rozlehlí. Bylo tady mnoho komnat a pokojů. Přes den v něm bylo ticho snad jako kdyby byl už stovky let neobývaný, ale jakmile zapadli i poslední paprsky slunce tak se všechno hned změnilo. V podzemí a některých pokojích, kam nikdy nedolehlo sluneční světlo byli rakve. Jakkoliv zdobené přes obyčejné až po luxusně řezané a zdobené. A jak už to tak u upírů bývá tak v noci vstávají a hledají si něco na zub, ale ne každý vstával hned po západu slunce, někdo si třeba i rád pospal, navíc noc je dlouhá a není kam spěchat.
Ale to neplatilo o Ichigovi. Jako vždycky stával mezi prvními a velice ho bavilo budit ostatní. Otevřel víko od své rakve z dubového dřeva, na kterou byl velice pyšný, a s úšklebkem zamířil k další.
To tady bylo prostě známo. Hrál tady jakousi roli budíku nebo kohouta přímo do postele, dalo by se to tak říct. Některým jedincům to lezlo na nervy a ti chytřejší se raději zamkli, aby na ně Ichigo nemohl, ale někteří na to zkrátka zapomněli. To se zkrátka stává no. Ale potom mají o budíček postaráno a ne že by byl nějak obzvláště příjemný.
Vyhledal si speciální rakev a kupodivu se k ní dostal ale co. Zvedl víko a nejdřív toho dotyčného cvrnkl do čela, a když to nezabralo, tak ho chytil za ramena a začal s ním třást "HEJ RENJI STÁVEJ!!!!!!!!!!!!!!"
Většinou spal velmi tvrdě, ale když s ním to pako začalo takhle cloumat... To by snad probudilo i mrtvolu. I když vlastně... Upíři už jsou prakticky mrtví, to mluví za vše. "Přestaň se mnou třást ty idiote!!!! Já se snažil spát!!" křikl po něm ne zrovna potěšeně a odkopnul ho od sebe.
"Jak spát? Dem se najíst ne? Mam typ na dobrou krev." psychopaticky se zašklebí.
"Jo snažim se spát!" přikývl souhlasně a vzal si zpátky víko své rakve. "Tak že táhni." pronesl místo rozloučení a zase se zavřel v rakvi.
Jenže tuhle odpověď zrzek nepřímá nikdy. Šel blíž a začal bubnovat do rakve a vzhledem k vysoce vyvinutému sluchu a ještě v uzavřeném prostoru je jasný že už červenovlasý upír neusne.
Vydržel to tam zavřený maximálně půl minuty a to ať už se snažil utlumit ty zvuky jakkoliv. Ne on ho prostě nenechá v klidu spát, jak typické. Mohl to také tušit. A pro příště si musí konečně zamknout ty dveře jinak se prostě nikdy nevyspí! Vyrazil víko rakve, přičemž není vyloučené, že tím Ichiga nefláknul a posadil se. "Co sakra chceš?!"
Promnul si bolavé místo, kde ho udeřil. "Mam hlad." hlesli a tak nenápadně se přiblížil ke krku toho druhého.
Unaveně si jednou rukou promnul oči a druhou rukou ho praštil do obličeje, aby ho dostal zase do příčetné vzdálenosti. "Tak si di najít něco jinýho, já nejsem k jídlu."
"Ale já chci, aby si mi pomoch dostat někoho jinýho." vysvětlí a jedním dlouhým nehtem ho najednou škrábne na tváři.
"Tak ani nezkoušej kousat do mě, Kurosaki." stočil k němu nevraživý pohled a přejel si prsty po tváři, do níž ho škrábl. Mírně se zamračil a olízal krev z prstů. "Tak co chceš."
Zašklebil se a zase se přiblížil k jeho tváři. "Uryuu Ishida." když pronesl ta dvě slova mírně zamhouřil oči. Rod Ishida byl jedním z největších ti nejsilnější a proto po jejich krvi prahlo mnoho upíru a mnoho jich za to i zemřelo, ale v každém případě to stálo za to.
Souhlasně přikývl a usmál se. "Jo to byl byl úžasnej nápad. Jenom si nějak nedomyslel, že on se zamyká." při druhé větě se mu výraz změnil na otrávený tím způsobem, že to nějak nedomyslel a že je úplný loser. "Navíc, už ho vidim, že by si nechal vzít krev zrovna od někoho jako si ty." ušklíbl se posměšně.
"Hej to od tebe není hezký a navíc nezamyká se vždycky ne když se krmí a proto chci, aby si šel se mnou. Mohli by sme se rozdělit." šibalsky se usmál a jednou rukou se vydal k jeho stehnu a ještě dál a tou druhou byl opřený o rakev.
"Ty sis toho nevšimnul?" podíval se na něj překvapeně. Nejspíš už nemělo cenu spát. Stejně by už asi neusnul. "Ještě sem ho neviděl pít krev... Jenom mléko..." odvětil a podíval se na jeho ruku, kterou odstrčil. "A vůbec i kdyby já se S TEBOU dělit o nic nebudu!" svraštil obočí.
"Pije krev ale jenom když si je jistej že to nikdo nevidí jinak by přeci nebyl tak silnej a budeš se muset dělit jinak řeknu že je to tvůj nápad a žes mě k tomu donutil" zamračí se a tu ruku vrátí spět.
"A to víš jako jak?" pozvedl jedno obočí a znovu mu tu ruku odstrčil. "A ty si vážně myslíš, že by ti věřil?" pobaveně se usmál nad tou Ichigovo bláhovou představou.
"Zaslech sem ho jak se o tom baví se svym tátou ... a pár dní sem ho sledoval" připustí a jelikož má už opravdu velký hlad, tak se nakloní a olízne Renjiho tvář, kde ještě pořád byly kapičky krve.
"Jak typické, že mě to vůbec překvapuje." povzdechl si a na chvíli zavřel oči, tedy jen do té doby, než mu olízl tvář. "Nemůžeš si jít najít nějakou krávu ven?" neodpustil si.
"A proč? Mě stačí tadyta kravička." neodpustí si strašně rád ho provokoval a líbal, což právě teď udělal.
Odtrhl se od jeho úst a chytl ho za rameno. "To se mě dotklo." zamračil se na něj nespokojeně.
"Ooooo chudáčku" přitiskl si ho posměšně na hruď jako, že ho utěšuje. "Hlavně nebreč to bude dobrýýýýý" chytne ho pod koleny a vytáhne z rakve ale nepustí ho místo toho ho odnáší pryč.
"Co to sakra..." skoro to ani nestačil všechno registrovat. Okaj, Ichigovi fajně přeskočilo. "Koukej mě pustit!" postěžoval si a snažil se vyprostit.
"Klídek ženská." poskočí s nim, aby sebou nekroutil a odnesl ho k sobě do pokoje, který měl jako jeden z mála ještě normální funkční postel.
"Nejsem ženská." zamručel nespokojeně, ale přestal se tedy bránit, jelikož ho Ichigo stejně nepustí.
"Vážně? No já nevim máš dlouhý vlasy a pokaždý když to děláme tak seš dole." konstatuje s vážným pokyvováním hlavy a položí ho opatrně na postel, jako by to byla velmi křehká věc.
"Ale vždycky to děláme jenom proto, že ty nemáš do čeho vrznout!" namítl a vyšvihl se prudce do sedu, ale netvářil se zrovna moc vstřícně.
"Ale no tak" naklonil se k němu a vtáhl ho do vášnivého polibku, přičemž ho donutil si zase lehnout, aby si na něj obkročmo sedl.
"Ale mě už to nebaví bejt pořád dole." poznamenal, když se od Ichiga odtáhl a podepřel se na loktech, aby tak úplně neležel.
"Tak to máš blbý ženuško." pošeptal mu do ouška a a velice jemně ho skousl.
Zachvěl se a přimhouřil rudé oči. "Ale já nechci bejt zase dole." zamručel a zapřel se mu rukou o hrudník, aby ho od sebe odtáhl.
"Ale nahoře nebudeš to je moje místo." stáhl se a jal se rozepnout druhého kalhoty.
"Fajn, tak si najdi někoho jinýho, kdo by byl ochotnej s tebou spát." ušklíbl se a odstrčil ho od sebe, aby se mohl zvednout z postele.
Ale včas ho chytil s stáhl na spět "Tak fajn ale dáš mi napít" nabídl mu a víc už neustoupí. Když nechce tak nechce má tu ještě hodně takových jako je on.
"A nebo mě prostě nech nahoře." navrhl teď pro změnu zase on. "To tě nezabije." dodal a přes rameno se na něj podíval.
" Ne ale zničí mi to pověst" zakňoural a leh si na záda.
"A to ti tak moc vadí? Tvoje pověst už je stejně zničená." usmál se s přimhouřením oči a obkročmo si nad něj klekl a rukama se podepřel vedle jeho ramen, aby nemohl utíkat.
"Hej to bolelo!" zvrážtil obočí, ale i tak ho chytil oběma rukama za zadek.
"Tohle taky!" cukl sebou a zamračil se. Sedl si mu na klín a chytl mu ty opovážlivé ruce, aby to už znovu nedělal.
"Tse" odfrkl si a odvrátil hlavu stranou. Když nemuže mít ruce na jeho zadku, tak je položí aspoň na stehna.
Potěšeně se usmál. "Ale aby ti to nebylo líto..." sklonil se k němu a vtáhl ho do polibku "Tak si můžeš teda vzít jestli chceš." odtáhl se mu od úst.
"Krev?" nadějně se usmál.
"Yo, ale sem nahoře." varoval ho ještě a trochu se mu zavrtěl na klíně.
"Platí" usmál se a natáhl se k druhého krku a následně se do něj zakousl a doslova hltal tu rudou tekutinu.
Potěšeně se pousmál a chytl ho za jedno zápěstí, přičemž si jeho ruku přitáhl ke rtů. Přejel jazykem po dlani a následně se do ní zakousl špičáky, aby se dostal na krev a mohl jí jazykem slízat.
nemohl se nabažit. Chtěl víc a víc, ale něco ho donutilo přestat a odtáhnout se a pozoroval rudovláska.
Chvilku slízával krev, které vytékala z chlapcovi dlaně a potom se natáhl k jeho ústům, aby mu dal ochutnat tu jeho vlastní chuť krve, přičemž se obě ty železité pachutě mísili.
Objal ho kolem krku a neodpustil si mu rozpustit vlasy.
"Um... Víš, co sem ti o tomhle řikal, že nemam rád když mi je rozpouštíš." poznamenal mírně zamračeně. Sice ten cop ještě chvilku vydrží zapletený, ale jen do té doby pokud bude v klidu, což asi moc dlouho nebude.
" Ale já to zbožňuju. Je to jako by na tebe padaly vodopády krve." úplně fascinovaně se podívá na ty vlasy.
"Chm." pobaveně se pousmál. "Víš, jak dlouho mi trvá je zaplést do copu?" poznamenal, ale byla to jen řečnická otázka. Pomalu ho začal zbavovat oblečení a když se dostal až na kůži tak se po ní vydal rty a až kousavími polibky
Občas stiskl kůži mezi zuby až tak, že jí prokousl a z malích ranek se vyřinula krev, kterou následně slízal. Nakonec se dostal až k bříšku a pokračoval stále níž. Rukama rozepl jeho kalhoty a jal se je stáhnout i se spodním prádlem.
Zachvěje se a nadzvedne, aby mu to usnadnil.
Stáhl mu kalhoty a rovnou ho zbavil i bot. Dostal se rty až k jeho vzrušení a dýchl na jeho špičku. Přejel si smyslně po rtech a následně jazykem obkroužil jeho špičku načež si ho začal pomalu pouštět do úst.
Nezmohl se na nic víc než vzdychat a prohýbat se zády.
Pousmál se a jemně skousl mezi zuby jeho špičku. "To byla pomsta za to, že musim bejt furt dole." ušklíbl se a vydal se prsty k jeho ústům, do kterých i pronikl.
"to není fér" svráštil obočí.
"Nemluv, když máš plnou pusu." odbyl ho s vítězným úšklebkem a bloudil prsty v jeho ústech, aby je dostatečně navlhčil a svými rty se znovu vrátil k mladšího vzrušení.
Slastně zasténal a ještě víc se mu vybídl.
Chytil se jeho vlasů. Nemohl si pomoct a začal řídit jeho pohyby.
Cukl na něj rudým pohledem, ale nebránil mu. Vytáhl prsty z jeho úst a přesunul se jimi k zrzkovo vstupu po kterém přejel zvlhčenými prsty a následně se do něj hned oběma začal tlačit.
Zarazil se, shodil rudováska ze sebe a bleskově přeběhl místnost. Nebyl na to zvyklí a upřímně ho to vylekalo, když to cítil. Byl zády k posteli a jen hleděl do stěny.
Překvapeně a to dost překvapeně se na něj podíval. Tak tuhle reakci nečekal to vážně ne. "Co to bylo?" neodpustil si a zvedl se z postele, přičemž se vydal za ním ke stěně.
"Nic" odpověděl a uhl pohledem, aby mu druhý neviděl na tvář. Neví co to s ním je kolena a ruce se mu třásla a měl pocit, že každou chvíli spadne.
Přešel k němu a zezadu ho objal kolem ramen. "Ty se mě bojíš?" pošeptal mu do ouška a mírně přimhouřil rudé oči.
Mlčel, nevěděl co odpovědět. Tohle se mu nikdy nestalo.
Pobaveně se pousmál a přejel jazykem po chlapcovo hrdle. "Ale no tak, nemusíš se bát. To bude v pořádku." pošeptal mu znovu a vydal se pomalu po jeho těle.
Zakloní hlavu a opře si jí o Renjiho rameno. Neuvěřitelně ho uklidňoval.
Políbil ho na krk a dostal se rukou až k chlapcově klínu. Prsty přejel po jeho vzrušení. "Vůbec se ničeho nemusíš bát. Já ti přece neublížím." ujistil ho.
Z hrdla se mu na povrch vydral sten. Nesnažil se ho nějak tišit nechal ho v plné síle udeřit do černovláskova ucha.
"To znělo moc hezky." pochválil si a znovu chlapce políbil. Obemkl prsty jeho chloubu a začal ji v ruce třít a prsty dráždit.
Natáhl ruce před sebe a opřel se o zeď. Potřeboval oporu.
Druhou rukou se vydal taktéž po jeho těle, ale z druhé strany. Přejel mu po hýždích a znovu se vydal k jeho vstupu. "Vůbec ničeho se neboj, ze začátku to je jen trošku nepříjemné." šeptl smyslně a něžně skousl mezi zuby jeho ouško.
Zuby nehty se držel, aby mu neutekl, ale i tak, jakmile ho ucítil na tom místě, boky se vydal dopředu.
Pousmál se a tentokrát jedním prstem do něj začal pozvolna pronikat, aby mu zase neutíkal. Tiše mu dýchl na krk a začal s prstem pohybovat.
Snažil se uklidnit svůj nepravidelný dech a ještě víc se předklonil, až se čelem dotýkal stěny.
Po chvilce, když už si byl jistý, že mu neuteče tak přidal i druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat.
Ze začátku si myslel že se zblázní, ale pak si nějak zvykl a už to nebylo tak hrozný. Překvapilo ho jak je to nakonec i jistým způsobem příjemný, až ho to donutilo sténat.
Nakonec přidal i třetí prst, aby dostatečně uvolnil. Potom se zbavil i svého oblečení a podepřel se rukou nad ním o zeď. "Takhle ti to moc sluší." neodpustil si a nasměroval svou erekci proti chlapcovo tělu, přičemž se mu otřel o vstup.
"Ale tobě by to slušel víc" pokusí se ho ještě přesvědčit.
"Tak si nech zajít chuť." ušklíbl se vítězně. "Měli sme totiž dohodu, víš?" řečnická otázka. Chytl ho za boky a pomalu do něj pronikl až po kořen.
Vytřeštil oči, nečekal to a proto stáhl svaly a to byla chyba.
Byl tak úzký. Nepatrně přimhouřil oči a naklonil se nad něj. "Ale no tak, řikal sem ti přece, že to bude ze začátku trošku nepříjemný."
"Já se snažim!" div to nezakřičel. Bolelo to.
"To je dobře, tak se snaž." pobídl ho, načež se jednou rukou vydal znovu k jeho vzrušení, aby ho mohl dráždit.
Skousl si spodní ret a postupně povolil svaly a nechal Renjiho, aby si s ním hrál jen doufal aby je nikdo neviděl.
To by asi byl trošku trapas, ale kdo by sem měl asi tak přijít. Spokojeně se pousmál a začal do něj tedy pomalu pronikat, přičemž přírazy stále zrychloval.
"Ren...ji" mísil jeho jméno se steny. Najednou chtěl víc a tak se boky pohybovat proti druhému.
Potěšeně se usmál, když mu i začal vycházet vstříc. Začal přirážet rychleji a silněji.
Neudržel se a začal být poněkud hlasitý, až se bál že ho někdo uslyší.
Ještě do něj párkrát přirazil a pak naplnil jeho nitro horkým spermatem. Vyčerpaně vydechl a položil se na chlapcovy záda, přičemž se stále jednou rukou zapíral o zeď, aby na něm nebyl celou vahou.
téměř okamžitě ho následuje a potřísní tak Renjiho ruku a stěnu. Stěží popadá dech.
"Na poprví to nebylo tak hrozný, co myslíš?" pronesl u jeho ouška, které následně i obtáhl jazykem. Pousmál se a vystoupil z něj.
"uhm" ještě chvíli se nehýbal a pak šel k posteli a lehl si na ní a pohlédl na Ranjiho a naznačil, aby si taky lehl.
Oblečení je všude po pokoji, ale to vůbec nevadí. Usmál se a přešel tedy za ním a svalil se na postel vedle něj.
Stejnak to všechno bude muset uklízet on. Objal ho a přitáhl ho pevně k sobě. "Renji…" oslovil jej.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 28. srpna 2014 v 21:43 | Reagovat

To bylo roztomilí jak se ichi bál a jak je všechny vzbouzel :) skoro sem až začala slintat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama