Společenství Duší je opravdu nebezpečné místo

23. srpna 2014 v 11:14 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Mayuri x Uryuu
Warning: zanásilnění, asi trošku nehezká zkušenost...

Poznámka: Tahle povídka vznikla asi nějak takto - Kate se ptala na jaký pár ještě není žádná povídka. Tak jsme hledali obrázky. První variace byla Aizen x Nnoitra, ale na to jsem neměla žádný obrázek, potom Grimmjow a Nnoitra, ale Kate říkala, že na ty dva je moc obrázků, tak že asi povídky budou :/ Třetí variace Ishida a Szayel, ale nakonec to skončilo s Mayurim... Tak nějak mě to napadlo, protože mám jeden obrázek právě s těmahle dvěma, na který se Kate dívala půl hodiny úplně fasconovaně a když jsem ho chtěla vypnout tak mě div nesežrala za živa. Mno nic. Tak jsme napsali povídku, spolupráci a tím stylem, že já jsem psala za Ishidu jelikož já se soustředím hlavně na emoce a pocity a Kate Mayuriho. Zkrátka jeden odstavec jsem psala já a druhý ona. Tak si to užijte a jestli se vám to bude líbit tak můžeme příště zkusit něco dalšího, třeba si i napiště koho :P

Probudil se s příšernou bolestí hlavy. Chvíli si myslel, že stále leží na zemi, z toho, jak ho něco studilo do zad, ale pak si uvědomil, že je připoutaný k velkému plechovému stolu. Rozhlédl se a zjistil, že se nachází v laboratoři. Ještě jednou se podíval po místnosti. Všude byly zkumavky a různý nástroje, skalpel, pilka na kosti a různé velikosti injekčních stříkaček. Některé baňky byly plné některé prázdné a všechny byly jiné barvy. A pak zahlédl toho, co ho sem dotáhl.
Mayuri stál v rohu a tiše s úsměvem na tváři, sledoval černovláska. Šel k němu a jednou rukou se vydal po jeho těle. Od nohy k obličeji a přes látku mapoval záhyby Ishidovo těla.
Zakroutil sebou, aby ho nechal. "Pusť mě!" procedil mezi zuby a snažil se uvolni si svá zápěstí, ale provazy, které ho držely, nepovolily.
"Ale ale…" pousmál se modrovlasý a tou rukou se schválně dotkl černovlasého rozkroku.
Cukl sebou a stáhl nohy pevně k sobě a k tělu, aby na něj druhý mohl, co nejméně, přičemž se znovu pokusil uvolnit ty zpropadené provazy. "P...Pusť mě, Shinigami!" zopakoval, aniž by se na něj podíval, ale v hlase i řeči těla byl cítit i vidět vzdor.
"Nejdřív od tebe potřebuju malou laskavost." poodešel ke stolku s injekcí a lahvičkou nahnědlé barvy a vzal je do ruky.
Zvedl k němu modrý pohled a prohlédl si ty věci, každopádně ani jedna z toho se mu nelíbila a už vůbec nechtěl vědět, co zamýšlí. "Nech mě být!" zazmítal s sebou a pokusil si uvolnit zápěstí.
"Bohužel, jsem minule neudělal jeden důležitý pokus. No teď si to vynahradím." napustil tekutinu do stříkačky a podíval se po něm.
"C-Co chceš dělat...?" zeptal se až váhavě. Když bude takhle svázaný tak se nebude moct hýbat a ani bránit.
A o to kapitánovi dvanacté divize šlo. Opravdu by mu ztížilo práci, kdyby se mohl bránit. Šel k němu a jednou rukou mu přidržel paži, aby mu mohl píchnout injekci.
"Ne! Nesahej na mě!" zanadával a pokusil se vymanit si ruku z Mayuriho sevření. Nevěděl, co je v té injekci, ale rozhodně to ani zjistit nechtěl. Ohledně toho, jak ten blázen vypadal a choval se tak to rozhodně nemohlo být nic dobrého.
"Neboj, jen to štípne" zašklebil se do úsměvu, píchl černovláska a tekutinu mu vpustí přímo do žil.
Hned po tom se mu vysmekl, aby na něj už nemohl nadále sahat těma svýma nechutnýma rukama. "Nech mě být!" křikl na něj.
"Uklidni se, Quincy." znovu mi přejede po těle a cestou mu stáhl kalhoty.
Zděšeně vytřeštil oči a zachvěl se. Už nejspíš tušil, co ten šílenec zamýšlí, ale vůbec se mu to nelíbilo nejraději by odsud vypadnul. "Nesahej...!" odvrátil pohled stranou a nohy tiskl pevně k sobě.
"Pak možná" nakloní se k němu a přitiskne svoje rty na ty jeho.
Znovu se pokusil uvolnit ruce, aby ho od sebe mohl pokusit Shinigamiho odstrčit. Jen kdyby se mu povedlo ty ruce uvolnit. Ucukl hlavou na stranu, aby na něj nemohl. "Nech mě být!"
Pořád se šklebil tím svým typickým úsměvem a rukou spočinul na mladíkově stehně těsně vedle jeho rozkroku.A čekal, kdy látka začne účinkovat.
Semkl zuby silně k sobě a snažil se potlačit to nepříjemné chvění. Nelíbilo se mu to a chtěl odsud vypadnou. Snažil se od Mayuriho nějak uhnout, aby na něj mohl, co nejméně, ale provazy, jež ho drželi na místě mu to nedovolovali.
Líbilo se mu, když mladší reagoval tímto způsobem. Upřímně by ho zklamalo, kdyby ne. Ještě o kousek posunul ruku blíž a zjistil, že afrodisiakum, které mu vpíchl do žil už účinkuje.
"Nech mě...." zakňučel polohlasně a stiskl víčka pevně k sobě. Chtěl, aby na něj přestal sahat a pořád marně doufal, že je to jen zlí sen, ze kterého se probere.
"Řekl sem ti, že něco chci." pobaveně se pousmál. "A dostanu to." stáhl z Ishidy i spodní prádlo, takže byl od pasu dolu nahatý a v rozkroku se mu tyčilo jeho vzrušení.
"Proč?!" vyjekl a cukl na něj modrým pohledem. Bál se a nechtěl. "Pust mě!" zavzdoroval znovu.
"V zájmu vědy" pokrčil rameny a sehl se k němu. "A chtíče." pak dodal a jazykem mu vnikl do úst a plenil je, jak jen mohl.
"A proč já?! Já nechci! Nech mě být!" vychrlil na něj, když se mu povedlo ucuknout hlavou a pro jistotu jí držel stranou.
"Protože chci tebe" odpověděl mu. "Ti, co jsou tady, nejsou tak zajímaví." rukou, co měl před tím na stehnu, se vydal pod tričko mapovat druhého rysy a dráždit bradavky.
"Um...Um...." tiskl víčka pevně u sebe. Ze všech sil se snažil potlačovat a nevnímat ty věci, co dělal druhý.
Vytáhl ruku, chytil zip a rozepnul horní část uniformy a odkryl tu úžasnou hruď.
Skousl si spodní ret, aby se soustředil na něco jiného, než na to, co tady s ním prováděl. Neodvážil se na něj ani podívat, nechtěl.
Teď, když ho viděl v celé jeho kráse, ho to povzbudilo ještě víc.Donutil ho ať se na něj podívá, sklonil se k němu a postupně si, od krku dolů razil cestu polibky a sem tam skousl tu dokonalou kůži.
Znovu semkl víčka pevně k sobě, aby ho neviděl a také, aby nepropustil slzy a donutil je zůstat tam, kde byli.
Došel až k mladšího údu a s radostí ho, od kořene, až ke špičce olízl a špičku si vpustil do svých vlhkých úst.
Ztrápeně zakňučel. Chvěl se, měl pocit, že se mu chvíli, co chvíli podlomí kolena. Kvůli tomuhle Do Společenství Duší rozhodně nechodil.
Rozhodl se že bude pokračovat v vpustil si ho hluboko, až do krku a donutil ho sténat.
Neudržel v sobě ty hříšné zvuky, které se mu dostali z hrdla nahromaděné, ale jakmile se jim povedlo uniknout, rychle si skousl spodní ret.
Usmál se, když uslyšel reakci toho chlapce a začal si ho nabírat do úst intenzivněji a ještě hlouběji až po kořen.
Tiskl si ret tvrdě v zubech. Bolelo to, snad si i ten ret prokousl, ale vnímal raději tu bolest, než to, co s ním prováděl druhý. Neudržel už slzy, které se snažil držet za branami víček.
Když usoudil, že černovlasý už brzo bude, tak se odtáhl a díval se na tvář pod sebou.
Povolil stisk svého rtu, ze kterého prýštila krev a pootevřel modré, vlhké oči, aby na něj viděl. Doufal, že už mu dá konečně pokoj.
Ale marně. Olízl mu krev a do úst strčil dva prsty, aby je navlhčil.
"Um...." zakňučel znovu, přičemž opět prudce semkl víčka. Snažil se uhnout jazykem, aby se ho nedotýkal.
Po chvíli je vytáhl, a aniž by z něj spustil pohled, vyhledal vstup do jeho těla a natlačil do něj ukazováček.
"Prosím... Pust mě..." zakňučel prosebně, aniž by se na něj koukl. Chtěl odsud už pryč, nechtěl další část utrpení.
"Ještě ne." zavrhl a přidal další prst, aby si ho mohl roztahovat a povolili mu svaly, a pak přidal i třetí.
Tlumeně zasténal. Chtěl, aby mu už dal pokoj a ukončil to, a nebo se z toho hrozného snu probudil.
Když si byl jistý, že je mladší dostatečně roztáhlý, vytáhl prsty a rozvázal si obi a nechal sklouznout spodní část uniformy i se spodním prádlem dolů.
"Ne... Nedělej to..." dostal ze sebe rozechvěně a zvedl k němu modrý uslzený pohled v poslední naději.
Bohužel pro Quicyho Mayuriho nezajímalo, jestli chce nebo ne. Hlavní pro něj bylo, aby si on sám užil. Vylezl si k němu na stůl, chytil za boky a nadzvedl ho, aby měl snažší přístup.
Stáhl kolínka k sobě, jak jen mohl v poslední snaze se mu ubránit. "Nech mě." zaskučel ztrápeně s proudy slz.
Donutil ho, aby je zase odtáhl od sebe, namířil svou erekci proti jeho vstupu a prudce, až po kořen, přirazil s tlumením zasténáním a aniž by čekal, okamžitě začal se silnými přírazy do těla pod sebou.
Vytřeštil oči a bolestně vykřikl. Zaklonil hlavu a celý se prohnul v zádech. S námahou zalapal po dechu. Z očí se mu řinuli další vodopády slz. Bolelo to.
Byl to krásný pohled. Skoro víc uspokojující, než to, co právě dělal. Zintenzivnil přírazy a natáhl se pro polibek.
Odtrhl se od něj, aby zase popadl ztracený dech, který mu odepřel a odvrátil hlavu, aby se na něj nemusel dívat. Bylo to hotové peklo. I když ho Mayuri roztahoval tak měl pořád zatnuté svaly, protože nechtěl a tělo se snažilo bránit.
Sem tam se neudržel a přirazil silněji, bavilo ho, když mladík vyjekl bolestí.
V duchu prosil, aby už byl konec, aby ho už nechal na pokoji, aby to všechno byl jen ošklivý sen. Pokoušel se myslet na něco jiného, než na to příšerné utrpení tady v tom pekle. Když se odsud nemohl dostat, tak se chtěl alespoň myslí dostat pryč.
Už jen párkrát přirazil a podlehl návalu orgasmu a naplnil nitro těla pod sebou svým spermatem.
Hrudník se mu stále prudce nadzvedával, jak lapal snaživě po dechu a chtěl, dostat do plic, co nejvíc kyslíku. Když mu dal konečně pokoj. Unaveně přimhouřil uslzené oči a díval se kamsi do neznáma, očividně nebyl moc při vědomí, ani moc nevěděl, co se děje.
Vystoupil z něj, sáhl po prázdné lahvičce a všechnu bílou tekutinu z chlapcova břicha, do ní nasoukal.
Ještě vyčerpaně, přes pootevřená ústa, vydýchával. Už ale nevnímal. Oči a tváře se mu leskli slzami. Neměl už žádnou sílu na vzdor ani na nic jiného.
Utěsnil lahvičku a vrátil se k němu. Opět se k němu sehl a políbil na ta chutná ústa. "Až budeš chtít. můžeš jít." prohodil, když se odtáhl a uvolnil mu ruce. Moc často se nestává, že ten kdo se ocitne na tomto stole, nepřežije, ale tenhle byl vyjímkou.
Těžko říct, jestli slyšel, co řekl nebo jestli vůbec ještě vnímal. Teď už měl zavřené oči a tiše oddechoval. Nejspíš bude nějakou dobu trvat, než se z toho všeho vzpamatuje a načerpá ztracenou energii.
Chvíli ho pozoroval a pak beze slova odešel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 23. srpna 2014 v 23:14 | Reagovat

zajímaví pár skvělé zpracování s nej. výsledkem

2 Nisure Nisure | 24. srpna 2014 v 12:56 | Reagovat

Děkujeme :3

3 Kate Kate | 26. srpna 2014 v 18:48 | Reagovat

Hele co kdyby jsme zase něco takovýho napsaly na Renjiho s někym? :DDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama