Srpen 2014

Dream of One Day I.

31. srpna 2014 v 23:36 | Nisure |  Mangy (komixy)
Tak tady je ten komix, jak jsem říkala. Je z Deviantartu a celý ho zpracovala Zyephens-Insanity a tady máte i její stránky (snad to půjde dělám to poprvé, že sem vkládám odkaz). Mě se to osobně líbí to zpracování toho komixu atd. A to překládání mě i docela bavilo. Tohle byl jen takový experiment, chtěla jsem vědět o co v tom komixu šlo tak jsem si to přeložilo, jinak když mám něco anglicky tak se koukám jen na obrázky.
Vlastně je to o tom, že Byakuya nutí Renjiho dělat práci, kterou on dělat nechce záměrně neříkám jaká je to práce a Renji zase nechce, aby se dozvěděla Rukia, co dělá, ale tu začne zajímat, proč se chová tak divně a věčně má špatnou náladu a zkrátka už není takový jako před tím.
Nevím jestli to bude k pochopení, ale snažila jsem se, aby se to alespoň trošku dalo nějak pochopit, ale snad na to, aby člověk pochopil o co tam jde tak to půjde. Dneska se mi nějak motají slova, to je zlí. Mno nic, tady máte ten komix, ještě sem dám druhou část a hodně štěstí v novém školním roce.



Tak to je asi tak vše z první části. Vážně jsem se snažila, aby to bylo srozumitelné, ale mě angličtina nejde, mám čtyřku, teh. Ještě sem dám tu druhou část.

The Vampire Story II.

31. srpna 2014 v 19:28 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Ichigo x Aizen
Warning: yaoi, krev trošičku O.o

Poznámka: Další povídka a spolupráce s Kate a dalo by se říct, že je tohle druhá část, mno ona to vlastně je druhá část té první upírské povídky. Kdo ví jestli jich bude více nebo ne, uvidíme, ale chtěla jsem říct, že proto, že je dneska poslední den prázdnin tak sem dávám za nás za obě povídku. Ještě sem dám dnes ten komix, který mám už celý přeložený a dále uvidíme co bude.

Už byl tak blízko. Jen malý kousíček mu chyběl, aby svůj plán uskutečnil, kdyby ho ovšem nechytil chlápek, co právě kráčí vedle.
Aizen ho odchytil právě v čas. Věděl o něm už dlouho. To samozřejmě musel, když mu tenhle hrad patřil, nehledě na to, že ví o všem, co se tady šustne. A když ho tak na krásno odchytil tak si to s ním chtěl trošku probrat.
Po očku se po něm díval. Přemýšlel, co s ním udělá. Chtěl utéct, ale stejně by to nepomohlo. Určitě ho vyhosti, nebo něco mnohem horšího.
Došel až k dvoukřídlím dveřím a otevřel je. "Jdi." poručil chlapci, aby šel jako první a neriskoval, že by mu utekl, i když by si ho potom našel.
Nechtělo se mu, ale musel. Tak tedy vstoupil. Místnost byla rozlehlá, největší z celého hradu. Málokomu se poštěstí do ní vstoupit. Když už nic, tak aspoň tohle se mu povedlo a tomu se prostě musel zasmát.
Sám nakonec vešel a následně se ony obrovské dveře sami za jeho zády zavřeli. "Co jsi to zamýšlel, Ichigo?" zeptal se ho a přešel blíž k němu.
Otočil se k němu. Najednou znervózněl. "Co?! ... já ... nic jen sem ho chtěl vidět. Víte já ho ještě nikdy neviděl, tak ... tak sem byl zvědavej. Nevěděl sem, že se to nesmí."
Pobaveně se pousmál a chytl chlapce za bradu. "Ichigo, oba víme, co jsi měl v záměru udělat, že?"
"Ehm ..." velice nahlas polkl. "J ... já nevim o čem mluvíte?" Očima tikal všude kolem jen ne, aby pohlédl do těch jeho.
"Seš si jistý?" optal se a donutil chlapce podívat se mu do tváře. Schválně jestli mu dokáže zalhat do očí, jestli má takovou kuráž.
Chvíli bez hnutí hleděl, ale tohle už bylo moc. Sklopil pohled a zakroutil hlavou. "Omlouvám se" opovážil se říct jedinou věc, co ho napadla.
Tak že, neměl tolik kuráže, aby mu zalhal do očí, aspoň trochu pokory umí prokázat. "Co jsi provedl?" chtěl ho donutit to říct, to za co ho tady držel.
"Já ..." neodvažoval se pokračovat. Zvlášť, když se mu netřásl jen hlas, ale celé tělo.
"Myslím, že jsi chtěl provést něco nekalého, že ano?" pustil mu spodní čelist a vydal se prsty na jeho hrdlo, přičemž přejel po jeho straně.
Tak už mě sakra pusť. Pomyslel si a odvrátil od něj pohled. Jenže si neuvědomil druhého schopnosti.
"Chtěl bys pustit, ano?" pustil ho a odtáhl se od něj. "A co budeš dělat, když tě pustím?" optal se a stále na něj upíral ten hnědý pronikavý pohled.
"Š ... šel do svého pokoje" navrhl a udělal krok od staršího.
"Oh, vážně? A co by jsi tam hodlal dělat?" ptal se dál. Stále měl na rtech ten svůj úsměv a sledoval ho pohledem, ani jednou z něj neuhnul očima
On snad nikdy nemrká?! Zase si nedával pozor na své myšlenky. "Byl tam a neopustil ho, dokud by ste mi to nedovolil."
"Tak proč jsi to tedy udělal, kdyby jsi to neudělal nemusel jsi být tady se mnou." vydal se k němu.
Opět couvl. Nechtěl, aby se ho dotkl. Mohlo by to špatně dopadnout. "Vy víte proč." namítl.
"Tak by jsi se pro příště měl ponaučit." odvětil a přešel až k němu. Vztáhl k němu ruku a palcem mu přejel po rtech.
Přikývl a ulhl jeho prstům. "Už to nikdy neudělám." slíbil a vydal se ke dveřím.
Jen se za ním díval. Ty dveře neotevře, protože ho ještě nikam nepustil, tak že tady zůstane tak jako tak.
Pokusil se otevřít ty ohromné dveře, které se několikanásobně zvětšily, když zjistil, že to nejde. Zůstal stát na místě. Nedokázal se ani pohnout. Byl tu v pasti a určitě zemře.
"Máš ještě tak na spěch?" optal se ho a naklonil hlavu trochu ke straně. Vydal se za ním ke dveřím.
"Prosím nezabíjejte mě!" vyklouzlo mu s úst, dřív než se stihl přiblížit.
"Nechci tě zabít." odvětil a zastavil se před ním. "Tedy, alespoň pro zatím." dodal. Chytl ho za zápěstí a přitáhl si jeho ruku ke rtům.
"To pro zatím mě znervózňuje" přiznal a raději se o nic nezkoušel a nechal druhého, aby ho nenaštval.
Přejel si po rtech prsty chlapce a následně po nich přejel jazykem a vtáhl si je do úst. Přejel po nich ostrými upířími zuby, až na jazyku ucítil krev.
Cukl rukou, když ucítil to štípnutí. Nejmocnější upír na světě chutná jeho krev. Pří té představě se začervenal.
Zvedl k němu pohled a pustil mu ruku. Přejel si jazykem po rtech a pousmál se. "Chutnáš stejně sladce jako vypadáš." poznamenal.
"Uhm ..." stáhl ruku zpět a instinktivně si ty dva prsty strčil do úst, aby se nemrhalo drahocennou krví. Zvlášť, když je to jeho.
Mírně se pousmál a přimhouřil oči. Natáhl se k němu a políbil ho na tvář. Vztáhl k němu ruku a pomalu se vydal po jeho boku dolů.
Tak tohle bylo divný. Myslel si, že ho nějak potrestá, ale zatím to tak nevypadalo a dost ho to zmátlo, nevěděl co říct.
Jal se rukama stáhnout jeho plášť na zem, aby se nepletl a měl prostor k tomu, aby mohl sundat i další kus oblečení.
"M ... moment! Co to děláte?!" vyjeveně se od něj odtáhl.
"Tohle je tvůj trest." odvětil a umlčel ho vlastním jazykem a rty. Pokračoval se své práci a sundal mu další část oblečení.
"A ... ale ... nešel by jinej trest?" pokusil se navrhnout, když se Aizen odtáhl a mírně naklonil hlavu ke straně.
"To rozhodně ne." odvětil a když ho zbavil i vrchní části oblečení tak se vydal k jeho kalhotum pod které vnikl rukou.
"NE!!!" zapřel se mu rukama o hruď, aby ho dostal od sebe co nejdál a aby hnědovlasý nemohl pokračovat ve své činnosti.
Podíval se na něj a přimhouřil oči. "Ne?" zopakoval až výhružně. Chtěl znát důvod, proč nechce trest.
"Já nechci" upřesnil a odstrčil ho od sebe. Obrátil se ke dveřím a znovu se pokusil je otevřít.
"A proč?" optal se znovu. Chytl ho za rameno a otočil ho čelem k sobě. Natiskl ho zády na ohromné dveře a rukama se podepřel vedle jeho hlavy, aby nemohl utíkat.
"Proč se ptáte, když to stejně víte?!" najednou na něj vyjel. Už ho nebavilo, jak si s ním pořád hraje a když ho zabije tak ať, pořád lepší než tohle.
"Jsi vůbec první, kdo odmítá, ale jistě víš, že mě nemá cenu odporovat." odvětil a bylo to myšleno i jako jisté varování.
"To je mi jedno já chci od sud pryč. CHCI PRYČ!" poslední dvě slova zdůraznil, aby druhý pochopil. Ty dveře už neotevře, tak se rozhlédl. Nečekal a bleskově se vymanil z jeho sevření a objevil se na druhé straně pokoje a hledal jinou únikovou cestu.
S úplným klidem se za ním otočil a mírně nespokojeně přimhouřil oči. "Víš, že odsud se nedostaneš a trest tě stejně nemine."
"Ale já trest nechci, teda aspoň ne tenhle" namítl a couvl, jenomže zakopl a dopadl na postel.
Přemístil se k němu a znovu ho obklíčil rukama, aby na dále nemohl utíkat. "A jaký bys chtěl."
"Jakýkoliv jen ne tenhle" prohlásil a zakroutil se na posteli. Ta byla tak měkká, že se mu najednou chtělo spát.
"Ty si budeš ještě vybírat?" pozvedl tázavě jedno obočí a otočil ho, aby ležel na břiše. "Má to být tvůj trest a já ho měnit nehodlám."
"Ehm ..." už neměl sílu odporovat, byl unavený a nevěděl jestli to je tou postelí a nebo je to další schopnost hnědovlasého.
Pousmál se a vydal se mu sundat i kalhoty. Sklonil se k chlapci a vydal se rty po jeho šíji, přičemž pokračoval dál až na lopatku.
Ještě naposled se pokusil protestovat, ale už to nedokázal.
Zbavil ho kalhot a následně i spodního prádla. Přejel rukou po chlapcových zádech až k hýždím. "Budeš hodný?" pošeptal mu do ouška a jemně ho skousl mezi zuby.
"Uhm" přikývl, ale jinak se nehýbal, i když to bylo nepříjemné a všude po těle měl husí kůži.
"Moc hodný." usmál se a přejel prsty po jeho vstupu, přičemž se do něj začal jedním tlačit, aby s ním následně mohl začít pohybovat.
Jakmile to ucítil, nevědomky stáhl půlky k sobě a povolil je až za chvíli když si zvykl.
"Nesnaž se bránit nebo toho budeš mrzet." varoval ho šeptem a po chvíli přidal i druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat.
Zuby nehty se snažil, aby to nezopakoval a raději roztáhl nohy.
Nakonec přidal i třetí prst, když se mu takhle krásně vybídl a když usoudil, že je dostatečně připravený tak se začal zbavovat svého oblečení.
Už to nebylo tak zlý. Mohl se uvolnit, i když to pořád nechtěl, začal sténat.
Vytáhl z něj prsty a nahradil je vlastním vzrušením. Opřel se o něj a pomalu do něj začal pronikat až po kořen.
Vytřeštil oči. Nestihl ani zareagovat a už ho měl v sobě. Teď nevěděl co má udělat. Potřeboval se nadzvednout, aby se netiskl svým údem na postel, ale hnědovlasí mu to zřejmě ani neposkytne.
Jemně ho kousl do hrdla, přičemž po tom samém místě přejel i jazykem. Chytl chlapce za boky a přitáhl si ho blíž k okraji postele a ještě ho vytáhl na kolena, aby mohl lépe přirážet.
Neudržel se, už jinak nemohl. Začal být tak hlasitý, že to překvapilo i jeho samotného. Podepřel se rukama, aby to bylo pohodlnější a taky, aby mu neutíkal.
Pomalu zintenzivňoval tempo a stále mu pevně svíral boky, aby si ho u sebe udržel. Sklonil se k němu a vydal se rty po chlapcově šíji na kterou i dýchal.
"A ... Aizen-sama" bylo jediné na co se zmohl. Najednou našel sílu a vycházel staršímu vstříc a začal hýbat boky proti němu.
Pustil ho jednou rukou a chytil ho za bradu, aby si ho mohl vtáhnout do polibku.
Nemohl si pomoct a kousl ho. Měl obrovskou touhu ho ochutnat.
Proplétal s ním jazyk a schválně si ho natlačil na ostré zuby, aby ho pořezal a mohl smísit ty dvě chutě.
A byly úžasné. Nikdy nic takového necítil a chtěl víc.
Odtáhl se mu od úst, aby se mohl nadechnout. Už cítil, že se blíží k vrcholu, už mu stačilo jen pár přírazů na to, aby naplnil chlapcovo nitro svým spermatem.
Také podlehl a skoro se až zastyděl, když mu ušpinil postel a pak do toho ještě padl vyčerpáním.
Usmál se a políbil ho za ouško. "Nebylo to tak zlé, ne." šeptl k němu a odtáhl se od něj, přičemž ho překryl dekou.
Pomalu se obrátil. "Ne nebylo" přisvědčil a zahleděl se do těch hnědých očí.
"A ty jsi se tak bál." pobaveně se pousmál a políbil ho na rty.
"Myslel sem, že to bude bolet." přiznal. Nečekaně se po něm natáhl a stáhl ho k sobě pod deku.
"Hlupáčku." pobaveně se pousmál a políbil ho na čelo. Přetáhl přes ně oba deku a přitáhl si chlapce k sobě.
"Tak mě napadá, že asi budu zlobit častěji." pousmál se zrzek a uvelebil se na Aizenově hrudi a zavřel očí.


Nový školní rok & Nové změny

28. srpna 2014 v 21:50 | Nisure |  Informace
Mno, tak jak začít... Jak všichni víte už za pár dní začíná nový školní rok, někdo se těší někdo ne, to je známá věc. A co se ohledně tohoto mě týče - já do školy v žádném případě nechci jelikož tak budu zatraceně trpět a vím to. Možná, ale jen možná si časem zvyknu, uvidíme. Klidně mi můžete napsat váš názor jestli se těšíte nebo ne. Ale tohle není to o čem jsem si chtěla povídat.
Chtěla jsem říct, že jak začíná ten nový školní rok tak já tady udělám i pár změn.
Ohledně povídek, ano klidně si dál piště jestli chcete napsat nějakou povídku na přání proč ne já budu jedině ráda. Ale prosím, když budete chtít nějakou povídku tak to pište do nějakého článku, který je přidaný v co nejbližší době, já totiž nekontroluji už moc články, které jsou staré více jak měsíc. Tak, aby někdo si nenapsal, že chce povídku a potom jí nedostal, to by mě moc mrzelo. :/
Dále, ohledně mojí aktuální dílovky - Keimusha. Měla jsem takový plán, že se začátkem školního roku to ukončím, ale to v žádném případě nemám šanci stihnout, tak můj plán na brzké ukončení padá, pro někoho možná dobře a někdo se možná bude trápit. Každopádně, jakmile se dopíše Keimusho tak mám ukončenou dílovku, tak můžete navrhovat jestli by jste chtěli další a po případě jakou. Ale já říkala, že budu psát ještě dodatky ke Keimuhu, ano ty budou také, ale nebude to už ono Keimusho, bude to vlastně jen, co se stalo s každým a tak. nic víc o tom neřeknu :P *Chvíle přemýšlení, jestli ještě něco nezapomněla....* Snad jen ohledně toho sexu tam.... Já vážně nevím koho s kým mám ještě párovat já vám tam klidně nasoukám *Teď plácne okay?* Ryuukena s Byakuyou mě je to jedno, ale pak si teda nestěžujte, že to jste nechtěli :P *Jen tak mimochodem, je toho schopná ona ten obrázek na yaoi zrovna s těmihle dvěmi vážně MÁ.* Ohledně Keimusha je to asi vše O.o
Tak a teď k novinkám. Kromě toho, že budu psát dodatky tak bych chtěla zkusit i překládat mangy. *To si tedy vybrala vážně perfektně, ohledně toho, že s angličtinou je na tom tak na úrovni čtvrťáka možná páťáka, bravo.* Teď zrovna překládám jeden komix z angličtiny vážně je to jen komix ne manga, ale mě se moc líbí, je docela hezky udělaný i s hezkým dějem i když trochu pochmurným a teď mi promiňte ten výraz, ale Byakuya je tam děsná svině. Chci sem ten komix dát za A - protože se mi to vážně líbí, za B - jako 'vzorek' mého překladu s mou mizernou angličtinou a za C - aby jste ohodnotili, jestli má vůbec cenu, abych nějakou mangu překládala.
Pokud by jste tedy chtěli přeložit nějakou mangu tak mi napište název té mangy a pokud by jste chtěli tak klidně i stránky kde to najdu, ale klidně by stačil i název.
Jinak asi budeme pokračovat v povídkách ve spolupráci nebo možná napíši někdy něco sama, uvidíme a vaše názory atd piště do komentářů a to je asi tak vše, co jsem chtěla říci...

Inu tak si užijte posledních pár dní prázdnin a hodně štěstí do nového školního roku! :D

The Vampire Story

28. srpna 2014 v 20:36 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Renji x Ichigo
Warning: upíří yaoi, krev, otevřený konec a opět neodbytný Ichigo -.-

Poznámka: Tohle je tady další spolupráce na upírské téma ALE ŽÁDNÉ TWILIGHT NEBO JAK SE TO PÍŠE TO Z HLOUBI DUŠE NESNÁŠÍM, TO NEJHORŠÍ CO MŮŽE EXISTOVAT FUJTO!!! *Toho si vůbec nevšímejte, prostě ne každému sedne to, co sedne někomu jinému a tohle řekla ještě mírně. Tak že, to neberte jako urážku, děkujeme.* Mno a jinak, je to opět naše spolupráce, já psala za Renjiho a Kate za Ichiga. Ale popravdě, trvalo to docela dlouho, než se konečně rozhodla jaký chce obrázek, ale to je jedno. Sorry, zase moc kecám okaj mlčím tady je povídka a já mizím :3

Tenhle hrad byl celkem rozlehlí. Bylo tady mnoho komnat a pokojů. Přes den v něm bylo ticho snad jako kdyby byl už stovky let neobývaný, ale jakmile zapadli i poslední paprsky slunce tak se všechno hned změnilo. V podzemí a některých pokojích, kam nikdy nedolehlo sluneční světlo byli rakve. Jakkoliv zdobené přes obyčejné až po luxusně řezané a zdobené. A jak už to tak u upírů bývá tak v noci vstávají a hledají si něco na zub, ale ne každý vstával hned po západu slunce, někdo si třeba i rád pospal, navíc noc je dlouhá a není kam spěchat.
Ale to neplatilo o Ichigovi. Jako vždycky stával mezi prvními a velice ho bavilo budit ostatní. Otevřel víko od své rakve z dubového dřeva, na kterou byl velice pyšný, a s úšklebkem zamířil k další.
To tady bylo prostě známo. Hrál tady jakousi roli budíku nebo kohouta přímo do postele, dalo by se to tak říct. Některým jedincům to lezlo na nervy a ti chytřejší se raději zamkli, aby na ně Ichigo nemohl, ale někteří na to zkrátka zapomněli. To se zkrátka stává no. Ale potom mají o budíček postaráno a ne že by byl nějak obzvláště příjemný.
Vyhledal si speciální rakev a kupodivu se k ní dostal ale co. Zvedl víko a nejdřív toho dotyčného cvrnkl do čela, a když to nezabralo, tak ho chytil za ramena a začal s ním třást "HEJ RENJI STÁVEJ!!!!!!!!!!!!!!"
Většinou spal velmi tvrdě, ale když s ním to pako začalo takhle cloumat... To by snad probudilo i mrtvolu. I když vlastně... Upíři už jsou prakticky mrtví, to mluví za vše. "Přestaň se mnou třást ty idiote!!!! Já se snažil spát!!" křikl po něm ne zrovna potěšeně a odkopnul ho od sebe.
"Jak spát? Dem se najíst ne? Mam typ na dobrou krev." psychopaticky se zašklebí.
"Jo snažim se spát!" přikývl souhlasně a vzal si zpátky víko své rakve. "Tak že táhni." pronesl místo rozloučení a zase se zavřel v rakvi.
Jenže tuhle odpověď zrzek nepřímá nikdy. Šel blíž a začal bubnovat do rakve a vzhledem k vysoce vyvinutému sluchu a ještě v uzavřeném prostoru je jasný že už červenovlasý upír neusne.
Vydržel to tam zavřený maximálně půl minuty a to ať už se snažil utlumit ty zvuky jakkoliv. Ne on ho prostě nenechá v klidu spát, jak typické. Mohl to také tušit. A pro příště si musí konečně zamknout ty dveře jinak se prostě nikdy nevyspí! Vyrazil víko rakve, přičemž není vyloučené, že tím Ichiga nefláknul a posadil se. "Co sakra chceš?!"
Promnul si bolavé místo, kde ho udeřil. "Mam hlad." hlesli a tak nenápadně se přiblížil ke krku toho druhého.
Unaveně si jednou rukou promnul oči a druhou rukou ho praštil do obličeje, aby ho dostal zase do příčetné vzdálenosti. "Tak si di najít něco jinýho, já nejsem k jídlu."
"Ale já chci, aby si mi pomoch dostat někoho jinýho." vysvětlí a jedním dlouhým nehtem ho najednou škrábne na tváři.
"Tak ani nezkoušej kousat do mě, Kurosaki." stočil k němu nevraživý pohled a přejel si prsty po tváři, do níž ho škrábl. Mírně se zamračil a olízal krev z prstů. "Tak co chceš."
Zašklebil se a zase se přiblížil k jeho tváři. "Uryuu Ishida." když pronesl ta dvě slova mírně zamhouřil oči. Rod Ishida byl jedním z největších ti nejsilnější a proto po jejich krvi prahlo mnoho upíru a mnoho jich za to i zemřelo, ale v každém případě to stálo za to.
Souhlasně přikývl a usmál se. "Jo to byl byl úžasnej nápad. Jenom si nějak nedomyslel, že on se zamyká." při druhé větě se mu výraz změnil na otrávený tím způsobem, že to nějak nedomyslel a že je úplný loser. "Navíc, už ho vidim, že by si nechal vzít krev zrovna od někoho jako si ty." ušklíbl se posměšně.
"Hej to od tebe není hezký a navíc nezamyká se vždycky ne když se krmí a proto chci, aby si šel se mnou. Mohli by sme se rozdělit." šibalsky se usmál a jednou rukou se vydal k jeho stehnu a ještě dál a tou druhou byl opřený o rakev.
"Ty sis toho nevšimnul?" podíval se na něj překvapeně. Nejspíš už nemělo cenu spát. Stejně by už asi neusnul. "Ještě sem ho neviděl pít krev... Jenom mléko..." odvětil a podíval se na jeho ruku, kterou odstrčil. "A vůbec i kdyby já se S TEBOU dělit o nic nebudu!" svraštil obočí.
"Pije krev ale jenom když si je jistej že to nikdo nevidí jinak by přeci nebyl tak silnej a budeš se muset dělit jinak řeknu že je to tvůj nápad a žes mě k tomu donutil" zamračí se a tu ruku vrátí spět.
"A to víš jako jak?" pozvedl jedno obočí a znovu mu tu ruku odstrčil. "A ty si vážně myslíš, že by ti věřil?" pobaveně se usmál nad tou Ichigovo bláhovou představou.
"Zaslech sem ho jak se o tom baví se svym tátou ... a pár dní sem ho sledoval" připustí a jelikož má už opravdu velký hlad, tak se nakloní a olízne Renjiho tvář, kde ještě pořád byly kapičky krve.
"Jak typické, že mě to vůbec překvapuje." povzdechl si a na chvíli zavřel oči, tedy jen do té doby, než mu olízl tvář. "Nemůžeš si jít najít nějakou krávu ven?" neodpustil si.
"A proč? Mě stačí tadyta kravička." neodpustí si strašně rád ho provokoval a líbal, což právě teď udělal.
Odtrhl se od jeho úst a chytl ho za rameno. "To se mě dotklo." zamračil se na něj nespokojeně.
"Ooooo chudáčku" přitiskl si ho posměšně na hruď jako, že ho utěšuje. "Hlavně nebreč to bude dobrýýýýý" chytne ho pod koleny a vytáhne z rakve ale nepustí ho místo toho ho odnáší pryč.
"Co to sakra..." skoro to ani nestačil všechno registrovat. Okaj, Ichigovi fajně přeskočilo. "Koukej mě pustit!" postěžoval si a snažil se vyprostit.
"Klídek ženská." poskočí s nim, aby sebou nekroutil a odnesl ho k sobě do pokoje, který měl jako jeden z mála ještě normální funkční postel.
"Nejsem ženská." zamručel nespokojeně, ale přestal se tedy bránit, jelikož ho Ichigo stejně nepustí.
"Vážně? No já nevim máš dlouhý vlasy a pokaždý když to děláme tak seš dole." konstatuje s vážným pokyvováním hlavy a položí ho opatrně na postel, jako by to byla velmi křehká věc.
"Ale vždycky to děláme jenom proto, že ty nemáš do čeho vrznout!" namítl a vyšvihl se prudce do sedu, ale netvářil se zrovna moc vstřícně.
"Ale no tak" naklonil se k němu a vtáhl ho do vášnivého polibku, přičemž ho donutil si zase lehnout, aby si na něj obkročmo sedl.
"Ale mě už to nebaví bejt pořád dole." poznamenal, když se od Ichiga odtáhl a podepřel se na loktech, aby tak úplně neležel.
"Tak to máš blbý ženuško." pošeptal mu do ouška a a velice jemně ho skousl.
Zachvěl se a přimhouřil rudé oči. "Ale já nechci bejt zase dole." zamručel a zapřel se mu rukou o hrudník, aby ho od sebe odtáhl.
"Ale nahoře nebudeš to je moje místo." stáhl se a jal se rozepnout druhého kalhoty.
"Fajn, tak si najdi někoho jinýho, kdo by byl ochotnej s tebou spát." ušklíbl se a odstrčil ho od sebe, aby se mohl zvednout z postele.
Ale včas ho chytil s stáhl na spět "Tak fajn ale dáš mi napít" nabídl mu a víc už neustoupí. Když nechce tak nechce má tu ještě hodně takových jako je on.
"A nebo mě prostě nech nahoře." navrhl teď pro změnu zase on. "To tě nezabije." dodal a přes rameno se na něj podíval.
" Ne ale zničí mi to pověst" zakňoural a leh si na záda.
"A to ti tak moc vadí? Tvoje pověst už je stejně zničená." usmál se s přimhouřením oči a obkročmo si nad něj klekl a rukama se podepřel vedle jeho ramen, aby nemohl utíkat.
"Hej to bolelo!" zvrážtil obočí, ale i tak ho chytil oběma rukama za zadek.
"Tohle taky!" cukl sebou a zamračil se. Sedl si mu na klín a chytl mu ty opovážlivé ruce, aby to už znovu nedělal.
"Tse" odfrkl si a odvrátil hlavu stranou. Když nemuže mít ruce na jeho zadku, tak je položí aspoň na stehna.
Potěšeně se usmál. "Ale aby ti to nebylo líto..." sklonil se k němu a vtáhl ho do polibku "Tak si můžeš teda vzít jestli chceš." odtáhl se mu od úst.
"Krev?" nadějně se usmál.
"Yo, ale sem nahoře." varoval ho ještě a trochu se mu zavrtěl na klíně.
"Platí" usmál se a natáhl se k druhého krku a následně se do něj zakousl a doslova hltal tu rudou tekutinu.
Potěšeně se pousmál a chytl ho za jedno zápěstí, přičemž si jeho ruku přitáhl ke rtů. Přejel jazykem po dlani a následně se do ní zakousl špičáky, aby se dostal na krev a mohl jí jazykem slízat.
nemohl se nabažit. Chtěl víc a víc, ale něco ho donutilo přestat a odtáhnout se a pozoroval rudovláska.
Chvilku slízával krev, které vytékala z chlapcovi dlaně a potom se natáhl k jeho ústům, aby mu dal ochutnat tu jeho vlastní chuť krve, přičemž se obě ty železité pachutě mísili.
Objal ho kolem krku a neodpustil si mu rozpustit vlasy.
"Um... Víš, co sem ti o tomhle řikal, že nemam rád když mi je rozpouštíš." poznamenal mírně zamračeně. Sice ten cop ještě chvilku vydrží zapletený, ale jen do té doby pokud bude v klidu, což asi moc dlouho nebude.
" Ale já to zbožňuju. Je to jako by na tebe padaly vodopády krve." úplně fascinovaně se podívá na ty vlasy.
"Chm." pobaveně se pousmál. "Víš, jak dlouho mi trvá je zaplést do copu?" poznamenal, ale byla to jen řečnická otázka. Pomalu ho začal zbavovat oblečení a když se dostal až na kůži tak se po ní vydal rty a až kousavími polibky
Občas stiskl kůži mezi zuby až tak, že jí prokousl a z malích ranek se vyřinula krev, kterou následně slízal. Nakonec se dostal až k bříšku a pokračoval stále níž. Rukama rozepl jeho kalhoty a jal se je stáhnout i se spodním prádlem.
Zachvěje se a nadzvedne, aby mu to usnadnil.
Stáhl mu kalhoty a rovnou ho zbavil i bot. Dostal se rty až k jeho vzrušení a dýchl na jeho špičku. Přejel si smyslně po rtech a následně jazykem obkroužil jeho špičku načež si ho začal pomalu pouštět do úst.
Nezmohl se na nic víc než vzdychat a prohýbat se zády.
Pousmál se a jemně skousl mezi zuby jeho špičku. "To byla pomsta za to, že musim bejt furt dole." ušklíbl se a vydal se prsty k jeho ústům, do kterých i pronikl.
"to není fér" svráštil obočí.
"Nemluv, když máš plnou pusu." odbyl ho s vítězným úšklebkem a bloudil prsty v jeho ústech, aby je dostatečně navlhčil a svými rty se znovu vrátil k mladšího vzrušení.
Slastně zasténal a ještě víc se mu vybídl.
Chytil se jeho vlasů. Nemohl si pomoct a začal řídit jeho pohyby.
Cukl na něj rudým pohledem, ale nebránil mu. Vytáhl prsty z jeho úst a přesunul se jimi k zrzkovo vstupu po kterém přejel zvlhčenými prsty a následně se do něj hned oběma začal tlačit.
Zarazil se, shodil rudováska ze sebe a bleskově přeběhl místnost. Nebyl na to zvyklí a upřímně ho to vylekalo, když to cítil. Byl zády k posteli a jen hleděl do stěny.
Překvapeně a to dost překvapeně se na něj podíval. Tak tuhle reakci nečekal to vážně ne. "Co to bylo?" neodpustil si a zvedl se z postele, přičemž se vydal za ním ke stěně.
"Nic" odpověděl a uhl pohledem, aby mu druhý neviděl na tvář. Neví co to s ním je kolena a ruce se mu třásla a měl pocit, že každou chvíli spadne.
Přešel k němu a zezadu ho objal kolem ramen. "Ty se mě bojíš?" pošeptal mu do ouška a mírně přimhouřil rudé oči.
Mlčel, nevěděl co odpovědět. Tohle se mu nikdy nestalo.
Pobaveně se pousmál a přejel jazykem po chlapcovo hrdle. "Ale no tak, nemusíš se bát. To bude v pořádku." pošeptal mu znovu a vydal se pomalu po jeho těle.
Zakloní hlavu a opře si jí o Renjiho rameno. Neuvěřitelně ho uklidňoval.
Políbil ho na krk a dostal se rukou až k chlapcově klínu. Prsty přejel po jeho vzrušení. "Vůbec se ničeho nemusíš bát. Já ti přece neublížím." ujistil ho.
Z hrdla se mu na povrch vydral sten. Nesnažil se ho nějak tišit nechal ho v plné síle udeřit do černovláskova ucha.
"To znělo moc hezky." pochválil si a znovu chlapce políbil. Obemkl prsty jeho chloubu a začal ji v ruce třít a prsty dráždit.
Natáhl ruce před sebe a opřel se o zeď. Potřeboval oporu.
Druhou rukou se vydal taktéž po jeho těle, ale z druhé strany. Přejel mu po hýždích a znovu se vydal k jeho vstupu. "Vůbec ničeho se neboj, ze začátku to je jen trošku nepříjemné." šeptl smyslně a něžně skousl mezi zuby jeho ouško.
Zuby nehty se držel, aby mu neutekl, ale i tak, jakmile ho ucítil na tom místě, boky se vydal dopředu.
Pousmál se a tentokrát jedním prstem do něj začal pozvolna pronikat, aby mu zase neutíkal. Tiše mu dýchl na krk a začal s prstem pohybovat.
Snažil se uklidnit svůj nepravidelný dech a ještě víc se předklonil, až se čelem dotýkal stěny.
Po chvilce, když už si byl jistý, že mu neuteče tak přidal i druhý prst, aby si ho mohl začít roztahovat.
Ze začátku si myslel že se zblázní, ale pak si nějak zvykl a už to nebylo tak hrozný. Překvapilo ho jak je to nakonec i jistým způsobem příjemný, až ho to donutilo sténat.
Nakonec přidal i třetí prst, aby dostatečně uvolnil. Potom se zbavil i svého oblečení a podepřel se rukou nad ním o zeď. "Takhle ti to moc sluší." neodpustil si a nasměroval svou erekci proti chlapcovo tělu, přičemž se mu otřel o vstup.
"Ale tobě by to slušel víc" pokusí se ho ještě přesvědčit.
"Tak si nech zajít chuť." ušklíbl se vítězně. "Měli sme totiž dohodu, víš?" řečnická otázka. Chytl ho za boky a pomalu do něj pronikl až po kořen.
Vytřeštil oči, nečekal to a proto stáhl svaly a to byla chyba.
Byl tak úzký. Nepatrně přimhouřil oči a naklonil se nad něj. "Ale no tak, řikal sem ti přece, že to bude ze začátku trošku nepříjemný."
"Já se snažim!" div to nezakřičel. Bolelo to.
"To je dobře, tak se snaž." pobídl ho, načež se jednou rukou vydal znovu k jeho vzrušení, aby ho mohl dráždit.
Skousl si spodní ret a postupně povolil svaly a nechal Renjiho, aby si s ním hrál jen doufal aby je nikdo neviděl.
To by asi byl trošku trapas, ale kdo by sem měl asi tak přijít. Spokojeně se pousmál a začal do něj tedy pomalu pronikat, přičemž přírazy stále zrychloval.
"Ren...ji" mísil jeho jméno se steny. Najednou chtěl víc a tak se boky pohybovat proti druhému.
Potěšeně se usmál, když mu i začal vycházet vstříc. Začal přirážet rychleji a silněji.
Neudržel se a začal být poněkud hlasitý, až se bál že ho někdo uslyší.
Ještě do něj párkrát přirazil a pak naplnil jeho nitro horkým spermatem. Vyčerpaně vydechl a položil se na chlapcovy záda, přičemž se stále jednou rukou zapíral o zeď, aby na něm nebyl celou vahou.
téměř okamžitě ho následuje a potřísní tak Renjiho ruku a stěnu. Stěží popadá dech.
"Na poprví to nebylo tak hrozný, co myslíš?" pronesl u jeho ouška, které následně i obtáhl jazykem. Pousmál se a vystoupil z něj.
"uhm" ještě chvíli se nehýbal a pak šel k posteli a lehl si na ní a pohlédl na Ranjiho a naznačil, aby si taky lehl.
Oblečení je všude po pokoji, ale to vůbec nevadí. Usmál se a přešel tedy za ním a svalil se na postel vedle něj.
Stejnak to všechno bude muset uklízet on. Objal ho a přitáhl ho pevně k sobě. "Renji…" oslovil jej.


Společenství Duší je opravdu nebezpečné místo

23. srpna 2014 v 11:14 | Nisure a Kate |  Spolupráce
Pairing: Mayuri x Uryuu
Warning: zanásilnění, asi trošku nehezká zkušenost...

Poznámka: Tahle povídka vznikla asi nějak takto - Kate se ptala na jaký pár ještě není žádná povídka. Tak jsme hledali obrázky. První variace byla Aizen x Nnoitra, ale na to jsem neměla žádný obrázek, potom Grimmjow a Nnoitra, ale Kate říkala, že na ty dva je moc obrázků, tak že asi povídky budou :/ Třetí variace Ishida a Szayel, ale nakonec to skončilo s Mayurim... Tak nějak mě to napadlo, protože mám jeden obrázek právě s těmahle dvěma, na který se Kate dívala půl hodiny úplně fasconovaně a když jsem ho chtěla vypnout tak mě div nesežrala za živa. Mno nic. Tak jsme napsali povídku, spolupráci a tím stylem, že já jsem psala za Ishidu jelikož já se soustředím hlavně na emoce a pocity a Kate Mayuriho. Zkrátka jeden odstavec jsem psala já a druhý ona. Tak si to užijte a jestli se vám to bude líbit tak můžeme příště zkusit něco dalšího, třeba si i napiště koho :P

Probudil se s příšernou bolestí hlavy. Chvíli si myslel, že stále leží na zemi, z toho, jak ho něco studilo do zad, ale pak si uvědomil, že je připoutaný k velkému plechovému stolu. Rozhlédl se a zjistil, že se nachází v laboratoři. Ještě jednou se podíval po místnosti. Všude byly zkumavky a různý nástroje, skalpel, pilka na kosti a různé velikosti injekčních stříkaček. Některé baňky byly plné některé prázdné a všechny byly jiné barvy. A pak zahlédl toho, co ho sem dotáhl.
Mayuri stál v rohu a tiše s úsměvem na tváři, sledoval černovláska. Šel k němu a jednou rukou se vydal po jeho těle. Od nohy k obličeji a přes látku mapoval záhyby Ishidovo těla.
Zakroutil sebou, aby ho nechal. "Pusť mě!" procedil mezi zuby a snažil se uvolni si svá zápěstí, ale provazy, které ho držely, nepovolily.
"Ale ale…" pousmál se modrovlasý a tou rukou se schválně dotkl černovlasého rozkroku.
Cukl sebou a stáhl nohy pevně k sobě a k tělu, aby na něj druhý mohl, co nejméně, přičemž se znovu pokusil uvolnit ty zpropadené provazy. "P...Pusť mě, Shinigami!" zopakoval, aniž by se na něj podíval, ale v hlase i řeči těla byl cítit i vidět vzdor.
"Nejdřív od tebe potřebuju malou laskavost." poodešel ke stolku s injekcí a lahvičkou nahnědlé barvy a vzal je do ruky.
Zvedl k němu modrý pohled a prohlédl si ty věci, každopádně ani jedna z toho se mu nelíbila a už vůbec nechtěl vědět, co zamýšlí. "Nech mě být!" zazmítal s sebou a pokusil si uvolnit zápěstí.
"Bohužel, jsem minule neudělal jeden důležitý pokus. No teď si to vynahradím." napustil tekutinu do stříkačky a podíval se po něm.
"C-Co chceš dělat...?" zeptal se až váhavě. Když bude takhle svázaný tak se nebude moct hýbat a ani bránit.
A o to kapitánovi dvanacté divize šlo. Opravdu by mu ztížilo práci, kdyby se mohl bránit. Šel k němu a jednou rukou mu přidržel paži, aby mu mohl píchnout injekci.
"Ne! Nesahej na mě!" zanadával a pokusil se vymanit si ruku z Mayuriho sevření. Nevěděl, co je v té injekci, ale rozhodně to ani zjistit nechtěl. Ohledně toho, jak ten blázen vypadal a choval se tak to rozhodně nemohlo být nic dobrého.
"Neboj, jen to štípne" zašklebil se do úsměvu, píchl černovláska a tekutinu mu vpustí přímo do žil.
Hned po tom se mu vysmekl, aby na něj už nemohl nadále sahat těma svýma nechutnýma rukama. "Nech mě být!" křikl na něj.
"Uklidni se, Quincy." znovu mi přejede po těle a cestou mu stáhl kalhoty.
Zděšeně vytřeštil oči a zachvěl se. Už nejspíš tušil, co ten šílenec zamýšlí, ale vůbec se mu to nelíbilo nejraději by odsud vypadnul. "Nesahej...!" odvrátil pohled stranou a nohy tiskl pevně k sobě.
"Pak možná" nakloní se k němu a přitiskne svoje rty na ty jeho.
Znovu se pokusil uvolnit ruce, aby ho od sebe mohl pokusit Shinigamiho odstrčit. Jen kdyby se mu povedlo ty ruce uvolnit. Ucukl hlavou na stranu, aby na něj nemohl. "Nech mě být!"
Pořád se šklebil tím svým typickým úsměvem a rukou spočinul na mladíkově stehně těsně vedle jeho rozkroku.A čekal, kdy látka začne účinkovat.
Semkl zuby silně k sobě a snažil se potlačit to nepříjemné chvění. Nelíbilo se mu to a chtěl odsud vypadnou. Snažil se od Mayuriho nějak uhnout, aby na něj mohl, co nejméně, ale provazy, jež ho drželi na místě mu to nedovolovali.
Líbilo se mu, když mladší reagoval tímto způsobem. Upřímně by ho zklamalo, kdyby ne. Ještě o kousek posunul ruku blíž a zjistil, že afrodisiakum, které mu vpíchl do žil už účinkuje.
"Nech mě...." zakňučel polohlasně a stiskl víčka pevně k sobě. Chtěl, aby na něj přestal sahat a pořád marně doufal, že je to jen zlí sen, ze kterého se probere.
"Řekl sem ti, že něco chci." pobaveně se pousmál. "A dostanu to." stáhl z Ishidy i spodní prádlo, takže byl od pasu dolu nahatý a v rozkroku se mu tyčilo jeho vzrušení.
"Proč?!" vyjekl a cukl na něj modrým pohledem. Bál se a nechtěl. "Pust mě!" zavzdoroval znovu.
"V zájmu vědy" pokrčil rameny a sehl se k němu. "A chtíče." pak dodal a jazykem mu vnikl do úst a plenil je, jak jen mohl.
"A proč já?! Já nechci! Nech mě být!" vychrlil na něj, když se mu povedlo ucuknout hlavou a pro jistotu jí držel stranou.
"Protože chci tebe" odpověděl mu. "Ti, co jsou tady, nejsou tak zajímaví." rukou, co měl před tím na stehnu, se vydal pod tričko mapovat druhého rysy a dráždit bradavky.
"Um...Um...." tiskl víčka pevně u sebe. Ze všech sil se snažil potlačovat a nevnímat ty věci, co dělal druhý.
Vytáhl ruku, chytil zip a rozepnul horní část uniformy a odkryl tu úžasnou hruď.
Skousl si spodní ret, aby se soustředil na něco jiného, než na to, co tady s ním prováděl. Neodvážil se na něj ani podívat, nechtěl.
Teď, když ho viděl v celé jeho kráse, ho to povzbudilo ještě víc.Donutil ho ať se na něj podívá, sklonil se k němu a postupně si, od krku dolů razil cestu polibky a sem tam skousl tu dokonalou kůži.
Znovu semkl víčka pevně k sobě, aby ho neviděl a také, aby nepropustil slzy a donutil je zůstat tam, kde byli.
Došel až k mladšího údu a s radostí ho, od kořene, až ke špičce olízl a špičku si vpustil do svých vlhkých úst.
Ztrápeně zakňučel. Chvěl se, měl pocit, že se mu chvíli, co chvíli podlomí kolena. Kvůli tomuhle Do Společenství Duší rozhodně nechodil.
Rozhodl se že bude pokračovat v vpustil si ho hluboko, až do krku a donutil ho sténat.
Neudržel v sobě ty hříšné zvuky, které se mu dostali z hrdla nahromaděné, ale jakmile se jim povedlo uniknout, rychle si skousl spodní ret.
Usmál se, když uslyšel reakci toho chlapce a začal si ho nabírat do úst intenzivněji a ještě hlouběji až po kořen.
Tiskl si ret tvrdě v zubech. Bolelo to, snad si i ten ret prokousl, ale vnímal raději tu bolest, než to, co s ním prováděl druhý. Neudržel už slzy, které se snažil držet za branami víček.
Když usoudil, že černovlasý už brzo bude, tak se odtáhl a díval se na tvář pod sebou.
Povolil stisk svého rtu, ze kterého prýštila krev a pootevřel modré, vlhké oči, aby na něj viděl. Doufal, že už mu dá konečně pokoj.
Ale marně. Olízl mu krev a do úst strčil dva prsty, aby je navlhčil.
"Um...." zakňučel znovu, přičemž opět prudce semkl víčka. Snažil se uhnout jazykem, aby se ho nedotýkal.
Po chvíli je vytáhl, a aniž by z něj spustil pohled, vyhledal vstup do jeho těla a natlačil do něj ukazováček.
"Prosím... Pust mě..." zakňučel prosebně, aniž by se na něj koukl. Chtěl odsud už pryč, nechtěl další část utrpení.
"Ještě ne." zavrhl a přidal další prst, aby si ho mohl roztahovat a povolili mu svaly, a pak přidal i třetí.
Tlumeně zasténal. Chtěl, aby mu už dal pokoj a ukončil to, a nebo se z toho hrozného snu probudil.
Když si byl jistý, že je mladší dostatečně roztáhlý, vytáhl prsty a rozvázal si obi a nechal sklouznout spodní část uniformy i se spodním prádlem dolů.
"Ne... Nedělej to..." dostal ze sebe rozechvěně a zvedl k němu modrý uslzený pohled v poslední naději.
Bohužel pro Quicyho Mayuriho nezajímalo, jestli chce nebo ne. Hlavní pro něj bylo, aby si on sám užil. Vylezl si k němu na stůl, chytil za boky a nadzvedl ho, aby měl snažší přístup.
Stáhl kolínka k sobě, jak jen mohl v poslední snaze se mu ubránit. "Nech mě." zaskučel ztrápeně s proudy slz.
Donutil ho, aby je zase odtáhl od sebe, namířil svou erekci proti jeho vstupu a prudce, až po kořen, přirazil s tlumením zasténáním a aniž by čekal, okamžitě začal se silnými přírazy do těla pod sebou.
Vytřeštil oči a bolestně vykřikl. Zaklonil hlavu a celý se prohnul v zádech. S námahou zalapal po dechu. Z očí se mu řinuli další vodopády slz. Bolelo to.
Byl to krásný pohled. Skoro víc uspokojující, než to, co právě dělal. Zintenzivnil přírazy a natáhl se pro polibek.
Odtrhl se od něj, aby zase popadl ztracený dech, který mu odepřel a odvrátil hlavu, aby se na něj nemusel dívat. Bylo to hotové peklo. I když ho Mayuri roztahoval tak měl pořád zatnuté svaly, protože nechtěl a tělo se snažilo bránit.
Sem tam se neudržel a přirazil silněji, bavilo ho, když mladík vyjekl bolestí.
V duchu prosil, aby už byl konec, aby ho už nechal na pokoji, aby to všechno byl jen ošklivý sen. Pokoušel se myslet na něco jiného, než na to příšerné utrpení tady v tom pekle. Když se odsud nemohl dostat, tak se chtěl alespoň myslí dostat pryč.
Už jen párkrát přirazil a podlehl návalu orgasmu a naplnil nitro těla pod sebou svým spermatem.
Hrudník se mu stále prudce nadzvedával, jak lapal snaživě po dechu a chtěl, dostat do plic, co nejvíc kyslíku. Když mu dal konečně pokoj. Unaveně přimhouřil uslzené oči a díval se kamsi do neznáma, očividně nebyl moc při vědomí, ani moc nevěděl, co se děje.
Vystoupil z něj, sáhl po prázdné lahvičce a všechnu bílou tekutinu z chlapcova břicha, do ní nasoukal.
Ještě vyčerpaně, přes pootevřená ústa, vydýchával. Už ale nevnímal. Oči a tváře se mu leskli slzami. Neměl už žádnou sílu na vzdor ani na nic jiného.
Utěsnil lahvičku a vrátil se k němu. Opět se k němu sehl a políbil na ta chutná ústa. "Až budeš chtít. můžeš jít." prohodil, když se odtáhl a uvolnil mu ruce. Moc často se nestává, že ten kdo se ocitne na tomto stole, nepřežije, ale tenhle byl vyjímkou.
Těžko říct, jestli slyšel, co řekl nebo jestli vůbec ještě vnímal. Teď už měl zavřené oči a tiše oddechoval. Nejspíš bude nějakou dobu trvat, než se z toho všeho vzpamatuje a načerpá ztracenou energii.
Chvíli ho pozoroval a pak beze slova odešel.


XIII. - Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž

21. srpna 2014 v 0:04 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tady je další část Keimusha. Pardon, že tak pozdě, ale já jsem si najednou vzpomněla, že konečně udělám ty cracky na Bleach a že se musím podívat na anime -.- Ale upřímně, moc mi nepomáháte, když řeknu, že sem chci dát sex to berem všichni sme rádi, že ano, chraň vás ruka páně jestli ne >:(, ale když vám nabýdnu, aby jste si vybrali, koho by jste chtěli, nebo jaký pár tak by jste si mohli výbrat, když vám dám tu možnost, ale když nechcete? Dobře, jak je libo to už je vaše mínus :P Prosím neberte to ve zlém, jen jsem zase trošku hyper :/ :D Ale upřímně, tahle část je nějak extrémně dlouhá O.o

"Hej Ichigo. Ichigo vstávej!"
"HEJ!"
Trochu s sebou trhnul, když ho kdosi tka hrubě probudil z jěho možná až přílíš tvrdého spánku. Jen těžce se mu povedlo otevřít zalepené oči. Musel několikrát zamžourat, aby vůbec rozpoznal nějaké obrysy. Byl hodně unavený. Nevěděl, proč ho budí v noci. "Nechtě mě spát... Co je to za nápady... Budit člověka takhle pozdě v noci..." zamručel unaveně, sotva to ze sebe dostal.
"Koukej vstávat už je ráno!"
"Huh...?" nějak se mu povedlo otočit se zády ke zdi, aby viděl na ty, kteří ho vzbudili. "Ráno?"
"Jo koukej vstávat máme práci." přikývl souhlasně modrovlasý.
To uteklo nějak moc rychle. Byl rozespalý jako kdyby ho vzpudili někdy o půlnoci. Rozhodně by neušil, že už je ráno. Měl takový zvláštní sen, že se jeho bráška brátil sem nahoru. Vytáhůl se do sedu a promnul si oči, aby něco viděl a taky se rovnou hezky protáhl, měl tak ztuhlé tělo, že to bylo k neuvěření. Zvedl se z postele a vydal se za Grimmjowem. Nechtělo se mu vůbec nic dělat, ani nevěděl, co budou mít dnes za práci, tedy, jak je rozdělí. Nějak si ani nemohl vzpoměnout, co dělal včera. Áááááách bože...
"Hele co si včera dělal, vypadáš jako bys tejden nespal." prohodil Renji a loktem do Ichiga dloubl. To vypadalo, že spí ve stoje.
"Mmmmm...." zamručel znovu a ospale se po něm koukl. "Nic." odvětil a na oplátku ho fláknul do ramene, přičemž krásně zavrávoral.
"Kurosaki, koukej se probudit." zahučel na něj Grimmjow, chytl ho za ramena a zatřásl s ním, aby se ho pokusil probrat. "Nedáváš pozor!" vyčetl mu.
"Jo jo jo jo! Dost už sem vzhůru!" chytl modrovlasého za ruce, aby s ním přestal házet. Bylo to extrémně nepříjemné, jemu by se taky nelíbilo, kdyby v ním někdo takhle vrávoral. Odstrčil ruce a zatřepal hlavou, aby se pořádně probudil a vnímal.
"To už je lepší." zazubil se rudovlasý a pocuchal zrzkovi vlasy.
"Nešahej!" pohrozil mu, plácnul ho přes ruku, aby dal pokoj a mohl si zase urovnat zrzavé vlasy.

Podlady tady také nebyli zrovna nejčistčí, občas, když se po nich neustále chodilo. Byl tady všelijaký prach a špína, ale pořádek tu musel být alespoň trochu. Ale měl pocit, že šůroval podlahu včera. Nebo se mu to jen zdálo, pořád byl tak trochu přiblblí z toho, že ho vzbudili, chtělo se mu tak moc spát.
"Drhněte to pořádně!" zařval jeden ze strážných, kteří je tu hlídali. Když už dělali nějaké práce tady ve vězení, vždy je hlídali strážní, aby náhodou něco neprovedli a to hlavně při práci v kuchyni nebo s něčím, co by mohlo ublížit, což je vlastně všechno.
"Ty jejich kecy mě extrémně unavujou." zamručel nespokojeně Grimmjow a přes rameno se na stráž podíval. Kdyby mohl tak by ho vlastnoručně zaškrtil. Měl takový vztek. Nenáviděl, když mu někdo říká, co má dělat, a ještě k tomu někdo, kdo je úplná nicka.
"Co se tady vůbec stalo. Vůbec to nejde dolu." postěžoval si Ichigo. Měl pocit, že mu za chvíli z toho drhnutí upadnou ruce a ty fleky vůbec nešli dolů.
"To nevíš?" podíval se po něm rudovlasý.
"Co." nechápavě zvedl hnědý pohled.
"Včera se tady našlo další tělo." vysvětlil Grimmjow se zamručením, jak by chtěl s tím hadrem šlehnout. Nebavilo ho, dělat jim tady otroka.
"Ale ty si byl bůh ví kde tak si to nemoh vidět." doplnil Renji s úšklebkem, že on viděl něco, o co Ichigo přišel a už to neuvidí. Když se tady najde tělo tak je to jako když se do muzea přidá nový exponát - každý to chce vidět a hned se stane populární a středem debaty.
"Tělo? Už zase?" dost zarážející vzhledem k tomu, že je tady vysoká ostraha a jako bonus. Jak se to může někomu povést nepozorovaně. Ale ano dávalo to smysl. Zdi byli ještě špinavé od stříkanců zaschlé krve a ty tmavé fleky na zemi, jo dávalo to smysl. Možná, kdyby nebyl tak rozespalí tak by si toho všiml, ale za to nemohl, když Ogichi ho včera tak utahal. Počkat... Ogichi. Tak že, se mu to nejspíš nezdálo. Ve sprchách byl včera úplně sám a potom přišel Ogichi. Už tam byla vidět ta spojitost. Vzpomínal si, že měl u sebe nějaký nůž nebo něco. Ano to by také dávalo smysl. On někoho zabil, čímž odlákal pozornost a proto, že byli všichni zvědaví tak se zběhli na místo činu, on sám o tom nevěděl, že tady byla další vražda a jeho bráška si ho potom našel. Vždycky si ho dokázal najít ať byl kdekoliv. Je možná, že i Findorra zabil? "Čí to bylo tělo?" zeptal se.
"Yylfort Granz." hlesl až chladně černovlasý a zastavil se před Ichigem.
"Kuchiki." zamručel si pro sebe otráveně modrovlasý a vražedně nově příchozího sledoval. S tím se také neměl v lásce, nikdy mu tak nevadil ale od té doby, co ho odtáhl k Aizenovi, který mu řekl, že ho čeká poprava, tak by ho rozcupoval na kousíčky. Kdo ví, ale dneska měl talik vynervovanou náladu, nejdarši by všechno zabil.
"Ano, také tě zdravím, Grimmjow." stočil k modrovlasému šedý pohled "Ale možná by jsi se mohl mít na pozoru. Vzhledem k událostem, které se tady poslední dobou dějí by jsi měl svou agresivitu potlačovat. Mohlo by se stát, že máš ty vraždy na svědomí zrovna ty. Nikdo by potom neváhal tě popravit hned."
"Ale já to nebyl!" sykl. Ne, že sme příde jen tak a začne rozkazovat, ale pak ho ještě obviní, že ty vraždy má na svědomí on. Možná, kdyby nebyl tak zaslepený tím vztekem tak by si uvědomil, že by za to klidně mohl on, že by se snad mohl Aizenovi chtít mstít, že ho chce popravit, tak začíná vraždit. Jo, tak na to možná přijde až se zklidní a trochu zapřemýšlí, tedy pokud vůbec.
Yylfort? To začíná vypadat, že Ogichi se chystá pomalu vyvraždit celou Nnoitrovu bandu. Ten bude mít určitě zase vztek. Ale jak znal svého brášku tak uričtě nebude zůstávat jen u dvou nebo čtyř vražed. Ale nechtěl, aby ho zase chytli a potom ho zavřeli. Věděl, že se o sebe dokáže postarat, ale nemůže dovolit, aby se na něj přišlo, když to bude nuté tak to klidně vezme na sebe a kdyby ho poslali dolů do podzemí Ogichi by se vrátil s ním a mohli by tam být spolu v tom je aspoň trochu bonus.
"Renji, až skončíš své práce tak si promluvíme." podíval se na rudovlasého a bez dalšího slova se vydal, pryč tou samou cestou, kterou přišel, aby nemusel jít přes mokrou podlahu. To by ostatní moc nepotěšilo, když se s tím tak drhnou a pak by to měli zase špinavé.
"Zvláštní, co."
"He? Co?" zeptal se nechápavě rudovlasý a stočil pohled na zrzka.
"Byakuya tě začíná mít poslední dobou nějak moc rád ne?" vysvětlil a pozvedl jedno obočí.
"Co tim chceš říct." podezřívavě přimhouřil oči.
"Ty sis nevšimnul toho, jak tě poslední dobou pořád sleduje, kupříkladu." zazubil se.
Nespokojeně se zamračil a hodil po něm špinavý hard. "Sklapni, Kurosaki!" štěkl po něm vražedně.
"Hej! Dejte pokoj vy dva!" okříkl je strážný a vydal se k nim, aby je rozdělil od sebe a každý musel na jinou část chodby, aby už nedělali další problémy. Většinou to bývalo tak, že když jeden začal tak ostatní nemohli odolat a během chviličky z toho byla bitka.

Když odpoledne šli všichni ven na čerství vzduch tak začínalo hřmět. Pomalu začínala být tma, jako kdyby se začínalo ztmívat. Tak šero. Ale to je poslední dobou pořád. Neuškodilo by, kdyby se z oblak spustil déš, bylo by to osvěžující. Ale co se dá dělat, tohle je také příjemné, když fouká vítr a je zataženo. Určitě se to ale brzy zase vyjasní. Navíc počasí nikdo nedokáže ovládat.
"Hele viděli jste někdo z vás dneska Ishidu?" zeptal se zrzek a začal si prohledávat kapsy uniformy.
"Dneska ne. A po Ulquiorrovi taky jako by se slehla zem." odvětil Grimmjow s pokrčením ramen.
"Tak to je zlí. Kam ti dva asi tak mohli zmizet." usmál se s přimhouřením oči a z kapsy vytáhl pomuchlanou krabičku. "Sry, ale mam už jenom dvě." poznamenal a vytáhl poslední dvě cigarety a ještě sirky.
"Dej to sem." zašklebil se modrovlasý a vzal mu jednu cigaretu. Vložil si jí mezi rty a vzal si od zrzka zápalky, aby si mohl napálit a pak mu je zase vrátil.
"Vzteklino." neodpustil si zrzek s úšklebkem a sám si zapálil druhou ze zbylích cigaret. "Hele, až se Renji vrátí tak ani muk, jasný?" ukážal na cigaretu, přičemž si z té potáhl.
"Myslíš si, že by žárlil jo?" pozvedl obočí modrovlasý a zvedl k němu modrý pohled.
"Kdo ví." pokrčil zrzek rameny "U něj člověk nikdy neví."
Vyputil kouř ústa a podíval se do země. "Proč myslíš, že se Kuchiki tak moc zajímá." nadhodil.
"Nemam zdání." odvětil Ichigo. Natáhl nikotin do plic a následně ho vypustil ven. "Myslíš, že mezi těma dvěma něco je?"


"Sakra! Kolikrát mam ještě opakovat, že já to nebyl?!" štěkl už dost vynervovaně rudovlasý a praštil rukou do dřevěné desky stolu. Ano byl to on, kdo měl na svědomí tu první vraždu, ale s tou druhou neměl nic společného.
"Když ne ty, kdo tedy?" odvětil černovlasý. Pořád tak klidný, jak typické, stejný výraz.
"Já nevim! Ale já Yylforta nezabil! Zabil sem Findorra, to byla moje práce, jenom moje, ale Yylforta sem se ani nedotknul!" vytáhl z kapsy tmavo modrých kalhot malý kapesní nůž a hodil ho na stůl. "Nezabil sem Yylforta." řekl už trochu klidněji, tedy, podle výrazu asi moc klidný stále nebyl, ale alespoň už neštěkal.
Sklonil šedý pohled k nuži. "Dal jsem ti ten nůž s dobrým úsmyslem." vztáhl k oné věci ruku, aby si ji mohl vzít a prohlédnout. "Mám přístup ke všem údajům o vězních a vybral jsme tebe, protože s tím máš zkušenosti. Myslel sis, že když jedna smrt nezabrala na oddálení Grimmjowovi popravy tak budou dvě stačit? Byl by jsi snad schopný zabít..." nestihl dokončit ten svůj proslov jelikož ho druhý přerušil.
"Už nejmíň po tisíckrátý řikam, že já ho nezabil!" znovu zvýšil hlas. Měl pocit, že si Byakuya seděl an uších, vzhledem k tomu, kolikrát už to řekl a jak nahlas... A nebo ho záměrně ignoroval a myslel si to, co on sám chěl a čemu věřil. To je tak podlé! "Zabil sem Findorra!"
"Měl by jsi se naučit ovládat, pokud budeš takhle řvát na celou věznici půjdeš na křeslo ty místo Grimmjowa." konstatoval černovlasý.
Přimhouřil rudé oči. Měl takový vztek, že by ho klidně teď vlastnoručně zaškrtil nebo mu to vmlátil do hlavy, ale to nešlo. Bylo by to moc nápadné. Několik věžňů ví o tom, že s ním Byakuya chtěl mluvit. Ti se kterými ráno šůroval podlahu, většina z těch, kteří tafy skončí by udělali cokoliv, aby se vyhli trestu smrti nebo se dostali ven. Kdyby Byakuyu zabil tak by vážně skončil na tom křesle. Jen velmi těžko se dalo potlačit to obrovské nutkání udělat to, co se mu honilo hlavou. "No a co, všichni tam jednou skončíme. Proč to neuspíšit?" rozhodil rukama a odtáhl se od desky stolu.
"Řekni mi, kdo má nasvědomí tu druhou vraždu, když to nejsi ty?" byl si vědom, že akorát rozhmíchává oheň, ale také si byl vědom toho, že se mu nemůže nic stát. On tady byl důležitá osoba. Každý ho tady znal. Využíval toho a také toho, že kdyby se mu něco stalo byť jen škrábnutí. Využil by svých výhod, které má.
Strnul a zatnul ruce v pěsti. Už toho měl vážně dost. "Dával si snad někomu dalšímu nůž?! Já nejsem idiot! Myslíš si, že budu vraždit na potkání?!" vyštěkl na něj s jedním dechem. "Už mě to vážně nebaví. Vůbec neposloucháš, co ti řikam ať už je to pravda nebo ne. Ty si myslíš jenom to, co chceš a co se ti hodí. Jo klidně se zvedni a di říct Aizenovi, že sem to byl já. Je mi to úplně jedno!" s tímhle ukončil tuhle debatu a aniž by počkal na druhého reakci nebo svolení tak se otočil a vydal se ke dveřím, aby odsud mohl vypadnout. Jak mu jen mohl věřit? Určitě to byla všechno jen bouda, teď už ani nepochyboval o tom, že to byl zrovna Byakuya, kdo navedl Aizena k té popravě. Vlastně proč ne? Nikomu se tady nedá věřit a už vůbec ne na sto procent. Jak jen mohl být tak najivní a věřil, že v tom Byakuya jede s ním? Byl tak najivní, dělalo se mu ze sebe zle. Jako malé dítě, které jde za cizím člověkem jen proto, že má pro něj nějakou sladkost. Vážně? A to byl tak známí a měl na svědomí tolik dokonale promyšlených vražd. Nikdy se s nikým netahal. Týmová práce u něj neexistovala. Byl samotář a to právě z tohohle důvodu. Lidem se nedá věřit. Podraz se dá čekat klidně i od nejlepšího přítele. Lidská rasa se dá velmi snadno zmanipulovat, stačí k tomu klidně tučná částka peněz a i nejlepší přítel je rázem ten kvůli kterému člověk skončí v base. Jak... Jak jen mohl udělat tu chybu a tak bezhlavě a bez přemýšlení spolknout návnadu někomu, kdo je úplně z jiné třídy, než on? To ja jako vykopat si vlastní hrob!
"Stůj." hlesl Byakuya a zatarasil mu cestu ke dveřím, před které si stoupl, aby druhý nemohl jít. "Neřekl jsem ti, že můžeš jít." informoval ho.
"Ty..." zavrčel vražedně a zaskřípal zuby. Tak že, on ho tady obviňuje z něčeho, co neprovedl a teď mu ještě zabraňuje v odchodu? A ještě ke všemu mu tady bude diktatůrovat, co může a nemůže. Tohle už nešlo potlačit. Křečovitě zatnul ruku v pěst a rozmáchl se.
A kdyby Byakuya neuhnul hlavou tak by jednu ránu schatal od Renjiho a tu druhou od dveří za sebou. No a taky by si nejspíš chvilku pospal. Takhle to jen schytli chudáci dveře, yo a taky jeho ruka. "Poslouchej mě."
"Sa-kra...!" dostal ze sebe bolestně a předklonil se, přičemž si chytl ruku v zápěstí a začal si jí mnout. To byla hodně tvrdá rána do hodně tvrdého povrchu. Ta ruka bude teď nějakou dobu nepoužitelná, ta bolest mu vystřelovala do celého těla, cítil jako by mu to pulsovalo až v hlavě. "Ne-Nebudu poslouchat...! Já nejsem žádný zvíře! Nebudu dělat, co se po mě chce!" zasyčel výhručně a napřímil se, přičemž znovu napřáhl ruku.
Nepatrně se zamračil a uchopil rudovlasého ruku v zápěstí, pevně ji sevřel a zkroutil mu ji za zády, aby se jí nemohl bránit. Natiskl ho na plechové dveře a ke spánku přiložil hlaveň Eaglematicu. "Ta zbraň je nabitá." hlesl informativně, ale vůbec ho nepouštěl.
Stočil k němu rudý pohled, aniž by se pohnul. Byl hodně překvapený, jak dokonale se mu povedlo ho znehybnit. Tohle je úplně poprví, co na něj někdo mířil zbraní a ještě k tomu byla extrémně blízko jeho hlavy.
"Snad už budeš rozumný." konstatoval a otočil ho čelem k sobě, přičemž přemístil ruku na jeho hruď, aby ho držel stále přitlačeného ke dveřím a hlaveň mezi jeho očima. "A teď mě poslouchej. Jestli si to nebyl ty, kdo zabil Yyalforta." zeptal se klidně.
Nějakým způsobem z něj všechen ten adrenalin vyprchal. Už ani nevnímal, jak mu pulsovala ruka. To bylo nejspíš tím čokem, že měl mezi očima zbraň. "Nevim, ale já to nebyl."
"Oběť měla řezné rány."
"Já to nebyl. Navíc, kontrolovali ste, jak vypadali? Každej nůž má jinou stopu řezu. Porovnejte obě stopy a poznáš, že to druhý tělo nemam na svědomí já."
Stáhl zbraň a vrátil ji zpátky do pouzdra na opasku. "A ty to poznáš." optal se znovu a stáhl ruku z jeho hrudi, aby mohl vzít mezi prsty spodní čelist.
"Možná. Má to poznat každej chirurg nebo doktor. Já nejsem doktor." odvětil a trochu přimhouřil rudé oči.
"Když jsi klidný jedná se stebou mnohem lépe." naklonil se k němu a políbil ho na ústa, přičemž se následně začal dostávat do druhého úst, aby je mohl plenit a pohrávat si s jeho jazykem.
Překvapeně vysteštil oči a zapřel se mu rukama o ramena, aby ho od sebe odtáhl. "Co to sakra děláš?!"
"Nic." odvětil černovlasý a znovu se k němu natáhl pro polibek a i přes vzdor se od něj neodtahoval a chytl mu ruce, aby s nimi dal pokoj. Odtáhl ho ke stolu, přičemž ho natlačil na dřeěnou desku.
Zmaručel a odtrhl se mu od úst "Počkej... co, když sem někdo pude?" hlesl v otázce, chytl černovlasého ruku, aby jí zabránil v pohybu po jeho spodní části těla a uhnul pohledem.
"Nikdo sem nepřijde." zašeptal do kůže hrdla, přičemž ji jemně vzal mezi zuby a stiskl. Vymanil se z mladšího sevření, aby mohl pokračovat rukou dál, rozepnul zapínání kalhot, následně se rukou vydal pod spodní část tmavo modré uniformy.
Tlumeně zasténal, přes semknuté rty, které se mermomocí snažil držet u sebe a být po tichu, takovou radost mu zase dělat nechtěl.
Dostal se rukou k rudovlasého vstupu a začal do něj pronikat jedním prstem, kterým následně začal pohybovat. Pomalu přidal i druhý a třetí prst, aby si ho připravil a donutil svaly povolit. Pak prsty vytáhl a otočil ho k sobě zady, donutil ho opřít se o stůl a sám si povolil kalhoty.
"Po...Počkej..." přes rameno se po Byakuyovi ohlédl a pevně semkl zuby a víčka k sobě, když do něj druhý pronikl a následně i začal přirážet, přičemž pomalu, ale jistě zintenzivňpval tempo. Utlimil v ústech zasténání a jen vydechl. Zatnul prsty do dřevěné desky stolu a snažil se držet rty u sebe, aby nevzdychal moc nahlas. To by tak chybělo, aby někdo šel kolem a domyslel si, co se to za těmi dveřmi děje za nekalosti. Až odsud vypadne tak bude mít rozhodně o čem přemýšlet, jak hluboko to vůbec klesl a pak si může jen domýšlet, co bude dál, co se stane.





Nevhodná chvíle

13. srpna 2014 v 15:16 | Kate |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Ogicho/Hichigo
Warning: yaoi, Ichigo má Vánoce a Ogichi zábavu XP

Poznámka: Tuto povídku psala Kate. Chtěla, abych jí poslala nějaký obrázek na povídku, tak jsem jí poslala celou složku s yaoi obrázky, na které budu/budeme někdy psát a ona si vybrala tenhle tak na něj napsala povídku. Dál nevím moc co říct :/ Možná ještě to, že tohle nebylo na přání, chtěla to napsat sama z nudy, ale povídky na přání ještě pořád platí žádný strach, stačí jen říct XP

"Ichigo! HEJ ICHIGO!!!" volal ho červenovlasý pod oknem jeho pokoje. U Urahary se nudil a všechny Hollow mu vyfoukl zrzek, tak si to s ním šel pěkně vyřídit.
Konečně se okno otevřelo, ale místo Ichiga vykouklo jeho bělovlasé já. "Co chceš?!" Sice už bylo kolem jedné hodiny odpoledne, ale on ještě spal a tenhle otravnej chlápek ho vzbudil. "Jahůdka je pryč vypadni!!!" vykřikne na Renjiho zaleze zpátky do pokoje.
To je mi teda přivítání. Pomyslel si. "A kde je?!" znovu houkl do pokoje.
"Co já vim! Já se o něj nestarám!!!" znovu zakřičel a pak se zase objevil v okně. "Ale sem tu já." Zavrněl a smyslně přivřel oči, přičemž se lokty opřel o parapet.
"Ne dík." okamžitě odmítl červenovlasí a otočil se k odchodu.
"Tak ne no mohla být sranda." Prohodí a zase zaleze.
Ležel na posteli jen tak bez ničeho na sobě a užíval si klidu a pohody. Ale ne na dlouho. Do pokoje vtrhl Renji a hledajíc Ichiga, se udiveně díval na Ogichiho, jak na něm mhouří své žluté oči.
"Ale, ale, kdopak to k nám zavítal? Znovu." Posadil se a následně vstal z postele a šel k němu blíž. Užíval si tohoto momentu, když na něj rudovlasí udiveně zíral. A nejlepší bylo, že byl před ním nahý. To ho vyvedlo z míry ještě víc.
"Ichigo tu pořád není?" Snažil se, aby nebylo poznat, že znervózněl, ale měl smůlu. Bylo to poznat v jeho hlase, stejně jako směsice zklamání a vzteku. Zoufale se snažil na něj nedívat a zachovat klid. Vyhýbal se mu pohledem. Cítil, jak se mu do hlavy hrne krev. Chtěl už odejít, ale bělovlasý ho chytil za paži, zatáhl do pokoje, zavřel dveře a zamkl.
"Co děláš?! Nech mě jít!" rozkřikl se na něj. Nějak tušil, co přijde.
"Ale no tak bude sranda." Vydal se k němu. V jedné ruce držel klíč a v druhou si ho přitáhl k sobě.
"Já o tvojí srandu nestojim." Procedil mezi zuby, vymanil se mu ze sevření a o krok couvl, takže narazil na postel.
Jen se víc usmál a strčil do Shinigamiho a zpod postele vytáhl provazy.
"Hele neblbni, já chci jít pryč!" Zaprotestoval, ale ani se nenadál a už měl svázané ruce k posteli. Zazmítal sebou a pokusil se uvolnit si zápěstí, ale bylo to marné. Provazy byly moc těsně a pevné.
"To se nestane." Zašklebí se a jedním tahem mu sundá veškeré oblečení od pasu dolu. Přejel mu po už vzrušení dvěma prsty a palcem dráždil špičku.
Nečekaně se mu z hrdla vydral na povrch tichý sten. Nechtěl, aby druhý viděl co to s ním děla. Skousl si spodní ret a odvrátil pohled na stranu. Připravoval se, že za malou chviličku v sobě ucítí druhého prsty, ale to se nestalo. Překvapeně a zároveň bolestně vytřeštil oči, když do něj Ogichi prudce přirazil. Bez přípravy, aniž by ho roztáhl. Cítil bolest, když druhý okamžitě začal prudce a intenzivně přirážet, ale zároveň ho to nutilo sténat slastí, i když se snažil, aby to nebylo slyšet.
"P … pusť mě ty parchante!!!" dostal ze sebe a neustále na bělovlasého chrlil spoustu urážek, až ho to přestalo bavit a šátkem co měl Renji na hlavě mu uspal ústa.
Také mu rozpustil vlasy a rudé prameny se mu snesli na ramena. Zpražil ho červeným pohledem a znovu se zazmítal a cosi zahučel do šátku. Teď litoval toho, že sem vůbec lezl.
Chytil druhého erekci a začal jí zpracovávat a dráždit. Cítil, že se postupně blíží k vrcholu. Užíval si ten výhled na tělo pod sebou.
Také to cítil, i když se snažil, aby se to nestalo. Pevně přitiskl víčka k sobě a snažil se myslet na něco jiného, ale nepomohlo to. Ještě párkrát do něj přirazil a hlasitě, i přes ten šátek to bylo slyšet, vyvrcholil a potřísnil si svým spermatem bříško.
Téměř okamžitě ho následoval. Naplnil horké nitro těla pod sebou. Vystoupil z něj a slízal vše, co mohl a hbitě mu sundal šátek a pak si rudovlasého přitáhl do polibku, aby mu dal ochutnat samu sebe.
"Už mě pusť!" znovu procedil mezi zuby, zazmítal se a sledoval jeho úšklebek.
"Mam lepší nápad co kdyby ses pustil sám?" slezl z něj, oblékl se a odešel pryč, aniž by se ohlédl.
"Co?! … HEJ POČKEJ! NEMŮŽEŠ MĚ TU NECHAT!!!!!!!"
"Ale jo můžu" zavolal bělovlasý zpátky a to bylo poslední co ho Renji ten den slyšel.
Byl v Ichigovo pokoji svázaný a ještě k tomu nahý.

Byl už skoro večer, když šel domů. Ani nevečeřel, neměl hlad. Prostě šel rovnou do pokoje. Byl unavený, ale to co, viděl ho okamžitě probralo. Renji byl svázaný a nahý na jeho posteli. Neudržel se a vybuchl smíchy.
"Hrozně vtipný." Sarkasticky a otráveně poznamenal rudovlasý. "Rozvaž mě dělej!" nevrle se po něm díval.
"No jo no jo jenom počkej minutku" Něco ho napadlo tohle bude bomba. Po pár minutách usilovného hledání se do pokoje vrátil s foťákem. "Řekni sýýýýýýr!" posměšně poznamenal, namířil fotoaparát a začal foťit.
"Co, ne Ichigo přestaň! Zabiju tě ty parchante!" zmítal sebou ze strany na stranu, ale bylo mu to houby platný.
O den později to věděl každý v SS a smáli se hned, jak ho uviděli.
"To mi ještě zaplatíš." výhružně poznamenal rudovlasý, když se procházel uličkou.

Kouzelná země

11. srpna 2014 v 1:01 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Aizen x Gin, Aizen x Ichigo, Aizen x Gin x Ichigo
Warning: yaoi, trojka a... tak :D

Poznámka: Tato povídka je pro Spoiler, snad nebude vadit, že to bude napsané takto. Tohle také napíšeme jako jednu povídku, ale napíšeme to za všechny tři. Opravdu moc mě mrzí, že tato povídka je tak pozdě o dva měsíce nebo měsíc a půl, ale já se k tomu nemohla dokopat. Omlouvám se <:( Ale myslím, že teď budu zase chvilku psát buď Keimusho a nebo yaoi. Každopádně, potřebuji se trochu odreagovat a zase přemýšlet trochu nad něčím jiným. :/ A jako omluvu tohle se pokusím napsat trochu delší a za všechny tři.

Las Noches bylo opravdu ohromné, člověk se tady snadno ztratil. Dost tomu pomáhalo i to, že to tady vypadalo úplně stejně jako v každé jiné části paláce. Bylo k nepochopení, že by si někdo dokázal zapamatovat, kde je co, že by se tad někdo neztratil. Nedokázal pochopit ten fakt, že se tady přece jen pár jedinců vyzná a s klidem chodí po chodbách a vědí přesný směr, kam jdou a kudy.
Za to on se tady ztrácel. Jen co zahnul za roh tak už ztrácel přehled. Nejlepší je prostě běžet dopředu a on potom někam doběhne. Arrancarů je tu také málo, ale určitě na někoho musí brzy narazit. Vtipem bylo, že kdyby někdo zjistil o jeho vztahu s Aizenem tak by to asi během hvilky vědělo celé Las Noches a určitě by se to rozneslo i dál. Těžko říct, jestli by to byla ostuda a nebo popularita, každopádně by asi pár jedinců bylo dost překvapených.
Bylo to až ironické, jak Aizena před tím tak mermomocí nenáviděl, ale co se škádlívá to se rádo mívá a tadá. Je to tady. Na tom něco pravdy bude. Není to zase tak dlouho, co spolu bylu naposledy, ale když s ním nemohl být a neměl, co na práci tak na to také s radostí vzpomínal.

Flashback

Vždycky to byl tak nepopsatelný okamžik, když se konečně dostal k těm ohromným dveřím, které se sami otevřeli jako brána do jiné řiše. Aizenovi komnaty byli tak ohromné a prostorné, ale to se také dalo čekat. Pousmál se a vydal se do místnosti. Byl tak nedočkavý.
"Vrátil ses." možná to vyznělo jako otázka, ale otazník tam rozhodně slyšet nebyl.
"Jak bych se mohl nevrátit?" optal se s pozvednutím jednoho obočí. Přešel až ke křeslu, které stálo na balkoně. Byl z něj úchvatný výhled na celou krajinu. I když byla tak pustá a působila smutně bylo to úchvatné, chápal, proč tady Aizen vysedával. Určitě se u toho výhledu dobře rozjímalo. A také mohl vědět, že tohle všechno patří jenom jemu. "Ale taky by jsi mohl po zdech dát cedule s ukazateli, kudy kam. Tady je to jako v labirintu." postěžoval si.
"Zapracuji na tom, ale myslím, že ukazatele cesty by tady kazili tu atmosféru a přirozenou krásu chodeb." odvětil hnědovlasý a zvedl k zrzkovi pohled.
"Až sem pudu příště tak si s sebou vezmu GPS." ušklíbl se na druhého. Obešel křeslo a klekl si k němu na zem, přičemž se mu rukama zapřel o stehna. "Stýskalo se ti po mě?"
"Mělo by?" sledoval ho hnědýma přimhouřenýma očima a mírně se usmíval, jak je to u něj typické.
Dotčeně svraštil obočí. "Jo to by teda mělo!" štěkl po něm uraženě, ale nemyslel to zle.
"V tom případě, ano stýskalo."
"To je dobře protože, já se taky nemoh dočkat až tě zase uvidím!" výraz se mu hned změnil na sladký úsměv a oči se mu skoro až rozzářili jako malému dítěti.
"To mě těší." něžně chlapce chytil za spodní čelist a přitáhl si ho k sobě nahoru. "A jak moc jsi se nemohl dočkat?" chtěl vědět.
Zapřel se mu rukama o stehna, aby měl oporu a zpříma se mu díval do očí. Jako by ho ty oči naproti uhranuli. Úplně po něm prahnul, nemohl se ubránit. Naklonil se a i přes to, že ho starší držel, přisál se chtivě ústy na ta jeho a jazykem se začal probojovávat do druhého úst.
Nechal ho, ať si chvilku hraje, přičemž sám na chvíli zapojil vlastní jazyk. Pak ho od sebe odtáhl. "Neodpověděl jsi." připomněl mu, znovu ho chytl za bradu, aby mu znemožnil se k němu dostat.
"Um..." zamručel nespokojeně a stáhl obočí. "A co, když ti odpovím řečí těla?" naklonil hlavičku mírně ke straně a rukou se vydal pod spodní část bílé uniformy.
"To by možná šlo." odvětil souhlasně a chytl v prstech obi, zatáhl za něj, aby ho mohl rozvázat a nechal sklouznout hakama na zem.
Zavrněl, vymanil se staršímu ze sevření a znovu se naklonil k jeho ústům, aby si je mohl pro sebe ukořistit. Volnou rukou mu stáhl trochu spodní část uniformy a následně se vydal stáhnout své spodní prádlo a ke svému vstupu, aby se mohl zatím připravit a začít roztahovat.
Vztáhl k Ichigovi ruku a za pas si ho přitáhl obkročmo nad sebe.
Odtáhl se mu od úst a vytáhl prsty. Tiše zasténal a víc se přisunul k Aizenovu tělu, aby mohl nasměrovat jeho erekci proti svému tělu a pomalu začal dosedat a pouštět si ho do těla.
Na rtech měl stále ten svůj typický úsměv a sledoval ho přivřenýma očima. Nikdy se moc nezapojoval nechával spíš Ichiga ať si hraje, jeho bavilo ho sledovat a poslouchat, jak pro něj vzdychá a prahne po něm jako žíznivý po hrstce vody. Ten chtíč byl až hmatatelný.

Reality

Vždycky to byl tak nepopsatelný pocit, když konečně vyvrcholil a potřísnil vlastní tělo a Aizen ho naplnil zevnitř svým vlastním spermatem. Bylo to tak smyslné, cítil, jak je v něm horko a jak to v něm tepá. Už jen ten pocit ho donutil se zachvět.
Konečně našel ty obrovské dvoukřídlé dveře, které tady tak pracně hledal a spokojeně se usmál. Zastavil se před nimi a dal si chvilku na to, aby popadl dech a uklidnil ho stejně tak jako svůj tep, které byli zrychleny z toho, jak tu po celém paláci běžel a hledal právě tyhle dveře.
Opřel se rukou o dveře, aby se hnuli a otevřel je. Už se těšil až ho zase uvidí. Vešel do místnosti a dveře zase zavřel porozhlédl se, ale to, co se mu naskytlo na pohled tak ho dost překvapilo a zarazilo. Dalo by se říct, že se ho to až nehezky dotklo. Pohled na Aizena a Gina tam na té ohromné pohovce, jak stříbrnovlasý chtivě vzdychá a tiskne se k hnědovlasému vůdci Arrancarů.
Ti dva nevěděli, že tady mají návštěvu. Aizen stále přirážel do těla pod sebou a bral si ho, chtěl slyšet, jak pro něj Gin vzdychá a vybízí se mu, přičemž tělem říká, že ho chce a chce víc.
Na jednu stranu nemohl uvěřit tomu, co mu vyvstalo na oči a radši by šel a počkal za dveřmi a pak si po případě s Aizenem popovídal o tom, co tady viděl. Ale na druhou stranu nemohl říct, že ten pohled s ním nic nedělal. I když si to nechtěl přiznat tak to s ním něco dělalo.
Stříbrnovlasý konečně odvrátil hlavu stranou a spatřil zrzka stojícího u dveří jako tvrdé Y. Koutky úst mu více cukli nahoru. "Aizen-sama." oslovil jej a chytl ho za rameny, přičemž cukl bradou na zrzka u dveří.
Hnědovlasý stočil pohled a přestal přirážet do těla pod sebou. "Ichigo." usmál se mírně a odtáhl se od Gina. Sedl si na pohovku a natáhl k chlapci ruku. "Zdravím tě."
Zamračil se, chtěl odsud odejít a jít se vyvztekat někam jinam nebo něco, prostě odsud vypadnout. Ale nemohl, i když moc chtěl tak ho něco táhlo k hnědovlasého natažené ruce. Musel se k němu vydat, nohy šli sami. Klekl si k němu a opřel si hlavu o jeho stehna. "Aizen-sama." zašeptal.
"Jsi poslušný." chytl chlapce za bradu a vytáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit. "Budeš hodný i nadále?" zeptal se něžně s pohlazením chlapcova líčka.
Zrzek souhlasně přikývl a vybídl se druhého ruce. Sklonil se a jemně vzal mezi rty staršího chloupu a následně si ho začal pouštět do hlubin svých úst. Jazykem dráždil jeho úd a tam, kam nedosáhl tak si pomáhal prsty ruky.
Stříbrovlasý se více usmál a slezl na zem k chlapci a za něj. Pohladil ho po zádech, rukou sjel před něj, vzal mezi prsty obi a zatáhl, aby ho tak rozvázal a mohl se druhou rukou dostat pod hakama a spodní prádlo. Přejel prsty po chlapcově vstupu a začal do něj pronikat ukazováčkem.
Chlapec tiše zasténal a mírně stáhl zuby k sobě, i když nechtěl.
"Nekousej." poznamenal Aizen a chytl chlapce za vlasy, aby mohl sám řídit tempo.
"Vypadáš sladce." pošeptal chlapci Gin u ouška, které následně obtáhl jazykem a vnikl do něj. Přidal další prst, aby ho mohl začít roztahovat. Zbavil ho horní části shihakusho, aby se mohl rty vydat po jemné kůži a obdarovávat ji polibky možná až kousavými.
TIše vzdychal a snažil se držet zuby od sebe. Zavřel slastně hnědé oči a rukama se opřel o hnědovlasého kolena, aby měl nějakou oporu.
Vytáhl z chlapce své prsty a spokojeně se usmál, když se mu dostalo dalšího stenu, který patřil jemu. Přisunul se k němu blíž a nasvěroval své vzrušení oproti Ichigovo vstupu, aby do něj mohl proniknout téměř až po kořen. Téměř hned začal přirážet, přidržoval si chlapce za boky, aby mu moc neutíkal, když klečel.
Snažil se zapírat rukama jak jen mohl, aby neskousl zuby na sebe a také se snažil dýchat, ale moc to nešlo. Nemohl se ani pořádně nadechnout a že by to hodně potřeboval. Když mu ústa naplnila horká bílá tekutina tak se zakuckal a když mu konečně hnědovlasý dovolil se odtáhnout tak přes otevřená ústa lapal po dechu.
Nemohl si ten pohled vychutnat. Vypadal moc hezky, když nemohl chytit dech a obličej měl potřísnění spermatem. Bylo na něm vydět, že už je vyčerpaný a tak krásně vzdychal slastí. Zvedl se z pohovky a přiměl chlapce, aby se o ni opřel rukama. Sám potom přešel za Gina a klekl si za něj. Políbil ho na rty a pronikl svou erekcí hluboko do stříbrovlasého nitra, přičemž ho také donutil sténat. Chytl ho za boky a následně sám začal řídit přírazy, kterými naplnobal Gina před sebou a ten zase Ichiga.
"A-Aizen-sama..." zavzdychal lapajíc po dechu zrzek, prohnul se v zádech a zaklonil hlavu, aby mohl lépe dýchat, až chraptivě lapal po dechu a prsty zarýval do pohovky. Kdyby tam nebyla tak by jisto jistě ležel na zemi a ani se nehnul. Byl si téměř jist, že po tomhle bude spát jako mrtvola.
Už jen párkrát do Gina vnikl, než ho naplnil horkou bílou tekutinou a přestal do něj vnikat. Stříbrovlasý ho téměř ve stejnou chvilku následoval stejně tak jako Ichigo. Zrzek vyčerpaně vydechl a svalil se na zem podél pohovky. Se zavřenýma očima těžce dýchal a snažil se popadnout dech z toho otřesného zážitku. Nechtěl se zvedat chtělo se mu strašně spát aspoň chvíli tady chtěl takhle zůstat a prospat se z toho. Ale o tomhle si potom s Aizenem ještě promluví o tom, jak ho dneska přivítal, když sem vešel.