Návštěva!

18. července 2014 v 18:57 | Nisure |  Bleach povídky, parodie atd
Pairing: Uryuu x Renji
Warning: Shonen-ai, v nemocnici

Poznámka: Řekněme, že tohle bude pokračování té povídky před tím, tak že Milovat a chránit. Zkrátka se po tohle poslední dobou nohí hlavou. Doufám, že až tohle dopíšu, budu mít klid a konečně se budu moct aspoň trochu vyspat a nepsat ve čtyři hodiny ráno. Až tohle napíšu tak půjdu zase na yaoi a omlouvám se, že tady nejsou moc povídky, ale není mi zrovna úplně nejlíp, tak prosím trošku strpení. A taky bych už asi měla dopsat šestou (?) část Keimusha, co? Chjo chtělo by to klon, všechno to sama psát nezvládam! XP :)

Páni, tady se snad dalo zabloudit, i kdyby měl u sebe GPSku. Už ani netušil, kde je co a to tady byl za bílého dne, kdo ví, jak dlouho už tady bloudil a upřímně, už ho to přestávalo bavit. By ho taky trošku zajímalo, jakej pitomec měl ten nápad postavit nemocnici jako totální bludiště. Ani by se nedivil, kdyby tady za chvíli našel cestu do Říše Divů.
Povzdechl si a na chvíli se zastavil, aby se alespoň trošku zorientoval, kde to vůbec je. Pousmál se a na krásno si odchytil jednu sestřičku, která náhodou šla kolem. Ha, ještě není tak blbej, jak vypadá... i když ho to taky mohlo napadnout tak o hodinu dřív že?! "Taková krásná a mladá dívka by mi určitě mohla pomoct." zahradil jí cestu a pousmál se.
Hnědovláska zvedla pohled a trochu se začervenala nad tím až medově vysloveným oslovením, které na ní padlo. "To... Ano... Nejspíš, ano." přikývla nakonec a znovu zvedla pohled.
Ha! Vítězství! Zaradoval se v duchu. "Moc se omlouvám, že vás ruším, určitě máte ještě hodně práce, ale mohla by jste mi prosím říct, kde má pokoj Uryuu Ishida?" sklonil se k ní, aby jí viděl z příma do očí a pozorně jí sledoval. Byla docela drobná, oproti němu, tak aby se na něj nemusela koukat tak moc nahoru a vlastně si jí chtěl i trochu prohlédnout a ohodnotit.
"Em... Ale jistě, pojďte za mnou, prosím." odvětila souhlasně a vřele se uculila. Odvedla ho tedy k onomu pokoji a rovnou i zaklepala na dveře.
"Děkuju moc, možná, že se ještě někdy potkáme. Hm?" přimhouřil oči a usmál se. Chudák holka takhle jí rozházet, když s ní tak neúplně flirtuje. Aspoň, že se červená, výhra. Otevřel dveře do pokoje a pak je za sebou rovnou zavřel.
"Renji?"
"Hoj." přikývl a rozhlédl se po pokoji. "To máš celej pokoj jenom sám pro sebe? Luxus." neodpustil si.
"Proč jsi sem přišel?" optal se a stočil pohled k oknu.
"Proč? Abych tě zase viděl. Stýskalo se mi po tobě a taky chci vědět, jak se máš." přešel k posteli a opřel se o její kraj rukama.
"Neměl jsi sem chodit." momentálně bylo okno mnohem zajímavější, a nebo se na něj nechtěl podívat.
"Musel sem."
"Ne nemusel stejně, jako jsi mě nemusel zachraňovat."
Jemně ho chytl za spodní čelist a přiměl ho, aby se na něj podíval. "Ty bys udělal to samí být na mim místě. Přestaň se tim trápit. Nechci tě vidět takhle."
"Renji..." znovu uhnul pohledem, tak jak mu to oči dovolili. Někdy moc přemýšlí nad věcmi. "Jsem tak slabý..."
"Tohle neříkej. Nehledě na to, že to neni pravda."
"Je to pravda a ty to víš stejně dobře, jako já, ale nechceš to říct. Proč se zahazuješ s někým, jako jsem já."
"Už sem ti to přece řikal. Taky bys pomohl tomu, koho miluješ." pohladil ho palcem po líčku a usmál se, když se na něj podíval.
"Prosím, promiň mi to." zašeptal a pevně ho objal a přitáhl si ho blíž k sobě. Sám si nalhával, že ho tady nechtěl. Chtěl, byl tak rád, že za ním příšel. Stýskalo se mu. Chyběla mu ta jeho vůně a dotek. Semkl víčka pevně k sobě a opřel si čelo o jeho rameno.
"Ishi, není co promíjet. Miluju tě." políbil ho do vlásků. Sedl si na kraj postele, aby k němu měl blíž. Pohladil ho po zádech. "Chyběl si mi. Moc krásně voníš." hlesl polohlasně.
"Jak?" zeptal se, aniž by se od něj odtáhl, spíš naopak, sevřel ho ještě o něco víc, aby měl jistotu, že mu neuteče, ani by ho nepustil. Nechtěl, aby od něj odešel a on tu byl zase sám.
"Hezky, po liliích." odvětil a trošku se od něj odtáhl, aby mu viděl do tváře.
"Ale to přece nejde."
"U tebe jde všechno, Ishi." usmál se, sklonil se k němu a vtáhl si ho do polibku, ve kterém zapojil i jazyk, aby si mohl hrát s tím jeho. Tak moc mu chyběl. Byl rád, že ho má a že už je v pořádku.
Zavřel oči a nechal ostatní smysli vstřebávat ten požitek. Zapojil do hry i svůj jazyk a pevně sevřel staršího mikinu v ruce. "Ale stejně... Nebýt tebe, tak bych tam zůstal, pomohl jsi mi a ani se ti nic nestalo. Jsem tak slabý." neodpustil si, když se od něj odtáhl.
"To ne. Nemluv takhle o sobě, navíc, taky sem z toho nevyšel jen tak, ale zjistil sem to až doma." odvětil a pohladil ho po tváři.
"Co... Co se ti stalo?" zaptal se a zvedl starostlivě modrý pohled. Jestli ho Hollow zranili jen kvůli vlastní neschopnosti tak si to neodpustí.
"Už je to v pořádku, neboj se Ishi, bylo to jenom škrábnutí do ramene." ujistil ho a políbil na čelo. Překryl mu dvěma prsty rty, aby neměl zase námitky, on by je měl, na to ho znal už dost dobře. "Vážně to nic není, dobře?" nahradil prsty svými rty. Vydal se rukou po jeho těle a vnikl pod spodní část jeho oblečení.
Zachvěl se a odtáhl se od něj. "Co to děláš?"
"Tak hádej, můžeš třikrát." zavrněl, obemkl ho prsty a pozvolna začal dráždit.
"Ale já... nechci." pokusil se zaprotestovat, ale když věděl, že to bude mít marné, tak nemělo už cenu se bránit. Tiše zasténal, opřel se čelem o staršího hruď a pevně sevřel v rukou jeho triko.
Spokojeně se usmál, volnou rukou mu prohrábl černé vlásky a pomalu zintenzivňoval tempo ruky, kterou ho dráždil v rozkroku. Ty, pro něj, krásné zvuky, které vycházeli z chlapcových úst mu taky tak moc chyběli.
"Re...Renji dost... já nechci tady..." zasténal a skousl si spodní ret, aby se mohl trochu utlumit. Bylo by to dost trapné, kdyby sem někdo vešel a on tady byl takhle.
"Kdybych těď přestal..." nedokončil větu, sklonil se k jeho oušku a přejel po něm jazykem. "Tak bys mi to nikdy neodpustil." zašeptal smyslně. Ještě párkrát zopakoval ten pohyb svou rukou, než mu ji potřísnila bílá tekutina. Usmál se a vytáhl jí.
Ještě se trošku zachvíval a vydýchával z toho zážitku. Radši se nechtěl ani vidět, určitě byl zase celý rudý, že by mu i rajčátko mohlo tu barvu závidět. "R...Renji..."
Očistil svou ruku od bílé tekutiny a vzal ho za bradu. Přitáhl si ho do polibku, aby mu dal ochutnat sám sebe. "Ano, copak." optal se, když se od něj odtáhl. "Víš, že ti tahle barva děsně sekne?" poznamenal a přejel mu palcem po rudých líčkách.
"Nech toho!" stáhl obočí, překryl si tváře a otočil se od něj, jelikož z toho zrudl ještě víc. Tohle dělá schválně, vždycky ho červená na schvál, zrádce jeden.
"Ale no tak, vždyť ti to sluší, rajčátko." přivinul si ho k sobě a políbil do vlasů.
"Renji!" zahučel a schoval se mu radši na hruď, takhle na něj aspoň neuvidí a jestli přestane říkat, jak moc mu to sluší a kdesi cosi tak se přestane i červenat.
"Chyběl si mi víš to?" optal se, pohladil po zádech a druhou rukou ho objal. "Miluju tě, Ishi."
"Já tebe taky, děkuju." odvětil a zvedl pohled.
"Neděkuj." pousmál se a znova si chlapce přitáhl k sobě, aby ho mohl políbit na ústa a potom zapojit do hry i svůj jazyk. Tak mu chyběl. už se těšil, až si ho bude moct zase odvést domů, aby tam nebyl sám. I samotné minuty mu přijdou jako věčnost, když je doma sám a nemá ho u sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 21. července 2014 v 21:32 | Reagovat

to je tak roztomilé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama