II. - Nezáleží na tom, co se stalo, záleží na tom, že po tobě něco zůstalo

1. června 2014 v 23:58 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tak a vypadá to, že tahle část bude trošičku informativní, kdo co udělal a jak se dostal do věžení a tak. Mno uvidíme, jak se to vyvrbí, ale dobrá zprává je, že mě to začíná bavit. :D Do každého dalšího dílu se pokusím dát alespoň trošku něčí milulost, jak se dostali do vězení a jaký měli dětství a život a tak. Nemusíte se bát pro ty, kteří mají rádi Ulquiorru ještě tam bude, ale asi až někde dál s ním mám také velké plány ;)

Tady se nevařilo úplně jako u maminky, ale člověk si na to zvykne, když je tu dlouho, aspoň že tady dostane člověk najíst, i když si jídlo musí uvařit vlastně sám. To nevadí jíst se to dá.
"Připadá mi, že to je furt větší a větší hnus." zkritizoval to Grimmjow a až znechuceně se ve svém obědě pohrabal příborem.
"A co bys chtěl, když tě zabásli." pokrčil Renji rameny. Jemu tohle i docela vyhovovalo, jedl už i mnohem horší věci, než to co se vaří tady.
"A za co vůbec?" optal se Ichigo. On tady nebyl tak dlouho jako tihle dva a upřímě, téma 'A za co seš tu ty?' to se moc neřeší a když ano? Kdo ví, jak se k tomuto tématu dostanou.
"Znáš film Texaský masakr motorovou pilou?" optal se modrovlasý a s jedním pozvednutým obočím se po něm podíval.
Zrzek se po něm překvapeně podíval, jako jestli to myslí vážně a jestli myslí to, co má on na mysli, že udělal. ALe jaksi nemohl odpovědět, jelikož měl plnou pusu.
"Ten film sem prvně viděl když mi bylo sedm. Každej má nějakej svuj vzor za mlada, no a já měl toho chlápka. První koho sem zabil byl náš starej pes. Když se na to přišlo tak se to řešilo. Ne že bych měl špatný dětství, ale matka se starala o mýho mladšího bratra a otec byl pořád v práci. Když mě nechali doma, abych pohlídal bratra. Šel sem a oni ho potom našli doma, když už bylo po všem. Já utek a zabíjení lidí bylo pořád lepší a lepší až sem se na tom pomalu stal závislím. Každou chvíli sem si měnil ména a vzhed, aby mě nenašli, ale na každýho jednou dojde." převybrávěl svůj příběh zkráceně a jako by nic pokrčil rameny. Podíval se na břešku svého oběda a znovu se v něm začal nimrat vydličkou, aby našel něco, co by mohl sníst.
"A tvoje pravý méno?" zeptal se Ichigo po chvílí, když bylo až hrobově nepříjemné ticho.
"Pravý méno?" udivil se modrovlasý a znovu se na něj podíval. Zamyslel se. "Prostřídal sem jich tolik... Už si ani nepamatuju na jaký písmeno začínalo." zazubil se a pokrčil rameny. Jemu to bylo úplně jedno.
"Hoj, kluci, můžu k vám?" zeptal se černovlasý mladík se zelenýma očima a trochu pochmurným výrazem. Ostatní se na něj podívali.
"Kdes byl?! Neviděli sme tě tři dny, mysleli sme, že seš mrtvej!" zahučel na něj Grimmjow a zazubil se. Posunul se na lavičce a pobídl mově příchozímu, aby si sedl vedle.
"Díky." přikývl a zasedl ke stolu. "Co tady řešíte?" zajímal se a podíval se po svých známích.
"Momentálně? Kdo se sem jak dostal." odvětil rudovlasý.
"O kolik jsem přišel?"
"No jenom Grimmjow se přiznal, jak se sem dostal." dostal ze sebe Ichigo skrz plnou pusu tak mu nebylo úplně dobře rozumět.
"Ach, ty už zase povídáš o tom, jak jsi jako prvního zabil chudáčka psa a potom svého bratra?" podíval se podezřívavě na Grimmjowa vedle.
Ten jen pokrčil rameny a strčil do zrzka naproti. "Tak řikej, jak ses sem dostal ty no?" vybídl ho. Na jeho argumenty byl opravdu zvědavý a nejspíš nebyl jediný u stolu.
"Já? Přece už ste to slyšeli několikrát." zamyslel se a podíval se do obědu. "Dali mě sem z důvodu ublížení na zdraví, několika vražd a znásilnění." zkrátil to a vzal si do pusy, co měl na vidličce.
"Wooohohohouuu! Nevzal si to nějak rychle? Vždycky mě baví tě poslouchat, jak vyprávíš, koho si ojel a koho přizabil." zazubil se úchylně modrovlasý.
"Je to vidět." přikývli naráz Renji s Ichigem. Cukli co pobě nevraživým pohledem a zavrčeli. Už je to zase chytá...
"A co ty Ulquiorro?" změnil radši téma Grimmjow, aby ty dva od sebe zatím ne násilím dostal a přinutil je soustředit se na něco jiného. Jistě, jindy by nebyl proti, aby se servali, ale v jídleně ne je tu moc lidí a jsou tu stráže, venku ať se klidne pokoušou, ale tady ne.
Černovlásek zvedl zaskočeně zelený pohled od své porce a podíval se na druhého. "Zabil jsem svého nevlastního otce." odvětil zkráceně. Nechtěl to nijak rozebírat a proto se vrátil pohledem zpátky k jídlu.

"No doooo prdele dneska je pařák co?" zafuněl Ichigo a trochu zvedl ruku, aby viděl na Grimmjowa sedícího skoro na konci lavičky, na které se on orvaloval a snažil se ochladit. Jo dnes bylo hodně velké vedro, také to bylo vidět i na ostatní, jak se všichni pokoušeli najít nějaký stín a chladnější místo.
"To docela ano." souhlasil s ním Ulquiorra sedící pod stolem a zády se opírajíc o lavičku na druhé straně. On to měl horší ještě v tom, že měl černé vlasy. A taky na něj nemá sluníčko vůbec dobrý vliv. Ze sluníčka je mu zle, motá se mu hlava, má mžitky před očima a to je to nejmenší, co s ním takové slunce dělá. Také o tom napovídala barva jeho kůže.
"Co budem dělat?" zeptal se Ichigo a rozhodil rukama, ale jednu pak zase vrátil dolů na své čelo a částečně oči a druhou nechal vyset z lavičky.
"A co bys chtěl v takovým vedru dělal?" podíval se po něm Grimmjow a lokty se opřel o stůl za sebou. Měl sto chutí skočit někam do ledové vody, jen kdyby mohl a kdyby tady nějaká voda byla.
"Nemam ponětí. Radši bych šel do tělocvičny si něco zahrát. Mimochodem, kde, že to Ren je?" optal se unaveně.
"V tělocvične." odvětil až sarkasticky Grimmjow.
"Gaaaaaah!" zahučel zoufale a vytáhl se do sedu. Už aby je pustili dovnitř. Sice je tahle budova jen z kamene, ale v létě v je uvnitř krásně chladno, ale v zimě zase zima.
Všichni tři si všimli, že se k nim blíží muž s čenými dlouhými vlasy a v uniformě, kterou stráže nosí. A ano šel k nim. Zastavil se kousek od nich. "Zdravím, pánové." odvětil a mírně přikývl.
"Aaaaa..." zazubil se Ichigo a podíval se na něj. "Copak, že jdeš za náma?" optal se a přimhouřil hnědé oči.
"Jistě, také tě rád vidím." podíval se po něm. "Ale já jsem se stavil tady za panem Jeagerjaquesem." vrátil šedý pohled zpátky na Grimmjowa a mírně mu pokunul hlavou, aby šel s ním.
Grimmjow se na něj jen tázavě a tak trochu podezřívavě podíval, ale na konec se zvedl a vydal se tedy za ním, i když s určitým odporem, že musí lézt na slunce.

Byakuya ho dovedl do vězení až do kanceláře ředitele. Už od začátku se mu to nechtělo líbit a tady je důvod s ředitelem už měl taky potičky a nenávidí ho z hlouby duše. Tak se mu hnusý. Přijde mu namyšlený a že mu záleží jen na sobě. Jakou radost by mu udělalo ho rozsápat na kousíčky.
Černovlasý zaťukal na dveře kanceláře a následně vešel. "Přivedl jsem Jeagerjaquese, jak jste po mě chtěl."
"Děkuji." odvětil a otočil se na židli čelem k nim. "Grimmjow, prosím posaď se." pobídl ho, aby si sedl na židli naproti němu. Jeho kancelář byla dost luxusně zařízena, vypadalo to tady podobně jako apatrmá.
Modrovlasý nespokojeně zamručel a nevraživě se podíval na židli. Jít k němu blíž?! Už jen tahle vzdálenost mu bohatě stačila. Problém byl v tom, že musel. Otráveně si tedy zadřepl na židli a sledoval ho. "Tak co chceš." zamručel znechuceně.
"Také mě to netěší, ale půjdu rovnou k věci. Rozhodlo se, že tě čeká poprava a to za rovných čtrnáct dní." odvětil a nepatrně se pousmál.
"COŽE??!!!" vyštěkl rozhořčeně Grimmjow a vymrštil se ze židle až spadla na zem. "Děláš si ze mě prdel?!!!" zavrčel na něj a natáhl se, přičemž ho chytil za lem saka a přitáhl k sobě. "Zabiju tě ty jeden kteréne!!!" zatnul ruku v pěst a napřáhl se, ale pro jeho smůlu ho černovlasý chytil za onu ruku a zkroutil mu ji za zády a silou zatlačil, že ho donutil Aizena pustit. Odtáhl ho pryč a svižně nasadil pouta.
Aizen vydechl a opřel se znovu do křesla. "To na té popravě nic nemění. Na všechny jednou dojde." odvětil. "Odveďte ho." vybídl Byakuyu.
Ten přikývl a vyvedl ho ven z místnosti. Tam už čekali další dva chlápci, kteří ho převzali, aby se jim tolik nemrskal a vedli ho pryč, přičemž za nimi zněli Grimmjowovi sprosté nadávky a vztek.

Všichni už byli ve svých celách. A někteří už se chystali spát. Ale vyrušili je kroky a nadávky. pak jim došlo, že se Grimmjow nevrátil. Stráže ho přitáhli, doslova přitáhli. Otevřeli jeho celu a hodili dovnitř "A ticho bude zkurvysyne!" zavrčel na něj jeden z nich. Pak mu zavřeli celu a zmizeli.
"Grimmjow, seš v pohodě?" Ichigo se až starostlivě zvedl z postele a přešel ke mřížím.
Modrovlasý se rukama zapíral o zem a vykašlával krev. Nebo spíš, zbytky toho, co mu zůstalo v puse a krku. "Ku....rva..." procedil. Ti zmetkové ho pěkně zřídili. Jen díky tomu ,že bala tma tak na něj nebylo dost dobře vidět. Ale co teprve zítra, to bude vidět všechno líp. Otřel si ústa a dolezl k posteli. Vyškrábal se na ní a opřel se zády o zeď.
"Co ti provedli?" zapojil se Renji. Jen tak pro nic za nic by ho takhle nezřídili.
"Byl sem u Aizena.... Řek mi, že mě čeká poprava... a já na něj vyjel." vysvětlil krátce a dělal místy mezery, aby se mohl nadechnout. Bolel ho hrudník a břicho. A o tváři radši ani nemluvě.
"Co??? Poprava?????" vyjekli oba dva nevěřícně a trochu cukli s mřížemi.
Ishida ještě nespal. Přemýšlel a i když se to nemá dělat, tak poslouchal, co si povídají, ale když Grimmjow řekl, že ho mají popravit, to mu prostě nedalo. Přetočil se a zvedl se z postele. "Grimmjow... Kdy tě čeká popravda?"
Všichni tři se na černovláska podívali. Od kdy se on zajímá o cizí věci he? "Za čtrnáct dní..." odvětil modrovlasý. Nemělo cenu to tajit. Stejně se to za chíli všude roznese, je úplně jedno jestli to někdo bude vědět dříve nebo později a on s tím nic ani nemůže udělat.
"Chápu." odvětil soucitně a přikývl.
"K čemu ti to vůbec je, od kdy ty se staráš o takový věci?" zahučel na něj Ichigo.
"Nestarám." hlesl a vlezl si zpátky na postel. "Zítra by jsi si měl zajít na ošetřovnu, aby tě prohlédli." doporučil ještě modrovlasému a potom se zase otočil čelem ke zdi.
"Grimmjow to bude v pohodě nějak to uděláme." ujišťoval ho červenovlásek a pousmál se. Jen mu chtěl pomoct, ale sám nevěděl, jak to udělat, ale nějak to musí jít. Vždycky je nějaké cesta. On sám to ví. Už se dostal z podobných a stejně hrozných patáliích. Něco se musí vymyslet. Musí to nějak jít!

Flashback
Celý život žil na ulici. Od samého mládí. Jako malé dítě. Nikdy si nevzpomínal, že by bydlel v nějakém domě. Jedině tak v nějaké opuštěné chatrči nebo něčem podobném. Nikdy s ním nikdo nezacházel dobře, proto že byl dítě z ulice, musel krást a utíkat, aby vůbec přežil. Několikrát ho chytili a zmlátili a nejen to. Mnohdy to s nim bylo tak hrozné, že se nemohl nějakou dobu zvednou a krvácel, kde jen to šlo.
Jeho matka se o něj vůbec nestarala. Vyrůstal vlastně sám. Byla to děvka a jeho nikdy nechtěla. Jen spala s chlapama za prachy, aby si potom mohla koupit cigarety a kdejaký hnusy a nepotřebný věci. A jeho otec? Teh, jediné, co o něm věděl bylo, že se jednou vypsal s jeho matkou a tou nešťastnou nehodou se narodil on. Svého otce nikdy neviděl. Že prý pil a kouřil. To je vše. Upřímně, ani ho nezajímalo nic o jeho rodičích.
Jeho matka ho nechala na ulici, když mu byli čtyři roky. Doslova ho vykopla, jen aby si od něj ulehčila a ohla jít zaprodávat svoje tělo sexem za peníze a nechtěné dítě nechala ať si pojde a to bez jedinného zájmu nebo jen byť kapičky soucitu.
Ne vůbec to nebylo lehké dětství, když mu bylo pět možná šest let. Zatoulal se kamsi. Už nějakou dobu ho sledoval nějaký sbor tří chlápků a on, protože byl nezkušený a hodně hodně mladý netušil, o co jde. Ti tři ho chytili a odtáhli do nějaké starší chat
rče. Zůstal tam asi týden, jemu to ale přišlo, jako věčnost. Nejen, že tam umíral v bolestech. Oni ho týrali, líbilo se jim, když na jeho drobném těle vidí krev, potom je příšerbě bavilo sypat mu do ran sůl, hlínu, kde co našli. Nejen to. Také ho připravili o jeho nevinost. Bolelo to a nebyl schopný se hýbat. A také do něj píchali jehlami, které namáčeli do nějaké černé tekutiny.
Když ho konečně pustili. Vyhodili ho na ulici, bylo jim úplně jedno, že pomalu umíral v bolestech. Nechali ho tam. On se potom probudil v nemocnici. Z toho období si nepamatoval téměř nic. Většinu času byl v bezvědomí a nebo spal vyčerpáním. Potom, co si pamatoval byl jeho útěk z nemocnice pryč.
V devíti letech zabil prvního člověka. Od té doby se živil, jako nájemný vrah. Nikomu se nikdy nepovedlo ho dopadnout. Vždy využil jinou technicku smrti, od různých jedů, středověkých poprav přes střelné zbraně až po brutální sílu rukou. Byly to dobré kšefty. Dostával dost zaplaceno. Nikdo ho nemohl vystopovat. Všechny stopy po sobě zakryl. Těla schoval a nebo znetvořil, aby se nedali rozeznat. Vraždami si také vybíjel všechnu nenávist a vztek, což mu působilo určitý druh uspokojeně a pocitl naplnění. Také jeho tělo nabíralo nové tvary - tetování. První kousek mu udělali ti tři zmetci a on ho potom začal doplňovat dalšími a dalšími částmi a doposud má potetované téměř celé tělo. Každá část tetování symbolizuje něco jiného. Každou novou část tetování si nechal udělat po své další vraždě.
Za vydělané peníze si koupil menší domek, který si potom vylepšil, aby si v něm mohl schovávat své zbraně. Od té doby se mu žilo celkem dobře, vše co chtěl skoro měl. Jen někdy byl trochu problém s tím najít nějaký kšeft, vždy si vystačil. Ale jeho poslední a osudová vražda mu nevyšla, jak by si představoval. Stačil jen jeden jediný otisk prstu. Jen jedna maličká chybička a všechno mu pohořelo.
Když byl večer a byl doma a popíjel alkohol na uklidnění a odreagování. Vtrhli k němu domů policejní orgány, zásahovka a ozbrojené jednotky. Nedalo se to ani zpočítat. Nečekal to. Utekl by, kdyby ho tak nezaskočili a kdyby v sobě neměl dva litry tvrdého alkoholu. Našli všechny jeho plány na vraždy. Všechny zbraně a jedy. Všechny výstřižky vražd z novin, které si schovával, jako důkaz dobře odvedené práce. Všechno bylo během chvíle pryč. Když se dostal před soud zavřeli ho do vězení pro zločince stupně D a C ti nejhorší zločinci, kteří tam nečekají na nic jiného, než na vlastní popravu. V životě toho zažil už dostl, ale jeho práce nájemného vraha trvala přibližně devět možná deset let. Za tu dobu na něj nikdo nepřišel. Až na ten osudoví otisk. Z jeho pohledu na věc to dopracoval hodně daleko. Kdo ví, jestli někdo další bude schopný takových úspěchů a tolik dlouho nevyřešených vraž, jako má na kontě on...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato dílovka? Mám psát další díl?

Piš dál, líbí se mi 100% (12)
Zatím piš uvidíme 0% (0)
Zkus to vylepšit 0% (0)
Radši to nepiš 0% (0)

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 2. června 2014 v 7:30 | Reagovat

Máš to pěkně vymyšlené obzvlášť mě dostal příběh grimma a ichiga

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama