Červen 2014

Zpoždění

19. června 2014 v 20:43 | Nisure |  Informace
Zdravíčko lidi.
Omlouvám se, že tady dlouho nebyla žádná povídka ani Challenge a ani Keimusho. Mno, ale jak jistě všichni víme nastává konec školního roku - uzavírají se známky, sčítá se průměr ve škole jsou všelijaké honičky. A aby toho nebylo málo já už ve škole končím a z deváté třídy se přesunu na jinou školu. Opravdu nemám moc čas. A vlastně? Ani ostatní, kteří se mnou píšou Challenge nemají moc čas.
Také musim stříhat videa na snímky a následně z nich dělat videa, potřebuji to na videa na rozlučku a také kreslím a ještě do toho psát povídky a domácí práce...? Omlouvám se, ale opravdu, kdyby to šlo udělám si hned několik klonů, aby každý dělal něco, ale takhle to všechno nestíhám.
Navíc teď v pátek, ano zítra 19.6. jedeme s naší A a druhou devátou B na rozlučkový výkend do chatek k rybníku do lesa. Budeme tam celý víken a vrátíme se až v neděli a opravdu tam neni internet. Obávám se tedy že dnes a následující asi tři dny také žádná povídka nebude opravdu se moc omlouvám, ale snad mě pochopíte.
Snad všichni někdy nestíháme a máme příliš práce, však já vím, že mě pochopíte :D Ale nebojte se pokusím se vám to vše vynahradit přes prázdniny i když nevím, jak co bude, ale psát povídky se budou ;)

Děkuji za pochopení a zatím pa.

Trapná chvilka

14. června 2014 v 15:59 | Nisure |  Challenge
Pairing: Ichigo x Byakuya
Warning: yaoi, a tak trochu trapná chvilka i když pro Rena XP

Poznámka: Tohle bude asi tak trochu rychlovka s možná komickým koncem. Upřímně, moc se mi do toho nechce, nejde o to, že nemám nápady to ne, mám nejméně tři, ale vyberu ten nejkratší a z lidského světa, jelikož tady na Ichiga máme ještě dva Challenge a já chci, aby to bylo trošku pestřejší, tak tohle bude z lidského světa a ostatní dva nejspíš z SS. Uvidíme, jak to dopadne. A teď jdeme na Kenpachiho :P

"Proč mi sem lezete?" nechápavě rozhodil rukama a tázavě se na černovlasého kapitána podíval. Nikdo mu neřek a ani se neobtěžoval mu řict, že k němu zavítá Byakuya, kterého sem tak náhodou pustila jeho sestřička.
"Rozkaz od vrhního kapitána..." odvětil černovlasý a zavřel za sebou dveře do druhého pokoje, přičemž se vydal ke stolu, aby si mohl sednout na židli.
"A proč mě nikdo nic neřek?!" znovu rozhodil rukama a zavrtěl hlavou.
"Není to důležité."
"Co tím myslíš?" podezřívavě se na něj podíval a trochu se naklonil a rukama podepřel o postel. Ještě aby se převážil a hodil tlamu, ne o to nestál.
"Že by jsme si pro tebe došli ať bys byl kdekoli, a nebo by jsme na tebe zkrátka počkali tady u tebe, než by jsi se vrátil domů." vysvětlil zkráceně kapitán a opřel se do opěradla židle. Přehodil si jednu nohu přes druhou a ruce si založil do klína.
"To se dalo čekat...." zamumlal si spíše pro sebe.
"Říkal jsi něco?
"Ne! Nic." zvedl rychle pohled a nevině se usmál. "Tak proč, si zavítal ke mě přijít do mého skromného království?" pozvedl jedno obočí.
"Renji by měl přinést spisy. Potřebuji, aby jsi je vyplnil s námi. Poslali nás sem, aby jsi nám trochu pomohl, nicméně tyto spisy nemůžeme vyplnit všechny jen my." odvětil černovlasý.
"Super, tak budeme čekat." pokrčil rameny a povzdechl si. Bylo úplně hrobové ticho, bylo to až otravné. Ty minuty mu přišli jako celá věčnost. To ticho bylo tak mučivé. Nemohl to vydržet a pomalu mu to začínalo lézt na nervy. "Kde sakra je?!" vyhrkl po těch několika minutách trápivého ticha.
"Říkal jsem mu ať hned přijde." hlesl starší.
"A kde teda je???!" ukázal na dveře vražedně. Nebavilo ho tak dlouho čekat jen tak pro nic za nic a ten druhej bůh ví, kde ještě poletuje a jestli vůbec.
"Nemám tušení."
"Gaaaah!" zahučel vydeptaně a převalil se na posteli, otevřel okno a vyklonil se z něj, aby se podíval jestli ta rudovlasá existence už nejde. Měl pocit, že tady umře, když Byakuya není kominukativní a jenom mlčí a nic nedělá a to mu tak lezlo krkem. Nudil se tady! Ale teď by byla sranda, kdyby se zvedl a strčil do Ichiga. To by byl takový infarkt, nedej bože, kdyby spadl.
Byakuya si jen povzdechl a na chvíli zavřel šedé oči. Jak jen někdo mohl být tak nevrlý a nedočkavý, snad asi těch pět minut neumí na místě zůstat aniž by něco nevyvedl nebo si stěžoval, že nemá co dělat a nudí se. Zvedl se ze židle a chytl ho za lem trika, přičemž ho strhl na postel pod sebe.
Zrzek se na něj zaraženě podíval, ale na níc se nezmohl. "Co to děláš, Byakuyo?" nechápal jeho konání.
Sklonil se k němu a vtáhl ho do polibku, přičemž rozehrál hru s jejich jazyky, aby ho umlčel, alespoň na chvilku. Dal by za to cokoliv, jen když na chvilku zavře tu svou pusu.
Překvapeně vytřeštil oči a zapřel se rukama o staršího hrudník, ale neodporoval. To ne, spíš naopak. Víc si ho k sobě přitáhl a pousmál se do polibku.
"Je vidět, jak moc jsi nevrlí a pro mě je to až otravné. Co takhle si tu dlouhou chvíli trochu zkrátit?" nabídl, když rozpojil polibek a vydal se rty po chlapcově šíji, aby jí mohl obdarovávat polibky a rukou se pro změnu sunul k jeho kalhotů, aby je mohl rozepnout a stáhnout z něj.
Zrzek se mu vybídl a trochu zaklonil hlavu. Vydal se rukama po černovlasého těle, přičemž přes oblečení obtahoval linie jeho těla a doputoval až k zapínání kalhot, aby ho mohl taky rozepnout a uvolnit tak jeho erekci a mohl jí začít dráždit prsty ruky.
Tiše vydechl do chlapcovy kůže a když ho zbavil spodní části oblečení vydal se prsty k jeho vstupu a pomalu se do něj začal tlačit jedním prstem. Potom přidal i druhý a třetí, aby je mohl začít roztahovat od sebe a připravit si ho.
Spokojeně vydechl a zavřel oči. Zaklonil hlavu a vybízel se počínání druhého. Víc roztáhl nohy od sebe, aby mu usnadnil přístup. Přestal ho dráždit rukama a pootevřel jedno obo, aby na něj viděl. Vyrazil ze sebe přerývaný vzdech, když z něj Byakuya vytáhl prsty a nahradil je svou erekcí a po chvilce do něj začal přirážet.
Skousl mezi zuby kůži chlapcovi klíční kosti a obtáhl jí jazykem, potom se odtáhl a vydal se trochu víš, aby mohl uchvátit jeho rty a znovu si hrát s jeho jazykem a navzájem tak proplétat jejich jazyky. Navzájem tak i tlumili své vzdechy a projevy v ústech toho druhého. Pomalu začal zrychlovat tempo, kterým druhého naplňoval téměř až po kořen.
Pevně držel víčka u sebe a vydal se jednou rukou dráždit sebe sama. Cítil, že už se blíží k vrcholu. A popravdě, chtěl to, tak moc to chtěl, nedovolil by mu to teď ukončit. Netrvalo dlouho a vyneslo ho to po pomyslných schodech až nahoru a se zavzdycháním potřísnil svou ruku a bříško. Byakuya ho následoval jen pár dalších přírazů na to a naplnil jeho nitro vlastním spermatem.
Oba dva to vydýchávali a černovlasý se od něj odtáhl. "Snad se nám to čekání trochu zkrátilo." odvětil a znovu si ho vtáhl do polibku, ale ani jeden z nich si nevšiml nebo spíš neslyšel, že po schodech jsou slyšet kroky a moment na to se otevřeli dveře.
"Omlouvám se za spoždění Kapitáne Kuchiki, ale musel jsem ještě..." nemohl doříct větu, když otevřel dveře a naskytl se mu ten pohled. Kdo ví, jestli se toho tak lekl a nebo chtěl nenápadně, ale hlavně rychle zmizet. Zahouchl dveře a všechny papíry, co měl v náruči se mu rozletěli všude možně. Byli tak pečlivě seskládané. Tvářil se, jako kdyby viděl zjevení a zády se tiskl na dveře. "Co to sakra....?!" nemohl to doříct a pořád se tvářil stejně. Radši hodlá nějakou dobu počkat tady a sesbírá a seradí si ty papíry a bude tu čekat do té doby dokud ho nepozvou, že může jít dál a pokud ne pošle jim to pod dveřmi. Takové zjevení. To je o infarkt.


Copánky, copánky, copánky!

14. června 2014 v 15:59 | Kate |  Challenge
Pairing: Byakuya x Ichigo
Warning: rychlovka, a upřímně je komická představa, jak Ichigo plete Byakuyovi copánky :D

Poznámka:
Kate říkala, že obrázek moc nesouvisí, ale že to nevadí. Tak tady je její povídka. Docela mě baví takhle psát povídky, když si o ně někdo řekne, než když si to vymyslíme mi o.o Oki tady sou povídky a uvidíme, kdo vyhraje :P

Zrzek ho stále provokoval. Nemohl si pomoct. Líbilo se mu, když se Byakuya naštve.
"Odejdi." zavrčel černovlasý a jinak si ho nevšímal.
"Jo, jo, jenom to dodělám." Položil kartáč a začal plíst cop.
"Hned!" zavrčel hlasitěji. "Přestaň!" pomalu až zakřičí a ožene se po hnědoočkovi rukou.
Vyhnul se a zazubil "Ale, ale nezlob." hodně si v tom liboval a mírně zatáhl za černé vlasy. Po chvíli opět povolil a pokračoval v pletení.
"Kurosaki!" procedil mezi zuby varovně.
"Klid Byakuyo, bude sranda. Až tě uviděj, tak ti to uuuurčitě pochválej." dokončí cop a zaváže konec a
pustí ho.
"Já s tím nikam nepůjdu." ujistil ho starší a chystal se ty havraní vlasy zase uvolnit.
Ichigo ho plácne po ruce a pro jistotu mu je obě chytne. "Zlobivý chlapec." poznamená a políbí ho na rty.
Odtáhne se a vytřeštěně se na zrzka podívá. "C … co to děláš?"
"Hraju si." odpověděl " A ty seš moje hračka." zašeptal černovláskovi do ouška a pak olízl jeho kontury.
"N … nech toho, já nejsem ničí hračka!" odtáhne ho od sebe dál.
"Plyšák."
"Ani to. Ven!" rozčíleně ukáže na dveře.
"Klídek plyšáčku. To bude dobrý." Zase k němu přileze a provokativně mu chytne ruku a ze srandy jí strčí k sobě do kalhot.
"Jak se opovažuješ?!" vytáhl ruku a mírně se začervenal, protože se dotkl Ichigova údu.
Usmál se a znovu ho políbil. Tak teď ho už nepustí.
Rozhodne se bránit a kousne ho do jazyka. "Nesahej na mne!" zvýší hlas a odsune se dál.
" Auuu!" zaskučí a chytne se za pusu. "To od tebe nebylo hezký." zakňourá zrzek a nevraživě se na něj podívá.
"Mohl jsi si za to sám." Kuchiki se postaví a chystá se odejít.
"Ne tak rychle. To kousnutí mi zaplatíš." chytne ho za ramena a natlačí na zeď. Nečeká a hned mu z těla doslova strhne spodní část uniformy.
"Kurosaki!!!" snažil se mu vyvlíknout, ale nepodařilo se mu to, protože mu Ichigo něčím zavázal ruce a pak i oči, takže nic neviděl. Byl opřený o stěnu, zády k mladšímu, který mu přes spodní prádlo přejel po celé jeho délce. A i když nechtěl, z hrdla se mu na povrch vydal slabý, ale i tak zřetelný, sten.
"Mmm, hezký." zavrní staršímu do ouška. "A co tohle?" sundá mu spodní prádlo a pevně ho uchopí v dlani a čeká na jeho reakci.
Zakloní hlavu a, třeba že to není vidět, pevně semkne víčka k sobě.
Usměje se a začne ho zpracovávat. Natlačil se na něj svým tělem, aby mu neutekl, a volnou rukou se přesune k druhého vstupu.
Zachvěl se, když v sobě cítil mladšího prsty. Bolelo to, protože jich bylo hned víc najednou a ještě nezvlhčené. Skousl si spodní ret, aby neuteklo něco, co nechtěl.
Přestal si pohrávat se staršího vzrušením, vytáhl z něj prsty a sundal si svou spodní část uniformy a spodní prádlo. Namířil svou erekci proti Byakuyovo vstupu a prudce přirazil. Z úst se mu vydře zaskřehotání. Málo si ho připravil a nečekaně to bolelo. Na chvíli strnul a pak, až si jejich těla zvykla, začal přirážet.
"Kuro… saki…" zaklonil hlavu, aby se mu víc vybídl a tiše sténal. Vzdal veškeré pokusy se bránit.
Bolelo ho to, ale bolest se proměňovala ve slast. Opět uchopil červenovlasého úd a pohyby ruky sjednotil s přírazy, které teď byly v plné síle a intenzitě.
Nechybělo mnoho a pod nátlakem vyvrcholil a potřísnil Ichigovu ruku a podlahu.
Také podlehl orgasmu a naplnil nitro těla pod sebou. Vystoupil z něj a ustoupil o krok dál.
Uklidnil svůj dech a srdce, které bylo jak splašené a z očí si stáhl látku. Zamžikal očima, rozhlédl se po místnosti.
"Tak co plýšáčku? Líbilo se ti to?" usmál se a zase se na modrookého natlačil, tentokrát zepředu a natáhl se pro polibek. Ucukl hlavou. "Nelíbilo." odpověděl zrzkovi chladnokrevně.
"Jak to?" zklamaně se na něj podíval. Zas tak hrozný to nebylo.
"Bolelo to, byl jsem svázaný, neviděl jsem a nebyl jsem nahoře." shrnul to zkráceně a pohlédl mu do očí.
"Tak si to vyměníme." navrhne kapitánovi šesté jednotky.
Po krátkém přemýšlení zavrtí hlavou, odstrčí ho, oblékne se aspoň do toho, co zbylo a odejde.
Zůstal v místnosti sám. Také se oblékl a vydal se pryč. Už měl být dávno doma.



V. - Moudrý má oči ve své hlavě, blázen však chodí ve tmě

11. června 2014 v 0:25 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tak a je to tady přesouváme se na krásno do pozdemní části Keimusha, tedy do té části, kde jsou ti psychopati, pomatenci, plázni atd atd a jeden z nich je také Mayuri, o kterém bude tato část a další povídka také ještě zůstaneme v podzemí a to bude zase s Akonem >:D Jinak, kdyby to někoho zajímalo inspiraci, jak vypadá podzemí beru z počítačové hororové hry Outlast, kterou jsem viděla, nikoli hrála, upřímně, kdybych to měla hrát skočím z prvního okna, co ve hře uvidím protože mě by to srdíčko opravdu nepobralo. A já de... *Prosím omluně spojení. Tato chyba není vinou vašeho přijímače...* tam dolu za těma pakama pošlu zrovna Ishidu. *Flák hlavou o stůl.* Mno tak snad to chudáček přežije, když ne... No tak tady je další část hehe <:D

Jakmile se za ním zabouchli ocelové dveře, trošku to s ním cuklo, jelikož to byla hodně velká rána. Když se ujistil, že to byli opravdu jen ty dveře tak vrátil pohled zpátky před sebe. Nejspíš mu bude chvilku trvat, než si jeho oči zvyknou na tu tmu tady dole. Zatím, co nahoře svítila světla nebo prosvítali sluneční paprsky, ale tady? Teh, tady to nešlo. A také tady byla mnohem větší zima a také vlhkost. Na to jaké bylo na hoře vedro se tady téměř chvěl zimou.
Když si zvykl na tu tmu tak se pomalu vydal dolů ze schodů, přičemž jednou rukou mapoval zeď, aby měl alespoň trochu přehled. Jak že to říkal? 'Když se nevrátíš do deseti hodin, seš mrtvej?' to asi nebude hezké, když jen do dseti hodin. Ono se to možná nezdá, ale je to krátká doba. Navíc tu byl sám a nevěděl, co tady dole může být.
Když sešel poměrně dlouhé schody uviděl dole malinké světlo. Žárovka, která už byla na pokraji svích sil tam svítila a občas problikla, přičemž zapolňovala ne příliš velký prostor svým světlem. Ostatní zůstalo skryto v temnotě. Došel k žárovce, která jen tak vysela ze stropu na tenkém kabelu. Rozhlédl se, chodba vedla dál a cosi se tam lesklo. Tušil, že to budou takové ty folie místo závěsů nebo zkrátka něco takového. Nic jiného tu nebylo. Tak že půjde přes ty závěsy. Ale ještě před tím, rozepl horní část své uniformy a vytáhl z vnitřní kapsy malý bloček a tužku, přičemž si na čistou stranu nakreslil schodiště a šipku dolů, potom žárovku a ty závěsy - záchytné body, aby věděl, kudy se vrátit. Takhle si bude muset poznamenat cestu. Netušil jestli tady dole bude schopný vnímat všechno, tak jako nahoře, tak že se nemohl spolehnout na svou paměť jistota je jistota. Zavřel bloček a vrátil zpátky do kapsy a zapnul si uniformu. Zvedl pohled k závěsu a vydal se tedy dál.
Snažil se jít po tichu, ale když odhrnoval folii tak to příšerně šustilo. Prošel dál a podíval se do chodby. Tady je to snad nekonečné. Vytáhl si z kapsy u kalhot benzinový zapalovač a škrtl s ním, aby aspoň něco viděl. Kde ten zapalovač vzal? Kdo ví, někde nebo od někoho určitě. Zkrátka šel dál dlouhou chodbou, byla tady ozvěna, což se mu moc nelíbilo, ale zase toho mohl hodně slyšet. Potom tady byla vlhkost, která kapala i ze stropu. Postupně zahlédl světlo. Sice mírné, ale když k němu došel. Zhasl zapalovač a vrátil zpátky do kapsy. Vešel do obrovsné místnosti. Ono se tomu snad ani nedalo říkat místnost. Bylo to tak obrovské a rozsáhlé a mělo to dvě patra. Všude kam jen dohlédl byli cely.
Pomalu, snažíc se být, co nejvíc nenápadný se vydal dál. Díval se po celách. Už věděl, proč sem dolů nikdo nechodí a to, co je tady dole to nesmí nahoru. Bylo jen zázrak pokud něktarý z uvězněných neměl nějak znetvořený obličej nebo nezjizvené ruce, na první pohled zohavenou kůži nebo když už tak useklou ruku v zápěstí nebo v lokti. Ale to bylo jen to nejmenší, byli tady i horší existence, které i mlátili hlavou o zeď nebo cosi mumlali sami se sebou nebo pokřikovali, aby je Ishida pustil ven.
Došel na konec té chodby a pro jistotu si jich nevšímal. Na konci si znovu vytáhl bloček a připsal další záchytný bod. Potom ho schoval zpátky. Podíval se dál. Svítilo tak světlo bylo už zářivější, ale stále takové nažloutlé, ale neprobliklo. Počítal, že tady bole bude tak půl hodiny maximálně. Deset hodin je jeho časový limit, musí to stihnout do deseti hodin, jen bude trošku těžší se tady vyznat s časem.
Došel až k tomu blikajícímu světlu. Tady byli také cely. Tedy nevypadalo to jako cely, nebyli tady ocelové mříže. Byli tady slíš jen masivní dveře s malinkým skleněným okénkem a ovnitř každé místnosti se svítilo. Přešel k jedněm dveřím a podíval se okénkem dovnitř. Zdi byli počmárané krví, byli tam krvavé šrámy už i zaschlé, zkrátka všude krev. Ale nikoho tam neviděl ať se snažil, jak chtěl. Zkusil zatáhnout za železný zámek a zápatku, aby se pokusil dveře otevřít, ale bylo to zamčené. Zvedl pohled zpátky k okénku a stoupl si na špičky, aby měl lepší výhled na zem, ale skoro mu to srdíčko nepobralo. Když se znovu podíval tak se ze země někdo prudce zvedl a praštil hlavou o dveře kousek nad skleněmou deskou.
Jak se lekl tak sletěl na zem a díky tomu šoku se mu v sobě povedlo zadržet překvapený a zděšený výkřek. Odsunul se od dveří o kus dál a snažil se z toho vzpamatovat. Ta tvář vypadala příšerně. Nemělo to jedno oko. Kůže byla, jako kdyby jí už někdo na něco použil, čelisti nedrželi u sebe a příšerně to v té cele křičelo, vlastně tomu se snad ani nedal říkat křik. To bylo skučení nebo vzteklé řvaní. Posunul si brýle na očích a cukl pohledem k jiným celám. Očividně nebyli prázdné, šli z nich ty zamé zvuky a mlácení částmi těla o stěny a plechové dveře.
Rychle se zvedl a rozeběhl se najít nějaký úkryt. Viděl, jak se za rohem mihl stín. Nechtěl, aby ho tu někdo našel. Sice to mohl být někde ze shora, ale to je hloupost, proč by sem někdo chodil. Možná stráže, ale to také nechtěl riskovat.
"Hej! Sklapněte vy bezpáterní kreténi!" zařval hlas a z poza rohu už se linul stín. Jemu se jen tak tak povedlo najít otevřené dveře do další místnosti, ani si nestačil všimnou, jaký byl nad těmi dveřmi nápis, ale hlavně, že to stihl, než sem vešel ten, komu patřil ten vzteklí hlas.
Neděsil se moc toho hlasu, ale toho, jaké tady dole jsou existence a teď tady jde ješně někdo, kdo se může pohybovat volně a jak chce. Zavřel dveře, které se otevírali dovnitř a opřel se o ně zády. Tiše dýchal, aby pomalu uklidnil tep i dech a poslouchal, co se tam bude dít.
"Ticho tady bude!" zařval znovu ten hlas. Bylo to skoro, jako by byl přímo za ním. Slyšel jak něco těžkého dopadlo na zem a v té hale nastal klid. Následně vrzaní dveří a táhnutí po zemi. "Nemrskej sebou tak!" ozval se znovu ten samí nahněvaný hlas a hned za ním praskaní kostí. Tak nechutný dlouhý zvuk. Potom už bylo slyšet jen táhnutí po zemi a hrobové ticho. Snažil se poslouchat, jestli ještě něco neuslyší. Napadla ho ta hrozná scénka, že by se teď otevřeli dveře a ten někdo ho vytáhl ven. Až mu z toho běhal mráz po zádech. Zahnal tu ošklivou myšlenku a po dalších několika minutách čekání se odtáhl od dveří a potichu se vydal dál. Teď nebude riskovat, že půjde ven. Ne. Radši se půjde podívat, co je tady.
Nebyla to tak dlouhá chodva byli tu mříže, ale pootevřené. Otevřel je a šel tedy dál. Kupodivu to tak neskřípalo. Zahnul za roh a tam byli ty samé dveře s malím skleněným okénkem, ale ty hle vyli otevřené, nebyl na nich zámek. Otevřel je a za sebou přivřel. Polovina místnosti byla cela v jejímž nejhlubším stínu někdo byl.
"Ty ses vrátil?" ozval se hlas z rohu cely.
"Vrátil?" nechápal.
Dotyčný zvedl pohled. V té tmě mu tak trochu zářili jantarové oči. "A ty jsi kdo?"
"Na to jsme se chtěl zeptat já." odvětil a přimhouřil modré oči. Tenhle zněl celkem normálně. Mluvil normálně. Měl obě oči, možná, že to bude trochu jiná existence. Pomalu a opatrně se vydal blíž k cele.
"Mmmm, ty vypadáš, jako jeden z těch ze shora." poznamenal a zvedl se ze země, přičemž se vydal ke mřížím, ale když vystoupil ze stínu, byl nahý, ale neměl pohlavní orgány. Místo toho tam byla jen sešitá kůže a to se táhlo až přes břicho a hruď, ale do hrudníku bylo vidět i na žebra - tam ještě nebyla káže sešitá, byla tam vidět propletená nit, kterou držel v zubech a prstech levé ruky. Pravá ruka chyběla v lokti. Měl modré vlasy a byl od krve.
Dobře, tak když se vynořil se stínu, tak se zarazil a trochu couvl. Co se tady dole sakra děje. "Co jste zač... A co se tady dole děje?"
"Existuje důvod, proč sem dolů nikdo nechodí a proč sem nikdo nesmí."
"Co jste zač."
"Mayuri..."
"Vy jste Mayuri? Kurotsuchi?"
"Už to tak bude." odvětil modrovlasý za mřížemi a zatáhl za nit, kterou si vzal ze zubů, přičemž jí utáhl a stáhl kůži blíže k sobě. "A ty... Jak se ti sem povedlo dostat."
"Potřeboval jsem s vámi mluvit." vysvětlil černovlasý a snažil se moc nenavazovat oční kontakt a nebo se na něj jen kouknout.
"Se mnou? Chlapče, je opravdu velmi překvapující, že tady zavřeli tak mladýho kluka jako seš ty. Člověk musí být blázen, aby se odvážil pomyšlení na to, co se skrývá tady dole, co teprve na to, že dojde až sem. Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo došel až sem a přežil to nebo ho On nechytil." konstatoval zdlouhavě a znovu si chytl nit, aby si jí mohl podržet a následně ji znovu utáhl.
"Kdo On?"
"Před chtílí tady byl. Tos byl ty, kvůli komu tady byl ten řev, že jo? To kvůli tobě tady On křičel, aby ostatní zmlkli, že jo!" zvedl jantarový pohled a chytl mří levou rukou a nit si držel v zubech a až odpozně se zubil.
Trošku sebou cukl. Lekl se ho, když se tak nalepil na ty mříže, byl tak blízko. "Já... Potřebuji vaši pomoc." změnil téma a zvedl k němu modrý pohled.
"Pomoc? Co bys ty moh potřebovat odemě?"
"Četl jsem hodně knih a v jedné bylo, že se tady ve vězení nacházel člověk, který vstoupil sem dolů, ale už se nikdy nevrátil. Také tam bylo, že se nespočetkrát pokoušel o útěk, někdy mu to téměř vyšlo, ale nakonec zůstal v zapomnění a bylo tam vaše jméno." vysvělil "Potřebuji pomoct. Potřebuji, aby jste mi popsal každý kout tohoto vězení. Vy to víte, a já vím, že to víte. Pomůžeme si navzájem, když mi to řeknete, dostanu vás ven. Dostanu nás všechny ven."
"To je hloupost!" zamítl to hned a zazubil se. "Nikdo se odsud nemůže nikdy dostat a už vůbec ne malej kluk!" naklonil se k němu a jedině, co mu bránilo v tom se naklonit až k chlapci byly mříže, o které se opřel hlavou. "Nicméně nemám jediný důvod ti pomáhat. Pokud odsud hned nevypadneš zemřeš a skončíš jako ostatní tady dole!"
"Ne to ne. Jen mi pomozte. Potřebuji znát tohle vězení. Musíte mi pomoct!"
"Co si myslíš?! Vypadam snad na to, že bych si pamatoval, jak to tady vypadá. Sluneční svit sem neviděl víc než jedenáct let. Myslíš si, že si to ještě pamatuju?!" vypadalo to, že si každou chvíli vyláme zuby, tím jak moc je na sebe tiskl. Ale to zatím ne, jen mu přes zuby začali přetékat sliny, ale byli načervenalé, jako by od krve, astékali mu z úst a následně kapali až na zem.
Tohle se mu přestávalo líbit. Bylo to děsivé. Už jen ten pohled. Začínal přemýšled nad tím, že uteče dokud opravdu může, ale co, když ne, co když na něj ten On čeká někde před touhle celou. Nebo, co když na něj u přišel a jde si pro něj. Co když je za ním...
"Řeknu ti jen tohle..." zahučel modrovlasý skrz kapajicí sliny a nit v zubech. "Najdi laboratoř, tam má ukryté všechny plány a nákresy, každý kout. Když najdeš laboratoř najdeš plány. Má je na zdech. Ale varuju tě... Jestli tě nezabije teď nebo v jeho laboratoři ven se nedostaneš živej." z hrdla mu unikalo něco jako tiché pištivé smání nebo tak dal zuby od sebe a obotal si nit okolo jazyka a nechal ústa otevřená, aby mu mohli sliny téct ven, schválně.
"Laboratoř?" ujišťoval se.
"Čim víc mrtvol na cestě bude tím seš blíž." uchechtl se a přimhouřil jantarové oči.
Souhlasně přikývl "Děkuji." hlesl a otočil se.
Modrovlasý po něm hmátl levou rukou a přitáhl ho na železné mříže. "Udělej pro mě něco, pohřbi všechno, co tady je." podíval se mu do tváře a potom ho pustil.
Černovlásek se na něj trochu polekaně podíval a kývl. Lekl se toho, jak ho přitáhl k těm mřížím. Vsadil by se, že i s tou jednou rukou by byl schopný mu nehezky ublížit. Ještě si vytáhl bloček a zapsal cestu a poznámky, které se mu tady podařilo získat a potom se vydal tedy pryč.
"Neboj se, to co tě tady čeká je mnohem horší, než smrt! Víš to! Posloucháš mě ještě?! On tě najde a bude ti za živa měnit orgány! Seskládá tě a znovu rozeskládá! Bude na tobě dělat pokusy! Hej! Hej vetřelče! HEJ!" začal ječet přes celou chodbu a šíleně se při tom smál až to bylo uširboucí. Tak nepříjemné a děsivé, jako kdyby se mu po zádech plazila smrt a svýma mrtvýma, kostnatýma rukama ho chtěla uchvátit a rozcupovat.
Nemohl to potlačit. Přinutilo ho to běžet, jako kdyby Mayuri otevřel tu celu a běžel za ním. Jakmile se dostal k pootevřeným dveřím cely. Musel je zavřít a když se dostal k plechovým dveřím rychle z nich vypadl a zavřel za sebou, aniž by se podíval, jestli je někdo v té hale.

Flashback
Už jako malého kluka ho zajímalo lékařství. Vždy toužil být doktor nebo pracovat pro FBI, dělat pitvy a řešit nevyřešené a nevyřešené případy. Vždy ho fascinovalo lidské tělo, jak bunguje, všechny ty řetězce, jak na sebe vše navaruje. Jen jedna malinká buňka je velice důležitá i jedna bakterie je moc důležitá pro celý organismus. Tak moc ho fascinovalo lidské tělo. Jak jen to může všechno fungovat. Všechno je tak dokonalé a dokonale to do sebe zapadá. Jako málí vždy koukal na kriminální pořady a snažil se sám přijít na příčiny smrti.
Měl svůj tajný bunkr a tam si hrál na vědce. Vešíval zvířata k sobě nebo je pomocí svých nožů, které měl z domova, pitval. Zapisobal si vše, co zjistil, kreslil si náčrtky, orgánů. Jak co vypadá a funguje. Psal si své vlastní úvahy. Ve škole se velice dobře učil. Vystudoval střední i vysokou školu. Chtěl pracovat pro FBI v laboratořích, řešit případy a zjišťovat případy mrtvích, ale vždy mu řekli, že nemá dostatečné skušenosti.
Po několikátém pokusu dostat práci se naštval tak, že se zavřel doma a nevylezl z domu. Dělal tam osobní pitvy na zvířetech nebo chodil do nemocnic a márnit pro těla. Když mu to nestačilo. Těla byla příliš stará a hnila. Jednoho krásného večera šel navštívit rodiče s tím a domů se vrátil s dvěma novými těli na experimenty. Uzavíral se do svého světa a pospupně ho to dohánělo k šílenství. Všechna těla zněškodnil. Spálil je, rozsekal na kusy a zakopal pod zem nebo je hodil ho sklepa v ifelitovém pitli.
Nestačilo mu to. Chodil si pro své pokusné subjekty ven a domů se je přitáhl obráčené, mrtvé jen velmi vzácně. Dělal na jich za živa pokusy a pitvy. Pro jeho smůlu, jednou k němu zavítal mladý pár s tím, že mají rozbité auto, jesli by si u něj nemohli zavolat, on souhlasil a vpustil je k sobě domů, bohužel pro ně, už se nikdy ven nedostali. Za nedlouho po té se u něj stavili policisté, že se poblíž jeho domu našlo auto mladých manželů a jestli o nich něco neví, že by se chtěli podívat do jeho domu a prohledat ho. Opět souhlasil. Když žádli o pití, dal jim tam uspávadla, ale bohužel jen jeden z nich to vypil. Po dlouhém nahánění se tomu druhému povedlo utéct.
Past sklapla. FBI, pro kterou chtěl pracovat k němu vtrhla, prohledala mu celý dům. Psy našli zakopaná i několik let stará těla v zemi i ve sklepě. Dokonce byli nalezeny i na půdě. On byl označen jako extrémně nebezpečný případ a skončil ve vězení, ze kterého se snažil po více než dvacet let utéct. Zkoušel to všemy způsoby, ale nakonec skončil v podzemní části vězení, v jedné cele a už nikdy se nedostal ven.
Skončil tam sám. Sám jako pokusný experiment, stejně jako on měl ty své experimenty a pokusné subjekty. On se teď stal jedním z nich.

IV. - Kniha, kterou člověk čte je odrazem jeho duše

8. června 2014 v 23:25 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: Tak v téhle části to bude v té knihovně plus se to přesune do podzemí. Tady bude Ichigo a Ishida a v další části bude asi zase debata Ishidy a Mayuriho dál nevím, já tak trošku píši z fleku, i když mám dané 'body' které splním a které naplním slovy a dějem, který píšu. Docela ráda bych, aby se mi movedlo napsat ale spoň deset částí na Keimusho, ale nevím nevím, možná to začíná být pomalu nudné z čehož mám strach. Snažím se tam dát akci, napjetí prostě něco zajímavého, ale když já neumím psát tak jak to umí jiní <:'( Mimochodem v předchozí části nebyl Flashback tak tady bude Flashback Ichiga a Hichiga za kterého tady budu psát jako za Ogichiho a bude tu jako jeho o pár vteřin starší bráška, inu a když to dobře dopadne, uvidíme jestli se tady taky bude prohánět i Ogichi :D

Každý týden mají všichni možnost jít do místní vězeňské knihovny pro nějaké ty knížky, aby se nenudili a měli, co dělat, když už nechtějí být venku nebo dělat nějaké věci, co jsou jim tady nabýdnuty. Kníhovna dalo by se říct byla trošku rozsáhlejší, ale vetšinou tady byli knihy staré a už dlouho používané, ale i přez to všechno jich tu bylo až moc a prakticky si tady dokázal vybrat každý. Je tu vše od encyklopedií, přes literaturu, fantasy, sci-fi až po nějaké vzdělávací knihy jako třeba anatomie lidského těla. Ale také a co je pro některé odsouzence důležité - Bible. V té hledají naději ti, kteří na tom sou zle a doufají, že jim bude odpuštěno.
Což se samozřejmě netýkalo Ichiga. On, tedy když už sem zavítal, což opravdu muselo být, tak sem šel hlavně kvůli nějakým časákům, radši nejmenovat jakého typu, ale ty tady také jsou. A pokud zrovna ne časopisy tak to jsou nějaké zaměření spíš na nějaké povídky scif-i nebo fantasy.
Vzal si s sebou pár časopisů a kdyby náhodou tak knížku, o které si myslel, že by ho mohla zajímat. Už tady byl nějakou dobu. Také tady byli stráže, ale jen u vchodu, protože nijak jinak se odsud nešlo dostat a nehledě na to, že tady ta místnost byla kompletně bez okem. Vydal se uličkami, aby se mohl podívat, jestli mu ještě něco nepadne do oka, ale vypadalo to, že ne. Upřímně, radši se tu bude nenápadně procházet a dělat, že něco hledá, podlední dobou bylo vemku příliš dusno a příliš vedro, že by tam pošel i velblou. Tady uvnitř v kamenné stavbě byl krásný chládek. Ale z jeho přemýšlení ho vytrhlo, když viděl někoho se mihnout uličkou, když vcházel do jiné uličky. Zastavil se a odcouval zpátky, přičemž se vydal prozkoumat, kdo nebo co to bylo.
Nemohl nikoho najít v uličce, ve které byl, vydal se tedy za roh, aby to prozkoumal i tam. Doufal, že to nebyli jen nějaké výplody jeho fantazie a mžitky před očima. Ale nebyli. Překvapeně se zarazil a podíval se na onen stín, který viděl. "Ishido? Co tady děláš?"
Černovlásek odtrhl pohled od police s knihami a podíval se po něm. "Kurosaki?" Upřímně ho překvapilo, že zrovna on chodí do místní knihovny a dokonce nese v rukou nějaké knížky, tak trochu by ho zajímalo, kvůli jakému žánru sem on chodí. "Netušil jsem, že zrovna ty víš, co je kniha." poznamenal a dál se věnoval přehrabování v policích.
"To nebylo hezký." naklonil hlavu trochu ke straně a usmál se. "Tak že, moje proroctví, jak sem říkal, že se vrzy uvidíme se vyplnilo." poznamenal a přešel k němu.
"Říkal jsi to před třemi dny, není to tak brzy, a teď mě prosím omluv mám ještě mnoho práce." odbyl ho, aniž by se na něj podíval. Vzal jednu z knih v regálu a vydal se uličkou pryč.
"Ale, ale počkej ještě. Kam bys chtěl jít." chytl ho za rameno a zastail, přičemž ho otočil k sobě. "Ukaž, co to máš." vzal mu tu knížku a podíval se na ní. "To tě tak moc zajímá historie tohohle blázince?" pozvedl tázavě obočí, když si přečetl název knihy a titulní obrázek, který byl ten samí, jako vypadala tahle věznice.
"Dej to se!" vytrhl mu knihu zpátky a nehodlal mu jí dát, aniž by mu to on sám dovolil. Nemuselo ho to zajímat, mohlo mu to být úplně jedno, proč se o něj tak zajímal, když on sám věděl, že mu byl úplně ukradený. "Nestarej se o mě a jdi se starat o své přátele." zamračil se na něj.
"Prrrrr kotě, nebuď tak hrrr, jen sem se tě ptal." odvětil zrzek a přimhouřil hnědé oči.
"Neříkej mi kotě. Měl by jsi zlepšit své mravy a chovat se jako civilní člověk." pokáral ho Ishida vyčítavě a vytáhl jednu knihu z police. Docela tlustou a černou knihu se zlatým nápisem 'Bible' a stejně zlatým křesťanským křížkem pod nápisem. "Tady by jsi měl hledat svou spásu!" vrazil mu knihu do ruky "I když dost pochybuji, že pro tebe nějaká spása ještě existuje." ušklíbl se až znehuceně.
"Bible?" podivil se zrzek a zvedl pohled k černovláskovi. "Neřikej mi, že ty si to čet. Víc jak je to tlustý?" jen, aby se neřeklo prolistoval knihu.
"Samozřejmě, že ano. Měl by ji přečíst každý člověk. Už jen z toho důvodu, aby věděl, na čem se stavěli základy lidské rasy." ale proto, že mu nevěřil, že by to četl a také proto, že pro něj už je příliš pozdě na nějakou zpásu, vzal mu knížku z rukou a vrátil zpátky do regálu.
"Mmm... To neznamená, že sem nedochodil školu, že nevim ,že sou lidi z opic." ušklíbl se a vzal jeden z časopisů a pro změnu ho znutil černovláskovi do rukou a trochu se k němu naklonil. "Zkus tohle, pročistí ti to hlavu a.... taky tělo." zavrněl s přimhouřenýma očima.
"Co to sakra...?!" vyjekl chlapec až se lekl toho, co se mu dostalo do rukou. Absolutně netušil, že by ředitel věznice dopustil, aby se do místní knihovny dostali časopisy s obnaženými částmi ženského těla, které by měli jinak být zakryté! Tak moc to s ním cuklo, že upustil knížky, co měl i s Ichigovým Playboyem a nehezky spadl na zadek.
"Ale." usmál se druhý a sklonil k němu pohled "Vypadáš, jako bys viděl zjevení, kotě." zavrněl a přimhouřil oči.
"Ty...! Nech si alespoň své nemravnosti pro sebe a ne pro slušné lidi!!!" trošku na něj zvýšil hlas a mračil se na něj a z toho nemravného zjevení, co viděl měl úplně rudé tváře.
"Ale no tak. Nemusíš to hned všechno zkazit, Ishido." zvedl ze země Playboy, který nutně potřeboval a potom k chlapci na zemi vztáhl ruku, aby ho mohl vytáhnout na nohy. "Mmmm... Tak proto si mi cpal tu Bibli?" optal se, když ho zvedl a prsty uchopil stříbrný křížek s kroužkem a menším modrým nakresleným křížkem.
"Nesahej na to!" ucukl mu rukou a odtáhl se od něj, aby si mohl posbírat ze země všechny své knížky. "Radši dělej, že se nikdy nic nestalo." odvětil, když se zvedl s knížkami ze země a posunul si brýle na nose. Nečekal na jeho reakci a prostě se otočil a vydal se pryč, ale když chtěl zahnout za roh tak do něčeho narazil a zase ho to krásně poslalo na zem na zadek. Bolestně zakňoural a promnul si bolavou část těla, přičemž zvedl pohled, aby se podíval, co to bylo, ovšem nevšiml si, že se mu opět všechny knížky rozutekli a tentokrát s nimi i už tak poničené brýle.
"Měl by si dávat pozor, kam koukáš." poznamenal ten, do kterého vrazil zatím, co on se snažil najít brýle. Ale marně, a když ho potom ten dotyčný chytl za bradu a nasadil mu brýle zpátky na oči, tak už věděl, proč je nemohl najít.
Zamrkal a podíval se na něj. "R-Renji?" podivil se, když před ním starčí klečel a znovu jako na povel zrudl a rychle odvrátil tvář stranou, aby na něj druhý neviděl.
"A kdo sis myslel, že to je." pousmál se a natáhl se přes něj, aby sesbíral jeho knížky a zase je dal hezky na hromádku na sebe. "Tohle ti spadlo." podal mu knížky.
Černovlásek se podíval na hromádku a nejistě si jí od něj vzal. "Děkuju..." odvětil, když se mu povedlo trochu zklidnit.
Rudovlásek jen přikývl a sám se zvedl, přičemž chlapce vytáhl s sebou na nohy. "Seš trochu nemotornej." poznemenal spíš vtipem.
"Co ty tady děláš?" optal se Ichigo a vydal se k těm dvěma, aby tam vzadu nebyl jako kůl v plotě sám.
"No co. Venku je příšerný vedro dokonce ani v tělocvičně se nedá nic hrát." vysvětlil rudovlasý a zvedl k zrzkovi pohled.
"Tak si přiletěl sem a budeš dolejzat." přikývl chápavě Ichigo.
"Já nedolejzam!"
"Ne to bys tady nebyl a zabavil se jinak."
"A jak asi, když je horko??"
"Co já vim?! Třeba di spíš ne?"
"A co, když se mi nechce?!"
"Tak dolejzáš!"
"Co máš zase za problém?!" zavrčel na něj Renji zatínajíc zuby a vražedně ho sledoval rudým pohledem.
"Já?! Spíš ty!" oplatil mu stejnou mincí Ichigo a probodával ho nevraživým pohledem.
"Dost! V knihovně se nemá křičet!" okřikl je Ishida a po obou se vyčítavě podíval.
"Nemá křičet a sám křičíš, kotě." připomenul mu zrzek.
"Já nekřičím! Jen se vás snažím uklidnit." vysvětlil.
"Nevidím žádnej důvod, proč by se ve vězeňský knihovně nemělo křičet." konstatoval rudovlasý.
"To je jedno, je to knihovna a v knihovně se křičet nemá." zamítl to Ishida. "Budu potřebovat vaší pomoc." raději změnil téma, snad to ty dva bude zajímat, alespoň trošku.
"Co? Pomoc?" překvapeně se na něj podíval zrzek.
Souhlasně přikývl. "Potřebuji, aby jste mě dostali do podzemí."
"Ty a do podzemí? Už si zešílel?" optal se červenovlásek a sklonil se k němu, aby si ho pořádně prohlédl.
"Ne nezešílel jsem, potřebuji najít Mayuriho." vysvětlil.
"Ježiši, proč zrovna jeho?"
"Prostě mě tam dostaňte."
"Fajn tak poď." souhlasli nakonec oba dva, když je černovlásek tak dlouho přemlouval a vydali se s ním do podzemí.

"Děkuji." hlesl černovlásek a přes rameno se na ty dva podíval. Než sem šli tak si šel všechny knihy odnést a ti dva taky, aby to netáhli s sebou.
"Fakt nemáme jít tam dolu s tebou?" optal se rudovlasý, aby se přesvědčil. On by se totiž už nemusel vrátit, když tam chce jít sám.
"Ne, jděte. Kdyby jsme šli tři bylo by to moc nápadné a potom by nás mohli hledat." trval si na svém černovlásek a přikývl.
"Dobře, ale dávej si pozor, tam dole sou fakt děsivý existence." varoval ho Ichigo s pokrčením ramen a založenýma rukama na hrudi.
"Yo, a taky dávej pozor. Choděj tam stráže a pečovatelé." dodal ještě Renji.
Černovlásek souhlasně přikývl a vzal za madlo ocelových, masivních dveří, ale musel se opravdu hodně zapřít, aby se mu povedlo s nimi pohnout, ale jen to zaskřípalo a nic víc.
Ichigo se pobaveně usmál a přešel k němu, přičemž vzal za madlo a pomohl mu ty těžké dveře otevřít. Tak nepříjemně to vrzalo a skřípalo. "Nemáš za co." usmál se na něj.
Ishida se na něj podíval a přikývl. Pustil dveře a podíval se na schodiště, které vedlo dolů.
"Když se nevrátíš do deseti hodin seš mrtvej." zazubil se a ním Ichigo a mávl na něj rukou.
"Vtipné." usmál se sarkasticky Ishida.
"Ale to nebyl vtip." ujistil ho zrzek a když černovlásek vešel na schody a vydal se dolů tak sa ním zavřel ocelové dveře.

Flashback
Ichigo a jeho o pár vteřin starší bratr Ogichi, žili od malička se svým otcem a jejich dvěma mladšími sestrami, jejich maminka zemřela, když byli ještě děti. Ale jejich otec se o ně moc nezajímal, spíš se staral o jejich sestřičky. Oni se často potloukali venku sami a nebo s bandou jiných kluků. Dělali pořád nějaké průšvihy, jen tak ze srandy, ale postupně to přešlo od srandy až k přestupkům a později je domů odváděla policie a muselo se to řešit.
Jejich tatínek se z toho hroutil a sestřičky také. Jejich výtržnictví se vymykalo z rukou všem. Od vykrádání obchodů a obtěžování slečen až po ublížení na zdraví. Pomalu z toho začínali být i vraždy a znásilnění. Ale vždy po sobě tak dobře uklidili, že na ně nikdo nepřišel. A aby na ně nikdo nepřišel už vůbec utekli z domova a nikde nezůstali déle, než den nebo dva.
Od té doby, co utekli z domova o nich už jejich sestry a otec neslyšeli a oni neslyšeli o nich. Možná tak z novin nebo něčeho, ale jinak už nikdy nic. A ani už nijak moc netoužili je vidět. Možná jim bez nich i bylo líp a to obou straně.
Bylo to šest let, co utekli z domova a přesně den ze dne, kdy na ně přišli a kdy je konečně našli. Bylo to přesně, když se přehýbala noc v další den, přesně na jejich narozeniny. Nedávali pozor, když donali a prý je viděl jeden svědek, kvůli kterému skončili před soudem a následně se dostali hned do vězení, ze kterého je potom převezli do toho, kde skončili teď.
Do bytu jim vtrhli přesně v den patnáctého července, když se jejich věk změnil ze šetnácti na sedmnáct.



Challenge - výběr

8. června 2014 v 18:41 | Nisure |  Challenge
Není to tak dávno, co jsme psali Challenge na Red (s Renjim, Darkem a Ishidou) mno a zase na nás leze, že by jsme mohli napsat něco dalšího. Nevím jestli tentokrát bude psát i Blackstar ale spíš ne. To nevadí tak jen já a Kate ale z důvodu, že nevíme na jaký pár psát další povídku a také proto, žeBlackstar nechce vybírat a neví tak budete muset vybrat vy jakožto čtenáři. Zamyslete se trošku a poslechněte si, co by chtělo vaše srdíčko a co by uspokojilo vaší mysl, jaký pár.
Můžete vybrat prakticky kohokoliv s kýmkolliv. Zkrátka, co se vám bude líbit, koho by jste chtěli povídku, je to jen na vás, alespoň vám dáme tu možnost vybírat a vy nám ušetříte tu námahu plus vezmeme jistotu v tom, že budeme pstá něco, co vás zajímá.

Tak vybírejte a přemýšlejte! Také chci poznamenat, že tento výběr platí na pořád a můžete vybírat vždy, kdy budete chtít. Jen stačí napsat do komentářů koho s kým a my to napíšeme s Kate a možná někdy ještě i Blackstar.
:)


Arigato!

Dobře, tak budeme mít, co psát, to bude výzva :D Děkujeme!!! :D

Tak to máme:
Ichigo x Byakuya
Ichigo x Kenpachi
Ichigo x Kyoraku
Grimmjow x Ichigo x Hichigo / Grimmjow x Ichigo x Mugetsu
Aizen x Gin
Zangetsu x ???

Gumídci

7. června 2014 v 23:53 | Blackstar |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: Yaoi, trochu alkohol a gumový medvídci

Poznámka: Protože mě se momentálně nechce vymýšlet nějaká povídka na nějaký pár a proto, že ani nemám ponětí na jaký tak obšlehnu něco, co máme zapsáno v našem bločku s Blackstar a když už jsme u toho tak tuhle povídku psala celou ona, já to jen opíšu na blog ze sešitu. Mno a taky proto, že obě dvě škrábeme jako kočky, když píšeme psace tak to je něco rozluštit, ale já už v tom mám cvik tak je to v poho, snad to půjde ;)

Bylo už něco kolem dvou hodin odpoledne a on teprve před hodinou dodělal věci do školy, které psal už od devíti hodin a začal dělat na počítači. Jediné co kromě neskutečného bordelu z papírů bylo na stole byla velké mísa s gumovými medvídky a velká sklenice jahodového džusu, který si připravil na ráno.
Pracoval a uždiboval si medvídky z mísi. Asi po půlhodině se rozrazily dveře od jeho pokoje a někdo vešel dovnitř. Černovlásek si toho nevšímal a dál pokračoval v psaní nějaké tabulky.
"Ty mě ani nepozdravíš?" řekl příchozí a položil černovláskovi ruce na ramena.
"Ty už jsi vzhůru? Tak brzo?" optal se chlapec aniž by se na druhého otočil a pookračoval v práci na tabulkách do školy.
"Ha, ha - ha, to bylo velmi vtipné, Ishi." řekl ironicky druhý.
"No jo promiň... Jak se ti spalo v delegátní ložnici letního sídla mého otce?" zeptal se a vypnul počítač.
"Delegátně skoro prezidentsky, ale něco mi tam chybělo." pošeptal mu a olízl mu špičkou jazyka ouško a kousek krku, než ho chlapec odstrčil.
"Szayeli!!! dej pokoj ty potvoro jedna to lehtá!" okřikl ho chlapec, ale růžovovlásek ho začal lehtat po těle.
"Ne až slíbíš, že dnes konečně vypadneš z tohohle pokoje a pudeš se s námi bavit." provokoval růžovovlásek a nepřestával černovláska lehtat.
"Dobře, dobře, dobře... jen si dopíšu ty noty, večer přijdu dolů." slíbil mu a Szayel spokojeně odešel.
Zapsal si asi dvacet stran not a zahrál si na housle a kytaru. Pak za ním přišel Ulquiorra, aby ho vzal dolů za ostatními.
"Pojď jsi tu už celý den." tahal ho za ruku zelenoočko.
"Jo už jdu... počkej vem si housle a zopakuj tohle." poručil mu a zkusili spojit kytaru a housle. Potom šli spolu do hlavní místnosti, kde už byli všichni. Na stole byli rozestavěné skleničky plné rumu, vodky a Ryuukenovi oblíbené skotské, kterou si rovnou vzal a kopnul ji do sebe na ex. Chvilku jen seděli, povídali si a popíjeli. Každou skleničku (spíš malého panáka) vodky provázel přípitek buď 'Nazdraví' nebo 'Destelere' jako v reklamě. Bavili se o hloupostech a smáli se ještě větším. Szayel si stoupl na stůl a začal tancovat a postupně se svlékat. Akon si se skleničkou stoupl před zrcadlo a začal se sám se sebou hádat, tak že skleničku vypil a práskl jí do země až vylétli střepi do vzduchu. I když hádat se se zrcadlem, kdo je chytřejší... bože můj to vážně nemá cenu. Renji se svlékl do poloviny těla, vzal láhev rumu a celou se ji pokusil vypít najednou až mu tekutina stékala po bradě a krku až k hrudi a zpíval nějakou písničku a objímal kytky a líbal všudepřítomné obrazy. Grimmjow se ocucával s Ulquiorrou, který na něm obkročmo seděl. Renji už byl jen ve spodním prádle a v ruce měl poloprázdnou láhev.
"Hééééj! Zahrajeme si flašku né!!!!" vykřikl Renji. Všichni souhlasili. Opilecký púar z nich už trochu vyšel a slezli se do kruhu na zemi.
Každý dostal nějaký absurdní úkol. Akon musel udělat kotoul dopředu. Obořil se a předvedl tedy ukázkový kotoul na jedničku a ohrnulo se mu při tom triko a nevšiml si toho. Szayel se na něj díval a predevšim na Akonovu vypracovanou hruď.
"Nečum." křikl na něj a točil flaškou tentokrát on. Padlo to na Grimma ten musel svléknout vrček a měl se nechat od všech počmárat. Ulquiorra musel jít ven bez kabátu a musel si pod tričkem přinést sníh, ale odmítl a pokračovaly různé další hloupé nápady. Od líbání záchodu až ke znásilnění sprchy a to už hra dávno skončila.
Všichni se už trochu uklidnili a šli spát kromě Renjiho, který byl úplně na mol a Ishidy, který byl zase ze všech nejmíň opilý, aby ho ohlídal. Na chvilku si odpočinuli, aby z nich alkohol trochu odešel. Ano po hodině se Renji vzbudil byl už skoro v pořádku, Ishida byl k němu přitisknutý a stále spal. Renji ho pohladil po vlasech a líbl ho na čelo. Ten se pomalu probudil.
"R...Renji... už je ti líp?" optal se a pomalu vztal do sedu.
"Jo.... Co sem dělal?" zeptal se a chytl se za hlavu, aby se postavil.
"Kam jdeš?" optal se černovlásek a znovu si lehl a zavřel svoje modré oči.
"Neboj hned se ti vrátim." řekl a odešel. Ishida si ještě na chvilku nechal zavřené oči, než ho ze snění probudila Renjiho pusa, která mu přistála na nose.
"Vstávat něco pro tebe mám." vzbudil ho rudovlásek v jedné ruce držel pitlík gumových medvídků a v druhé ruce láhev tvrdé vodky a dvě skleničky.
"Neboj, něco ti ukážu, je to překvápko." řekl a položil skleničky před něj na zem a nalil je plné vodky, potom rozbalil gumídky a nabídl chlapci. "Vyber si." vyzval ho.
"Proč?" optal se černovlásek a sedl si oproti rudovláskovi.
"Uvidíš, ber." poručil starší a znovu mu nabýdl. Ishida si vybral oblíbenou příchuť ananasového medvídka a podal ho Renjimu. Ten si ho vzal společně se svým červeným a každého hodil do jedné sklenice. "Teď musíme počkat... Co budeme dělat Ishi?"
"Nevím, ale já ti ukradnu ten sáček." prohlásil chlapec a vzal mu medvídky a začal si je vybírat a vybírat ty nejlepší.
"A já nic?" postěžoval si Renji.
"Promiň, červený, že jo." řekl Ishida a vybíral červené medvídky.
"Hmmm znáš mě." odvětil a otevřel pusu, do které se mu snažil černovlásek vložit jednoho gumídka. Renji spolkl medvídka a chytil si chlapcovu ruku a přejel si zní po rtech a vzal si špičku prstů do úst.
"Přestaň to lehtá." stěžoval si černovlásek, ale ruku neodtáhl.
"Nevypadá, že by ti to nějak vadilo."
"Co ty víš, třeba jo."
"Už to je." řekl Renji a shlédl dolů ke skleničká pod sebou.
"Co?" zeptal se Uryuu zvídavě.
"Překvapení." řekl a zvedl obě skleničky před chlapcovy modré oči. Medvídci z vodky pěkně nabobtnali a nasáli vodku.
"Vodku vypít a medvídky až potom." poručil a nastavil sklenku k přípitku.
"Tak nazdraví." řekli oba naráz a vodku vypili na ex, medvídek tam Ishidovy zůstal a on na něj koukal a nevěděl co sním.
"Ty na to koukáš jako na zjevení... koukej vem si ho a ukousni mu hlavu, je to humánější." řekl me Renji a oba to udělali.
"Teď ho vem ho pusinky a sněz ho anó?" vysvětloval mu Renji jako totálnímu paku a taky tak se na něj Ishida naštvaně koukl, ale udělal, co se po něm chtělo. Jeho výraz a chování se rázem změnilo. Usmíval se a choval se jako by byl opilý a při cukrové kolapsu. Renji byl samozřejmě víc v pořádku, než on. Přitáhl si chlapce k sobě apohladil ho po vlasech a soudě podle jeho už tak celkých modrých očí bylo vidět, že před tím měl už cukru dost, už před tím, než se napil a k tomu měl určitě něco sladkého i k pití. Zorničk měl roztažené a oči měl teď více černé, než modré, ale vůbec me to nevadilo, miloval jeho oči jenom mu ve výhledu na ně překáželi chlapcovy brýle, sundal mu je a odložil na stůl za nimi.
"Oni-chan!!" ozvalo se ze dveří, kde stál Ulquiorra.
Oba sebou cukly a odtáhli se od sebe.
"Pojď už spát oni-chan." nabádal ho černovlásek.
"Nech ho tady nemusíte bejt pořád spolu, když ste nebyli do teď." křikl na něj Renji a Ulquiorra sklesle odešel.
"Nemusel si na něj být tak zlí... A vrať mi moje brýle." postěžoval si chlapec a naklonil se před Renjiho ke stolu.
"Nevrátím." řekl Renji a zarazil ho, chytl ho za paže a přitáhl si ho opět k sobě.
"A proč ne?" optal se Ishida.
"Pro tvoje oči. Chci je vidět." řekl a líbl ho do vlasů.
"Musíš jít blíž ... Nevidím tě." odvětil a pousmál se černovlásek.
Renji se usmál a políbil ho. "Už mě vidíš?" optal se.
"Čistě a jasně generále." zasmál se chlapec.
"Potvoro." konstatoval rudovlásek a strhl chlapce pod sebe na podlahu.
"Až tak moc." řekl Ishida a objal staršího kolem krku.
"Jo." odvětil jednoduše Renji a začal chlapce líbat po krku a po číji. Černovlásek lehce vzdychal a přerývaně dýcha, při každém nádechu a výdechu se mu smršťovali svaly na bříšku, které teď Renji přivlastil jazykem, jímž se pomalu sunul dolů až k začátkům pánve.
Ishida mu vjel do vlasů a rozvázal stuhu, která držela záplavu rudých vlasů, které potom černovláseka příjemně lehtali po nahé kůži teď již rozepnuté košile.
Renji zajel volnou rukou pod okraj chlapcovích kalhot a rozepl mu pásek. Vjel mu podk alhoty a začal Ishidu provokovat.
Nahlas vzdychl a zakryl si ústa dlaní. A když mu rudovlásek věl i pod spodní prádlo a začal ho provokovat o něco víc. Pevně se držel jeho ramen a zarýval do nich nehty.
Natáhl se pro polibek, kterého se mu dostalo. Vjel do chlapcovích úst a plenil je jazykem a mapoval je. Nepřestával chlapce provokovat druhou rukou si hrál s jednou z bradavek.
Ishida mu vzdechl do úst a potom se svými přesunul k Renjiho šíji a k oušku do kterého mu sténal. Stáhl kolíkna k sobě, když mu sjel rukou níž ke vstupu.
"Neboj Neko." řekL Renji a stáhl z něj celou spodní část oblečení a ze sebe taky. "Ishi... můžu?" zeptal se a pohladil ho po vlasech.
"Hmmm..." přikývl chlapec a objal ho znovu kolem krku.
Renji do něj pomalu vnikl a začal pomalu přirážet do jeho těla, pomalu tempo zrychloval, ale jen opatrně, aby ani jednomu z nich neublížil, protože ani jeden nebyl připravený.
Sténal staršímu do ucha a nedty mu zatínal do ramen až mu z toho zbělali klouby.
Přírazy byli stále intenzivnější a pak se tomu dalo i říkat sex. Po pár chvílích a až zvířecích Renjiho přírazech Ishida vykřikl jeho jméno a svalil se ve vlně orgasmu. Rudovlásek si všiml, že jak jeho tak i chlapcovo bříško slila bílá tekutina. Stačilo mu už jen pár přírazů a naplnil chlapcovo nitro a jazykem z jeho bříška slízal tekutinu a natáhl se pro polibek, přičemž mu dal ochutnat sebe samotného. Pak se na černovláska položil.
"To bylo hezký..." konstatoval černovlásek a usmál se.
"Deš spát ke mě?" optal se Renji a objal chlapce a nehodlal ho pustit.
"Asi ne... bylo by to nápadný a znáš je." odpověděl.
"Ale noták Neko moje." přemlouval ho rudovlásek.
"Možná, ale znáš Akona. Nenávidí tě... obluda jedna."
"Já se tě ptát nebudu." řekl a vzal si ho před rameno a odnesl do své ložnice.
Ráno se probudil stejně sám, ale nevadí. Vstal a odešel do kuchyně, kde už všichni snídali, přešel ke konvici a udělal si čaj. Za chvíli se ve dveřích objevil Ishida s ručníkem okolo ramen a sušil si mokré havraní vlasy. Na sobě měl modré kraťásky a bílé triko. Věci, co nechali v obýváku byli pryč, asi je uklidil. Odrazil se od kuchyňské linky a přešel k černovláskovi, políbil ho na líčko a plácl přes prdelku.
"Měl si na mě počkat, mohli sme jít spolu." pošeptal mu a dal mu pusu na zrudlé líčko. Ostatní se na něj jen nevěřícně koukali a Akon zaskřípal vztekle zuby až to bylo slyšet na druhou stranu místnosti.
"Co je?!" zaječel Renji, chytl si Ishidu kolem pasu ze zadu a zazubil se.



III. - Kdo si hraje s ohněm, spálí se

5. června 2014 v 21:48 | Nisure |  Keimusho

Poznámka: V téhle části bude tak trošku rvačky i když ne do detailů. Pomalu se to začíná rozvíjet, zajímavé je, že i když Ichiga nemusím tak za něj píšu víc, než by u mě bylo zdrávo O.o Jinak v téhle povídce asi nebude o nikom informace, jak žil, jak se dostal do vězení atd. Mmmm uvidíme v další části, ale ta bude buď ve vězeňské knihovně nebo ve sprchách a nebo se půjdou podívat do podzemí, kde jsou ti psychouši co mlátí hlavama o stěny typu Mayuri, Akon atd XP

"Sakra! Kde je takovou dobu?!" zahučel nervózně zrzek sedící na stole a nohy si opíral o lavici. Ve dvou prstech pravé ruky držel cigaretu, ze které stoupal kouř, a ze které si následně potáhl.

Grimmjow byl už asi hodinu na ošetřovně. Jindy by si od nikoho jiného nenechal poradit a ani pomoct. Považoval to za důkaz slabosti a znak, jak dát lidem najevo svou slabou stránku. Slabí bod. Největší slabost je ta, když dá člověk nechat druhým znát vlastní slabinu. Ale tentokrát si poradit nechal. To byla vyjímka a nebo to bylo nejspíš tím, že ho včera ti kreténi tak zřídili.
"Cos to vůbec dělal?" optal se ho šedovlasý. Ne, že by ho to nějak extra zajímalo. Ale když sem přitáhl tak zřícený, jako kdyby ho přejel buldozer.
Povzdechl si. To už bude po druhý, co to bude někomu řikat a co víc, někomu komu je to úplně jedno. Trochu sykl a cukl s sebou, když se starší dotkl tou vatičkou namočenou v čemsi jeho roztrhlého obočí, ale to bylo tím, že byl zamyšlený do něčeho jiného a nečekal to. "Včera sem byl u Aizena a ten mi řek, že mě za čtrnáct dní čeká poprava, tak sem na něj vyjel a ti jeho poskokové kreténský mi rozmlátili držku." vysvětlil zkráceně, aniž by se na něj podíval.
"Za čtrnáct dní?" zarazil se šedovlasý a na chvíli ustal ve své práci. "Tak proč mi sem chodíš, jako malý děcko, co chce pofoukat bebíčko, když tě za čtrnáct dní čeká křeslo??!" až to na něj vyštěkl a trochu se zamračil. Na chvíli zavřel modré oči a vydechl. Dodělal svou práci a přelepil mu to obočí temi pidi lepenčičkami nebo co to je. Jeho práce byla hotová. Po hodině 'opravování' toho umláceného a pochroumaného těla to bude stačit.
"Dík." odvětil Grimmjow a zase si oblékl horní část své vězeňské uniformy. Smířit se s křeslem? Ne to se asi nesmíří. Byl tady už docela dlouho a už si tady na to zvykl. Člověk by to možná do něj neřekl, ale opravdu mu to bude chybět. Nechtěl, aby ho popravili a očividně nebyl sám.
"Nepočítej s tím, že by se ti do čtrnácti dnů vyléčilo všechno." hlesl a zplálil si. Schoval zapalovač a potáhl z cigarety. "Ale nemyslím si, že tobě nebo někomu jinému to bude vadit." dodal a vypustil kouř.
"Je mi to jedno." přikývl souhlasně a zvedl se, přičemž se vydal ke dveřím. "Tak... Možná se ještě uvidíme." odvětil. Vzal za kliku dveří. "Čus, Ryuukene." mávl na něj a vyšel na chodbu.
Když se za ním zavřeli dveře, zvedl se vrátil se na svou židli a sedl si. Grimmjow byl zrovna ten rušivý element se kterým se nejvíc vídal a to hlavně kvůli rvačkám. Proto vždycky končil rady na ošetřovně.

"Grimmjow! Že ti to trvalo!" zahulákal na něj z dálky Renji a zazubil se.
Modrovlasý jen pokrčil rameny a vlezl si na jejich 'teritorium'. Vylezl si na lavičku a sedl si na stůl vedle Ichiga. "Sorry." odvětil a vzal si od něj nedokouřenou cigaretu, kterých už se na zemi pár válelo. Přitáhl si jí ke rtům a potáhl nikotin do plic.
"Uka, jak moc tě zřídili." vybídl ho rudovlásek s pokynutím brady.
"Čekej." mávl na něj rukou a pustil kouř z úst. Vložil si cigarety mezi rty a rozepnul si horní část své tmavě modré uniformy, přičemž si jí sundal. Na těle měl většinou jen podlitiny, modřiny a sem tam nějakou tu tržnou ránu. Modřiny byli až fialové a hráli téměř všemi barvami. Hodně viditelné to bylo převážně na žebrech nebo břiše.
"Moc hezký." poznamenal souhlasně Ichigo a prohlédl si ho. No mohlo to dopadnou i hůř, ale tohle stejně není moc hezké no. "Kreténi." poznamenal a téměř to slovo vyprskl.
Grimmjow si zase natáhl svou horní část uniformy. Dokouřil zbytek cigarety a potom nedopalek hodil na zem a zašláp. "Ale ten idiot tam nahoře mě sere." zamručel a zasedl si zpátky na stůl vedle těch dvou. "Dej mi ještě jednu."
"Nedam! Sám mam málo!" zahučel na něj Ichigo a odstrčil mu ruku, kterou k němu natáhl. To tak ještě se s ním bude dělit o věci, které vyhraje jednou za uherský rok a náhodou vyhraje v paření karet. Teh! Nikdy! Ať si vyhraje svoje potom sám nebude chtít dát.
"Tak si trhni." ušklíbil se na něj modrovlasý "Lakomče jeden." poznamenal.

"Au!" Pust mě! Koukej mě pustit!" zanadával hlas o kus dál.
"Tohle tě naučí!" zavrčel dlouhovlasý a praštil s chlapcem o drátěný plot, který ohraničoval místo vězeňského dvora. Držel ho pod krkem a probodával ho vražedným pohledem.
Grimmjow, Ichigo a Renji se podívali, co se to tam u těch dvou shromažďuje za chumel. "Počkat neni to..." zarazil se Renji, když se trochu víc zaměřil na chlapce, kterého dlouhovlasý držel pod krkem. "Ten idiot!" zahučel a zvedl se, přičemž seskočil z lavičky a vydal se k chumlu. Grimmjow a Ichigo ho napodobili a vydali se svižně za ním.
Černovlasý se napřáhl a psychopaticky se zazubil. "Opovaž se ještě lézt k nám!" uchechtl se, ale když ho chtěl udeřit kdosi mu chytil ruku a zabránil mu vrazit chlapci další pěstí. Zarazil se a podíval se přes rameno. Nespokojeně se zamračil. "Rene." zavrčel vražedně.
"Koukej ho pustit!"
"Nemá lézt ne moje místo!" zavrčel a vysmýkl se mu. Pustil chlapce a otočil se k druhému čelem. "A to samí platí i pro tebe. Jenom počkej až se vypořádam s tim klukem ty seš další na řadě!" ujistil ho a znovu se po chlapci natáhl.
"Nnoitro!" vyštěkl po něm a znovu ho chytil za zápěstí a když ho k sobě otočil tak mu vrazil pravačkou ránu do břicha.
Černovlasý se trochu předklonil a podíval se na něj vražedně. "Fajn, řek sis o to!" zavrčel a také se po něm rozehnal pěstí.
Nnoitra tu nebyl sám. No a jak už to tak bývá tak se strhla o moment později vězeňská rvačka a je úplně jedno, kdo mlátil koho. Prostě bitka. Tohle nedopadne dobře. A téměř všichni přítomní schytali pár ran. Všetně už tak pochroumaného Grimmjowa, který měl teď do sbírky zranění jako bonus ještě roztržený ret.
Z poplašných sirén se rozezněl poplach a na dvůr vtrhli stráže, aby je od sebe oddělili, o což také snažili a přece jen se jim to po většině povedlo. I když také se nedá vyloučit, že nějaký ze stráží neschytal ránu.
"Abarai!" zvýšil trochu hlas Byakuya a pěvně druhému skřížil ruce za zády a donutil ho se od černovlasého odtáhnout, jelikož by mu jinak zlomil ruce. A Nnoitru zase chytl a zkrotil někdo jiný. Dva hlavní rušivé elemnty jsou zkroceny a ten zbytek postupně taky.
"Ty kreténe! Dovoluj si na někoho stejně velkýho!" vyštěkl po něm Grimmjow a kdyby ho nedrželi tak by po něm taky vyjel a že měli, co dělat, aby ho udrželi na místě.
"Nemá se ten malej spratek motat okolo mojí části dvora!" oplatil mu Nnoitra a nevraživě na něj vrčel. Na těch dvou bylo úplně úžasně vidět, jak moc rádi by se rozcupovali na kousíčky nehledě na to, že byli oba z jiné části dvora a taky z jiného gangu.
"Já nejsem malej." neodpustil si černovlásek a zvedl se ze země. Otřel si krev, která mu tekla z nosu do rukávu své tmavo modré uniformy a opřel se zády o plot, aby si našel oporu.
"Drž hubu skrčku! A nelez tam kam nemáš!" ohnal se po něm Nnoitra a přes rameno se na něj podíval.
"Ale já říkal, že jen procházím!" obhájil se Ishida a trochu na něj zvýšil hlas.
"Nemáš tam lézt vůbec!"
"Nikde není napsáno, že by to bylo jen vaše!"
Teď se zase strhla bitka nadávek a prohazování názorů a aby toho nebylo málo všichni začali mít kecy a řvali po sobě sprostými slovy a větami, stráže je museli odvést pryč.

Do večera už se to uklidnolo, ale v jídelně při večeři bylo dnes pro jistotu více stráží. Nekteří jedinci si museli dojít na ošetřovnu, pokud měli nějaké vážnější zranění, ale více méně vyvázli všichni jen z krvácejícím nosem, roztrženým rtem nebo obočím či nějakou tou ránou do břicha nebo těla.
"Debilní chlap... Jak já ho nenavidim...!" zamrmlal si pro sebe zrzek a nérvózně prsty poklepával nadesku železného stolu, jen díky tomu, že si tu ostatní vězni povídali a jedli tak to nebylo moc slyšet.
"Jo tak to nejsi sám." přidal se Renji opírajíc si hlavu dlaní přičemž koukal někam do pryč. Mmm ty mříže na oknech byli opravdu extrémně zajímavé.
Grimmjow se probíral svou porcí, která mimochodem byla také extrémně zajímavá, člověk nikdy nevěděl, co v tom najde. Přemýšlel nad tou jeho popravou. Nechtělo se mu do toho. Přemýšlel nad nějakým útěkem. Snad by to šlo ne? Ne to je hloupost. Odsud se ještě nikdo nikdy nedostal. To je prakticky nemožné s tolika strážnými, zabezpečením, přížemi na oknech. Všechno je hlídané a dobře uzavřené. Zdi jsou betonové... To je beznadějné. Popravě se nevyhne. Ale vždyť se říká, že je vždy cesta, vždy očividně ne...
Vyrušilo ho až když se mu někdo mihnul před očima a tak mu zamezil pozorování mříží na oknech. Zavrtěl hlavou a podíval se na ten stín. "Hej!" houkl na něj. "Hej Ishido!" tak trošku jinak. Na slovo 'hej' tady slyšel úplně každý.
Černovlásek se ohlédl na místo, odkud vyšel hlas, který nesl jeho jméno a na chvilku se zastavil. Ren, co ten po něm tak může chtít. Aby šel za nimi? To se mu nechtělo líbit tak radši zavrtěl hlavou.
"Dělej poď sem potřebuju s tebou mluvit!" vybízel ho a mávl na něj.
Chlapec si tedy povzdechl a i když ne moc ochotně se vydal k jejich stolu a potom si opatrně sedl na kraj lavice, co nejdál od těch tří to šlo. "Co." odvětil v otázce, ale ten otazník tam jaksi nevyzněl, tak to možná znělo kapičku otráveně a to, že se díval do svého záhadného bodu na stole tomu dodávalo větší pravděpodobnost.
Grimmjow a Ichigo se po Renjim tázavě podívali, ve smyslu, proč sem zavolal zrovna Ishidu.
Rudovlásek si povzdechl a natáhl se, chytl černovláska za horní část uniformy a přitáhl si k sobě blíž, aby na něj nemusel řvát přes celý stůl. "Mnohem lepší." pousmál se spokojeně.
Uryuu se po něm zaraženě a dost překvapeně podíval a strnule zůstal sedět na místě. Nepohnul se až do chvilky, kdy cítil, že se mu do líček začala hrnout červeň. Pak rychle ucuknul hlavou nad svou večeři a využil delších vlasu v nenápadném skrytí.
Pobaveně se usmál nad tou reakcí. "Co dělal na Nnoitrově části dvora?" zeptal se a mezi tím si dal do pusy trochu ze své porce.
"Jen procházel." odvětil polohlasně, aniž by se na něj podíval. To ho nemusí zajímat, co tam dělal a nebo nedělal. Tady se nikdo nikomu nesvěřuje a on to taky nemá ve zvyku, povídat si s někým, co se dnes dělo.
"Nebudeš mluvit?" pozvedl jedno obočí a naklonil hlavu trochu ke straně. "Dobře. Před tejdnem sme tě viděli na dvorku, jak ses taky ochomejtal všude možně po dovoře, jako kdybys něco hledal. Co to bylo?" změnil otázku a znovu si opřel bradu.
"Nic." hlesl opět bez čehokoliv, za co by se mohl druhý chytnout. On se mu taky nehrabal v tom, co dělá on, tak jemu to může být taky jedno.
Nespokojeně se zamračil. Nebude mluvit? Chytil ho za zápěstí a přitáhl k sobě, aby se na něj díval a poslouchal ho pořádně. "Hele, nedělej kolem toho tolik tajnůstek. Před tejdnem si vypadal jako jeden s těch magorů, co sou zavřený v podzemí. Ti taky pořád někde mlátěj hlavou o zeď nebo choděj sem a tam bez jakýho koliv cílu." naklonil se nad něj a snažil se mu tím až nahnat strach.
Černovlásek se na něj zaraženě koukal, ale potom se mu vykroutil a odvrátil pohled, přičemž zavřel oči a posunul si brýle, které měl slepené lepící páskou. Ani netušil, jak se to stalo, ale když byla odpoledne ta rvačka tak mu asi sladli a ulomila se jim nožička. "Nemusíš mít strach. Zažil jsem už horší věci, nic méně, tak špatně na tom nejsem, aby jsem mládil hlavou o zeď." odvětil.
"Rozhodně na to vypadáš." poznamenal Grimmjow zatím, co ty dva společně s Ichigem pozoroval.
"Ale zdání občas klame." opáčil černovlásek.
"To je fuk. Hlavně už se nemotej u Nnoitrovy části dvora." pokrčil zrzek rameny.
"Proč jste mi pomáhali." zeptal se a zvedl modrý pohled.
"Protože by si skončil umlácenej." vystvětlil krátce Renji.
"To není pravda nejsem tak bezmocný, jak vypadám." mírně se na něj zamračil. Nelíbilo se mu, že ho podceňujou jen proto, jak bezmocně vypadá.
"Ishido, Nnoitra je strašně labilní, hraj si s ohněm a spálíš se." pokrčil modrovlasý rameny a zvedl se od stolu, vzal si tác se zbytky a vydal se to odnést.
"Ještě se uvidíme." odvětil Renji a vydal se za ním.
"A hodně brzo." dodal Ichigo s úsměvem na rtech a sám si zbylil svých pět švestek a vydal se za těmi dvěmi.









Bouřlivé víno

2. června 2014 v 23:19 | Blackstar |  Challenge
Pairing: Uryuu x Red
Warning: yaoi,
vienko aaa... Red totálně na mol -.- XP

Poznámka: Stejně jako u Challenge před tím je tohle jen zkopírované z e-mailu a dané sem. Já to nijak neupravovala (možná jen chybičky, když si to přečítám a kontroluji), ale jinak vůbec nic. Tak že stejně jako u předchozího Challenge je toto povídka někoho jiného momentálně Blackstartudíž všechny komentáře nenáleží mě, ale Blackstar. V tom případě to bude asi vše a děkuji za pochopení ;) Yo a! Vím, že to opakuju pořád jako blbeček, ale my rozhodnout nemůžeme kdo má nejlepší povídku, tak že to musí čtenáři arigato.

Otevřel dveře a vešel do vtupní haly. Sundal si z ramen brašnu a chtěl jít do obývacího pokoje nebo alespoň do předsíne, ale v tu chvíli ho Dark popadl za ramena a začal ho prohledávat.
"C..Co to děláš?!" zeptal se ho černovlásek ale druhý si toho vůbec nevšímal a prohledával mu kapsy. "Darku!" okřikl ho a pokusil se ho odstrčit.
"No jo... Ahoj a výtej doma ale já něco hledám tak neruš" vysvětlil a hledal dál.
"A co ksarku? Pust mě!" odstrčil ho od sebe a podíval se na něj. "Co to máš proboha na sobě?" zeptal se ho protože měl jeho úzké černé džíny a Renjiho černé triko se smrtkou nebo něčím podobným.
Dark se otočil na podpatku také Ishidovích bot aby se mu pořádně předvedl. "Sluší mi to viď?" provokoval. "Neboj já ti to zase přinesu." řekl, vzal Ishidovu bradu mezi dva prsty a trochu zakroutil Ishidovi hlavou.
"Ale teď k věci, mám ti od toho tvýho krasavce vyřídit že je ve Společenství duší a že se vratí až pozdě v noci, takže na něj nemáš čekat ano.... A ještě něco, zadarmo ani tráva neroste, dáš mi nějaký penízky viď." při posledních slovech se zazubil jako by nic.
"Cože?" podivil se chlapec a vymanil se z toho jak ho druhý držel.
"Dobře tak jinak.. Červeená hlava šla pá pá." vysvětlil a pohodil rukama aby mu to víc znázornil.
"Já nejsem hloupý, já myslel to s penězmy k čemu ti budou?" ptal se černovlásek.
"To ti může být jedno dáš mi je nebo ne?!" ptal se dál.
"Nedám, nemám proč." neslouhlasil Ishida.
Vzteky ho chytil za lem košile a vytáhl do vzduchu. "Dělej!" křikl na něj.
"Pust mě prosím." snažil se ho rukama odstrčit. "Dám ti nějaké peníze jen mě zase nemlať, prosím."
"Hodný Uryuu." pustil ho a pohladil po vlasech už jen nastavil ruku pro peníze, co mu Ishida dal a byl pryč Bůh ví kam šel ale aspoň je pryč.

Ishida si jen vzal brašnu a šel do obývacího pokoje. Věděl že, když je tu Dark, tak by tu měl správně být i Red. Rozhlédl se po rozlehlém pokoji a jediné, co mu přišo nové a co sem nepatřilo byl kus fialové látky na opěradle jednoho z křesel. Pomalu přešel za křeslo a zezadu mu překryl oči dlaněmi.
"Kdo je to?" zašeptal mu do ucha.
"Uryuu?" zeptal se opatrně Red.
"Přesně tak." přesvěčil ho a sundal mu dlaně z očí obešel křeslo a šel do kuchyně.
"Rede, pojď sem prosím." zavolal ho.
Poslechl a šel za ním "Ano."
"Asi máš hlad viď." podíval se do lednice, aby si vyndal jogurt. "Vezmi si, co chceš a prosím, neříkej Renjimu, že jsem jedl jen jogurt nejspíš by mě zabil znáš přeci jeho názor na moje stravování." usmál se a dal si jogurt do brašny.
"Ty se nenajíš?...Měl by si jíst Uryuu."stěžoval si.
"Já teď nemám hlad, najím se v práci proto si ho beru s sebou víš." vyndal si z brašny noty a učení, ze kterého neměl úkoly "Ale ty se koukej najíst, já se jdu převléct a vyrážím uvidíme se večer." oznámil převlékl se a odešel do práce, Reda nechal doma on stejně moc špatného neprovede on není Dark to by bylo něco jiného.

Když se večer vrátil všechno bylo přesně tak, jak to opustil nic se nezměnilo jenom Red se přesunul z křesla na pohovku.
"Ahoj.. Co čteš?" zeptal se a přešel k němu blíž.
"Ahoj, ty už jsi zpátky?" podivil se Red.
"Byl jsem pryč osm hodin, víš." vysvětlil a sundal si bundu.
"Aha..." opravil se.
Ishida odešel do kuchyně a otevřel skleněnou skřín, ve které byly vystavené sklenice a poháry, vyndal dvě sklenky na víno a ve třetí poličce vyndal jeden velký pohár, aby nepřekážel a otevřel tajnou skrýš, kde byla láhev s červeným vínem, zavřel skrýš a vrátil tam pohár.
"Co to děláš?..Ty jdeš pít?" podivil se Red mezi dveřmi.
Ishida se na něj jen usmál a otevřel láhev " Víno není alkohol, co mi nějak ublíží víno je pro mě momentálně lék musím si vyčistit hlavu." nalil si do půl skenky a Redovi do druhé sklenice jen do třetiny jejího obsahu a nabídl mu ji "Dáš si se mnou viď?" zeptal se Ishida.
"To já nesmím..." bránil se Red.
"Důvod?"
"Já ještě nikdy nepil alkohol ani nic podobného."
"Sedni si." poručil mu "Víno není alkohol ani nějaké obyčejné pití, víno je život, jak říkal můj otec." smutně se usmál a dal mu do ruky sklenici. " První s ní jen trochu zakruž a čichni si k němu, potom se trošku napíj, ale nech si to na jazyku, na začátku to bude trpké ale, na to si právě že máš zvyknout potom ti to zachutná neboj." vysvětlil mu a sám se napil.
Poslechl ho a udělal to přesně tak, jak mu to Uryuu ukázal, na začátku to bylo opravdu trpké ale pomalu tam bylo cítit i něco sladkého a nebylo to špatné.
"Tak co?" zeptal se ho.
"Je to dobré." podivil se a napil se znovu.
"Já víno poprvé ochutnal když, mi bylo deset byli jsme u jednoho z Ryuukenových známích v Číně, mohl jsem mu říkat srýčku, měl jsem ho rád byl na mě hodný, vím že si mě posadil na klín a dal mi napít, říkal že už jsem prý chlap že už můžu.....byl to hodný člověk." zvedl sklenku trochu do vzduchu a vzhuboka se napil.
Společně vypili skoro celou láhev a Red, který na alkohol vůbec nebyl zvyklí byl malinko opilý ale i to stačilo k tomu, aby se motal, takže mu musel Ishida pomoct. když ho vedl z kuchyně, tak se mu Red vyšmýkl a oba spadli na zem tak že, Ishida ležel na Redovi.
"Promiň." řekl Ishida a pokusil se vstát, ale Red ho k sobě přitáhl za lem trika a políbil ho na ústa.
"Rede?!"podivil se nevěřil tomu co se právě stalo.
"Promiň mi to Uryuu já jen..Strašně se mi líbíš."vysvětlil mu Red a dal hlavu na stranu, aby na něj druhý neviděl, ten ho políbil na tvář.
"Neomlouvej se, to je v pořádku." usmál se na něj. Red ho znovu, ale tentokrát s větší verbou políbil. Uryuu přivel oči a Red ho objal kolem zad a přitáhl si ho k sobě. Ze rtů pomalu přešel na krk a obdarovával chlapcovu šíji jemnými polibky.
Vyprostil se mu z obětí a pokusil se mu sundat mikinu ale dlouhovlásek mu v tom zabránil a chytl si spodní lem mikiny a stáhl ho níž.
"Copak, snad se nestydíš" zasmál se Ishida.
"Stydím..." zašeptal Red.
"To je docela problém protože s tímhle musíme něco udělat." přejel dvěmi prsty přes Redův rozkrok.
"Promiň." omluvil se dlouhovlásek a odvrátil tvář.
"Není proč se omlouvat." rozepl mu kaltoty a dýchl na špičku chlapcova rozkroku a pomalu ji vzal do úst.
Tiše zasténal a skousl si spodní ret, aby se trochu tlumil, když si ho druhý začal pomalu pouštět do úst a opečovávat jazykem. Malinko zrychlil tempo a dráždil ho i konci prstů jedné ruky. Po chvilce se mu přestal věnovat ústy a pokračoval jen rukou a dvěma prsty stiskl jeho špičku a zabránil mu vyvrcholit, klekl si na kolena a druhou rukou sjížděl nahoru a dolů a stále držel dvěmy prsty jeho špičku a poslouchal jak sténá.
Vzdal už snahu se tišit stejně to nešlo zvlášť, když mu Ishida tohle dělal bylo to jako mučení slastí. Prsty zatínal do koberce pod nimi a prohýbal se v zádech cítil, že se blíží k bílým branám ale Ishidovi prsty mu tom bránili.
"U..Uryuu.. pusť pro..sím" vykoktal prosebně mezi vzdechy.
"Ještě chvilku vydrž potom to bude lepší uvidíš." ujištoval ho a přestal ho jednou rukou dráždit skolnil se a vzal celý jeho žalud do úst a nechal ho vyvrcholit do své pusy.
Zachvěl se a s tlumeným výkřikem chlapcova jména vyvrcholil. Pokoušel se vydýchat prožitý zážitek a do plic nahnat co nejvíc kyslíku.
Spolykal skoro vše co, měl v ústech kromě bílého povlaku na jazyku a vytáhl se k dlouhovláskovi. "Ochutnej se." řekl a vsunul mu jazyk do pootevřených úst. Když polibek rozpojil sedl si vedle stále ležícího Reda a díval se na něj.
"Nedívej se na mě prosím." poprosil ho Red a odvrátil tvář.
"Promiň." omluvil se mu.
"Renji mě zabije." řekl po chvíli Red.
"Proč?" podivil se Ishida.
"Protože mi řekl, že když se tě jen dotknu tak mě zabije." vysvětlil mu.
"Tak mu řeknu, že jsem na tebe sáhl já." navrhnul Ishida.
"Tomu neuvěří." řekl smutně jako by se chystal na popravu.
"Myslíš, KDYŽ na to příjde a to zní slibně nebo snad ne?" zasmál se a mrkl na něj.



Zpropadené třísky

2. června 2014 v 23:19 | Kate |  Challenge
Pairing: Red x Renji
Warning: yaoi, trochu
krve, ale nic drastyckýho snad ne XP

Poznámka: Toto je povídka Kate a já s ní vůbec nic nedělala (kromě opravy chyb), ale jinak to celé psala ona, já to jen zkopírovala a vložila sem. Všechny komentáře náleží jí a opravdu jsem zvědavá, kdo tento Challenge vyhraje, když to tentokrát píšeme tři :3 ^^

Tentokrát to bolelo víc, než jindy a nejen proto, že proletěl dveřma a do boku se mu zabodl kus dřeva. Boleli ho vlasy, jak ho Renji za ně tahal a z nosu mu tekla krev, když ho do něj kopl. Proč na něj byl tak surový? Nic mu neudělal, chtěl si jen v klidu číst a červenovlasý z ničeho nic vzal a mrštil ho proti dveřím.
"Au." pokusil se zvednout, ale bolest v boku byla silnější.
Pohlédl na svého "jakoby" dvojníka a povzdechl si. Šel k němu a pomohl mu vstát. Neměl ho rád, byl moc citlivý. Dokázal se pořezat i o papír, ani neuzvedne meč, byl a je k ničemu. Prostě opak toho co je on sám.
Položil ho na gauč, aby mu mohl vytáhnout z boku trčící kus dveří. Vzal nůžky a rozstřihl látku trička, aby mu nepřekážela. Nijak na něj nebral ohledy a hned jedním škubnutím dřevo vytrhl.
Red zaskučel, strašně moc to bolelo a zaťal prsty do pohovky.
"Hotovo." Odtáhl se a vydal se pryč, zbytek snad zvládne sám. Už otevíral dveře, když opět slyší kňučení, bože jak tohle k smrti nesnášel. Vzal kus hadru z trička a položil mu ho na ránu a došel pro obvaz, aby mu jeho bledé já nevykrvácelo.
Po pár minutách měl obvázaný bok a chystal se posadit, když cítil na zadku, jak se mu něco zarývá do kůže.
"Aůůůů!!!" zaskučí bolestí a zase si lehne, aby to přestalo bolet.
"Ježiš co zas?!!!" začal litovat toho, že ho prohodil zrovna dveřma.
"Já… já mam třísky na zadku." odpověděl mu kňouravým hlasem, takže mu nebylo moc rozumět.
Ale na neštěstí mu Renji rozuměl až moc dobře. "Co…? Dop…! JAK SE TI TAM KURVA DOSTALY?!!!"
"Já nevím." Zakňoural modrooký.
"To sis při letu sundal kalhoty nebo co?!!!"
"Nesundal." Zakňoural znovu
"Tak mi do prdele řekni, jak se ti do zadku dostaly?!"
"Já opravdu nevím." Pípl v odpověď
"Nevíš! Nevíš!"přišel k němu blíž, chytil ho za vlasy a vytáhl nahoru "TY NIKDY NIC NEVÍŠ!!!" měl zase vztek.
"Au … to bolí" zakňučel a chytil červenovláska za zápěstí, aby si aspoň trošku ulevil od bolesti.
"Bolí?! A co takhle tě prohodit oknem?! To by tě možná přestalo bolet!" vyštěkl a mrštil s ním směrem k oknu a pak si sedl.
Dopadl tvrdě na podlahu těsně před okno a praštil se hlavou o zeď. Schoulil se do klubíčka a kňučel bolestí. Měl pocit jako by mu vytrhal všechny vlasy.
Chvíli ho pozoroval, ale pak šel k němu, chytil ho a dotáhl k pohovce, kde ho následně přehnul a stáhl mu kalhoty, aby se na to podíval. Skutečně tam měl pár malých třísek. Ach jo proč ho neprohodil oknem. Mohl se tomuhle ušetřit.
Začervenal se. Bylo to tak ponižující, zvlášť když cítil, jak mu po zadku přejíždí rukama a ještě to vědomí, že ho viděl. Tak nepříjemné Ale radši nic neřekl, hlavně teď, když je od pasu dolu nahý.
"Zůstaň takhle." Poručil mu a došel pro jednu z Ishidova šitíčka. Vrátil se a klekl si před zadek a našel si jednu třísku a pomalu jí podebral jehlou.
Red sebou cukl a zakňučel.
"Neší sebou tak." Zavrčel červenooký a pro jistotu silně plácl po hýždích.
"Ale to bolí." Hlesl polohlasně.
"Já vím" zašklebí se do úsměvu. Tak rád mu způsoboval bolest. Znovu podebere třísku a vytáhne jí. Jedna venku a snad tři zbývají.

Konečně poslední tříska. U každé se Red vrtěl a u každé mu musel Renji naplácat, aby dal na chvíli pokoj. Ani teď to nebyla výjmka.
"Už je konec?" zeptal se ho opatrně černovlasý. Víc už by snad ani nesnesl.
"No já nevim. Třeba se nějaká ta tříska dostala dovnitř." Šibalsky se usměje a přejede mu po otvoru. Když už tak si to chce užít.
Zachvěje se. "T … tam žádná není."
"Víš to jistě? Třeba se tam mrška schovala." Strčil mu do otvoru jeden prst.
Znovu se zachvěje a z úst se mu vydere jeden slabý sten. "Prosím."
"Copak? Že by tam přece jenom byla? Zavrněl a přidal další prst, aby si ho mohl začít roztahovat.
"N … není." Stál si za svým.
"Každopádně to musíme prověřit."psychopaticky se zasmál, vytáhl prsty a zbavil se sám sebe kalhot a spodního prádla. Tvrdě a hluboko přirazil do těla pod sebou a tiše zasténal, zatím co Red vyjekl bolestí a slastí zároveň. Téměř okamžitě začne přirážet a hodně hluboko. Sám si musí skousnout spodní ret, aby nebyl slyšet.
"R … Renji." Bolí ho to a chce, aby přestal. Skousne si spodní ret a podepře se rukama.
"Copak?" moc dobře věděl, co modrooký chce, ale on to chtěl dokončit. Chytil ho za vlasy a zatáhl za ně, aby mu zaklonil hlavu a zamezil mu tak možnost se tlumit a přidal na tempu.
Po chvíli exploduje a hlasitě vyvrcholí na gauč a na podlahu.
Také Renji vyvrcholil a svým spermatem naplnil černovlasého tělo.
Ustal v přírazech a vystoupil z těla Reda, ale stále si ho držel před sebou. Chvíli čekal, až se oba vydýchají a opět ho plácne po zadku, až z toho Red nadskočí.
"Prohlídka je u konce." Prohlásí, natáhne si kalhoty a zmizí za dveřmi.
Ani si nedokáže představit, jak je Red rád. Také si natáhne kalhoty, vezme si knížku a usadí se, i když to trošku bolí, a konečně si v klidu čte a rychle zapomene na to co se před chvílí stalo.