Zapomenuté časy...

22. května 2014 v 23:11 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Byakuya x Renji
Warning: z minulosti, vzpomínky, možná náznaky yaoi, ale asi jenom shonen-ai a.... tááák

Poznámka: Uvidíme, co to bude za patlanici tentokrát. Nebude tam asi tak úplně yaoi. Yo a taky se omlouvám, že sem přes dva měsíce nepřibyla žádná povídka před tím, ale já měla práci a taky se mi moc psát nechtělo a kreslila jsem a kdesi cosi XP Yo, a je to psaný jako by to, co bylo v minulosti, jako by vzpomínky *Teatrálně zamává rukama.*

Byl u sebe v pokoji a psal dnešní hlášení. Před chvílí se vrátil spolu s pár dalšími Shinigami ze své a jedenácté jednotky. Byli pryč, na jedné missi kvůli Hollow. Začíná být trošku dusno, ale bylo už i hůř. Prostě klasická práce. Teď byl zase chvilku pokoj. Také si chtěl dodělat svou práci, aby mohl mít trochu klidu a čas pro sebe.
"Kuchiki-taichou." hlesl a vysunul dveře, aby mohl vejít. Byakuya seděl za stolem a psal svou práci. Papíry na stole měl hezky uspořádané a seděl zcela napřímený, jak míval ve zvyku. Vydal se k černovlasému muži a zastavil se kousek před jeho pracovním stolem.
"Už jsi dokončil svou práci, Renji." optal se kapitán, aniž by zvedl pohled od papírů, které před ním leželi. Pročítal je a občas do nich něco připsal a nebo poupravil, aby to bylo vyhovující.
"Ano, mám to hotové." přikývl souhlasně a položil své spisy na staršího stůl, ale na kraj, aby mu tam nepřekáželi. "Co mám udělat teď?" optal se a pohledem sledoval svého nadřízeného.
"Ne... Už pro tebe dnes nic nemám." odvětil Kuchiki a na moment štočil svůj šedavý, mračný pohled na listiny, které se mu teď dostali na stůl. Vztáhl k nim ruku a vzal si je. Stále opřený o opěradlo židle se jal je číst, aby je mohl rychle překontrolovat, jestli tam něco nechybí a je to sepsané dobře.
"A nepotřebujete pomoct?" zeptal se po chvilce až mučivě dlouhého ticha. Ještě neodcházel, ne dokud nedostane odpověď a dokud ho nepustí. Potom si bude muset vymyslet, co bude dělat dál. Možná by nebylo na obtíž si jít trochu zacvičit. Konec konců toho není nikdy dost. Člověku to jen prospěje a navíc se tělo i protáhne a rozpohybuje po tom sezení tady u toho psaní.
"Zvládl bych to sám, ale pokud chceš..." nechal zbytek věty vyset ve vzduchu. Zkontroloval hlášení, které pročítal a odložil je zpátky na stůl, stejně důkladně poskládané, jako tam už byli. Následně se vrátil ke své práci, které před ním ležela.
Stál se sledoval, jak jeho kapitán pracuje. To nebylo úplně nejlepší. Taky se od toho kazí oči. "Kuchiki-taichou." oslovil ho polohlasně a obešel stů, aby mu mohl chytit pravou ruku a odtáhnout od papíru. "Neměl by jste tolik pracovat, kapitáne... Budute přepracovaný, nebude to na vás mít dobrý vliv." poznamenal a vážně se na černovlashého podíval.
"Musím to dokončit, je to má povinnost jako kapitána." hlesl Byakuya a zvhlédl. Nikdy si na práci nestěžoval, zkrátka někdo to udělat musí a každý má své povinnosti. To, že on je kapitán a Renji podkapitán to je taky trochu rozdíl a i v práci.
"Ale kapitáne..." mírně starostlivě stáhl obočí. Takhle to začíná vždycky a potom to špatně končí.
"Renji..." trochu zaklonil hlavu a přitáhl si ho k sobě, aby mohl jejich rty spojit v polibek. Něžně překročil hranice zubů, aby se mohl dostat až na jazyk a vzájemně ho proplétat.
Přimhouřil červené oči a zapojil se do té líbezné hry. Tiše vydechl do druhého úst a dosavadní volnou druhou rukou se vydal po bílém kapitánském kimonu svého kapitána a pomalu ho začal stahovat dolů, aby nepřekáželo. Jakmile se ho zbavil, stáhl mu h krku lehce namodralý šál, aby se mohl rty a jazykem vydat po té bledé šíji.
Víc zaklonil hlavu a zavřel šedé oči, aby se mu mohl plně vybídnout a usnadnit mu cestu. Utlumil za rty tichý sten. "Pojď sem..." sevřel černé shihakusho a trochu za něj zatáhl směrem před sebe. Následně si ho přitáhl k sobě a začal pomalu stahovat...

Zajímavé... ve Společenství Duší nikdy moc neprší, ale dnešek byl vyjímkou. Neměl už práci. Tedy.. Vlastně měl, ale momentálně na ní kašlal, neměl na to náladu. Teď byl radši zalezlí někde pryč, od všech. Stál pod střechou jedné z budov a opíral se o ní zády. Stékala na něj voda, ale to je jedno v určitém slova smyslu to bylo tak trochu i osvěžující. Navíc, tady se dobře přemýšlelo. Většina lidí má radši ta pochmurná mračna, jako jsou třeba tyhle, kdo ví proč. Ale pomalu by se měl zase vrátit zpátky, aby ho nehledali. Byakuya by určitě zase poslal Rikichiho, aby ho našel, jak jen se mu to povedlo to je neskutečné, i když někdy přece jen přišel sám a nemuseli ho ani hledat. Povzdechl si a odlepil se od zdi, přičemž se protáhl, aby se mohl vydat zpátky.
Déšť mu spadal na shihakusho, kůži i vlasy. Měl je tka zničené až to nebylo hezké, ale co mohl dělat. Byakuya už mu dával více práce, než sám pan kapitán měl své práce, chodil ho kontrolovat. No co, každý má nějaký svůj kámen úrazu. Možná, že kdyby věčně nepodlejzal... Ne to ne. Takhle přece nemůže uvažovat. Nemohl to mít svému kapitánovi za zlé. Nemohl takhle dovolit své hlavě urážet vlastní srdce. Ano, dobře připouštěl si, že ho někdy Kuchiki štval, ale stejně si prostě nemohl odpustit, že ho miloval a stále miluje.
Zvedl pohled k nebi a zadíval se na něj zatím, co mu na obličej padali chladivé kapsy deště. Ty šedá mračna byla tak fascinující a měla stejnou barvu, jako ten muž, kterého tak miloval.
"Ranji-sama." houkl na něj hlas. Vrátil zrak zpátky, k místo odkud ten hlas vyšel. "Co se děje, Rikichi?" zeptal se mladíka na konci zahýbající ulice.
"Kapitán Kuchiki, se po vás shání!" odvětil a mávl na něj rukou k sobě a uculil se.
"Už jdu!" přikývl a vydal se klusem v dešti za ním. Rád vzpomínal na ty časy, které jiní už možná zapomněli, možná, že i sám kapitán už na ty časy s ním zapomněl, ale on na ně nezapomene nikdy...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 22. května 2014 v 23:23 | Reagovat

skvělá povídka tenhle pár mam ráda :)

2 Nisure Nisure | 22. května 2014 v 23:40 | Reagovat

Moc děkuju :3 Sem ráda, že se líbí ^^

3 elinka elinka | 22. května 2014 v 23:43 | Reagovat

Páni to máš velkou zásobu povídek a postupně je sem přidáváš, nebo dokážeš psát tak rychle a zároveň tak úžasně

4 Nisure Nisure | 23. května 2014 v 15:59 | Reagovat

Upřímně? Ne nemám žádnou zásobu povídek zkrátka je na rychlo vymýšlím a píšu :D a děkuju :D

5 Blackstar Blackstar | E-mail | 23. května 2014 v 19:41 | Reagovat

Nisure ma bajecny napady ale nektera slov boli a to moc

6 Nisure Nisure | 23. května 2014 v 20:39 | Reagovat

Díky, ale život je krutej s tím člověk nic nenadělá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama