Velký vzor

25. května 2014 v 15:57 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Rikichi x Renji
Warning: snění (tak že to bude taky tak trochu příběh z minulosti), možná maličko dolejzání a yaoi

Poznámka: Já už vlastně dlouho nenapsala žádné yaoi, co... *Zamyšlený pohled do stropu....* Mno, tak si to trošku vynahradíme. Vím, že tenhle pár je neobliklí nehldě na to, že Rikichi byl vidět jen párkrát chvíli v osmnáctém dílu (ta scénka s tím motýlem mě dostala!!) potom když Renji bojoval s Byakuyou a Rikichi přivedl Hanatara, aby Renjimu pomohl a potom si ještě pamatuji, že byl Renji myslím v lidském světě a Rikichi byl Byakuyovi odnést nějaký dopis či co, jak si jsem mu tam neviděla, když tam byl pohled ze zdola XP Ale to neni důležitý!!! *Tak proč to sem cpeš?* Prostě tady je povídka a já už radši zavřu pusu XP

Další den v Soul Society. Co, by člověk čekal, no, ale vždy tady bylo krásně. Svítilo slunce, ani moc nepálilo a ani nebyla moc zima. To muselo být, aby tady bylo jiné počasí, než slunečno, ale to nevadí. Tady jsme ve světě Shinigami, přece tady počasí musí být vždy perfektní, aby každý Shinigami rád dělal svou práci a těšil se na další krásný den.
Protáhl si tělo, které celou noc klidně odpočívalo a pousmál se. Dnes by se chtěl jít podívat někam na hezké místo a nebo možná někoho navštívit. Poslední dobou si přijde moc osamělí, chtěl by si s někym popovídat, prohodit kus reči, možná by se taky dozvěděl něco nového.
Tak trochu se nudil. Nikoho moc nenašel, aby si mohl popovídat a on by si tak moc chtěl povídat, ani žádná práce pro něj nebyla, aby se alespoň trošičku zabavil. Bral by cokoliv, ale když to bylo těžké. Když nechce tak je pro něj práce vždy, ale když nutně potřebuje zaměstnat a zabavit se tak nikde nic není. Člověk by se z toho zbláznil. Zkrátka jen bezcílně bloudil uličkami okolo šesté divize a přemýšlel, snad i doufal, že cestou na něco přijde, že něco najde a konečně se zabaví.
Když zahl za roh spatřil na konci ulice skopinu Shinigami. Šli směrem k němu nejspíš byli z jeho divize, ale to nebylo až tak podstatné, hlavní bylo, že rozpoznal i někoho, kdo pro něj tak moc znamenal. Absolutně netušil, že byl jeho poručík někde pryč. Tiše pro sebe zaklel, jak je zatraceně nevšímavý a neví ani to, co se děje v jeho vlastní divizi! Ale docela by ho zajímalo, kde všichni byli a jemu nikdo nic neřekl.
"Em... Renji-sama." oslovil svého nadřízeného, když kolem něj prošel.
"Hm? Co." rudovlásek se zastavil a podíval se po chlapci. Ostatním z divize dal znamení, že můžou klidně jít.
"Kde jste byli? Já jsem nevěděl, že někam jdete..." provinile sklonil pohled k zemi.
"Jen jsme byli na hlídce." pokrčil rameny "Kapitán Kuchiki dostal rozkaz, že mě má poslat na hlídku ať si vezmu pár můžu s sebou." vysvětlil a otočil se, aby se mohl vydat dál "A teď mě omluv mám ještě hodně práce." odvětil a na rozloučenou za ním mávl rukou.
RIkichi trochu stáhl obočí, takhle se cítil jako kůl v plotě. Neprojevoval o něj vůbec žádný zájem, to ho docela mrzelo a on se tak snažil, aby mu mohl být, co nejblíž. Přece by možná trošku mohl projevit zájem o svého podporučíka, alespoň malinko. Až pochyboval, jestli si vůbec pamauje jeho jméno, když ho tak krásně ignoroval a dařilo se mu odstrkovat ho, co nejdál. A teď! Nikdo mu ani neřekl, že šestá divize měla hlídku a když si měl Renji někoho vybrat s sebou vzal si někoho úplně jiného a na něj se vykašlal, když ani neměl, co na práci a klidně by šel. Možná, že ho trochu podceňuje a nebo na tom bude i hůř.
"Po-Počkejte!" vyhrkl, když se vytrhl ze snění a rychle se vydal za Renjim. "Mohl bych vám nějak pomoct s vaší prací!" nabídl mu rychle, když mu zatarasil cetu.
Zastavil se a podíval se na chlapce. "Moje práce je moje práce, máš snad svojí ne?" i když to možná nebyla otázka, ale jen řečnická otázka, protože ho obešel a vydal se dál ke svému pokoji.
"Ne." odvětil a přes rameno se za ním ohlédl "Já právě žednou práci nemám. Nikdo mi žádnou nepřidělil a já nemám, co na práci."
"Mno tak se běž nějak zabavit a užívej toho, že práci nemáš."
"A-Ale..." trošku stáhl obočí. Tohle ho tak trošku opravdu bolelo. Dával mu najevo, že ho prostě nechce ani vidět. Rozhodně on to tak cítil. "Ale když vy máte tolik práce, tak já bych vám chtěl pomoci. Já už nevím, jak se mám zabavit, zkoušel sem všechno." mírně rozhodil rukama a zklamaně zavrtěl hlavou.
"Neřikej mi, že jsi jediný, kdo ve Společenství nemá nic na práci."
"Popravdě asi ano."
Podíval se za ním. Když on neměl moc rád, když mu někdo leze do jeho práce. Už měl taky z toho průšvih, že mu pomáhali. "Ach jo... Tak poď." vybídl ho a vydal se dál.
"Opravdu?!" vyhrkl potěšeně a nadskočil. Nečekal na odpověď a rychle se vydal za ním, než si to rozmyslí. Takhle se zabaví. Konečně!
Došel až ke svému pokoji a zasunul dveře, aby mohl vejít. Vydal se ke stolu, který tady měl. "Zavři." odvětil a sedl si na židli ke stolu před štosy papírů.
Černovlásek souhlasně přikývl a potichu zasunul dveře zpátky, když vešel. Zastavil se kousek před staršího stolem a podíval se na ty papíry. To se tady muselo válet asi už hodně dlouho...
"Na." vzal jednu ze složek a podal ji chlapci naproti. "Jenom to přečti jestli to sedí, když tak tam něco pouprav, ale nic s tim neudělej." vysvětlil.
Rikichi souhlasně přikývl a vzal si papíry. Nelezl si své místečko u stěny, sedl si na polštářek, který po něm druhý hodil a začal pročítat listy. Všechno vypadalo dobře. Vlastně to byly listiny za poslední týden, co se v divizi odehrálo, co měla divize za úkoly, problémy, kteří Shinigami měli ten a ten úkol a tak. Zkrátka nic složitého, ale když to četl tak se i dozvídal zajímavé věci a většinu z nich nevěděl a možná, že mu to mělo být sděleno, ale to už je jedno. Dlouho na nic nenarazil, ale potom se mu tam namanula jedna chybičk, kterou musel opravit, ale Renji mu nedal nic, aby to mohl opravit. Tiše se tedy zvedl a přešel ke stolu. "Omlouvám se, ale mám tam chybu..." pípl, aby staršího moc nerušil od jeho práce.
"Tak jí oprav." odvětil Renji a podal mu psací potřebu, aby to mohl opravit, on jí teď momentálně nepotřeboval.
"Um, děkuji." odvětil a vzal si nabízenou věc, ale prsty se otřel o rudovláskovu ruku. Mírně se začervenal, když se na něj druhý podíval a pro jistotu ruku stáhl zpátky. "Já... omlouvám se." odvětil. Nemohl si pomoct, ale musel se k druhému sklonit a políbit ho na rty.
"RIkichi?" pozvedl tázavě a tak trochu nachápavě jedno obočí.
Páni, on si pamatuje jeho jméno! Je to tam!!! V duchu potěšeně poskakoval a radosní ječel, ale na povrch se jen potěšeně usmál. Tak tohle ho zase potěšino. On si pamatoval jeho jméno! "Pardon." uculil se a znovu ho políbil a objal. A ne, vůbec si neuvědomoval, co dělá.
Renji se na něj překvapeně díval, ale nijak nereagoval. "Neblázni tolik." zvedl se ze židle a chytil ho za zápěstí, aby se na něj díval. "Co to bylo?" optal se.
Uklidnil se a stáhl obočí, až teď si uvědomil, co udělal. "Omlouvám se já... já..." chtěl si vykroutit ruce a radši někam zmizet, ale druhý mu to nedovolil. Místo toho si ho přitáhl do polibku. Cítil ve svých ústech druhého zkušený jazyk. Překvapeně se na něj díval, ale potom se podvolil a zapojil do hry i svůj jazýček.
"Copak?" optal se, když rozpojil polibek a provokativně černovláskovi přejel rtech.
"Já jen..." nedokončil větu a pousmál se "To je jedno." zakončil to a spokojeně se natáhl pro další polibek.
Usmál se do polibku a vydal se rukama rozvázat chlapcovo obi a rozhalit shihakusho. Rozpojil polibek a vyral se rty po jeho hrdle dolů přes rameno až ke klíční kosti. Obtáhl její linii a jemně skousl mezi zuby.
Černovlásek tiše zasténal a zaklonil hlavu, aby se mu více vybídl. Překvapeně se na rudovláska podíval, když ho vyzvedl a posadil na stůl, ale nebránil se mu.
Stáhl z něj shihakusho a vydal se rukou po jeho těle až k rozkroku a přes spodní prádlo přejel po jeho vzrušení. Zapředl mu do kůže hrdla a jemně jí stiskl mezi zubi. Usmál se, když donutil chlapce sténat. Moc se mu to líbilo a to riziko, že by sem klidně někdo mohl přijít to bylo ještě vzrušující. Rozvázal mu spodní prádlo a pustil na zem. Vydal se ho rukou dráždit a rty mapoval jeho tělo.
Tiše sténal a vybízel se mu. Rukama ho objímal kolem krku a držel si ho u sebe. Prsty ruky zavadil o černou stuhu se staršího vlasech a chytil ji. Zatáhl za ni, aby mohl rozvázat ten rudý vodopád a zabořil prsty do jeho vlasů.
Přestal rukou dřáždit jeho vzrušení a vydal se dvěma prsty do černovlasého úst, aby navlhčil prsty. Potom je vytáhl a vydal se s nimi k Rikichiho vstupu, aby do něj mohl následně jedním proniknout a připravit si ho. Postupně přidal i druhý a třetí prst.
Skousl si spodní ret, aby v sobě potlačil ty steny a slastné vzdechy. Chtěl ho, moc ho chtěl. Vybídl se mu hýžděmi a rukama se vydal zbavovat ho jeho shihakusho a když se dostal na tu dokonalou kůži tak se vydal obtahovat prsty linie tetování a svalů.
Když se ujistil, že je dost připravený, zbavil se spodního prádla a přitáhl si chlapce za boky k sobě. Vnikl do jeho těla a zachraptěl. Počkal, než si jejich těla zvyknou. Potom začal s přirazy, nejprve pomalu a pomalu zintenzivňoval tempo, kterým druhého naplňoval.
Pevně Renjiho objal kolem krku a držel si ho u sebe. Vybízel se mu, chtěl ho a cítil, že už mu nechybí moc. Momentíček a potřísnil své bříško bílou tekutinou. Zaryl nehty staršímu do zad a semkl víčka k sobě. "Re-Renji-sama..." dostal ze sebe těžce.
Ani jemu nechybělo moc a podlehl orgasmu, přičemž naplnil tělo pod sebou vlastním spermatem. Vydechl a ustal v pohybech. Vystoupil z něj a políbil ho na rty. "Ještě se nudíš?"
"N-Ne... Renji-sama." odvětil a prohrábl ty rudé prameny a přitáhl si ho blíž k sobě a do polibku.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 25. května 2014 v 16:26 | Reagovat

Hm pěkně neobvyklý pár a super povídka :)

2 Nisure Nisure | 25. května 2014 v 20:21 | Reagovat

Děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama