Půvab sakury

25. května 2014 v 0:14 | Nisure |  Challenge
Pairing: Ukitake x Kyoraku
Warning: Shonen-ai, romantika, hezké věci

Poznámka: Inu, tato povídka vznikla asi takhto: Moje kamarádka Kate a já jsme se vsadili kdo napíše lepší povídku a Blackstar
jsme jaksi donutili, aby nám vymyslel na jaký pár to má být, tak že je to Ukitake a Kyoraku a jako bonus to má být romantické a sladké, tak že už vůbec netuším jestli se mi to povede romantické a sladké, ale pokusím se. Yo a! Aby to bylo spravedlivé tak po tom co Kate dopíše svou povídku tak mi jí pošle a já ji dám sem na blog nebudu jí nijak upravovat a nic s ní dělat, jen ji sem dám a čtenáři rozhodnou, která povídka je lepší, zda ta má nebo ta Kate. Mno a jestli se vám nebo nám tyhle 'Challenge' budou líbit, tak by jsme to mohli někdy zopakovat :D Tak snad se bude líbit a doufám, že budete hodnotit podle sebe ;)

Venku už byla pomalu tma. Rozhodl se dnes v noci zůstat se svým přítelem, chtěl ho mít pod dohledem, kdyby se mi znovu něco přihodilo. Dnes měl opět záchvat. Odvedl ho tedy k Unohaně a ta mu dala nějaký čaj a řekla, že má odpočívat a nenamáhat se. Seděl opřený o postel a přemýšlel. Sice to nebylo zlé, ale nechtěl, aby opět seděl u stolu a pracoval a nebo někde zase byl. Měl odpočívat ne pracovat a on na to chtěl dohlédnout, aby se v klidu vyléčil a opět se usmíval. Tak moc miloval, když se usmíval. Vypadal tak nádherně, zářil jako anděl. Ty jeho krásné rty. Jak rád ho vídal, když se usmíval.
Z jeho překrásného zamyšlení ho vyrušilo, když se Ukitake znovu rozkašlal. Do teď v klidu spal, ale teď se rozkašlal. Překryl si rukou ústa.
"Ukitake." hlesl hnědovlasý a vytáhl se na čtyři. Přesunul s k němu a podepřel mu rukou záda a pomohl mu, aby si sedl a neudusil se. Stáhl obočí, měl o něj starosti. Pořád si namlouval, že to není nic vážného sama kapitánka čtvrté divize mu to potvrdila, ale on měl stejně o něj starosti, nemohl je nemít, to přece nešlo.
"Jsem.... v.... po...pořád-ku..." dostal ze sebe bělovlásek přes kašlání. Ruku si držel před ústy, aby neprskal krev všude jinde.
"Ne to nejsi. Musíš odpočívat." hlesl starostlivě Kyoraku, když Ukitake ustal v kašlání tak mu otřel ústa hedvábným kapesníkem, který vytáhl ze svého kimona. Otřel mu rty a následně i ruku.
Nechal se očistit a provinile stočil pohled kamsi pryč do zajímavých záhybů přikrývky. Bylo mu to blbé, aby tady s ním musel jeho přitel být a dělat si o něj zbytečné starosti. "Ale já..." šeptl tiše.
"Nedělej si starosti, to je má práce. Ty odpočívej, musíš se uzdravit." usmál se a něžně ho políbil do bílích vlásků. Pohladil ho po tváři a jemně ho chytil za bradu, aby ho přimněl podívat se mu do tváře. "Měl by jsi ještě spát." poznamenal.
"Nejsem unavený..." odvětil s mírným protestem Ukitake a sledoval druhého hnědýma očima. Vždy byli tak živé, přetékali životem, tak krásně zářili.
Usmál se a znovu ho políbil do vlasů. "No tak dobře, ale aspoň se najíš. Určitě musíš mít hlad." a aniž by stačil druhý
zaprotestovat, zvedl se a když se vrátil tak přinesl bělovláskovo oblíbené jídlo - ohagi. Klekl si zpátky k posteli a vzal jednu rýžovou kouli a natáhl ji druhému k ústům. "Ham." vybídl ho a vřele se usmál.
Ukitake se na hnědovlasého podíval. Upřímněl, on moc hlad neměl a ani se mu nechtělo spát. Raději by dodělal své povinnosti a svou práci, ale věděl, že ho k tomu Kyoraku nepustí. Po chvíli dumaní tedy otevřel ústa a přijal kousek sladke rýže, ze které si ukousl.
Potěšeně se usmál a líbl přítele na líčko. "Vidíš, že to jde." nabídl mu znovu, když se ujistil, že má prázdnou pusinku. Následně mu do ní vložil rýžovou kouli, aby si znovu ukousl.
Takhle postupně snědl jednu sladkou rýžovou kouli a půl. "Já už nechci." zaprotestoval, když se podíval na zbylou půlku. Při pomyšlení, že by do sebe měl dostat ještě tenhle kus...
"Opravdu? Ani kousíček?" opral se hnědovlásek a pozvedl jedno obočí.
Ukitake jen zavrtěl hlavou a na souhlas protestu trošku uhnul. Byl si sám jistý, že už by toho do sebe víc nedostal.
"Tak dobře." usmál se jemně Kyoraku. Naklonil se a políbil svého přítele na rty a následně na čelíčko. Bylo to roztomilé, když mu mírně zrůžověla líčka. Nemohl si odpustit a potlačit to nutkání je políbit také.
"Kyoraku..." pípl tiše Ukitake a stošil k němu svůj hnědý pohled. Usmál se a natáhl se, aby mu mohl polibek oplatit. "Prosím... Zůstal by jsi tady se mnou dnes večer?" zeptal se ho.
"Samozřejmě, že ano." přikývl souhlasně a pohladil po bílích vlasech. Ten úsměv tak miloval. na to nemohl odmítat. Stejně tady zůstat chtěl.
"A budeš spát se mnou? Je mi trošku zima..." poprosil bělovlásek a nevině se pousmál. Přitáhl si přikrývku blíže k tělu, aby se trošku kryl, když měl na sobě jen zelené kimono.
"Tak dobře." přikývl tedy a líbl ho na ústa. Když se jeho přítel posunul tak si lehl k němu na postel a přetáhl přes ně přikrývku. Přivinul si bělovláska čelem k sobě a objal ho. "Lepší?"
Ukitake souhlasně přikývl a spokojeně se k hnědovláskovi více přivinul, překrásně hřál, bylo to příjemné a hezky se mu při tom usínalo, ani se neuvědomoval, že ho to uspává.
Kyoraku ho sledoval a usmíval se. Něžně ho hladil po zádech a když se ujistil, že spinká, líbl ho jemně do vlásků.

Ráno se probudil, když ucítil jeho vůni. Pootevřel hnědá očka a trošku zamžoural. Trošku hlavičku zaklonil, aby viděl svému příteli do tváře. Byl stále u něj, tak jak u něj večer usl. Krásně voněl. Natáhl se, aby ho mohl políbil na ústa. Nechtěl ho budit, když spal a tak se sám nějak vymanil ze sevření hnědovláska. Zvedl se a oděný jen v zeleném kimonu se vydal tiše ke dveřím a následně ven.
Opřel se o dřevěné zábradlí a podíval se do zahrady na krásně rozkvetlou sakuru. Působila tak samostatně a půvabně. S tak omamnou krásnou a vůní. Vánek si pohrával se jeho vlasy a z větví stromu odnášel růžové okvětní lístky a roznášel je, kam jen vítr plul.
"Ukitake." oslovil ho hnědovlasý, když otevřel dveře "Je tu zima neměl, by jsi tu být, měl by ještě odpočívat. Jak dlouho tu jsi?" ptal se starostlivě. Nevěděl, jak dlouho on spal a jak dlouho jeho přítel už byl tady venku. Přešel k němu a podíval se na něj.
"Neměj o mě strach. Jen přemýšlím." odvětil a stočil k druhému pohled. Usmál se a natáhl se, aby ho mohl políbit na rty a uklidnit ho. Nebyla mu zima, naopak, když se tedy celou tu dobu díval na ten krásný strom... bylo mu teplo, jako by ho ta sakura hřála.
Kyoraku se podíval na rozkvetlý strom a pousmál se. Sundal si své růžové kimono a zabalil Ukitakeho do růžové látky, aby ho trochu zahřál. Přitulil se k němu a také se zadíval na strom. "Krásná..." prohodil.
"A moc." přikývl souhlasně bělovlásek, na rtech měl úsměv. Znovu zavál vírt a okvětní lístky se donesli až k nim. Krásně voněli, nesli s sebou tu krásnou vůni.
"Ukitake..." oslovil ho kapitán osmé jednotky a políbil ho za ouško. Rukama ho objímal kolem ramen a držel si ho u sebe. Nechtěl ho pustit. Měl ho tak moc rád. "Moc tě miluju." dokončil větu u jeho ouška a znovu ho něžně políbil.
Bělovlásek na něj stočil pohled a pousmál se. "Já tebe taky. Strašně moc tě miluju." vydechl a trošku zaklonil hlavu, aby mohl druhého políbil na ústa a následně ho vtáhnout do vášnivého polibku, byl by rád, kdyby ta chvilka nikdy neskončila stejně tak, jako jeho láska k němu...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 25. května 2014 v 10:10 | Reagovat

Tákže povídka byla skvělá nemam co vytknout...no uvidíme tu druhou a pak to ohodnotíme no :)

2 Nisure Nisure | 25. května 2014 v 15:58 | Reagovat

Děkuju :3 ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama