Květen 2014

I. - Každý konec je něčeho začátkem

31. května 2014 v 17:35 | Nisure |  Keimusho
Poznámka: Tak že, Keimusho by mělo být na dílý. Tedy ono to bude na díly. Nevím kolik jich bude, ale děj bude asi takto - naši milovaní miláčkové z Bleach se jaksi dostali do vězení. Chtěla jsem psát školu, ale jednou se mi zdál sen, že jsou ti hlupáčkové v nějakém vězení (nejspíš se mi pomíchali postavy z Bleach se snímky věznic, psychiatrických ústavů, blázinců a nemocnit) a tak chci zkusit psát dílovku na téma Keimusho. Když sem povídala, co se mi zdálo, kamarádkám tak ty řekli, že bych to mohla zkusit a bylo by to zajímavé. Tak to prubnu a teď už k povídce.


Pochmurné prostředí. Ohromná budova. Dalo by se možná říct, že byla postavena do čtverce a také byla. Na pohled ze vzduchu vypadala jako čtverec a na každém rohu byla jedna kopule. Čtyři hlídkovací kopule. Uprostřed byl dvůr. Velký dvůr. Budova byla postavena z masivního betonu a oceli. Když už okna tak malá a mřížovaná. Prakticky neproniknutelná. Celá velká věznice byla ohraničena deseti metrovou betonovou zdí a před ní ještě plot z pletiva a ostnatým drátem. Pro jistotu. I když byla věznice na pevnině byla dost daleko od civilizace.
Tohle byl ten typ vězení kde je velmi přísná a zvýšená ostraha. D-éčko a C-éčko. Věznice, kde jsou vrahové a trošku psychicky šáhlí lidi. Jsou nebezpeční jak k ostatním i sami sobě. Tato věznice byla zároveň i něco na způsob blázince. Někteří vězni byli docela dost máklí.
V celách pevně zasazených a zamčených ve zdi byli provinilí vězni. Dole následně vedlo schodiště nahoru a mosty do dalšího 'patra', kde byli další řady cel. Celé mosty a cesty byli uzavřené v pletivu a drátech, aby nehrozilo, že by se vězni nějak dostali ven, kdyby se jim povedlo dostat se z cel. Navíc průchody na schodiště s můstky se dali zamknout.
Ozval se zvuk, jak něco mlátí do železných mříží jedné z cel a rozhodně to nemíjelo ani jednu z kovových tyčí. "Vstávejte! Lemry líný! Dneska máte fůru práce, žádný flákání!" zahulákal bachař s potěšeným zubením. Očividně mu dělalo hodně velkou radost spící vězně takhle budit třískáním do mříží. Opravdu, není to nic příjemného. A ještě v takové obrovské hale, kde je ozvěna a všude se rozléhá.
"Ty kteréne! Netřískej do toho! Taky ti netřískam palicí vo zeď!" zařval vztekle modrovlasý vězeň potlačující vztek. Bylo na něm úplně vidět, jak moc rád by mu tu hlavu o zeď omlátil.
Ostatní vězni jen nespokojeně bručeli a začali něco mrmlat a nebo jen prostě vstali, ale netvářili se moc spokojeně. Zvedli se ze svých lůžek a vydali se ke kovovým mřížím svých cel. Každý vězeň měl vlastní celu. Kdyby byli dva nebo víc po hromadě, rozhodně by to skončilo rvačkou v lepším případě, v tom horším klidně i smrtí. Takhle to bylo mnohem bezpečnější.
Bachař vzal za mohutnou ocelovou páku a stáhl jí dolu. Rozeznělo se až ohlušující vězeňské pípání a všechny cely se na povedl otevřeli, aby vězni mohli ven. Moc dobře věděli, že nesmí ublížit, je tady mnoho bachařů a stejně moc dobře vědí, že už nic horšího, než křeslo se jim stát nemohlo. Navíc, když je člověk v base dlouho tak si na ní i zvykne a bere jí jako domov.
"Tak zase další podělanej den tady v tom zapadákově." poznamenal rudovlasý a protáhl si ztuhlé tělo. Ne, že by se tady leželo zrovna pohodlně, že.
Vězni se začali soukat z cel. Každý měl svůj program. A byli rozděleni do skupin. Vždy jim to říkali, kam půjdou a co budou dneska dělat. Univerzální věznice zkrátka a jedna z nějlepších vůbec. Bachaři odemkli vrata u schodiště, aby mohli vězni ven a zároveň hlídali ostatní, aby se o něco nepokusili. Všichni moc dobře věděli, kudy mají jít a co je čeká.
Fungovalo to asi takhle. Každá skupina stráží měla skupinu vězňů, které si odvedla s sebou a zadala jim práci. Takhle to potom chodilo každý den, ale samozřejmě že tady byli i hřiště, vycházkové hodiny, zájmové hry a tak.

"Fajn tak deme." odvětil stráž, když se ujistil, že všichni, kteří patří do této skupiny jsou na místě. Vydal se tedy chodbamy ve skopinou vězňů a několika dalšími muži odvést provinilce k jejich dnešní začínající práci. Vězňů tady bylo hodně, všechno s klidem stíhali a také je tady učili věcem, které by na svobodě mohli a budou potřebovat, pokud se dostanou ven.
Otevřeli se masivní ocelové dveře do velké místnosti - místní kuchyně. Opravdu byla velké a bylo tam snad vše, co bylo potřeba k vaření. Několik mrazáků a lednic. Skříně a police s různým nádobím. Plotny a trouby. Tedy, ne že jídlo by tady bylo tak jako v restauraci a nebo od maminky to ne, to v žádném případě, ale jíst se to samozřejmě dalo. Suroviny tady také nebyli každý den čerstvé, ale když nebyli a byli zbytky tak se skladovali v mrazáku. Na každý den se uvařilo něco jiného. Oběd byl hlavní a potom večeře. Přes den se rozdávala svačina, kterou si mohli vězni vzít s sebou do cely a nebo jí sníst přes den.
"Hele, kámo dávej bacha, nebo si uřízneš prsty."
"Drž hubu! Hleď si svojí cibule a nebreč." zavrčel modrovlasý a loktem strčil svého známého do žeber.
Trochu se předklonil při té ráně. "Hej! dejte vy dva pokoj!!!!" zařval ně bachař. To už toho radši nechali rozhodně nestáli o problémy s nimi a co víc ani jeden z nich neplánoval jít na ošetřovnu, aby se mu potom někdo jiný smál a nadával mu do všech možných socek.

Venku bylo dnes celkem bezky. Svítílo slunce a na obloze pluli mráčky, ale nebylo přílíš vlké horko a ani zima. Zkrátka perfektní den. Na dvorku bylo, jako vždy opět celkem rušno. Pozemek celé věznice byl opravdu obrovký a dvůr sám o sobě hodně veliký. Všichni tady měli nějakou svou patru. Bylo jen pár těch, co partu neměli.
"Hej!" mávl zrzek.
"Čus." odvětil Grimmjow a zazubil se "Tak co, kdes lítal hm? Jenom se pochlub." šťouchl do něj, když k nim došel.
"Teď sem si byl zahrát basket." odvětil a pokrčil rameny. "Yo a taky sme s chlapama pařili karty." dodal ještě a vyndal z kapsy krabičku cigaret a sirky.
"Tse, jak se opovažuješ přinést výhru a nepodělit se?!" dloubl do něj trochu dotčeně modrovlasý a vzal mu krabičku cigaret, přičemž si jich pár vzal.
"Hej!!!! Koukej mi to vrátit! Já je vyhrál!" zavrčel na něj a vzal si zpátky své cigarety. Jednu si vyndal a vložil si jí mezi rty. Zbytek potom vrátil do kapsy. Vytáhl sirku a škrtl s ní, aby si mohl zapálit.
"Dej mi taky oheň." zaškemral Grimmjow a natáhl se k němu, aby si taky mohl napálit. Potáhl nikotin do plic a spokojeně se zazubil. "Dobrý." pochválil si a pustil kouř ven.
"Čum, čum!" zatáhl ho za modrou vězeňskou uniformu a cukl bradou opodál.
Grimmjow zvedl pohled a trochu se naklonil, aby viděl, kam ukazuje. "A co jako. Když zrovna někde nesedí a nečte si, tak tady pořád někde lítá a něco hledá nebo nevim, co dělá." pokrčil rameny a potáhl si z cigarety.
"Je to divný, že tady pořád takhle chodí." odvětil Ichigo a ještě chvílí černovlasého sledoval hnědým pohledem. Ale pak už ho nechal být. "Chápu, že tady jsou hodně divný existence, ale Ishida? Že by se pomát?" pozvedl obočí a pobaveně se usmál.
"Co ty víš, třeba jo. Možný je všechno. Konec konců, když už seš tady a víš, že tady zůstaneš na vždycky, možná bys taky zešílel. Stejně se to jednou stane každýmu." odvětil rudovlasý a pustil těžkou činku na zem. Zvedl se z lavice a prosvičil si ruce.
"To je fakt, ale stejně." naklonil hlavu trochu ke straně a podíval se po něm. "Vlastně toho o něm moc nikdo neví, co?"
"Mmmm..." zamručel Grimmjow a foukl na zrzka kouř. "Copak, že ses o něj začal tak najednou zajímat?" zeptal se i když to byla spíš provokace.
"Jako by ti nestačilo, že vojedeš každýho koho potkáš na rohu." přidal se do provokací Renji a přešel k těm dvěma a protáhl se.
"Dejte pokoj!" zahučel, ale na rtech měl tak trochu úchylný úsměv. "Stejně, by mě to zajímalo, od tý doby co tady je se takhle začal chovat teprve nedávno. Nevypadá jako ten typ, co by si s lidma rozuměl."
"Já jenom slyšel, že zabil nějakýho chlápka, protože ho od malička týral nebo co." pokrčil Renji rameny a šlohl modrovlasému jeho cigaretu a jednou si z ní potáhl, pak mu jí vrátil a zazubil se, když ho druhý obdaroval nevraživým pohledem.
"Hele, neni to tak trochu nepodstatný?" optal se Grimmjow a ještě jednou si potáhl z cigarety a potom hodil nedopalek na zem.
"Nejspíš jo. Jenom se začíná chovat jako jeden z těch psycho." odvětil zrzek.
"To je přece jedno, řek sem, že tak stejně všichni skončíme ať už dříve nebo později. Deme." zavelel Renji a sám se vydal pryč. Někam jinam, sem se za chvíli dostane slunce a on nechtěl být na slunci. To radši půjde hrát karty a bude klid. Ichigo a Grimmjow šli samozřejmě taky.
Černovlásek nebyl tak daleko, aby je neslyšel. Navíc, kdo by je tak mohl přeslechnout, že? Přes rameno se na ně ohlédl s tím svým vážným až pochmurným výrazem. Povídat si o někom za zády, to by jim tak šlo. Ale když nic nevědí tak ať radši nic neříkají bylo by to mnohem lepší. Zavřel modré oči a posunul si brýle na nose. Povzdechl si a vydal se pryč.

Flashback
Celý život mu někdo ubližoval. Svého pravého otce nikdy nepoznal a jeho maminka, kterou tak moc miloval a měl jí rád zemřela před několika lety. Jeho nynější otec mu stále jen ubližoval. Žil s ním na kraji města v domě, který z venku vypadal, jako by v něm nikdo nebydlel. Musel pracovat i když byl ještě malé děcko. Mutil ho dělat i těžkou práci. Nebyl den, kdy by neměl nějaké zranění nebo nebyl vyčerpaný.
Musel pracovat venku na nepříliš velké zahradě do večera. Za celý den dostal sotva pár soust. Ve škole a školce se s ním nikdo nebavil a vždy se mu jen smáli a ubližovali mu. Nikdo ho neměl rád. Noc co noc se budil ze zlích snů, nespal a plakal a pokud byl moc hlučný tak ho ten chlap seřval a dal mu důvod proč brečet.
Jeho otec chodil věčně po hospodách a příšerně pil ať už doma a nebo se pozdě v noci či někdy ve dne vrátil. Vždy přišel a vtrhl k němu do jeho malého pokojíku, kde měl jen tvrdou postel a pár kousků oblečení. Vždy ho vytáhl z postele a jen tak bez důvodně ho mlátil. Všude po těle od něj má doposud jizvy, típal si o něj cigarety někdy mu vrazil až takovou ránu až mu tekla krev a nebo ho to dostalo do bezvedomí. Trhal mu nehty, narážel ho na topení a pochroumal mu kosti...
Jednou když mu bylo tak osm nebo devět let, tak ho vzal s sebou, že prý půjdou, k jednomu otcovu příteli. V tom mluvil pravdu, ale nic jiného, co se bude dít mu neřekl. On sám netušil, co se mělo dít prostě ho jen hodili do kouta a něco si povídali a smáli se. Když jeho otec odešel pryč... ten druhý muž mu ublížil tak moc a tak bolestivě. Kvůli němu a svému nevlastnímu otci už není nevinný... Moc si z toho sám nepamatoval... Jen tu příšernou bolest, slzy, prosil ho ať ho pustí a nechá jít... Tak to bolelo... Potom si jen pamatoval, že se probudil až po pár dnech s podlitinamy a šrámy na těle a s neustávající bolestí... Potom to samé udělal i ten chlap doma a dělal to pořád do kola. Když se snažil bránit tak ho bil a když ho prosil ať ho nechá dopadlo to úplně stejně.
Jednoho dne, když mu bylo čtrnáct let, spal u svého otce v posteli. Tělo ho bolelo, měl podlitiny modřiny. Když si byl jistý, že už spí. Vymanil se od něj. páchl alkoholem a nikotinem. Zvedl se z postele. Vzal si své oblečení a vydal se do kuchyně. Když se vrátil zpátky tak to chtěl na vždycky ukončit a to za jakoukoliv cenu. Když bylo po všem, musel ze sebe smít krev a nůž umyl také pak ho vrátil zpátky. Sám se šel umýt. Oblečení od krve spálil doma a od něj se plameny šířili přes celý dům. On utekl pryč a dříve, než si toho někdo všiml...
Až když mu bylo patnáct vyřešil se onen případ a on byl zavřený ho tohoto vězení z obvinění za vraždu, poškození na majetku a ublížení na zdraví několika dalších lidí. Za ublížení na zdraví, ale nemohl on, za to mohli ty výpary z toho zatuchlého domu, byli tam všemožné plísně a podobné hnusy.....

Ahoj, Ichigo... Jak se máš?

26. května 2014 v 22:47 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Hichigo x Ichigo
Warning: yaoi, opět kapičku hard, mno a možná, že tam bude konečně i vzdor >:D

Poznámka: Nevím jestli bude obrázek úplně souviset, ale nevadí! Bylo mi řečelo, že bych mohla na povídku Ahoj, Ichigo napsat pokračování, když tam byl tak trošku otevřený konec. Popravdě jsem neměla v úmyslu psát pokračování, ani mě to nenapadlo, ale díky Elince mě napadlo pokračování tak ho tady máte :D

Zavrtěl hlavou a zabořil obličej do polštáře, aby dostal ten zpropadený hlas pryč. Doufal, že se mu to jen zdálo. Po nějaké té době dumání a klení do polštáře se podepřel a zvedl se. Vydechl a na chvilku zavřel oči, aby se uklidnil. Zvedl se z postele a vydal se do koupelny. Bolestně sikl, když se hnul, ale to přejde a opravdu to po chvilce přestal cítit, když se rozpohyboval. Ono to taky mohlo být tím, jak celou noc spal. Možná ho tak bolela spodní část z tělocviku, ano to určitě bude ono a to s jeho Hollow já a ten hlas? to se mu určitě jen muselo zdát. To byl jen nějaký hloupý výplod jeho fantazie, když snil. Ano, přišel na to.
Umyl si v koupelně obličej a podíval se do zrcadla, jak vypadá, aby se mohl zhodnotit. Usoudil, že to ujde tak by se mohl jít obléct a vydat se na snídani dolů.
Když si oblékal školní uniformu tak mu na dveře zaklepala sestra "Bráško, snídaně je na stole." informovala ho Yuzu a mile se na něj usmála.
"Už jdu." přikývl souhlasně a oplatil jí úsměv. Když jeho sestra odešla zbalil si svých pět švestek a vydal se dolů na snídani.
Celý den proběhl téměř běz obtíží. Ve škole se taky nic moc nového neudálo. Jenom Ishida se totálně vyflákl na školu, ale to je jedno, on zase příde. Někdy. Když dorazil domů tak se vydal k sobě do pokoje. Otevřel dveře a zavřel. Unaveně si prohrábl zrzavé vlasy.
"Ahoj Ichigo." oslovil ho hlas na proti. Problém byl, že on ten hlas znal a to moc dobře. Prudce otevřel oči a podíval se směrem k oknu. Jak se sem sakra dostal?! "Tak se zase vidíme." zazubil se Hichigo sedící v okně a přimhouřil žluté oči. "Jak ses sem dostal?!!!!" vybafl na něj vyjeveně.
"Huh? No přece ty jsi mě sem pustil, Ichigo." odvětil a slezl z okna na postel na kterou si sedl do dřepu na kraj, aby na něj měl lepší výhled a byl k němu blíž.
"Já tě sem přece nepustil!" zamítl to okamžitě s máchnutím ruky. "Koukej odsud zmizet!" obořil se na něj a svižně k němu přešel, přičemž stiskl v ruce jeho bílé shihakusho.
"Upřímně já ještě nehodlám odcházet." pokrčil rameny a na chviličku zavřel nesouhlasně oči. Když je otevřel tak se psychopaticky usmál a odrazil se od postele jako kočka na Ichiga a strhl ho na zem pod sebe.
Otřeseně se na něj podíval, ale rychle se vzpamatoval. "Okamžitě mě pust!!!" zaprotestoval a snažil se ho od sebe odtlačit a dostat ho zpod sebe. Tohle si jen tak líbit nenechá. Jednou to bohatě stačilo. Navíc si slíbil, že až se mu dostane do rukou tak ho přetrhne jako hada!
"Bolelo tě to ráno?" sklonil se k němu a zašeptal mu do ouška, které následně olízl. Spokojeně se usmál, když to v chlapci pod ním vyvolalo chvění.
Na moment strnul, ale pak se o něj zapřel a odkopl ho od sebe. "Nech mě být!" zavrčel na něj a zvedl se ze země.
Šibalsky se zazubil a také se zvedl. "Ichigo..." zavrněl. "Ichigo, ty jsi opravdu neposlušný element." poznamenal a vytáhl z jednoho z čuplíků izolepu.
Cože?!!! Jak...??! Ja kse sakra ocitl tady na židli?! Tohle se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo. Zvedl se, aby mohl pryč, ale Hichigo ho srazil spátky do židle."Ty...!!!"
"Nikam." zamezil mu cestu k útěku. Svázal mu ruce izolepou k sobě a následně i ústa, aby nemohl křičet. "Přece nechceš, aby tě tvoje sestřičky a tatínek slyšeli, no ne?" uculil se a chytil ho za svázané ruce, přičemž ho hodil na postel. Přešel k němu a obkročmo si nad něj klekl. Rukou se vydal pod jeho školní uniformu mapovat prsty jeho tělo a dráždit jeho bradavky.
Chlapec tiše zasténal a na znamení odporu se zavrněl a rukama se ho snažil odehnat, ale když je měl svázané, tak to nebylo úplně praktické.
"No tak ,neodporuj." mlaskl nespokojeně a vyhrnul mu rukou uniformu, aby to co doposud dělal rukou mohl zaměnit za své rty a jazyk a druhou rukou se vydal k zapínání Ichigových kalhoty a rozepnul ho. Vnikl pod ně a spodní prádlo a přejel po celé jeho délce, přičemž ho následně v rychlém tempu začal dráždit.
Semkl víčka pevně k sobě a zuby taky, aby se udržel potichu, nechtěl se znova nechat od něj takhle přetáhnout. Zapřel se mu rukama o hlavu a odstrčil ho od sebe. nějak e mu povedlo odlepit si pásku. "Koukej mě pustit ty parchante jeden!" zavrčel na něj.
"Ale." podíval se na něj a mírně se zamračil. Pevně ho stiskl v ruce. Spokojeně se zazubil, když ichigo vykřikl, určitě to bylo bolestí, což ho potěšilo. Natáhl se pro izolepu. "Nekřič tolik nebo ti sem někdo přijde."
"Ichi? Jsi v pořádku?" ozvalo se zaklepání a starostlivý hlas. Yuzu! To bylo to poslední, co by chtěl, aby se stalo. Kdyby ho tady takhle viděla jeho malá sestřička.
"No tak mluv Ichigo nebo snad chceš, aby tě vyděla tvoje sestra?" zavrněl provokativně Hichigo a znovu ho trochu stiskl.
Skousl si spodní ret, aby potlačil zasténání. "N-Ne Yuzu! Jsem v pořádku. Jen jsem zakopl!" první blbá výmluva, co ho napadla.
"Jsi si jistý, Ichi?" ujišťovala se jeho sestřička za dveřmi.
"Jo! Nemusíš se bát!"
"Tak dobře."
Chvilku byl klid a Ichigo si oddechl, když už byla pryč. To by bylo tak trapné, kdyby sem vešla a ještě horší, kdyby ho tady takhle viděla.
"Dobře sis to vyžehlil." pochválil ho Hichigo a znovu mu izolepou přelepil ústa. "Ale já to už nechci protahovat." odvětil a otočil ho na břicho. Stáhl mu kalhoty do úrovni kolen a znonutil ho si kleknout, aby se mu vybídl a měl lepší přístup. A než se Ichigo stačil vzpamatovat tak do něj znovu tvrdě vnikl, ale teď už začal přirážet hned.
Vytřeštil oči a bolestně zaskučel. Díky bohu za tu pásku!!! Natáhl ruce před sebe a pevně stiskl prostěradlo. Snažil se potlačit tu bolest, ale slzy mu přetekli sami. Za to nemohl. To ten blbeček za ním!
Spokojeně se zubil a přivíral žluté oči. Pevně ho držel za boky, aby mu neutíkal i když jednou rukou se toho doteku vzdal, aby se mohl znovu vydat dráždit chlapcovo vzrušení.
Vydazil ze sebe sten utlumený v pásce. Netrvalo mu dlouho a i když nechtěl tak potřísnil prostěradlo pod sebou a HIchigovu ruku svým spermatem. Opřel se čelem o postel a pokusil se nějak uklidnit.
Téměř ve stejnou dobu se udělal do toho těla pod sebou a přestal do něj vnikat. Zvedl mu ke rtům ruku a druhou ho pustil, aby mu mohl odlepit pásku a do úst mu strčit prsty, aby je očistil.
"Víš Ichigo... Někdy mi příde, že kdybys neměl mě tak bys nebyl nikdo." zašeptal mu u ouška a jemně ho skousl mezi zuby. Tiše se zachechtal a to přešlo pomalu v ozměnu, když se rozplinul jako pára, jako kdyby tady nebyl.
Vydýchával se a snažil se popadnout dech. Tohle bude dlouho bolet. Převalil se na posteli na záda a díval se do extrémně zajímavého stropu. Ale příště už se na něj připraví, kdyby zareagoval dřív, tak by mu dal. Je moc pomalý, zatraceně. Ale až ho potká příště tak ho už opravdu přetrhne jako hada!!!





Informace - Red & Dark

26. května 2014 v 18:20 | Nisure |  Informace
O těhle dvou tady píši z důvodu, že budeme psát další Challenge a tentokrát hobudeme psát tři. A všichni tři máme povinou postavu Reda já jsem si k němu vzala Darka, Kate Renjiho a Blackstar Ishidu. Tak sem o nich napíšu pár informací, aby jste věděli o kom je řeč.

Red a Dark jsou vlastně dvě komplet vymyšlené postavy. Už si nevzpomínam, jak ti dva vznikli, ale myslím že vznikli někde na základě, že jsem na internetu hledala obrázky a našla jsem obrázek 'Dark Uryuu and Light Uryuu' a na základě toho vznikl Dark. Mimochodem ten obrázek vypadá takhle.

A tak byl na světě Dark. Prakticky jsou skoro stejní jako je ten tady. Darka jsem částečně vymyslela já (možná, že jsem s tím i přišla nemám tušení) mno a částečně Blackstar. 'Náš' Dark vypadá stejně jako Ishida, ale s tím rozdílem, že je to jeho opak. Taky má černé vlasy ale jsou trochu načervenalé, červené má i oči a charakterej je to něco mezi Grimmjowem a Nnoitrou, mno Hichigo k němu taky nemá daleko, psychopati sou to všichni čtyři.
Další fakt je ten, že když jsou Ishida a Dark spolu tak Dark má příšernou tendenci Ishidu věčně všelijak týrat a ubližovat, protože ho nenávidí, a ten... druhej si to od něj nechá líbit. Možná trochu ze strachu. Další charakteristická věc je ta, že je možná až moc oprsklej a drzej. Používá sprostá slova a furt někde něco žere. Nedá se říct, že musí pořád jíst ne to ne, tady to nejde zaměnit za slovo 'jí'. Ale i přes to všechno má postavu dobrou.
V boji je mnohem, mnohem lepší, než Ishida a na světě je taky částečně z toho důvodu, aby Ishidovi pomáhal napravovat jeho chyby. On má také reishi zbraně, ale z červeného reishi.

Tady je máte oba dva. Obrázky si kreslím sama tak je prosím nekopírujte a OC's taky ne. Vím, že neumím kreslit docela se stydím, když to sem dávám, ale tak třeba se pobavte, já to sem dávám hlavně z toho důvodu, aby jste věděli jak Dark zhruba vypadá. Mám ho ještě takhle:

Opravdu je to trochu blbí, že to sem cpu, ale aby jste to viděli, jak vypadá a ne nakreslit Darka s oblečením k tomu jsem se ještě jaksi nedostala nehledě na to, že já jsem pravák na levou ruku absolutně ne-e, tak že ani kreslit nemůžu protože mám obě ruce totálně v pytli od práce, ale to je můj problém. Pardon, nechala jsem se trošku unést, teď jdeme na Reda.




Red je zase opak Renjiho. Má černé vlasy spíš je nosí rozpuštěné a nosí fialovou mikinu s kapucí, kterou má za jakékoliv situace (možná z toho důvodu nemocí vlasy svázané). Má modré oči a nosí brýle, což mu Renji nekonečně vyčítá a pořád mu je ničí s tím, že v nich vypadá jako idiot, problém je v tom, že Red bez nich moc nevidí.
Red vznikl o něco později, než Dark, ale vlastně skoro na stejném princip.
Zatím, co Renji je typ na boj tak Red je typ, co sedí celé dny nad knížkami (doslova). Bojovat nechce, protože se bojí a taky je schopný vzít meč za čepel a potom se diví, že má pořazené ruce. Renjiho se bojí, protože mu nadává do všeho možného, ničí mu brýle a když nechce poslouchat a pořád sedí a čte tak mu tu knížku veme a buď jí zlikviduje nebo vytrhá stránky v lepším případě. I když pravda, že Red se bojí skoro všeho. Ale Darka, kterého by se bát měl to ne, toho se nebojí.
Má bledou pleť srovnatelnou se zdí a trochu kruhy pod očima. Tetování má jen to nad obočím. Co největší část těla má zakrytou až na obličej a prsty (protože mikina mu je tak trochu větší, což má schválně). Pořád se tváří tak jako neutrálně něbo jako umíráček a s Ishidou sou nejlepší kamarádíčkové, protože se ho zastává a učí ho kdesi cosi.
Je o hlavu měnší, než Renji a ještě se hrbí z neznámého důvodu, ale zase je docela intelektuální a dříve koná, vlastně on nikdy moc nekoná, to ho k tomu někde musí dokopat. A nebo vykopat oknem nebo dveřmi.
Yo ještě nesmím zapomenout, že Ishida cítí Darkovu bolest a pocity, příklad - když si jeden z nich něco udělá tak ten druhý ucítí tu bolest, ale na tele to vidět nebude. A takhle Dark týrá Ishidu. A to samé platí i u Reda a Renjiho. Ale u Reda je ten problém, že toho moc nevydrží a on je zkrátka takový to 'au bolí to' nebo jak to říct. Sice neni tak úplně z cukru, ale prostě... No dokázal by se zabít i vidličkou. Určitě by to dokázal. Ale zase když se Red třeba pořeže tak s Renjim to nehne páč má výdrž teheh.
Jinak Reda zatím nemám jinak nakresleného, jako třeba akt nebo kompletně celou postavu, k tomu jsem se ještě nedostala a na obrázku nemá brýle ani Ishida neměl nahoře a proč? Mno pro mě kreslit brýle to je kámen úrazu. U toho trávim vždy X hodin nebo dní času a nebo radši obejdu a a ty brýle tam neudělám. Opravdu to bych prodřela spíš papír, než namalovala brýle.

Jinak tady je máte oba dva u sebe Reda a Darka, mimochodem tenhle obrázek já použiji na svou povídku na můj Challenge. Uvidíme za jak dlouho náš trojnásobný Challenge vyjde. Sama jsem zvědavá, kdo co napíše a kdo tentokrát vyhraje. Doufám, že vás to bude aspoň trošku bavit tohle číst, když to nejsou originální postavy z Bleach, ale jsou jen vlastně Original Charakters.

Toď vše. Snad jste něco pobrali a pochopili a kdyby jste cokoliv potřebovali nebo se na cokoliv chtěli zeptat tak bez problémů můžete ;) Děkuju ^^






Ahoj, Ichigo

26. května 2014 v 0:04 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Hichigo x Ichigo
Warning: yaoi možná kapičku hard, mno a možná by se tomu i dalo říkat znásilnění? O.o <:D

Poznámka: Pokud by se v téhle povídce vyskytlo místo Hichigo Ogichi tak se prosím neděste. Já mám ve zvyku psát Ogichi, protože většinou za tyhle dva píšu jako brášky a taky z toho důvodu, že Hichigo a Ichigo se mi příšerně plete a já potom namíšu v jedné větě dvakrát Ichigo například a potom to nedává smysl. XP Užijte si povídku. XP

Byl svázaný, musel tady klečet, měl zavázaná ústa a ten prevít ho nechtěl pustit! Jak rád by mu řekl pár nehezkých slov, ale jaksi nemohl. Nespokojeně sledoval své Hollow Já a pro sebe si mručel. Snažil se uvolnit si aspoň ruce nebo něco, tohle se mu vůbec nelíbilo. Ať ho kouká pustit!
"Copak? Nelíbí se ti to, Ichigo?" optal se bělovlasý a pobaveně se zazubil. Takhle vypadal daleko krotčeji a bezbraně. Mno, pro něj to byl pohled numero uno. Vydal se pomalu k němu a stále ho sledoval žlutýma očima.
Nespkojeně sebou zacloumal a znovu a znovu se zkoušel uvolnit. Opět marně. Duševní stuhy byly silné věcičky. Jen ať se těší až ho pustí, to ho požene! Přetrhne ho jako hada!
"Ale... notak, co se děje Ichigo, máš něco na srdci?" zapředl a přimhouřil oči. Sklonil se k němu a chytil ho za bradu, aby se na něj koukal. Natáhl se k němu a modrým jazykem obtáhl linii jeho lícní kosti. "Chutnáš tak sladce, jak vypadáš Ichigo." pochválil si a znovu to zopakoval.
Nespokojeně přivřel oko. Jo to tak, ještě aby mu začal lízat i oko. Ha ha! Jaká lekrace, ale jen jednostraná! Ucuknul jeho doteku stranou a varovně na něj zamručel. Opravdu tak moc rád by ho obdaroval těmi slovy, které mu poletovali v hlavě a tak příšerně ho škrábali na jazyku.
"Neposlušný." poznamenal a znovu mu chytil bradu muzi dva prsty a vrátil do původní polohy, aby se na něj díval. Rozvázal jeho obi a vnikl rukou pod hakama a spodní prádlo. "Moc neposlušný." zavrněl mu u ucha a jemně ho skousl mezi zuby. Prsty ruky přejel po druhého mužství a obemkl ho, aby ho mohl začít zpracovávat.
Semkl víčka pevně k sobě a téměř vyhrkl sten, který se trochu utlumil, když měl ovázaná ústa. Rozechvěl se pod tím dotekem a snažil se být zticha, ale to tak úplně nešlo. Hichigo byl příliš rychlí a suroví, nešlo to. Nemohl tlumit své projevy a to i přes to, že měl zavázanou pusu a zavřenou.
"Áááálee." zarněl a obtáhl jazykem linii jeho ouška "Že by ses rozhodl poslouchat, co Ichigo?" provokoval ho a na moment tvrdě stiskl. Tomu zvyku, který mu Ichigo dopřál, nemohl odolat. "Víš Ichigo..." pronesl až zamyšleně a chytl mu svázaně ruce. Otočil ho a donutil se předklonit a rukama opřít o zem. To se mu naskytl tak krásný pohled na jeho tělo. Vytáhl ruku z jeho hakama v tušení, že mu chlapec podlehl a poddal se orgasmu. Olízl si prsty a spokojeně se zašklebyl. "Moc dlouho si nevydržel." informoval ho a očistil svou ruku.
Ichigo se rukama opíral o zem a snažil se popadnout dech. Otevřel oči a přes rameno se na své Hollow já podíval. Mírně vražedně.
"Teď já." informoval ho a sklonil se k němu, jazykem mu přejel po obličeji a rukama mu stáhl hakama i se spodním prádlem. Sám sebe také zbyvil jen těhle zbytečností a přitáhl si ho za boky k sobě a bez barování do něj pronikl až po kořen.
Vytřeštil oči a opřel se čelem prudce o zem. Semkl víčka pevně k sobě, aby potlačil bolestné slzy. Nebyl připravený a Hichigo byl moc prudký a suroví. Určitě ho to taky muselo bolet, ale podle jeho výrazu se mu to líbilo. A aby toho nebylo málo téměř hned do něj začal přirážet.
Ano, taky ho to ze začátku bolelo, ale přebíjela to ta slast a to, jak byl Ichigo úzký a obepínal ho tak pevně. Černé nehty mu tvrdě zarýval do boků a hluboce přirážel. Spokojeně se zubil a nechával procházet skrze zuby tiché vzdechy.
Naštěstí jeho svaly po chvíli povolili a tolik to nebolelo. Zatínal prsty do země se snaze se soustředit na něco jiného a vyrážel se zebe steny, které tlumily jen červené duševní stuhy. Měl pocit, jako by ho měl až v žaludku, jak do něj prudce a hluboko přirážel.
Ještě do něj párkrát vstoupil a pak naplnil jeho útroby svým spermatem. Procedil skrze zuby spokojené zamručení a vytoupil z jeho těla. Sklonil se k jeho oušku a obtáhl ho jazykem. "Brzy se uvidíme, Ichigo." zašeptal mu do ouška a šibalsky se zubil.
Vykřikl a prudce se vyšvihl do sedu. "Co to bylo...! Co to bylo...! Co to bylo...?!!!!" honilo se mu hlavou za kterou se držel nevěřícně. Byl celý zpocený. Co to sakra bylo za sen! Podíval se z okna. No.... Už svítalo. Už nemá cenu spát a ten sen... Stejně by neusl. Zavrtěl hlavou, aby dostal pryč ty myšlenky. Odkryl se a spustil nohy na zem, aby se mohl zvednou a vydat se do koupelny umít ze sebe ten pot. Ale když se zvedal, zabolelo ho celé tělo od pasu dolů a obzvlášť pak zadek. Byl donucen si zase sednout a bolestně sykl. Hlavou se mu rozezněl ten šibalský svých a v něm zněla ta věta, která znovu zazněla: "Brzy se uvidíme, Ichigo."

Velký vzor

25. května 2014 v 15:57 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Rikichi x Renji
Warning: snění (tak že to bude taky tak trochu příběh z minulosti), možná maličko dolejzání a yaoi

Poznámka: Já už vlastně dlouho nenapsala žádné yaoi, co... *Zamyšlený pohled do stropu....* Mno, tak si to trošku vynahradíme. Vím, že tenhle pár je neobliklí nehldě na to, že Rikichi byl vidět jen párkrát chvíli v osmnáctém dílu (ta scénka s tím motýlem mě dostala!!) potom když Renji bojoval s Byakuyou a Rikichi přivedl Hanatara, aby Renjimu pomohl a potom si ještě pamatuji, že byl Renji myslím v lidském světě a Rikichi byl Byakuyovi odnést nějaký dopis či co, jak si jsem mu tam neviděla, když tam byl pohled ze zdola XP Ale to neni důležitý!!! *Tak proč to sem cpeš?* Prostě tady je povídka a já už radši zavřu pusu XP

Další den v Soul Society. Co, by člověk čekal, no, ale vždy tady bylo krásně. Svítilo slunce, ani moc nepálilo a ani nebyla moc zima. To muselo být, aby tady bylo jiné počasí, než slunečno, ale to nevadí. Tady jsme ve světě Shinigami, přece tady počasí musí být vždy perfektní, aby každý Shinigami rád dělal svou práci a těšil se na další krásný den.
Protáhl si tělo, které celou noc klidně odpočívalo a pousmál se. Dnes by se chtěl jít podívat někam na hezké místo a nebo možná někoho navštívit. Poslední dobou si přijde moc osamělí, chtěl by si s někym popovídat, prohodit kus reči, možná by se taky dozvěděl něco nového.
Tak trochu se nudil. Nikoho moc nenašel, aby si mohl popovídat a on by si tak moc chtěl povídat, ani žádná práce pro něj nebyla, aby se alespoň trošičku zabavil. Bral by cokoliv, ale když to bylo těžké. Když nechce tak je pro něj práce vždy, ale když nutně potřebuje zaměstnat a zabavit se tak nikde nic není. Člověk by se z toho zbláznil. Zkrátka jen bezcílně bloudil uličkami okolo šesté divize a přemýšlel, snad i doufal, že cestou na něco přijde, že něco najde a konečně se zabaví.
Když zahl za roh spatřil na konci ulice skopinu Shinigami. Šli směrem k němu nejspíš byli z jeho divize, ale to nebylo až tak podstatné, hlavní bylo, že rozpoznal i někoho, kdo pro něj tak moc znamenal. Absolutně netušil, že byl jeho poručík někde pryč. Tiše pro sebe zaklel, jak je zatraceně nevšímavý a neví ani to, co se děje v jeho vlastní divizi! Ale docela by ho zajímalo, kde všichni byli a jemu nikdo nic neřekl.
"Em... Renji-sama." oslovil svého nadřízeného, když kolem něj prošel.
"Hm? Co." rudovlásek se zastavil a podíval se po chlapci. Ostatním z divize dal znamení, že můžou klidně jít.
"Kde jste byli? Já jsem nevěděl, že někam jdete..." provinile sklonil pohled k zemi.
"Jen jsme byli na hlídce." pokrčil rameny "Kapitán Kuchiki dostal rozkaz, že mě má poslat na hlídku ať si vezmu pár můžu s sebou." vysvětlil a otočil se, aby se mohl vydat dál "A teď mě omluv mám ještě hodně práce." odvětil a na rozloučenou za ním mávl rukou.
RIkichi trochu stáhl obočí, takhle se cítil jako kůl v plotě. Neprojevoval o něj vůbec žádný zájem, to ho docela mrzelo a on se tak snažil, aby mu mohl být, co nejblíž. Přece by možná trošku mohl projevit zájem o svého podporučíka, alespoň malinko. Až pochyboval, jestli si vůbec pamauje jeho jméno, když ho tak krásně ignoroval a dařilo se mu odstrkovat ho, co nejdál. A teď! Nikdo mu ani neřekl, že šestá divize měla hlídku a když si měl Renji někoho vybrat s sebou vzal si někoho úplně jiného a na něj se vykašlal, když ani neměl, co na práci a klidně by šel. Možná, že ho trochu podceňuje a nebo na tom bude i hůř.
"Po-Počkejte!" vyhrkl, když se vytrhl ze snění a rychle se vydal za Renjim. "Mohl bych vám nějak pomoct s vaší prací!" nabídl mu rychle, když mu zatarasil cetu.
Zastavil se a podíval se na chlapce. "Moje práce je moje práce, máš snad svojí ne?" i když to možná nebyla otázka, ale jen řečnická otázka, protože ho obešel a vydal se dál ke svému pokoji.
"Ne." odvětil a přes rameno se za ním ohlédl "Já právě žednou práci nemám. Nikdo mi žádnou nepřidělil a já nemám, co na práci."
"Mno tak se běž nějak zabavit a užívej toho, že práci nemáš."
"A-Ale..." trošku stáhl obočí. Tohle ho tak trošku opravdu bolelo. Dával mu najevo, že ho prostě nechce ani vidět. Rozhodně on to tak cítil. "Ale když vy máte tolik práce, tak já bych vám chtěl pomoci. Já už nevím, jak se mám zabavit, zkoušel sem všechno." mírně rozhodil rukama a zklamaně zavrtěl hlavou.
"Neřikej mi, že jsi jediný, kdo ve Společenství nemá nic na práci."
"Popravdě asi ano."
Podíval se za ním. Když on neměl moc rád, když mu někdo leze do jeho práce. Už měl taky z toho průšvih, že mu pomáhali. "Ach jo... Tak poď." vybídl ho a vydal se dál.
"Opravdu?!" vyhrkl potěšeně a nadskočil. Nečekal na odpověď a rychle se vydal za ním, než si to rozmyslí. Takhle se zabaví. Konečně!
Došel až ke svému pokoji a zasunul dveře, aby mohl vejít. Vydal se ke stolu, který tady měl. "Zavři." odvětil a sedl si na židli ke stolu před štosy papírů.
Černovlásek souhlasně přikývl a potichu zasunul dveře zpátky, když vešel. Zastavil se kousek před staršího stolem a podíval se na ty papíry. To se tady muselo válet asi už hodně dlouho...
"Na." vzal jednu ze složek a podal ji chlapci naproti. "Jenom to přečti jestli to sedí, když tak tam něco pouprav, ale nic s tim neudělej." vysvětlil.
Rikichi souhlasně přikývl a vzal si papíry. Nelezl si své místečko u stěny, sedl si na polštářek, který po něm druhý hodil a začal pročítat listy. Všechno vypadalo dobře. Vlastně to byly listiny za poslední týden, co se v divizi odehrálo, co měla divize za úkoly, problémy, kteří Shinigami měli ten a ten úkol a tak. Zkrátka nic složitého, ale když to četl tak se i dozvídal zajímavé věci a většinu z nich nevěděl a možná, že mu to mělo být sděleno, ale to už je jedno. Dlouho na nic nenarazil, ale potom se mu tam namanula jedna chybičk, kterou musel opravit, ale Renji mu nedal nic, aby to mohl opravit. Tiše se tedy zvedl a přešel ke stolu. "Omlouvám se, ale mám tam chybu..." pípl, aby staršího moc nerušil od jeho práce.
"Tak jí oprav." odvětil Renji a podal mu psací potřebu, aby to mohl opravit, on jí teď momentálně nepotřeboval.
"Um, děkuji." odvětil a vzal si nabízenou věc, ale prsty se otřel o rudovláskovu ruku. Mírně se začervenal, když se na něj druhý podíval a pro jistotu ruku stáhl zpátky. "Já... omlouvám se." odvětil. Nemohl si pomoct, ale musel se k druhému sklonit a políbit ho na rty.
"RIkichi?" pozvedl tázavě a tak trochu nachápavě jedno obočí.
Páni, on si pamatuje jeho jméno! Je to tam!!! V duchu potěšeně poskakoval a radosní ječel, ale na povrch se jen potěšeně usmál. Tak tohle ho zase potěšino. On si pamatoval jeho jméno! "Pardon." uculil se a znovu ho políbil a objal. A ne, vůbec si neuvědomoval, co dělá.
Renji se na něj překvapeně díval, ale nijak nereagoval. "Neblázni tolik." zvedl se ze židle a chytil ho za zápěstí, aby se na něj díval. "Co to bylo?" optal se.
Uklidnil se a stáhl obočí, až teď si uvědomil, co udělal. "Omlouvám se já... já..." chtěl si vykroutit ruce a radši někam zmizet, ale druhý mu to nedovolil. Místo toho si ho přitáhl do polibku. Cítil ve svých ústech druhého zkušený jazyk. Překvapeně se na něj díval, ale potom se podvolil a zapojil do hry i svůj jazýček.
"Copak?" optal se, když rozpojil polibek a provokativně černovláskovi přejel rtech.
"Já jen..." nedokončil větu a pousmál se "To je jedno." zakončil to a spokojeně se natáhl pro další polibek.
Usmál se do polibku a vydal se rukama rozvázat chlapcovo obi a rozhalit shihakusho. Rozpojil polibek a vyral se rty po jeho hrdle dolů přes rameno až ke klíční kosti. Obtáhl její linii a jemně skousl mezi zuby.
Černovlásek tiše zasténal a zaklonil hlavu, aby se mu více vybídl. Překvapeně se na rudovláska podíval, když ho vyzvedl a posadil na stůl, ale nebránil se mu.
Stáhl z něj shihakusho a vydal se rukou po jeho těle až k rozkroku a přes spodní prádlo přejel po jeho vzrušení. Zapředl mu do kůže hrdla a jemně jí stiskl mezi zubi. Usmál se, když donutil chlapce sténat. Moc se mu to líbilo a to riziko, že by sem klidně někdo mohl přijít to bylo ještě vzrušující. Rozvázal mu spodní prádlo a pustil na zem. Vydal se ho rukou dráždit a rty mapoval jeho tělo.
Tiše sténal a vybízel se mu. Rukama ho objímal kolem krku a držel si ho u sebe. Prsty ruky zavadil o černou stuhu se staršího vlasech a chytil ji. Zatáhl za ni, aby mohl rozvázat ten rudý vodopád a zabořil prsty do jeho vlasů.
Přestal rukou dřáždit jeho vzrušení a vydal se dvěma prsty do černovlasého úst, aby navlhčil prsty. Potom je vytáhl a vydal se s nimi k Rikichiho vstupu, aby do něj mohl následně jedním proniknout a připravit si ho. Postupně přidal i druhý a třetí prst.
Skousl si spodní ret, aby v sobě potlačil ty steny a slastné vzdechy. Chtěl ho, moc ho chtěl. Vybídl se mu hýžděmi a rukama se vydal zbavovat ho jeho shihakusho a když se dostal na tu dokonalou kůži tak se vydal obtahovat prsty linie tetování a svalů.
Když se ujistil, že je dost připravený, zbavil se spodního prádla a přitáhl si chlapce za boky k sobě. Vnikl do jeho těla a zachraptěl. Počkal, než si jejich těla zvyknou. Potom začal s přirazy, nejprve pomalu a pomalu zintenzivňoval tempo, kterým druhého naplňoval.
Pevně Renjiho objal kolem krku a držel si ho u sebe. Vybízel se mu, chtěl ho a cítil, že už mu nechybí moc. Momentíček a potřísnil své bříško bílou tekutinou. Zaryl nehty staršímu do zad a semkl víčka k sobě. "Re-Renji-sama..." dostal ze sebe těžce.
Ani jemu nechybělo moc a podlehl orgasmu, přičemž naplnil tělo pod sebou vlastním spermatem. Vydechl a ustal v pohybech. Vystoupil z něj a políbil ho na rty. "Ještě se nudíš?"
"N-Ne... Renji-sama." odvětil a prohrábl ty rudé prameny a přitáhl si ho blíž k sobě a do polibku.




Romantika pod stromem

25. května 2014 v 0:15 | Kate |  Challenge
Pairing: Ukitake x Kyoraku
Warning: shonen-ai, romantika, hezké věci A!!!! yaoi!!!
Poznámka: Toto je povídka Kate úplně celou jí napsala ona. Psaly jsme to obě téměž ve stejnou dobu a před tím jsme si neříkali, co tam bude ta druhá psát, tak že mě docela vyděsilo a překvapilo, že se ty naše povídky tak podobají, (ale já tam nemám yaoi). Opravdu přísahám, že jsme si nic neřekli. Zkrátka jsme měli podobný nápad :D Znovu opakuji, že tuto povídku psala úplně sama Kate, já jí sem jen dala a zveřejnila. A teď jestli vás mohu poprosit o maličkost. Přečtěte si obě povídky a sami za sebe rozhodněte, která povídka se vám líbila více jenom čtenáři mohou rozhodnout, kdo vyhraje. Ooo a! Pokud se vám takové 'Challenge' budou líbit můžeme to někd zopakovat ;) Moc děkujeme. A pokud budete komentovat tuto povídku všechny komentáře patří mé kamarádce Kate nikoli mě :)

Byl na cestě ke svému příteli, aby se ujistil, že je v pořádku. A také proto, že pro něj má překvapení.
Nemohl se dočkat, až uvidí jeho výraz, když mu to ukáže. Doufal, že se to bude Ukitakemu líbit. Dal si s tím mnoho práce, tak ať to stojí za to.
Když došel, odsunul dveře a vstoupil do místnosti, kde viděl postel a na ní ležet bělovlasého muže. Šel k němu blíž, naklonil se nad něj a jemně ho políbil, aby ho probudil. Nemohl za to, že je žene čas. Museli to stihnout do západu slunce jinak by to nebylo takové, jak si přál.
Ačkoliv nechtěl, otevřel oči a nad sebou spatřil hnědovlasého muže s růžovým kimonem na zádech a modrou stužkou a červenými kytičkami ve vlasech.
"Shunsui" prohodil nepřítomně, skoro jako by byl myslí ještě někde ve snu. "Proč jsi mě probudil?"
optal se Ukitake, když se zvedal do sedu.
"Mam pro tebe překvapení." odtáhl se a o krok ustoupil, aby si mohl druhý stoupnout. Když se ale nic nedělo, tak k němu opět přistoupil a nečekaně ho vyzvedl do náruče. "Musíme si pospíšit" vysvětlil svůj čin a odnášel Ukitakeho pryč.
"Kam mě neseš?" pevně se ho držel, aby nespadl a díval se, kam jdou. Lekl se, když jej Kyoraku pustil na zem, aby se postavil.
Zavázal mu oči, bez toho by to přeci nebylo překvapení. Chytil ho za ramena a vedl ho na kopec, kde byl hezký výhled na celé Soul Societi.
Nechal se vést. Věděl, že je zbytečné klást odpor a také byl zvědavý, co pro něj jeho přítel připravil. Měl rád překvapení, hlavně od Kyoraka, Pokaždé si vymyslel něco úplně jiného a to na tom miloval, nevěděl, co ho čeká.
Mlčky šli nahoru, dokud nedošli až na vrchol kopce, kde se tyčil už z poloviny opadaný strom a vítr si hrál s prameny jejich vlasů. Rozléhala se tam krásná vůně květin a čerstvé polévky. Právě se těsně nad zemí vznášelo slunce a chystalo se vytratit do neznámá.
Dalo mu práci to vše připravit a načasovat a byl rád za to, že to stihli. "Připravený?" zeptal se ho provokativně, těsně u jeho ouška.
"Uhm" přikývl, nemohl se dočkat, kde jsou.
Sundal mu šátek z očí a pozoroval jeho reakci.
Byl to nádherný pohled. Jeho hnědé oči se okamžitě rozzářili. V životě neviděl nic tak překrásného, ten výhled a slunce, které vše zbarvovalo do žluto-oranžova. A pak tu byl ten strom a pod ním roztažená deka. Na které byly dvě misky polévky, čaj a všude možně rozházené rudé okvětní lístky z růže. Vánek nadnášel listy zbarvené do různých barev, které poletovaly, a pak se snesli dolu na zem.
S úžasem se vydal k dece a teprve až když byl blíže, tak si všiml puketu asi třiceti rudých růží a byly svázány s modrou mašlí.
"Ty jsou pro tebe." oznámil mu s úsměvem, když si všiml kam se bělovlasý kouká. Chytil je a podal mu je.
"Jsou krásné. Děkuji." vzal si je a přivonil si k nim. Voněly tak jak vypadaly, krásně. Posadil se na volné místo na dece.
Kyoraku si sedl vedle a oba se uchváceně dívaly na západ. Kolem nich padalo listí, a aby polévka nevystydla, tak se rozhodli jí sníst. Byla vítečná a ještě lepší s tou atmosférou, která se tu nabízela.
Za pár minut byla polévka pryč a slunce už skoro také. Užívaly si to tu. Byl tu klid, a když slunce zmizelo, začaly se objevovat první světlušky. Během pár vteřin jich ty byl plný roj a létaly všude klem. Osvětlovaly jim cestu, ale i tak skoro vůbec neviděli a toho hnědovlasý využil a něžně Ukitakeho políbil.
Přimhouřil oči a užíval si úst druhého. Nekladl odpor, místo toho se přidal do té něžné hry s jejich jazyky a zalapal po dechu, když se od sebe odtáhly. Pohlédl mu do očí a zasmál se už jen pro tu krásu, co pro něj dnes připravil.
"Miluju, když se směješ." ujistil ho a pro jistotu ho líbl na čelo a postupně si razil polibky cestu níž až ke krku.
Zaklonil hlavu a vybídl se mu, bylo to příjemné po dlouhé době.
Usmál se a jemně stiskl mezi zuby kůži druhého na krku. Stáhl mu vrchní část Uniformy a položil na záda, aby měl lepší přístup k jeho tělu.
Z úst se mu vydral tichý sten pod počínáním Kyoraka a jednou rukou zatáhl za modrou stuhu, takže na něj spadaly a lechtaly ho na tváři hnědé vlasy. Do kterých zabořil prsty a přitáhl si ho do polibku.
Usmál se a vůbec se nebránil. Rukou se vydal po těle bělovlasého, až k rozkroku a provokativně po něm přejel konečky prstů.
Zasténal do druhého úst a instinktivně víc roztáhl nohy.
Tou samou rukou vnikne pod hakama, odtáhne se od něj a stáhne mu jí rovnou i se spodním prádlem a přímo před ním se tyčí vzrušení druhého.
Zachvěje se, když ucítí chladivý vánek na svém údu.
Skloní se ke vnitřní straně stehna druhého muže a začne skousávat jemnou kůži a polibky si razit cestu víš. Nečeká a jedním prstem volné ruky, přejede po otvoru a následně do něj vnikne.
Nepatrně zakloní hlavu a skousne si spodní ret, aby zadržel aspoň většinu svých projevu. Cítí, jak jeho přítel postupně přidává další prst, a pak ještě jeden, cítí, jak je vytahuje a pak tlak, který značí, že do něj vnikl vlastním vzrušením. Prohne se v zádech a povolí ret, aby si ho neprokousl, a tak se z hrdla vydře na povrch tiché zasténání.
Slastně přivře oči a potlačí sten, který se toužil dostat ven, a když si jejich těla zvyknou na tlak, začne pomalu přirážet. Chytne Ukitakeho za bradu a vtáhne ho do vášnivého polibku a postupně zvyšuje na tempu i na intenzitě.
Byl rád za hnědovláskova ústa, nemusel se snažit tišit se. Objal ho kolem krku a nehodlal ho jen tak pustit. Cítil, jak brzy dosáhne nebeských bran. Už mu opravdu nechybělo moc. S hlasitým zasténáním vyvrcholil a potřísnil si břicho svým vlastním spermatem.
Téměř okamžitě po něm dosáhl orgasmu i Kyoraku. Strnul v pohybech a vydýchával se, pak vystoupil z bělovlasého těla a lehl si vedle.
Také Ukitake se snažil zklidnit si dech. Když se mu to z části povedlo, tak se schoulil druhému na jeho hruď a vyčerpaně zavřel oči.
Sice nebyli v posteli, byly venku na kopci pod stromem, ale i tak se jim povedlo usnout a kolem nich poletovalo stovky světlušek a listy a neprobudí se dřív, něž druhý den časně ráno, aby se podívaly pro změnu na východ slunce.


Půvab sakury

25. května 2014 v 0:14 | Nisure |  Challenge
Pairing: Ukitake x Kyoraku
Warning: Shonen-ai, romantika, hezké věci

Poznámka: Inu, tato povídka vznikla asi takhto: Moje kamarádka Kate a já jsme se vsadili kdo napíše lepší povídku a Blackstar
jsme jaksi donutili, aby nám vymyslel na jaký pár to má být, tak že je to Ukitake a Kyoraku a jako bonus to má být romantické a sladké, tak že už vůbec netuším jestli se mi to povede romantické a sladké, ale pokusím se. Yo a! Aby to bylo spravedlivé tak po tom co Kate dopíše svou povídku tak mi jí pošle a já ji dám sem na blog nebudu jí nijak upravovat a nic s ní dělat, jen ji sem dám a čtenáři rozhodnou, která povídka je lepší, zda ta má nebo ta Kate. Mno a jestli se vám nebo nám tyhle 'Challenge' budou líbit, tak by jsme to mohli někdy zopakovat :D Tak snad se bude líbit a doufám, že budete hodnotit podle sebe ;)

Venku už byla pomalu tma. Rozhodl se dnes v noci zůstat se svým přítelem, chtěl ho mít pod dohledem, kdyby se mi znovu něco přihodilo. Dnes měl opět záchvat. Odvedl ho tedy k Unohaně a ta mu dala nějaký čaj a řekla, že má odpočívat a nenamáhat se. Seděl opřený o postel a přemýšlel. Sice to nebylo zlé, ale nechtěl, aby opět seděl u stolu a pracoval a nebo někde zase byl. Měl odpočívat ne pracovat a on na to chtěl dohlédnout, aby se v klidu vyléčil a opět se usmíval. Tak moc miloval, když se usmíval. Vypadal tak nádherně, zářil jako anděl. Ty jeho krásné rty. Jak rád ho vídal, když se usmíval.
Z jeho překrásného zamyšlení ho vyrušilo, když se Ukitake znovu rozkašlal. Do teď v klidu spal, ale teď se rozkašlal. Překryl si rukou ústa.
"Ukitake." hlesl hnědovlasý a vytáhl se na čtyři. Přesunul s k němu a podepřel mu rukou záda a pomohl mu, aby si sedl a neudusil se. Stáhl obočí, měl o něj starosti. Pořád si namlouval, že to není nic vážného sama kapitánka čtvrté divize mu to potvrdila, ale on měl stejně o něj starosti, nemohl je nemít, to přece nešlo.
"Jsem.... v.... po...pořád-ku..." dostal ze sebe bělovlásek přes kašlání. Ruku si držel před ústy, aby neprskal krev všude jinde.
"Ne to nejsi. Musíš odpočívat." hlesl starostlivě Kyoraku, když Ukitake ustal v kašlání tak mu otřel ústa hedvábným kapesníkem, který vytáhl ze svého kimona. Otřel mu rty a následně i ruku.
Nechal se očistit a provinile stočil pohled kamsi pryč do zajímavých záhybů přikrývky. Bylo mu to blbé, aby tady s ním musel jeho přitel být a dělat si o něj zbytečné starosti. "Ale já..." šeptl tiše.
"Nedělej si starosti, to je má práce. Ty odpočívej, musíš se uzdravit." usmál se a něžně ho políbil do bílích vlásků. Pohladil ho po tváři a jemně ho chytil za bradu, aby ho přimněl podívat se mu do tváře. "Měl by jsi ještě spát." poznamenal.
"Nejsem unavený..." odvětil s mírným protestem Ukitake a sledoval druhého hnědýma očima. Vždy byli tak živé, přetékali životem, tak krásně zářili.
Usmál se a znovu ho políbil do vlasů. "No tak dobře, ale aspoň se najíš. Určitě musíš mít hlad." a aniž by stačil druhý
zaprotestovat, zvedl se a když se vrátil tak přinesl bělovláskovo oblíbené jídlo - ohagi. Klekl si zpátky k posteli a vzal jednu rýžovou kouli a natáhl ji druhému k ústům. "Ham." vybídl ho a vřele se usmál.
Ukitake se na hnědovlasého podíval. Upřímněl, on moc hlad neměl a ani se mu nechtělo spát. Raději by dodělal své povinnosti a svou práci, ale věděl, že ho k tomu Kyoraku nepustí. Po chvíli dumaní tedy otevřel ústa a přijal kousek sladke rýže, ze které si ukousl.
Potěšeně se usmál a líbl přítele na líčko. "Vidíš, že to jde." nabídl mu znovu, když se ujistil, že má prázdnou pusinku. Následně mu do ní vložil rýžovou kouli, aby si znovu ukousl.
Takhle postupně snědl jednu sladkou rýžovou kouli a půl. "Já už nechci." zaprotestoval, když se podíval na zbylou půlku. Při pomyšlení, že by do sebe měl dostat ještě tenhle kus...
"Opravdu? Ani kousíček?" opral se hnědovlásek a pozvedl jedno obočí.
Ukitake jen zavrtěl hlavou a na souhlas protestu trošku uhnul. Byl si sám jistý, že už by toho do sebe víc nedostal.
"Tak dobře." usmál se jemně Kyoraku. Naklonil se a políbil svého přítele na rty a následně na čelíčko. Bylo to roztomilé, když mu mírně zrůžověla líčka. Nemohl si odpustit a potlačit to nutkání je políbit také.
"Kyoraku..." pípl tiše Ukitake a stošil k němu svůj hnědý pohled. Usmál se a natáhl se, aby mu mohl polibek oplatit. "Prosím... Zůstal by jsi tady se mnou dnes večer?" zeptal se ho.
"Samozřejmě, že ano." přikývl souhlasně a pohladil po bílích vlasech. Ten úsměv tak miloval. na to nemohl odmítat. Stejně tady zůstat chtěl.
"A budeš spát se mnou? Je mi trošku zima..." poprosil bělovlásek a nevině se pousmál. Přitáhl si přikrývku blíže k tělu, aby se trošku kryl, když měl na sobě jen zelené kimono.
"Tak dobře." přikývl tedy a líbl ho na ústa. Když se jeho přítel posunul tak si lehl k němu na postel a přetáhl přes ně přikrývku. Přivinul si bělovláska čelem k sobě a objal ho. "Lepší?"
Ukitake souhlasně přikývl a spokojeně se k hnědovláskovi více přivinul, překrásně hřál, bylo to příjemné a hezky se mu při tom usínalo, ani se neuvědomoval, že ho to uspává.
Kyoraku ho sledoval a usmíval se. Něžně ho hladil po zádech a když se ujistil, že spinká, líbl ho jemně do vlásků.

Ráno se probudil, když ucítil jeho vůni. Pootevřel hnědá očka a trošku zamžoural. Trošku hlavičku zaklonil, aby viděl svému příteli do tváře. Byl stále u něj, tak jak u něj večer usl. Krásně voněl. Natáhl se, aby ho mohl políbil na ústa. Nechtěl ho budit, když spal a tak se sám nějak vymanil ze sevření hnědovláska. Zvedl se a oděný jen v zeleném kimonu se vydal tiše ke dveřím a následně ven.
Opřel se o dřevěné zábradlí a podíval se do zahrady na krásně rozkvetlou sakuru. Působila tak samostatně a půvabně. S tak omamnou krásnou a vůní. Vánek si pohrával se jeho vlasy a z větví stromu odnášel růžové okvětní lístky a roznášel je, kam jen vítr plul.
"Ukitake." oslovil ho hnědovlasý, když otevřel dveře "Je tu zima neměl, by jsi tu být, měl by ještě odpočívat. Jak dlouho tu jsi?" ptal se starostlivě. Nevěděl, jak dlouho on spal a jak dlouho jeho přítel už byl tady venku. Přešel k němu a podíval se na něj.
"Neměj o mě strach. Jen přemýšlím." odvětil a stočil k druhému pohled. Usmál se a natáhl se, aby ho mohl políbit na rty a uklidnit ho. Nebyla mu zima, naopak, když se tedy celou tu dobu díval na ten krásný strom... bylo mu teplo, jako by ho ta sakura hřála.
Kyoraku se podíval na rozkvetlý strom a pousmál se. Sundal si své růžové kimono a zabalil Ukitakeho do růžové látky, aby ho trochu zahřál. Přitulil se k němu a také se zadíval na strom. "Krásná..." prohodil.
"A moc." přikývl souhlasně bělovlásek, na rtech měl úsměv. Znovu zavál vírt a okvětní lístky se donesli až k nim. Krásně voněli, nesli s sebou tu krásnou vůni.
"Ukitake..." oslovil ho kapitán osmé jednotky a políbil ho za ouško. Rukama ho objímal kolem ramen a držel si ho u sebe. Nechtěl ho pustit. Měl ho tak moc rád. "Moc tě miluju." dokončil větu u jeho ouška a znovu ho něžně políbil.
Bělovlásek na něj stočil pohled a pousmál se. "Já tebe taky. Strašně moc tě miluju." vydechl a trošku zaklonil hlavu, aby mohl druhého políbil na ústa a následně ho vtáhnout do vášnivého polibku, byl by rád, kdyby ta chvilka nikdy neskončila stejně tak, jako jeho láska k němu...


Snow Time II. - Party Hard

24. května 2014 v 10:42 | Nisure |  Bleach povídky, parodie atd
Characters: Akon, Renji, Ichigo, Ishida, Yumichika, Ikkaku, Byakuya
Warning: Pařba!!! Tak že, alkohol, mno a zkrátka, to co k tomu patří XP

Poznámka: Tak tady je druhá část Snow Time. Tohle asi nebude tak dobré jako první část, ale co... Nemám na to talent... XP V první části jsem to ukončila v tom 'napínavém' protože by to bylo moc dlouhé a taky sem to chtěla dát trochu napínavější, tak že teď pokračujeme druhou částí. A opět tam nebude yaoi mno ale komedie a snad se bude líbit :D Yo... A ještě... Obrázek opravdu už jsem neměla jaký sem hodit tak se omlouvám...

Už pomalu začínala být tma. Ikkaku, Yumichika, Akon a Ishida už se všichni vrátili. Sice to bylo teprve před chvílí, ale už byli zase hezky v teplíčku. Nicméně, když jeli lanovkou nahoru tak Renjiho a ani Ichiga nikde neviděli, jen viděli javinu, jak se stále sune dolů a pozvolna ztrácí svou sílu. Toď vše. Ale neztrácet naději tak předčasně oni se určitě někde zjeví ať už jako bubáci, když je budou strašit na záchodech a nebo se vrátí. Jedno z toho určitě.
Po dlouhém a perném dni se všichni postupně vystřídali ve sprchách a vydali se na své pokoje, aby si jejich těla trošku odpočinula a uvolnila se z toho neskutečného napínání a celodenní práce svalstva komplet celého těla.

Rozrazili se dveře až to hlasitě bouchlo. Do velké prostorné haly okamžitě vlétl studený vítr a zavířil s místnosti. "Aůůůů!!! Přivítejte hrdinůůůůůů!!!!" zakvílel vítězně Ichigo s rukama nad hlavou a zazubil se. Byl totálně odrbaný. Špinavý. Byl od sněhu a všude měl větvičky, ale byl v celku. To Akona určitě potěší, že nikoho nebude muset sešívat dohromady.
Uvšem tolika elánu mu nevydrželo příliš dlouho. Dostal pěknou pěstí do břicha. Ta ho tak krásně donutila předklonit se a zaskučet bolestí. "Drž hubu ty debile!!!" štěkl po něm Renji a pak mu ještě podkopl nohy, aby dal pokoj a nehrál si na boha. Vypadal úplně stejně jako Ichigo. Všude měl sníh a větvičky. "A neber mi moje hlášky, vypatlanče." dodal ještě a vydal se dovnitř.
Snowboardy byli v celku naštěstí ano. Ty uložili do lyžárny venku, aby uschli a taky se kapičku vzpamatovali. Nechali je tam, aby se hezky skamarádili s osatatními lyžmi.
Po dlouhém dni se vydal sbalit si věci a vydal se do koupelny, aby se mohl také osprchovat a osvěžit vodou. Bylo tak příjemné cítit horkou vodu na těle. Bylo to tak příjemné a osvěžující, ale nemohl tady zůstat celou noc. Tak tedy se umyl a zatáhl za stuhu ve svých vlasech, aby si mohl umýt i hlavu a vlasy taky dostali trochu volnosti. Pak vypl vodu a začal se sušit. Ručník si ovázal kolem beder a vydal se k zrcadlu, aby si mohl vysušit rudé vlasy.
Když byl hotov a oblečen do oblečení ve kterém spal - do kraťaců, ručník si hodil přes ramena a vydal se tedy z koupelny do pokoje.
"Renji..." oslovil jej černovlasý muž stojíc kus za ním.
Rudovlásek se zastavil a otočil čelem ke staršímu. Ten hlas znal až moc dobře. "Byaku... Eeee... Teda... Kapitáne Kuchiki." opravil se rychle před vyřknutím jeho jména a překvapeně se na staršího podíval.
"Proč jsi odešel ze Seireitei?" zeptal se chladně kapitán a zvolna se vydal k rudovlasému Shinigamimu.
"Já k tomu měl důvody."
"A jaké? Nebly jsi snad spokojený?"
"Kapitáne..." povzdechl si a otočil se ke staršímu čelem. "Byl jsem s vámi dlouho, ale každý si najde někoho jiného a také něco jiného chce zkustit."
"Ty jsi si našel někoho jiného?"
"To je moje věc."
"Počkat nech mě hádat... Je to Ichigo, že ano?" vztáhl k mladšímu ruku a něžně mu prsty přejel po tváři.
"Ne, Ichigo to není." zamračil se nespokojeně a trochu uhnul.
"A je to někdo z lidského světa, že?" pokračoval v otázkách černovlasý kapitán a stáhl ruku zpět k sobě.
"To je moje věc, kapitáne." odvětil a s tímto ukončil tuhle kratší debatu. Otočil se a bez dalšího slova se vydal do svého pokoje.
Byakuya se za ním jen díval, ale nic neříkal. Než mu zmizel za ruhem tak ho sledoval, ale když ho už neviděl sám se po chvíli otočil a vydal se tedy k sobě.

Vešel do pokoje a odnesl ručník na topení, aby uschl.
Černovlásek sedící na posteli zvedl modrý pohled a podíval se na rudovláska. V rukou držel hrníček horké čokolády, ze které stále ještě stoupala bílá pára. Na sobě měl černý hodně dlouhý svetr a fusky. "Co se stalo?" zeptal se mírně a pousmál se. Očividně ho taky potěšilo, že je lavina nesmetla do svých spárů.
"Nic jen jsem potkal Byakuyu." ujistil ho a s pokrčením ramen se vydal k Ishidovi na postel, aby se mohl uvelebit vedle něj.
"Opravdu?" ujiťoval se chlapec.
"Jenom se neboj." odvětil a usmál se na něj. Něžně mu vzal hrníček s horkou čokoládou a položil ho na stolek. Jemně chytil černovládka za bradu a přitáhl si ho k sobě do polibku.
Rozrazili se dveře do pokoje "Heeeej!!!" zavýskal Madarame a nad hlavou držel několik flašek tvrdého alkoholu.
Oba dva se od sebe odtáhli a podívali se na plešouna u dveří.
"Bude party hard!" uchecht se Ikkaku a došel ke stolu, přičemž na něj položil lahve s alkoholem a do pokoje vešel ještě Akon a Yumichika.
"Yo, to mi něco připomnělo." přikývl souhlasně Renji, vstal a přešel ke skříni, otevřel ji a vydal bágl v nemž to všechno zacinkalo. Položil ho na stůl a vyndal z něj všechny glašky alkoholu a gumové medvídky, které hodil Ishidovi.
Netrvalo to vůbec dlouho a už tady byl bordel a rámus a nekde se povalovali už prázdné lahve.
Ikkaku a Renji si zase dávali závody, kdo vypije víc alkoholu a Yumichika s Akonem se věnovali Ishidovi, který byl opět nejmíň nalitý a místo toho, aby pil tak se živil slaďoučkými, gumovými medvídky.
A pak netrvalo dlouho, než se oba váleli na podlaze a furt mleli nějaké ty klasické, opilecké kecy. Pak pět minut spali a následně zase začali nasávat.
"Heeeeuuuleeee!" zahučel už dost na mol Renji a podepřel se o zem rukama "Maaaadaremeee! Už máš dost heee????!!!!" nějak se mu povedlo zvednout se. Docela zavrávoral a chytil se za hlavu, tak trošku se mu zamotala šiška. Podíval se jakým směrem je stůl a pokusil se ho identifikovat pak se k němu vydal.
"Ses zbláznil neubo šo??!!!" namítl Ikkaku a přitáhl si flašku k puse a znovu se napil.
Renji se opřel o desku stolu a natáhl se pro další flašku rumu. Otočil se a zadkem se opřel o dřevěnou desku. Otevřel lahev a začal si lít do úst nahnědlou tekutinu.
Jako by spíš dávivě se předklonil a přestal pít. Překryl si rukou pusu a semkl víčka k sobě, aby potlačil ten známí pocit, kdy tělo už alkohol prostě odmívá.
"Heeeheee... Už ti to de nahoru???" optal se Madarame pobaveně a vydal se ke dveřím i s jeho flaškou.
"Blbe..." procedil skrze zaťaté zuby. Odkryl si ústa a znovu se napil. Ale opět si překryl pusu, když měl v krku ten dávií pocit. Odlepil se od stolu a vydal se k oknu. Ale pod vlivem alkoholu se všelijak motal a vrávoral a kdesi cosi. Ve zmatku rychle otevřel okne a následně se z něj vyklonil, aby mohl uposlechnout vsé tělo, které všechen ten alkohol odmítlo a přírodní cestou ho chtělo dostat ven.
Z venku sem táhla zima. "Ty kreténe jeden! Zavři to okno!" zavrčel vztekle Akon a mrsknul po něm skleničku s vodkou.
"Kurvaaa..:!" zaskučel bolestně rudovlasý, když se mu sklo rozbilo o záda. Narovnal se a bolestně se prohnul v zádech. Odtáhl se od okn a svezl se na zem.
"Debile jeden!" zavrčel znovu Akon. Zvedl se a přešel k němu. Chytil ho za rudé vlasy a začal ho táhnou s sebou po zemi do koupelny.
Renji bolestně zaskučel a chytil Akona jednou rukou za zápěstí, aby si trochu ušetřil té bolesti vlasů.
Ishida ještě vybíral poslední medvídky z XXL pytlíku a nechal si tam jen ty ananasové, to nejlepší na konec.
Yumichika se trošku naklonil k černovláskovi a podíval se mu do pytlíku. "Očividně ti medvídci hodně chutnají." poznamenal a ukradl mu jednoho zeleného medvídka. Vložil si ho do úst a začal cumlat.
Uryuu souhlasně přikývl a zvedl pohled, zatím co cucal a žvýkal gumítky.
"Je to vidět." usmál se Yumichika a přitáhl si chlapce k ústům. Bez varování mu vnikl do úst jazykem a držel se ho ve sladkém slibku se zeleným medvídkem.

"Heeeeej!!!! Rene!!!!" strčil do něj Ichigo tak trochu hyperaktivně a zazubil se. Zkrátka se nemohl přestat bavit, když rudovláska viděl, jak po včerejší noci vypadá. On sám by se klidně připojil, ale jaksi udělal dobře, že se nepřipojil. Takhle se mohl bavit a provokovat Renjiho. No jo, kocovina je zkrátka podlá věc.
"Ty vole....! Neřvi tolik bolí mě hlava!" bolestně se chytil za hlavu. SIce už bylo odpoledne a hodinu už byli na sjezdovce, ale pořád ho to nepřešlo ta bolest hlavy.
"Ale ale, copak to? Včera si byl tak živej a teď už ne?" provokoval a provokativně do něj šťouchl. Uchechtl se a dokola ho objel na snowboardu.
"Ichigo! Dej mi pokoj sakra!" vyjel po něm, ale ono to moc účinnek nemělo, Kurosakiho to akorát víc pobavilo a tím víc si nedal pokoj s provokací. "Sakra, Kurosaki!!!" zasyčel a skočil po ně přičemž ho strhl na zem a za a chytil ho za ramena "Ty nerozumíš?!"
"Ježiši..." zamručel Akon a na chvíli zavřel oči. Už zase jsou v sobě z toho by se člověk zbláznil. Stejně tušil, že je jednou bude dávat a sešívat dohromady a jak to tak vypadá tak to bude brzy. "Dejte pokoj oba dva." vyčetl jim a na krásno kolo nich udělal smyčku, přičemž je ohodil sněhem a v klidu bez dalšího zajmu se vydal dál a ještě si zapálil, aby se orientoval trošku na něco jiného.
"HEEEEJ!!!" zaječeli za Akonem oba z pod hromady sněhu, co na nich upkvěla a dostala se i na místa, kam by se dostat neměla. Rychle se zvedli a začali ze sebe setřásat sníh.
"No tak pojďte!" houkl na ně Madarame a sjel na sráz a za ním pomalu sjížděli všichni ostatní, kdo byli přítomní. Dnes byl hezký den na lyžování.
Ichigo s Renjim se na sebe koukli a zazubili se. "Projedeš to ty aucajdře!" ujistil ho Renji a nasadil si černé brýle. Odrazil se a vrhl se ze svahu.
"Tak s tím nepočítej!" zavrhl to Ichigo a natáhl si své brýle, přičemž se vrhl za ním dolů.

Snow Time

23. května 2014 v 20:29 | Nisure |  Bleach povídky, parodie atd
Characters: Akon, Yumichika, Ikkaku, Ichigo, Renji, Ishida
Warning:Mno tak že tak trochu komedie, lavina, já nevím dál XP

Poznámka: Myslím, že je obrázek docela výstižný, navíc... Lepší nemám XD Představte si, že naši milí, zlatí přátelé jsou momentálně na nějakém týdenním výletě na horách. Zkrátka na dovolence. Mno a tak to možná bude trošku parodie a místy tragédie a tak. Je to povídka přepsaná ze sešitu, kam s kámoškou povídky píšeme (tady není yaoi). Přemýšlela jsem jestli to napsat jako jednu povídku, ale když to ukončím v tom napínavém... Inu bude to zajímavější. Mimochodem také nenávidíte, když je něco hodně napínavého a potom tam skočí nápis 'Continue to be...'? XP Což mi připomíná... Mám napsat i tu druhou část?

"Opravdu je to dobrý nápad?" optal se starostlivě Yumichika při pohledu z bílého sněžného srázu.
"Neboj nemůže se ti nic stát." dloubl do Yumichiki plešoun a zazubil se. Jeho osobně ten sráz moc neděsil, alespoň bude zábava. Schválně, kdo se na tom kopci vyseká jako první.
"Tse..." odfrkl si Akon a otráveně mlaskl. "Je to bezpečný. Maximálně tě budeme hledat po kopci a pak tě možná šešijeme dohromady." mávl nad tím s nezájmem ruko a potáhl z cigarety ve rtech. Uchopil jí dvěma prsty a následně vypustil z úst našedlí kouř.
Yumichika tak trochu vystrašeně stáhl obočí. Přece by nemohl dopustit, že by svému tělu takhle ublížil a byť se jen o něco škrábl to nedej bože, aby se to stalo na tož, aby ho potom někde na kousíčky sbírali po celé sjezdovce a potom ho museli sešívat dohromady, ty jizvy po sešití a zničené tělo, to by nepřežil.
"Mmmm.... Kde je vůbec Ren?" optal se Ikkaku a porozhlédl se kolem. Yo, pravda byl tady nějaký klid bez něj, což bylo už samo o sobě podezřelé.
"Šel si pro Snowhoard... Říkal, že na lyže nepoleze, že by se na tom zabil." odvětil prostě Ishida a mírně pokrčil rameny.
"Jak sakra může lézt na snowboard, když neumí na lyžích." zamručel nechápavě Akon a vyhodil nedopalek cigarety na zem.
"Heeeeej!" ozval se zezadu známí hlas a byl slyšet i běh sněhem. "Už ho mam!" houkl z dálky Renji a s vítězným zubením doběhl k té skupince.
"Že ti to trvalo." vyčetl mu nedočkavě Madarame a rozhodil rukama.
"Sklapni!" oplatil mu stejnou rudovlásek a nevraživě na něj sykl. Položil si červený snowboard s obrázkem Zabimaru na sníh.
"Páni." užasl Yumichika a prohlédl si prkno, které na bílem podkladu tak elegantně bylo do očí. "Kde jsi pro boha vzal snowboard s vlastním Zanpakutoo?"
Zvedl pohled "Koupil bílej a přebarvil ho plus komplet předělal barvy. Taky mi to trvalo dost dlouho." vysvětlil a stoupl si na červené prklo, aby si mohl zapnout boty do přezek.
"Docela to ujde." zamručel nezaujatě Akon. Vytáhl z kapsy krabičku cigaret a zapálil si, pak jí vrátil zpátky, kam patřila. Čapl hůlky svých liží a odpíchl se, aby se mohl vydat na sjezdovku.
"Ty seš fakt ztělesnění dobra." poznamenal kousavě Madarame a rozjel se za ním na svah. A Yumichika velmi opatrně, ale opravdu moc opatrně za nimi.
"Tak dem na to." zazubil se Renji a nasaril si na oči své černé brýle. Poskočil na snowboardu do svahu a následně se přikrčil v kolenou a prudce se vydal dolů.
Ishida se za nimi chvilku díval. Pak si povzdechl a pomalu se taky vydal dolů ze svahu, jako posleddní samozřejmě. On s nikým závodit nebude, ale prakticky to jede samo.
"Heeeeee!!!! Počkejte na mě!!!!!" zahulákal Ichigo ze shora a doběhl na kraj srázu. Kde ten se tu vzal? Rychle si obul boty do přezek snowboardu a vydal se za ostatními, aby náhodou něpřišel o něco, o čem by si jistě ostatní mysleli, že o to přijít může.
"Kurosaki?!" cukl na něj černovlásek překvapeným pohledem.
"Čáu Ishido!" zaječel na něj Ichigo a mávl rukou, předjel dokonce i Yumichiku, který při tom šoku, že kolem něj projel, skoro spadl na zem dojel až ke zbylému hloučku tak nějak mezi všechny ostatní.
"Co tady k sakru děláš?!" ptal se Uryuu a podíval se vyčítavě po něm. Nebyl moc rád, že tady je, jako by nestačilo, že si nedá pokoj doma, ještě tady bude podlejzat.
"To ti neřeknu, Ishido, ale řeknu ti, že jsem sem přijel taky kvůli tobě." usmál se na něj a přejel blíž k němu.
"Hej Kurosaki!" houkl na něj Renji a šibalsky se na něj zazubil. Sjel k němu a udělal kolem Ichiga prudkou smyšku, přičemž na něj při tom chrstlu trochu sněhu. Pobaveně se uchechtl "Nech Ishidu a di na někoho sobě rovnýho." ještě jednou ho ohodil sněhem a následně se svyžně vydal ze svahu.
Ichigo zavrávoral a téměř spadl, kdyby nechytil rovnováhu. Docela ho to zpomalilo a taky to, že to nečekal a tak trochu ho to oslepilo, když mu to spadlo na brýle, tak to mu taky moc nepomohlo. "Ty....!" zamručel váhružně a ve smyčkách se znovu rozjel dolů.
"To bude prdel až se ti dva magoři vysekal." uchechtl se pobaveně Ikkaku, když je tak po očku sledoval.
"To je jejich chyba. Ať za mnou potom nelezou s tim, že já je sešívat dohromady nebudu." odvětil Akon a zatím si v klídku zapálil další cigaretu. Potáhl z ní a vydechl obláček kouře.
Madarame se po něm podíval a trochu pozvedl obočí. On zvládne lyžovat, nedávat cestou pozor a v pohodě si zapálit? To je sakra co za magii?! A aby toho nebylo málo, ještě jeli na kraji lesa, kde bylo docela dost stromů.
Yumichika ten radši zůstal někde nahoře a nebo přejel na modrou trasu, která je hned vedle po pravé straně. Opravdu neměl zájem se vymlátit, a ono by to dříve či později přišlo.
"Ty idiote! Nelep se na mě!" křikl po něm a nabral si sníh do ruky, mrsknul ho na Ichiga, aby si dal trochu odstup.
"Neblbni! Diť spadnu!" zakvílel zrzek a sundal si sníh, aby mohl zase něco vidět. Pak sjel do smyčky a prudce do Renjiho strčil.
A kdyby se neprohnul do zadu tak by se teď už opravdu vysekal a v téhle rychlosti by to nebylo vůbec, ale vůbec přijemné. "Ty magore jeden!"
Ishida si jen povzdechl a na chvilku zavřel modré oči. Jistě, jak jinak... Tak tipické, co by od těch dvou mohl očekávat, když jsou spolu, že?

Jezdili vlastně celý den. Zhruba za čtyři hodiny později už sjížděli naposledy, nikdo by pak nejspíš nechtěl jít pěšky nahoru. Až do teď se nic vážně nestalo až na to, že se ti dva párkrát vysekali, ale to je přece úplně v pohodě. Člověk by od nich nic jiného ani čekat nemohl. Pořád se postrkávali, štěkali po sobě a kdesi cosi.
Do Akona by to nejspíš nikdo neřekl, ale ten jezdil bez důlek a jen s lyžemi úplně v pohodě, jako profík a ještě si u toho s zapaloval cigarety. Inu, člověk docela zíral.
Yumichiku vždycky viděli až, když dojeli po lanovce zase nahoru.
Ale ty hory toho taky měli docela dost, otřásli se a ze shora s utrhla velká lavina a začala se rychle sunout dolu.
Všichni ztichli a zastavili, podívali se nahoru, aby se ujistili, že slyšeli to, co mysleli. Yo, bylo to to co mysleli, byla docela rychlá.
"Vidíš, co děláš?!" vyčetl rudovlasý Kurosakimu a strčil do něj, přičemž ho shodil na zadek.
"To je lavina?" ujišťoval se Madarame a pro jistotu se vydal dál, aby ho to nesmetlo, což se klidně stát mohlo.
"Já to tušil, že ti dva idioti spustěj lavinu." odvětil Akon s úplným klidem a odrazil se, jel úplně rovně a ještě při tom stíhal kouřit. Zbytek přítomných se potom taky dal do pohybu a lavina se stále přibližovala.
"Ishi, za chvilku bude odbočka, sjeď na modrou." houkl na chlapce kousek od sebe Renji a mávl na něj. "S lyžema se špatně hejbe a na modrý lavina neni."
Černovlásek se po něm podíval a koutkem okem zkontroloval lavinu. "A co ty?" zeptal se.
"Já pudu na černou." odpověděl a kývl.
"Zbláznil ses?! Jsou tam skály, kmeny a pařezy!"
"A právě proto tam du. O to všechno se to zpomalí a i kdyby ne..." pokrčil rameny a přejel trošku blíž, pak si trošku nadzvedl bundu.
"Ty máš sebou Zabimaru?" podivil se tmavovlásek při pohledu na červenou katanu. Ani si ho nevšiml až teď.
"Bez něj ani na krok." přikývl souhlasně a pustil bundu "Di na modrou honem!" vybídl ho a nasadil si opět brýle. "Tohle bude hardcore!" zazubil se až psychopaticky.
Ishida tedy nakonec přikývl a společně s Akonem a Madaramem sjel ke sjezdu na modrou trasu.
"Ichigo, pohni zadkem nebo snad o něj chceš přijít?!" křikl po zrzkovi o kousek dál a vydal se do lesa mezi stromy i s Ichigem.
Tady bylo za potřebí hodně uhýbání a hlavně rychle. V žilách jim bouřil adrenalin. Jedna chybička a finito.
Prostě nešlo vyhýbat se úplně všemu, museli i skákat, jinak to nešlo, kdyby neskákali tak by se stejně zabili. Lavina tu sice zpomalila, ale je taky a to hlavně ty překážky.
"Zaostáváš!"
"Vypadla mi přezka!"
Renji se po Ichigovi přes rameno podíval, aby se ujistil. "To tě to pohřbí za živat ty blbe!"
"Já vim!" snažil se co nejvíc držet rovnováhu na jedné zapnuté přezce, aby ono to tak moc nešlo a tenhle terén mu taky moc nepomáhal.
"Fajn... Improvizace." odvětil a přeskočil jeden z dalších velkých sutráků, co byl v cestě "Až ti řeknu, odepneš si tu druhou přezku a přeskočíš ke mě na snowboard!"
"Co? Tak nás zabiješ oba!"
"Prostě to udělej!"
Ichigo se tedy připravil bez dalších námitek. Buď se zabijou oba a nebo se to povede. Každopádně on takhle dlouho nevydrží. Musí se to risknout. Připravil se, aby si mohl odepnout druhou přesku a zároveň se snažil být, co nejblíž k Renjimu.
"Dělej!"
Odepl si druhou přezku a dupl na zahnutý konec snowboardu, přičemž se odrazil a rovněž si ho vyhodil do vzduchu a chytil ho. Přeskočil k Renjimu na snowboard a chytil se ho.
Blbej nápad! Dva lidi na jednom prkně? Hodně blbej nápad!!! Zaklonili se a skoro přepadlo. Museli okamžitě a nabrat ztracený balanc, kdyby spadli, byl by konec, totálně konec a ani jeden z nich už by si neškrtnul.
"Spomalujeme!"
"Já vím! Drž se!" sáhl pod bundu a vytáhl své Zanpakutoo.
"Ty máš meč?!"
"Jo sklapni a pevně se drž!"
Lavina už jim byla přímo za patami. Poletovali vzduchem kusy stromů a všeho. Měli jen pár vteřin, než je to zcela pohltí a už nikdy nepropustí ven.
"Zařvi, Zabimaru!"
......



Zapomenuté časy...

22. května 2014 v 23:11 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Byakuya x Renji
Warning: z minulosti, vzpomínky, možná náznaky yaoi, ale asi jenom shonen-ai a.... tááák

Poznámka: Uvidíme, co to bude za patlanici tentokrát. Nebude tam asi tak úplně yaoi. Yo a taky se omlouvám, že sem přes dva měsíce nepřibyla žádná povídka před tím, ale já měla práci a taky se mi moc psát nechtělo a kreslila jsem a kdesi cosi XP Yo, a je to psaný jako by to, co bylo v minulosti, jako by vzpomínky *Teatrálně zamává rukama.*

Byl u sebe v pokoji a psal dnešní hlášení. Před chvílí se vrátil spolu s pár dalšími Shinigami ze své a jedenácté jednotky. Byli pryč, na jedné missi kvůli Hollow. Začíná být trošku dusno, ale bylo už i hůř. Prostě klasická práce. Teď byl zase chvilku pokoj. Také si chtěl dodělat svou práci, aby mohl mít trochu klidu a čas pro sebe.
"Kuchiki-taichou." hlesl a vysunul dveře, aby mohl vejít. Byakuya seděl za stolem a psal svou práci. Papíry na stole měl hezky uspořádané a seděl zcela napřímený, jak míval ve zvyku. Vydal se k černovlasému muži a zastavil se kousek před jeho pracovním stolem.
"Už jsi dokončil svou práci, Renji." optal se kapitán, aniž by zvedl pohled od papírů, které před ním leželi. Pročítal je a občas do nich něco připsal a nebo poupravil, aby to bylo vyhovující.
"Ano, mám to hotové." přikývl souhlasně a položil své spisy na staršího stůl, ale na kraj, aby mu tam nepřekáželi. "Co mám udělat teď?" optal se a pohledem sledoval svého nadřízeného.
"Ne... Už pro tebe dnes nic nemám." odvětil Kuchiki a na moment štočil svůj šedavý, mračný pohled na listiny, které se mu teď dostali na stůl. Vztáhl k nim ruku a vzal si je. Stále opřený o opěradlo židle se jal je číst, aby je mohl rychle překontrolovat, jestli tam něco nechybí a je to sepsané dobře.
"A nepotřebujete pomoct?" zeptal se po chvilce až mučivě dlouhého ticha. Ještě neodcházel, ne dokud nedostane odpověď a dokud ho nepustí. Potom si bude muset vymyslet, co bude dělat dál. Možná by nebylo na obtíž si jít trochu zacvičit. Konec konců toho není nikdy dost. Člověku to jen prospěje a navíc se tělo i protáhne a rozpohybuje po tom sezení tady u toho psaní.
"Zvládl bych to sám, ale pokud chceš..." nechal zbytek věty vyset ve vzduchu. Zkontroloval hlášení, které pročítal a odložil je zpátky na stůl, stejně důkladně poskládané, jako tam už byli. Následně se vrátil ke své práci, které před ním ležela.
Stál se sledoval, jak jeho kapitán pracuje. To nebylo úplně nejlepší. Taky se od toho kazí oči. "Kuchiki-taichou." oslovil ho polohlasně a obešel stů, aby mu mohl chytit pravou ruku a odtáhnout od papíru. "Neměl by jste tolik pracovat, kapitáne... Budute přepracovaný, nebude to na vás mít dobrý vliv." poznamenal a vážně se na černovlashého podíval.
"Musím to dokončit, je to má povinnost jako kapitána." hlesl Byakuya a zvhlédl. Nikdy si na práci nestěžoval, zkrátka někdo to udělat musí a každý má své povinnosti. To, že on je kapitán a Renji podkapitán to je taky trochu rozdíl a i v práci.
"Ale kapitáne..." mírně starostlivě stáhl obočí. Takhle to začíná vždycky a potom to špatně končí.
"Renji..." trochu zaklonil hlavu a přitáhl si ho k sobě, aby mohl jejich rty spojit v polibek. Něžně překročil hranice zubů, aby se mohl dostat až na jazyk a vzájemně ho proplétat.
Přimhouřil červené oči a zapojil se do té líbezné hry. Tiše vydechl do druhého úst a dosavadní volnou druhou rukou se vydal po bílém kapitánském kimonu svého kapitána a pomalu ho začal stahovat dolů, aby nepřekáželo. Jakmile se ho zbavil, stáhl mu h krku lehce namodralý šál, aby se mohl rty a jazykem vydat po té bledé šíji.
Víc zaklonil hlavu a zavřel šedé oči, aby se mu mohl plně vybídnout a usnadnit mu cestu. Utlumil za rty tichý sten. "Pojď sem..." sevřel černé shihakusho a trochu za něj zatáhl směrem před sebe. Následně si ho přitáhl k sobě a začal pomalu stahovat...

Zajímavé... ve Společenství Duší nikdy moc neprší, ale dnešek byl vyjímkou. Neměl už práci. Tedy.. Vlastně měl, ale momentálně na ní kašlal, neměl na to náladu. Teď byl radši zalezlí někde pryč, od všech. Stál pod střechou jedné z budov a opíral se o ní zády. Stékala na něj voda, ale to je jedno v určitém slova smyslu to bylo tak trochu i osvěžující. Navíc, tady se dobře přemýšlelo. Většina lidí má radši ta pochmurná mračna, jako jsou třeba tyhle, kdo ví proč. Ale pomalu by se měl zase vrátit zpátky, aby ho nehledali. Byakuya by určitě zase poslal Rikichiho, aby ho našel, jak jen se mu to povedlo to je neskutečné, i když někdy přece jen přišel sám a nemuseli ho ani hledat. Povzdechl si a odlepil se od zdi, přičemž se protáhl, aby se mohl vydat zpátky.
Déšť mu spadal na shihakusho, kůži i vlasy. Měl je tka zničené až to nebylo hezké, ale co mohl dělat. Byakuya už mu dával více práce, než sám pan kapitán měl své práce, chodil ho kontrolovat. No co, každý má nějaký svůj kámen úrazu. Možná, že kdyby věčně nepodlejzal... Ne to ne. Takhle přece nemůže uvažovat. Nemohl to mít svému kapitánovi za zlé. Nemohl takhle dovolit své hlavě urážet vlastní srdce. Ano, dobře připouštěl si, že ho někdy Kuchiki štval, ale stejně si prostě nemohl odpustit, že ho miloval a stále miluje.
Zvedl pohled k nebi a zadíval se na něj zatím, co mu na obličej padali chladivé kapsy deště. Ty šedá mračna byla tak fascinující a měla stejnou barvu, jako ten muž, kterého tak miloval.
"Ranji-sama." houkl na něj hlas. Vrátil zrak zpátky, k místo odkud ten hlas vyšel. "Co se děje, Rikichi?" zeptal se mladíka na konci zahýbající ulice.
"Kapitán Kuchiki, se po vás shání!" odvětil a mávl na něj rukou k sobě a uculil se.
"Už jdu!" přikývl a vydal se klusem v dešti za ním. Rád vzpomínal na ty časy, které jiní už možná zapomněli, možná, že i sám kapitán už na ty časy s ním zapomněl, ale on na ně nezapomene nikdy...