Malá, roztomilá návštěva

12. března 2014 v 2:08 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: Yaoi ve škole, ale pozor jsou tu malé děti! >:( :D jinak nevím XD (Vím, ale napíšu až níž)

Poznámka: Já většinou (většinou okej?), když píšu povídku, tak je poskládaná z několika dalších myšleněk nebo 'dějů', kdybych měla psát povídku na úplně všechno tak v prvé řadě, je každá povídka úplně miniaturní a v druhé řadě by mě to ani nebavilo, když je takhle pár věcí nastrkáno do jedné povídky, je to lepší, něž aby to bylo v milionech povídkách. Ale snad to není poznat, že je v jedné povídce víc 'dějů' :D Do téhle povídky dávám teď dvě nové holčičky Airu a Yoshi, což jsou vlastně děti Mizuri (která už taky v jedné povídce byla).

Ráno jako každé jiné. Ale s tím rozdílem, že tady měli návštěvu. Není to zase tak dávno, co se Ishida domlouval s Mizuri, jestli by tady mohla nechat Airu a Yoshi na hlídání. Mizuri je totiž v nemocnici a Ichiro, její manžel a otěc těch dvou, musí chodit do práce a neměl by na ně čas a stejně jí Ishida slíbil, že když bude něco potřebovat, tak jí vyhoví. Ze začátku to bylo sice trochu vlažné - Renji neví, jak s dětmi zacházet. Ale už je to v pohodě. Není to zase tak zlé. Všichni čtyři spolu navzájem vychází. Vyvrbilo se to docela dobře. I když se Aira a Yoshi zprvu báli a stranili se Renjimu, teď už je to stejné jako u Ishiho. Dalo by se říct.
Nejspíš je u sebe budou mít ješt tak dva týdny plus mínus. Už je tady měli několik dní. Za tu dobu si na sebe zvykly. Aspoň je tady o něco živěji a Renji se tolik nenudí, když je doma sám. No, doma. Když ne doma tak ve městě. Ale Aira chodí už do školy a Yoshi do školky, tak už ani jedna nejsou doma. A jak takový typický den taky probýhá? Noooo...
Yoshi a Aira spokojeně dlabaly medové lupínky z misky s mlékem k dnešní snídani. Renji připravoval u kuchyňské linky svačiny do školy a byl k nim zády. A Ishida. Ten si dlaní podepíral bradu a v druhé ruce držel lžíci. Těžko říct, jak dlouho už se ta lžíce nedotkla cereálií. Ruka mu podklouzávala až nakonec podklouzla úplně a potom už jenom vyprsklo mléko a medové lupínky po stole a na podlahu.
"Stýčku, stýčku..." zanaléhala Yoshi a podívala se na rudovláska. Ten roztomilý, sladký hlásek. Takový naléhavý, dětský. Renji se otočil a podíval se na holčičku s dvěma culíčky a následně na Ishiho. "Ale no tak." mírně se zamračil a vydal se k němu. Chytil ho za vlasy a druhou ruku mu položil mezi klíční kosti a následně ho vytáhl z misky s mlékem a lupínky. "Budu tě muset vzít na lekce plavání. Tím, že vypiješ bazén daleko nedoplaveš." poznamenal. Opřel ho do židle a sundal mu brýle, které položil na stůl. Přinesl si utěrku, aby mu mohl otřít mléko z obličeje a vytušit vlasy. "Víš, jak teď budeš lepit?"
"Mmmmm...." zamručel nespokojeně a vzal mu utěrku. "Nech mě." podíval se na něj dotčeně a sám si začal sušit obličej. Tak byl prostě ospalí, nemohl za to. Musel se učit a připravovat do školy a taky si našel práci, do které chodil. Někdo vydělávat musel. Zatím, co Renji byl doma a plnil práce ženušky, Ishi chodil do práce a živil 'rodinu'. Sice je to trochu obrácené, ale co. Někdo to dělat musí. Však Renji taky pude do práce, on ho donutí, ať už bude chtít a nebo ne. Nebude to dělat sám.
"Jestli chceš plavat tak můžeš jít odpoledne do vířivky a nebo bazénu, nemusíš plavat v misce s mlékem." pokáral ho mírně a spíš vtipem. Nechal ho se sušit a vydal se dodělat svačiny. Pak je vzal a dal do tašek. Podíval se na hodiny. "Jejda." poznamenal pro sebe. "Tak jo, balíme, de se." oznámil. Podal jim tašky a pak vzal své klíčky mezi rty a zuby. Vzal Airu a hodil si jí přes rameno. Důvod? Mno, nedávno se mu stalo, že měl odvést Airu a Yoshi do školy a do školy. Dobrý, Yoshi vzal, ale na Airu zapomněl. Když Ishi došel do školy, tak mu řekl, že Airu zapomněl doma a ona tam přečela u dveří, protože jí Renji utekl.
"Hej! Co to děláš!" zajíkl se černovlásek, když s ním Renji udělal to samé, jako s Airou. Přehodil si ho přes rameno, aby ho tu nezapomněl. Nespokojeně za zazmítal a pokusil se slézt. Chodit ještě uměl sám! "Renji! Dej mě dolů!" pokusil se a zkoušel se mu zapřít o záda.
Vzal ještě Yoshi a tu si posadil za krk. Skvělé. Měl naloženo a ne, nehodlal Ishidu pouštět. A taky se mu to líbilo, jak se vzteká. Vydal se ke dveřím a vyšel ven pak je zavřel a zamkl. Klíče si strčil do kapsy a vydal se odvést holky.
"Počkej, zapomněl jsi zamknout!" namítl černovlásek a znovu se mu pokusil vyprostit. Tohle bylo ponižující, jak ho nesl. Chtěl dolů.
"Co?" zastavil se a přes rameno se na Ishidu podíval. Opravdu zapomněl zamknout? Ne! Jistě, že zamkl. Taky mu to napovídalo, jak se černovlásek pobaveně usmíval. "Seš podlej!" poznamenal a vydal se dál.
"Nestěžuj si. Chci si to taky trochu užít, když ti musím vyset přes rameno, jako pytel brambor a ty mě nechceš pustit." namítl a ušklíbl se. Vrátil pohled před sebe a díval se na cestu.

Když odvedli Airu a Yoshi tak se sami vydali do školy. Den tam utíkal pomalu. Renjimu rozhodně. Nebylo tam, co dělat. Nudil se tam. On rozhodně. Jooo když už se nenudil tak provokoval a nejčastěji Ishidu, ale ten ho potom s velkou radostí poslal do pryč, protože ho rušil od toho, dávát pozor v hodině. Vždycky byl rád, za tu chvilku, kdy konečně zazvonilo poslední znovení a konečně mohl zase vypadnout z téhle zpropadené školy.
Všichni studenti si sbalili své věci a postupně odcházeli ze třídy. Ještě, že už byl konec vyučování. Ishida si taky vzal své věci a vydal se na chodbu. Zase byl tak moc zabraný do svích myšlenek, že si ani nevšiml, že tam nechal Renjiho. Ovšem, ten se tam sám moc dlouho nezdrží, e-e naopak, co nejdřív vypadnout. Vyletěl ze třídy a chytil černovláska za zápěstí. Nedal mu ani šanci, aby se nějak rozkoukal nebo reagoval a vtáhl ho s sebou do jedné kabinky na záchodě a zavřel. Ajaj, zase má chutě. Ne, on by to nemohl vydržet někam, kde by se to víc hodilo.
"Re-Renji, co to zase děláš?" cukl na rudovláska modrýma očima, když se trochu vzpamatoval z toho počátečního šoku. Ho takhle přepadnout, tse. To se dělá? Takhle děsit. Rozhodně tušil, co zase zamýšlí, ale tohle už je samovolná otázka, to vyjde ven téměř aniž by si to uvědomil.
"Promiň, Neko." zavrněl rusovlásek a sklonil se k chlapci, přičemž si ho přitáhl do polibku, možná i s trochu podlou myšlenkou, aby ho pro zatím umlčel, aby nemohl namítat. Mezi tím se rukou vydal po mladšího těle až k zapínání kalhot a povolil ho. S mlasknutím se odtáhl od jeho úst a otočil ho zády k sobě. Trochu mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem a aby zaměstnal i druhou ruku tak to samé udělal i u sebe.
"P-Počkej..." dostal ze sebe a přes rameno se na staršího podíval. Zapřel se rukama o stěnu, aby na ní neležel tělem, aby měl tak lepší polohu.
"Už nemůžu čekat. Čekal sem celej den." zaúpěl a natáhl se. Jemně ho políbil na rty a následně obtáhl jazykem konturu ouška. Levou rukou chytil jeho rameno a donutil ho ce předklonit, aby měl lepší přístup. Očividně 'neměl čas' na přípravu. Nadrženec jeden. Pomalu začal do tělíčka pod sebou vnikat. Šlo to ztuha a docela to i bolelo, ani jeden nebyl připravený. Ani kdyby chtěl tak by nemohl rychle. Pokud jim nechtěl nějak bolestivě ublížit, a že by to rozhodně bolelo. Bolestně přivíral oči a z hrdla se mu drali, sice tlumené, ale chraptivé steny.
"A-Aaaa... u...." zakňučel bolestivě a semkl víčka pevně k sobě, aby potlačil slzy, které se zoufale snažili dostat ven. To hodně bolelo a ještě když nechtěli ani svaly povolit. Zatnul prsty do steny. "T-To..." skousl si ret mezi rty. snažil se v sobě udržet své projevy, i když ty nebyli jediné, co se snažil v sobě držet.
"Ishido..." zašeptal slaastně do chlapcova ouška a vydechl. Pomalu začal s přírazy, když svaly trochu povolili, alespoň tak, aby mu umožnili v pohybu. Netrvalo dlouho a přírazy byli stále intenzivnější a pomalinku i hlubší. Přidržoval si mladíčka za boky, aby mu neutíkal a nechával tiché steny drát se mu z úst a dráždit Ishidovo ouško.
Zapíral se rukama a snažil se najít pevnou oporu, aby se udržel a vůbec, aby se udržel na nohou, i když ho Renji držel. Nejpíš by se bez jeho pomoci neudržel. Stále tiskl víčka k sobě, aby si byl jist, že mu slzy neutečou. Mírně zaklonil hlavu, aby se staršímu vybídl. Ten pocit, když se bolest mísí se slastí a nebo když bolest přechází ve stast.
Pustil ho jednou rukou, aby tou druhou mohl putovat k mladšího podbříšku a následně ho začít zpracovávat ve stejném tempu, jako vnikal do jeho těla. Cítil, že už dlouho nevydrží. Přisál se rty na chlapcovu šíji a jemně jí začal obdarovávat letmími, horkými polibky. Opravdu to netrvalo dlouho, než jeho nitro naplnil vlastním spermatem. Slastně zachraptěl do porcelánové kůži jeho hrdla a na chvilku tak spočinul. Tedy až do té doby, než si uvědomil, ten fakt, že on se sice uspokojil a dostal ze sebe to vzrušení, ale černovlásek ne. Vystoupil z jeho těla a oblékl se, otočil si ho čelem k sobě a políbil na rty. Následně se sklonil a sedl si do dřepu před chlapce.
Cukl na něj pohledem. Skousával si ret a upřeně staršího sledoval. Vztáhl k němu ruku a prohrábl rukou rudé prameny svázané černou stuhou. Jak miloval ten dotek do těch jemných, hustých pramenů. Tiše zasténal, když ho starší začal dráždit jazykem. A potom znovu, když ho vzal do úst a pouštěl si ho do těch horkých hlubin. Sevřel v ruce rudé vlasy a na moment semkl víčka k sobě.
Renji se spokojeně pousmál se začal si ho v pravidelném tempu pouštět do úst. Opečovával ho rty a uvnitř svých úst jazykem. Líbilo se mu, když viděl, co s Ishidou dělá jeho počínání. A ještě lepší bylo bedlivě poslouchat, jak dává na jevo, že se mu to líbí a Renji to dělá dobře. Pokračoval ve své hře jazykem a ústy až do té doby, dokud neucítil, že i černovlásek vyvrcholil. Odtáhl se od něj a zvedl se. Spolkl, co měl v ústech a olízl si rty. Usmál se a znovu si ho přitáhl do polibku.
Přimhouřil modré oči a slastně zapojoval do hry i svůj jazyk. Rukama se zatím jal taky se obléknou a potom si staršího přitáhl víc k sobě. Nechtěl to kazit, tohle se mu líbilo, ale ještě mají oba dva práci. Ještě takhle chvilku spočíval, do té doby, než rozpojil polibek a podíval se na staršího. "Už by jsme měli jít." vydechl.
"Jak sladký." zavrněl rudovlásek a přimhouřil oči. Vítězně se usmál, tahle slova Ishidu vždycky donutí se červenat, potom je opravdu tak sladký. Něžně ho palcem pohladil po zrudlém líčku. Vzal ho za ruku a otevřel dveře, aby ho mohl vypustit ven. Vzal jejich věci a vydal se za ním. Nikdo tady takhle po vyučování moc nebýval. Spíš všichni pádili co nejdřív ven, aby mohli vidět ostatní přátele a vydat se domů.
"Renji, běž napřed, já si musíš ještě něco zařídit." hlesl černovlásek po chvíli a zvedl pohled."Musím si jít pro flétnu, už je opravená a taky do orchestru." vysvětlil, aby to nemusel potom říkat na dvakrát.
"Kdy se vrátíš?" zeptal se na oplátku, i když neee, že by tam ten otazník nějak vyzněl. Takhle to spíš vyznělo jako odpověď a ne otázka.
"Až večer..." sklonil pohled k zemi. Ta byla mnohem bezpečnější, ta po něm aspoň neházela žádné pohledy a nehrozilo, že mu něco udělá. Ty Renjiho pohledy byli někdy až mrazící.
"Zase..." procedil s povzdechem a na chvílí zaklonil hlavu a zavřel oči. No, opravdu, ne že by ho to potěšilo, že se vracel takhle pozdě v noci. Když se vracel tak už byla tma a člověk nikdy neví, kde se potuluje nějaký vrah nebo úchyl nebo, kdo ví, co by se Ishimu mohlo stát. Těch možností je pfffffrr nespočet.

Když se musel s Ishidou pro zatím rozloučit tak se vydal pro Yoshi a Airu. Obě dvě už ve školce a škole taky skončily. Vždycky je chodí vyzvednout. Ze začátku to byl docela problém, jak nebyl zvyklí, že je má brát s sebou. Chvilku to trvalo, než ho to trklo, že někoho zapomněl, ale teď už to bere automaticky.
Ty učitelky byli někdy opravdu divné a měli divný přístup, anebo způsoby. Někdy až drzé a povýšené, tedy někdy. "Stýčku!" zavýskala vesele Yoshi, když uviděla známou tvář a v mžiku byla u něj a pěvně ho objala. Ach, jak roztomilá, malá tvářička. To opravdu dokáže člověka potěšit, když jí uvidí.
"Ahoj, Yoshi." usmál se na ní jemně. Sedl si k ní do dřepu a taky jí na uvítání objal. Tak droboučký, malý tvoreček a tak roztomilý. "Půjdeme pro Airu a domů, co ty na to." mírně se od ní otáhl a pohladil po černých vláscích. Yoshi byla o rok mladší, než Aira, plus mínus, ale Yoshi byla ta živější z těch dvou. Aira byla spíš stydlivá a moc nemluvící. To ale stejně nic neměnilo na tom faktu, že jsou obě zlatíčka.
"A kdy se vátí stýček domů?" zeptala se zvědavě a naklonila hlavičku trošku ke straně s tím tázavým, neodolatelným výrazem a dala si ručičky za záda. To je taky taková herečka tohle. Ale je to sladký.
"Až večer." povzdechl si a na chvilku uhnul pohledem. "Ale neboj se, nějak se doma zabavíme!" ujistil jí a znovu se na ní usmál. Zvedl jí ze země a posadil si jí za krk. "A drž se ať nespadneš." poradil jí a potom se s ní vydal vyzvednout Airu.
Yoshi nespokojeně zahučela. Pevně se Renjiho chytla za čelo a trochu se naklonila. "A jak se zabavíme?" optala se znovu a uculila se. Uměla mluvit i když všechno se jí ještě povedlo. Rozumět jí bylo a když jí sem tam nějaké to písmenko vypadlo to se prominout dá.
"To ještě uvidíme." provokativně do ní šťouchl, ale tak, aby náhodou nespadla na zem. Ona je to docela výška a asi by to docela bolelo. Takové klasické poňoukání, ale za ten líbezný smích to stálo.
Za nedlouho došli i pro Airu tak jako vždy už čekala před školou, na místě, kde byla vždy a kam pro ní chodil. Vždycky u toho stromu stávala úplně sama zahalená do oblečení s šaskou na zádech a tou dlouhou rukou šálou, kterou pořád nosila. Vypadala tak osamělá. Yoshi jí už z dálky zdravila.
"Ahoj, Airo, nečekáš tady dlouho?" zeptal se jí jemně, když k holčičce došli. Nikdy (tedy, alespoň za tu dobu, co jí znal) nebyla nějak moc komunikativní. S ním si nějak moc nepovídala s Yoshi to bylo něco jiného. Ta byla hodně komunikativní a společenská.
Černovláseka se na něj podívala a mírně zavrtěla hlavou. "Ahoj." odvětila po chvilce tenkým hláskem. Ani se nepohnula, ručičky měla stále schované pod dlouhými rukávy.
"Tak poď." natáhl k ní ruku a stále se na ní přívětivě usmíval. Nechápal, jak to, že s Ishidou se normálně baví. Takhle to vypadá, jako by Renjiho neměla ráda a nebo se ho bála, i přes to, že Ishi říká, že ho má ráda, ale jen se stydí.
Aira se podívala na jeho ruku a potom zpátky na něj do tváře. Opatrně zvedla ručku a chytla se ho. Ani nepípla. Zvedla hnědá očka zpátky nahoru, jako by se snad ptala.
"No vidíš." sevřel něžně drobounkou ručičku ve své a pomalu se s ní za ruku a Yoshi za krkem vydal domů. Domů to bude ještě chvilku trvat.

Vždycky, když přišli domů tak Renji uvařil oběd, zatím, co Aira psala úkoly a Yoshi si hrála. Většinou chodívala za rybičkami. No jo, tady v Sídle byla jadna místnost s obrovským akvárkem přes celou zeď. Vlastně to akvárko byla ta zeď, bylo zabudované do zdi. Bylo tam hodně rybek. Dokonce tam yl i žralůček. Takový ten malý, roztomilý. Byli tam hodně pestré rybičky, ale potom také ty, co se pusinkují. Vždycky, ale úplně pokaždé, když Renji vejde do toho pokoje, tak ty rybky vystřelí a naplácnou se tlamičkami k sobě a nechtějí od sebe pryč. To vždycky Renjiho tak moc deptá.
Po obědě si hrají a nebo si občas někam zajdou. Vždycky se dokážou zabavit. Dokonce i Aira se přidá. To je potom zábava. Ale jenom ve třech. Jaká škoda, že si s nimi nehraje i Ishida.
"Stýčku, stýčku." zanaléhala prosebně Yoshi a přicapkala za Renjim. S ručkama za zády a s tím neviným dětským kroucením ze strany na stranu a culením.
"Hm?" zambručel v otázce a zvedl k ní pohled od mobilu. Psal Ishimu, kdy se vrátí. Chtěl ho už mít u sebe v náruči a zase ho hezky přivítat doma. Totální záviskám, my víme.
"Stýčku, můžu si hját?" víc se uculila a hnedá očka jí v naději zazářila. Vytáhla jednu ručičku z poza zad a ukázala na rudé vlasy svázané stuhou.
"Huh?" pozvedl tázavě jedno obočí. Hrát si s jeho vlasy? Neměl rád, když si někdo hraje s jeho vlasy a nebo jinak, neměl rád, když je měl rozpuštěné. Bylo to nepraktické. Potom se všude pletly. Ale nechtěl Yoshi jen tak bezcitně odbýt, aby jí tím potom neublížil. Jednou mu to nic neudělá. "Tak poď." pobídl jí na konec a pousmál se.
Yoshi se potěšeně zašklebila "Sestšičko!" houkla v druhé ruce držela hřeben a spokojeně si klekla na Renjiho na zem. Aira vykoukla ze dveří a nesměle se vydala za Yoshi. Mírně se usmívala a taky měla hřeben. Vlezla si k Yoshi na zem, ale ani nepípla.
"Vy ste, ale potvůrky malý." podíval se na ně přes rameno. Tak že, ony se na něj už takhle připravily ano? To si tolik věří, že je nechá si hrát? Mno, očividně už ho mají přečteného, ale když těm tvářičkám se nedá odolat. Zvedl jednu ruku a chytl konec černé stuhy, přičemž za ní zatáhl a rozvázal husný vodopád rudých pramenů, které se mu rozlily po zádech a ramenou. Konec konců, taky si mohli trochu odpočinout, když byli denně svázané.
"Děkujeme." pípla Aira vděčně a prohlížela si červené vlasy. Opatrně k nim natáhla ruku a přejela po nich a potom ten samí pohyb zopakovala i hřebenem.
Yoshi se vesele zasmála a odhrnula si půlku vlasů na 'svou' stranu a začala je rozčesávat a hrát si s nimi. Tak schválně jak dlouho takhle vydrží. Očividně hodně dlouho.
"Vy ste se na mě takhle připravily. To je nefér. Kdo se vám má potom ubránit." s předstíraným dotčením mírně stáhl obočí, ale spíš se věnoval svému mobilu a jeho display. Nechával je ať si hrajou. Ono to nakonec nebylo tak zlé bylo to i docela příjemné.

Konečně doma. To byl zase den. Ale už byl zase doma. Těšil se až zase otevře dveře a půjde do tepla. A taky by se nejspíš měl připravit na další už tradiční Renjiho nálet. Pokaždé přiletí a nebo čeká rovnou u dveří a začne ho vítat a objímat a líbat. Je příjemné a hezké vědět, že když člověk přijde domů, čeká na něj někdo, koho koho miluje a naopak a takhle hezky ho přivítá. To opravdu dokáže člověka potěšit.
Vyhrabal klíče a následně odemkl dveře. Pomalu je otevřel. Cítil na těle, jak je doma teplo. Oproti tomu jak bylo venku. Silný kontrast. Mírně se zachvěl, aby si zvykl. Podezřelé, že ještě nic neslyší. Otevřel dveře uplně a podíval se, kde je. Určitě na něj někde vybafne, tak to, aby byl ve střehu. Zavřel dveře a vydal se do kuchyně. Kde si položil věci a svlékl si ty nepotřebné. Opravdu velmi podezřelé, normálně už by ho měl na krku. Bylo tady až děsivé ticho. To se mu nějak nechtělo líbit. Bylo to hodně podezřelé.
Vydal se tedy po Sídle hledat Renjiho a nebo holky. Někde tu být musí. Přece by se jen tak nevypařili jako prach. To je nemysl. A i kdyby jim hrozilo nějaké nebezpečí... V prvé řadě by vycítil Renjiho duševní tlak ve změně a v druhé řadě kdyby se opravdu něco dělo, Renji by se snad dovedl ubránit, no ne?
Prohledal několik pokojů. Nikde nikdo. Dokonce ani v pokoji, kde spala Yoshi a Aira. Taky tam nikdo nebyl. Zkontroloval i pokoj s giga-akvárkem, s těmi rybkami, které Renjiho tak moc deptají. Taky nikde nikdo. Skoro si začínal připadat, jako ve městě duchů (až na ten menší detail, že nebyl ve městě).
Kdo ví, proč ho napadlo podívat se do obýváku až teď. Otevřel velké jedno křídlo dveří a podíval se do pokoje. Ten pohled ho překvapil. Ale bylo to tak krásné, jak Renji spal na zemi a Yoshi s Airou přitisklé a schoulené u něj. To bylo tak krásné. Ani si nevšiml, že ho ten pohled donutil se usmát. Pootevřel dveře trochu víc a po tichu se vydal k rudovláskovo mobilu, který se válel na zemi o kousek dál a poblíž hřebeny a černá stuha. Tak proto, měl rozpuštěné vlasy. Oooo ta představa byla taky tak krásná. Sklonil se a zvedl mobil ze země. Vůbec netušil, že mu psal. Vyndal svůj mobil z kapsy a podíval se na display. Na hoře blikala obálka. Opravdu mu psal a on si toho ani nevšiml. Mírně zrudl. A to měl pěkně prosím mobil u sebe! Zaklapl Renjiho mobil a vrátil ho zpátky na zem a svůj do kapsy. Tiše odešel a vrátil se s lehkou dekou, kterou ty tři na zemi přikryl, aby náhodou neprochladli. sice tady bylo teplo, ale rozhodně to nechtěl riskovat.
"Ach jo, Renji." povzdechl si s úsměvem na rtech. Sklonil se a jemně Airu i Yoshi políbil na čelo. Malinko se odtáhl a podíval se na rudovláska. Opatrně mu rozvázal fialový šátek a položil vedle k mobilu. Chvilku se na něj koukal a problížel si ho. Jak krásný na ně byl pohled. Nemohl si to odpustit, ale opravdu moc krásný. Pousmál se a sklonil se k němu, přičemž ho něžně políbil na rty a opatrně prsty pejel po tváři. Pomalu se odtáhl a vydal se ke dveřím, vyšel ven, ale ještě, než je zavřel tak se na ně znovu podíval. "Dobrou noc, lásky moje."










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama