Ďábel nebo Anděl?

30. března 2014 v 18:50 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Aizen x Grimmjow
Warning: Yaoi, možná trošku násilí

Poznámka: Upřímně, povídek na tyhle dva je hodně po málu. Myslím, tedy já četla zatím jen jednu. Nevím jestli jich je víc, ale pokud ne tak tohle bude druhá, o které vím. V tom případě... Je mi ctí. *Vznešeně se ukloní a usmívá se.* :Kokos!: <------ to nic každý má svoje dobrý a špatný já <:D

Nesnášel Aizena... Tak z hloubi duše ho nenáviděl... Nemohl si pomoct. Bylo to až mučivé. Pořád jen, Aizen-sama tohle, Aizen-sama tamto a skutek utek. Neeee, kdepak, on není jeden z těch idiotů, co se Aizenovi klaní a nejspíš to v dlouhé budoucnosti ani nehodlal měnit. Vlastně, pokud oni se mu chtějí klanit tak ať. Grimmjowovi je to úplně jedno. Proč by se o ně měl starat, kdy pro něj udělali něco dobrého hm? To je právě to. Až Sizena přestane bavit, jak mu pořád lezou do prdele tak se jich prostě zbaví, jak on to umí, bez slitování a ještě s tím jeho nechutným úsměvem na rtech.
Nejlepší by bylo odsud vypadnout dokud to ještě jde, ale kam. Shinigami po něm půjdou. Možná by mohl jít do Lesa Menosů. Tam jsou Hollow. O zábavu postaráno, ale na jak dlouho. Sice má silný duševní tlak a i stejně silnou vůli k boji, ale ne všechno trvá věčně.
Při té cestě po Las Noches to bude muset nějak vymyslet a ne tady jen tak bezcílně bloudi, i když on je zkáze už nejspíš blíž, než si myslí.
"Ale, ale... Grimmjow, kdepak jsi se tady vzal?" zeptal se s úsměvem a tím jeho typickým přístupem hnědovlasý muž stojící ve dveřích.
Očividně se dostal až k komnatám samotného kapitána Arrancarů, bravo Grimmjow, velmi dobře. A to je zrovna to místo, kam se za žádných okolností nechtěl dostat. Jak ironické. "Zabloudil jsem." odvětil prostě a zastavil se, přičemž se po něm přes rameno ohlédl. Bez sebemenšího zájmu.
"Jen náhodou?" optal se znovu Aizen a rty mu více cukli vzhůru. Odtáhl se od dveří a vydal se z modrovlasému, vzdornému Espadovi.
Tohle se mu nelíbilo. Pohrdal jím. Už jen to, že by měl být takhle blízko u něj se mu příčilo. Otočil se k hnědovlasému muži čelem, aby byl případně mohl reagovat. Ovšem, Aizenova reakce ho dočista paralizovala. Ty opovážlivé rty se ho ještě dotky na tom samém místě a aby toho nebylo málo jazykem na jazyk. Šokovaně vytřeštil modré oči a strnul. Chtěl se od něj tak moc odtáhnout a zmizet odsud.
Aizen se spokojeně pousmál do polibku a ještě víc ho prohloubil. Tahle nepoddajná kočička se mu líbila. Vždy byl takový vzdorný a neposlušný. Tak to měl rád. Odtáhl se Espadovi od úst a vtáhl ho s sebou do své komnaty. Po tom, co se za nimi zavřeli dveře už nemá možnost útěku. Vlastně, jeho den byl zpečetěn už od chvilky, kdy otevřel oči. Bylo by dost hloupé, kdyby se pokusil prát se samotným kapitánem Arrancarů, ale člověk by i věřil, že by toho byl Grimmjow schopný.
Nebránil se, i když měl takové nepotlačitelné touhy a nutkání. Až to bolelo, ale taky moc dobře věděl, že když si dá pokoj nedostane trest ještě za to, že se pokoušel bránit a vzdorovat. Rozhdně, ale nehodlal poslouchat, jako by to udělali ostatní. on není žádný pes, na kterého se může pískat a on jako blbec přiběhne ještě s radostí, to by bylo tak ponižující!
"Vypadáš krásně, Grimmjow." pronesl medově hnědovlasý muž a sevřel v jedné ruce modré vlasy, aby nemohl Espada ucuknout. Prsty druhé mu přejel po rtech a následně dvěma z nich vnikl do horkých úst. Přivřenýma očima ho sledoval, jako by ho chtěl celého pohltit. Bylo by hezké ho vidět v řetězech někde v želáři na pokraji smrti a života, ale ještě s věčnou sílou a vůli ke vzdoru a touhou k boji. Ty modré vražedné oči, jak by se leskli nenávistí....
To se leskli i teď. Vražedně přivíral modře se lesknoucí oči a jen z těží potlačoval nutkání stisknout zuby pěkně silou a rozdrtit ty opovážlivé prsty. Dotýkali se jeho jazyka a klouzali po něm, jak odporné. Pro něj rozhodně ano, ale ono mu těžko někdo pomůže.
Pustil modré vlasy a přesunul se rukou po Grimmjowovích zádech ke spodní části uniformy. Dostal se pod ní a donutil jí, aby se svezla z druhého beder a to rovnou i se spodním prádlem.
"Aize..." nedořekl druhého jméno a jen ho utlumil v nenávistném zavrčení, ale stejně to před druhého prsty moc nevyznělo. Zatnul ruce v pěsti a víc svraštil obočí.
"Buď hodný." zašeptal hnědovlasý a donutil mladšího, aby si klekl na gauč za ním a sám si vlezl za něj. "A moc nevzdoruj." pošeptal mu do ouška a obtáhl jazykem jeho konturu a v ten samí moment se do jeho těla začal tlačit hned dvěma prsty a následně s nimi pohybovat a roztahovat je od sebe.
Zatnul zuby pevně k sobě, aby zmlk a neudělal Aizenovi takovou radost. Podepíral se rukama a klečel na místě. Jen čekal, až ho konečně nechá jít,i když sám moc dobře věděl, že to hned tak nebude. Na chvilku se mu dopřálo klidu, když z něj vytáhl prsty, ale opravdu jen chvilka klidu. Otevřel ústa, aby se mohl trochu nadechnout, od toho držení v sobě své projevy, mu došel kyslík. A když do něj starší pronikl až pokořen tak se sebe vyrazil trochu hlasitý sten, ten unikl úplně sám, aniž by ho mohl nějak utlumit a nebo mu v tom zabránit. Rychle zavřel pusu a skousl si spodní ret, už netoužil po tom, aby se tohle znovu opakovalo. To se radši sám udusí.
"Ale no tak, Grimmjow, chci tě slyšet, tohle znělo krásně." pošeptal mu znovu do ouška. Začal do těla pod sebou vnikat a postupně zrychloval tempo. Bylo to tak hezké, jak se stažil nebýt slyšet a zároveň mu to občas i nevycházelo. Natáhl se a chytl ho za bradu, aby otevřel ústa a odepřel mu šanci tlumit se. Teď šlo všechno ven jen k jeho úším.
Cukl pohledem za sebe a trošku natočil hlavu, aby na hnědovlasého viděl. Jen kdyby mohl zabíjet pohledem, jak moc by si to přál. Pro Aizena by to byla opravdu hodně krutá a bolestivá smrt, ale pro něj nikoli, moc by si to užil. Tak moc! Nechtěl si to přiznávat opravdu nechtěl, ale pokud by řekl, že se mu to ani trošičku nelíbilo, ani trošičku, tak by to byla taky lež.
Ještě párkrá přirazil do těla pod sebou, než podlehl a naplnil jeho horké útroby svým spermatem. Grimmjow bo téměř ve stejnou dobu následoval. Nemusel to ani vidět, bylo mu to jasné, už podle modrovláskovi reakce a jeho projevů. Vystoupil z jeho těla a naklonil se nad něj. "Tak je hodný kocourek." usmál se a znovu si ho přitáhl k ústům a do polibku. Spokojeně plenil jeho ústa.
Grimmjow ho chvílinechal být, sám se ale moc nezapojoval. Potom se od něj odtáhl a vrátil pohled před sebe. "Už můžu jít?" zeptal se asi trošku mručivě, ale taky tišeji. Když se od něj starší odtáhl bral to jako svolení, že může. Zvedl se tedy a došel si pro své věci, aby si je mohol zpátky obléknout.
"Grimmjow, oba víme, že by bylo ipro tebe lepší, kdyby jsi byl zticha, že ano?" přimhouřil hnědé oči a díval se za ním, jak odchází z jeho komnaty a zavírají se za ním bílé dvoukřídlé dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miko-kun miko-kun | 16. května 2014 v 20:16 | Reagovat

Tak dalsi povedena povidka moc se mi ty tvoje povidky libi :) nemohl/a bys udelat neco s ichigem nebo uraharou pls

2 Nisure Nisure | 20. května 2014 v 18:44 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :3 a ano a ráda ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama