Bílá a bílá je stále bílá, ale bělejší bílá

3. března 2014 v 0:28 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Ryuuken x Aizen
Warning: Yaoi, v Ryuukenovo nemocnici, konkrétně? kancelář >:D

Poznámka: No jak jsem říkala, 'Ono se v té hlavě druhý den něco najde' a taky, že jo. Našlo a hodně. Popravdě nemám ponětí, kdo bude nahoře, tak že, kdo ví, jak to dopadne XP Nic méně, trochu vysvětlení k příběhu. Aizen a Ryuuken jsou 'staří známí' a Ulquiorra a Ishida jsou jejich malí, zlatí synáčkové. Zbytek budou řešit ti dva a kdo ví jak, ale skončí to sexem XD

Šel chodbami Karakurské nemocnice. Potřeboval si promluvit se svým starým 'známím'. Věděl, že většinu času tráví tady, v nemocnici, taky musel hned z mnoha důvodů. Typoval, že bude buď u sebe v kanceláři a ˙nebo někde bude pochodovat, nejdříve se chtěl podívat do kanceláře. Po stěnách modré Quincy kříže, ach, jak typické, a to své schopnosti a vůbec všechny Quincy zavrhuje. Je to zvláštní člověk. Ale co, každý nemůže být úplně bez chyby. Navíc, žádný učený z nebe nespadl.
Popravdě... apsolutně netušil, kde má kancelář a ještě, když je ta namocnice tak velká a je tu tolik dveří a chodeb a místností. Nejspíš se bude muset někoho zeptat a nebo si najít mapu, ale to bude nejspíš úplně stejné, jako kdyby se měl někoho zeptat.
Po nekonečném bloudění se přece jen musel zeptat. Jedna milá, pohledná a hodná sestřička mu řekla, kudy má jít. Takový laskavý pohled měla. A taky nebyl daleko. Po tom dlouhém bloudění nemocnicí měl vetšinu cesty za sebou, než potkal tu dívku. No, vypadala mladá.
Zaklepal na dveře kanceláře, aby o něm druhý věděl a následně vzal za kliku a vešel. Hned za sebou zavřel, aby jejich rozhovor zůstal tam kde má - jen mezi nimi. Podíval se na světlovlasého muže a usmál se. "Zdravím, dlouho jsme se neviděli." pozdravil ho a mírně kývl.
Druhý zvedl pohled od papírů, ve kterých četl a podíval se na hnědovlasého "Co tady děláš?" hlesl jen místno pozdravu a vypustil z úst obláček kouře. Otočil se na židli, aby k druhému byl čelem. Položil papíry na stůl a potáhl si z cigarety, kterou držel v prstech.
"Jak už jsem řekl." začal a vydal se ke stolu. "Dlouho jsme se neviděli a potřebuji si s tebou promluvit." vysvětlil a opřel se dlaněmi o dřevěnou desku stolu.
"O čem." odvětil. Poslouchal druhého, i když by radši, kdyby měl klid, ale pravdou bylo, že Aizena taky už dlouho neviděl. Nu což. Pár minut snad neuškodí, stejně neměl zatím moc co na práci. Jen ty papíry, ale to bylo během chvilky hotové.
"Nechci se ti do toho pléct, ale měl by jsi se o svého syna trošku víc zajímat." poznamenal hnědovlasý muž a mírně se na druhého usmál.
"A jaký by to mělo smysl. Jestli myslíš jeho problémy..." na chvíli zavřel oči a znovu si potáhl z cigarety a následně dým vypustil ven. "Co si nadrobyl, to si také sám sní. Nevím, proč bych měl řešit jeho problémy."
"Tohle nemyslím." namítl Aizen a vzdálil se od desky stolu, aby na něj nešel našedlí kouř. Přešel k oknu a opřel se o zeď vedle něj. "Myslím to, že tvůj syn je poňěkud silně sblížený se Shinigamim." upřesnil, co měl na mysli, aby každý nemluvil o něčem jiném.
"To vím. Má vůbec cenu, mu to rozmlouvat? Stejně mi do toho nic není. Je to jeho problém." uzavřel to. Jestli si chtěl promluvit o tomhle tak to sem ani nemusel chodit. Takové zbytečnosti.
Chvilku bylo ticho. Jako v hrobě, možná až děsivé ticho. Díky bohu za to, že ho někdo z těch dvou prolomil. Tedy ten moudřejší. "Slyšel jsem, že lidé, kteří mají modré oči, pocházejí ze Španělska." konstatoval zamyšleně.
"Na takovou hloupost, jsi přišel kde." podíval se na něj přes rameno Ryuuken a mírně svraštil obočí. Tak tohle slyšel prvně. Kde to zase vyhrabal a kdo to vymyslel.
"Kdo ví, někde jsem to zaslechl." pokrčil rameny "Ale pokud je to pravda, ty a tvůj syn jste ze Španělska." poznamenal a mřimhouřil hnědé oči.
"Hloupost!" zopakoval znovu a naposledy si potáhl z cigarety a následně jí típl v popelníku. "A vůbec, jestli jsi sem přišel jen proto, aby jsi mi dělal kázání a vyprávěl nesmyslné báchorky, tak jsi vůbec nemusel chodit." obořil se na něj. No jo, jeho typická pohostinost a přátelství.
"Vlastně... Přišel jsem za tebou si promluvit a..." nedokončil větu, odlepil se od zdi a přešel ke světlovlasému. Opřel se rukama o opěradlo židle a sklonil se k němu.
Ryuuken se zamračil a cukl na něj pohledem. "A co děláš teď ty..." nestačil doříct větu, když ho umlčeli ústa druhého. Překvapeně vytřeštil oči a strnul. Nečekal to a úplně ho to vyvedlo z rovnováhy.
Spokojeně se pousmál, když viděl, že se mu druhý nebrání. Už ho dlouho neviděl. Chtěl ho. Přejel mu rukou po hrudi a břiše až k rozkroku a při té cestě mu rozepl poklopec.
"Neprotahuj to." vydechl polohlasně, když Aizen rozpojil polibek a trochu přimhouřil oči. Vybídl se jeho doteku a opřel si hlavu o jeho rameno.
"Dobře, jak chceš." zašepal a jazykem obtáhl linii jeho hrdla. Odtáhl se od něj, obešel ho a zvedl se židle a posadil na desku stolu. Vtěsnal se mu mezi stehna a znovu se vpil do jeho rtů a jazykem se probyl přes hradby zubů až do úst, které začal plenit a zapojovat druhého jazyk.
Světlovlasý bloudil do Aizenovo těle a přes oblečení obtahoval jeho linie těla. Nemohl je cítit tak dobře, jako by neměl oblečení, ale to nevadilo. Pomalu se rukama dostal až ke koženému pásku a přesce na něm. Rozepnul ji a povolil si zapínání kalhot. Vtěsnal se rukou pod spodní prádlo a přejel prsty po celé jeho dálce. Obemkl ho prsty a následně začal zpracovávat.
Hnědovlasý tiše zasténal do druhého úst a přimhouřil oči. Usmál se a natáhl se, aby mohl na stole udělat trochu pořádek a místa. Odsunul nepotřebné papíry a věci o kus dál. Donutil ho slézt ze stolu a přehnout se před desku. Stáhl mu kalhoty i se spodním prádlem a vnikl mu do úst dvěma prsty, aby je navlhčil a následně, aby si ho mohl začít připravovat.
Tlumeně zasténal a vybídl se Aizenovi. Mírně si skousl ret mezi zuby, aby v sobě držel ty zvuky a uvelebil se na stole, tak pohodlně, jak jen to šlo. Nechtěl to zbytečně protahovat. Kdykoliv by sem mohl někdo přijít a upřímně, bylo by to docela trapné, kdyby tady takhle viděl nějaký zaměstnanec ředitele nemocnice.
Vytáhl z něj prsty a chytil ho za boky, aby mu necestoval po stole. Nasměroval svou erekci proti jeho vstupu a následně do něj pomalu vnikl. Utišil v sobě sten, který chtěl ven. Téměř hned začal přirážet. Taky nechtěl, aby je tu někdo viděl, ale zase ho tak moc chtěl.
Snažil se být potichu. Skousával si spodní ret, aby byl zticha. Zatínal prsty do desky stolu, chtěl se držet na místně a co nejméně se posouvat a pohybovat i se stolem. Nechtěl si přehazovat avé papíry dosud odvedenou práci. Přes rty mu unikl občas jen velmi tichý sten.
Cítil, že se blíží po schodech k vrcholi. Postupně jeden stupínek za druhým až nahoru k bílému světlu, které tam zářilo. Cítil to. Přišel si s ním promluvit a ja k to skončilo. Ten fakt, že by sem mohl někdo přijít... Bylo to nebezpečné... a vzrušující.
Už jen pár přírazů druhého, které ho po stupíncích vynesli k vrcholu. Mírně se prohnul v zádech a pustil si ret, aby si ho neprokousl. Nechal uniknout steny přes hrdlo a ústa ven, ale snažil se je, co nejvíc utlumit ve svém nitru. Zaryl prsty do stolu a vydýchával zažitý orgasmus.
Stejně tak i Aizen. Už jen pár přírazů do Ryuukenova těla, do kterého následně vyvrcholil a dostáhl onoho zářného bílého světla, ke kterému stoupal výš a výš. Slastně vydechl a přimhouřil hnědé oči, sotva je udržel otevřené veškerou tou slastí. Bral si do plic čerstvé doušky kyslídu, který do teď nestíhal vdechovat. Odtáhl se od světlovlasého, aby si mohl natáhnout svůj oděv a zapnout.
Otočil se k druhému čelem a taky se natáhl pro své kalhoty a spodní prádlo. Povedlo se mu zklidnit se a následně si sáhl do kapsy pro krapičku a zapalovač. Vyndal z krabičky jednu cigaretu a vložil si jí mezi rty. Krabičku vrátil zpátky do kapsy.
"Neměl by jsi tolik kouřit." poznamenal s úsměvem hnědovlasý a přitáhl si Ryuukena k sobě, aby si ho mohl přitáhnout do polibku, ale před tím mu vzal tu zpropadenou cigaretu.
Vybídl se mu, ale mírně se zamračil. Brát mu takhle cigarety jo? Tlumeně nespokojeně zamručel do Aizenových úst, ale nebránil se. "Se svým tělem si budu zacházet, jak já uznám za vhodné." upokojil ho, když se dostal z polibku. Vzal mu svou cigaretu a vrátil si jí zpátky mezi rty a zapálil. Zapalovač vrátil zpátky do kapsy a potáhl si.
"Možná není jen tvé." usmál se s přimhouřenýma očima a posadil se do jeho židle za svými zády. Přehodil si nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína. Zamyšleně se usmíval "Tak že, bílá ano..." poznamenal pro sebe spíš zamyšleně a zkoumavě si Ryuukena prohléžel.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama