Valentýnský dáreček

15. února 2014 v 15:28 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: Valentýnská povídka, tak že, romantika, svíčičky, dárečky aaa samozřejmě nesmí chybět sex XP :D

Poznámka: Dobře, tak máme Valentýn a chtělo by to nějakou hezkou romantickou povídku, mno a jelikož já to nejlíp umím s těma dvěma (tam nahoře ten obrázek) tak taky musím napsat něco zrovna na tuhle dvojci. Chtělo by to něco hezkého, tak doufám, že se mi to podaří. Mělo to být sice o něco delší tak se omlouvám, ale s tím už nic nenadělám. Tak ideme na to XP :3

Dneska je čtrnáctého února. Lépe řečeno dnes je Valentýn. Ishida je ještě ve škole. On nešel. Musel něco vymyslet, měl práci a chtěl černovláska překvapit. Nějak. Ještě měl pár hodin. Tak nějak už si naplánoval, co udělá, ale jen to musel sehnat. A pak Ishidu zdržet, co nejdéle venku. Dneska je pátek to je taky dobře. Krásně mu to hraje do karet, po pátku je totiž víken a Ishida nebude muset do školy a učení taky může na chvíli nechat.
Teď momentálně měl ale jiný problém. Hledal, kde má mobil. No jo, když on si ho vždycky někam dá a potom neví, kde je a hledá ho po celém domě. Nutně ho potřebovl. Prohledal to snad všude. Police, stůl, postele, svou tašku do školy, je to sice úplná blbost, ale podíval se i do lednice. Nikde nebyl. No jo, to se mu stává často. Když něco hledá a potřebuje to - nenajde to. Když to nepotřebuje - najde to. Typické. Nespokojeně zamručel a přešel ke stolu, přičemž se svalil na židli. Kde mohl jen být?! Takhle se nehne a nechce zkazit sobě i Ishimu Valentýna.
Tak jako náhodně si poklepal prsty na kapsu. A heleme. Cítil tam něco tvrdého. To snad... Sáhl do kapsy a vytáhl z ní svůj mobil. Povídal se na něj a vražedně ho sledoval. Přísahal by, že ho položil na stůl. Potřeboval napsat SMSku, ať na něj počká až skončí ve škole v parku.
Vrátil mobil zpátky do kapsy kalhoty a vydal se podívat, co je v lednici a co by mohl uvařit. Dobrý. Nedávno byl nakupovat, lednice byla celkem blná a bylo dost věcí na výběr. Chtěl udělat něco lehkého, ale něco, co by nasytilo a potěšilo chuťové pohárky. Rybičky. Tehehe. Ale co, Ishida má rád mořské plody a hlavně rybičky tak proč ne. Vařit uměl už hodně dlouho. Konec konců někdy to byla i zádava. Občas uždiboval, z toho, co měl a nebo mu zbylo.
Když dovařil tak to šoupnul někam, kde by to nejméně vychladlo, aby si to udrželo svou teplotu. Pak se šel převléct. Vzal si ty své typiské černé volnější džíny s řetězy a mnoha kapsami. Převlékl si triko, přes které si hodil tmavo fialovou mikinu a potom ještě bundu. Zkontroloval jestli má mobil a v peněžence peníze pak jí zase strčil do kapsy a vzal si klíče, kterými zamkl a pak si je hodil do zadní kapsy na zadku.
Sice nesměl, ale nechtělo se mu čekat na vlak. Uměl otevřít Gargantu (z té doby co byl ještě v Las Noches) a přes ní se dostal do Karakury. Vyšel z osamělé uličky a vydal se nakoupit potřebné věci. To chvilku potrvá, ale měl ještě čas. Ishida měl dneska ve škole dlouho, to půjde.
Koupil nezbytně potřebné věci a taky několik věcí, aby potom mohl udělat černovláskovi překvapení. Přemýšlel jestli má ještě někam dojít. Nebo jestli něco nepotřebují. Ta představa, že tady chodí s nákupními taškami a jinak má na sobě samé stylové věci, to nešlo moc do sebe, ale co. Venku je docela zima, přece si nebude brát něco 'normálního' co nosí normální lidé. Ne, on musí mít něco stylového. Ale co, tak to přežije no, bylo to už i horší. Šel vrátit koupené věci domů přes Gargantu a pak se vrátil do města a vydal se ke škole, aby mohl počkat na černovláska.
Ovšem, nečekal tam on, ale Uryuu už čekal na něj. Teh, nějak se přepočítal ten nákup mu asi trval moc dlouho a to ještě uvažoval o tom, že by si zašel ke kadeřnici, aby mu přistřihla konečky. Už je měl zase dlouhé. Mno co, to počká na jindy. Usmál se a vytáhl jednu ruku z kapsy, přičemž na chlapce mávl "Ahoj, Ishi." pozdravil ho, když k němu došel a aniž by mu dal čas nebo počkal, než odpoví tak ho políbil na rty.
Černovlásek překvapeně zamrkal a zarazil se. Tohle nečekal a navíc ho chtěl taky pozdravit a on hned s tímhle. Jen nevěděl, jestli to bylo úmyslně, aby mlčel a nebo součást pozdravu. Ale bylo to příjemné cítit znovu jeho dotek na svých rtech. "Ahoj, Renji." pozdravil ho, když se od něj rudovlásek odtáhl a usmál se.
"Čekáš tady dlouho?" pozvedl rudovlasý jedno obočí a pokynul mu hlavou, aby už šli. Vydal se od školy směrem k parku. Taková malá procházka neuškodí a potom pojednou vlakem domů.
"Ne ani ne." zavrtěl chlapec hlavou a vydal se za ním. "Jen nevím, proč mi musíš psát o hodinu. Myslel jsem, že někde hoří." vyčetl mu a trochu se zamračil. "A co vůbec děláš ve městě?" zajímal se.
"Byla to otázka života a smrti." opáčil Renji vážně, ale usmíval se. "Potřeboval sem pro něco skočit a tak sem skočil i pro svoje koťátko." vysvětlil sladce a přimhouřil oči.
"Em... Aha." odvětil chápavě Ishida. Od úst mu stoupl obláček páry. Až taková byla venku zima. Víc se do sebe zachumlal, aby si nějak udržel své teplo.

Těsně před dveřmi do Sídla se rudovlásek zastavil a otočil se k chlapci čelem. "Teď ti zavážu oči. Mam pro tebe překvapení." usmál se na něj a odvázal si tmavo rudý šátek z čela, přičemž jím převázal černovláskovi oči, aby nic neviděl. Chtěl ho překvapit. Kdo ví, jestli Ishida vůbec někdy slavil Valentýna. Mno, tak ale teď bude a bez debat, nezájem. Vytáhl z kapsy klíče a odemkl dveře. Uvnitř ze sebe shodil oblečení a pomohl i Ishidovi, aby si nemusel ten šátek sundavat a nekazil mu to.
"Ale jaké?" zaptal se Uryuu, ale nebránil se. Nechal si zavázané oči. Stejně by nemělo cenu se bránit. Moc dobře věděl, že z těch dvou je tady právě Renji fyzicky zdatnější. Nechal se vést starším dovnitř. Bylo tam příjemné teplo.
"Neptej se a pojď." pobídl ho jemně rudovlásek a chytil ho za ručku, aby ho mohl vést. Pomalu ho odvedl ke stolu. Posadil ho na židli a ujistil se, že nekouká. Byla tu tma nerozsvěcel. Vzal si zapalovač a zapálil všechny svíčky,které tady byli následně i tu na stole. Svíčky dokolaně osvětlovaly celou místnost a dodávali jí romantický a trochu temnější nádech. Následně připravil večeři na talíře, kterou uvařil před pár hodinami. Položil ho na stůl. Přešel za Ishidu a rozvázal šátek, přičemž mu ho dal pomalu dolů.
Černovlásek pomalu otevřel oči, když mu šátek spadl z očí, aby viděl. Byli tu svíčky a na stole večeře. Proč? Přemýšlel. Tohle, no bylo to normální, ale že by Renji chystal svíčky a ještě před tím dělal takové tajnůstkářské tentononc to už nebylo tak úplně běžné.
"Šťastnej Valentýn, Uryuu."zašeptal mu jemně do ouška a políbil ho na tvář. Objal ho kolem ramen a na chvilku se o něj opřel a sledoval ho červeným pohledem.
"R...Renji já..." nemohl doříct větu. Byl zaskočený. Nevěděl, tedy vůbec netušil, jak má zareagovat. Co má říct. Nečekal to a rozhodně ne od někoho jako je Renji. Vůbec se to k němu totiž nehodilo charakterově, pochyboval, že on tyhle svátky slaví. Ale upřímně, on si taky vzpomněl, sice je to nic moc, ale když má potom o své hodili šití volno... "Renji, taky pro tebe něco mám." odvětil po chvíli a podíval se na něj. Vyprostil se z jeho sevření a přešel ke své brašně, přičemž jí rozepl a chvilku v ní hraba. Pak se vydal s rukama za zády zpátky. "Teď zavři oči ty."
Rudovlásek se jen pousmál a souhlasně přikývl. Zavřel tedy oči a čekal. On pro něj měl, ale ještě jeden dárek, ale ten až potom. Teď ne bylo by to moc předčasné.
Mladíček se potěšeně usmál a chytil ho za jednu ruku a dal jí před sebe a to samé udělal i s tebou druhou. Pak mu do dlaní položil velké, červené, plyšové srdce, které ušil ve škole a na pravé straně dole s nápisem: "I love you, from Uryuu." trochu se od něj odtáhl a usmál se.
Otevřel oči a podíval se na to, co měl v dlaních. Úplně se rozzářil a pevně Ishidu objal, div ho chudáka neumačkal. "To je tak sladký a roztomiloučký, Ishi. Moc děkuju!" uculil se a vděčně si ho tiskl v náruči. Políbil ho na ústa a podíval se mu do tváře. Chudák malý, teď vypadal tak roztomile a zaraženě, očividně tuhle reakci nečekal, ale když ono to bylo tak sladké, jak se tvářil. Jezůůůůs. "Díky, Ishi." zopakoval už o něco méně hyperaktivně a něžně ho pohladil po tváři a políbil na ústa.
Černovlásek souhlasně přikývl a pousmál se. Opravdu nečekal, že z toho bude až tak nadšený a až tak moc rád. Vždyť mu dal jen plyšový dárek. Dobře, sice ho udělal sám, ale vždyť je to snadné.

Když dojedli večeři, kterou Renji udělal tak uklidil a poslal Ishidu do ložnice, že za chvilku přijde a něco mu přinese. Dobře, tak proč ne. Seděl na posteli a čekal. Lapička byla rozsvícená jen na minimum, dodávalo to podobný efekt, jako ty svíčky v kuchyni. Ale musel uznat, že ta večeře byla skvělá. A vypadá to, že Valentýn ještě nekončí. Tedy aspoň na rudovláskovi to tak vypadalo.
Otevřeli se dveře a Renji s sebou nesl veliký pohár s jahodovou, čokoládovou, polité karamelovou polevou, se šlehačkou a na vrch naházení gumový medvídci. Usmál se, když viděl Ishiho sladký výraz. No jo, medvídci to je jeho. Proto je tam taky dal. Přešel k němu a sedl si za ním na postel. "Budeš ňamat, Ishi." uculil se a vzal si lžičku, přičemž nabral trochu zmrzky a natáhl jí k černovláskovi.
Chlapec si prohlédl velký pohár a pak to, co měl na lžicče. Lhal by, kdyby řekl, že nechce nebo ho to neláká. Trochu se naklonil a otevřel pusinku. Vzal si do úst, co bylo na lžičce a spokojeně zvedl k rudovláskovi pohled.
"Očividně ti to chutná." poznamenal a přimhouřil červené oči. Znovu nabral trochu ze skleněného poháru a opatrně to vložil Ishidovi do úst. Usmíval se. Jeho malá kočička. Jenom jeho nikoho jiného. Vzal na prsty trochu šlechačky. Otřel jí černovláskovi o rty a následně se k němu naklonil a něžně jí slízal a políbil ho na měkké rtíky. Znovu nabral lžičku zmrzliny a takhle krmil Ishiho do té doby, dokud to oba nesnědli.
Renji jestě prsty setřel, co šlo ze stěn poháru a potom ho odložil na noční stolek. Natáhl prsty k černovláskovi, k jeho rtům a naklonil hlavu trochu na stranu.
Uryuu trochu pootevřel ústa a slízal jazýčkem zbyteček rozteklé zmrzliny. Vtáhl prsty do svých ústrob a snažil se s nich dostat veškeré zbytky sladkého, ale sledoval pohledem rudovláska před sebou.
"Ishi..." zašeptal a vytáhl mu své prsty z pusy. Natáhl se k němu a políbil ho na rty. Opatrně ho položil na postel a obkročmo ho obklíčil svým tělem a rukama. Znovu něžně obdaroval jeho ústa a následně do nich vnikl jazykem a rozehrál vášnivou, smyslnou, ale jemnou hru s jejich jazyky. Sundal mu brýle, aby nepřekáželi a položil je na stůl. Vydal se rukou po jeho těle a pod tričko. Trochu ho vyhrnul a pohladil po drobné hrudi a bříšku. Spokojeně se pousmál, když mu chlapec zasténal do úst a trochu se zavrtěl. Vytáhl mu ruku z pod trika a přejel prsty po jeho rozkroku přes kalhoty. Další krásná odezva a ještě víc ho potěšilo, když zjistil, že byl vzrušený.
Černovlásek jen znovu utlumeně zavzdychal a objal staršího kolem krku. Snažil se, držet si ho u sebe, aby mu mohl alespoň trochu utlumit své steny v jeho ústech. Pevně si ho držel u sebe, vybízel se mu a tiše mu sténal do úst. Líbilo se mu to. To musel přiznat, vždycky se mu to líbilo. Trochu v ruce sevřel jeho triko a zvedl pohled ke stuze ve vlasech. Sevřel jí mezi dvěma prsty a promnul. Trošku za ní zatáhl. Černá stuha povolila a rozvázala se. Rudé prameny se mu rozlily po zádech a spadaly přes ramena. Šimraly ho na krku a na obličeji. Zavřel jedno oko, aby mu nepřekáželi. Zabořil do rudých vlasů prsty a pevně je sevřel, jako by mu snad měl utéct.
Trochu se mu odtáhl od rtů a vydal se jemnými, vlhkými polibky obdarovávat jeho tváře a hrdlo. Rozepnul mu kalhoty a trochu je stáhnul, jak jen mohl a aby mu černovlásek moc neutíkal. Přejel po jeho vzrušení přes spodní prádlo a následně vnikl rukou pod něj, aby ho mohl obemknout prsty a dráždit. Rty stále obdarovával jeho kůži. Líbilo se mu, když pro něj vzdychá a může ho slyšet. Určitě se mu to hodně líbilo.
"R...Reee..nji..." zasténal hlasitě a rychle si skousl spodní ret, aby se utlumil. Semkl víčka pevně k sobě a snažil se nechvět. Napínal svaly v těle, aby se tomu jakkoliv ubránil. Silně svíral rudé vlasy v pěstech a tiskl si ho k sobě.
Trochu se od něj vzdálil, abymu mohl sundat kalhoty a spodní prádlo. Nechal je na zemi a sán si rozepln kalhoty. Vyhnrnul chlapci triko a vyprostil semu, aby mu ho mohl přetáhnout přes hlavu a hodit na zem. Pak to samé udělal i se svým trikem. Přejel si jazykem po horním rtu a sledoval to drobné tělo pod sebou. Pomalu mu přejel po vstupu do jeho těla a opatrně se do něj začal tlačič jedním prstem.
Černovlásek slastně zasténal a semkl víčka pevně k sobě. Svíral v prstech prostěradlo pod sebou a snažil se nechvět a tlumeně sténat. Cítil a vnímal, jak se do něj tlačí další a další prsty, jak se v něm pohybují a povolují mu svaly. Tiskl víčka pevně k sobě a z hrdla se mu drali tiché steny. "Budu opatrný, Ishi." pošeptal mu do ucha Renji a následně cítil, jak z něj vytáhl prsty a začal se do něj sám tlači celou svou délkou až po kořen. Zalapal po dechu a instinktivně se po něm natáhl a pevně ho objal rukama kolem krku a tiskl si ho u sebe.
Dal jim chvilku, aby si jejich těla zvykla a políbil černovláska na čelo, byl tak sladký a rozkošný. Prostě si nemohl pomoct, miloval to drobné tělo pod sebou. Miloval ho celého. Byl jenom a jenom. Polamu a pozvolna se v něm začal pohybovat. Podepíral se vedle ně rukama a obdarovávla jeho kůži letmími polibky. Slíbil mu, že bude opatrný. Chtěl to dodržit. Nechtěl mu ublížit, vypadal tak křehce. Chtěl, aby se mu to líbilo, což taky plnil. Nerad by, aby celý večer zkazil tím, že by mu něco udělal. Přestal se podepírat a začel ho jednou rukou hladit po těle a obtahovat prsty jednotlivé a i nepatrné linie jeho těla.
Chlapec sténal a pevně ho svíral v objetí. Nechtěl ho pustit. Jako by měl strach, že by mu potom utekl. Pohrával si v prstech rudými prameny. Očividně se tenhle den hodně vydařil. Trochu se zachvíval, když se rudovlásek dotkl nějakého citlivého místa.
Jemně ho obemkl prsty a začal ho zpracovávat ve stejném tempu jako přirážel do jeho těla. Cítil, že už brzy bude. Ještě do jeho těla párkrát vnikl, než vyvrcholil a zasténal mu do kůže. Přimhouřil oči a přestal do ní vnikat. Sledoval ho upřeným, červeným pohlede.
Ishida si ho k sobě ještě chvilku tiskl, ale pak vyvrcholil do jeho ruky a na své bříško. Rozdýchával zažitý orgasmus a přestal se chvět. Hrodník se mu nadzvedával při nádechu a výdechu. Pootevřel modré zastřené oči a podíval se na rudovláska nad sebou.

Netrvalo dlouho a za chvilku si oba dva zalezli pod deku v zájemném, pevném objetí. Lampičku už taky zhasli. Očividně se den svatého Valentýna dobře vydařil. "Miluju tě, Uryuu..." zašeptal mu rudovlásek dou ouška a jemně ho políbil na rty a na čelo. "Já tebe taky..." hlesl Ishi tiše a víc se mu schoulil do náruče. Ano, tenhle Valentýn se opravdu hodně vydařil. Na to asi ani jeden z nich dlouho nezapomene...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NiKi NiKi | E-mail | Web | 15. února 2014 v 15:38 | Reagovat

dobrý

2 Nisure Nisure | 16. února 2014 v 22:45 | Reagovat

Děkuji moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama