Tohle je tvá dnešní odměna

12. února 2014 v 20:09 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Byakuya
Warning: Yaoi (možná trochu hard), řetězy a nevině vyhlížející sladkosti? <:D

Poznámka: Mno když už jsme u toho. Já nejdřív hledám obrázky a pak teprve vymýšlím povídku. Pravdou je, že dokážu (ani nevím jak) napsat povídku prakticky na cokoliv. Když jsem našla tento obrázek tak mě napadla povídka, které je trochu podobná jedné manze. Taky je fakt, že já moc ráda experimentuji a hraji si, když už píšu něco hard. A upřímně... Je to zábava. *Ano všichni víme, že tohle je psycho a úchyl...* Omlouvám se za podobnost v manze, ale není to úplně stejné jen podobné XP Řekněme, že náš milý Byakuya je 'menší' úchyl :D *A nebo spíš... >:DDD*

Pracoval, jako každý den. Dokud neměl svou práci hotovou tak se nehl od stolu, pokud to nebylo nějak vážně hodně nutné, ale nejdřív chtěl dokončit práci, aby to potom měl z krku a mohl se věnovat jiným věcem. Kdo ví, proč mu jeho kapitán dával tolik práce. Kdyby to bylo aspoň něco v lidském světě nebo někde jinde, než u stolu a nad papíry spisů, hlášení a kdo ví, co tam všechno bylo. Tak to proč ne, ale tohle bylo stále nudnější a nudnější. Snažil se to dělat pečlivě, ale rychle. Opravdu to bylo stále nudnější. A aby toho nebylo málo tak poslední dobou se cítil nějak moc unavený, vyčerpaný a občas ho pobolívali i některé části těla. Většinou to byla záda a nebo tělo od pasu dolů, ale nebylo to tak hrozné, je to bylo divné, když se nijak nenamáhal a jen seděl u stolu nad papíry. No možná to je právě tím, že pořád jen seděl u stolu nad papíry. Neměl pohyb. Chtělo by to si dát chvíli oraz někde venku. Jít se projít a protáhnout si ztuhlé svaly. Ano to bude ono. Chtěl tedy dokončit svou práci a jít se na chvíli protáhnout někam an čerstvý vzduch, aby si tělo odpočinulo a mozek taky.
Hodně se mu ulevilo, když konečně dopsal poslední slovo. Spokojeně se usmál a odložil tužku. Zvedl se ze židle, srovnal papíry na hromádky, aby vypadali úhledně a vzorně a nechal je seřazené na stole. Tohle byla, ale práce jeho kapitána a když už je o něm řeč, tak kde vůbec je. Vždycky někam zmizí a člověk o něm klidně celý den neví. To je taky tajnůstkář to je hrůza. Otevřel dveře a nabral do plic pořádnou hrst čerstvého, venkovního kyslíku, aby tělo okusilo tu příjemnou chuť venkovského vzduchu, když pořád vdechoval jen ten, co byl uvnitř v uzavřené místnosti. Bylo to příjemné. Spokojeně se usmál a protáhl si zatuhnou páteř a ruce. Zavřel za sebou dveře a vydal se se projít.
"Renji." oslovil ho známí hlas. Instinktivně se zastavil a přes rameno se oblédl na dotyčného, kdo vypustil z úst jeho jméno. "Kapitáne Kuchiki?" zeptal se a radši se k němu otočil čelem. Jen doufal, že nepřišel, protože mu chce dát další práci. Sotva jednu dokončil, seděl nad tím půl dne a ještě by měl dostat další. To už ne. To se pak nedivil, že měl tělo celé ztuhlé a rozbolavělé.
"Odvedl jsi skvělou práci, Renji." pochválil ho černovlasý kapitán a došel až k němu. Podíval se mu do očí. "Vím, že jsi poslední dobou hodně pracoval. Chtěl jsem ti dát nějakou odvěnu." oznámil. Zvedl pravdou ruku k rudovláskovi a když mu rukáv sklouzl, bylo vidět, že v ruce drží sladkost, ale tu zatraceně dobrou a sladkou rybičku, které měl Renji tak moc rád.
Nejspíš by to měl přijmout. Je to od capitána Kuchikiho. Navíc měl pravdu, že poslední dobou hodně pracoval a když mu přinesl odměnu tak to snad nemůže odmítnout ne. "Em....Děkuji, kapitáne." odvětil na koneca trochu se tedy sklonil a vzal si rybičku do úst.
Byakuya jen souhlasně přikývl a nechal ho vzít si rybičku. Na rtech se mu mihl nepatrný, snad spokojený úsměv a trošku přimhouřil šedavé oči. Nehodlal nikam chodit. Teď to nebude třeba. A rozhodně nikam nepůjde sám. On si počká. Konec konců nebude to trvat dlouho.
Renji poslušně sledl sladkou cukrovinku. Spolk, co měl v ústech a spokojeně si přejel jazíčkem po rohním rtu. No jo, tyhle sladkůstky měl nejradši. Byla to skvělá odměna. Jen začal pociťovat na svém těle slabotu. Tak trochu. I únavu a malátnost. Unaveně si promnul čelo a na chvíli zavřel oči. Netrvalo dlouho a podlomili se mu nohy a následně ztratil vědomí. Byakuya ho chytil do náruče a vzal s sebou kam si do neznáma...

Pomalu se začal probírat. Trošku pootevřel červené oči. Zprvu viděl rozmazaně úplně všechno a několikrát se mu oči sami od sebe zavřeli. Pokusil se nějak pohnout, ale z ničehož nic se mu z úst vydral jen sten a byl donucen zaklonit hlavu. Zalapal přes otevřená ústa po dechu a znovu otevřel oči. Zkusil pohnout s rukama. Nešlo to. Otevřel znovu oči a trochu zavrřel hlavou, aby se probral. Slyšel cinkání řetězu. Zjistil, že má na krku obojek ze kterého vede řetěz. Následně, že má svázané ruce. Pokusil se uvolnit. Nic si nepamatoval. Vůbec nic. Trochu se zvedl a podepřel se rukama, aspoň tak, jak mohl a jak mu to provazy dovolovaly. Deka, co ho kryla mu sklouzla do klína. Očividně na sobě neměl kimono a ani spodní část. Tak že, hrdneme si to. Neví, kde je. Je svázaný, neví, co se stalo a aby toho nebylo málo nemá oblečení a to také kamsi zmizelo.
"Už jsi se probrál?" ozval se známí hlas jeho černovlasého kapitána. Páni jak se tam dostal? Až teď si ho všiml, že sedí na druhé straně pokoje. Byl halený jen do čeho si sametového už od oka to vypadalo opravdu hodně jemné. Zvedl se a pomalu šel k němu. Vlasy měl rozpuštěné, žádné spony. Došel až k rusovláskovi a klekl si k němu. Vzal za řetěz a trochu si ho k sobě přitáhl, aby se mu mohl vpít do rtů.
Přimhouřil trochu oči a vydal jakýsi podivný pa zvuk na známku nesouhlasu, ale přece jen se povolil. Nemohl se bránit. "Proč jste mě svázal kapitáne? Já bych šel i bez toho." zašeptal, když černovlasý rozpojil jejich polibek.
"Takhle to bude lepší zábava." odvětil prostě starší a chytl tenounkou deku, přičemž jí z rusovláska stáhl, aby nepřekážela. Prohlížel si svým šedým pohledem to dokonalé, potetované tělo. Nemohl si odpustit, aby volnou druhou rukou přejížděl po svalech stejnou stopou, jako svýma očima. Avšak, zastavil se těsně před jeho vzrušením. "Krása." poznamenal sladce a přimhouřil oči.
Renji slastně zavzdychal a zavřel oči. Trochu odvrátil hlavu a zatnul zuby. Zvláštní, byl teď citlivější na doteky. Jak to. Takhle citlivý nikdy nebyl, rozhodně ne, aby to s ním dělalo takové věci. Znovu se pokusil uvolnit. Nešlo to. Pohnul nohama a znovu zasténal.
"C-c-c-c-c..." zavrtěl Byakuya mírně hlavou a znovu zatáhl za řetěz k sobě. Sklonil pohled k provazu, který se válel na zemi. Vzal ho a přitáhl si ho k sobě. Spokojeně se pousmál, když rodovlasý hlasitě zalapal po dechu a zavzdychal. Měl provaz ovázaný kolem stehen a lýtek a přes zadeček na záda. Když stáhl provaz k sobě tak ho utáhl. a donutil mladšího, aby pokrčil nohy a dal je od sebe. To byl zkrátka neodolatelný pohled. "Nesmíš ho pustit." hlesl kapitán a vložil mu část řetězu do úst.
Mladší uposlechl a držel řetěz v ústech. Snažil se ho držet, aby mu nevyklouzl z úst. Sliny mu pomalu začínali přetékat z úst po tvářích a bradě, jak se mu hromadili v ústech a řetěz byl stále zkouzavější a začal mu padat z úst. Musel si ho přidržovat jazykem a zuby, aby mu nevypadl. Ale opravdu mu potom vyklouzl z úst a se cinkáním se spustil podél jeho těla. Přes otevřená ústa dýchal.
Černovlásý jen trochu naklonil hlavu na stranu a zavrtil jí. víc zatáhl za provaz, aby ho utáhl a donutil rudovláska znovu hlasitě sténat. "To nebylo hezké, neuposlechnout rozkaz svého kapitána." poznamenal. Vztáhl k něu ruku a setřel mu sliny od úst a následně chytil mezi prsty černou stuhu, která držela jeho vlasy. Něžně za ní zatáhl a rozvázal jí, aby tak uvolnil tu záplavu rudých, dlouhých pramenů. Pustil provaz a trochu se s rudovláskovi naklonil. Jazykem přejel po jeho vzrušení, obtáhl jeho špičku a až bolestně pomalu ho vzal do úst. Zvedl k druhému svůj uhrančíví pohled a pomalu si ho začal brát hluboko do svých horkých útrob.
Netušil, přoč je tak citlivý. Ty pohyby v něm vyvolávali silně chvění, bylo to tak slastné a neodolatelné až ho to bolelo. Tiskl víčka pevně k sobě a zuby taky. Zatínal ruce v pěsti a každičký sval jeho těla byl napnutý k prasknutí. "K...Kapitáne..." dostal ze sebe a trochu pootevřel jedno oko, aby na něj viděl. Netušil, jak dlouho ještě vydrží, ale byl si jistý, že ne příliš dlouho jestli takhle bude starší pokračovat.
Byakuya ještě chvíli počkal a když už cítil, že by mohl dosáhnout orgasmu, nechal ho vyklouznout z úst a černou stuhou ovázal jeho úd pod žaludem, aby mu zabránil ve vyrcholení. Vydal se prsty přes jeho vzrušení až ke vstuvu a dráždivě po něm přejel prsty. Bez varování do něj hned dvěma vnikl, aby si ho mohl začít připravovat a následně i roztahovat. Líbilo se mu, jak pro něj rudovlasý sténá a vzdychá. Jak se chvěje a co všechno to s ním dělá. Vytáhl z něj své prsty a chytl znovu řetěz. Vytáhl si ho do kleku a následně ho donutil, aby se otočil k němu zády. Přiměl ho se hlavou opřít o zem. Dokonale se mu tka vystavil. Zatáhl za provaz, donutil ho znovu roztáhnout nohy a sténat. Shodil ze sebe sametové oblečení, pod ním nic neměl. Jemně chytl druhého za krásný zadeček a přitáhl si ho k sobě. Trochu mu natiskl svou erekci na vstup, aby ho ještě chvilku provokoval, ale potom do něj prudce vnikl. Sám zasténal a chvilku počkal, než si jejich těla zvyknou.
Podkapitán hlasitě zasténal a znovu zatnul ruce v pěsti a napjal se. Skousl si spodní ret, aby se aspoň trochu držel po tichu a prohnul se v zádech, aby se staršímu víc vybídl. Opřel si čelo o prkenou podlahu a snažil se být po tichu. Nevěděl ani kde to je. Nechtěl být příliš slyšet. "P...Prosím...." zavzdychal.
Nenechla ho dlouho čekat. Sám to potřeboval, vyplnil jeho přání. Prudce začal přirážet do jeho těla. Hluboko a rychle. Bral si ho. Chtěl slyšet, jak pro něj vzdychá. Měl rád to nádherné tělo pod sebou. Přidržoval si ho za boky, aby mu neutíkal. Přece jen se nemohl podpírat rukama a klečel jen na roztežených kolenou. Přivýral oči a poslouchal tu slastnou hudbu pro jeho uši, která rudovláskovi unikala z úst. Sám si skousával ret, aby se snažil držet, co nejvíc po tichu. Popravdě, ne všechny steny se mu povedlo zadržet, tam kde měli být. Nemohl se udržet dlouho. A opravdu to dlouho netrval, než se zavzdycháním vyvrcholil do těla pod sebou a vyčerpaně se na něj položil.
Rudovlásek taky hlasitě zasténal, taky by rád, kdyby mohl vyvrcholit, ale nemohl. Jeho vlastní stuha mu v tom zabraňovala. Zoufale se na svého černovlasého kapitána podíval a pohledem ho sledoval, aby mu taky dovolil uvolnění. C9til v sobě ten příšerný tlak. Nakonec se ale i jeho tělu dostalo uvolnění hned po tom, co se stuha rozvázala...

Kolik jen mohlo být hodin? Musel už vstát ještě měl práci. Tedy zatím ne, ale určitě se opět nějaká najde. Byakuya na sebe na sto procent nenechá dlouho čekat a nejspíš mu tady stejně nechal vzkaz s tím, co má udělat. Unaveně pootevřel oči a zamručel. Zvedl se do sedu a promnul si utahaně hlavu. Zvedl se z postele a vydal se upravit a obléknout. A pak ke stolu jestli tam nemá nějaký vzkaz. Byli tam jen hordy papírů a sušenková rybka a pod ní ležel vzkaz: "Až dokončíš svou práci, toto je tvá odměna."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama