Jízda na koních

20. února 2014 v 0:39 | Nisure |  Yaoi, Shonen-ai Bleach
Pairing: Renji x Uryuu
Warning: Yaoi, koně, provokace, sex se stáji (? O.o) uvidíme XP


Poznámka: Možná to bude něco na způsob parodie nebo nějaké části budou vtipného provedení. (Ono taky jednou za čas je třeba trochu srandy do toho zakomponovat XP) a upřímně... Myslím, že ti dva mají na ty koně hooodně velký vliv a možná, že i trochu špatný vliv. Když já za to nemůžu, ve škole děláme blbiny a kdesi cosi se tam vymyslí a já to potom něco i použiju do povídky (někdy si to předělá atd), ale když ono je to někdy tak lákavý.

Jeli po škole vlakem domů. Tedy do ninějšího domova. Stejně do toho sídla Ryuuken ani nepáchne. Je tam klid. Celé Sídlo mají pro sebe, tak proč toho nevyužít. Ve vlaku se toho nedalo moc dělat. Proto se o sebe aspoň opírali, když už nic. No, opírali. Spíš Ishida se opíral o Renjiho. Chudák malý, kdyby se o něj měl Renji opírat tak ho zlomí jak špejli. Z Karakury to bylo tak kolem deseti kilometrů? Nebo kolik to vlastně bylo. Věděli, kde vystupovat i načasované to už měli, ale když v tuhle denní dobu tady bylo z krátka moc lidí a to i, když šli úplně až do zadu. Pravda, ani jeden z těch dvou toho poslední dobou moc nenaspal. Ishida se musel učit, protože... Milí páni profesoři si usmysleli, že dají všechny testy a zkoušky na jeden týdej, že? Proč ne? Tak to mají všichni rádi. Učil se většinou pozdě do noci. Nesměl mít z toho špatné známky. A Renji měl dost práce s úklidem, vařením po případě jet něco nakoupit nebo obstarat, zařídit a kdesi cosi. On osobně se neučil, nepotřeboval to. Do té školy chodil jen kvůli Ishidovi. A známky? To vždycky nějak dopadne ať už dobře nebo ne.
Zkrátka toho bylo už trošku moc. Měli by chodit spát dřív. Už aby byli ty věčné zkoušky pryč a byl víkend a mohli se aspoň trochu v klidu vyspat. Ani jeden z nich netušil, jak se jim povedlo usnout, ale povedlo. Renjiho probudilo skřípání kolejnice, jak vlak stavěl. Podíval se na černovlásk, co se o něj opíral a trochu s ním zatřásl "Ishi, vstávej a poď hoden." pobídl ho a sám vstal.
Černovlásek pootevřel své modré oči a podíval se na staršího. Tiše si povzdech a trochu zamrkal, aby se rozkoukal a potom vstal a vydal se k právě otevřeným dveřím vlaku. Venku počkal na červenovláska a zatím se protáhl, aby uvolnil ztuhlé svaly.
"Ishi, netušil sem, že to tady přestavěli." poznamenal tak trochu zaraženě Renji a podíval se kolem. Tohle nebyla jejich stanice.
"Co?" zeptal se nechápavě chlapec a taky se podíval kolem. Jak usnuli tak asi spali moc dlouho a přejeli zastávku. "Ach jo..." postěžoval si spíš pro sebe a sáhl do kapsy, aby si z ní mohl vytáhnout mobil a následně začal cosi psát.
"Co děláš?" zeptal se rudovlásek zvědavě a naklonil se mu přes rameno, aby viděl co píše a komu. Vlak mezi tím zase odjel dál.
"Sídlo je odsud asi tři kilometry a další vlak jede až za dlouho. Píšu Mizuri." vysvětlil a odeslal zprávu. Pousmál se a přes rameno se na staršího podíval.
"Mizuri?" pozvedl tázavě jedno obočí. "To je ta holka, co se stará o ty koně, co sou ve stáji?" ujišťoval se podezřívavě a narovnal se.
"Ano." přikývl souhlasně Ishida a usmál se. "Psal jsem jí ať sem přijede a přiveze s sebou koně. Pojedeme do sídla na nich." oznámil a vydal se k silnici.
"P-Počkej, Ishi!" houkl na něj rudovlásek a doběhl ho. "To jako, že pojedeme na koních? Mě nemaj rádi! Snažej se mi sežrat vlasy!" namítl a podíval se na černovláska.
"Samozřejmě, že ano. Ber to, jako trochu romantickou vjížďku na koních." pokrčil mladíček rameny a natáhl se, aby mohl staršího políbit na ústa. Pousmál se a vydal se dál.

Po nějaké době čekání na 'místě setkání' sem přijela Mizuri i s přepravníkem na koně. Auto zastavilo a následně z něj vystoupila hnědooká brunetka s úsměvem na rtech. "Ahoj, Ishido." vydala se k černovláskovi a hned, jak mohla tak ho objala a na uvítanou políbila na tvář.
Černovlásek obětí opětoval a usmál se "Ahoj, Mizu. Děkuji, že jsi přijela. Nechtěl jsem tě rušit, ale vystoupili jsme o jednu zastávku později, než jsme měli." podíval se na ní omluvně. "Kdybych ti to mohl někdy nějak vynahradit, tak mi prosím řekni." nabídl se hned, aby ten svůj 'pekelný hřích' nějak odčinil.
"To je v pořádku, ale děkuji." přikývla brunetka a vděčně se usmála. Přešla k přepravníku na koně a otevřela ho. Chytla uzdu černého hřebce a vyvedla ho ven k Ishidovi. Předala mu uzdu a následně se vrátila i pro druhého černého koně, kterého odvedla zase k Renjimu. "Ahoj, Renji." pozdravila ho ještě opožděně a zvedla k němu hnědý pohled.
"Čus." přikývl rudovlásek souhlasně a vzal si uzdu koně, i když ne, že by se mu zrovna nějak extra chtělo. S koňmi prostě není kámoš a nejspíš ani nebude. A tady je hned důvod - ten kůň mu zase de po vlasech. Ucuknul hlavou a nespokojeně mlaskl "Hele! Necháš to?!" podíval se výhružně na hřebce a zamračil se. Hřebec jen pohoršeně potřásl hlavou a uhnul uraženě pohledem pryč.
"Ještě jednou ti děkuji, Mizuri." usmál se vděčně Ishida a přikývl. Jeho problém je, že vždycky děkuje i když není třeba a vždycky se omlouvá i když k tomu ani není důvod. Ale někdy je to hodně roztomiloučké a sladké. Potom si totiž myslí, že kdo ví, jakou hrůznost neprovedl a potom ten jeho výraz, při tom zkrátka podlehne každý.
"Není zač, Ishido." usmála se na něj jemně Mizuri znovu se k němu vrátila a na rozloučení ho objala a znovu jemně políbila na tvář. "Zatím se měj." pohladila ho po tváři a pak se od něj odtáhla na Renjiho mávla a ten jí to oplatil pokynutím brady. Pak se vydala zpátky k autu a za nedlouho odjížděla zpátky domů.
Mizuri moc Renjimu nevěřila. měla k tomu hodně důvodů. Ono se ani není moc čemu divit, když se nad tim člověk tak nějak zamyslí. Mizu si o něm myslela, že kouří, pije a nebo bere drogy. A že je to jen nějaký potetovaný frajírek. Měla strach, aby Ishidovi neublížil, něco mu neudělal. Když se to tak vezme tak, kdyby ho člověk neznal tak by to do něj i možná řekl. Že to bude ten týpek něco na způsob těch z gangů a vrahů a kdesi cosi. Když si s Ishidou povídala tak si povídala, co si o rudovláskovi myslí a taky, že si na něj bude dávat pozor a bude ho kontrovolat jestli nedělá neco nepatřičného. Ale Uryuu mu věřil a na černovláska dá jako na svého brášku.
Oba se ještě chvíli dívali za odjíždějícím autem a Ishida si potom vylezl na hřbet svého hřebce. "Tak šup, Renji." vybídl ho a usmál se na něj.
"Na to mě nedostaneš." zaprotestoval rudovlásek a ukázal na to ztělesnění zkázy vedle sebe, co se stále ohlíželo po jeho červených vlasech.
"Ale no tak, neremcej a pojď, neboj se bude to zábava." usmál se chapec jemně a pobídl koně, aby popošel o kousek ke staršímu.
"Já ta to nepolezu. Snaží se mě to sežrat!" zavrtěl nesouhlasně hlavou a zatvářil se uraženě, stále sledoval hřebce vedle, aby mu zase nešel po vlasech. Ještě, aby je měl ožužlané, to tak!
"No tak, Renji. Prosím. Bude to zábava! A nebo můžeš jít pěšky. Je to jen pár kilometrů to zvládneš a možná, když na něj budeš hodný tak tě začne mít i rád." naklonil hlavu trochu ke straně a pousmál se.
Když tomu pohledu se nedalo odolat a neuposlechnout ho, navíc ho nechtěl zklamat. Podíval se na koně a vylezl mu teda na hřbet do sedla. Chytil si otěže a trochu na ně zatáhl, aby se černý hřebec otočil. Podíval se na černovláska a pobídl koně, aby se vydal v před, když Ishida udělal to samé.

Nemělo to být nějak rychlé, ale spíš taková projížďka. A navíc, s Renjim by to ani rychle nešlo. Ishida by neměl problém jít do něčeho rychlejšího, než je krok a nebo klus, ale Renji ne-e, ten by se na tom zvířeti potom už neudržel. Ale tohle byla čistě jen vyjížďka na odreagování.
"Ishido! Mě bolí prdel!" zaskučel rudovlásek a cukl pohledem na chlapce opodál. Jooo to se taky dalo čekat. Ono jak ten kůň pořád 'poskakuje' tak to je k nevydržení, když na to není zvyklí. Bylo jen otázkou času, kdy zaskučí.
Černovlásek se pobaveně pousmál. "To už vydržíš. Sídlo je už jen kousek." odvětil mírně a dvěma prsty si posunul brýle na nose, aby mu nespadli.
"Ale když to je k nevydržení!" zaskučel znovu a trochu se posunul v sedle, aby se pokusil najít polohu, kde by to tak netlačilo. I když to už opravdu bylo jen kousíček k Sídlu radši by šel pěsky, ale... asi bude mít ztuhlé tělo od pasu dolů tak by moc rychle nešel, ou.
"Už jen kousek, to vydržíš." ujišťoval ho chlapec jemně a stočil k němu modrý pohled. Sídlo už bylo také v dohledu. Když k němu konečně dorazili a ke stájím tak oba slezli.
Renji otevřel vrata do stáje, potřeboval si rozhýbat tělo. A následně šel s hřebcem dovnitř a trochu ho zatáhl za uzdu, aby šel. Odvedl ho do jeho boxu a sundal mu postroj, který následně uklidil. To samé udělal i Ishida.
"Tohle mě jednou zabije." poznamenal otráveně rudovlásek a promnul si rukou kříž. Podíval se na koně a následně se vydal ven, aby mohl zavřít box. Ať si tam to ztělesnění chaosu klidně pojde. On bude rád, když od toho bude mít zase nějakou dobu pokoj.
"Ale, ale..." podíval se po něm chlapec a usmál se. "Není to tak hrozné, jen ty na to nemáš stavěné tělo, ale to by se časem dalo vylepšit. Nic víc v tom není." odvětil a taky zavřel box s černým hřebcem. Trochu od něj poodešel a podíval se po starším.
"Nikdo přece neřek, že na tom budu jezdit. Cokoli, ale tohle ne." zavrtěl hlavou a narovnal se. "Navíc, taky musim bejt trochu použitelnější. Ještě musim uklidit, uvařit, nakrmit tě..." vyjmenoval pár věcí a při té poslední se pousmál, na tu se totiž dostalo Ishidovi očekávané reakce. Ne, sice nic neřekl, ale ten výraz mluvil za vše.
Ishida se chvilku vyčítavě mračil, ale potom ke staršímu přešel a za triko si ho přitáhl "Ticho, hlupáčku." pronesl medově, než si druhého přitáhl do vášnivého polibku. Spokojeně přimhouřil modré oči a trochu se vytáhl na špičky, aby lépe dosáhl a mohl svým sladkým jazýčkem dlouhěji do druhého úst.
Rusovlásek spokojeně přimhouřil oči a zapojil do hry i vlastní jazyk. Přitáhl si mladíčka blíž k sobě a jednou rukou ho objal kolem pasu. Začal si ho podvědomě táhnout s sebou až do té doby, než se zády opřel o jeden ze sloupů, které tady byli a víc si k sobě chlapce přitáhl a vtěsnal mu koleno mezi nohy, aby si více méně sedl. Druhou volnou rukou ho pohladil po těle až k lemu kalhot a zipu, který pomalu prsty rozepnul.
Černovlásek na moment sklonil pohled a rozpojil polibek. "Tady?" zeptal se nejistě a podíval se po stáji. Většina koní byla na louce a pásla se až na pár jednotlivců a těch, na kterých sem přijeli.
"Samozřejmě, že tady, Ishi... Neboj se... Nikdo sem nepříde." ujistil ho šeptem do ouška a jemně obtáhl jazykem jeho konturu a následně ho něžně stiskl mezi zoubky. Rozepnul mu zaklhoty a trochu stáhl dolů. Přes spodní prádlo přejel po jeho vzrušení prsty.
Mladíček tiše zasténal a na chvilku semkl víčka pevně k sobě a trošku zaklonil hlavu, přičemž se podvědomně vybídl tomu, co mu druhý dělal. "Ale... jsou tu koně..." hlesl polohlasně a nepatrně očka pootevřel.
"To jsou jenom koně..." zašeptal červenovlásek a prohodil si pozici s mladším. "Zapři se rukama..." poručil mu a zatlačil mu rukou trochu na záda, aby se předklonil. Trochu mu stáhl kalhoty a spodní prádlo dolů.
Chlapec tedy uposlechl a zapřel se rukama o sloup. Přes rameno se podíval na svého společníka. Přimhouřil smyslně modré oči a malinko si skousl spodní ret, když viděl, co rudovlásek provádí a co chce udělat. Nebránil se mu a pevně se zapíral o sloup.
Trochu mu vyhrnul oblečení a pohladil ho po odhalené kůži zad a jemnými doteky prstů přešel až na jeho hýždě a něžně je stiskl. Naklonil se nad tělo pode sebou a volnou rukou se taky zapřel o zeď. "Ishi... už aby byla sobota..." poznamenal sladce, ale tiše do jeho ouška a pustil mu zadeček. Jal se rukou rozepnout vlastní kalhoty a setřást je dostatečně i se spodním prádlem, aby nepřekáželi. Nasměroval své mužství oproti mladšího tělu a pomalu, ale hrubě do něj, bez přípravy, vnikl. Bolelo to, když nebyl Ishida připravený, ale jeho to bude bolet taky. Bolestně zatnul zuby na sebe a skousl si mezi ně spodní ret, aby v sobě udržel veškeré projevy. Přivřel oči a prsty zaryl do sloupu, o který se zapíral rukou.
Černovlásek bolestně zakňučel a rozechvěl se. Do očí mu vyhrkly slzy, proto je radši zavřel a snažil se držet víčka pevně u sebe, aby slzičky nepřetekli. Z hrdla se mu vydral boletivý sten. Snažil se potlačit bolest a uvolnit se, aby to přestalo bolet a jeho svaly se taky uvolnily. "Re...n..." dostal ze sebe téměř prosebně a po tom, co se mu aspoň částečně povedlo potlačit bolest, naléhavě pootevřel modré oči a přes rameno se na rudovláska koukl.
Rudovlásek pomalu začal s přírazy, byli pomalé a opatrné, ale jen do té doby, než Ishidovi svaly konečně povolili a pustili ho do těla. Nechával steny tiše unikat z vlastních úst a přivíral oči. Sledoval to krásné, drobné tělo pod sebou. Jak hezky vzdychal a zachvíval se.
Cítil, jak přírazy do jeho těla se stávali stéle intenzivnější, rychlejší a hlubší. Podlomili se mu ruce v loktech a víc se předklonil. Zapřel se lokty o sloup, aby ve snaže se nějak tišit si přitiskl ústa ke své ruce, do které pouštěl své steny, které se mu dostávali z hrdla.
Trochu mu utekl, ale zároveň se mu vybídl, když se mu podlomily lokty. Naklonil se k chlapci a s rukou, kterou se zapíral o zeď s ním propletl prsty, aby měl dlaň na hřbetu drobné ručky. Sklonil se k němu a jemně ho ze strany kousl do ouška.
To nebezpečí, že by sem mohl kdokoliv přijít a vidět je tady v této situaci... Bylo to tak nebezpečné a zároveň tak vzrušující. Směsice emocí. A nedej bože, kdyby sem přišla jeho sestřička Mizuri-chan. Dobrá nebyla to jeho opravdová sestra, ale rozhodně se tak brali. Už jen při té představě cítil, že je rudý a jeho krásnou barvičku by mu mohlo i zralé rajčátko závidět. Netušil, jak ho tahle myšlenka napadla, ale rozhodně by to bylo hodně trapné... Z jeho rozjímání ho vytrhlo, když ho rusovlásek kousl. Zachvěl se a zasténal do své ruky.
Pousmál se a jazíčkem provokativně obtáhl konturu Ishiho ouška a na chvilku do něj vklouzl. Byl rád, když se mu dostalo té krásné reakce v podobě chvění. Pohladil ho bříšky brstů po hrudi přes oblečení a sjel až na bříško a k rozkroku. Obemkl ho zkušenými prsty a obkroužil špičku palcem.
Zalapal po dechu a zaklonil hlavu. Pokoušel se v klidu dýchat, ale místo toho se mu z hrdla dostávaly vzdechy a steny. Aniž by to nějak čekal podlehl vlně orgasmu a potřísnil staršího ruku svým spermatem.
Ani červenovláskovi netrvalo dlouho, než se udělal do Ishidova těla. Přestal do něj vnikat a opřel si čelo mezi jeho lopatkami. Sevřel pevně druhého ruku ve své a když se mu povedlo trochu uklidnit, podíval se na svou ruku a slízal zní vše, co na ní zůstalo. Pousmál se a políbil černovláska jemně za ouško. Vystoupil z jeho těla a pustil ho.
Ishida to ještě chvilku vydýchával, ale potom se narovnal a natáhl si zpátky své spodní prádlo a kalhoty. Opřel se zády o sloup a zvedl morý pohled.
"Seš tak sladkej, když se takhle tváříš, Ishi." nemohl si odpustit medově a sám si natáhl oblečení a zapl kalhoty. Posunul chlapci brýle, aby mu nespadly a políbil ho na čelo. "Tak, a teď deme. Ještě máme práci." odvětil a bez varování ho popadl a vzal ho do náruče, přičemž se vydal ven ze stáje.
Černovlásek se polekaně zajíkl a vystrešeně se staršího chytil. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Když se kočička bojí. To je tak roztomiloučké. "Práci?" zeptal se, když zase uklidnil výraz. Spokojeně se pousmál a objal staršího kolem krku a nechal se spokojeně nést.
"Samozřejmě." odvětil souhlasně Renji a přitáhl si Ishiho k sobě, přičemž ho políbil na rty. Vyšel ze stáje a nohou zavřel dveře a vydal se domů do Sídla.

Sobota

Konečně zase sobota! Byl klid. Nemuseli jít do školy a měli mnohem víc času. Oba dva byli venku. Ishida už měl své povinosti hotové tak tady poletoval na koni, i když Renjiho přemlouval ať jde taky - ani náhodou. To nedávno mu to stačilo bohatě. Radši seděl na terase a sledoval ho.
Musel uznat, že v tom sexy jezdeckém oblečku s bílími kalhotami, tmavo modrým sakem a bílou košilí na to nebyl špatný pohled a už vůbec ne, když přešel do klusu a nebo cvalu. Jak se nadzvedával ze sedla.... Mnohem lepší, než na tom koni jet je dívat se na Ishiho. Pozorně si ho prohlížel. Mnohem lepší, než kino. Podepřel se loktem o stůl a bradu si podepřel dlaní. Usmál se apřimhouřil červené oči. Ale zrovna, když černovlásek najížděl na překážku tak si čehosi všimhl a musel se tomu zasmát. "Ishido! Ty vzrušíš i koně!" houkl na něj pobaveně. Ale on nekecal, no opravdu, jeho oči nejspíš viděli, co vidět neměli, ale je to tam!
Chlapec sebou poplašeně cukl "C-Co...?" dostal ze sebe a téměř spadl ze hřbetu hřebce, když doskočil na zem. Tak trochu na něj nalehl. Co to zase mele? To se úmyslně snaží, aby spadl a něco si zlomil? Zatáhl za otěže, aby kůň zpomalil a on zase nabral ztracenou rovnováhu. "Renji! Co blázníš?! Ty chceš, aby jsem spadl a něco si udělal?" zamračil se na něj vyčítavě a vydal se k Sídlu.
"Neee, ale fakt tak se podívej a uvidíš!" odvětil rudovlásek a pořád se pobaveně pochechtával a opíral se zády o opěradlo židle, aby nespadl.
"To není vtipné! Nedělej si ze mě srandu! Tohle je černý humor!" vyčítal mu a pobídl hřebce, aby zastavil. Zapřel se rukama o sedlo a následně sledl ze hřbetu zvířete.
"To neni vtip." zavrtěl červenovlásek hlavou a zvedl se ze židle. Přešel k Ishimu a objal ho jednou rukou kolem ramen a otočil čelem ke koni. "Vidíš!" uchechtl se pobaveně.
"A-ale..." dostal ze sebe bezradně chlapec a radši sklonil a odvrátil pohled, když začal rudnout. To není fér! On si myslel, že si Renji dělá jen srandu a ono to opravdu...
"Ale, ale Ishi... měl by ses držet od těch koní dál nebo tě jednoho krásnýho dne jeden znásilní." sklonil se k Ishidovi a trochu mu pocuchal vlasy. Ne, to hle ho asi nějakou dobu neomrzí.
"Renji! Nech toho!" cukl na něj vyčítavým pohledem, byl rudý, jako dobře zralé rajčátko a ještě ten naštvaný, vyčítavý výraz do toho. No zkrátka no coment.
"Neboj se to bude dobrý." ujišťoval ho a jemně ho druhou rukou pohladil po tvářičce. "Jenom na tom koni příště tak neposkakuj. Víš, ten kůň si to taky může vyložit trošku jinak." obtáhl ukazováčkem linii horního rtu a pousmál se.
"Ach jo, Renji." povzdechl si Ishida v hlase povzdech, ale usmíval se. Zavřel modrá očka a pevně staršího objal a přitulil se k němu.
Rudovlásek se spokojeně pousmál a přitáhl si mladíčka blíž k sobě. Zvedl pohled k černému hřebci a vítězně na něj vyplázl jazyk a zazubil se. "Moje Neko." odvětil výsměšně. Bylo to směřováno na oba dva. Jak na koně tak i Ishiho. Ale něco na tom pravdy bylo.








 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama