Gefangnis - XXXXXV.

5. ledna 2016 v 16:23 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Ahoj, malej." pozdravil chlapce a pousmál se na něj, když ho zahlédl.
"Ahoj." oplatil mu a chtěl jít k sobě.

"Ty nejsi moc příjemnej." vyčetl mu a nechal ho vejít, ale následně se opřel o stěnu a založil si ruce na hrudi.
"A ty bys byl kdyby ti někdo ublížil?" chtěl vědět.
"To nevim, asi podle toho, jak by mi kdo ublížil." řekl zamyšleně "A kdo ti ublížil?"
"A ty při tom budeš jejich kamarádíček to tak." zavrhl. "Ještě by mi udělali hůř."
"Já ti ale neublížim." zamítl.
"A jak ti můžu věřit?" nedal se.
"To je taky fakt." znovu zapřemýšlel a podíval se nahoru ke stropu. "Ale, kdyby jo nebyl bych na tebe tak hodnej." připomenul.
"To je také pravda mladý pane." usmál se nad tím, co řekl a taky se opřel o zeď.
"Tak vidíš." pokývl na souhlas a vytáhl krabičku s cigaretami. "Chceš?" nabídl mu zdvořile.
"Um um." zakroutil hlavičkou. "Já nemůžu už teď sem malý pane."
"Ale di. Stejně začneš kouřit, když tady budou očividně na dlouho." nenechal se odbýt a znovu ho vybídl, aby si jednu vzal.
"Nabídni mi až vyrostu." poradil mu a vzal si od něj krabičku, aby mu ji mohl vložit do prsní kapsy.
"Nabídnu ti až ti bude osumnáct." řekl mu a nechal ho, aby mu zase cigarety uklidil hezky do kapsičky.
"Tak za dva roky mladý pane." informoval ho a jemně na kapsyčku poklepal.
"Dobře." rty se mu roztáhli do nepatrného úsměvu. "Moment." zarazil se a podezřívavě si ho přeměřil "Myslel sem, že je ti sedumnáct."
"To teprve bude šestého listopadu." opravil ho. "Dali mi do správy sedmnáctiletý, aby to nebylo tak šokující."
"Tse." odfrkl si "Oni už nevědi, kam by ty děti dali, ty bys měl bejt správně v pasťáku a ne v base."
"Um um tam mě nechtěli. Říkali že tohle nemá cenu ani zkoušet." vysvětlil mu. "Tak sem skončil tady."
"To je blbost, normálně by tě tam vzít měli, ještě nejsi plnoletej tak bys měl bejt v pasťáku." vrtěl hlavou v nepochopení, jací jsou lidé dementi.
"Stejně by mě sem dali tak co." pokrčil nad tím rameny.
"To nevim, když ještě nejsi plnoletej. Správně by neměli."
Vytáhl se na špičky a jemnou pusou na ústa ho umlčel. "Kdyby mě sem nedali tak bys tohle nestalo ne?"
Udiveně se na něj podíval, když to udělal, ale neměl samozřejmě nic proti. "Chlapče, ty se nezdáš." pousmál se a přitáhl si ho za pas blíž k sobě.
"Nezdám protože to není sen mladý pane." potbrdil mu svým způsobem a vůbec se mu nebránil. Pochopil že když bude něco chtít tak nemůže jen prosit a být to malé neduživé, ustrašené mláďátko, ale taky se musí trochu snažit.
"Máš pěknou vyřídilku." pochválil ho a druhou rukou ho pohladil po těch krásných černých vláscích.
"Proč myslíš?" zajímal se.
"Protože mám oči a vidím to." vysvětlil mu, přičemž si při tom ukázal na oči.
"A co když se ti oči jen zakoukali." samozřejmě to myslel v dvojsmyslu.

"Nemyslím si." zavrtěl hlavou a sklouzl rukou trochu níž, aby mu stiskl prdelku.
Trochu sebou trhl a víc se k němu zepředu natiskl aby mu nemohl sahat na zadeček.
"Seš tak sladkej." usmál se, když mu ukázal tu krásnou rekci a víc si ho k sobě přivinul.
Pousmál se a nechal se obímat. "A tuhle hloupost si tu myslí skoro každý a já se jich bojím." postežoval si a smutnýma očima se na něj podíval.
"To bys měl, jelikož je to krutá pravda." varoval ho s vážným výrazem, ale pak se zase zatvářil přátelsky a za pas si ho natiskl ještě blíž.
"Ale ty mě ochráníš viď?" chtěl vědět.
"No jasně." upokojil ho a prohrábl prsty ty černé pramínky.
"Takže když budeme pracovat spolu tak mě jim nedáš viď že ne?" chtěl se přesvědčit.
"Nedám, ale nevím komu, ještěs mi to neřekl." připomněl mu.
"Ani jednomu jen Renjimu jo." upřesnil mu a hezky se na něj usmál.
"Myslel sem, kdo ti ublížil." upravil svou námitku, aby to pochopil lépe.
"Ten zrzavý a ten jeho blonďatý kamarád." prozradil mu.
"Yylfordt a Ichigo?" zamrkal překvapeně, i když by ho to nejspíš nemělo tak udivovat, když u těch dvou jsou takové věci normální.
"Takže mě před nimi ochráníš?" chtěl se přesvědčit a objal ho kolem krku.
"Určitě." přitakal a sklouzl oběma rukama znovu dolů k jeho zadečku, aby ho mohl znovu stisknout.
"Auvík." zakňučel. "Pořád bolí."
"Seš tak k nakousnutí." rozplýval se se strýzněným výrazem a pohladil ho po tom krásném bochánku. "Kdybych moc tak bych tě klidně přetáhnul."
Víc se k němu přitiskl a natáhl se na špičky aby mu mohl šeptat. "Až budu dospělý tak klidně třikrát denně když mě budeš chránit."
"Tak to tě budu hlídat jako oko v hlavě." za takovou odměnu, kdo by ho nehlídal čtyři a dvacet hodin denně, že.
"Děkuji pane." usmál se a dal mu pusu na tvář.
"Maličkost." naklonil sek k němu a oplatil mu polibek, ale on místo na tvář ho políbil na ty dokonalé rty.
"Vy si ale troufáte." mírně se zamračil. "Ani vaše jméno neznám." vyčetl mu.
"Tak to je blbí." usoudil "Protože sem ti už řikal, že sem Hisagi." připomenul mu.
"Z toho jak mi ublížili tak sem všechno zapomněl už ani nevím čí sem." prozradil mu smutně.
"To je tragický, ale neboj se určitě si zase na všechno vzpomeneš a budeš v cajku." pokoušel se ho trošku utěšit.
"Tak jo." přikývl.
"Nejseš už unavenej?" nadhodil, jestli už nechce jít spát.
"A ty?" oplatil mu.
"Já se tě ptal první." vyplázl na něj vítězně jazyk s triumfálním výrazem.
"Ale já sem princ." oponoval mu. "Skoro.." doplnil.
"Ale já se stejně ptal první." trval si na svém tvrdohlavě a nehodlal se vzdát toho práva a faktu.
"No tak dobře." ustoupil mu na konec. "Ani se mi nechce jít spát. Protože se bojím usnout."
"Proč se bojíš? Že by na tebe přišli ti dva?" odtáhl se od zdi a šel s ním k posteli, aby si mohl sednout a chlapce si vzal na klín.
Trochu sebou cukl, aby nespadl a chytl ho pro jistotu kolem krku. "A nebo někdo jiný." doplnil ho.
"Neboj cely se stejně potom zavíraj tak ti sem nikdo nevleze." odvětil, aby se ho pokusil uklidnit a vyvrátit mu tu paranoiu.
"Slibuješ?" naléhal.
"Na psí uši." přísahal zcela vážně.
"Tak jo." přikývl a dal mu pusu na tvář.
"Šikovnej kluk." pochválil ho a položil ho na postel vedle sebe, aby se mohl zvednout.
"Ty už deš?" optal se a lehl si na bok.
"Ty ještě nechceš spát?" odpověděl na otázku otázkou.
"Bez pusinky na dobrou noc ne." zavrtěl hlavičkou.
Byl tak straně sladký a nešlo, aby mu nevyhověl. Naklonil se tedy k němu a políbil ho něžně na rty.
Jemně mu polibek oplatil, objal polštář a sladce se usmál.
Nechal ho, aby se zachumlal a pak se vydal z jeho cely do té své.
Hezky se zavrtal do peřiny a popřál mu dobrou noc, než zavřel oči.
Po pár chvilkách se všichni odpotáceli do svých cel a ty se následně zavřeli a světla se zhasla kvůli večerce. Všichni také šli pomalu už spát a byl klid až do rána.
 

Gefangnis - XXXXXIV.

3. ledna 2016 v 20:55 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



Vzal si ji od něj a podíval se na něj nahoru když byl Renji tak vysoký. "A proč?" chtěl vědět.
"Ptal se mě, proč si nebyl na večeři, chtěl ti to dát sám. Tak to poslal po mě. Aspoň tu hrušku sněz." pobízel ho.
Chytl ho za ruku a objal ji, jako by objal jeho samotného. "Moc mě mrzí že sem křičel už to neudělám slibuju už budu hodný."
Překvapeně se na něj podíval a zamrkal, ale pak se jen usmál a pohladil ho po hlavičce. "Ty seš hodný pořád."
"Ne nejsem omlouvám se mrzí mě to já už křičet nebudu." nedal se a omlouval se dál.
"To nic." ujistil ho. "Chceš se jít osprchovat?" optal se, ale odpověď už nejspíš znal i bez něj.
"Ne." zavrtěl hlavičkou.
"Dobře. Tak tu počkej já přijdu." oznámil a potom se mu vymanil, aby se mohl jít umýt do sprch.
Zase se zkroušeně sesypal na bříško a překryl se peřinou než zase začal brečet.
Šel se do sprch umýt, dneska nemusel rychle, když většina výtržníků byla na samotce a on tedy nemusel chlapce hlídat, tak že to trošku protáhl.
"Abys to s tim hýčkánim nepřehnal." zazubil se vedle něj Nnoitra a plácnul ho po zádech.
"Au, co děláš ty vole jeden!" vyčetl mu pohoršeně a cukl na něj pohledem. "Víš jak to bolí?!" zaskučel.
"Ne a je mi to i celkem volný." pokrčil nad tím rameny a začal si mýt vlasy.
"Chm." zahučel jen a smyl si pěnu z vlasů "Kdes lítal celej den?" chtěl vědět a koukl se na něj.
"Po nákupech s kamarádkama představ si to." řekl sarkasticky.
"Vážně?" očíčka mu až zazářili "A koupil si mi něco pěknýho na sebe?" chtěl vědět.
"No jasně vězeňskej stejnokroj." odpověděl mu se stejným nadšením.
"Aaaaaawwww!" protáhl jako školačka ještě s hvězdičkami v očíčkách. "A myslíš, že mi bude slušet?"
"No jasně." přikývl. "Kde je ten malej? Neviděl sem ho když sem sem šel."
"Nechce se jít sprchovat." vysvětlil zkráceně s pokrčením ramen.
"Co tak najednou, že by se bál?" optal se ho.
"Ne prostě nechce." pokrčil znovu rameny.
"Jeho mínus. Zejtra bude muset."
"Já vim, ale dneska nemusí." odvětil.
"Zejtra bude muset makat." zazubil se.
"Ale ty taky." oplatil mu to a taky se podle zazubil.
"Ale mě to nesere." zkazil mu radost a vyplázl na něj jazyk.
"Abych ti ho nezkrátil." upozornil ho a naznačil prsty stříhání nůžek.
"Už tě vidim." řekl nevěřícně a vypnul vodu, když se měl už k odchodu.
"Věř, že bys vidět nechtěl." ujistil ho s vážným výrazem a taky se dal na odchod, ale nejdřív se šel usušit.
Nnoitra byl samozřejmě o něco rychlejší, protože neměl tolik vlasů jako Renji. Tak si usmyslel že se na toho prcka půjde podívat.
Renji si zatím sušil vlasy a Nnoitra si toho malého uplakánka našel a podíval se do cely. "Co zase bulíš?" zazubil se.
Lekl se když na něj někdo promluvil a propnul se jako struna. "Co tu chceš di pryč.." zakňučel.
"Vyháníš mě?" podivil se a překvapeně zamrkal. Odlepil se od stěny a šel za ním, načež si sedl vedle něj na postel.
Rychle vstal z postele a vzal sebou i deku, aby si ji přes sebe hodil a sedl si do rohu.
"Ty seš strašná žena." zavrtěl nad tím hlavou a vstal, šel k němu a sedl si před něj do dřepu.
Stáhl se víc do rohu a překryl si hlavu peřinou. "Di pryč!"
"Nebo co?" usmál se pobaveně, vskutku si tohle jeho trýznění užíval. Byl tak zlí až to nebylo hezké.
"Di pryč budu křičet.." zakňučel. "Já to řeknu Renjimu řeknu mu cos mi udělal." vyhrožoval mu.
"Já ti nic neudělal, to ti udělali oni a oni už sou na samotce, ale jestli chceš tak ti taky něco můžu udělat." přimhouřil oko a podepřel se rukou nad ním, aby se k němu naklonil.
"Ne já už nechci di ode mne!" rozkázal mu a rukama se ho snažil odtlačit.
"Proč ne?" zavrněl a víc se k němu naklonil na místo toho, aby od něj šel co nejdál. Chudáček malý, teď ho měl v hrsti a mohl si s ním dělat, co chtěl, jelikož byl silnější.
"Já nechci nech mě!" zažadonil a nevzdával se. "Pořád to bolí prosím nech mě." zakňučel jako zraněné zvířátko.
"Tak že tě vojeli? Hmmm?" provokoval ho a ještě ho nechtěl nechat být, bavilo ho to.
"Já mu to řeknu nech mě být." vyhrožoval mu. "Řeknu to Aizenovi-sama."
Vzal ho za spodní čelist a stáhl mu tu deku z hlavy. "Až mi odpovíš na to, na co sem se ptal." zavrčel na něj.
Rozklepal se když ho takhle chytil a byl nejednou takový. Zavřel oči a pokusil se mu vymanit. "Asi jo."
"Vážně?" přejel si po rtech a zase se zazubil. "A jak?" pokračoval ve svých otázkách, to už ale přišel i Renji a zarazil se ve dveřích cely. "Co tady děláš?"
"Renji-san." zajásal černovlásek když ho uslyšel. "Musím ti něco říct ať mě pustí."
"Nech ho, Nnoitro." vybízel dlouhovláska a vzal ho za rameno, aby ho trochu odtáhl. "Fajn." podvolil se tedy, ale ještě se zběžně nevraživě koukl na chlapce, než vstal a odešel.
"Děkuju." poděkoval mu a zase se schoval.
"Udělal ti něco?" naklonil hlavu mírně ke straně a sedl si vedle něj na zem.
"Um um jen mě vystrašil." zakroutil hlavičkou.
"Dobře." odvětil tedy a povzdechl si. "Zejtra už musíš jít jíst a i pracovat." informoval chlapce.
"Ale já nechci oni tam budou."
"S tim se nedá nic dělat, tam prostě musíš." pokrčil bezradně rameny.
"Ne já nikam nejdu." zavrtěl bezradně hlavou
"Oni tě donutěj." informoval chlapce.
"Ne já sem někdo mě nikdo nutit nebude." ukázal si na hrud a zatvářil si vážně.
"Dobře, jak myslíš, ale moc si nefandi." upozornil chlapce a pak se zvedl, aby si přelezl na postel.
Vzal si jeho deku a hodil ji přes něj. Dal si ruce v kříž a měl se k odchodu.
"Dobrou." popřál mu ještě, než odešel. Pak si lehl na záda a dal si ruce pod hlavu, přičemž se koukal do stropu, jako by tam bylo něco extrémně zajímavého.
"Dobrou." oplatil mu a šel k sobě. Bylo mu úplně jedno že se na něj každý koukal, ale naštvalo ho že se kolem jeho cely ochomítal ten potetovaný xicht.

Gefangnis - XXXXXIII.

2. ledna 2016 v 0:33 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"Ale bylo by to geniální, kdybych udělal draka." přimhouřil pyšně oči a přitáhl si ho k sobě do krátkého polibku.
"No jasně dostlal bys Nobelovku." usmál se na něj.
"Jo a měl bych vlastního draka." rozplýval se nad tím.
"Taky pravda." přikývl.
"Hmmm..." zahučel a trochu se odtáhl. "Myslel sem, že budeš snášet hůř ten fakt, že dneska neuvidíš svýho syna, když se zrušili návštěvy, ale ty to bereš docela dobře." konstatoval.
"Je na školním výletě stejně by nepřišel a otec je v Anglii a matka se sem bojí chodit." vysvětlil mu.
"Já se jí ani nedivim." odfrkl si.
"No jo no tolik volů a nadrženejch oblud." uznal. "A taky se určitě bojí toho jak její synáček vypadá a nechce se mu ani podívat do očí."
"Myslíš?" zvedl k němu pohled "Já myslel, že si řikal, že tě má ráda." připomenul mu.
"Ale jo, ale tak stejně." pokrčil nad tím rameny.
"Určo tě stejně přivítá zase s otevřenou náručí." ujistil ho poklidně a poplácal ho po rameni.
"No to radši ne." zděsil se. "To by mě udusila."
"Proč?" nechápavě pozvedl jedno obočí. "To má tak pevnej stisk?"
"A velký přednosti." doplnil ho.
"Ooooo vážně????" naklonil se k němu s podivným úsměvem. "A kolik jí je, pověz." naléhal na něj.
"Dost na to abys ztratil chuť ty úchyle!" vynadal mu a praštil ho do ramene.
Pobaveně se zasmál a trochu se odtáhl. "Co ty víš třeba ne. Třeba bys mi potom moh řikat i tati." pokrčil rameny, jako by nic. Vůbec se tady nebaví o jeho matce.
Vyšvihl se mu obkročmo na klín a šibalsky se usmál. "Taťko ti můžu říkat i bez toho." zavrněl a jemně ho kousl do ucha.
"Hmmm..." zahučel v souhlasu a kývl. "Ale bylo by to o to zajímavější, kdybys mi říkal taťko a já spal s tebou, ale i s tvojí mámou." pošeptal mu.
"O mojí matce si nech zdát nic takového." řekl přísně.
"Nechám neboj se. Určitě budu mít dneska vlhký sny." provokoval ho pořád s tím úchylným výrazem.
Znovu ho praštil ale tentokrát o něco víc a skřížil uráženě ruce.
"Aaaaleeee, tobě se nelíbí, když se bavíme o tvojí matce?" protáhl a naklonil se k němu.
"Ne." odsekl mu okamžitě.
"Ty žárlíš?" poňoukal ho provokativně a šťouchl do něj prstem.
"Je to moje mamka nech si zajít chuť a jestli ne tak si ji nech zajít i na mě." slezl z něj a sedl si zase na postel.
"Ty cíťo." protáhl a chytl ho za nohu, aby si ho přitáhnul zase blíž k sobě ke kraji postele.
Nebyl z toho dvakrát nadšený a zamračil se. Nespokojeně zavrčel a zase zkřížil ruce.
"Ale no tak." zakňoural. "Já to tak přece nemyslel. S tvojí matkou bych nikdy nespal. Za prví bych na to neměl, za druhý mam tebe a zatřetí je přece vdaná ne?"
"Je a šťastně tak na ni ani nemysli." potvrdil mu nevrle.
"Už na ni myslet nebudu. Slibuju. Ale nesmíš trucovat." udal si své meze.
"Já už netrucuju." zamumlal a sedl si mu zase obkročmo na klín.
"Jenom, aby ty netykavko." šťouchl ho do bříška a pak ho objal kolem pasu.
"Neboj zas tak netykavej nejsem."
"Jo jooo, někdy možná i jo." vyvrátil mu jeho tvrzení.
"Ale jen někdy." upřesnil.
"Uhm." kývl a opřel si bradu o jeho rameno. "Když máš svoje dny." zazubil se.
"No jo no jo perioda je pravidelná věc zlato." řekl jako dívka v pubertě.
"Na to už sme taky přišli." přitáhl si ho blíž k sobě.
"Uhmm." protáhl a taky se k němu přitiskl.
"Co bys rád?" optal se zvědavě a přimhouřil hnědé oči.
"Tebe na stříbrném podnose." odpověděl mu.
"Aha dobře." přikývl chápavě "A teď něco splnitelnějšího." pobídl ho.
"Pusu." řekl si a dal mu jednu hezkou přímo na rty.
Vpletl mu prsty do těch černých vlásků a přitáhl si ho blíž, aby prohloubil polibek a mohl zapojit i jazyk.
Taky se do toho krásného polibku zapojil o něco víc.
Pousmál se a pak se na chvilku odtáhl, aby se oba zase mohli nadechnout a nezadusili se.
"A co bys chtěl ty zlato?" optal se pro změnu on.
"Mě stačí ke štěstí málo." pokrčil rameny a kousl ho do krku.
"Au ty mrcho." promnul si bolavé místečko a zamračil se.
"Já vždycky." potvrdil a pyšně na sebe ukázal.
Vyplázl na něj jazyk a usmál se na něj.
Chytl mu ten opovážlivý jazýček mezi prsty. "Nic nebude." zamítl a šibalsky se zazubil.
Naklonil se dopředu a kousl ho do ruky, aby ho pustil.
"Jau!" zaskučel a cukl ruku, když se do něj zakousnul. "Já nejsem večeře. Jestli máš hlad tak si počkej." pokáral ho.
"Nemám hlad." vyvrátil mu. "Nemáš mi tahat jazyk."
"Ale já můžu." ušklíbl se.
"Um um." zakroutil hlavičkou.
"Tak že, podle tebe sem cizí?" pozvedl tázavě obočí.
"Ne ty si jen můj." zamítl a víc se k němu přitiskl.
"Podepsal sis mě?"nadhodil v otázce a pohladil ho po zádech.
"Nemám čím." povzdychl si. "Leda že bych ti na každý nehet napsal lakem jedno písmeno z mého jména."
"A co by na to řekli ostatní, kdyby viděli, že mam nalakovaný nehty?" zeptal se.
"Že ti to sluší?" pokrčil nad tím rameny.
"A nebylo by to nějaký podezřelý, kdybych měl na ruce napsaný tvoje jméno?"
"To už by byl tvůj problém." zasmál se mu.
"A ty by ses mi jenom podle vysmíval, je mi to úplně jasný." odvětil s úsměvem.
"Přesně tak." přikývl.
"Seš zlej!" vyčetl mu dotčeně a aby se mu pomstil tak mu rozcuchal vlasy.
"Ale no tak lásko." protáhl a začal mu opusinkovávat obličej.
"Najednou seš takovej přítolnej." chytl ho za ramena, aby ho držel dál. "Budu muset jít." oznámil.
"Co?" povzdychl si a odtáhl se od něj. "Zrovna teď to nemyslíš vážně."
"Za chvíli bude večeře." vysvětlil a zvedl se ze země. "Proč seš z toho tak sešlej?"
"Ale to je jedno stejně spolu za chvilku budeme pořád." mávl nad tím rukou.
"Tak vidíš." povzbudivě se na něj usmál a letmo ho políbil, než se dal k odchodu. "Už jenom pár dní."
Pousmál se a sedl si zase na postel, aby se mohl vrátit ke čtení.
"Půjdeš na večeři?" zeptal se rudovlásek, když už se mělo jít do jídelny, chlapce.
"Ne." řekl mu okamžitě v odpovědi a natáhl se pro deku, aby si jí mohl přehodit přes hlavu.
"Ale no tak, musíš se najíst." pobízel ho a stáhl mu deku z hlavy.
"Ne nemusím." oponoval mu a zase si deku natáhl.
"Musíš." nedal se a znovu mu stáhl tu deku dolů. "Prosím."
"Ne já nechci čemu na tom nerozumíš?!" trochu po něm vyjel.
Stáhl z něj ruku, trochu se ho lekl a odtáhl se. "Promiň." omluvil se mu lítostivě a zvedl se. "Přijdu, co nejdřív." oznámil mu, než se dal k odchodu.
Naštvaně vydechl a lehl si na bříško, aby peřinu přes sebe přetáhl celou. Neměl rád když ho někdo nutil do jídla úplně mu to zvedalo žluč. Když nechtěl jíst tak prostě nechtěl a nikdo ho nutit nebude.
Šel tedy na večeři sám, zase. Nnoitra k nenalezení, ne že by mu to vadilo, bůh ví, kde ten vůbec lítal a Szayel s Bazzem se taky ještě nevrátili. Tak že zůstal zase na ocet. Forever alone.
Když si toho Akon všiml tak si do něj musel rýpnout to by prostě nešlo to by to pak bylo Renjimu líto. Schválně kolem něj prošel a pohodil si slaďoučkou hruškou.
Zvedl k němu červený pohled a vydal jakési pohoršené 'chm', ale rozhodl se dále si ho nevšímat a věnoval se své večeři. Přece by se jím nenechal rozhodit. On nebyl jako Grimmjow nebo Nnoitra.
"Ke je ten prcek?" optal se ho. "Chtěl sem mu to dát."
"Dneska nechtěl přijít ani na oběd ani na večeři." odpověděl mu a začal se hrabat ve večeři.
"Zas tak moc všímavej nejsem přes oběd sem hrál karty a odpoledne zase basket a vyhrál sem jak jinak." pochlubil se mu a opřel se o stůl. "Co je tomu malýmu že se nechce ukazovat?"
"Ani se neptej." mávl nad tím s povzdechem rukou. Samozřejmě, že mu musel zatleskat nad jeho sportovními a kartářskými výkony, jak jinak, ještě by mu to potom vyčítal.
"Tak mu to dej já tohle nejim." hodil mu hrušku a šel si svou cestou, která vedla kam jinam než do sprch.
"Yo." chytl hruštičku a pak si jí dal do kapsy, aby jí tu nezapomněl. Zvedl se a šel tedy nejprve do celnice. "Akon ti posílá tohle." řekl chlapci a podal mu zralí plod ovoce.
 


Gefangnis - XXXXXII.

30. prosince 2015 v 11:43 | Renji & Uryuu |  Gefängnis





Yumichikovi a Madaramemu to nějak moc nevadilo, že se zrušili návštěvní dny. Oni totiž neměli nikoho, kdo by za nimi přišel a když už tak jim někdy přišel jen dopis a to je tak všechno, tak že mohli být o to dýl spolu.
"Kdo ti dělal nehty?" optal se starší když ho držel za ruku.
"Askin." odpověděl a podíval se na svoje prsty. "Jde mu to, že jo?" chtěl vědět a zvedl ruku i s tou jeho, aby mu bylo lépe vidět na nehty.
"Hmm de." potvrdil mu a dal mu pusu na hřbet jeho ruky. "Ale k tobě se ta černá nehodí."
"Myslíš?" zajímal se zamyšleně a prohlédl si své pěkné nehty.
"Yo je to na tebe moc tmavý a víc se mi na tobě líbí ta fialová." pověděl mu svůj názor.
"Tak si příště kvůli tobě nechám udělat jen fialovou." usmál se na něj a natáhl se, aby ho mohl políbit na rty.
"Tak dobře." přikývl a oplatil mu políbení.
Pousmál se a přitulil se k němu. "Je mi s tebou moc hezky, víš to?" zajímal se.
"Vim mě s tebou taky." oplatil mu.
Pousmál a přešel před něj, aby ho mohl obejmout kolem krku a stoupl si na špičky, aby ho políbil na rty.
Objal ho kolem boků a zvedl ho ze země, aby se nemusel natahovat na špičkách.
Pevně se ho držel a ještě ho objal i nožkama, aby nemusel držet celou jeho váhu, když ho zvedl. Na chvilku se od něj odtáhl, aby se mu mohl kouknout do tváře a pousmál se.
"Tohle Askin už neumí co?" řekl samolibě.
Pobaveně se nad tím zasmál a zavrtěl hlavou. "Ne, on by se zlomil." odvětil.
"Taky si myslim." souhlasil s ním a odnesl si ho k sobě.
Taková špejle by se na sto procent zlomila, kdyby ho měl takhle zvednout. Pousmál se a nechal se jím odnést k němu.
"Nemusíš se bát Hisagi nepřide ten je rád, že v cele vydrží přes noc." prozradil mu když se tu tak rozhlížel jestli tu náhodou někdo není a postavil ho na nohy.
"Dobře." souhlasně kývl a stoupl si zase na své ťapky, aby nezlámal i jeho. Ale pořád ho objímal kolem krku a byl k němu, co nejblíž.
"Ty si hodně přítulnej viď." pousmál se nad tím a pohladil ho po zádech.
"Uhm." souhlasil a položil si hlavičku na jeho hrudník. "Protože mě nikdo nemá moc rád a ty mě máš rád." osvětlil mu.
"A víš že i mám." potvrdil mu jeho tvrzení.
Potěšeně a sladce se uculil, když mu to pověděl a políbil ho na rty. "To zahřeje u srdíčka." svěřil se mu.
"Vážně?" chtěl se přesvědčit.
"Ano." utvrdil ho v tom a položil mu ruku na hrudník "Tady u srdíčka." ukázal mu to názorně a zvedl k němu pohled.
Zasmál se a dal mu ruku na správnou stranu. "To byla levá ty trubko."
Nevině se uculil a napravil, co udělal. "Promiň, chyba lávky." omluvil se mu a políbil ho na hrudník.

"Stane se." pokrčil nad tím rameny.
"Uhm. Mě se takové věci stávají docela často." upozornil ho na to, aby s tím do budoucna počítal.
"To nevadí já taky zrovna nemám 200 bodů Iq." mávl nad tím rukou. Ten byl rád za svoje Iq tykve.
"Ale ty to ani nepotřebuješ, protože seš sexy i bez toho." namítl, aby se ho zastal a na chvilku si půjčil jeho rty.
"Proč myslíš?" chtěl vědět, když rozpojil polibek pro trochu vzduchu.
´"Protože to vidím." uculil se vesele "Ne často se najde takový mladý, pohledný a sexy mládenec v takové díře."
"Ale nech toho nelichoť mi tolik."
"A proč ne? To přece musím."
"To je blbost to já bych měl tobě." vyvrátil mu a sedl si i s ním na jeho postel.
Sedl si vedle něj a přitulil se k němu jako mazlivá kočka a taky tak ještě zavrněl. "Ale já to nepotřebuju."
"Tak nelichoť ani ty mě jasný." rozhodl to a pohladil ho po vlasech.
Zamyslel se a podíval se nahoru do stropu, jako by tam měla být napsaná odpověď. "Uvidíme."
"Ok." přikývl a dal mu pusu na tvář.
Oplatil mu to a přítulně se s ním pomazlil.
Chudinka Askin úplně všechno slyšel ale úplně všechno. Ani číst si z toho nemohl.

Chudáček malá, společně ho politujeme, aby mu to nebylo líto. "Bavíš se?" optal se ho Shane, když se opíral vedle mříží do cely.
Podíval se kdo na něj mluvil a zavřel knihu. "Ne sem na sedmdesátý straně a už sem odhadl konec." postěžoval si.
"To je tragický." potvrdil mu aniž by se na něj kouknul. "Tak proč to teda čteš?" chtěl vědět.
"Protože nemám co dělat. Když se támhle muchlujou." poukázal hlavou na ty dva.
"A ty jim závidíš?" optal se a naklonil se, aby na něj viděl.
"Ne." řekl okamžitě.
"Ne?" podivil se nad jeho odpovědí a zase se hezky opřel o stěnu. "A co teda v tom případě?"

"No nic v tom případě." odpověděl mu otravným hláskem. "Jen si nemám s kým povídat.
"Nojo. Když ti toho tvýho kamarádíčka sbalil ten plešou tak se nediv. Neměl si to dopustit." pronesl dramaticky.
"No jo no tak, když nechci, aby ho tu ojebali k smrti." pronesl stejně dramaticky.
"On nevypadá, že by mu to vadilo." zamítl zamyšleně. "Stejně se to jednoho krásnýho dnes stane." mávl nad tím rukou.
"Ale nerad bych, aby se to stalo chvilku potom co odejdu." vysvětlil mu.
"Diť tam je s tim plešounem." nesouhlasil. "Maximálně ho vojede von." pokrčil rameny.
"No a o to šlo." zdůraznil.
Zase se naklonil k cele, aby na něj viděl a zakroutil hlavou s takovým tím typickým 'c c c...' "To seš na tom už tak špatně, že musíš koukat na ostatní?"
"Jo když tam jen tak stojíš a kroutíš hlavou a ani ke mě nejdeš." vyčetl mu a nafoukl se jako bublina.
"Chm." odfrkl si a šel tedy k němu a sedl si na postel, aby neřekl, ale ještě si potáhl při tom z cigarety. "Lepší?"
"Ne zcela." zamítl a dal knihu pryč.
"A jak bys byl úplně spokojenej?" vybídl ho k odpovědi, když na něj foukl kouř z cigarety.
"Kdybys na mě nefoukal ty jedy a hezky mě objal, chytnul mě za ruku a koulal se mi do očí a říkal jaký sem krásný.." zasnil se.
Pustil nedopalek na zem a ještě ho sešlápl, tady by sice nic nechytlo, ale i tak. Krátce ho objal a pak ho vzal za obě ruce. "Seš moc krásnej zlato." začal až poeticky. "Ale víc toho ze sebe nedostanu." usmál se nevinně a naklonil hlavu ke straně.
Usmál se a víc se k němu přitiskl. "A jak to že ne?" chtěl vědět.
"Protože sem na to moc unavenej." obhájil se a pokrčil nad tím rameny.
"Tak si di lehnout vem si volno a di." poradil mu.
"Volno sem měl včera." upozornil ho "Jenom že sem musel letět do Ameriky a pak sem zase musel letět na rychlo domů, abych šel do práce, přičemž sem domů přiletěl jen dvě hodiny před tím, než sem šel do práce." vysvětlil mu a promnul si oči.
"Ty si byl v Americe?" podivil se. "Proč si tam byl co se stalo?"
"Kvůli mojí sestře." procedil ne příliš potěšeně. "Protože, když ona si pískne tak okolo ní všichni musej poskakovat." řekl už o něco klidněji.
"Co se stalo tak obdivuhodného?" řekl mu hlasem kterým mu dával najevo že mu úplně rozumí.
"Měla oslavu narozenin a její manžel slavil taky tak to slavili v Americe u jeho rodiny a mě tam pozvali taky tak sem musel přijet." vysvětlil mu otráveně.

"Tak si jim měl popřát přes Skype." vyčetl mu a opřel mu hlavu o svoje rameno.
Povzdechl si, ale nebránil se mu. "Co je Skype?" zeptal se a myslel to zcela vážně.
"Aplikace v počítači na volání s videem aby ste se mohli vidět a mluvit spolu." vysvětlil mu.
Zvedl k němu hnědý pohled a přikývl. "Aha." hlesl chápavě "Já nemam počítač." konstatoval ještě.
"Já ti ho koupim prosim tě." mávl nad tím rukou. "Stejně sem pochyboval o tom že by sis zrovna ty kupoval počítač když si šetříš na toho Harleje."
"Já žádnej nepotřebuju." zavrtěl hlavou a zase si jí opřel o jeho rameno. "Mě stačí mobil." vyndal si z kapsy docela starý mobil od Lenovo určitě né dražší, než čtyři tisíce, ale jemu to bohatě stačilo, víc nepotřeboval. Stejně ho měl jen na volání a tak, nic interesujícího.
Políbil ho na tvář a usmál se. "Tak dobře lásko koupíme si Iphony."
"Mě stačí tohle." otočil si mobil v ruce a vrátil ho zpátky do kapsy, kam patřil.
"Tak jo." přikývl.
"Uhm." zahučel v souhlasu a když se mu tak opíral o rameno tak se trochu odtáhl a kousl ho do krku.
"Au.." zakňučel. "Ty tygře kousavej."
"Já?" zopakoval v otázce "Já nikdy." nesouhlasil s ním.
"Dokaž to." vyzval ho.
Odtáhl se od něj a sedl si normálně, jako vzorný žák ve škole. "Už mi věříš?" optal se.
"Jo." řekl nevrle a stáhl si kolena k sobě.
"Sme rádi." usmál se na něj, ale zůstal sedět hezky, jak se uvelebil a vytáhl si cigarety, aby si jednu zapálil.
"Super." usmál se a položil si bradu na kolena.
"Hmmm..." zahučel v souhlasu a vzal si cigaretu mezi dva prsty a vyfoukl obláček dýmu. "Co je?" koukl se na něj podezřívavě.
"Ale nic." mávl nad tím rukou.
"Něco určitě." zamítl a naklonil se k němu, aby mu viděl do očí. "Co?" vyzval ho.
Povzdychl si a zvedl k němu pohled. "Jen mám strach z toho až mě pustí."
"Proč?" zajímal se a trochu se vzdálil, aby si zase mohl potáhnout z cigarety. "Ty se netěšíš za tím tvým klukem?"
"Jo to jo." naklonil hlavu. "Ale já mám strach z toho, jak se na mě všichni budou koukat a jak zase zapadnu už před tim to bylo těžký."
"Copak tě tvý rodiče nemaj rádi?" naklonil hlavu trochu ke straně.
"Maj a moc." usmál se. "Ale i tak to bude těžký."
"Neboj to pude." uklidňoval ho a natáhl k němu ruku, aby ho mohl pohladit po hlavičce.
Usmál se na něj a vybídl se mu. "Tak dobře."
"Neměj strach, ze strachu sou vrásky a to bys nechtěl ne?" pohrozil mu.
"Kolikrát ti mám říkat, že z tohodle slova pak mám osypky?!" vynadal mu a praštil ho do ramene.
Pobaveně a zlomyslně se zasmál. Vždycky tam hysterčil, když mu tohle řekl a nejspíš ho to ani nepřestane bavit. "Ale no tak, ty bys byl sexy i s nima." uklidňoval ho.
Zamračil se na něj a jednou nohou do něj strčil tak aby přepadl. "To mi zaplatíš ty potvoro jedna zlomyslná." pohrozil mu.
"Já ti koupím nějaký krémíčky a pleťoví masky a napravíme to." ujistil ho a bolestně si promnul prdelku, na kterou spadl na zem.
"A já si koupim bič ktetym tě propleskám." pohrozil mu ze shora.
Pobaveně se pousmál a vzal ho za nohu, aby ho přitáhl blíž ke kraji postele. "A že ne." poňoukal ho.
"A že jo ty mrcho." oplatil mu a zasmál se. Zapřel se rukama aby nespadl a taky si nenatloukl zadeček.
"Přece bys mě tak moc neuhodil." nevěřil mu a přestal ho tahat, ale tu jeho nožku si nechal a hladil jí.
"No kdybys takhle zlobil tak jo." uvažoval nad tím.
"Seš zvrhlej." vyčetl mu a zaklonil hlavu, aby na něj viděl.
"Sem no." potvrdil mu. "Už od narození."
"Vážně? Tak to bych chtěl vidět. Určitě si poletoval po baráku s plínama a bičíkem" řekl mu své představy.
"Nene!" obhájil se. "Ale vždycky sem chtěl zkřížit psa s kočkou."
"A kdo ne?" pokrčil rameny. To chtělo asi každé dítě. "Já chtěl zase křížit ještěrku a netopýra, zajímalo mě jestli z toho vznikne drak."
"Ty si drak." sesunul se k němu na zem a přitisl se k němu.
"Chyběj mi křídla." vyvrátil mu a foukl na něj kouř z cigarety.
Zamračil se a odehnal od sebe ten kouř.

Gefangnis - XXXXXI.

28. prosince 2015 v 14:21 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Stráže zatím udělali v celnici trochu pořádek. Ta dva individua musela na samotku a stejně tak i Yylfordt a Ichigo, protože na ně někdo něco prásknul. Na zbytek dopoledne byli všichni zamčení v celách, aby se už nic podobného neopakovalo a pustili je až tehdy, když měl být oběd.
"Ne já nechci netahej mě tam prosím.." rozbrečel se znovu chlapec a zapřel se Renjimu, který chtěl, aby se aspoň trochu najedl.
"Ale Uryuu. Musíš se najíst. Už ti nikdo neublíží slibuju, budu u tebe." snažil se, ale nikam ho netahal a zastavil se, aby se na něj podíval.
"Já tam nechci, prosím já nechci jíst nemám hlad nechci tam já budu hodný slibuju." začal ho přemlouvat a podíval se na něj s očima na krajíčku.
"Ale musíš, potom pojdeš hlady." naléhal na něj a sklonil se k němu, aby mu mohl otřít ty slzičky z očí.
"Tatínek říkal, že pojít může leda tak pes ale že lidé umírají." pověděl mu.
"To byla metafora." obhájil se. "Když nebudeš jíst tak budeš jako kost a kůže."
"Um um mám zásoby tuku." zakroutil hlavičkou.
"Jo? A kde?" podivil se a prohlédl si ho, aby se nějaký tuk pokusil najít.

"Já tam vážně nechci." zakňučel jako kotě.
"Tak že, tady chceš zůstat sám, když všichni pudou na oběd?" zajímal se.
"Uhm." přikývl po chvilce přemýšlení.
"Dobře." povolil tedy nakonec. "Za chvíli se vrátím." řekl mu.
"Děkuju." pousmál se a natáhl se k němu pro objetí.
"Není za co." oplatil mu úsměv a přivinul si ho k sobě do objetí, aby ho mohl pohladit po zádíčkách.
"Půjdeš se najíst a pak přijdeš že jo?" chtěl si to ověřit.
"Budu tu jako na koni." slíbil a pohladil ho po hlavičce. Potom ho pustil a vydal se tedy na oběd.
Hned, jak Renji odešel tak si vzal z postele deku, zalezl pod postel a tou dekou se přikryl, aby se mohl smotat do klubíčka a být neviditelný.
Když byl Bazz a Szayel pryč, Grimmjow na samotce, Nana v nemocnici a Nnoitra někam zaběhl tak už byl vlastně sám, tak že neměl potřebu dlouho vysedávat na nějakém obědě, stejně si tam neměl s kým popovídat.
Askin se měl k odchodu ale když si všiml že je tu Renji tak sám tak se otočil na podpadku a sedl si vedle něj. "Kde máš pejska?" optal se ho.
Ohlédl se na něj, ale dál si hleděl svého. "A kde máš ty tu tvojí náladovou hormonku?" oplatil mu.
"Ty si zase hnusnej na lidi co ti nic neudělali." urazil se a šel si hezky po sobě uklidit tác s nedojedeným obědem.
"Nejsem." namítl a ohlédl se za ním "Jen sem se tě zeptal na to samí, na co ty mě." opáčil.
Ukázal mu prostředníček a šel do celnice.
Pobaveně se nad tím pousmál. Citlivka hormonální, typické. Povzdechl si a taky si po chvilce uklidil, aby mohl jít zpátky, když tady neměl s kým posedávat.
Chudinka Askin taková citlivka urážlivá. Nemohl svojí životní lásku najít, aby si postěžoval a Yumi byl s Madaramem to je v prdeli vážně že jo.
Když byl tak zamyšlený a Shane měl tolik práce, že nevěděl, kam jít nejdřív tak do něj omylem vrazil, když zahýbal z vedlejší uličky jako buldozer.
Ne to byl, tank protože kvůli němu spadl na zadek. "To bolí zlato musíš těma hezkýma očima taky koukat." vynadal mu.
Koukl se na něj na zem a sklonil se k němu, aby ho zase vytáhl na nohy. "Promiň, mam hodně práce." omluvil se mu a povzdechl si, aby se zase mohl vydat dál.
Taky si povzdychl a šel k sobě, ale zahlédl něco neobvyklého a to peřinu pod postelí to nebyla moc častá věc ,že by tam někdo něco schoval? No co cela je otevřená tak, proč se tam nepodívat.
Naštěstí se rudovlásek vrátil jen chvíli po něm a viděl, jak jde k jeho cele. Jenom že, Uryuu nikde nebyl a když byla ta deka napáskovaná pod postelí tak ho nenapadlo nic jiného, než se musel zašít tam. Kdo by taky jiný rval deku pod postel. Rychle tedy přeběhl ke své cele, aby mu zahradil cestu. "Špatně." zamítl a ukázal na druhou stranu naproti "Ty máš támhle."
"Nejsem debil." ohradil se nad tím. "Co to tam schováváš?" zajímal se.
"Deku." odvětil hned a stoupl si mezi dveře do cely, aby ho nepustil dovnitř.
"Lháři jeden uka." vyzval ho a chtěl jít dovnitř.
"Nope." zamítal a zapřel se mu rukama o rameno, aby ho udržel venku.
"Fajn však já na to přijdu." znovu se urazil a zaplul k sobě.
"Tak ať." ušklíbl se. To už mu bylo jedno, ale k němu do cely nepoleze, to je soukromé.
Černovlásek pod dekou všechno slyšel ale pro jistotu pod ní ještě zůstal.
Šel k sobě na postel a sedl si na ní, ale trochu se naklonil a poklepal rukou na deku. "Poď už ven." pobídl chlapce.
Sundal ze sebe deku a když chtěl vylézt ven tak se jen praštil do hlavy jak jinak.
Pousmál se nad tím, vzal si svou deku a pomohl mu vylézt. "Musíš dávat pozor, ty šmudlo." posadil si ho vedle sebe a pohladil ho po zádíčkách.
Popotáhl a chytl se za hlavu. "Já vím."
"Neboj se, to přestane, než se oženíš tak se to zahojí." ujisťoval ho a přitáhl si ho k sobě.
"Jenže ona už mě nebude chtít." povzdychl si. "Její otec ten sňatek zruší a ona už mě nebude chtít."
"Ale bude neboj se." ujistil ho a pohladil ho po té jeho praštěné hlavičce.
"Ne nebude, protože se ta plánovaná svatba zruší." zakroutil hlavičkou.
"Ale kecy." mávl nad tím rukou.
"Sice sem ji ještě neviděl ale určitě není hloupá." obořil se nad tím.
"Stejně už bude nejspíš vdaná, než odsud vyjdeš." nedal se.
"Ach jo." povzdychl si. "Stejně sem ji nechtěl."
"Tak vidíš, co vzdycháš ty trupko." usmál se pobaveně, že s tím nadělal tolik, jako by se měla pak stát apokalypsa.
"Bude to ostuda." pokrčil nad tím rameny.
"Nic si z toho nedělej." povzbuzoval ho.
"No tak jo." přikývl.
"Šikovný miláček." pochválil ho a pohladil po hlavičce. Během dne přišel jeden z bacharů, trochu praštil do mříží, aby byli všichni zticha a pak všem oznámil, že se dnes návštěvní dny ruší a nikdo nikomu na návštěvu nepřijde z důvodů toho chaosu tady a že se tady všichni perou a dělají bordel ať poděkují těm.
Když to černovlásek slyšel tak zalezl pod postel a začal plakat. Tak moc se těšil že někdo přijde a odvede ho odsud po tom co se stalo.
"Uryuu, neplakej neboj se. Příště někdo přijde. Nebuď smutný." objímal ho a zkoušel ho nějak utěšit, aby tak neplakal. Bylo mu ho moc líto. Byl ještě malý a tady neměl, co dělat.
"Nepřijde.." vykoktal. Bylo mu to moc líto přál si vidět alespoň jednu známou tvář.
"Budou jiný návštěvní dny." zkoušel to dál a otřel mu z očíček ty slzičky.
"Já je chci vidět chci odtud ven oni by mě odtud vzali po tom co se stalo já chci domů.." dostal ze sebe všechno naráz a rozplakal se ještě víc.
"Přijdou příště, no tak neplakej." nevěděl, co s ním a tak u něj zůstal a zkoušel ho dál nějak utěšit.
"To bolí chci domů.." zakňučel jako zraněné zvíře a víc se k němu přitiskl.

Tiskl si ho k sobě a hladil po zádech. Nikdy na utěšování moc nebyl a vlastně tady ani nebylo koho utěšovat. Jelikož teď měli skoro všichni volno tak většina byla už i venku.
"Chtěl sem vidět tátu." prozradil mu.
"On přijde příště uvidíš." utěšoval chlapce a pohladil ho po hlavičce."
Víc ho objal a už jenom plakal. Už se ani nemohl mu něco říkat.

Vánoce a Nový rok

26. prosince 2015 v 19:38 | Nisure |  Informace
Vskutku se omlouvám,
že jsem nepřidala žádnou Vánoční povídku a ani Silvestrová nebude :/
Pardon, ale prostě se mi do toho nechce a ani mě nic nenapadá.
Gefängnis už taky nevychází, jak by mělo, ale pokusím se to napravit...
Prostě jsou divoké Vánoce a všechno no...
Nemůžu za to, špatná shoda náhod.

Tak alespoň šťastný Nový rok a užijte si dárky, co jste dostali pod stromeček!



Gefangnis - XXXXX.

26. prosince 2015 v 19:33 | Renji & Uryuu |  Gefängnis




"Co ste zase dělali?" optal se jich hned jak je viděl.
"Já nevim." odvětil jen Shane. "Před chvílí sem přišel a už jich mam plný zuby. Podívej se na ně a něco s nima proveď." zaúkoloval doktůrka a chudáka polomrtvého Bazze položil na lůžko.
"Leda mumie z nich můžu udělat." konstatoval a začal se připravovat. "Ty taky nevypadáš zrovna nejlíp chceš kafe?" optal se ho když se na něj tak koukal.
Jooo rád by, ale kdo za něj udělá všechnu tu práci? "Ne dík." zamítl a vyndal si cigarety, aby si jednu zapálil. "Já budu rád, když si dneska sednu." oznámil a pobídl svého kolegu strážného, aby nechal Szayela Szayelem a šel napřed.
"Umm to se mi nelíbí." zamračil se nad Bazzovím okem. "A to jak ty se přepínáš se mi taky nelíbí nerad bych tě zase oživoval z přetažení." vynadal mu mezi tím co ošetřoval Bazze.
"Vynasnažím se, abys nemusel." slíbil, než odešel i se svým kolegou, aby udělali zase pořádek. " Jak mu je?" strachoval se Szayel ještě celý rozklepaný a se slzama v očích.
"Bylo i hůř nebojte se." zkusil ho ujistit. "On má tuhý kořínek."
"Já vím, ale stejně." namítl sklesle při pohledu na Bazze, i když neměl brýle tak viděl, že byl celý od krve a měl o něj strach. "Já nechci, aby mi umřel." zakňučel zoufale.
"Nebojte." uklidňoval ho dál a nastříkal Bazzovi na rány dezinfekci. "Au ty debile kryplovskej to bolí vypadni nešahej na mě nebo se neznám!" vyjel po něm punkáč.
"Bazzi!" okřikl ho starostlivě růžovovlásek a znovu mu začali téct slzy. "Nech si od něj pomoct, já o tebe nechci přijít!" naléhal a rozechvěl se.
Chudák Cang se ho lekl jak po něm vyjel, tak od něho odstoupil a šel se podíval na Szayela. "Toho si nevšímejte to je normální tohle dělá pořád." usmál se na něj a vzal ho opatrně za tu nemocnou ťapku.
Bolestně zasyčel a stáhl obočí. "Au,au..." dostal ze sebe skoro až zvílivě, jak to bolelo.
"Omlouvám se, ale jinak to nejde." pokrčil nad tím rameny a z kapsy vyndal bonbon a dal mu ho rovnou do pusinky aby teď nekřičel, protože mu tu ruku musel otočit.
Bolestí vyjekl a z očí mu vhrkli další slzy. To je amputace za živa toto. "To moc bolí..." kňučel jako zbitý pes.
"Půjdete se mnou potom vedle musíme to zrengenovat." informoval ho a vrátil se k Bazzovi.
"Uhm..." odvětil tedy v souhlasu, nebo spíš zkníknul. Moc to bolelo. Chudáček malý, on je takový citlivka a má nízký práh bolesti a taky je křehký a snadno rozbitelný.
Bazz se zase nemohl ani pohnout z toho jak na Canga vyjel tak se mu jen přitížilo. Černovlásek si Bazze pořádně prohmatal jestli nemá něco zlomené.
Občas po něm jen zavrčel nebo sykl, ale nevypadalo to, že by měl něco zlámaného. Jen možná pphmožděné a byl pomlácený, naštěstí.
"Není to tak hrozné jen to bude hodně bolet, než se ti to vyléčí." pověděl mu a začal mu obvazovat rány.
"Fajn. Tak že můžu jít." konstatoval bez rozmyslu, jako úplný rebel.
"Ne nemůžeš musím ti předepsat léky." zamítl.
"Prášky?" zopakoval nesouhlasně a zkřivil obličej do podivné nesouhlasné grimasy. "Nebudu tady žrát žádný prášky."
Otráveně se na něj ušklíbl. To tak, on tady nezůstane, ani kdyby ho na kolenou prosil.
"A je zamčeno kdyby si náhodou chtěl utéct." upozornil ho a napsal recept na ty léky.
"A je zamčeno, kdyby si náhodou chtěl utéct." zašklebil se na něj s tenkým hláskem, aby ho dostatečně napodobil. Szayel se zatím uklidnil z toho pláče a už mu ta ruka tak nepnula, když jí měl v klidu.
Pro jistotu zamkl doopravdy předtím mu to řekl aby nevstal. "Půjdeme?" optal se Szayela, když měl všechno hotovo.
Souhlasně přikývl, že mohli jít. "Ale mám problém..." pronesl stydlivě. "Musíte mě vést, já nic nevidím bez brýlí a Valkerie mi je rozšlápl..." zamumlal.
Trochu se zarazil a pak šel k jedné z polic kde trochu zahrabal v šuplících a vyndal jedny brýle. "Zkuste je." podal mu je. "Když vám nepomůžou tak objednám."
Vzal si je od něj a zkusil si je nasadit. Pousmál se nad tím, ale těch dioptrií bylo ještě málo. "Je to lepší." souhlasil. "Ale není to ono." konstatoval.
"Víc nebo míň?" chtěl vědět a rovnou si napsal na objednávku. "Nebo jinak kolik ste měl před tím?"
"Umm víc." řekl. On měl už od malička špatný zrak, nikdo nevěděl proč, ale časem se mu to zhoršilo až na tolik dioptrií, kolik měl, než se mu ty jeho brýle zničili. Yylfordt nikdy neměl brýle, ano jeho rodiče, ale on měl prostě už od malička tak silné dioptrie protože neviděl "Na levém tři a půl a na pravém čtyři." odvětil tlumeně, protože se za to styděl.
"Dobrá do týdne je budete mít." oznámil mu a dal papírek tak, aby ho potom viděl.
"Moc Vám děkuji." usmál se šťastně a sundal si z očí, ty brýle, které měl, aby mu je mohl vrátit.
"Zatím si je nechte a poďte se mnou vedle." poručil mu a otevřel do vedlejší místnosti.
"Uhm." souhlasil tedy a nasadil si je zpátky. Je lepší vidět trochu, než vůbec, to je taky fakt. Poslechl a šel s ním tedy do vedlejší místnosti.
"Dejte ruku sem.." ukázal mu na desku stolu. "a já půjdu vedle do té kabinky a uděláme rendgen."
Kývl a pokusil se nějak dostat tu jeho pochroumanou ťapku na stůl. Bolestně u toho syčel, ale potom jí tam přece jen položil a počkal až bude hotovo.
Spustil rendgen a udělal několik snímků. "Hotovo." oznámil mu když skončil. "Vypadá to na zlomené prsty a nakřuplí můstek." oznámil mu.
"A..." hlesl a zapřemýšlel. "Co s tím?" chtěl vědět. Netušil, jestli to půjde do sádry nebo ne a jestli jo tak by ho zajímalo, jak jí tady udělá a nebo jestli ho pošle do nemocnice.
"Musím to obvázat a dát do sádry s výstuží, aby se vám můstek nijak neposunul. To zvládnu tady nebojte, ale na ty brýle si počkáte." prozradil mu.
"Tak dobře." usmál se. Na brýle si klidně počká, to mu nedělá problém, ale kdyby měl po vězení chodit s tou rukou tak by asi za chvíli umřel.
Dal mu na to sádru a výstuhu a z toho jak u toho kňučel usoudil že by mu měl dát také léky na bolest.
Když měl Cang hotovo tak se na jeho profesionální dílo podíval. To bude komické až s tímhle bude chodit po vězení. "Děkuju." vděčně se pousmál.
"Není za co teď to bude schnout." oznámil mu a využil toho že Bazz spí, aby mu pořádně vyčistit.
Přikývl a zůstal tedy jak byl, aby sádra mohla seschnout a pak pevně držela.
"Bazze si tu nechám." informoval ho. "A vy pak můžete jít nemusíte se o něj vůbec bát."
Nechtěl ho tu nechávat, chtěl být s ním, aby ho měl pod kontrolou. "A nemohl bych tu být u něj?" zeptal se.
"To nevím, zkusím to domluvit se Shanem." pokrčil nad tím rameny.
Očíčka se mu šťastně zaleskli a pravou rukou staršího objal a dal mu pusinku na tvář. "Děkuju, děkuju, děkuju!" zajásal.
Trochu ho to vykolejilo tohle se vůbec nestává a hlavně ne jemu.
"Em..." nechal se trochu usnést, pravda, možná je někdy až moc přítulný. "Omlouvám se." dostal ze sebe.
"To je dobrý to je dobrý jen už to neopakujte." odtlačil ho od sebe a sedl si za počítač.
Souhlasně kývl a přisunul si stoličku k Bazzovu lůžku, aby si k němu mohl sednout a zůstat u něj jako hlídací pejsek.
Podíval se po nich a jen protočil oči a vrátil se k počítači.




Gefangnis - XXXXIX.

22. prosince 2015 v 20:14 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Opravdu se omlouvám za následný nárůst sprostých slov a brutality, ale myslím, že tyhle tři to více, než vystihuje, ale je to docela krátké tak no stress, tak že tak no :D A ještě mě docela rozdrtila ta představa jak si tam Bazz nakráčí s představou, že je úplně zničí a oni si tam sním pohazujou jako s panenkou :3 A Askin si tam úplně v klidu čte a neví o světě, nedá absolutně žádnej mrd XD

"Kde sou kurva ty dva sráči nebeský Scheiße!" zařval po celnici kde věděl že ty dva budou. Šel a všichni kolem něj mu ustupovali v cestě. Ono to je už vážně na povážlivou když Bazzík mluví svojí mateřštinou.
"Co tady řveš ty kryple nevychovanej?!" vyjel po něm Driscoll. Ne, že by si ti dva nebo z Bazze dělali, e-e, on je oproti nim, takový malinký a ještě když sou dva a on je sám, proti takovým dvěma nakorbeným bestiím.
"Fajn první deš ty." ukázal na něj a trochu se proti němu rozběhl aby ho mohl kopnout s výskokem do hlavy.
"Co ti přelítlo, přes tu tvojí nevymáchanou držku?!" zavrčel po něm, když se z toho trochu vzpamatoval a sevřel vzteky v ruce jeho uniformu, možná že kdyby sevřel jeho tak by ho rozlámal.
Ne teď už neměl jen vztek teď přímo zuřil. "A co vám vy Huresöhne!?"
"Nějakej drzej, chlapec." poznamenal teď pro změnu Gerard a zvedl se, aby mohl jít za těma dvěma. "Ty ses rozhod, že tě to tady už nebaví a přišel si na smrt jo?" zazubil se potěšeně.
Mrštil po něm zlostný pohled a kdyby mu to přišlo málo tak plivnul přesně před něj. "To vás omrzel život vy zmrdi."
Oba se po sobě jen s úsměvem podívali a potom zpátky na růžovovláska a jen se mu pobaveně vysmáli do tváře. "Idiote." pronesl jen černovlasý a prudce s ním mrštil o tvrdou, kamennou zeď.
Vyplivnul tu trochu krve a vstal jako by nic jen si trochy prokřupnul rameno. "Já?" protáhl. "Já? No tak to pardon, ale já nikoho nepřefiknul, kdo mi nepatří vy vyfakaný zkurvysyni!"

"A ty tady snad vojebáváš celej barák, že si hned značkuješ, kdo je tvuj a kdo ne?" podivil se nad tím blondýn. Takových, se kterými oni tady spali bylo hodně, tak že to spíš byl jejich harém. "Vypadni a neotravuj!" mávl na něj otráveně Driscoll rukou, aby jim dal pokoj a neotravoval jim život.
"Szayel je můj od tý doby, co sem ho poprvý, uviděl takže jo!" rozkřičel se. "Je mi jedno, že ste dva klidně mě zabte, ale na něj mi nikdo šahat nebude vy kundy zdrápaný!"
"Huh?" nechápali ti dva. Ne, jména jim vážně nic neříkali, možná kdyby ho viděli, ale takhle... Pardon, nemůžou být nápomocni. Ale ta druhá možnost, se jim docela zamlouvala. "A víš, co by bylo ještě lepší. Ještě před tim, než tě zabijeme a omlátíme ti tu tvojí palici vo zeď tak si s tebou užijeme taky." zazubil se Valkerie.
"Celej žhavej, nadrženej." zavrčel a vrhnul se na tu blonďatou mrchu.
"Vážně?" protáhl a naklonil hlavu mírně ke straně. "No o to to bude ještě lepší!" konstatoval se zazubením a napřáhl se proti němu pěstí.
Nějak zvlášť ta pěstí nezabrala jen se z trochu oklepal a pral se dál.
"Ty svině malá." procedil pohrdavě černovlasý a kopnul mu do hrudníku, aby dal pokoj.

Zase odplivl krev, ale tentokrát jí bylo víc než před tím. Nikdo z těch, co byli okolo se ani neopovážili ceknout jakou měli podívanou, a kdyby to řekli tak by bylo po nich hned po Bazzovi.
No jo. Typický sraby. Normálka. Jen se potěšeně zasmáli, jak si tady s ním jen pohrávali a on neměl nejmenší šanci. Gerard se znovu napřáhl, aby ho mohl praštit.
Chytil to přímo do tváře a snad oslepl na jedno oko, ale i tak se nehodlal vzdát a pral se dál.

I když měl Szayel strach, že bude zle a že na něj bude Bazz naštvaný tak ho tam přece nemohl nechat. Oni ho zabijou a na to ho měl až moc rád. "Nechte ho být!" křikl zděšeně, když viděl Bazze chudáka od krve, jak si s ním ti dva pohazovali jako s hadrovou panenkou. "He?" cukli na růžovou vláska pohledem "To je ta tvoje děvka." usmál se rozzářeně Valkerie.
"Jo, MOJE láska je to." zdůraznil to slovo. Podíval se na Szayela a pak se zase chtěl začít prát.
"Bazzi, ne!" běžel k němu, aby ho mohl chytit, aby se s nimi už nepral a oni už mu víc neublížili, už teď se sotva držel na nohou a byl celý od krve a zbitý. Nechtěl, aby mu ještě víc ublížili. Ho zastavit, ale když za ním běžel tak ho blonďák jen rukou 'odstrčil' stranou, aby se do toho nemotal. I když na jeho poměry, slovo 'odstrčil' znamenalo asi to, že Szayel odletěl na zeď a skoro si tím vyrazil dech. "Láska pošla." konstatoval se zasmátím černovlasý a chytl Bazze pod krkem, aby ho mohl zvednout ze země, výš více méně na svou úroveň.
Plivnul mu do obličeje směs krve a slin a pološíleně se zazubil ke hledě jeho momentálního stavu. "Sterben sie fotze!" (chcípněte vy ku***!)
Szayel bolestně zasténal, když narazil na tvrdou zeď a zkusil se natáhnout a najít své brýle, které mu spadli na zem. Toho si samozřejmě Gerard všiml, když ho na tu stěnu hodil. Tak se nad tím pobaveně zasmál a šlápl mu na skla, které hledal. Když slyšel to prasknutí obrub a sklíček tak se mu sevřelo hrdlo. Bez nich nic neviděl. "To sem nechtěl." zazubil se potěšeně starší a druhou nohou mu šlápnul na tu ruku, kterou se natahoval po brýlích. Bolestně vytřeštil oči a vyjekl, když mu stoupl na ruku celou tou více, než sto kilovou vahou "B_Bazzi..!" dostal ze sebe.. Driscoll jen pro změnu vražedně zavrčel a otřel si obličej do rukávu. Přimhouřil vzteky oči a praštil s jeho kořistí o zeď, aniž by ho pustil.
Chytnul ho za ruce, aby ho pustil, protože ho začal škrtit. "Vy zkurvený Schweinehund!" zařval skoro z posledních sil a kopnul tu opici co ho škrtila.
Vskutku si to trápení těch dvou bezmocných chudáčků moc užívali. Když se Szayel snažil uvolnit tak mu snad Gerard víc sešlápl ruku a jemu tam možná i zapraskalo a Driscoll moc na ten kopanec ani nereagoval a jen s ním znovu praštil o zeď. Nikdo se do toho nemotal, na to se moc báli a taky by přišli o podívanou, až do teď. Když se v hale rozezněl výstřel tak se všichni zklidnili a bylo ticho. "Děláte si ze mě srandu." řekl až příliš chladně Shane, který nevypadal zrovna nadšeně. "Co vám všem do prdele přelítlo přes nos?! Ste snad všichni padlí na hlavu, vy idioti?! Sotva přídu už musim řešit zase takovýhle píčoviny, že se tady rvete, děláte si ze mě prdel?! Myslíte si, že to mam za potřebí?" vyjel po nich. Myšleno ne jen na ty dvě nakorbené bestie, ale teď mluvil úplně ke všem. No ano, ono to vážně nepotěší, když přijde ráno do práce a hned si ho zavolá Aizen, že má jít uklidit ten bordel a zklidnit vězně. To už musí vážně být, když on má takhle velký vztek, to už vzbuzuje respekt. Sice mu Aizen dal s sebou ještě pár dalších jeho kolegů, ale vždycky všechno musel Shane, samozřejmě, docela by ho zajímalo, co by šéf dělal, kdyby tady nebyl, fakt.
Když ho Askin uslyšel tak zvedl oči od knížky a šel se podívat za mříže co se stalo. No ano oni se mu tam rvou před dveřma a on si v pohodičve čte když na snídani dnes neměl chuť tak se hned otočil do celnice a šel si číst bravo. Když uviděl svého miláčka celého nasupěného vzteky tak mu až srdéčko zaplesalo jak ho v tu chvilku zamrazilo. On opravdu miloval když se jeho láska vztekala. "To Bazz si začal." vyklopil hned Yylfort který byl opřený o jednu stěnu.
Jak to tak vypadalo tak polovina z těch, co tu byli skončí na samotce, protože prostě nedokážou být v jedné místnosti a tak to prostě budou muset roztrhat a půjdou na samotku, on tady pořád nebude poletovat a hlídat, jestli se někdo nerve to by za chvíli i Aizena přizabil. "Ty mlč! Taky se na tebe dostane!" cukl na Yyla pohledem, než vrátil svou devítimilimetrovku zpátky do pouzdra a šel za těma dvěma. "Pust ho." rozkázal Driscollovi. "A proč jako?" odsekl otráveně, že jim zničil tu zábavu. "Protože sem ti to kurva řek! Pust ho!" vyjel po něm a víc to zdůraznil, kdyby to náhodou zase nepochopil.Teď už Bazze pustil, i když ne zrovna ochotně a z to otrávení z něj úplně čišelo.

Bazz spadl na zem jako hadrová panenka a skoro z posledních sil ukázal na růžovovláska. "Szayel.." upozornil ho a radši si lehl, aby si ještě svojí šikovností něco nezlomil.
Szayel se na něj jen zkroušeně s pláčem koukal, i když 'koukal'. Jelikož neměl brýle a ještě uslzené oči, tak toho moc neviděl, ale svého miláčka ještě poznal. Bylo mu to moc líto, že mu tak moc ublížili. "Ty taky." koukl se ještě na Gegarda a sklonil se k Bazzovi, aby tu hromádku neštěstí sebral ze země, jelikož on už nebyl schopný pohybu. Když měl Szayel volnou ruku tak zase bolestí zavzlykal, po tom, co se mu do těla dostala všechna ta bolest z ruky.
Když kolem něj se Shanem procházeli tak k němu natáhl ruku a zahučel na druhého, aby si všiml Szayela.
Zastavil se a sklonil k němu pohled. "Zvedni se." poručil mu. Gerard nespokojeně zavrčel, že mu chce vzít jeho 'dnešní úlovek', ale nevzdoroval, teď to nemělo cenu, když si s sebou přitáhl i jeho gang. Szayel se tedy pokusil zvednout, ale když s tou druhou rukou hnul tak u toho hodně kňučel. Moc to bolelo. Shane pobídl jednoho ze strážných, aby růžovovláskovi pomohl a mohli jít dál. Ostatní stráže se zatím chopili těch dvou, aby je mohli vzít na samotku.
Aaaah Askin nám tu přímo taje. Nejradši by se za ním rozběhl a žadonil o tvrdej fuck, ale teď to nepůjde.
To si bude muset počkat chlapec a pak si někde Shana čapnout jestli ho ještě potká v tom dnešním chaosu. Odnesl Bazze na ošetřovnu za Cangem, aby se na něj podíval jestli je to s ním vážné a Szayela taky, ten má tu ruku při nejlepším pohmožděnou nebo naštíplou kost, to už se dalo říct i bez diagnozy.

Gefangnis - XXXXVIII.

20. prosince 2015 v 11:15 | Renji & Uryuu |  Gefängnis


Když ho tak povalil tak se praštil do hlavy. Bolelo to, ale ne tak, aby si nevšiml že se dotkl jeho nohou na to sou až moc citlivé zvlášť ty jeho. Zapřel se mu a silou se snažil dát kolínka zase zpátky k sobě.
Blonďák mu zase roztáhl nohy od sebe a aby je nemohl stáhnout zase k sobě tak se mu vtěsnal mezi stehna. Podepřel se vedle něj rukou a tou druhou se vkradl pod jeho vrchní část uniformy.
"Dost...Prosím." zakuňkal skrz slzy a házel sebou aby se ho tolik nedotýkal.
Ichigo mu chytnul ruce a dal mu je nad hlavu, aby se nemohl s nimi bránit a když byl Yylfordt mezi jeho nohama tak s těma taky nic moc nezmohl. Vyhrnul mu uniformu a sklonil se, aby se mohl té bledé a hebké kůže dotýkat i rty a zuby.
Zavřel oči a brečel už úplně. "Prosím ne já nechci.." zakňučel. Kopal nohama za sebou, aby se mu nějak vymanil a pořád se svíjel jako hádě.
Zrzek se nad tím jen pobaveně usmál a přivlastnil si jeho rty ať už chtěl nebo nechtěl. Tiskl mu v ruce a když měl jednu ruku volnou tak se vydal ke svému rozkroku a přejel po něm.
Tiskl rty těsně k sobě aby to pokud možno necítil a povedlo se mu Yylforta hezky kopnout do rozkroku.

Bolestně zaskučel a odtáhl se od něj. Ichigo se za něj koukl a pevně chlapce, aby neutekl a otočil ho bříškem na podlahu, aby se nemohl tolik zmítat. "Dávej bacha nebo už si nevrzneš." zazubil se zrzek při pohledu na blonďáčka. "Sklapni!" sykl po něm.
"Puste mě prosím můj otec má peníze dám vám kolik budete chtít puste mě.." žadonil dál.

"A k čemu nám budou peníze, když sme zavřený tady?" zajímal se Ichigo a sklonil se k němu "A sme tu na hodně dlouho." pošeptal mu do ouška a olízl ho. Yylfordt se zatím sesbíral se vztekem v očích a chytl rukama lem černovláskových kalhot.
"Ne!" vykřikl chlapec a znovu sebou začal šít. "Já nechci nekoukejte se!"
"Nikdo neřek, že se chci jenom koukat." vyvrátil mu blonďák a stáhl mu spodní část oblečení alespoň ke kolenům. "Počkej, já chci bejt první!" namítl Ichigo.
"A co teda?" zakňučel. Bylo mu hrozně trapně a bál se jako nikdy v životě ničeho. Nejradši by na místě umřel.
"Mlč." sykl na Ichiga "Za tu utrpěnou škodu ho budu mít první já!" odbyl ho a rozepnul si kalhoty. Přejel po tom jeho sladkém zadečku přejel svým vzrušením.
Projela ním elektrická vlna která ho varovala že tu není něco v pořádku. Srdce se mu roztlouklo dvojnásobně než mu tlouklo do teď a začal víc křičet a prosit, aby starší přestal.
Zrzek mu překryl ústa, aby mlčel a nekřičel tolik. Zatím si přelezl před něj a volnou rukou si také začal povolovat kalhoty. "Má tak krásnou a nevinou prcinku." zavrněl Yylfordt a trochu svým vzrušením zatlačil na jeho otvůrek.
Kousl zrzka do dlaně a bolestně zaskučel, i když starší skoro nic neudělal jeho to moc bolelo. "Dost..Co to děláte?.." dostal ze sebe skrz vzlyky.
"Chceme tě zbavit tý tvý nevinnosti." pronesl Ichigo s úchylným úsměvem, než si stáhl kalhoty a promnul v ruce své vzrušení. "Otevři pusu."
Co to říkal jaké nevinnosti té se už přeci zbavil to kvůli tomu tu je. Na jeho rozkaz vůbec nereagoval a jen se snažil nevnímat tu bolest a potupu.
Naslinil si prsty a vydal se jimi k té jeho krásné prdelce, přejel po jeho vstupu a začal se do něj jedním prstem pomalu tlačit, aby si ho mohl trochu roztáhnout.
Zavřel oči a bolestně sykl než se rozbrečel ještě víc. "Dost..Já přece nic neudělal.."
Potěšeně se nad tím pousmál a vnikal do něj nejdřív jedním prstem. "Neuvěříš, jak strašně je úzkej." řekl blonďák fascinovaně a plácnul ho přes tu prdelku. "Aaaaawww..." protáhl mladší, že on sám to nepocítí úplně poprvé a donutil chlapce, aby otevřel ústa, přičemž ho donutil, aby si jeho vzrušení vzal do úst.
Vyděšeně sebou cukl když jo plácnul a Ichigo mu dal do úst jeho vzrušení vůbec nevěděl proč to udělal a co s tím má dělat. Přišlo mu to odborné do teď si myslel že tenhle orgán slouží jen v vykonávání základní potřeby a ne k ničemu jinému.
Samou slastí se zachvěl a chytl ho za hlavičku, aby mohl začít vnikat do jeho pusinky. Yylfordt zatím přidal i druhý prst a roztahoval je od sebe.
Bylo mu divně skoro až na blinkání když měl tak plnou pusinku a Ichiga měl skoro až v krku.
Jelikož tady nikdy moc příležitost neměl, aby tady dělal takové věci a ještě k tomu všemu tady nebyl nikdo tak mladý a s tak krásnou tvářičkou tak mu to netrvalo moc dlouho, než se mu udělal do pusinky a pak se odtáhl.
Jako by to nestačilo do teď tak mu najednou vystříklo do pusinky něco slaného a hustého. Začal kašlat a jeho nejhorší obavy se nepotvrdili díky Bohu tohle bylo bílé.
"Tak brzy?" podivil se blondýn a usmál se nad tím. Vytáhl z chlapce prsty a znovu přejel svou erekci po jeho vstupu. "Už ani nemá chudák sílu se bránit." zazubil se potěšeně.
Otřásl se a pokusil se od něj odplazit po rukou když už ho nohy neposlouchali.
Jenom že před ním byl Ichigo a ten ho dál nepustil. "Chci si ho vzít taky." zavrněl, když se na něj tak koukal. "Ne, až po mě." zamítl starší. Ještě jedno use mu otřel o zadeček a pak se opřel o ten otvůrek. Naštěstí se Renji rozhodl, že půjde najít Uryuu, když tak utekl a doufal, že najde i Szayela, ale když slyšel ten křik tak mu to nedalo a musel se jít podívat do celnice. "Uryuu?" houkl do velké haly.
Bolestně vykřikl a skousl si spodní ret. Tohle moc moc bolelo, opravdu chtěl zemřít.
"Mlč ty skrčku!" vyjel po něm Ichigo a rychle mu překryl ústa, aby mlčel. Rudovlásek se šel podívat dál do celnice, když slšel ten křik a když ty dva viděl tak se zděsil a taky naštval. "Nechte ho na pokoji! Co ste mu to provedli!" vyjel po nich a čapnul Yylfordta za vlasy, aby ho od chlapce odtáhnul, co možná nejdál.
Ten znovu vykřikl bolestí, když z něj starší tak surově vystoupil. Sesunul se na podlahu a začal brečet jako by umíral už úplně.
"Au! Ty kryple!" syknul po něm nevraživě blonďák a vymanil se mu ze sevření, aby si zase mohl zapnout kalhoty a zvedl se ze země. Ichigo se taky zvedl a zapnul si kalhoty. "Nikam nechoď." usmál se na chlapce.
Zvedl hlavu aby viděl co se děje, ale přes slzy skoro nic neviděl tak to vzdal a zase hlavu sklonil.
"Proč ste mu to udělali?!" chtěl vědět rudovlásek. "Protože je tak sladkej a nevinej." zavrněl zrzek za ním a praštil ho pěstí do zad. "Protože můžeme." doplnil blonďák a taky mu chtěl jednu vrazit, ale tu ruku mu už Renji chytl.
"Koukej mě pustit ty frajere!" vyhrkl na něj a kopnul ho do holeně, protože kdyby ho praštil levačkou tak by ho to vůbec nebolelo. Nojo praváci.
Bolestně sykl a chytl u tu ruku pevněji, přičemž mu jí bolestně zkroutil za zády a podkopnul mu nohy, aby bylo o jednu mrchu míň.
"Co děláš ty debile!?" štěkl po něm Ichigo, když blondýn žuchnul na zem.

"Srovnávám síly." pokročil nad tím prostě rameny. Ještě Yyla přišlápl na zem, aby tam hezky zůstal a neotravoval, zatím co on se hodlal věnovat Ichigovi.
"Tak poď ty kryple." vyzval ho a rovnou mu dal pěstí do zubů.
Trochu víc blonďáčka přišlápl, ale pak tu pěstí Ichigo vrátil a ještě mu dal kolenem do břicha.

"Ty šmejde zablešenej!" okřikl ho a vyplivl krev z pusy.
"Mluv za sebe." odbyl ho otráveně a ještě mu vrazil jednu pěstí do tváře, aby ho poslal k zemi.

Rád by se z té země zvednul ale nohy mu nechtěli sloužit. Za tu dobu co se tu prali zvládl černovlásek se jen smotat do klubíčka a brečet jako želva.
Nechal ty dva už žít, ale ještě pro jistotu dupnul Yylfordtovi na záda, aby na té podlaze taky hezky zůstal. Pak se starostlivě koukl na chlapce a přeběhl k němu. "Jak ti je?" zajímal se starostlivě.
Odtáhl se od něj a nenechal na sebe sáhnout. Nechtěl, aby se ho zase dotýkali a ani nevěděl kdo na něj mluvil.
"No tak, Uryuu. To sem já, Renji, nechci ti ublížit." naléhal na něj a zase se k němu vrátil, aby mu mohl otřít ty slzičky.
Zamžoural a podíval se na rudovláska. "Renji-san.." zakuňkal s úlevou a objal ho kolem krku.
Souhlasně přikývl a taky ho objal a zároveň si ho vzal k sobě do náruče, zvedl se a šel s ním pryč. "Neboj se, už ti nikdo neublíží, slibuju." pošeptal mu a tiskl si ho k sobě.
"To bolí.." zakňučel a pláč začal znovu.
Mrzelo ho, že nepřišel dřív, bylo mu ho teď moc líto. "Já vím." řekl soucitně a vzal si ho k sobě do cely. Sedl si s ním na postel a hladil ho po zádíčkách.
Tiskl se k němu jako to nejotravnější klíště a pořád se snažil být u něj, co nejblíž to šlo. "Já chci umřít.."
"Pšššššš... No tak neplakej, to přestane, slibuju." snažil se ho tišit. Hladil ho a tiskl k sobě, aby věděl, že je v bezpečí a už mu nikdo neublíží.
"Proč mi to udělali?" chtěl vědět. "Co mi to vlastně provedli Renji-san?" zeptal se celý uplakaný a podíval se na něj nahoru.
Nevěděl jak mu to měl vysvětlil. "Když si ještě s nikým nespal tak si nevinný a tady nikdo tak nevinný jako ty ještě nebyl tak se všichni mohli roztrhat o to, kdo tě té nevinnosti zbaví víš." zkusil to.
"Oni to tak berou." namítl. "Kdyby tě zbavili tý nevinnosti, tak bys byl už jejich, bylo by to jako kdyby si tě označkovali."
"Ale já chci být jen s tebou nechci být s nimi.." zakňučel jako raněné mládě a stejně tak se k němu natiskl.
"Já vím. Neboj se už budeš. Nedám jim tě." slíbil a políbil ho do černých vlásků.
Znovu ho objal kolem pasu a vyžadoval se hlavičkou pohlazení. Kdyby na ně někdo koukal tak by mu připomínali kočku a její kotě.
Pousmál se a pohladil ho tedy po hlavičce, jako poslušného tvorečka. "Neboj se." přesvědčoval ho.
"Ale to moc bolí.." postěžoval si. "A taky mi je zle.."
"A chceš vzít na ošetřovnu?" zeptal se chlapce pro jistotu.
"Chce se mi blinkat.." stihl říct dřív než si ublinknul do pusinky a raději to hned spolkl.
"Čuně." pokáral ho s mírným zamračením, než se s ním zvedl a šel k záchodu, aby to měl blíž, přičemž si sedl k němu.
Hned, co uviděl mísu tak ji objal jako starou známou a začal zvracet.
Povzdechl si a hladil ho po zádech, aby se cítil alespoň o trochu líp. Bylo mu ho moc líto a jen doufal, že Bazz bude v pořádku a nechytne takový rapl, aby se s těmi dvěmi rval. I když...

Gefangnis - XXXXVII.

14. prosince 2015 v 22:39 | Renji & Uryuu |  Gefängnis



"No ne asi a viděl si ty jeho nohy." upozornil na jednu jeho přednost.
"Yo." souhlasil "Jako antilopa." přirovnal ho k tomu zvířátku z buše, které skáče a má rohy a velmi dlouhé a tenké nožky.
"Má je snad hezčí než ženská." pochvaloval si. "Asi před tejdnem a půl či kdy sem ho sledoval jak de ze sprchy. Měl na sobě jen ten malej ručník okolo pasu a ty nohy měl snad nekonečný."
"Ty prasáku takhle sledovat malý děti, když choděj ze sprch." zasmál se nad tím jako školačka a praštil ho do ramene.
"No a co ty bys to udělal taky kdybys neměl práci." zasmál se nad tím a taky ho majznul do ramene.
Přestal se smát a podezřívavě se mu zadíval do tváře. "Vsadim se, že když si ho takhle špízoval tak sis to určitě při tom dělal." prozradil mu svou teorii.
"Jen trochu." přiznal se. "Byl sem tvrdej jak Himaláje a hladil sem se přes kalhoty abych ho nevyplašil."
"Tušil sem to, kdo by taky dokázal odolat." usmál se nad tím triumfálně, že ho dobře odhadl.
"No jo no jo." mávnul nad tím rukou.
"Úchyle jeden nadrženej." zazubil se nad tím zase jen ve vtipu a přitáhl si ho blíž k sobě, aby si mohl půjčit jeho ústa.
"Ty seš větší." zamračil se nad tím když se od jeho rtů odtáhl.
"Ummm...." zavrněl a obtáhl linii jeho rtů. "Zajímalo by mě, jestli na to máš důkazy."
"Právě jeden prožívám ty úchyl." zavrněl a mrkl na něj.
"To proto..." znovu ho políbil "Že se tady bavíme, jak je ten prcek strašně sexy a jak ho budeme chtít tvrdě vojíždět."
"Tak si o tom nech zdát zlato." poradil mu.
"Ale no tak..." protáhl zklamaně a převalil se na bok, přičemž si lehnul jako zdechlina. "Tohle mi přece nemůžeš udělat."
Dal mu pusu na tvář a usmál se na něj. "Můžu je to pro tvoje dobro takhle na něj budeš líp připravený a nadržený."
Na jednu stranu měl pravdu, ale na tu druhou, on by si klidně vrznul i teď. "No jo porát..." protáhl kňouravě, jako kočka když jí tahá za ocas.
"Hodný si zlato." pochválil ho a dal mu pusu na tvář.
"Fajn." odvětil uraženě a založil si ruce na hrudi. "Ale chci francouzáka." namítl na truc. "A pořádnýho!" dodal ještě.
"Ok." přikývl a vlepil mu jednoho pořádnýho francouze.
"Sem spokojenej." odvětil, když se od něj odtáhl a usmál se.
"Super." taky se usmál a hezky se uvelebil aby už mohl jít spát. "Dobrou." popřál mu a zavřel očíčka.
"Dobrou." napodobil ho s úsměvem a zachumlal se pod deku, aby taky mohl jít spát.
Všichni šli už spát. Dokonce i Askin protože Shane má volno a uvidí se až ráno.
Ráno se všichni zase řadili, když měli to ne příliš hezké probuzení, jako vždy. A museli na snídani. Dneska sou zase návštěvní dny.
"Renji-san." protáhl chlapec jeho jméno a doběhl za ním.
Zastavil se a podíval se na černovláska. "Ahoj, Ishi-chan." pozdravil ho s úsměvem.
"Dobré ráno." oplatil mu a usmál se na něj.
"Jak se ti chrupilo?" zeptal se a objal ho rukou kolem ramen, aby si ho přitáhnul blíž k sobě.
"Moc dobře." odpověděl mu a mírně se zamračil. "Ale ty si taky utekl."
"Myslíš, když si usnul?" optal se jestli myslí tu samou věc.
"Uhm." přikývl souhlasně hlavičkou.
"Protože sem nechtěl, aby ses mě ráno leknul, kdybys uviděl ten muj ranní look." zasmál se nad tím.
Zamračil se o něco víc. "Nelekl bych se."
Pobaveně se nad tím uchechtl a pohladil ho po rameni. "Neříkej dvakrát. Když se takhle vzbudil Bazz tak ho jednou skoro trefil šlak."
"Ale Bazz je Bazz já viděl horší looks."
"Když myslíš." nechal ho tedy, aby si myslel, co chtěl a dal mu pusinku do vlásků.
"Za trest si mě musíš vzít na koníčka." zatvářil se vážně.
Zvědavě se na něj koukl, ale nakonec, proč ne. Chytl ho rukama a vysadil si ho za krk, jak chtěl, přičemž mu chytl nožky, aby mu nespadl. "Tak se drž."
Šťastně se usmál a dal mu pusinku do vlasů. "Děkuju."
"Není za co." usmál se a vydal se s ním do jídelny, aby mohli jít na snídani. "Dneska sou návštěvní dny, třeba ti někdo přijde." koukl se na něj.
"Ummm ne pochybuji o tom to by mi to napsali." zavrtěl nad tím hlavičkou.
Pokrčil rameny a zase se podíval před sebe, aby do něčeho nenaboural. "Možná tě někdo překvapí." usoudil.
"Um um to táta nedělá." zamítl znovu.
"A co ostatní. Ty služebný a tak?" snažil se dál.
"Hmm." zapřemýšlel. "To je docela možné."
"Tak neztrácej naději." pohladil ho po nožce, když na zádech nemohl.
Trochu se zasmál a znovu mu dal pusinku do vlasů. "Tak dobře."
"Šikovný." pochválil ho a znovu ho pohladil.
"Ale já sem pro ně přece cizí člověk." namítl.
"Ale pro mě ne a taky sem o tobě psal pamatuješ." připomněl mu.
"To je pravda" připustil s kývnutím.
"Uhm." přikývl.
"Tak po obědě se kouknem jestli ti někdo přišel." konstatoval.
"Yo ale teď je snídaně." opravil ho.
"Já vím." sundal si ho z krku dolů na nožky před sebe, aby si pak mohl vzít svůj tác. "Tak šupky fupky." pobídl ho plácnutím na prdelku.
Zarazil se když tohle udělal. Tohle mu nikdy nikdo neudělal. Začervenal se a zůstal stát.
"Co se děje?" nechápal a naklonil se k němu, aby se podíval, co se stalo.
Začervenal se ještě víc a odvrátil od něj pohled.
"Ty se stydíš?" zajímal se a pobaveně se pousmál. "Přede mnou nemusíš."
Souhlasně jen pokýval hlavičkou a schoval si tvářičky.
"Ale přede mnou nemusíš." usmál se pobaveně a objal ho kolem ramen.
"Musím." oponoval mu a schoval se u něj.
"Přede mnou ne." přitáhl si chlapce k sobě.
"Tohle se mi ještě nikdy nestalo." zamručel si do dlaní.
"Všechno je jednou po prví." pronesl a dal mu do rukou tác se snídaní.
Vzal si ho od něj a se sklopenou hlavou studem ho následoval.
Vzal si svůj tác a šel ke stolu, ke kterému si následně i sedl a počkal až přijde i chlapec a ostatní.
Sedl si vedle něj a hlavičku mu opřel o rameno, aby na něj nikdo neviděl.
Pobaveně se nad tím pousmál a přivinul si ho k sobě, aby ho mohl rukou obejmout a druhou mu nabídl snídani.
"Um um." zavrtěl hlavičkou.
Nechápavě se na něj podíval. To se tak moc styděl, že nechtěl jíst, či co. "Proč ne?"
"Protože chci zase na klín." zamumlal.
"Jo ták." odvětil chápavě a usmál se. Položil tedy vidličku a vzal si černovláska k sobě na klín a potom mu znovu nabídl.
Vzal si od něj soustíčko a usmál se.
Pohladil ho po líčku a začal ho takhle hezky krmit jako vždycky.
Taky mu nabízel z vidličky aby nejedl jen on sám to by nebylo fér.
Taky si od něj bral a takhle se vzájemně krmili už prakticky každý den.
Když se tak hezky krnili navzájem tak jim radost zkazil Bazz, který začal dělat že zvrací.
Nevraživě se na něj zamračil a mrsknul po něm nůž. Jelikož s nožem nikdy nejedl a nepotřeboval ho tak mu to přišlo jako nejlepší vražedná zbraň.
Místo, aby se mu vyhl tak ho chytil a zasmál se jako kluk co zrovna ve škole provedl něco nějaké dívce.
"Ty svině jedna židácká, kdyby sis radši hlídal Szayela, když ti zahejbá udělal bys líp." zašklebil se na něj a pak se ucmál v podobném stylu.
"Ty pomlč o tom si ještě pokecáme." pohrozil mu a praštil ho do ramene.
"Nemáme o čem." objal chlapce a přivinul si ho blíž k sobě. "Spíš bys měl s těla dvěma hovadama." doporučil mu.
Schoval se u něj a nejradši by zmizel z povrchu zemského. "Máme ty hajzle jeden to se dělá takhle Bazzovi lhát a dělat ze mě děvku?!"vynadal mu Szayel který zrovna přišel.
"Já z tebe nedělam děvku." namítl a přimhouřil rudé oči. "Já mluvim pravdu." řekl vážně a začal chlapce hladit po hlavičce a zádíčkách. "Viděl sem tě."
"Jo? S kym jako a kdy?" zajímal se růžovovlásek. "Mě by to taky docela zajímalo." přidal se už naštvaně Bazz.
"S kym asi?" pronesl ironicky. "Moc dobře víš s kym, když byl Bazz na samotce a tys mi ještě brečel, abych mu to neříkal."
"No pokračuj." vybídl ho vztekle a Szayel byl momentálně bělejší, než stěna v nemocnici. Černovlasek se k Renjimu ještě víc přitiskl když slyšel jak je Bazz naštvaný.
Cukl pohledem na Yylfordtova mladšího bratra a pak zase zpátky na Bazze, aniž by si chlapce přestal tisknout u sebe a hladit ho, aby mu dopřával ten pocit bezpečí a že nikoho nenechá, aby mu ublížil. "Ne."
"Ale mluv Scheiße!" křikl po něm a praštil pěstí do stolu. Když to udělal tak se černovlásek Renjimu vymanil a schoval se pod stůl.
Koukl se za chlapcem dolů a zamračil se. "Teď se tě bude bát." vyčetl staršímu a pokusil se chlapce přesvědčit nebo vytáhnout zpátky nahoru.
Ten jen zavrtěl hlavou a odtáhl jeho ruku pryč. "To je mi u prdele mě zajímá něco jinýho. Tak to koukej vyklopit!" rozkázal mu.
"Ale já už ti to řek ty génie!" štěkl po něm a otráveně se ušklíbl. Nechal chlapce tedy pod stolem tam byl víc v bezpečí, kdyby náhodou.
"Tak to zopakuj." řekl už o něco malinko klidněji.
Szayel byl stále tak bledý a vypadal, že mu není zrovna nejlíp. Jen rychle zavrtěl hlavou, aby rudovlásek nic neříkal a naléhavě se na něj koukal. "Tak přemejšlej." řekl jen Bazzovi Renji.
Chvilku popřemýšlel a pak znovu praštil do stolu. "Scheiße!" křiknul po jídelně a šel najít ty se kterémi si musel něco vyřídit a slovně to asi nebude.
Szayel sebou úplně cuknul, když znovu praštil do stolu a rozklepal se. Měl strach, veliký strach. Neměl rád, když se Bazz zlobil a nebo se s někým pral, když s někým slabším tak dobře, to ještě ušlo, ale jestli se má porvat s těma dvěma tak při nejlepším skončí na ošetřovně v tom horším z něj zbude krvavá kašička. Se slzama v očích se podíval na rudovláska a potom se s pláčem zvedl od stolu a utekl pryč, co nejdál od všech a od všeho.
Černovlásek vylezl z pod stolu a omluvně se na rudovláska podíval předtím, než se rozběhl za Szayelem.
Ani nevěděl, kam běží a ani by se nedivil, kdyby narazil do nějaké zdi nebo něčeho, když přes slzy skoro vůbec nic neviděl, možná tak rozmazané šmouhy. Dostal se až do nějaké slepé uličky, na jejímž konci byli zamčené dveře. Když nemohl dál tak se tedy sesunul do rohu chodby do sedu a dal si brýle na zem, aby si mohl utírat slzy, i když to k ničemu moc nebylo.
Chtěl ho doběhnout, ale nevěděl, kam šel tak zatahal za rukáv jednoho černovlasého vězně s tetováním na krku.
Podíval se, kdo ho to tahal, ale když nikoho neviděl tak trochu sklonil pohled, aby se podíval pořádně. "Co je?" zeptal se nechápavě.
"Promiňte." zamumlal a dal si ruce za záda. "Jen se chci zeptat jestli tudy neproběhl Szayel-san to je ten hezký růžovovlasí."
"Nehlídám všechny, kteří tudy projdou." pokrčil nad tím rameny, že neví a vztáhl k němu ruku, aby ho pohladil po tváři. "Ale ty taky nejsi k zahození."
Zamračil se a odtáhl se od pohlazení. "Já mám jméno."
"A to je?" zajímal se.
"Uryuu Ishida." představil se mu.
"Fakt, jo?" pozvedl tázavě obočí a usmál se. "Tak to seš ty ten novej malej kluk." osvětlilo se mu.
"Sem." potvrdil mu. "Ale vás neznám."
"Hisagi." odvětil s pokrčením ramen.
"Těší mě." mile se usmál a nabídl mu svou pravici.
"Chlapče, když tohle budeš dělat tak se ti tu akorát všichni vysmějou do tváře." vzal ho za rameno, když k němu natáhl ruku.
Úsměv mu zmizel z obličeje a stáhl ruku k sobě.
"Zkus jít radši najít tvýho kamaráda." poradil mu a dal z něj ruku pryč.
"Dobře." přikývl a šel najít Szayela.
Nechal ho jít a dál si všímal svého.
Vůbec tu uplakanou potvoru nemohl najít a to už byl snad všude dokonce i prohledal všechny záchody a nic.
Když v tom ho někdo zezadu chytnul a druhou rukou mu překryl ústa, aby nemohl křičet a začal ho táhnout někam pryč.
Stejně křičet začal i když ho ta cizí ruka tlumila. Lekl se a taky měl celkově strach tak kolem sebe začal všemožně kopat a házel sebou.
Nepustil ho a pevně ho tiskl, neměl šanci, když byl oproti němu takový malinký. Táhl ho bez problémů dál aniž by povolil stisk.
Pokusil se toho neznámého kousnout, aby ho pustil a taky se mu to povedlo ale nijak ho to asi nezpomalilo.
Jen trochu sykl, když mu stiskli ty ostré zoubky ruku, ale jinak to s ním ani nehnulo. Musel by se víc snažit chlapec. Odtáhl ho až do celnice a pak ho hodil do jedné z prázdných cel.
Všechno ho zabolelo když ho tam jen tak hodil. Rozhlédl se kolem sebe a dost ho překvapilo když uviděl tu jednookou potvoru. "Nnoitro proč si to udělal?" zeptal se vyplašeně.
"Dohoda." pokrčil jen rameny. "Ahoj, kotě." zazubil se zrzek, když přiběhl k cele a v závěsu za ním i Yylfordt.
Podíval se na ty co přišli a víc se natiskl ke stěně. "Jaká dohoda?" zamumlal.
"Že ojedeme tu tvojí sladkou frndičku." zavrněl znovu Ichigo a přešel k chlapci.
"Co?" dostal ze sebe a přitiskl si kolínka k hrudi.
"Jooo." přikývl a naklonil se chlapci, aby si mohl přivlastnit ty jeho sladké rty.
Zavřel oči a zkusil ho od sebe odtánout.
Nenechal se a naopak se k němu víc přitisknul. Těmi svými nenechavými prsty se dostal k jeho prdelce a provokativně po ní přejel a pak jí stiskl.
Překvapením prudce otevřel oči a nemohl se ani pohnout z toho, jak byl překvapený a bál se.
"Fajn, moje práce jest dokonána." pronesl dramaticky Nnoitra, než si vytáhl cigaretu a s odchodem si jí zapálil. "Seš tak sladkej." šeptl mu Ichigo, než mu přejel jazykem po tváři.
"Pust mě prosím." zažadonil už se slzičkami v očích a skusil se vymanit jeho nenechavému jazyku.
"Ne." zamítl a odtáhl chlapce od zdi, aby ho mohl povalit na záda. A aby tam Yylfordt tak nestál tak šel k nim, klekl si před chlapce a roztáhl mu nožky od sebe.

Kam dál